Úskalí sociální práce v azylových domech pro ženy a matky s dětmi

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy Michaela Králová V. ročník prezenční studium Obor: Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy Úskalí sociální práce v azylových domech pro ženy a matky s dětmi Diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Ivana Knausová, Ph.D. Olomouc 2010 1

Prohlašuji, ţe jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jsem jen uvedenou literaturu. V Olomouci dne 30.4.2010.Michaela Králová 2

Děkuji PhDr. Ivaně Knausové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálových podkladů. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Ivance Maderové za umoţnění odborné sociální praxe v Azylovém domě pro ţeny a poskytnutí potřebných materiálů k vypracování praktické části diplomové práce. 3

Obsah I Teoretická část... 6 1.1 Vymezení základních pojmů... 6 1.2 Faktory (příčiny) vyvolávající bezdomovectví... 15 1.5 Legislativa... 38 1.6 Bezdomovectví u ţen... 40 1.7 Muţi a ţeny odlišnosti bezdomovectví... 45 1.8 Postoje veřejnosti k bezdomovectví... 47 1.10 Etika a etické zásady v práci s bezdomovci... 50 1.11 Historie přístupu k chudým a bezdomovcům... 51 II Praktická část... 53 2.1 Příběh první slečna Karolína... 55 2.1.1 Kazuistika... 55 2.1.2 Individuální plán... 55 2.1.3 Rozhovor... 56 2.1.4 Závěr... 58 2.2 Příběh druhý paní Jana... 60 2.2.1 Kazuistika... 60 2.2.2 Individuální plán... 60 2.2.3 Rozhovor... 61 2.2.4 Závěr... 62 2.3 Příběh třetí paní Zuzana... 64 2.3.1 Kazuistika... 64 2.3.2 Individuální plán... 64 2.3.3 Rozhovor... 65 2.3.4 Závěr... 67 2.4 Příběh čtvrtý paní Petra... 68 2.4.1 Kazuistika... 68 2.4.2 Individuální plán... 69 2.4.3 Rozhovor... 69 2.4.4 Závěr... 71 2.5 Diskuse... 72 III Závěr... 74 IV Souhrn... 76 IV Summary... 77 Pouţitá literatura... 78 Přílohy... 80 4

Úvod Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na problematiku ţenského bezdomovectví. Myslím si, ţe v dnešní době je toto téma velice aktuální, nejen problém ţenského bezdomovectví, ale problematika bezdomovectví obecně. I kdyţ je podle mého názoru ţivotní úroveň v našem státě poměrně vysoká, lidí bez střechy nad hlavou paradoxně přibývá. Absolvovala jsem sociální praxi v azylovém domě pro ţeny Střediska Samaritán pro lidi bez domova a v Domově pro ţeny a matky s dětmi v Olomouci. Tyto praxe pro mě byly inspirací pro mou diplomovou práci. Problematika zvláště ţenského bezdomovectví mě zaujala natolik, ţe jsem se jí rozhodla věnovat hlouběji, neţ jen tím, ţe absolvuji v azylových domech pro ţeny své odborné sociální praxe. V teoretické části diplomové práci jsem vymezila základní pojmy, které se tohoto tématu týkají. Dále jsem uvedla které faktory a příčiny jsou nejčastějším důvodem, ţe člověk ztratí střechu nad hlavou. V další kapitole jsem zpracovala téma zdravotní péče a bezdomovectví, kde jsem věnovala i několik slov o ordinaci pro lidi bez domova, která je zřízená ve Středisku Samaritán pro lidi bez domova v Olomouci. Další část mé diplomové práce pokračuje zpracováním velice aktuálního tématu a také stěţejního problému bezdomovectví a to je chudoba. Zmínila jsem se i o zákonech, kterými se řídí Azylové domy pro ţeny a Domovy pro matky s dětmi. Ve zpracování samotného tématu ţenského bezdomovectví jsem rozebrala odlišnosti mezi muţi a ţenami bez domova, postoje a názory veřejnosti na ţenské bezdomovectví, prevence bezdomovectví a nechtěla jsem vynechat ani téma etika a etické zásady v sociální práci s lidmi bez domova. Poslední kapitolu teoretické části jsem věnovala přístupu společnosti k lidem bez domova v historii. V praktické části diplomové práce jsem zpracovala kazuistiky čtyř ţen, se kterými jsem vedla i rozhovory. Chtěla jsem znát jejich ţivotní příběhy a důvody, proč se dostaly na ulici a následně pak do Azylového domu pro ţeny. V závěru praktické části jsem zmínila i úskalí sociální práce v Azylovém domě pro ţeny. 5

I Teoretická část 1.1 Vymezení základních pojmů Bezdomovectví Co znamená, pokud označíme nějakou osobu bezdomovcem? Většinu populace napadne, ţe je to člověk bez přístřeší, sociálně nepřizpůsobivý občan, ve většině případů člověk bez práce, který je svým zevnějškem aţ odpudivý. Zdá se, ţe tento pojem lze lehce definovat bezdomovec je člověk bez domova. Ale je to skutečnost? Nejsou bezdomovci také např. lidé ţijící v azylových domech, nebo v jiných ústavních zařízení, které nepovaţují za svůj domov? Bydlení je řazeno mezi nejdůleţitější lidské potřeby, protoţe vytváří základní podmínky pro celoţivotní realizaci kaţdého občana (Knausová, 2006). Bydlení lze definovat jako soubor činností, které souvisejí s uţíváním obydlí, způsob, jakým lidé uţívají obydlí. Bydlení a výdaje na jeho pořízení a provoz významně ovlivňují ţivotní úroveň domácnosti a naopak (Knausová, 2006). Je důleţité, abychom si uvědomili, ţe bezdomovectví není jen být bez přístřeší. Tato problematika je součástí procesu marginalizace, která je zaloţená na špatné přizpůsobivosti sociálně vyloučených osob, zařadit se zpět do společnosti. Otázkou však zůstává, jestli současná společnost je ochotna přijmout zpět mezi sebe jiţ sociálně vyloučené osoby? Haasová uvádí ve své knize Jak ţijí v Olomouci ţeny bez domova, ţe bezdomovectví je způsob ţivota, který se vyznačuje absencí stálého a jistého bydliště, je to typ havarované ţivotní dráhy a současně je to absence sociálního statusu. Bezdomovectví je vedle dlouhodobé nezaměstnanosti a společenského postavení Cikánů nejvýraznějším fenoménem vyloučení nebo ohroţení (dalšími ohroţenými skupinami jsou zdravotně postiţení, staří lidé, neúplné rodiny a určité skupiny mládeţe). Bezdomovci jsou nejvíce viditelní v centru velkých měst (Hradecký, Hradecká, 1996). Kotýnková (2003) uvádí, ţe bezdomovec je ten, kdo postrádá trvalý a pravidelný nocleh, anebo ten, kdo jím disponuje, ale jde buď o dočasné ubytování ve veřejném nebo soukromém zařízení (azylové domy, noclehárny, apod.), nebo o veřejná či soukromá místa, 6

která nejsou určená k ubytování (opuštěné stavby, nádraţí, apod.). Tato definice je sice velmi široká, ale v určitých drobných obměnách pouţívána. Evropská federace národních sdružení pracující s bezdomovci FEANTSA popisuje bezdomovectví jako kontinuum důrazů, jako výčet jednotlivých faktorů, jako součást sociálního procesu, jako věc individuálního výběru, ale také jako důsledek sociálních a ekonomických sil. Věří, ţe bezdomovectví je nejlépe definováno jako kontinuum podmínek a potřeb. Na jedné straně jsou lidé bez střechy nad hlavou, snad spící na ulicích nebo jiných veřejných místech anebo ve squatech. Na druhé straně jsou lidé, jejichţ ubytování je nejisté, snad kvůli neplacení nájemného, nebo budova, ve které bydlí, je určena k demolici. Mezi těmito dvěma krajnostmi jsou lidé v rozličných ţivotních situacích, ti, kteří mají nouzové ubytování na kratší dobu, lidé, kteří mají sice samostatné bydlení, ale nedostává se jim základního zdravotního a jiného ţivotního standardu (Hradecký, Hradecká, 1996). Dále Haasová uvádí, ţe tak jako u termínu bezdomovec existuje jazyková různorodost, je stejná situace i v případě jazykově správných termínů bezdomovectví a bezdomovství. Vývoj pojmu bezdomovec Termín bezdomovec v historii prošel významovým posunem. Původně se jak v jazyce českém, tak v ekvivalentním pojmu německém (Heimatlose) a podobně francouzském (sans-patrie) či anglickém (stateless) jednalo o označení osob bez státního občanství nebo domovského práva. V tomto významu rovněţ pojmu bezdomovec rozumí i český právní řád (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005). Podle Matouška (2005) také totalitní reţim na dlouhou dobu omezil volný pohyb osob - kaţdý musel někam patřit a někde pracovat, byť to bylo zcela formální. Tento fakt velmi poznamenal percepci sociální marginality v české společnosti, která se teprve po roce 1990 začala proměňovat jevy dříve skryté se stávaly zjevnými, s otevřením hranic se u nás objevili migranti legální i ilegální, s uvolněním represí se objevili první lidé veřejně marginální tuláci a bezdomovci. A právě v této době, v reakci na okamţitou potřebu, se objevují první sluţby pro lidi bez domova. 7

Klasifikace bezdomovectví Haasová zjednodušeně rozděluje bezdomovectví do těchto tří skupin: 1. Zjevné bezdomovectví je nejviditelnější, jedná se o osoby ţijící na nádraţích, na ulicích a na jiných veřejných prostranství. Tyto osoby vyhledávají pomoc v azylových domech pro ně určených, v noclehárnách či denních centrech pro lidi bez domova. Právě tato skupina je ve společnosti nejvíce vnímána, laická veřejnost si na základě setkání s nimi buduje mylnou představu o této problematice a celý tento závaţný jev zjednodušuje. 2. Skryté bezdomovectví je poměrně špatně sledovatelné, protoţe tyto osoby se na sociální sluţby neobracejí. Počet těchto osob lze jen těţko odhadnout, protoţe se snaţí své problémy skrývat, tito lidé také vyuţívají jako přístřeší např. sklepy nebo squaty. Řadíme sem část populace bez trvalého bydliště, která často putuje z místa na místo a rychle mění své působiště. 3. Potencionální bezdomovci úřady o jejich existenci moc nevědí, protoţe se většinou v závislosti na institucích brání. Jsou to osoby, které mají střechu nad hlavou, ale jejich přebývání je nejisté. Často se jedná o přelidněné, zchátralé a zdravotně závadné byty, holobyty, podnájmy apod. Do této skupiny bychom mohli zařadit i osoby propuštěné z výkonu trestu, léčeben, stejně tak i mladé lidi vycházející z ústavu sociální péče. Jejich největším problémem je pravděpodobně nedostupnost vlastního bydlení. Bezdomovec Po roce 1989 se začaly pouţívat nové výrazy a pojmy. Mezi nimi i slovo bezdomovec, které se stalo označením pro osobu bez přístřeší. V zahraničí uţívaná označení jsou identická, např. homeles, obdachlos ( Haasová, 2005). Marginalizace Marginalizace je vytěsňování společensky nepřizpůsobivých občanů na okraj společnosti. Dojde k postupnému sociálnímu vyloučení těchto osob. 8

Proces marginalizace není vyvolán jen bydlením, nebo finančním nedostatkem, ale i neschopností participovat na kvalitě ţivota a přizpůsobit se ostatní společnosti (Hradecký, Hradecká, 1996). Squat Doslovný překlad squatu znamená neoprávněné obývání budovy. Squaty jsou většinou neobydlené budovy či domy, které vyuţívají lidé bez domova jako své útočiště, kde přespávají a pobývají i přes den. Streetwork Streetwork reprezentuje metodu terénní sociální práce, která namísto pasivních stacionárních modelů řešení sociálních konfliktů nabízí aktivní vyhledávající formu sociální intervence a krizové pomoci. Sociální pracovník, vyuţívající ve své činnosti formu streetworku, tzv. streetworker, se orientuje na podporu zájmů skupin či jednotlivců při akceptaci jejich vidění světa, jejich názorů a způsobu ţivota. Streetworker se zabývá řešením problémů těchto skupin, ne problémů, které svým jednáním způsobují společnosti (Bednářová, Pelech, 1999). Streetwork v překladu znamená práci na ulici, kdy ulicí není míněna pozemní komunikace v pravém slova smyslu, nýbrţ jakékoli otevřené neinstitucionalizované prostředí, které je zastřešené ale i nezastřešené. Azylové domy Azylové domy jsou zařízení poskytující podporu a pomoc lidem, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou a v obtíţné sociální situaci. Pomoc opět se postavit na vlastní nohy. Zároveň přispívají k prevenci kriminality a pomáhají mírnit dopady bezdomovectví na společnost. Poskytované služby: přenocování či bydlení, strava a potravinová pomoc, poradenství i sociální asistence, motivační a vzdělávací programy, aktivity zaměřené na pomoc obětem domácího násilí, aktivity zaměřené na pomoc lidem propuštěných z výkonu trestu (interní materiál SLD Středisko Samaritán pro lidi bez domova, který jsem získala na odborné praxi v Azylovém domě pro ţeny v Olomouci). 9

V Olomouci je Azylový dům pro muţe a Azylový dům pro ţeny na Wurmově ulici (součást Střediska Samaritán pro lidi bez domova) jejich zřizovatelem je charita, Azylový dům pro muţe Statutárního města Olomouc (Řepčínská ulice), jehoţ zřizovatelem je Magistrát města Olomouce a Domov pro ţeny a matky s dětmi, který zřizuje také Magistrát města Olomouce, Fond ohroţených dětí Olomouc (je zde také azylový dům pro matky s dětmi, Sokolská ulice). Domov pro ţeny a matky s dětmi je účelovým zařízením sociální péče Statutárního města Olomouce provozovaným sociálně zdravotním odborem. Domov je určen pro krátkodobé ubytování ţenám, matkám s nezletilými dětmi a těhotným ţenám starším 18-ti let, pokud se ocitnou v mimořádně obtíţné ţivotní situaci. V Azylovém domě pro ţeny (Středisko Samaritán pro lidi bez domova, Charita Olomouc) je kapacita 10 lůţek, Azylový dům pro muţe (Středisko samaritán pro lidi bez domova, charita) má kapacitu 60 lůţek. Oba tyto azylové domy nabízí moţnost střednědobého pobytu v délce přibliţně půl roku, nejdéle však rok. Denní centra Posláním denních center pro lidi bez domova je vytvoření základních podmínek k přeţití, navázání vztahu a podpora v řešení jejich obtíţné ţivotní situace směrem k návratu do společnosti. Denní centra nabízí lidem v nouzi: stravu, hygienické zázemí, ošacení, poradenství a popřípadě i doprovázení na úřady, pomoc při vyřizování dokladů apod. Cílem denních center je uspokojit základní ţivotní potřeby lidí ţijících na ulici, zlepšit kvalitu jejich ţivota, poskytovat pomoc v situacích ohroţující zdraví a ţivot v důsledku bezdomovectví. Poskytované služby: strava a potravinová pomoc, moţnost hygieny, praní oděvů a výměna šatstva, poradenství, sociální asistence (pomoc při vyřizování dokladů, hledání zaměstnání a ubytování, ), motivační a vzdělávací programy (interní materiál SLD Středisko Samaritán pro lidi bez domova, který jsem získala na odborné praxi v Azylovém domě pro ţeny v Olomouci). 10

Noclehárny (nocležny) Noclehárny slouţí k akutnímu přespání a k zajištění základní hygieny. Účelem sluţby je akutně pomoci lidem, kteří se ocitli na ulici. V Olomouci je nocleţna pro muţe ve středisku Samaritán pro lidi bez domova na Wurmově ulici. Je zde kapacita 14 lůţek a nabízí zde krizové přespání na tři noci zdarma, noví zájemci o přespání se mohou hlásit v nocleţně kaţdý den do 21,00 hodin. (interní materiál SLD středisko samaritán pro lidi bez domova, který jsem získala na odborné praxi v Azylovém domě pro ţeny v Olomouci). Tabulka 1.: Statistika služeb střediska Samaritán pro lidi bez domova Olomouc z roku 2008 (výroční zpráva 2008) Středisko, zřízení Kapacita zařízení za Počet uživatelů za Kapacita zařízení za Počet výkonů u klientů Kontakty za rok den rok rok Azylový dům pro muže 46 93 16836 Azylový dům pro ženy 10 30 3660 Noclehárna 14 236 4886 Terénní program 140 813 Ordinace lékaře 317 1985 Denní centrum 100 450 13653 Z této výroční zprávy vyplývá, ţe Azylový dům pro muţe má za rok 2008 kapacitu 16836 uţivatelů, Azylový dům pro ţeny 3660 uţivatelek a noclehárna 4886 uţivatelů. Terénní program je měl za rok 2008 140 uţivatelů, ordinace lékaře ošetřila za rok 2008 317 uţivatelů a denní centrum navštívilo za tento rok 450 uţivatelů. 11

Tabulka 2.: Délka pobytu ubytovaných uţivatelek v Domově pro ţeny a matky s dětmi Olomouc, do 30.6. 2008 (Interní materiál Domova pro ţeny a matky s dětmi). Průměrná délka pobytu 43 dnů Nejkratší pobyt 1 den Nejdelší pobyt 68 dnů Tabulka 3.: Počty ubytovaných osob Domově pro ţeny a matky s dětmi Olomouc, do 30.6. 2008 (Interní materiál Domova pro ţeny a matky s dětmi). Ţeny 4 matky 29 děti 46 Z obou tabulek vyplývá, ţe v roce 2008 vyuţilo Domov celkem 29 matek a 46 dětí, 4 ţeny bez dětí vyuţily tuto sociální sluţbu. Průměrná délka uţivatelek tohoto zařízení byla 43 dnů, nejdelší pobyt uţivatelky pak 63 dnů. Sociální byty Jsou příleţitostí pro muţe a ţeny bez domova. Tato příleţitost k novému startu do ţivota je určena pro vybrané klienty z azylových domů. V Olomouci je pět takových bytů, disponující deseti lůţky, byty jsou velikosti 1+1 (interní materiál SLD středisko samaritán pro lidi bez domova, který jsem získala na odborné praxi v Azylovém domě pro ţeny v Olomouci). Sociální bydlení Knausová uvádí ve svých skriptech Vybrané kapitoly ze sociální politiky (Olomouc, 2006), ţe se jedná o nájemní bydlení, kterým se snaţí veřejné instituce státu nebo obcí zajistit všeobecnou rovnováhu na trhu s nájemním bydlením a umoţnit těm sociálně potřebným skupinám obyvatel, které si ze sociálních či jiných důvodů nemohou zajistit bydlení na bytovém trhu, vyhovující bydlení pro jejich domácnosti. Základními aspekty sociálního bydlení je dosaţení celkové dostupnosti bydlení a finanční dostupnost bydlení. Tato forma bydlení umoţňuje finančně méně nákladné 12

bydlení, neţ je v bytech v soukromém trţním sektoru, ve vlastním bytě nebo rodinném domě. Definice bezdomovce v občanském právním řádu Podle Českého právního řádu jde o osobu bez státního občanství. V obvyklém uţití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo neţije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůţe, nebo z váţných důvodů nechce uţívat anebo takový domov uţívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uţivatel můţe de-iure jinému člověku zakázat, nebo umoţnit přístup. Podle zákona jde o osoby ohroţené sociálním vyloučením a státem zajišťovanou péči jako o osoby bez přístřeší vymezuje zákon o pomoci v hmotné nouzi (resp. 2, odst. 6 zákona 111/2006 Sb.) a zákon o sociálních sluţbách (resp. 92, pís. b) zákona 108/2006 Sb. (zdroj www.wikipedia.cz/wiki/bezdomovectví). Krizová intervence Kaţdý člověk se v průběhu ţivota setkává s překáţkami, které se učí zvládat. Vytvoří si určitý inventář strategií, které mu pomáhají tyto situace dobře zvládnout. Pokud se člověk setká s překáţkou, kterou subjektivně vnímá jako existencionální ohroţení a není ji schopen zvládat vlastními silami, hovoříme o krizi. Krizi můţe vyvolat velmi intenzivní záţitek nebo dlouhodobě stresující situace. Krizovou intervencí nazýváme odbornou práci s člověkem, který je v akutní krizi. Zaměřuje se na zastavení kontraproduktivního jednání člověka v krizi, zpřehlednění jeho proţívání, strukturování situace, podporu jeho schopnosti a rozvoj kompetencí řešit situaci vlastními silami. Okamţitý, aktivní zásah odborného pracovníka můţe být realizován po telefonu (telefonická krizová intervence), a nebo tváří v tvář (face to face). Krizová pomoc Krizová pomoc je ambulantní nebo pobytová sluţba na přechodnou dobu (maximálně deset dnů) poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohroţení zdraví nebo ţivota, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou situaci vlastními silami. 13

Služba obsahuje: a) Poskytnutí ubytování. b) Poskytnutí stravy (nebo pomoc při zajištění stravy). c) Terapeutické činnosti. d) Pomoc při prosazování správ a zájmů. 14

1.2 Faktory (příčiny) vyvolávající bezdomovectví Sociální sluţby určené pro lidi bez domova neřeší primární příčiny bezdomovectví, ale jeho následky. Haasová ve své knize Jak ţijí v Olomouci ţeny bez domova (Olomouc, 2005) rozděluje tyto faktory na objektivní a subjektivní. Faktory objektivní Faktory objektivní jsou ovlivnitelné především sociální politikou státu a jeho zákonodárstvím. Tyto faktory působí např. na dodrţování lidských práv, respektování zásady rovných příleţití pro všechny občany, právo na vzdělání, boj s nezaměstnaností, zabezpečení v nemoci a ve stáří, rovnost ţen a muţů, kriminalitu, problémy menšin a řadu dalších okolností. Faktory subjektivní Faktory subjektivní jsou ovlivněny jednotlivci, jejich rodinami, skupinami, jejich charakterem, věkem a dalšími okolnostmi. Dají se uspořádat do jednotlivých kategorií: Materiální (ztráta bydlení, zaměstnání, nedostatečné příjmy, ). Vztahové (rodinné nebo manţelské problémy, domácí násilí, ). Osobní (duševní nebo tělesná choroba, alkoholismus či jiné závislosti). Institucionální (propuštění z ústavu, vězení aj.). Jednotlivé subjektivní faktory, které vyvolávají bezdomovectví, teď jednotlivě popíši. Jako zdroj pouţiji odbornou literaturu, ale také vlastní zkušenosti z praxe v Azylovém domě pro ţeny a z praxe v Azylovém domě pro ţeny a matky s dětmi. 15

Ztráta bydlení materiální faktor Co je to bydlení a obydlí jsem definovala v předchozí části textu. Kvalitu domova nemohou nahradit jiná náhradní řešení, jako jsou např. sociální ústavy, azylové domy, noclehárny nebo v nejhorším případě ulice. Přitom ztratit domov můţe být neuvěřitelně rychlé a často souvisí s jinými ţivotními událostmi, jako je například ztráta zaměstnání, rozvod partnerů, domácí násilí a s tím spojený útěk týrané osoby před agresivním partnerem, zadluţení se, nesplácení dluhů a následná exekuce a vystěhování. Ztráta zaměstnání materiální faktor Nezaměstnanost zasahuje do všech oblastí ţivota. Není jen problémem společenským, ale také psychologickým. Nezasahuje jen do ţivota nezaměstnaného, ale i do ţivota jeho nejbliţších. Podle Haasové se s nezaměstnaností zvyšuje počet chudých, stoupá kriminalita a objevuje se celá řada patologických jevů (alkoholismus). Nezaměstnanost postihuje v první řadě skupiny obyvatelstva, které jsou na trhu práce marginalizované. Jejich šance jsou značně zredukované a jsou zatlačeny do nevýhodných pozic nejčastěji na sekundárním trhu práce, jsou vystaveny vyššímu riziku nezaměstnanosti. Mezi marginalizované řadí Haasová lidi bez domova, kteří patří většinou mezi málo kvalifikované osoby a navíc nesplňují zákonné podmínky pro registraci na úřadu práce. Často nejsou schopni si uspořádat své osobní záleţitosti a chybí jim i nejrůznější doklady (nejčastěji občanský průkaz). Nezaměstnanost se vyznačuje ztrátou výdělku, vyplývající z nemoţnosti získat vhodné zaměstnání osobou, která je schopna pracovat a je pro výkon práce k dispozici. Sociální událost nezaměstnanost je definována nedobrovolným charakterem, pracovní schopností, připraveností pro výkon zaměstnání a aktivním hledáním zaměstnání (Knausová, Vybrané kapitoly ze sociální politiky, 2006). Mezi nejzávaţnější jevy bych zařadila dlouhodobou nezaměstnanost a tím způsobenou ztrátu kvalifikace, ztrátu pracovních návyků a zvyklost ţít ze sociálních dávek, kdy se člověk stává nezaměstnavatelným a dále pak nízké vzdělání. 16

Poznatky z odborné sociální praxe Při své praxi v Azylovém domě pro ţeny jsem se setkala s uţivatelkami, které byly negramotné. Mnoho uţivatelek tohoto zařízení má pouze základní vzdělání, na střední školu vůbec nenastoupily, v častějších případech ji nedokončily. Je také pravdou, ţe některé uţivatelky azylového domu jsou v částečném nebo plném invalidním důchodu. Část uţivatelek (za mé praxe 2 aţ 3 uţivatelky) pobírá starobní důchod. V azylovém domě pro ţeny se snaţí v první řadě nové uţivatelce pomoct zajistit potřebné doklady, pokud je nemá a motivovat ji k tomu, aby si začala hledat zaměstnání. Uţivatelky mají moţnost prodávat časopis Nový prostor, kdy z kaţdého prodaného výtisku mají 20 Kč (jeden výtisk Nového prostoru stojí 40 Kč). Z mého pohledu se lépe motivovaly k hledání zaměstnání ty uţivatelky, které mají děti. Z důvodu ztráty bydlení, a nebo ţivotu v nevyhovujících podmínkách, jim byly děti odebrány z péče a umístěny do ústavních zařízení nebo byly svěřeny do péče pěstounů. Většina uţivatelek chtěla svou ţivotní situaci řešit a napravit hlavně kvůli dětem, chtěla je dostat zpět do své péče a k tomu potřebují nejen zaměstnání, ale i postavit se na vlastní nohy a zajistit si bydlení. Podle Haasové lidé bez domova přijímají spíše příleţitostnou práci, často nelegální a bez jakékoliv dohody. Dostávají se tak do závislosti na zaměstnavateli a mnohdy nejsou za odvedenou práci náleţitě odměněny. Většinou si neuvědomují ten fakt, ţe nelegální práce není sociálně a zdravotně pojištěna a to znamená, ţe nejsou zajištěni do budoucna v případě úrazu, nemoci či stáří. Osoby této skupiny obyvatelstva ztrácejí všechny výhody lidí v řádném pracovním poměru (podpora v nezaměstnanosti, moţnosti rekvalifikace, práci v chráněných dílnách, veřejně prospěšné práce a jiné). Zdravotní postižení osobní faktor Nemoc, jak fyzická tak i duševní se řadí mezi další faktory, které vedou k bezdomovectví. Při své praxi v Azylovém domě pro ţeny, jsem se setkala s uţivatelkou, která trpěla maniodepresivní poruchou. Kdyţ ještě ţil její manţel, tak pravidelně brala léky a její stav byl stabilizovaný. Po smrti manţela se její stav rapidně zhoršil, ţena nebrala pravidelně své léky, vzala si půjčky (na popud její dcery, která matčina stavu zneuţívala) jak od různých firem tak od známých a postupně se tak zadluţila, ţe jí byl exekučně 17

vystěhován byt a ţena se ocitla na ulici bez prostředků. Střídavě ţila u známé v zahradním domku a v psychiatrické léčebně, kdyţ uţ byla její situace neúnosná, zaţádala o ubytování v Azylovém domě pro ţeny, kde je doposud a její stav je opět stabilizovaný. Zdravotní stav lidí na ulici je ovlivněn nevhodnou stravou, velmi špatnou hygienou, nadměrnou konzumací alkoholu či jiných návykových látek. Takový jedinci pak podléhají různým koţním onemocněním, tuberkulóze, infekcím, cirhóze jater, hepatitidě, diabetu, onemocnění srdce, (Haasová, 2005). Alkoholismus, užívání drog a kriminalita osobní faktory Uţívání návykových látek má obrovský podíl na bezdomovectví. Také je nutné zmínit i patologické hráčství a s ním spojená zadluţenost. Mé poznatky z odborné sociální praxe Jako příklad bych uvedla krátký příběh jedné z uţivatelek Azylového domu pro ţeny, se kterou jsem později pracovala více, vzhledem k tomu, ţe jsem zpracovala její kazuistiku ve své diplomové práci: Tato ţena bydlela s manţelem a svými třemi v bytě 3+1, jak mi sdělila, ţilo se jim celkem pěkně. Ţena byla (a stále je) v částečném invalidním důchodu, manţel pracoval jako dělník u jedné firmy. Jednoho dne však manţel ztratil zaměstnání z důvodu sniţování stavu ve firmě. Zpočátku se dala situace nějak unést, protoţe muţ pobíral dávku v nezaměstnanosti, časem se situace ale zhoršovala. Muţ si našel asi po půl roce další zaměstnání a tam se podle slov uţivatelky naučil pít. Na alkoholu si postupně vypěstoval závislost, ţenu a někdy i děti fyzicky napadal a později, kvůli alkoholu, ztratil i zaměstnání. Uţivatelka zjistila, ţe muţ rodinu zadluţil, dluhy nebyli schopni splácet, nakonec byli nuceni z bytu odejít (pro neplacení nájemného). Přespávali u známých, různě. Později jim byly děti odebrány z péče do ústavního zařízení a manţelé zůstali na ulici. Téměř tři roky přespávali ve stanu. Uţivatelka uţ situaci a manţelovo šikanování (nutil ji pít alkohol s ním, i kdyţ věděl, ţe bere léky na epilepsii) odmítla snášet a zaţádala si o ubytování v azylovém domě a později i o rozvod. Jejich děti jsou nyní v pěstounské péči a ţijí s pěstounkou v SOS vesničce. Jejich matka je ale pravidelně navštěvuje, posílá jim drobné dárky, dopisuje si s nimi. 18

V tomto případě si v podstatě uţivatelka za svoji situaci tak úplně nemůţe, byla do ní jistým způsobem vmanévrována svým muţem. Mezi uţivatelkami Azylového domu pro ţeny jsou i narkomanky. Kdyţ jsem se při své praxi s nimi setkala, první co mě napadlo, byla otázka: Kde na drogy berou peníze? Přece jenom na alkohol se dají peníze vyţebrat, ale drogy jsou mnohonásobně draţší neţ např. krabicové víno. Při rozhovoru s jednou uţivatelkou, která bere tvrdé drogy, mi sdělila, ţe se peníze vţdycky nějak seţenou. Na mou otázku jak, mi zprvu nechtěla odpovědět, později mi řekla, ţe se setkává s lidmi, kteří drogy přímo vaří, a kdyţ jí nechtějí drogu poskytnout zdarma, tak si na ni vydělá vlastním tělem. Chtěla bych zdůraznit, ţe této dívce bylo nedávno pouhých 20 let. Haasová ve své publikaci Jak ţijí ţeny bez domova v Olomouci, uvádí, ţe velká část společnosti spojuje bezdomovce s kriminalitou. Jedná se o případy majetkové kriminality, o násilí či mravnostní delikty. Bezdomovcům jsou však často přisuzovány činy, které nejsou schopni spáchat. Najdou se mezi nimi samozřejmě i ti, kteří si ve věznici odseděli dlouhá léta za násilné trestné činy. Většinou ale mají za sebou spíše drobnou kriminalitu, jako jsou např. krádeţe v obchodech. Propuštění z ústavního zařízení, vězení faktor institucionální Značnou část lidí bez domova, tvoří také mladé osoby propuštěné z ústavních zařízení, výchovných ústavů pro mládeţ či dětských domovů. Tito mladí lidé jsou často nedostatečně připraveni na samostatný ţivot ve společnosti a končí na ulici. Další část lidí bez domova tvoří lidé propuštěni z výkonu trestu, kteří přišli o svůj domov a kontakt s rodinou právě kvůli svému uvěznění. U řady lidí je propuštění z vězení spojeno kromě svobody také s řadou nejistot, asi čtvrtina z nich potřebuje intenzivnější poradenství. Klíčovou nejistotou bývá problém v otázce bydlení. Především ti propuštění, kteří neví, kde budou bydlet, bývají klienty dalších sociálních sluţeb, jako jsou azylové domy. Propuštěním z vězení se z těchto lidí stávají bezdomovci. Snaţí se svoji situaci řešit sami, a aţ kdyţ neuspějí, přicházejí vyhledat pomoc sociální sluţby. Bohuţel se však objevují aţ v situaci, kdy se ocitli na 19

pomyslném společenském dně či se dopustili dalšího trestného činu. Je důleţité stavět svou práci v azylových zařízeních na individualizovaném přístupu k uţivateli, vidět jednotlivé rozdíly mezi uţivateli. Prinz ve svém příspěvku ve sborníku z konference Z vězení venku zdůrazňuje, ţe celý systém od spáchání trestného činu aţ po plné začlenění propuštěného člověka z vězení do společnosti musí být propojen a musí v něm hrát svou roli různé subjekty. Ať uţ jsou to státní orgány a úřady, neziskové organizace či církve. Materiál pro tuto část (faktor institucionální) jsem získala ze sborníku z konference Z vězení venku (Olomouc, 2007) Nefunkční rodina, rodinné problémy, domácí násilí vztahové faktory Do pojmu domácí násilí zahrnujeme všechny projevy fyzického, psychického a sexuálního násilí. Domácí násilí je velmi rozšířená forma agrese a prochází napříč všemi sociálními vrstvami bez ohledu na vzdělání, náboţenství, věk, sociální nebo etnický původ. Násilí v rodině můţe mít různé podoby od týrání a zanedbávání dětí, přes ubliţování seniorům a aţ po fyzické a psychické násilí mezi muţem a ţenou (Interní materiál Domova pro ţeny a matky s dětmi Olomouc). Podle definice Ministerstva práce a sociálních věcí je domácí násilí tělesné týrání, fyzické i slovní útoky, omezování osobní svobody, vydírání, sexuální zneuţívání, výhruţky apod. Toto chování vyvolává trvalý strach oběti ze svého trýznitele, coţ umoţňuje násilníkovi udrţovat nad obětí neomezené mocenské postavení a donutit ji, aby se podřídila jeho vůli. Kontrolu veškerého ţivota oběti uplatňuje násilník jako svůj samozřejmý nárok. Mé poznatky z odborné sociální praxe Jako příklad bych uvedla jednu uţivatelku z azylového domu pro ţeny, která byla velmi zadluţená, dluhy nebyla schopná splácet, i toto byl jeden z důvodů, proč se dostala na ulici. Tato klientka měla partnera, který pouţíval fyzické útoky, kterými ţeně vyhroţoval, pokud nebude plnit jeho příkazy. Muţ nutil ţenu, aby si brala různé půjčky, i kdyţ věděl, ţe nebude schopná dluhy splácet. Pokud ho ţena neposlechla, zbil ji. 20