Liberecký kraj resort zemědělství a životního prostředí. SBORNÍK REFERÁTŮ z

Liberecký kraj resort zemědělství a životního prostředí SBORNÍK REFERÁTŮ z KONFERENCE konané dne 12.června 2010 v multimediálním sále Libereckého kraje v Liberci s názvem MYSLIVECKÁ KONFERENCE 2010 ve spolupráci s Asociací profesionálních myslivců ČR, Okresním mysliveckým spolkem Česká Lípa, Jablonec n.n., Liberec a Semily, Okresní agrární komorou pro Jablonec n.n. a Liberec

Obsah: 1. Úvodem. Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje 2. Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. MVDr. Josef Král, Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj 3. Jak dále s drobnou zvěří v Libereckém kraji. Josef Žďárský, Okresní myslivecký spolek Liberec, předseda 4. Účinnost přijatých opatření ke snížení stavů zvěře a snížení škod působených spárkatou zvěří a projednání myslivecké legislativy. Jiří Černý, Asociace profesionálních myslivců ČR 5. Hodnocení trofejí spárkaté zvěře při chovatelských přehlídkách a návrhy na další období. Petr Žaba, dlouholetý pracovník LČR, s.p., LS Frýdlant 6. Informace o stavech zvěře v honitbách Libereckého kraje za rok 2009 a informace k dotacím z Ministerstva zemědělství. Ing. Šárka Halamová, Krajský úřad Libereckého kraje, OŽPZ 7. Informace z ochrany přírody a krajiny. Ing. Radka Vlčková, Krajský úřad Libereckého kraje, OŽPZ 8. Závěry a doporučení. Ing. Zdeněk Besta, pracovní předsednictvo konference 9. Závěrem. Ing. Jaroslav Podzimek, člen rady kraje pro resort zemědělství a životního prostředí

Úvod Ing. Karel Pop, Krajský úřad Libereckého kraje Vážení přátelé myslivosti. V letošním roce se konala již sedmá konference zajišťovaná Libereckým krajem v řadě. Je to jistě dost na to, abychom si mohli dovolit bilancovat. Konference byly pro myslivce, myslivost i osoby a orgány dotčené myslivostí jistě přínosem. Na konferencích zaznělo mnoho aktuálních a odborných informací, byly platformou pro diskusi a výměnu názorů. Spolupořadatelům z Asociace profesionálních myslivců ČR se vždy podařilo zajistit atraktivní přednášející. Tematika se každoročně obměňovala. V letošním roce byl dán důraz na regionální myslivost v Libereckém kraji, což bylo podtrženo i výběrem přednášejících všichni jsou místními mysliveckými odborníky. Zároveň jsme však nabyli přesvědčení, že již nelze pokračovat v dosavadním stylu. I přes snahu organizátorů zájem o konferenci dlouhodobě klesá. Její pořádání v současné podobě se tak stává přepychem. Budoucnost myslivecké konference v novém kabátě bude třeba projednat v myslivecké radě a zejména se snažit o její větší provázanost s ČMMJ.

Veterinární situace v ČR a Libereckém kraji, další aktuální informace. Informace o připravovaných změnách pro novelu veterinárního zákona z pohledu myslivecké veřejnosti MVDr. Josef Král, ředitel Krajské veterinární správy pro Liberecký kraj 1. Nově bude v zákoně ustanovená povinnost pro uživatele honitby ohlásit krajské veterinární správě podání léčiv volně žijícím zvířatům a to do 3 dnů. ( 19 odst. 5). 2. Malá množství těl ulovené volně žijící zvěře v kůži nebo peří bude moci prodávat přímo spotřebiteli nebo do místní maloobchodní prodejny pouze uživatel honitby. V současné době může prodej realizovat kromě uživatele honitby také oprávněný účastník lovu. ( 27b odst. 1). 3. Uživatel honitby bude mít povinnost zajistit vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře co nejdříve po ulovení, a to proškolenou osobou, která je oprávněným účastníkem lovu. Vyšetření může být provedeno také uživatelem honitby, je-li proškolenou osobou. Představuje-li ulovená volně žijící zvěř podle výsledků vyšetření proškolenou osobou zdravotní riziko, musí být předložena uživatelem honitby úřednímu veterinárnímu lékaři k veterinárnímu vyšetření. ( 27b odst. 3). 4. Uživatel honitby je dále povinen zajistit vyšetření na přítomnost svalovce v akreditované nebo KVS schválené laboratoři, protokoly o vyšetření bude muset uchovávat 2 roky a předkládat při kontrolách, prodat spotřebiteli nebo do prodejny bude moci zvěř až po negativním výsledku vyšetření ( 27b odst. 5). 5. Nově je v 27b ustanovena povinnost uživatele honitby předkládat orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě. 6. I oprávněný účastník lovu, který zvěř použije pro vlastní spotřebu, bude povinen uchovávat protokol o laboratorním vyšetření vnímavé zvěře na trichinelózu po dobu nejméně 2 let a na požádání jej předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor ( 27b odstavec 7). 7. Pokud krajská veterinární správa při kontrolách zjistí porušení povinností proškolené osoby, podá podnět škole, která může osvědčení proškolené osobě pozastavit, popřípadě odejmout. Obnovení činnosti takové osoby je podmíněno vykonáním nové zkoušky ( 27b odst. 8). Jedná se o návrhy, které projdou v rámci legislativního procesu vnitřním i vnějším připomínkovým řízením (bude se zcela jistě vyjadřovat Českomoravská myslivecká jednota). Jde tedy opravdu pouze o informativní materiál, znění zákona může být částečně pozměněné. Kontaktní adresa: Krajská veterinární správa pro Liberecký kraj Ostašovská 521, 460 11 Liberec elektronická podatelna: podatelna.kvsl@svscr.cz

Jak dále s drobnou zvěří v Libereckém kraji. Josef Žďárský, OMS Liberec, předseda Zemědělská krajina a drobná zvěř patřila historicky k sobě, podobně jako drobná zvěř a myslivost v mimopanských revírech. Na území Československa byla drobná zvěř rozšířena od nížin až do podhůří. Byla hlavním zdrojem zvěřiny pro široké spektrum obyvatelstva, nejenom pro myslivce. Stavy koroptví, zajíců, a posléze bažantů byly tak vysoké, že umožňovaly myslivecké vyžití bez větších starostí téměř ve všech honitbách, s výjimkou horských lesních honiteb. Hlavní zásluhu na tom měla kulturní zemědělská krajina, která svou rozmanitostí poskytovala odpovídající životní prostředí pro drobnou zvěř. Byla to krajina s dostatečnou úživností i krytem pro zvěř. S nástupem zemědělské mechanizace ascelováním pozemků po roce 1948 docházelo k postupnému zhoršování biotopu pro drobnou zvěř a nástup používání chemických prostředků razantně snížil výskyt přirozené potravy. Zároveň měl i vliv na schopnost reprodukce drobné zvěře. Další ránu osudu drobné zvěře zasadily v 70. letech minulého století tzv. rekultivace pozemků, které zlikvidovaly poslední zbytky volně rozptýlené zeleně a zatrubnění vodotečí a zavezení úvozů podstatně omezilo i možnost přístupu zvěře k vodě.

Intenzivně obdělávána krajina s monokulturou Výskyt zvěře v závislosti na změnách v zemědělské krajině: První zvěří na které bylo možno pozorovat citelné snížení stavů byla koroptev polní. Tento nejoblíbenější druh zvěře mezi myslivci v období od vzniku první republiky až do konce 40 let minulého století doplatil na necitlivý přístup člověka k přírodě a krajině, schovávající se za rozvoj socialistického zemědělství a potřebu zajistit dostatek potravin pro obyvatelstvo. Koroptev je pták, který pro svoji orientaci v krajině a nalezení svého hnízda potřebuje dostatek orientačních bodů v krajině, které zmizely scelením pozemků, zlikvidováním mezí a roztroušené volně rostoucí zeleně, která byla v minulosti běžnou součástí zemědělských pozemků. V první fázi svého života potřebují kuřata maximum živočišných bílkovin, která získávají z vyskytujícího se hmyzu v přírodě a teprve v dospělosti přechází na větší podíl potravy rostlinné i když nadále dává přednost živočišné, pokud je k dispozici v dostatečném množství. Scelením pozemků došlo k likvidací životního prostředí pro hmyz a fatální důsledek mělo používání chemických přípravků, které ho téměř zlikvidovaly, podobně jako plevely, jejichž semena byla hlavní složkou rostlinné potravy koroptve. Ztrátou přirozených životních podmínek a následně i vysokým predačním tlakem ze strany pernatých dravců, krkavcovitých i šelem došlo k tak výraznému poklesu stavů této zvěře, že postupem času přestala být myslivecky obhospodařovaná a je v přírodě udržovaná pouze za cenu vypouštění a vysokých finančních nákladů uživatelů honiteb, protože stávající dotace náklady na odchov a vypouštění zdaleka nepokryjí. Lov koroptví se prakticky neprováděl a poslední výjimečné hony na koroptve lze datovat na konec šedesátých let.

Přes pokračující pokles stavů koroptví se poměrně dařilo bažantům, kteří se vyskytovali až do podhorských oblastí a mnozí myslivci v té době nepředpokládali, že bažanta postihne podobný osud jako koroptev. Výřady na honech byly slušné a chov bažanta poměrně nenáročný, omezující se pouze na zakládání zadiny a zrna do zásypů v zimním období. Bohužel bažanta se nedotklo ani tak scelování pozemků, jako likvidace remízů a omezení přístupu k vodě na níž je životně závislý a kde nejsou její přirozené zdroje a okolní vlhké biotopy z místa odchází. Při produkci pícnin se přešlo od tradičních kvetoucích luk na vysokoprodukční trávy typu srhy a jílku. Tyto trávy sice produkují velké množství hmoty, ale pro výskyt hmyzu a semen jsou téměř bezcenné. Jejich sklizeň pak probíhá právě v období hnízdění. Sklizeň je prováděna výkonnými a rychlými stroji, které téměř stoprocentně zabijí veškerou drobnou i spárkatou zvěř. Přitom ve většině případů zemědělci uživatele honiteb neinformují o plánovaných pracích a ti pak nemohou provést žádná opatření na ochranu zvěře i když jejich realizace a účinnost problematická. V důsledku scelování pozemků a různých pozemkových úprav došlo k likvidaci polních a lučních cest, které v minulosti sloužily nejen pro dopravu zemědělské mechanizace nebo pohybu lidí, ale drobná zvěř se na nich v období dešťů mohla ohřát a osušit. Jejich absencí pak dochází k promočení a prochladnutí kuřat, která následně hynou. Bažanty potkal podobný osud, jako koroptve, ale až polovině sedmdesátých let. Jelikož je umělý odchov bažantů poměrně snadný, přistoupilo se celoplošně k budování bažantích odchoven a produkci uměle odchovaných kuřat s cílem nahradit úbytek bažantí zvěře z volné přírody a následně tak zvýšit kmenové stavy bažantí zvěře. To se bohužel nepodařilo a takto odchovaná bažantí zvěř nepřežívala zimní období a byla pouze předmětem lovu. Se společenskými změnami ve státě, drastickému nárůstu nákladů na odchov a v důsledku toho omezené poptávce po kuřatech došlo k postupné likvidaci mnoha odchoven. To vše i v souvislosti se změnami honiteb a uživatelů. To se pak projevilo ve velkém snížení stavů bažantů a mnozí uživatelé s nimi přestali hospodařit. Následky jsou zřejmé další pokles stavů vlivem způsobu zemědělské výroby /mechanizace, neutuchající chemizace, monokultury apod./ vysoký predační tlak i malá myslivecká péče. Nejproduktivnější drobnou zvěř 20. století zajíce polního postihl stejný osud jako předcházejí druhy na přelomu 70. a 80. let minulého století. Pokles stavů byl o to horší, že přišel náhle a bez varování. Vždyť v letech 1973 až 1975 se lovilo téměř rekordní množství zajíců bez narušení kmenových stavů. Zajíc doplatil zejména na rozvoj zemědělské mechanizace a přechod k vysokorychlostním a širokozáběrovým strojům, neustálému nárůstu používání chemických prostředků v oblasti hnojiv, ochrany rostlin a jedů na hlodavce. O zajíci je známo, že je věrný své rodné hroudě a má malé životní teritorium. To ho silně ohrožuje, neboť monokultury jsou o mnoho větší. Při rychlé sklizni, monodietě a okamžité změně potravní nabídky je silně oslaben a snadno podléhá nemocem, zejména parazitárním. Populace zajíců vždy podléhala a podléhá podobně jako u jiných hlodavců periodickým výkyvům, které při nepřízni počasí opět negativně ovlivňují přírůstek zajíců. I zajíc trpí predačním tlakem, který je o to horší, že populace zajíců je malá. Na rozdíl od bažanta a koroptve je krotký chov obtížný a neskýtá záruky intenzivní produkce zajíčat a tak se mu mnoho uživatelů nevěnuje.

Graf stavů drobné zvěře od roku 2005 do roku 2009 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 2005 2006 2007 2008 2009 průměr normovaný skutečný normovaný skutečný skutečný zajíc polní bažant obecný a král koroptev polní Jak dále s drobnou zvěří: Biotop drobné zvěře: Zemědělská krajina se proti předpokladům na začátku 90.let k lepšímu nezměnila, ba naopak. Značná část krajiny byla v zabrána pro výstavbu obytných zón, průmyslových zón, případně skladových hal. To spolu přineslo budování komunikací, nárůst ruchu, zvýšení dopravy a tím i množství střetů zvěře s vozidly, které pro ni končí vždy smrtelně. Na dálnicích ani komunikací 1. třídy nejsou budovány ochranné ploty i když to zákon předpokládá a zákon o myslivosti dokonce tyto komunikace považuje za nepřekročitelnou překážku, která vyvolala mnoho změn v uspořádání honiteb. I přes rozvoj soukromého zemědělství nedošlo k rozdrobení celků nebo jen výjimečně. Všichni se pod rouškou ekonomiky snaží zefektivnit výrobu, což obnáší další monokultury, větší a rychlejší stroje i používání chemických prostředků. Mnoho zemědělských společností zrušilo z ekonomických důvodů chov dobytka a orientuje se na obilnaření a max. chov prasat. To sebou přináší likvidaci pícnin, jako jednoho ze zemědělských produktů a tím omezení potravní nabídky. Tam, kde se dobytek chová se často pase. Všude jsou používány ohradníky, které jsou často celoročně pod proudem a zabraňují tak vstupu na pastviny spárkaté zvěři a tam, kde jsou dráty i těsně nad zemí i zvěři drobné. Mimo to jsou na pastvinách ohroženy dobytkem všechna vývojová stadia drobné zvěře. Technické plodiny nemají pro drobnou zvěř význam a jsou naopak důležitým místem pro predátory, případně spárkatou zvěř. Obojí se pak v těchto rozsáhlých plochách těžko loví. Spolupráce se zemědělskými společnostmi je velmi obtížná a víceméně záleží na osobních vztazích představitelů uživatelů honiteb a vedení společností. Proklamované biopásy a povinnost je zřizovat žádný zákon neřeší a pro zemědělce to přináší významné omezení, které nejsou případné dotace schopny nahradit. Zbývá tak osobní jednání a po dohodě zřizování drobných mysliveckých políček na různých klínech a malých plochách, které těžká mechanizace není schopna obdělat. I to je však velmi obtížné. Návrat rozmanité krajiny s roztroušenou zelení, mokřady, mezemi a polními cestami se zdá být zatím v nedohlednu a téměř jako nereálný hlavně z ekonomických důvodů. Jednou možností je však vstupovat do

pozemkových úprav na jednotlivých katastrech obcí a snažit se alespoň část věcí prosadit v souvislosti s těmito úpravami. Částečně již realizovaný biokoridor. Jeho výstavba se neobešla bez problémů vinou PF. Koroptev polní: Jak již bylo v úvodu řečeno jsou její stavy minimální a na většině území pod hranicí reprodukčního minima. Vzhledem k nevyhovujícímu životnímu prostředí je její udržení ve volné přírodě velmi obtížné a téměř neřešitelné. Základní podmínkou je alespoň částečné zlepšení biotopu. Znamená to ze strany uživatelů honiteb věnovat se intenzivnímu zakládání remízků a roztroušené volně rostoucí zeleně tam, kde to vlastníci pozemků povolí. Jednat se zemědělci a snažit se je přesvědčit o přínosech biopásů. Jednat s obcemi při pozemkových úpravách a snažit se prosadit realizaci projektů ÚSES. Na políčkách by měly být pěstovány atraktivní plodiny pro drobnou zvěř, produkující semena a poskytující kryt v průběhu celého roku Nadále i za cenu vysokých nákladů, pokračovat v odchovu koroptví zejména pod adoptivními matkami a tyto pak vypouštět na příhodných místech do honitby, v místech výskytu koroptví budovat dostatečné množství zajištěných krmných zařízení pro koroptve. Významnou roli by mělo hrát komorování koroptví přes zimu. To je však závislé na prostorových a finančních možnostech uživatelů honiteb.

Koroptve vypouštěné s adoptivní matkou. Důležitou pozornost je třeba věnovat ochraně koroptví před predátory i když je to velmi obtížné s ohledem na zákonná ustanovení. Krkavcovití, lišky, kuny, psíci mývalovití musí být loveni v rámci zákona trvale a nesmí být dopuštěno jejich přemnožení. Zejména krkavcovití jsou jednou z příčin nízkého přírůstku neboť zcela spolehlivě likvidují v otevřené krajině hnízda nejen koroptví, ale i zpěvného ptactva. Pro mnohé uživatele je krotkých chov koroptví i komorování problém ne pracovním, ale i administrativním, neboť zákon o ochraně přírody vyžaduje zvláštní povolení pro nakládání s ohroženými živočichy, mezi něž koroptev patří. A administrativa je pro mnohé nepřekročitelnou překážkou. Bažant obecný: Návrat bažanta do přírody a zvýšení jeho stavů se jeví podstatně jednodušší než tomu je u koroptve. Bažant patří mezi lovnou zvěř bez zvláštní ochrany a tak ho mohou uživatelé chovat bez omezení i v krotkém chovu při dodržení veterinárních podmínek. V současné době je jeho krotký chov finančně poměrně nákladný, ale je při současném zlepšování životního prostředí jedinou možností jak zvýšit jeho stavy ve volné přírodě.

Jednou z možností jak připravit krotce odchovaná kuřata na život v přírodě je odchov s adoptivními matkami. Podobně, jako pro koroptev je třeba budovat zvěřní políčka se zastoupením semenných plodin i krytu, zřizovat umělá napajedla a dostatek krmných zařízení, chráněných před predátory a větrem. Vhodné jsou porosty kukuřice a topinambur, který vydrží pře zimu. V literatuře se doporučuje i čirok. Jeho pěstování jsme v naší honitbě zkoušeli, ale bez valného výsledku. Vyžaduje poměrně teplo a lehkou půdu.aby se zamezilo ztrátám přes zimu je rovněž vhodné komorování. Při chovu mimo bažantnice by nemělo docházet k lovu slepic a ty by pokud přežijí, měly být základem chovu. Velká pozornost musí být věnována trvalému přikrmování již od srpna, aby se bažant v lokalitě udržel a nemigroval a dostatečným zdrojům vody přírodním i umělých.

Umělé napajedlo a remíz s políčkem topinamburu

Remízy pokud jsou vysazovány nebo udržovány by měly mít všechna patra se zastoupením plodonosných dřevin, bylin a trav. Na suchých místech by měl být předkládán písek. Hlavním nebezpečím v průběhu roku jsou pro bažanta kromě mechanizace predátoři. Podobně jako u koroptve jsou to krkavcovití a pak kuny, které bažanty úspěšně likvidují. Snižování jejich stavů, ale i stavů lišek, jezevců a psíků musí být trvalým úkolem chovatelů bažantů. Pernatí predátoři jsou chráněni, ale škodí zejména jestřáb lesní a krahujec obecný. Remíz s upraveným políčkem v části bažantice Zajíc polní: Zvýšení stavů zajíce je v současné zemědělské krajině a způsobu hospodaření velmi problematické. Nestačí ho jen trvale chránit, neboť jeho populace je velmi malá a na mnoha místech pod hranicí reprodukčního minima. Základní podmínkou pro zvýšení stavů zajíce je podobně jako u předcházejících druhů zlepšení životního prostředí a zvýšení úživnosti honitby po celý rok, aby se zamezilo jeho strádání po sklizni zemědělských plodin. Velký význam budou mít biokoridory, budované v rámci projektů ÚSES a biopásy v dnešní monokulturní zemědělské krajině. Budování zvěřních políček na intenzivně obhospodařované zemědělské půdě se jeví téměř jako nereálné a je ho možné využívat pouze na omezených plochách. Další podmínkou je přikrmování zajíce min. od počátku sklizně obilovin, aby se předešlo strádání zajíců v době rychlé změny zemědělských ploch a omezení potravní nabídky. Dnes se rovněž ukazuje, jak velké nebezpečí skýtá pro zajíce nedostatek vody. Je proto důležité budovat umělá napajedla, aby zajíc i ostatní zvěř netrpěla zejména v letním období žízní. Tam, kde je to možné a finanční situace to dovoluje, je vhodné zavést umělý odchov, který i přes velké náklady skýtá naději postupného zvyšování stavů zajíců.

Odchovna zajíců Důležitou podmínkou je snižování stavů predátorů a to alespoň těch, které je možno lovit. Při minimálních stavech zajíců je totiž jejich zásah do populace zajíců zdrcující a jednou z příčin minimálních přírůstků zajíců. Jednou z možností, jak ulehčit lov lišek, případně psíků mývalovitých je budování umělých nor. Na ty jsou v současné době poskytovány dotace a tak jsou náklady na jejich vybudování poměrně nízké. Je možné využít nabídky již hotových prefabrikátů. Následný lov v umělých norách je pak poměrně bezpečný, zvláště dnes, kdy norníci v důsledku zákona na ochranu zvířat nemají možnost při výcviku přijít do styku s liškou či jinými predátory.

Budování umělé nory a vypouštění odchovaných zajíců

Jeden z ostrůvků volně rostoucí zeleně, který se podařilo v minulosti zachránit před tzv. rekultivací Lov drobné zvěře: Od 70. let minulého století se lov drobné zvěře postupně snižoval. Někde při zjištění poklesu stavů lov okamžitě omezili nebo plně zastavili, jinde věřili tomu, že se jedná pouze o výkyv, který bude vyrovnán v následujícím období. Bohužel se mýlili a jejich neuvážený zásah do kmenových stavů již nebylo čím nahradit a tak se stavy drobné zvěře, zejména zajíců, dostaly na kritickou mez. Statistické údaje za posledních pět let jasně ukazují, že stavy drobné zvěře jsou mizivé a poskytované údaje nejsou reálné. Porovnání plánu lovu a skutečný lov drobné zvěře v letech 2005 až 2009 rok zajíc polní bažant obecný liška kuny jezevec straka plán skut plán skuteč. skuteč. skuteč. skuteč. skuteč. 2005 572 519 11 417 10 237 3 108 469 92 410 2006 620 327 12 051 8 924 2 336 323 49 442 2007 464 361 18 643 10 130 3 010 541 79 541 2008 561 290 11 800 9 247 2 770 379 109 566 2009 428 245 11 192 10 167 3 109 428 92 593 průměr 529 348 13 021 9 741 2 867 428 84 510

Porovnání normovaných a skutečných / sčítaných/ stavů drobné zvěře v letech 2005 až 2009 rok zajíc polní bažant obecný a král koroptev polní normovaný skutečný normovaný skutečný skutečný 2005 9 879 5 316 7 135 5 207 526 2006 9 725 5 008 7 285 4 833 421 2007 9 758 4 814 7 210 4 698 476 2008 9 856 4 916 7 240 4 231 477 2009 9 669 4 741 7 340 3 890 404 průměr 9 777 4 959 7 242 4 572 461 Plán lovu zajíců tvoří cca 10% ze skutečných stavů, což je s ohledem na stavy velmi mnoho. Skutečný lov je však nižší a svědčí o tom, že zvěř opravdu není a její stavy jsou zřejmě nižší než stavy uváděné. O něco příznivější je situace u bažanta. Stavy jsou však ovlivněny chovem bažantů v bažantnicích. I zde je však patrné, že disproporce mezi stavem, plánem lovu a skutečným lovem existuje. U bažantnic to není velký problém, neboť stavy mohou být v dalším období doplněny. U bažanta chovaného v ostatních honitbách však bude situace podobná jako u zajíce. Je třeba, aby se uživatelé snažili zjistit co nejpřesněji stavy a s ohledem na počasí v jarních měsících plánovali uvážlivě lov. Pokud zjistí do doby lovu rozdíl ve stavech je třeba, aby včas požádali o změnu plánu lovu, případně ho úplně zastavili. U bažanta by za žádných okolností nemělo docházet mimo bažantnice k lovu slepic. Rovněž je třeba na rozdíl od intenzivních chovů dodržovat odpovídající poměr pohlaví, tj. 1:3 až 5. Závěr: Naděje vkládané do změn po roce 1989 se nepotvrdily. Intenzifikace zemědělství a další rozvoj zemědělské mechanizace a orientace na ještě větší pěstování technických plodin s sebou přinesly problémy, které nejsou myslivci bez pomoci státu sami schopni řešit. Ekonomické důvody a mnohdy i nechuť představitelů, zejména velkých zemědělských společností jsou téměř nepřekonatelnou překážkou při zlepšování životního prostředí a biotopu drobné zvěře. Vysoké náklady na umělý odchov drobné zvěře mnohým uživatelům neumožňují se jím zabývat a to má za následek další pokles stavů. Je však třeba ze strany uživatelů honiteb využít každou možnost ke zvyšování úživnosti honitby i odchovu drobné zvěře a pokusit se tak o její záchranu ve volné přírodě. I přes mnohdy byrokratické překážky žádat o poskytování dotací na vybrané činnosti a snížit tak vlastní náklady na mysliveckou činnost a ochranu přírody a chov drobné zvěře. Stále narůstající stavy predátorů, ať chráněných či nikoliv, vyžadují trvalou pozornost a snižování jejich stavů v rámci zákonných možností. Je zcela zřejmé, že uživatelé honiteb v této oblasti zaspali a lov lišek, kun, psíků a krkavcovitých neodpovídá reálným stavům. Je třeba využít všechny možnosti a pobídky členům, aby lovu této skupiny zvěře intenzivně věnovali. Lov drobné zvěře je nutno omezit nebo úplně zastavit tam, kde nejsou dodrženy normované stavy. A to i v případě, že skutečné stavy jsou vyšší než stavy minimální. Toto opatření je nutné proto, že početní stavy drobné zvěře jsou silně ovlivňované počasím, ale i proto, že skutečné stavy před lovem jsou v důsledku nepochopitelných termínů daných vyhláškou obtížně zjistitelné. Dále lze předpokládat, že v části honiteb jsou stavy nadhodnocené jenom proto, aby drobná zvěř mohla být lovena.

Zákon o myslivosti nařizuje uživatelům honiteb udržovat stavy zvěře stanovené v rozhodnutí o uznání honitby. Pokud ti toto ustanovení neplní hrozí reálné nebezpečí postihu uživatele pro neplnění zákona a ten by byl pro většinu uživatelů likvidační. Je proto jen na nich, aby k chovu drobné zvěře přistupovali s plnou zodpovědností a využili všechny možnosti, které povedou ke zvýšení jejích stavů a to i koroptve, která není myslivecky obhospodařovaná a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Závěrem lze říci, že rozvoj stavů drobné zvěře mají plně v rukou myslivci, kteří ve spolupráci s vlastníky pozemků a jejich uživateli musí nalézt společnou cestu vedoucí k ochraně a zlepšování jejího biotopu. Stát by jim měl být k tomu nápomocen nejen vydáváním dobrých legislativních opatření, ale i poskytováním dotací na jejich ochranářskou a chovatelskou činnost.

Účinnost přijatých opatření ke snížení stavů spárkaté zvěře a snížení škod působených spárkatou zvěří a projednání myslivecké legislativy. Jiří Černý, APM ČR 1. Opatření, přijatá na seminářích a konferencích v okresu Liberec a v rámci Libereckého kraje. Od roku 2003 byla pozornost mysliveckých organizací a zemědělců v okrese Liberec věnována omezení početních stavů černé zvěře a tím i snížení škod působených touto zvěří. Podařilo se, za významné pomoci Okresní agrární komory pro okresy Jablonec n. N. a Liberec v čele s Ing. Jiřím Samešem a členů Asociace profesionálních myslivců ČR, zorganizovat dvě setkání v roce 2003 a později, již pod patronací Libereckého kraje uspořádat v roce 2004 konferenci Černá zvěř 2004. Za významný počin považuji, že jsme společně shodli na závěrech a doporučeních pro držitele honiteb, zemědělce a vlastníky honebních pozemků na straně jedné a pro uživatele honiteb a myslivce na straně druhé. Současně byla další doporučení směrována pro státní správu. Jako jeden příklad mohu uvést právě doporučení k lovu černé zvěře, které později přijalo MZe, po doplnění o sankční odstavec, a vydalo s působností pro celou ČR. Pokud mohu zhodnotit plnění přijatých doporučení za minulá období, jsem toho názoru, že po určitém období jejich plnitelnost klesá. Není to vinou krátkodobosti opatření, ale snížením aktivity ze strany těch, kterých se týká. A je jedno, zda se jedná o zemědělce, myslivce nebo pracovníky státní správy. Doporučuji proto do závěrů z dnešní konference, aby všechny závěry z konferencí od roku 2004 byly k dispozici v elektronické podobě na webových stránkách OŽPZ Libereckého kraje. 2. Myslivecká legislativa. Druhou oblastí, o které bych se zmínil, je oblast myslivecké legislativy. Není pochyb o tom, že hlavním cílem myslivosti je zachování genofondu zvěře. To především představuje péči o zvěř za souběžného zlepšování životních podmínek zvěře. Jedná se o aktivní vytváření a udržení rovnováhy mezi produkčními cíli a ekologickými hledisky. Nebudu zde rozebírat historii jednotlivých předpisů, chtěl bych jen připomenout, že již císařské patenty obsahovaly ustanovení o škodách působených zvěří a o formě náhrady za takto způsobenou škodu. To jen připomínka, že otázka určité únosnosti zvěře v přírodě a honitbě a problematika škod zvěří je dlouhodobý problém, který nemá krátkodobé řešení. Současně platný zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., výrazně změnil řízení o škodách resp. o náhradách za škody působené zvěří tím, že zrušil rozhodčí komise a vše přenechal na dohodě mezi vlastníkem honebního pozemku a uživatelem honitby. Pokud nedojde k dohodě jsou škody řešeny soudní cestou. Velmi podstatnou další změnou tohoto zákona bylo předání větší odpovědnosti držitelům honiteb, za současného omezení pravomocí orgánů státní správy myslivosti. Zde bych položil dvě otázky. Byl to krok správným směrem? Jistě záslužná činnost, pokud platí: kdo řídí, také odpovídá. Jaká je skutečnost? Především jsou zřejmé rozdíly podle typu honitby. Zda se jedná o honitbu vlastní nebo společenstevní. Jistě se mnou budete souhlasit, že u vlastních honiteb, kde jsou držitelem honitby Lesy ČR s.p., je pozice držitele honitby jak z odborného hlediska, tak i řídící funkce uplatňována velmi silně. Nebudu se zde zabývat dalšími podobnými typy (honitby VLS, národních parků, či PF ČR), i když určité rozdíly bychom mohli vyjmenovat. Naproti tomu u společenstevních honiteb velmi záleží nejen na složení výboru, ale především na funkci honebního starosty. A zde bych uvedl alespoň dva příklady. Ve funkci honebního starosty je aktivní myslivec, zpravidla člen mysliveckého sdružení, které má honitbu pronajatou. Myslím, že ve většině případů si umíme představit, jak jsou řešeny škody zvěří a i

projednávání plánů lovu či otázka únosnosti početních stavů. Samozřejmě, že se najdou i výjimky a těch se toto hodnocení netýká. Uvedu druhý příklad s horší variantou. Honebním starostou je člověk, který funkci vzal na doporučení nebo byl k tomu přemluven a o myslivosti mnoho neví. Tam se myslivcům dobře žije. Zpravidla, co myslivci a myslivecký hospodář předloží, to po patřičném zdůvodnění nakonec podepíše. Takové jednání nám směrem k nemyslivecké veřejnosti škodí nejvíce. Při stanovení tohoto témata pro dnešní konferenci jsme předpokládali, že již bude k dispozici nová myslivecká legislativa, resp. vyhlášky, které upravují normování a plánování, včetně metodického pokynu pro sčítání zvěře. Jedná se o vyhlášku č. 491/2002 Sb., o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. A dále je to vyhláška č. 553/2004 Sb., o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě. Vycházeli jsme ze slibu, který učinil ministr zemědělství při projednávání Národního lesnického programu pro období do roku 2013. Dovolím si zde upozornit na prezentaci osy 11 a 17. Celý NLP II. je též na webových stránkách KÚLK. Pasivita ministerstva zemědělství je zde zřejmá. Od začátku účinnosti výše citovaných vyhlášek jsem jejich kritikem a jejich vydání posuzuji spíše jako krok zpět. (viz Plán lovu ostatních druhů zvěře, Mysl 003). Základní otázkou myslivecké legislativy v současnosti je, zda otevřít či neotevřít legislativní změny zákona o myslivosti. Hlavním problémem či strašákem je případná změna výměry honiteb! Ale, pomůže změna zákona o myslivosti a především změna výměry honiteb vyřešit současné problémy zejména škody působené zvěří? Je to tak jednoduché? Známe komplexní řešení a máme jistotu, že naznačený problém bude vyřešen? Bohužel nám při hledání řešení nepomůže ani názorová roztříštěnost současné odborné myslivecké reprezentace. Jako příklad mohu uvést zrušení poradního sboru ministra a jeho zeštíhlení. Zde bych opět doporučil k dalšímu zveřejnění (a přitom nemusím se vším souhlasit) článek, zde přítomného Petra Žaby, který byl publikován v č. 5/2010 časopisu Svět myslivosti pod názvem: Stanovení výše lovu na základě stavu ekosystému. 3. Stanovení únosných stavů zvěře v návaznosti na výši škod. Pod tímto vymezením jistě každý chápe, že se problematika týká spárkaté zvěře. Z širšího pohledu se můžou i myslivci považovat za poškozené. Cožpak stavy drobné zvěře nejsou také ovlivněny výší škod, především predačním tlakem, změnou prostředí a hospodařením v tomto prostředí, které negativně působí na početní stavy drobné zvěře, ale i další živočichy, např. rybí společenstva, zpěvné ptactvo. Já pro dnešek zůstanu u původního vymezení. Myslivecká statistika by měla sloužit k poznání stavu a pro hledání řešení. Jedním z takových dokumentů je Výkaz o honitbě, stavu a lovu zvěře za hospodářský rok a o sčítání zvěře k 31.3. roku následujícího. Výkaz byl postupem času změněn tak, že v současné době již není sledována výše škod v zemědělství a lesnictví (asi to není tak důležitý údaj pro ústřední orgán státní správy myslivosti) a postupně byl výkaz doplněn o údaje o dalších druzích zvěře a tzv. nezvěře. To jistě myslivečtí hospodáři spolu s myslivci velmi odpovědně vyplňují, protože chápou důvody zjištění. Z historického hlediska jedním z hlavních důvodů značného rozšíření spárkaté zvěře v padesátých letech minulého století bylo odtržení práva myslivosti od vlastnictví půdy, dále nezodpovědný postoj představitelů odpovědných za lesnictví a myslivost, ale i politické reprezentace státu tohoto období. Stát jako výhradní vlastník lesa si nevšímal škod, ale převládal zájem na co největším množství trofejí. Druhým důvodem nárůstu spárkaté zvěře bylo přenesení zájmu myslivců na tuto zvěř při snižování mysliveckého vyžití u zvěře drobné. Zde sehrála svoji roli i změna způsobu obhospodařování zemědělských pozemků a zvýšená chemizace. Dále se jednalo o úspěšnou introdukci spárkaté zvěře a rozšiřování honiteb se zásadními dopady na ekosystém, včetně rozšiřování areálu výskytu spárkaté zvěře.

Třetím zásadním důvodem je zatajování skutečných stavů spárkaté zvěře a nedodržování stavů normovaných a poměru pohlaví této zvěře. Dalším důvodem je i určitý nezájem o získání údajů o škodách ze strany státní správy (především MZe), o čemž jsem se již zmínil. Jednoznačná odpovědnost za dlouhodobě negativní vývoj početních stavů velké spárkaté zvěře a tím i výše působených škod je jednoznačně na lesnických organizacích, které v minulosti měly rozhodující úlohu a vliv na počty jelení, dančí a mufloní zvěře. Výše škod a snižování početních stavů zvěře nemůže být z dlouhodobého hlediska kladně hodnoceno. Přitom nechci snižovat současnou snahu, zejména s.p. L ČR, o výrazné snížení stavů spárkaté zvěře. Mohu, i ze své bývalé praxe potvrdit, že došlo k podstatnému snížení stavů zvěře spárkaté, snad jen s výjimkou černé zvěře, ale současně došlo i ke změně přístupu či celkového náhledu na přírodu a různé aktivity dalších subjektů působících na přírodní prostředí. Zdaleka to nejsou jen vysoké stavy zvěře a hledání tzv. únosnosti jednotlivých druhů zvěře v honitbách, a tím i velké škody v lesnictví a zemědělství, za které mohou myslivci. Nezpochybnitelným faktem, ale ne jediným, je přímá souvislost mezi početními stavy zvěře a výší působených škod. S tím souvisí můj pohled na tzv. normovací vyhlášku. Zastávám názor, že MZe pod tlakem na snížení početních stavů zvěře v honitbách nastavilo v této vyhlášce takové parametry, aby byl patrný rozdíl mezi skutečnými a normovanými stavy a tím byl vyvolán tlak na co největší snížení počtů zvěře. Jsem přesvědčen o tom (a při různých příležitostech jsem o tom také hovořil), že vlastně hodnotíme negativní vliv zvěře na krajinu a působení škod, ale málokdo dokáže kvalifikovaně posoudit tyto vlivy, když de facto nepracujeme se skutečně zjištěnými a objektivně odhadnutými stavy zvěře v honitbách a tím i ve větších celcích (oblastech, regionech apod.). Myslím si, že počty např. 10 ks jelení zvěře na 1000 ha. jsou podhodnoceny a stavy (únosné) by mohly být v rozmezí 20 i více ks jelení zvěře na 1000 ha. Samozřejmě, že ne všude a ne v každé lokalitě nebo honitbě. Dále, jestliže držitel honitby jako jedno z hlavních kritérií k získání honitby ve výběrovém řízení stanoví výši nájmu a nepřekročení NKS zvěře, nemůže se divit, že s uživatelem honitby nenajde kompromis k docílení únosných stavů zvěře a omezení škod působených zvěří. Zde mám na mysli především s.p. LČR, který byl u prvopočátku problému s přemnožením spárkaté zvěře a bohužel ani v současnosti neřeší dosažení stanovených cílů komplexně. Proč např. není jako jedno z kritérií smlouvy o nájmu opětné stanovení první výše nájemného při dosažení cílových stavů zvěře. T.zn. návrat k původní výši nájemného při podpisu smlouvy o nájmu. Jednalo by se o motivační krok a věřte, že za 7 let od podpisu smlouvy o nájmu se jedná o nemalé finanční částky. Bohužel náš myslivecký zákon a jeho prováděcí vyhláška opustila princip stanovení poplatku za normovanou zvěř podle druhu zvěře a jejich počtů tak, jak se k podobnému řešení vrátili na Slovensku a byla dána jednoznačně přednost maximální nabídce za pronájem honitby. Naivně jsem se při zpracování referátu domníval, kdy porovnáním stavů zvěře a výše škod podle lokalit, podle zimního soustředění zvěře a podle výskytu jednotlivých druhů zvěře poukážu na možnosti snížení škod a také na fakt, že i když jsem poukázal na přímou souvislost mezi početními stavy zvěře a výší škod, nelze jen pouhým snížením početních stavů docílit vyřešení problému se škodami zvěří. Vždy by měla být přijímána opatření nebo i rozhodnutí správních orgánů po celkovém zhodnocení stavu a v komplexu. Nejde jen přijmout řešení na základě vykázaných sčítaných stavů a provedení zpětných propočtů, nebo rozpisu plánu lovu podle výměr honiteb apod. Práce s údaji by měla být velkoplošná, ale s rozborem na jednotlivé lokality a honitby. K tomu by mohlo být využito i přehledu o škodách zvěří. Velmi mi také chybí to, že se nepodařilo na území Libereckého kraje vymezit oblasti chovu jelení, mufloní a dančí zvěře. Právě na základě uvedených důvodů při porovnávání početních stavů zvěře a zjišťovaných škod by poradní orgán

oblasti mohl navrhovat řešení, přesahující hranice jednotlivých honiteb a také pomoci řešit snížení stavů zvěře držitelům honiteb a státní správě při využití 39 zákona o myslivosti. Např.: Vydávaná rozhodnutí dle 39 ZOM by nebyla všeobecná (povolení lovu spárkaté zvěře černé všech kategorií, mimo vedoucích bachyní, u jelení zvěře lov holé neomezeně a lov jelenů I. VT., ale vycházela by i z konkrétních údajů, kde v některých odůvodněných případech by v honitbách byl povolen i lov jelenů vyšších věkových tříd, a v některých případech i chovných jedinců. V okr. Liberec již byl podobný postup uplatňován a takový ulovený jelen byl označen modrou stužkou. Proč by měl uživatel takové honitby platit škody působené jelení zvěří, která není v honitbě normována, přitom v honitbě se vyskytuje pravidelně, nebo střídá-migruje z jiných honiteb a uživatel nemůže tuto zvěř lovit. Myslím, že zde neobstojí argument, že je třeba chránit samčí zvěř vyšších tříd. Potom mi totiž chybí odpověď na otázku, kde máme ty jeleny a daňky III. VT, když jsme takové řešení přijali po roce 1992, kdy nám někteří neodpovědní myslivci ukázali, jakou trofejovou zvěř ve svých honitbách také měli. K účinnějšímu docílení naznačených úkolů nám také brání chyby, které se staly při tvorbách současných honiteb, a to hranice pole-les, rozdílnost přístupu při tvorbě honiteb, kde byla ČR majoritním vlastníkem honebních pozemků, nebo v některých částech přetrvávající velkoplošné zemědělské hospodaření (řepka, kukuřice), či nemožnost ovlivnit úroveň zemědělského hospodaření poblíž lesa. Měl jsem určitý záměr, že Vám dnes předložím přehled o vývoji početních stavů zvěře v některých lokalitách za současného porovnání se zjištěnými škodami zvěří tak, aby si každý mohl udělat přehled o tom, jak zásadně početní stavy ovlivňují zjištěné škody. Bohužel, z deseti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, na kterých jsou pracovníci státní správy myslivosti, jsem prostřednictvím krajského úřadu obdržel šest přehledů a při porovnání s údaji, které mi poskytlo Krajské ředitelství LČR jsem nemohl záměr splnit, protože některé výstupní údaje by byly zavádějící. Chtěl bych touto cestou poděkovat těm svým bývalým kolegům, kteří mi podklady poskytli a též i pracovníkům KŘ LČR. Současně bych rád upozornil na vstřícný krok KŘ LČR, vydáním příkazu 02/2008 k zabezpečení řádného mysliveckého hospodaření v honitbách KŘ Liberec. Tabulky, ve kterých jsou uvedeny stavy zvěře a výše škod podle území, nelze pro neúplnost údajů o škodách uplatnit pro další potřebu. Tyto tabulky jsou vzhledem k odlišnému formátu uvedeny ve sborníku v elektronické podobě na webových stránkách Libereckého kraje: www.kraj-lbc.cz v odboru životního prostředí a zemědělství, v části myslivost a rybářství, jako příloha tohoto sborníku, včetně výše zmíněného článku, jehož autorem je Petr Žaba. Na závěr si dovolím konstatování, že zpracování statistických údajů bez dalšího využití, rozborů, analýz a následujících opatření pomůže možná někomu v Bruselu, ale určitě ne myslivcům, zemědělcům, lesníkům při jejich snaze k ozdravení přírody.

Hodnocení trofejí spárkaté zvěře při chovatelských přehlídkách. Petr Žaba, LČR, s.p., LS Frýdlant Vážené dámy, vážení pánové, myslivečtí přátelé. Můj dnešní příspěvek na naší konferenci je věnován problematice hodnocení trofejí spárkaté zvěře při chovatelských přehlídkách a za Vašeho přispění s využitím Vašich návrhů a připomínek v budoucím období stanovení zásad posuzování pro hodnotitelské komise i doporučení pro organizaci pořádaných akcí. V platném znění zákona o myslivosti je zakotven akt pořádání chovatelských přehlídek sice jako úkol pro orgány státní správy myslivosti, ale s tím, že pořádáním výstavy zpravidla pověří mysliveckou organizaci. Ostatně bez přispění samotných myslivců a zapojení celé řady dobrovolníků z našich řad by byla organizace této náročné akce, jakou přehlídka trofejí bezesporu je, těžko realizovatelná. Výstavy trofejí mají u nás více než stoletou tradici a jejich rozšíření na mezinárodní úroveň si vynutilo zpracování jednotné metodiky pro hodnocení trofejí hlavních druhů zvěře. V roli garanta vystupuje od roku 1937 Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře C.I.C. Její hodnotitelské metody jsou v současnosti považovány za mezinárodní normy. Srnčí trofeje jsou například bodovány podle tak zvané madridské metody schválené na zasedání C.I.C. v roce 1952. Přes tato jasná pravidla se však žádná z bodovacích metod nemůže vyhnout určitému procentu kriterií, které nejsou měřitelné ale vycházejí ze subjektivního hodnocení vzhledových vlastností trofeje. Z toho bude vždy pramenit určitý rozdíl v hodnocení různými komisemi nebo odborníky. Podle těchto mezinárodních metod posuzujeme bodovou hodnotu kvalitních, silných a význačných trofejí i na našich chovatelských přehlídkách. Pro úplnost ještě zmiňuji, že pro komerční účely, stanovení ceny poplatkového lovu, jsou v některých zemích používány zjednodušené metody hodnocení, například pouhé stanovení hmotnosti trofeje. Podstatně složitějším úkolem, který stojí před těmi, kdo mají provedený odstřel hodnotit, ať v honitbě nebo na okresních a oblastních přehlídkách trofejí, je posouzení chovné hodnoty ulovené trofejové zvěře. Při racionálním hospodaření s volně žijící trofejovou zvěří je jedním z hlavních úkolů kladených na myslivce především správné posouzení její chovné hodnoty. Stanovení kriteria pro selekční odstřel je dáno komplexním posouzením hodnoceného jedince a následným porovnáním zjištěných skutečností s určitým předem definovaným standardem. Právě stanovení přepokládaného standardu vzhledem k věku jedince je velice složitou otázkou, která z pohledu času a prostoru ani nemůže být nastavena zcela jednoznačně. Hlavními vodítky pro nalezení kriteria chovnosti jedince je jeho celková tělesná vyspělost, zdravotní stav a u zvěře samčí pochopitelně tvar a síla trofeje. Při stanovení chovného standardu zvěře si musíme uvědomit, že se do něho promítá celá řada faktorů, z nichž nejdůležitější je stav a složení místní populace zvěře. Dále vnější vlivy, jako úživnost prostředí, stresové faktory, rozdíly ročního počasí, průběh zimního období, výše sněhové pokrývky, počet mrazivých dnů, intenzita slunečního svitu, mezidruhová a vnitrodruhová konkurence apod. Navíc je v zájmu zkvalitnění populace v některých oblastech kladen zvýšený důraz na určité kriterium chovnosti, například délku lodyh, rozlohu nebo členitost trofeje. Vzhledem k těmto skutečnostem je více než jasné, že stanovit přesný model či popis chovného a průběrného jedince je velice obtížné. Stanovit ho pak pro území větší než jsou chovatelské oblasti jednotlivých druhů velké spárkaté zvěře zcela nemožné, a i pro stanovení kriterií chovnosti srnčí zvěře je rozloha okresu příliš velká. Z toho, co jsem dosud uvedl jednoznačně vyplývá, že prvním hodnotitelem správnosti provedeného odstřelu musí být myslivecký hospodář. U něho se předpokládá dostatek teoretických znalostí i praktických zkušeností, znalost místní populace zvěře, podmínek v honitbě a ostatních vlivů. Měl by si vždy najít čas, aby každý provedený odstřel minimálně trofejové zvěře posoudil a lovci zhodnotil. Malá výstavka ulovené trofejové zvěře v předešlém mysliveckém roce a její hodnocení pak by mělo být součástí výroční členské schůze nebo jiné slavnostní příležitosti v honitbě. Zde vyslovené uznání nebo i kritika v kolektivu uživatelů honitby, která rozhodně musí zohlednit i určité procento těžko vyloučitelných omylů, má rozhodně silnější výchovný efekt než červený bod z výstavy.

Hodnotitelská komise na okresní chovatelské přehlídce trofejí zvěře ulovené v minulé sezoně má úkol podstatně těžší. Musí v krátkém časovém období posoudit velké množství trofejí, označit je, zkontrolovat správnost stanovení věku a zejména bez podrobných znalostí všech skutečností, okolností a podmínek v jednotlivých honitbách rozhodnout, pouze z předložené trofeje o správnosti selekčního zásahu. Je tedy pochopitelné, že snahou nás, před které byl tento úkol postaven, bylo určitá pravidla hodnocení nastavit, aby hodnocení nebylo, tak jako v minulosti pouze subjektivním názorem hodnotitele. Dlouhou dobu jsme nad stanovením kritérií diskutovali, přeli se a zvažovali všechny jejich případné dopady. Výsledkem pak byla vydaná Kriteria pro posouzení chovné hodnoty spárkaté zvěře zpracovaná pro jednotlivé druhy trofejové zvěře. Ta vydal jako přílohu svého rozhodnutí č.j. RŽP/3/1104/00/Če-206.3 ze dne 30. května 2000 Okresní úřad v Liberci, referát životního prostředí, jako závazná pro všechny uživatele honiteb okresu Liberec. Podle těchto kriterií je hodnocení prováděno již více než deset let, včetně sezóny minulé. Znovu zdůrazňuji, že jsme jejich stanovení věnovali velkou pozornost a přesto v některých případech lze jejich univerzální platnost na konkrétním případu zpochybnit. A tak každoročně stojím před jedním nebo dvěma mladými jeleny, o jejichž vyřazení z chovu bych v honitbě ani minutu nepochyboval, nebo naopak, když se pak porovnají všechny hodnoty se stanovenými kriterii, je to jinak. Říkám to proto, abychom si uvědomili jak bohatá je variabilita našich trofejí, jak obtížné je stanovit pouze podle trofeje chovný standard a jak snadné je si bez přečtení stanovených kriterií stoupnout na přehlídce před některou trofej a prohlásit: Kterej to hodnotil. Chovatelské přehlídky trofejí budou jistě součástí naší práce i v budoucnu. Jsou pro orgány státní správy myslivosti a držitele honiteb kontrolou našeho hospodaření v honitbě, prezentací naší práce před veřejností a pro nás samotné zdrojem poznání a poučení. Měli bychom se společně zamyslet jak postupovat při hodnocení trofejí ulovené zvěře v dalším období, znovu prodiskutovat a upravit nastavená kritéria hodnocení, zajistit jejich závaznost pro všechny uživatele honiteb a zvážit čím učinit přehlídky trofejí ještě zajímavějšími. Moje doporučení zásad, kterými bychom se měli při tom řídit, pokud mám právo je vyslovit jsou asi tato: 1. Při stanovení chovné hodnoty zvěře postupovat zásadně dle chovatelských oblastí a zohlednit i menší specifická území například u srnčí zvěře. 2. Nezpřísňovat kritéria posuzování, naopak uvolnit možnost lovu. Stále jsou stavy veškeré spárkaté zvěře předmětem často oprávněné kritiky. 3. Upustit od posuzování chovné hodnoty zvěře ulovené mimo oblast normování. S touto zvěří není myslivecky hospodařeno, je pouze lovena a její redukce například u černé zvěře je více než žádoucí. 4. Nastavená kritéria považovat spíše za doporučení, tak aby bylo možno přihlédnout i k specifickým podmínkám, klimatu, nadmořské výšce, geomorfologickým jednotkám nebo zastoupení lesů a polí. 5. Červené označení chybného odstřelu používat pouze u nadějných jedinců s vysokou chovnou hodnotou, to jen v opravdu křiklavých případech. 6. Vyhnout se tomu, aby schválená kriteria nahrazovala rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o stanovení výše odstřelu. Mám na mysli uvolnění lovu paličkářů, které bylo součástí našich kriterií. 7. Při stanovení zásad posuzování chovné hodnoty zvěře využít všech dostupných materiálů, úzce spolupracovat s orgány státní správy myslivosti na úrovni obcí s rozšířenou působností a zástupci držitelů honiteb. 8. Jednotlivé honitby by vedle vystavených trofejí měly být prezentovány na přehlídce rovněž informací o výměře honitby, počtu členů, plánu lovu a jeho plnění. 9. Stejně tak by měla být zveřejněna jména odpovědných organizátorů výstavy a členů hodnotitelských komisí podle jednotlivých druhů zvěře.

10. Znovu by se mělo usilovat o ustanovení chovatelských oblastí velké spárkaté zvěře, pokud s ní chceme opravdu myslivecky hospodařit. Krajské myslivecké konferenci doporučuji, aby pověřila okresní myslivecké spolky ve spolupráci s příslušnými orgány státní správy myslivosti a zástupci držitelů honiteb k vypracovaní návrhu kriterií hodnocení trofejí spárkaté zvěře podle jednotlivých regionů. Mysliveckou radu Libereckého kraje, po schválení navržených kriterií, o zajištění jejich závaznosti návrhem na jejich vydání, jako přílohy rozhodnutí Krajského úřadu pro Liberecký kraj.

Informace o stavech zvěře v honitbách Libereckého kraje za rok 2009 a informace k dotacím z Ministerstva zemědělství. Ing. Šárka Halamová, Krajský úřad Libereckého kraje, OŽPZ Dobrý den Vážení přátelé. Dovolte abych Vám při této příležitosti poskytla několik informací z činnosti státní správy na Krajském úřadě Libereckého kraje. Za prvé bych se chtěla zmínit o činnosti tzv. Myslivecké rady Libereckého kraje. Radu tvoří zástupci okresních mysliveckých spolků v Libereckém kraji, zástupci Asociace profesionálních myslivců ČR, řádu Sv. Huberta a státní správy myslivosti na Krajském úřadě. Tato rada se schází podle potřeby několikrát ročně a snaží se řešit aktuální problémy myslivosti v našem kraji. V letošním roce poskytl Liberecký kraj příspěvek, který byl využit na nákup pachových repelentů k aplikaci tzv. pachových ohradníků podél silnic v Libereckém kraji. Zástupci okresních mysliveckých spolků vytipovali ve spolupráci s uživateli honiteb nejohroženější úseky silnic v jednotlivých okresech. Zakoupený materiál byl rozdán do všech okresů a podle posledních informací, které mám z tohoto týdne, právě probíhá aplikace v terénu. Výsledkem této akce by mělo být vyhodnocení účinnosti těchto ohradníků v zabránění střetů zvěře s motorovými vozidly. Věříme, že se potvrdí skvělá účinnost těchto prostředků i v našem kraji a že se nám podaří získat v příštím roce víc finančních prostředků než letos, aby bylo možno takto ošetřit co nejvíc kritických úseků silnic v libereckém kraji, a tím došlo ke snížení úhynu zvěře na našich silnicích. Dále bych se krátce zmínila o příspěvcích poskytovaných na vybrané činnosti mysliveckého hospodaření. V loňském roce bylo na krajský úřad podáno celkem 31 žádostí na částku 310 426,- Kč, po krácení bylo vyplaceno téměř 260 000,- Kč. V letošním roce bylo doposud podáno 31 žádostí v celkové výši 357 248,- Kč. Jen pro zajímavost, největší objem žádostí je na založení nebo údržbu zvěřních políček pro spárkatou nebo drobnou zvěř. Podle žádostí došlých v letošním roce by to mělo představovat přibližně 46 ha dotovaných políček Podle výše loňských poskytnutých příspěvků bylo instalováno 15 nových nor, v letošním roce je zažádáno o 12 nor. Dovolte mi tady malou poznámku: podle statistiky za uplynulý myslivecký rok bylo na území LK uloveno 2 791 lišek a z toho jen 186 lišek za pomocí norníků, což představuje zhruba 6,5%. Na tomto místě bych Vás chtěla informovat o možnosti zvýšení odlovu zavlečených druhů živočichů v přírodě nežádoucích, jmenovitě psík mývalovitý, nutrie říční, norek americký a mýval severní. Umožňuje to novela zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, která vstoupila v platnost dne 1.12.2009. Podle této novely je možné požádat o povolení odlovu nepůvodních druhů živočichů, orgán ochrany přírody na tzv. trojkových obecních úřadech (Liberec, Jablonec nad Nisou, Turnov, Frýdlant v Čechách, Česká Lípa, Nový Bor, Tanvald, Železný Brod, Jilemnice a Semily) S tímto povolením nebude omezena možnost lovu těchto živočichů pouze na mysliveckou stráž. V neposlední řadě bych se tady zmínila o myslivecké statistice Libereckého kraje za minulý rok. O číslech se mluví velice špatně pokud není s čím srovnávat, proto bych si Vás dovolila odkázat např. na webové stránky Libereckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Na úplný závěr bych se s Vámi ráda podělila o zkušenost z mé praxe orgánu státní správy myslivosti s žádostmi o prohlášení pozemků za nehonební, kdy žadatelé uvádějí jako důvod prohlášení pozemků za nehonební nevhodné chování myslivců, neplnění dohod, vyhrožování a podobně. Jedná se o fenomén, který se začíná poslední dobou stále častěji objevovat a je velice problematické z pozice státní správy myslivosti proti tomuto bojovat. Tak snad důvod k zamyšlení na úplný závěr mého příspěvku