VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Edukace alergiků v práci všeobecné sestry

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Edukace alergiků v práci všeobecné sestry Bakalářská práce Autor: Martina Pefková Vedoucí práce: Mgr. Petra Vršecká Jihlava 2016

Abstrakt Bakalářská práce je zaměřena na edukaci alergiků v práci všeobecné sestry. Skládá se ze dvou částí, současného stavu problematiky a výzkumné části. V části práce zaměřené na současný stav problematiky popisuji anatomii dýchacích cest, imunitní systém, důležité pojmy v alergologii, anafylaxe. Dále popisuji nejrozšířenější alergická onemocnění, jejich diagnostiku, léčbu, prevenci a edukaci. Výzkumná část byla prováděna za pomoci dotazníků. Hlavním cílem je zjistit informovanost pacientů o možných nežádoucích účincích léčby a zmapovat edukaci pacientů v souvislosti s léčbou alergií. Výsledky jsou shrnuty do grafů. Klíčová slova Alergie, imunitní systém, diagnostika alergie, prevence, edukace. Abstract The bachelor thesis is focused on the education of an allergy in the work of nurses. It consists of two parts, the current conditions of problems and the research part. In the part, focused on the current conditions of the problem describing the anatomy of the respiratory system, the immune system, important terms in the alergology, the anaphylaxis. It also describes the most widely allergic diseases, their diagnosis, the treatment, the prevention and the education. The research part was carried out with the help of questionnaires. The main objective is to determine the awareness of patients about possible side effects of the treatment and the patient education to chart in the connection with the treatment of allergies. The results are summarized in graphs. Key words The allergy, the immune system, diagnosis of allergy, the prevention, the education.

Poděkování Poděkování patří především vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Petře Vršecké, za odborné vedení, trpělivost a ochotu spolupráce v průběhu zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat lékařům ordinací, zdravotnickým pracovníkům a respondentům, kteří se podíleli na výzkumné části. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině a příteli za velkou podporu a trpělivost během celého mého studia.

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 10.4.2016... Podpis

Obsah Úvod... 8 1 Současný stav problematiky... 10 1.1 Anatomie dýchacích cest... 10 1.1.1 Horní cesty dýchací... 10 1.1.2 Dolní cesty dýchací... 11 1.2 Imunitní systém... 11 1.2.1 Hlavní složky imunitního systému... 12 1.3 Základní pojmy v alergologii... 12 1.4 Anafylaxe... 13 1.4.1 Balíček první pomoci... 14 1.5 Nejčastější alergická onemocnění... 14 1.5.1 Alergická rýma... 14 1.5.2 Alergická konjunktivitida... 14 1.5.3 Astma bronchiale... 15 1.5.4 Kožní alergie... 15 1.5.5 Lékové alergie... 16 1.5.6 Potravinové alergie... 17 1.6 Diagnostika alergií... 17 1.7 Terapie alergií... 19 1.7.1 Nefarmakologická terapie... 19 1.7.2 Farmakologická terapie... 19 1.7.3 Specifická alergenová imunoterapie... 20 1.8 Prevence vzniku alergie... 22 1.9 Edukace... 22 1.9.1 Edukace alergiků... 23 2 Výzkumná část... 26 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky... 26 2.2 Metodika výzkumu... 26 2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí... 27 2.4 Průběh výzkumu... 27 2.5 Zpracování získaných dat... 27 2.6 Výsledky výzkumu... 28

2.7 Diskuze... 45 2.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi... 49 Závěr... 50 Seznam použité literatury... 51 Seznam grafů... 54 Seznam použitých zkratek... 55 Seznam příloh... 56

Úvod Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila téma Edukace alergiků v práci všeobecné sestry. Myslím si, že k tomu to tématu mám docela blízko, jelikož já a několik mých příbuzných trpíme alergickým onemocněním, a proto jsem si vybrala toto téma. Touto prací bych ráda zjistila, jaká je úroveň edukace alergiků v rámci práce všeobecné sestry, co se týče informovanosti o možných nežádoucích účincích léčby alergie. Chtěla bych také zjistit, zda si respondenti myslí, že jsou dostatečně informováni ze strany všeobecné sestry nebo si musí ještě vyhledávat informace jinde, jakou formu léčby alergie užívají, popřípadě jestli se objevil nežádoucí účinek léčby (kožní problémy, atd.). Také mě zajímá, jestli dotazovaní respondenti dodržují režimová opatření, například: pravidelné užívání léků, užívání prostředků pro zlepšení domácího prostředí, atd. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) ve světě trpí alergií stovky miliónů jedinců a odhaduje se, že přibližně 300 miliónů jedinců má astma (Pawankar, 2011). Největší podíl na rozvoj alergie má znečištěné životní prostředí, virová respirační onemocnění, kouření a genetické vlivy. Od osmdesátých let minulého století udělala alergologie významný pokrok, přesto se většině alergiků ani dnes nežije dobře. V některých případech se berou v úvahu pouze jednotlivé příznaky, které pacienta obtěžují, aniž by byla stanovena přesná diagnóza; alergik proto ani nemůže využít široké terapeutické možnosti, které se mu nabízejí. (Bidat, 2005, s. 9) Alergikům se nedostávají aktuální informace ohledně příznaků a vývoje nemoci i o způsobu a metodách, jak udržet nemoc pod kontrolou. Dostatečné znalosti by umožnily alergikům lépe porozumět nemoci a kontrolovat ji. Moderní a dokonale účinné léky jsou špatně užívány nebo se vůbec nepodávají z důvodu, že rodina nebyla dostatečně informována o léčbě a tudíž ji nepřijala. Některé rodiny mají strach z možných nežádoucích účinků léků a z tohoto důvodu se vyhýbají užívání některých základních léků. Rodina často žije v domnění, že jejich dítě z alergického onemocnění vyroste a to je největší chyba. Včasnou léčbou lze totiž příznaky alergie významně omezit nebo dokonce alergii celkově vyléčit. Nejdůležitější je proto stanovit přesnou diagnózu na základě základních vyšetření. Lidé, kteří trpí alergií, by měli porozumět alergickému onemocnění, poznat příznaky a způsob léčby. Musí také dostat odpovědi na své otázky a mají právo vyjádřit své obavy. Nejdůležitější je spolupráce s lékařem, protože dává možnost lépe žít s alergií (Bidat, 2005). 8

Má práce se skládá ze současného stavu problematiky a výzkumné části. Současný stav problematiky je zaměřen na anatomii dýchacích cest, vybrané alergologické pojmy a onemocnění. Dále se budu zabývat diagnostikou, léčbou a edukací. Ve výzkumné části budou zpracovány otázky z výzkumného dotazníku ve formě grafů a vyvození závěrů. 9

1 Současný stav problematiky 1.1 Anatomie dýchacích cest Dýchací soustava zajišťuje plynulou výměnu obou plynů (tzv. dýchací plyny) mezi zevním prostředím a plícemi. (Merkunová, 2008, s. 115) Děj se označuje termínem plicní ventilace a má dvě fáze: vdech (inspirium) je děj, při kterém člověk vdechuje vnější vzduch do plic a při výdechu (exspirium) uniká vzduch z plic do zevního prostředí. Současně s ventilací probíhá výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví přiléhajících vlásečnic. Dýchací soustava se podílí na dalších funkcích organismu, například udržení ph krve, čichové, řečové a obranné funkce. Dýchací soustavu tvoří dýchací cesty a plíce a její nedílnou součástí je plicní (malý) krevní oběh (Merkunová, 2008). 1.1.1 Horní cesty dýchací Dutina nosní (cavitas nasi) začíná nosními dírkami (nares), které jsou ohraničeny nosními křídly. Dutina nosní je rozdělena nosní přepážkou, tvořenou chrupavkou a kostí. Strop nosní dutiny je tvořen čelní a čichovou kostí a tělem klínové kosti. Dno tvoří měkké a tvrdé patro. Stěny tvoří horní čelist a jsou zde připojeny tři nosní skořepy, které dále člení nosní dutinu na tři nosní průduchy (Kachlík, 2013; Dylevský, 2009). Do nosní dutiny ústí vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales), uložené v některých lebečních kostech (sinus maxillaris, frontalis, sphenoidalis, cellulae ethmoidales) a slzovod (ductus nasolacrimalis), přivádějící slzy ze slzného váčku pod dolní skořepu. (Kachlík, 2013, s. 54) Nosohltan (nosopharynx) navazuje na dutinu nosní. Do nosohltanu ústí z boku pravá a levá Eustachova trubice, která spojuje nosohltan s dutinou středoušní. (Merkunová, 2008) Na zadní stěně nosohltanu je umístěna hltanová mandle, tvořená nakupenou mízní tkání, která zachycuje a likviduje mikroorganismy vyskytující se ve vdechovaném vzduchu. (Merkunová, 2008, s. 117) 10

1.1.2 Dolní cesty dýchací Hrtan (larynx) je chrupavčitá trubice. Navazuje na otvor v přední stěně hrtanové části hltanu, uzavřený hrtanovou příklopkou (epiglottis). Ve frontální rovině má tvar přesýpacích hodin (Kachlík, 2013). Průdušnice (trachea) je chrupavčitá trubice o délce asi 12 cm, navazující na hrtan, běží hrudníkem a u horního okraje pátého hrudního obratle se rozvětvuje na pravou a levou průdušku. Chrupavky májí tvar písmene C chybějící zadní část vyplňuje elastická vazivová tkáň a vlákna hladké svaloviny (Merkunová, 2008). Průdušky (bronchy) pravidelně se rozdvojují a vytvářejí průduškový strom (arbor bronchialis). Levá průduška je delší, užší, ostřeji odstupující a pravá vzniká rozvětvením průdušnice, častěji se stává, že vdechnutá cizí tělesa jsou zanesena do pravé plíce (Kachlík, 2013). Plíce (pulmones) jsou uložené v hrudní dutině. Pravá plíce se dělí na tři laloky (horní, střední a dolní) a levá plíce na dva (horní a dolní), jsou oddělené hlubokými mezilalokovými rýhami. Plicní laloky se dělí na plicní segmenty 8 vlevo a 10 vpravo. V plicích pokračuje průduškový strom, který se dále větví na strom sklípkový a jeho posledním úsekem jsou plicní sklípky. Povrch plic je krytý lesklou poplicnicí. Na mezihrudní ploše obou plic je plicní branka, kterou vstupují do plicní tkáně hlavní průdušky, mízní a krevní cévy a nervová vlákna (Kachlík, 2013; Merkunová, 2008). 1.2 Imunitní systém Imunitní systém zajišťuje organismu odstranění cizorodých látek. Imunitní systém se podílí na zachování homeostázy. Jeho funkcí je ochrana kůže a sliznic proti antigenům ze zevního prostředí, tolerance vůči vlastním složkám a odstraňování vnitřních škodlivin. Imunitní systém komunikuje s centrálním nervovým systémem, kterému dodává informace o vnitřním prostředí, ale na druhou stranu podléhá nervové a hormonální regulaci (Jílek, 2014; Čáp, 2006). Imunitu lze rozdělit na přirozenou (nespecifickou) a získanou (specifickou). Přirozená imunita se vyvíjí už během intrauterinního života a je funkční od narození. Do přirozené imunity řadíme polymorfonukleární leukocyty, monocyty, makrofágy, dendritické buňky a různé součásti plazmy, jako je komplement a proteiny akutní fáze. Získaná imunita je 11

zaměřena proti specifickému antigenu a vytváří se během intrauterinního vývoje na základě genetické informace. Do získané imunity řadíme lymfocyty T a B, v plazmatických buňkách se stávají producenty protilátek (Bartůňková, 2011; Nečas, 2007). 1.2.1 Hlavní složky imunitního systému Primární lymfatické orgány patří sem kostní dřeň, brzlík a dochází ke vzniku a diferenciaci imunokompetentních buněk. Sekundární lymfatické orgány představují lymfatické uzliny, slezinu, tonzily, slizniční lymfatickou tkáň (MALT mucous associated lymphoid tissue) a SALT (skin associated lymphoid tissue). Sekundární lymfatické orgány zastávají důležitou funkci pro koordinaci a paměť imunitní odpovědi (Čáp, 2006). 1.3 Základní pojmy v alergologii Alergie vzniklý projev alergické reakce vyvolané alergenem (Ferenčík, 2005). Atopie nejčastější forma alergie, která je způsobená protilátkou reaginem. Vzniká dědičně a způsobuje astma, alergický ekzém, kopřivku nebo pylovou rýmu (Zavázal, 2000). Alergen látka, která vyvolává alergickou reakci. Jde o látky glykoproteinové povahy, které se dostávají do organismu kůží, inhalační cestou, gastrointestinálním traktem. K citlivosti dochází opakovaným kontaktem člověka s antigenem a začnou se tvořit specifické IgE protilátky (Čáp, 2006). Antigeny jsou všechny cizorodé látky, které jsou schopné vyvolat imunitní odpověď. Antigenní látka musí splňovat dvě charakteristiky mít dostatečně velkou molekulovou váhu a být pro organismus cizorodá, neznámá, netolerovaná imunitním systémem. Antigen se skládá z epitopu a nosiče. Epitop je konkrétní oblast na molekule antigenu, na kterou se váže protilátka nebo receptor T lymfocytu. Každý antigen má na svém povrchu řadu různých epitopů. Nosič je část antigenní molekuly, přímo se neúčastní reakce s protilátkou nebo receptorem, představuje největší část antigenní molekuly (Litzman, 2001). Imunoglobuliny jsou to bílkoviny patřící do skupiny gamma globulinů, přítomné ve tkáních a séru. Existuje pět tříd protilátek: IgG, IgM, IgD, IgA, IgE. IgG a IgM jsou 12

typické protilátky, které cirkulují krví a tvoří se při specifické imunitní reakci na antigen (Ferenčík, 2005). Anafylaxe závažná až život ohrožující alergická reakce, která se projevuje kožními, respiračními nebo kardiovaskulárními příznaky (Čáp, 2006). Zkřížená alergie reakce na alergen, který nevyvolal původní senzibilizaci (přecitlivělost). Pacient, který je alergický na určitý alergen, zareaguje také na alergen jiný (odlišný jen zdánlivě). Základní podmínkou je chemická příbuznost těchto alergenů (viz příloha č. 1). (Pűtz, 2007) 1.4 Anafylaxe Nejzávažnější alergická reakce, která ohrožuje člověka na životě. Projevuje se kožními (angioedém, otoky a svědění dlani a chodidel), respiračními (dušnost), kardiovaskulárními (hypotenze, arytmie) a GIT (zvracení, průjem) příznaky. Nejčastější příčinou anafylaxe jsou potraviny (až v 50 % případů), léky (PNC, alergenové vakcíny, lokální anestetika aj.) a hmyzí jedy (viz příloha č. 2). V České republice je každoročně hospitalizováno kolem 2000 lidí pro závažné alergické reakce a na anafylaktický šok zemře asi 5 lidí (Petrů, 2007; Čáp, 2006). Anafylaxe je imunitně podmíněna prostřednictvím protilátek IgE, jejichž reakcí s antigenem se aktivují žírné buňky (mastocyty) a bazofily. Výsledkem je uvolnění histaminu (Barash, 2015). V diagnostice je zásadní anamnestický rozbor. Pacienti subjektivně uvádějí různé kožní a respirační příznaky, pocit tepla, apod. Uvádí se, že 50 % pacientů má exantém (vyrážku). Vyšetření celkového IgE nemá pro diagnostiku význam, protože s krátkým časovým odstupem po vzniku reakce se mohou zkreslit výsledky. Diferenciálně diagnosticky je nutno odlišit všechny stavy, které se projevují obdobně, především plicní embolizace, arytmie, synkopu, epileptický záchvat, aspirace, apod. Po zjištění anafylaktické reakce je důležité zajistit žilní přístup. Dále odstranit alergizující noxu a to uložení nemocného mimo dosah alergizujícího hmyzu, atd. (Čáp, 2006). Ve farmakologické terapii je lékem 1. volby adrenalin, který se podává při rozvíjející se anafylaxi. Dávku adrenalinu lze opakovat po 15 minutách u dospělého jedince. Upřednostňuje se intramuskulární aplikace před subkutánní. U těžkého stavu anafylaxe 13

je nutný i.v. přístup s adrenalinem v pomalé nitrožilní infuzi. Dále se podávají antihistaminika, kortikoidy, bronchodilatancia (Čáp, 2006). 1.4.1 Balíček první pomoci Protišokový balíček by měli mít nemocní, kteří již prodělali anafylaktickou reakci. Nejdůležitější součástí balíčku je adrenalinová laická injekční stříkačka, autoinjektor (Epipen). Autoinjektor se aplikuje do střední boční části stehna, je třeba 10 15 vteřin podržet stříkačku v místě vpichu tak, aby byl čas pro průnik adrenalinu do svalu. Po aplikaci je vhodné masírovat místo vpichu (viz příloha č. 3). Současně s injekcí adrenalinu se podá perorálně glukokortikoidní přípravek a také antihistaminikum. Beta2 sympatomimetika v aerosolu se užívají v případě vzniku astmatické dušnosti (Petrů, 2007). 1.5 Nejčastější alergická onemocnění 1.5.1 Alergická rýma Alergická rýma je zánět nosní sliznice, provázejí ji tyto příznaky: zvýšená tvorba sekretu (vodnatý výtok), kýchání a svědění nosu, překrvení nosní sliznice. Alergická rýma může být doprovázena svěděním v krku, očích, zvýšeným slzením a otoky kolem očí. Asi 20 % pacientů, kteří trpí alergickou rýmou, má zároveň průduškové astma. Vyskytuje se ve třech formách: sezónní, celoroční a profesní. Sezónní rýma se vyskytuje v určitém období roku, především pyly a vzdušnými plísněmi. Celoroční alergickou rýmu způsobují vnitřní alergeny, zejména roztoči domácího prachu, zvířecí alergeny a plísně. Profesní alergii vyvolává například latex, piliny z tvrdých dřev. Alergická rýma se léčí specifickou vakcinační imunoterapií, antihistaminiky a kortikoidy. Během alergické rýmy můžou nastat tyto možné komplikace: sinusitida, otitida, poruchy sluchu, ztráta čichu a chuti. (Litzman, 2001). 1.5.2 Alergická konjunktivitida Vyskytuje se často společně s alergickou rýmou. Alergická konjunktivitida vzniká následkem přímého kontaktu s alergeny, které jsou přenášeny vzduchem. Zánět spojivek 14

se projevuje: slzením, svěděním, zarudnutím a otokem oka. Silné svědění ve vnitřních koutcích očí je způsobeno shromážděním alergenu. Oči zčervenají a v těžkých případech otok může zcela uzavřít oko. Léčí se pomocí antihistaminik a alergenové imunoterapie (Ferenčík, 2005; Čáp, 2006). 1.5.3 Astma bronchiale Průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění. Toto onemocnění je charakterizované bronchiální obstrukcí, projevující se záchvatovitou výdechovou dušností. Při výdechu jsou slyšitelné pískoty. Příčinou dušnosti je překrvení a otok bronchiální sliznice, bronchospazmus a sekrece vazkého hlenu. Astma bronchiale postihuje 5 % dospělých a 10 15 % dětí, jeho výskyt stále stoupá. Typickým onemocněním je astmatický záchvat, u kterého rozlišujeme různé stupně a formy choroby: Lehké astma vyskytuje se v určité sezóně, mimo záchvaty je člověk bez potíží. Středně těžké astma léčebně zvladatelné, záchvaty se objevují 1 2x týdně. Těžké astma záchvaty se vyskytují velmi často, trvají dlouho a špatně reagují na léčbu. Nemocní mají zhoršené dechové funkce i mimo záchvaty. Astmatický stav záchvaty jsou dlouhotrvající, nereagují na léčbu, to vede k akutní dechové nedostatečnosti (důsledkem je pak rozvrat vnitřního prostředí a oběhové selhání). Při léčbě astma bronchiale se užívají bronchodilatancia, kortikoidy a desenzibilizace (Slezáková, 2007). 1.5.4 Kožní alergie Atopický ekzém jedná se o dědičné, chronické, zánětlivé onemocnění kůže, které postihuje děti (15 20 %) a dospělé. Projevuje se červenavými až hnědavými vyrážkami. Kůže bývá velmi suchá, nepříjemně svědí, po poškrábání se odlupuje, u těžších případů vznikají mokvající puchýře a strupy. Zánětlivá ložiska se nejčastěji objevují na loktech, pod koleny, na obličeji i krku a může být kdekoli na kůži. Některé nespecifické iritanty mohou zhoršit stav atopického ekzému (stres, roční období, jídlo, chemikálie mýdla, pleťové vody, prací prášky, apod.). Přesná příčina vzniku atopického ekzému není známa. U pacientů je zvýšená tvorba protilátek typu IgE a zvýšený počet cirkulujících eozinofilů. 15

Atopický ekzém se často pojí s projevy senné rýmy, astmatu nebo potravinové alergie. Pacienti musí dbát na režimové opatření (nechovat domácí zvířata, bezprašné prostředí, omezit časté mytí mýdlem, atd.) a na dietu (nedráždivá strava, nejíst citrusy, apod.). Při léčbě atopického ekzému se podávají i antihistaminika a kortikoidy (Ferenčík, 2005; Čáp, 2006). Kontaktní ekzém projevuje se na pokožce podobně jako ekzém atopický. Nejčastější kontaktní alergeny, které způsobují ekzém, jsou: kovy (hlavně nikl, chróm, kobalt), různé rostliny, barviva, parfémy, atd. Léčbou je vyhnout se vyvolávajícímu alergenu, užívání lokálních kortikoidů, antihistaminik a pravidelné promašťování kůže (Čáp, 2006; Dvořáková, 2014). Kopřivka (urtikarie) připomíná žahnutí kopřivou. Postihuje povrchovou vrstvu kůže, na které se objeví svědivé pupence. Střed pupence je bledý a okraje jsou načervenalé. Kopřivka vzniká aktivací žírných buněk, které uvolní vazoaktivní látky. Ty způsobí vazodilataci a zvýšení propustnosti cévních stěn. Podobnou nemocí je angioedém, který je způsobený extrémním zvýšením propustnosti cév, nacházející se v podkožní tkáni. U pacientů s urtikarií je výskyt angioedému 30%. Angioedém postihuje okolí úst nebo očí, sliznici a další jiná místa. Kopřivka se vyskytuje ve vlasech, na chodidlech, na dlaních a na různých místech těla. Kopřivka má příčinu alergickou a nealergickou. Do alergické příčiny patří: léková alergie (penicilin), potravinové a pylové alergeny, kopřiva, jahodové listy, bodnutí hmyzem, domácí alergeny (roztoči). Mezi nealergické příčiny vzniku kopřivky patří: fyzikální vlivy (teplo, chlad), psychické podněty. Při léčbě kopřivky se dodržují režimová opatření (vyhýbat se vyvolávajícímu faktoru), používají se antihistaminika, lokální kortikoidy, antileukotrieny (Ferenčík, 2005; Dvořáková, 2014). 1.5.5 Lékové alergie Nežádoucí reakce na léky je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) definována jako neplánovaná a škodlivá reakce, která nastane po užití běžných dávek léků. Patří mezi ně i reakce imunologicky podmíněné, pro které se užívá termín lékové alergie. (Dvořáková, 2014, http://www.bez-alergie.cz/aktualne/alergie-na-leky-610; 20.2.2016) Alergické reakce jsou většinou mírné, nejčastěji se projevují kopřivkou, vyrážkou nebo svěděním kůže a očí. Naopak závažnější reakcí je hvízdavý dech, dušnost, otok jazyka, obličeje, hrtanu a tento stav může vést k udušení. Nejzávažnější reakcí je anafylaktický šok, kdy pacient je vážně ohrožen na životě. Rizikovými faktory ke vzniku lékové alergie 16

jsou: dědičnost, mladší věk (20 50 let), ženské pohlaví, opakované podání stejného léku, kombinace s jinými léky, apod. Penicilin, místně znecitlivující léky, léky obsahující jod (kontrastní látky pro RTG vyšetření) nejčastěji vyvolávají alergickou reakci. Léková alergie je způsobena imunitní reakcí, která může být okamžitá nebo oddálená. Okamžitá reakce nastane do hodiny po podání léku a je způsobena alergickými IgE protilátkami. Tyto protilátky se začaly tvořit již po předchozím podání léku. Při dalším podání stejného léku dojde k alergické reakci, která nastane během několika minut a může dojít k anafylaktickému šoku. U oddálené reakce se příznaky objeví za týden nebo i déle po podání léku. Oddálenou reakci na léky způsobí alergen, který se váže na buňky (žírné buňky, T-lymfocyty). Nutné je vyhýbat se lékům, které způsobují lékovou alergii. (Dvořáková, 2014). 1.5.6 Potravinové alergie Alergickou reakci vyvolávají některé složky potravy a potravinářské látky (barvivo, konzervant). Často se projevuje kožní reakcí (atopický ekzém, kopřivka, otok) nebo gastrointestinálními potížemi (zvracení, bolesti břicha, průjem). Potravinová alergie se může projevit i jako alergická rýma, astma, celková anafylaxe. Mezi nejčastější potraviny, které způsobují alergické potíže, patří: mléko, ořechy, ryby, vaječný bílek, ovoce (jahody, jablka, broskve, meruňky a hrušky) a zelenina (špenát, rajčata, petržel, celer). Léčba potravinové alergie pomocí alergenové imunoterapie nemá smysl. Důležité je vyloučit danou potravinu z jídelníčku a podrobně sledovat složení jednotlivých průmyslově vyráběných potravin (Dvořáková, 2014; Bartůňková, 2011). 1.6 Diagnostika alergií V posledních desetiletích došlo k velkému rozvoji v alergologické diagnostice. Základem je cíleně a pečlivě získat anamnézu (Čáp, 2006). Anamnéza rodinná anamnéza se zaměřuje na výskyt atopických onemocnění v rodině, na typ nosních obtíží, frekvenci jejich výskytu, vazbu na prostředí, atd. V osobní anamnéze nás především u dětí bude zajímat perinatální komplikace, délka kojení a tolerance umělé výživy, nemocnost v posledních 1 2 letech. Nynější onemocnění je součástí alergologické anamnézy, zajímají nás potíže v oblasti dýchacích cest, spojivek, kůže, reakce na potraviny, léky, hmyzí bodnutí a příznaky po kontaktu se zvířaty. 17

V sociální anamnéze zjišťujeme, v jakých podmínkách pacient žije typ domu, počet osob v domácnosti, typ lůžkovin, kontakt se zvířaty, aktivní nebo pasivní kouření (Kopřiva, 2006; Liška, 2012). Fyzikální vyšetření neliší se od běžného interního či pediatrického vyšetření, pozornost je směřována na postižené systémy (horní a dolní cesty dýchací, spojivky, kůže apod.). (Liška, 2012) Laboratorní vyšetření: Specifické protilátky IgE proti potravinovým, vzdušným (pyly, plísně, roztoče, peří, zvířecí srsti) a lékovým alergenům (viz příloha č. 4). Celkové IgE protilátky, ECP (proteinový produkt eozinofilů poškozující epitel dýchacích cest), eozinofily v diferenciálním leukrogramu (Čáp, 2006). Laboratorní vyšetření v alergologii se provádí k doplnění celkového obrazu choroby a k vyloučení jiných onemocnění. Vyšetřuje se krevní obraz s diferenciálním počtem bílých krvinek, kde se očekává u alergiků zvýšené procento eozinofilů (viz příloha č. 5). Hladina celkového IgE bývá často zvýšená u alergiků (Litzman, 2001). Funkční vyšetření plic pomocí spirometrie lze zjistit funkčnost plic, kdy se změří plicní objemy a průchodnost dýchacích cest. Vitální kapacita plic (FVC) se zjišťuje z plicních objemů, to je objem vzduchu, který jsme schopni po maximálním výdechu maximálně nadechnout a usilovně vydechnout. Objem vzduchu, který je přítomen v plicích po maximálním výdechu nazýváme reziduální (zbytkový) objem. Vitální kapacita spolu se zbytkovým objemem tvoří celkovou kapacitu plic (Litzman, 2001). Kožní testy: Prick test nanáší se kapky čistého alergenového roztoku o známé koncentraci na vnitřní stranu předloktí. Pomocí tenké jehly nebo speciální lancety se píchne nebo lehce škrábne pokožka pod kapkou, aby alergen pronikl pod kůži. Výsledky se odpočítají po 15 až 20 minutách. Měří se velikost zarudnutí a pupenu (Pűtz, 2007; Davies 2001). Epikutánní (náplasťový) test na záda se nanesou alergeny ve formě vodnatého roztoku nebo vazelíny a překryje se pomocí polštářové náplasti. Náplast se odstraní po jednom až dvou dnech a po dvou až třech dnech se odečítají reakce. Test je pozitivní tehdy, pokud je kůže červená, oteklá a jsou viditelné puchýře (Pűtz, 2007; Műller Burzler, 2007). 18

Třecí test mírným tlakem se tře alergologický materiál (zvířecí chlupy) o vnitřní stranu předloktí. Používá se jen tehdy, jestliže na alergen neexistuje žádný testovací roztok (Pűtz, 2007). 1.7 Terapie alergií V léčbě alergie je nejdůležitější zjistit alergen, který způsobuje příznaky a vyloučit, nakolik je to možné, kontakt s ním. Existuje však několik skupin léků, které při správném užívání zmírňují příznaky a především tlumí zánět tkání, provázející chronické alergické onemocnění. (Davies, 2001, s. 17) 1.7.1 Nefarmakologická terapie Do této terapie se zahrnuje lázeňská a klimatická léčba, psychoterapie, volba profese, apod. Lidé trpící alergickým onemocnění by měli přizpůsobit režimová a dietní opatření (Čáp, 2006). 1.7.2 Farmakologická terapie Antihistaminika obsazují receptory pro histamin a znemožní vyvolat vazodilataci. Jde o symptomatickou léčbu, která odstraní příznaky, ale nevyléčí nemoc. Nejčastěji užívaná antihistaminika: ve formě tablet (Analergin, Xyzal, Zodac, Zyrtec), nosní kapky (Otrivin, Nasivin, Nasenspray, Olynth) a oční kapky (Neosynephrin-Pos 10%). (Nejedlá, 2015) Antihistaminika jsou nejpoužívanější léky v léčbě alergických chorob a jsou nejčastěji předepisovány. Řada z antihistaminik I. generace jsou úspěšně používány dodnes, patří sem: Dithiaden, Fenistil, Tavegyl, Prothazin (Nouza, 2013). Kortikoidy uměle vyrobené hormony kůry nadledvin. Patří k nejsilnějším lékům na alergii, které mají nejvíce nežádoucích účinků. Hlavním cílem kortikoidů je potlačit imunitní odpověď a tlumit zánět. Kortikoidy jsou ve formě očních i nosních kapek, nosních sprejů, sprejů a prášků k inhalaci (Ecobec, Pulmicort turbuhaler, apod.), tablet (Medrol, Prednison, Hydrocortion) a injekcí (Dexamed, Solu-Medrol). Mezi nežádoucí vedlejší účinky patří například odvápnění kostí, křehkost kůže, snadnější tvorba modřin, obezita (Dvořáková, 2014; Kocinová, 2013). 19

Antileukotrieny leukotrieny vznikají z buněčných membrán buněk zánětu a pomocí receptorů působí na tkáně, hlavně na průdušky. Antileukotrieny blokují receptory a zabraňují rozvoji alergického zánětu. Podávají se ve formě tablet k léčbě lehčích forem astmatu a alergické rýmy kombinované s astmatem (Vlček, 2014). Bronchodilatancia úlevové léky, které se užívají k léčbě akutních záchvatů astmatu. Úkolem je rozšiřování průdušek. Beta2-mimetika jsou nejčastěji používány. Mezi bronchodilatancia patří: Ventolin N inhaler, Spiropent, apod. (Dvořáková, 2014). Dekongestiva léky zmírňují příznaky alergie, ale netlumí alergický zánět. Účinek nosních kapek je ten, že stáhne cévy a splaskne otok nosní sliznice. Nosní kapky by se měly používat maximálně jeden týden, pokud se tak nestane a budou se užívat dlouhodobě, může nastat zcela opačný účinek a to otok nosní sliznice a pocit trvale ucpaného nosu (Dvořáková, 2014). 1.7.3 Specifická alergenová imunoterapie Alergenová imunoterapie je známá terapeutickým a preventivním postupem, která řeší příčinu alergického onemocnění. Spočívá v aplikaci vzestupných a následně udržovacích dávek alergenových extraktů. V roce 1911 anglický lékař Leonard Noon poprvé použil extrakty pylu po sterilizaci v postupně se zvyšujících dávkách k léčbě alergické rýmy. V padesátých letech MUDr. Josef Liška přivezl z USA do Československé republiky první diagnostické alergenové extrakty a následně se začaly vyrábět diagnostické a léčebné alergeny v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze. Tato výroba přetrvávala do roku 2009. V současné době na našem trhu je možnost se setkat se standardizovanými výrobky několika zahraničních firem (Bystroň, 2012; Sládková, 2010). Specifická alergenová imunoterapie (SIT) se provádí u alergické rinokonjunktivitidy, lehčích forem průduškového astmatu a u pacientů se závažnými alergickými reakcemi na jed blanokřídlého hmyzu. Alergenová imunoterapie je také účinná u sezónních pylových alergií a u alergií na celoroční alergeny (roztoče, plísně, alergeny domácích zvířat). (Bystroň, 2012). U specifické alergenové imunoterapie se používají dva způsoby aplikace subkutánní (SCIT) v depotních různě upravených přípravcích a sublinguální (SLIT) ve formě kapek nebo tablet podávaných k rozpuštění v dutině ústní pod jazykem. Experimentálně se zkouší další formy (intranazální, intrabronchiální, intralymfatické), které zatím nejsou dovedeny do klinické praxe (Bystroň, 2012). 20

SLIT je spojována s retencí alergenu ve sliznici pod jazykem po dobu několika hodin, významným časným vzestupem koncentrace antigen specifických IgE, mírným vzestupem antigen specifických IgG4 i zvýšením blokace IgE a inhibicí eosinofilů. Zároveň se vynořuje konsensus, že SLIT působí prostřednictvím podobných mechanismů jako SCIT. (Sládková, 2010, http://www.tribune.cz/clanek/20067; 1.2.2016) Specifická alergenová imunoterapie probíhá ve fázi úvodní a udržovací. V úvodní fázi se postupně zvyšují dávky příslušného aplikovaného alergenu. V udržovací fázi je v delších časových intervalech aplikována nejvyšší tolerovaná dávka nejvyšší koncentrace vakcíny z iniciální fáze (do maximální dávky doporučené výrobcem). Léčba alergenové imunoterapie by měla trvat 3 5 let (Litzman, 2001). Subkutánní alergenová imunoterapie (SCIT) po dobu tří měsíců se podkožně aplikuje jedenkrát týdně jedna injekce a v další fázi se podává jedenkrát měsíčně. Začátek může být i zrychlený (rush metoda), kdy je podáno 6 8 injekcí subkutánně každých 30 minut v průběhu jediného dne. Také je metoda cluster, kdy se aplikují 2 nebo 3 podkožní injekce každých 30 minut při jedné návštěvě v týdenních intervalech. Injekce jsou aplikovány lékařem nebo je může aplikovat všeobecná sestra pod dohledem lékaře. Injekce nesmí být aplikovány při infekcích a jiných překážkách. Po aplikaci injekce pacient zůstává ještě 20 30 minut v čekárně na pozorování a po návratu domů nesmí vykonávat větší fyzickou námahu (Bystroň, 2012; Bidat, 2005). Sublinguální alergenová imunoterapie (SLIT) alergeny ve formě tablet nebo kapek se aplikují přímo pod jazyk a nechají se tam působit alespoň 2 minuty a teprve pak je polknout. Kapky jsou zpočátku podávány každý den a potom dvakrát týdně (viz příloha č. 6). Nový přípravek Oralair ve formě tablet může předepsat pouze alergologický lékař. Oralair je určen pro léčbu alergické rhinitidy způsobené pyly trav. Každá tableta obsahuje extrakt alergenů těchto druhů trav: tomka, jílek, bojínek, srha a lipnice 100 IR nebo 300 IR (jednotka IR vyjadřuje sílu alergenů v přípravku). Léčba přípravkem Olair se zahajuje čtyři měsíce před začátkem pylové sezóny trav. Doporučené dávkování je: 1. den 1 tableta 100 IR, 2. den 2 tablety 100 IR, 3. den 1 tableta 300 IR, po těchto třech dnech postupného navyšování dávky se bude užívat 1 tbl. 300 IR denně předsezónně a v průběhu celé pylové sezóny (Sládková, 2010; Bidat, 2005). Další možností v léčbě sublinguální tabletové formy alergenové imunoterapie je preparát Grazax. Jedná se o lyofilizát alergenového extraktu z travního pylu bojínku lučního. Grazax se používá u alergické rinitidy a konjunktivitidy. Podkladem je průkaz specifické 21

IgE protilátky nebo pozitivní kožní prick test. Na počátku léčby se obvykle objevují vedlejší účinky (svědění nebo zarudnutí v dutině ústní, pocit horka, úzkosti, apod.), které trvají několik minut a ve většině případů ustoupí během několika dnů. Těžké alergické reakce se musí potlačit adrenalinem (Bártů, 2011). 1.8 Prevence vzniku alergie Primární prevence alergie brání vzniku senzibilizace u nově se vyvíjejícího jedince intrauterinně a v časných fázích po porodu. Týká se to hlavně těhotných žen (atopiček) a rizikových kojenců. Je důležité dodržovat doporučené opatření, co se týče životního prostředí (odstranit kouření tabáku, snížit nebo zabránit expozici alergenům, apod.) a výživy. Sekundární prevence alergie je zaměřena na jedince, u kterých došlo k alergické senzibilizaci. Cílem je zabránit rozvoji alergického zánětu a vzniku tkáňové hyperreaktivity (kožní, slizniční, bronchiální). Terciální prevence se týká alergiků s projevujícími projevy alergie. Hlavním úkolem je zmírnit symptomy nemoci, předcházet vzniku akutního zhoršení a dalších komplikací. Na terciální prevenci se podílejí lékaři specialisté (alergolog, dermatolog, oftalmolog, otorinolaryngolog, pneumolog) a samotní nemocní. Časnou prevenci umožní časné odhalení diagnózy (Špičák, 2004). Alergik by se měl vyhýbat látkám, které vyvolávají alergii a aby mohl své trápení odstranit, musí znát alergeny, na které reaguje. Úprava domácího prostředí: antialergické lůžkoviny, odstranění koberců a závěsů, používání čističek vzduchu, nemít domácí zvířata, apod. (viz příloha č. 7). (Čáp, 2006; Pűtz, 2007) 1.9 Edukace Edukace je proces, který ovlivňuje chování a jednání jedince s cílem navodit pozitivní změny v jeho vědomostech, dovednostech, postojích a návycích. Edukace znamená výchovu a vzdělávání jedince. Edukace ve zdravotnictví přispívá k předcházení nemoci, udržení nebo navrácení zdraví a zlepšení kvality života jedince (Juřeníková, 2010). 22

Vzdělávání u člověka se rozvíjí vědomosti, dovednosti, návyky a schopnosti. Výsledkem je vzdělanost. Vzdělanost zahrnuje úroveň vzdělávání v sociální skupině, medicíny, techniky, atd. Edukační proces lidé se učí záměrně nebo nezáměrně a tyto procesy probíhají od prenatálního života až do smrti. Edukant, edukátor, edukační konstrukty a edukační prostředí vstupují do edukačního procesu. Edukant přijímá informace a učí se. Ke každému edukantovi musíme přistupovat individuálně a brát ohled na jeho fyzické (věk, pohlaví, zdravotní stav), afektivní (motivace) a kognitivní (schopnost učit se) vlastnosti. Edukátor vzdělává edukanty. Ve zdravotnictví je to nejčastěji lékař, všeobecná sestra, fyzioterapeut, nutriční terapeut atd. Edukační konstrukty ovlivňují kvalitu edukačního procesu, patří sem zákony, předpisy, plány, edukační standardy a materiály. Edukační prostředí místo, ve kterém edukace probíhá. Toto prostředí je ovlivněno osvětlením, barvou, nábytkem, apod. (Juřeníková, 2010). Komunikace je nedílnou součástí edukace, která se dělí na část verbální a neverbální. Verbální komunikaci vyjadřujeme pomocí slov a symbolů. Komunikace by měla být dobře načasovaná, jednoduchá, výstižná a přizpůsobená schopnostem a znalostem člověka. Informace, které předává edukátor, musí být vždy logicky uspořádané, srozumitelné a zajímavé. Neverbální komunikaci vyjadřujeme postojem, emocí a prožíváním. K neverbální komunikaci se řadí proxemika (komunikace prostřednictvím vzdálenosti mezi dvěma lidmi), mimika (výrazy v obličeji), gestika (znaková řeč), haptika (komunikace dotykem), kinetika (pohyby těla), posturologie (udává postoj a polohu těla). (Juřeníková, 2010) 1.9.1 Edukace alergiků V alergologické ambulanci by měla být pacientovi poskytnuta edukace ze strany lékaře, všeobecné sestry nebo speciálně vyškolené edukační sestry ohledně pylové, roztočové a hmyzí alergie. Důležitá je kvalita spolupráce lékaře, všeobecné sestry a pacienta. Součástí edukace je opakované ověřování a dodržování navržených opatření (např. správné užívání inhalačních pomůcek). (Kromerová, 2005; Pawankar, 2011) 23

Spolupráce s pacientem lze z hlediska přístupu k edukaci rozdělit na několik skupin: Pacient typu A je spolupracující, klade otázky a má snahu změnit svůj zdravotní stav. Pacient typu B informace, které mu chceme sdělit, pokládá za zbytečné, že to už zná. Povede-li se vzbudit jeho zájem, je pacient někdy neodbytný a náhle více zvídavý. Pacient typu C je obtížná edukace. Zdravotní potíže zcela neodpovídají výsledkům testů. Pacient typu D edukace u něj nemá efekt, dává najevo, že je zdržován. Všeobecné sestry se průběžně vzdělávají ve svém oboru, aktivně vyhledávají odborné články zaměřené na edukační činnost. Cílem všeobecných sester je, aby pacient byl spolupracující a dobře informovaný a orientoval se ve svých nemocech (Kromerová, 2005). Edukace u SIT Pacientovi před zahájením specifické alergenové imunoterapie (SIT) vysvětlím pojem a podstatu SIT, nežádoucí reakce a režimová opatření. Základem účinné edukace je dostatečná motivace klienta/pacienta, vhodné téma edukace, sběr edukační anamnézy, formulace edukační diagnózy, stanovení vzdělávacích cílů edukace a organizace edukačního plánu (Švecová, 2006). U subkutánní alergenové imunoterapie všeobecná sestra poučí pacienta v dodržování těchto zásad: Dodržovat dohodnuté termíny, aby se dosáhlo žádoucího účinku. Před každou injekcí sdělit lékaři: - jak jste snášeli poslední injekci, - jestli došlo v mezičase ke zdravotním problémům, - jestli užíváte nové léky nebo změněné dávkování léků, - jestli jste byli mezitím očkováni nebo očkování plánujete, - jestli máte podezření na těhotenství. Po aplikaci injekce zůstat 30 minut v ordinaci a v případě, že cítíte vedlejší účinky, okamžitě to nahlaste. Vyhýbejte se konzumaci alkoholu a tři až čtyři hodiny těžké tělesné zátěži (viz příloha č. 8). (Pűtz, 2007) 24

Edukace inhalační techniky Všeobecná sestra provede slovní edukaci o způsobu použití inhalátoru, předvede sestavení nástavce a provede s pacientem nácvik inhalační techniky (viz příloha č. 9). Poučí pacienta a rodinu, jak pečovat o pomůcky po ukončení inhalace (Kelnarová, 2009). Pacient musí dodržovat tyto postupy: 1. Dávkované aerosoly (např. Atrovent, Ventolin) Před prvním použitím nádobku důkladně protřepat. Po odstranění ochranného krytu jednu až dvě dávky odstříknout. Zhluboka vydechnout. Vložit aplikátor do úst (nádobka obrácena dnem vzhůru), pevně stisknout rty, po začátku nádechu stisknout dno nádobky, plynule a zhluboka bez přerušení vdechnout dávku aerosolu. Zadržet dech na 10 sekund a pomalu vydechnout nosem. 2. Práškové inhalátory (DPI) Sejmout obal indikátoru. Ve svislé poloze otočit barevné držadlo doprava a zpět doleva, nastane typické cvaknutí, že je připravena příslušná dávka. Vydechnout mimo inhalátor. Náustek vložit do úst a silně nadechnout. Po inhalaci vypláchnout ústa vodou (Kelnarová, 2009; Čáp, 2006). 25

2 Výzkumná část 2.1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cíl výzkumu 1. Zjistit informovanost pacientů o možných nežádoucích účincích léčby. 2. Zmapovat edukaci pacientů v souvislosti s léčbou alergií. Výzkumné otázky Cíl 1: Otázka č. 1: Jaká je informovanost pacientů o možných nežádoucích účincích léčby alergií? Otázka č. 2: Jaké nežádoucí účinky léčby alergie se u pacientů vyskytují? Cíl 2: Otázka č. 3: Dodržují pacienti přesný harmonogram podávání medikamentů? Otázka č. 4: Využívají pacienti v domácím prostředí všechny doporučené prostředky a pomůcky k omezení alergických reakcí? 2.2 Metodika výzkumu Při sběru informací pro výzkumnou část práce jsem využila kvantitativní výzkum za pomocí dotazníkového šetření, (viz příloha č. 13). Dotazník byl anonymní a skládal se z úvodní části a 17 otázek. V úvodní části jsem informovala respondenta o účelu dotazníku a uvedla instrukce k vyplnění. Dotazník obsahoval 15 otázek uzavřených a 2 otázky polouzavřené. Jednotlivé otázky v dotazníku byly formulovány v návaznosti na stanovené cíle a na výzkumné otázky. Na výzkumnou otázku č. 1 se vztahují otázky č. 1, 2, 3, 4. Na výzkumnou otázku č. 2 náleží otázky č. 5, 6, 7. Na výzkumnou otázku č. 3 se vztahují otázky č. 8, 9, 10, 11. Na výzkumnou otázku č. 4 náleží otázky č. 12, 13, 14, 15, 16, 17. 26

2.3 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazníkové šetření bylo provedeno u respondentů, bez rozdílu pohlaví, léčící se pro různá alergická onemocnění. Respondenti byli starší 18 let. Dotazníkové šetření probíhalo v ambulanci alergologie a klinické imunologie v Jihlavě, kde byla schválena žádost o distribuci dotazníků (viz příloha č. 10). V této ambulanci jsem získala 60 dotazníků. Další výzkum byl prováděn v nemocnici Jihlava na kožním oddělení. Výzkum byl umožněn díky schválení písemné žádosti náměstkyně ošetřovatelské péče o provedení dotazníkového šetření v dané nemocnici (viz příloha č. 11). Zde byl návrat 14 dotazníků z 20 rozdaných dotazníků. Dále dotazníkové šetření bylo prováděno u praktického lékaře pro dospělé v Telči, kde jsem dostala povolení o distribuci dotazníků (viz příloha č. 12). Zde bylo vyplněno 20 dotazníků. Dotazníkové šetření také probíhalo v okruhu rodinných příslušníků a blízkých přátel, kde jsem získala 17 dotazníků. Celkový počet dotazníků činil 117 a podařilo se mi získat 111 vyplněných dotazníků. Návratnost dotazníků z alergologické ambulance, od praktického lékaře, od rodinných příslušníků a blízkých přátel bylo 100 % a v jihlavské nemocnici 70 %. Průměrná návratnost tvořila 94,9 %. 2.4 Průběh výzkumu Celkově výzkum probíhal v období od ledna 2016 do března 2016. Místem výzkumu byla alergologická ambulance v Jihlavě, ordinace praktického lékaře v Telči a na kožním oddělení Nemocnice Jihlava. Část dotazníků jsem rozdala rodinným příslušníkům a blízkým přátelům, o kterých vím, že trpí alergií. 2.5 Zpracování získaných dat Získaná data dotazníkového šetření jsem zpracovala v aplikaci Microsoft Office Excel 2013, kde jsem vytvářela jednotlivé tabulky a grafy. Jednotlivé grafy jsem vložila do programu Microsoft Office Word 2013, které jsem slovně vyhodnotila. 27

2.6 Výsledky výzkumu 23% 14% 63% Ano Ne Nevím, nevzpomínám si Graf 1 Edukace z pohledu respondenta o NÚ léčby alergie Graf je zaměřený na edukaci respondentů ze strany všeobecné sestry. 70 (63 %) respondentů uvádí, že všeobecná sestra je edukovala o možných nežádoucích účincích léčby alergie, u 16 (14 %) respondentů neproběhla edukace a 25 (23 %) respondentů si nevzpomíná, zda byli edukováni. 28

4% 17% 32% Ano Spíše ano Spíše ne Ne 47% Graf 2 Hodnocení informovanosti respondentů o NÚ léčby alergie Tento graf poukazuje na to, zda si respondenti myslí, že jsou dostatečně informováni o nežádoucích účincích (NÚ) léčby alergie. Dostatečně je informováno 36 (32 %) dotazovaných. Odpověď spíše ano označilo 52 (47 %) respondentů, spíše ne uvedlo 19 (17 %) respondentů a odpověď ne 4 (4 %) respondenti. 29

2% 32% 37% Alergologický lékař Informační brožurky Internet Jinde 29% Graf 3 Kde jsou nejčastěji vyhledávány informace U alergologického lékaře vyhledává 36 (32 %) respondentů informace o možných NÚ léčby alergie. Informační brožurky využívá 32 (29 %) respondentů. Nejčastější je vyhledávání pomocí internetu 41 (37 %) respondentů. Zbylí 2 (2 %) respondenti vyhledávají informace jinde, první uvedl, že čerpá z knih a druhý se informuje u příbuzných. 30

26% 30% Přizpůsobení diety, označení alergie na identifikační náramek, antialergické lůžkoviny Pouze označení alergie Žádná opatření nebyla provedena 44% Graf 4 Provedená opatření při hospitalizaci U 32 (30 %) dotazovaných všeobecná sestra provedla při hospitalizaci přizpůsobení diety, označení alergie na identifikační náramek a poskytnutí antialergických lůžkovin. Pouze označení alergie bylo u 46 (44 %) respondentů a u 27 (26 %) respondentů nebyla provedena žádná opatření při hospitalizaci. 31

6% 34% Ano, objevil Ne, neobjevil Nevím, nevzpomínám si 60% Graf 5 Výskyt NÚ alergologické léčby Nežádoucí účinek alergologické léčby se objevil u 38 (34 %) respondentů. Dalších 66 (60 %) respondentů udává, že se neobjevil nežádoucí účinek a 7 (6 %) respondentů si nevzpomíná. 32

2,6% 2,6% 7,9% 5,3% 44,7% Kožní problémy (ekzém, svědění kůže, ) Alergická rýma Alergický otok Ztráta vědomí Tachykardie (zvýšený pulz) Anafylaktický šok 23,7% Nevolnost Jiný 13,2% Graf 6 Projev alergické reakce Jako nejčastější projev alergické reakce jsou uváděny kožní problémy, které se vyskytly u 17 (44,7 %) respondentů. Alergická rýma se vyskytla u 5 (13,2 %) respondentů, alergický otok byl u 9 (23,7 %) dotazovaných. Ke ztrátě vědomí nedošlo. K výskytu tachykardie (zvýšený pulz) došlo u 1 (2,6 %) respondenta a anafylaktický šok byl u 1 (2,6 %) respondenta. U 3 (7,9 %) respondentů byly známky nevolnosti a 2 (5,3 %) respondenti uvádí jiný příznak a to zhoršení artrózy a vysychání oční sliznice. 33

21% 21% 58% 1-2 krát 3-5 krát Vícekrát Graf 7 Výskyt nežádoucího účinku Nežádoucí účinek alergologické léčby se dostavil 1 2 krát u 22 (58 %) dotazovaných. U 8 (21 %) respondentů se objevil NÚ 3 5 krát a u dalších 8 (21 %) respondentů se do konce objevil NÚ vícekrát. 34

10% Ano, užívám Ne, neužívám 90% Graf 8 Užívání léků Graf poukazuje na to, že 100 (90 %) respondentů užívá léky na alergii a naopak 11 (10 %) respondentů uvádí, že léky neužívají. 35

6% 14% Ano, důsledně Ano, občas vynechám Nahodile Jak se mi to hodí 21% 59% Graf 9 Dodržování léčby dle lékaře Předepsaný rozpis léků dle lékaře dodržuje důsledně 59 (59 %) respondentů a občas vynechá 21 (21 %) respondentů. Dalších 14 (14 %) respondentů užívá léky na alergii nahodile a 6 (6 %) respondentů, dle situace jak se jim to zrovna hodí. 36

14% 3% Léky tlumící projevy alergie (Zodac, Zyrtec, ) Injekční forma imunoterapie Sublingvální imunoterapie (kapky, tablety pod jazyk) 83% Graf 10 Naordinovaná forma léčby alergie Nejvíce se užívají léky, které tlumí projevy alergie 83 (83 %) respondentů. Injekční formu imunoterapie využívají 3 (3 %) respondenti a sublingvální imunoterapii užívá 14 (14 %) respondentů. 37

20% 1% 1 krát denně 2 krát denně Vícekrát 79% Graf 11 Frekvence užívání léků na alergii 79 (79 %) dotazovaných užívá léky na alergii 1 krát denně, 2 krát denně užívá 20 (20 %) respondentů a 1 (1 %) respondent užívá léky vícekrát. 38

14% Ano Ne 86% Graf 12 Pobývání v zakouřeném prostředí Z grafu je názorné, že 16 (14 %) respondentů často pobývá v zakouřeném prostředí, jelikož mi sdělili, že v tomto prostředí pracují (restaurace), nebo jsou přímo aktivní kuřáci. 95 (86 %) respondentů nepobývá v zakouřeném prostředí. 39

17% Antialergické lůžkoviny 16% Lůžkoviny z peří Lůžkoviny z vlny 67% Graf 13 Používání lůžkovin Antialergické lůžkoviny používá 74 (67 %) respondentů, lůžkoviny z peří 18 (16 %) respondentů a lůžkoviny z vlny 19 (17 %) respondentů. 40

20% Ano, využívám Ne, nevyužívám 80% Graf 14 Využití čističky vzduchu V domácnosti čističku vzduchu využívá 22 (20 %) respondentů a 89 (80 %) respondentů ji nevyužívá. 41

16% 22% Ano, pečlivě kontroluji stravu a prostředí, kde se pohybuji Ano, snažím se Ne 62% Graf 15 Pozornost na alergeny 24 (22 %) respondentů si dávají větší pozor na alergeny, které by mohly vyvolat alergii, pečlivě kontrolují stravu a prostředí, kde se pohybují. Většina dotazovaných zvolila odpověď ano, snažím se a to 69 (62 %) respondentů. Dalších 18 (16 %) respondentů si nedává pozor na alergeny. 42

38% 42% Ano, poučil/a jsem je hned Ne, ale nyní o tom uvažuji Ne, není potřeba 20% Graf 16 Poučení členů v domácnosti v PRP u alergické reakce 47 (42 %) respondentů poučilo všechny členy v domácnosti, jak mají postupovat při první pomoci (PRP) v případě, když dotyčný dostane alergickou reakci a nebude schopen si zavolat odbornou pomoc. 22 (20 %) respondentů zvolilo odpověď ne, ale nyní o tom uvažuji a 42 (38 %) respondentů uvedlo, že není potřeba poučit členy. 43

11% Ano Ne 89% Graf 17 Zúčastnění přednášky o alergii 12 (11 %) respondentů využilo přednášek o alergii mimo alergologickou ambulanci, 99 (89 %) respondentů se nezúčastnilo žádné přednášky. 44

2.7 Diskuze V předchozí kapitole jsem vyhodnotila výsledky údajů získané z dotazníkového šetření. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit informovanost pacientů o možných nežádoucích účincích léčby a zmapovat edukaci pacientů v souvislosti s léčbou alergií. Na základě těchto cílů jsem si určila 4 výzkumné otázky. Ke každé výzkumné otázce se vztahovaly určité otázky z dotazníku (viz metodika výzkumu). Výzkumná otázka č. 1 Jaká je informovanost pacientů o možných nežádoucích účincích léčby alergií? K této výzkumné otázce se vztahují otázky č. 1, 2, 3, 4. Během dotazníkového šetření mi sdělilo 63 % respondentů, že je všeobecná sestra edukovala o možných nežádoucích účincích (NÚ) léčby alergie. Pouze 32 % respondentů si myslí, že jsou o této problematice dostatečně informováni, 47 % respondentů odpovědělo spíše ano, takže nejsou úplně přesvědčeni, že mají veškeré informace. Nejčastějším místem, kde respondenti získávají informace o NÚ (37 % dotazovaných) je internet, informace u alergologa vyhledává 32 % alergiků. Zajímalo mě, zda všeobecná sestra provedla u respondentů preventivní opatření v případě hospitalizace, aby zabránila vzniku alergie. Zhruba 44 % respondentů uvedlo, že všeobecná sestra provedla označení alergie a u pouhých 30 % dotazovaných bylo provedeno přizpůsobení diety, obstarání antialergických lůžkovin aj. opatření. 6 respondentů neodpovědělo na otázku č. 4, jelikož nebyli hospitalizováni. Adensamová (2010) ve svém výzkumu uvedla, že všeobecná sestra upozornila 56 (51 %) respondentů na možnost vzniku alergické reakce z celkového počtu 110 dotazovaných. Z výzkumu Jeníčkové (2015) si vyhledává 32 mužů a 37 žen (každá skupina o 52 jedincích) další informace o alergii. Zajímalo ji, jaké zdroje informací využívají a měli možnost označit více odpovědí. Ve 21 (28,8 %) případech je internet pro muže nejčastějším zdrojem informací, totéž platí u žen ve 26 (24,8 %) případech. 45