Otázky a odpovědi pro redaktora Viktora Lošťáka (www.bystrcnik.cz.) Pane Krutino, vy jste dost razantně vystoupil proti textu článku, který informuje o veřejných meditacích s Jiřím Vackem. Než se vás zeptám na věc samotnou, bylo by dobré nejdřív objasnit, jaký vztah k Jiřímu Vackovi vlastně máte. Tedy jaký máte k Jiřímu Vackovi a jeho společenství vlastně vztah? Ano, ohradil jsem se proti neobjektivitě a nevyváženosti textu. Pokud měl prvně informovat místní čtenáře o našich aktivitách, praxi, kterou učíme, mám za to, že se měl opírat prvně o naše vyjádření, případně vyjádření samotného protagonisty, Jiřího Vacka. Ten, nebyl vámi kontaktován, přestože je na něj uveden na našem webu kontakt a na naší odpověď také nikdo nečekal. Místo toho byly použity informace třetích stran, které nemají s naší činností, ani praxí vůbec nic společného. Tím celý článek ztrácí hrubě na objektivitě a posouvá se do oblasti obyčejného bulváru, který navíc poškozuje ty, kterých se týká. Jinými slovy článek neinformuje o našich veřejných meditacích byť se tak podává, ale je výsledkem koláže z dostupných internetových zdrojů třetích stran, k nám nepřátelských a podstaty naší činnosti se ve skutečnosti netýkající. Proto jsem se ohradil. Kromě toho, že si Jiřího Vacka vážím, je shodou okolností mimo jiné můj tchán. Dále nevím nic o tom, že by měl Jiří Vacek nějaké své společenství, ale vím o mnoha přátelích, kteří podobně jako já pravidelně meditují a tak se společně setkáváme na veřejných meditacích, seminářích, které Jiří Vacek vede, nebo i bez něj. Prosím, zkuste nyní popsat, oč na veřejných meditacích vlastně jde, jaký je jejich smysl. Představme si obyčejného člověka z ulice. Co by mohl účastí na meditacích získat? Na veřejných meditacích se ke společně prováděné meditaci schází praktikující věnující se jinak individuálně své duchovní praxi a tak využívají duchovní pomoc síly společné meditace, která takto vzniká. Je známo, že když společně medituje více meditujících, tak se společná meditace zesiluje k duchovnímu prospěchu všech zúčastněných. O tom
hovoří i evangelia a Ježíš: Když se dva a více sejdou ve jménu mém, Já jsem uprostřed nich. Což znamená, že když se meditující společně soustřeďují na vědomí sebe sama, což je ono biblické Já jsem, tak toto vědomí působí ku prospěchu těch, co se takto ke společné meditaci setkávají. I v běžném životě víme, že když se například sejde více lidí k určité aktivitě, je tato aktivita kolektivním snažením zesílena ku prospěchu všech. To samé platí pro společné meditace. Druhým smyslem pořádání veřejných meditací je případným zájemcům o duchovní praxi a autentický vnitřní duchovní život zbavený všech náboženských nebo esoterických dogmat, poskytnout srozumitelný rámec pro duchovní praxi a její výklad srozumitelný pro člověka současnosti. Každý účastník tak získává možnost seznámení se s formální meditační praxí a získat další potřebné informaci pro vlastní individuální praxi. Zřejmě asi na naše setkání nepřijde jen tak náhodu člověk z ulice, jak říkáte, byť samozřejmě jsou naše setkání veřejně otevřena každému. Rozhodně se před společnosti neuzavíráme, není důvodu, současně ani nestojíme a ani nepotřebujeme žádnou reklamu, nebo davy stoupenců. Každý kdo ve svém životě dospěl k přesvědčení, že zřejmě existuje jiný vyšší duchovní smysl naší existence a že ten nespočívá v zevním materialistickém přesvědčení ale v nalezení pravé duchovní podstaty našeho života, ať již ji budeme nazývat Bohem, pravým Já, se na našich veřejných meditacích má možnost seznámit s živým autentickým přímým duchovním učením tzv. věčné filozofie, která směřuje přímo k poznání sebe sama, to kým ve skutečnosti jsme. Nejsme tělem a myslí, jak se běžně člověk v nevědomosti ega prožívá, ale naší pravou duchovní existencí je ve skutečnosti neomezené svobodné vědomí - blaženost, kterému se v různých tradicích říká různě: (Já, Bůh, átman, buddhovská podstata, Šiva, Kristus, Já jsem, apod.) A právě k tomuto poznání směřujeme a vedeme druhé v meditaci. Náš výklad nauky je nenábožesnký a současně nadnáboženský, tedy nevyžaduje víru, ale zkrátka je orientován přímo na vlastní zkušenost. K tomu také slouží naše veřejné meditace. A samozřejmě jsou tato setkání duchovní posilou pro všechny, kdo se jich zúčastní v jejich vlastní individuální praxi. Setkání s těmi, kdo dosáhli trvalého spočívání v Já, kterým se říká obecně v duchovních naukách mistři, či guruové pomáhá k probuzení stejného vědomí v těch, kteří jsou
vystavěni v meditaci tomuto duchovnímu vlivu. Takovým setkáním se na východě říká satsang neboli společnost se sat což znamená ryzí bytí či duchovní moci vědomí. Taková setkávání ke společné meditaci jsou zcela běžná a obvyklá ve všech podobných neformálních společenstvech hledajících kolem mistrů nejen u nás, ale jak na západě, tak východě. Nejedná se o nic, co by nebylo přirozené ani naší kulturní oblasti západního křesťanství. První duchovní skupina kolem Ježíše, kterým byli jeho učedníci se také společně scházeli a meditovali. Samozřejmě tento autentický duchovní život a praxe s tím spojená nemá nic společného s církvemi a náboženskými společnostmi, jak je běžně známe. Dovolím si přirovnání. Asi těžko by bylo možné vysvětlit kvantovou relativistickou fyziku komukoliv, jak říkáte z ulice. Prostě to není možné, proto také uvádíme na létáčcích k akcím, že provádíme praxi podle knihy Jiří Vacek: Královská jóga, kde je srozumitelně popsána praxe prováděná na veřejných meditacích. Bez znalosti praxe, kterou provádíme, nezíská účastník plného užitku z veřejné meditace, proto to doporučujeme, nikoliv proto, že bychom potřebovali prodávat knihy. Jaký obecně význam má vůbec účastnit se meditací a studovat to, co nazýváte naukou pana Vacka? Přináší to lidem štěstí, vyrovnanost, duševní zdraví? Jaký je praktický smysl toho všeho? Ti, co dospějí k vlastnímu pochopení, že život bez poznání sebe sama ve skutečnosti pozbývá smyslu, sami docení a pochopí význam těchto společných setkání k meditační praxi. K duchovnímu života patří studium nauky, tedy jakéhosi know-how, jak duchovně žít, jak ovládat mysl, jak provádět meditaci, abychom dosáhli poznání a duchovní vysvobození. Tato nauka není ani naukou pana Vacka, ani naším speciálním výmyslem, nauka je součástí všech tradičních duchovních směrů, akorát je vždy podávaná více či méně společně s kulturně podmíněným balastem, který zastírá to podstatné a často zdůrazňuje to podružné. Naše podání nauky je podáno srozumitelným způsobem vhodným pro člověka současnosti. Vycházíme z učení Ramany Mahárišiho, kašmírského šivaismu, nebo původního učení Ježíše, jejichž základ je v podstatě shodný je jím vybízení k poznání sebe sama uvědomění ve vědomí, kterému říkáme Já. Nauka - tedy zákonitost, kterou se řídí duchovní život a praxe je jedna jediná, byť různě vykládané různými duchovními školami, mistry apod. podstatě všech
duchovních směrů je v zásadě jedna jediná, byť se to na první pohled tak laikovi samozřejmě nezdá. Co lidem duchovní praxe přináší? Zejména poznání sebe sama a tím i smyslu své existence a skutečnosti jaká je, nikoliv jak se nám v nevědomosti ega jeví. To přináší tzv. duchovní osvobození, kterému vybízejí všechny náboženství ale také v tomto selhávají, neboť převážně své stoupence obracejí pouze k zevním nepodstatným rituálům a pravý duchovní život jim neposkytují. Dosažení poznání sebe sama přináší trvalý věčný život ve svobodném vědomí a blaženosti, jenž je s ničím ze zevního světa a se všemi jeho potěšeními nesouměřitelná. To je praktický smysl - můžeme říci ten nejpraktičtější. Samozřejmě poznání sebe sama a duchovní život přináší i požehnání v dílčích oblastech života, jako je lepší zvládání našich denních povinností klid mysli, harmonický život, klid, vyšší rozlišovací schopnost a tak i třeba rozvinutí intelektuálních schopností, posílení zdraví, apod. Toto vše ale není cílem a je pouze sekundárními přínosy obecně duchovního života. Mohl byste uvést nějakou kazuistiku, konkrétní případ, který ukáže prospěšnost vaší nauky? Opakuji, my nemáme žádnou naší nauku, pouze svým specifickým způsobem ji formulujeme v našich knihách. Konkrétním případem se stává každý, kdo dospěje k pochopení, že život bez poznání sebe sama je jenom utrpení bez smyslu prokládané chvilkami jeho momentálního nedostatku, což běžně člověk nazývá smyslová potěšení a začne vytrvale praktikovat a žít podle pravidel duchovního života a cesty sebepoznání, či cesty k Bohu, chceme-li to takto říci. Prospěšnost si musí každý ověřit ve svém vlastním případě. Meditační a jiná činnost vašeho společenství celkově zabere ročně několik měsíců a odehrává se v podstatě na celém území republiky. Můžete odhadnout počet vašich žáků či příznivců? Stoupá v čase, klesá nebo se drží na stálé úrovni?
Různí přátelé pořádají asi 10-12 intenzivních meditačních seminářů, týdenních a čtrnáctidenních v Čechách i na Moravě, kde se výhradně věnujeme duchovní praxi a intenzivně zejména formální meditaci s mistrem. I to je obvyklá praxe ve všech duchovních společenstvích, nic neobvyklého. Můžeme to přirovnat například k dočasnému životu v ústraní mnišských řádů, apod. My se ale nevzdáváme světa, neopouštíme své rodiny, zaměstnání nebo život ve společnosti, ale ve svém volném čase zejména místo dovolených, neboť drtivá většina současných hledajících jsou běžně zaměstnaní lidé se svými rodinami, se věnujeme intenzivně výhradně duchovní praxi. I jogíni často odcházeli, jak se říká, do ústraní a tam se věnovali výhradně meditaci. Činil tak i sám Ježíš. Veřejné meditace a semináře slouží právě k tomuto: duchovnímu prohloubení duchovně praktikujících a hledajících. Kolik lidí se věnuje pravidelně praxi, a nebo jenom s ní koketuje to nedokáži odhadnout, na veřejných meditacích se setkáváme s asi 80-100 meditujícími. O počty hledajících, nebo kolik lidí praktikuje se, ale vůbec nezajímáme a není to nic, co bychom sledovali, zaměřujeme ryze na vnitřní vlastní duchovní praxi, nikoliv davy lidí. Tato přímá autentická duchovní praxe nikdy nebyla davovým sportem, či mainstreamem, jak se říká, spíše naopak vyžaduje totiž jistou vnitřní zralost a dospění do stádia, kdy sami pochopíme smysl duchovního života a to se nedá naordinovat, vnutit. K tomu musí každý sám dospět. Proto také neusilujeme a není naším zájmem nějaké formy reklamy s tím, aby na naše setkání přicházeli davy či lidé jak říkáte z ulice. Jak dlouho tato meditační setkání provozujete? Pokud je mi známo, tak Jiří Vacek s veřejnou aktivitou začal asi v roce 1994. Já jsem se připojil v roce 2005. Pokud máte na mysli délku našich veřejných meditací, ty jsou dvouhodinové. Když si člověk zjišťuje o vašem společenství informace, nemůže si nevšimnout, že mezi vámi a ostatními lidmi v nazvěme to tak oboru,
mezi jinými mystickými společenstvími a školami, dochází k poměrně výraznému pnutí a konfliktům. Vidíte to také tak? Co je toho příčinou? Osobně nevím o žádných pnutích nebo konfliktech mezi jinými mystickými školami a společenstvími. Ničím takovým nežijeme a ani se nás to nedotýká, my se zaměřujeme výhradně na vlastní duchovní praxi a aktivity s tím spojené. Pokud se to tak zevně jeví, jak říkáte z dalších informací, tak to je právě ono jevení se a nikoliv skutečnost. Pokud existuje někde naše vyjádření k šíření pomluv o nás, nebo zavádějících informací, které mohou začínajícím hledajícím komplikovat jejich vlastní duchovní cestu, upozorňujeme na to - to je vše. O žádné konflikty se nejedná, a ani to tak nevidím. Podobně například píšeme recenze na duchovní knihy a upozorňujeme na možné zavádějící tvrzení, apod. Ale žádnými konflikty či pnutími nežijeme, jak říkáte. Příčinou všech konfliktů je pouze vždy nevědomost v tom či onom. Tyto záležitosti zřejmě zajímá jenom bulvár, my se jimi nezabýváme. Vím, že velmi ostře reagujete na slovo sekta. Podle vás tedy vaše společenství v žádném slova smyslu sektou není, nevykazuje žádné znaky sekty? Jinými slovy, není třeba se třeba bát, že člověk, který mezi vás vstoupí, se bude izolovat od zbytku společnosti nebo dokonce od vlastní rodiny? Nikoliv, že bych ostře reagoval na slovo sekta, ale na jeho zneužívání v označování našich přátel, se kterými se setkáváme ke společné praxi. To je rozdíl. Slovo sekta je obecně chápáno běžnými lidmi a společnosti v negativním hanlivém slova smyslu, tedy jako jakési tajemné uzavřené před světem společenství lidí kolem nějakého vůdce sekty s prapodivnými rituály a aktivitami. Současně již samo slovo sekta vzbuzuje o laiků většinou něco co je negativního, společnost ohrožujícího, něco před čím je nejlepší se chránit, tedy něco obecně špatného až zločinného. Všichni přeci známe ty různé zprávy ze světa, jak nějaká sekta spáchá hromadnou sebevraždu, apod. Tomuto negativisticky chápanému pojmu sekta v naší společnosti svým způsobem napomáhá i aktivita pana kazatele Vojtíška z bratrské církve, který si založil skutečně nebezpečnou sektu s názvem Společenství pro studium sekt a de fakto vše mimo rámec etablovaných křesťanských církví nazývá sektami tedy je před veřejností označuje negativistickým nádechem.
Pokud pak je použito slovo sekta ve spojení s našimi aktivitami, pak se jedná o pomluvu s cílem nás poškodit. Bohužel toho se snadno zneužívá i v občanskoprávních sporech a právě z těchto důvodů jsem hovořil o trestním oznámení, které podávám na šíření těchto pomluv třetích stran na vašem webu. Tyto zneužívané pomluvy o sektách pak mají moc lidem, který nemají nic společného s žádnými nebezpečnými sektami ubližovat. Pokud nás tedy někdo například označuje za společensky nebezpečnou sektu a je to zneužíváno například u soudu a má to například vliv na nezletilé, tak to považujeme za hrubý útok a musíme se dostupnými demokratickými prostředky v těchto případech bránit. Tomu snad běžný člověk rozumí.. Nevím o nikom, kdo by přišel na naší veřejnou meditaci nebo seminář, či do meditačních kluboven, že by se musel izolovat od společnosti nebo rodiny. To jste mě spíše rozesmál, současně bohužel právě tyto pomluvy jsou tím, co často může upřímné zájemce o duchovní praxi zviklat. Také kvůli tomu vyvracím tyto pomluvy o nás. Nikoliv kvůli sobě, ale právě kvůli případným začínajícím duchovním zájemcům o praxi meditace. Tedy polopaticky: nejsme žádnou organizovanou skupinou, ani společenstvím s žádným formálním vůdcem, ani náboženským hnutím, ani sektou. Jsme zcela neorganizovaným neformálním společenstvím lidí, které spojuje jediné: společná duchovní praxe, ke které se scházíme nejen na veřejných meditacích, ale věnuje se ji každý sám individuálně. Společná setkání využíváme zejména pro duchovní prohloubení díky duchovní síle společné meditace s mistrem. Mohu, mluvit jenom za sebe nikoliv za druhé a já naopak jsem se svou rodinou častěji než dříve a paradoxně společensky aktivnější než dříve. My klademe důraz právě na přirozené spojení duchovního života a života ve společnosti a v rodině. Praxe jak ji učíme, nevyžaduje vzdání se rodiny, zaměstnání, či nutnost se izolovat od společnosti pokud tím nejsou myšleny ony týdenní semináře, kde se věnujeme výhradně praxi, což ale není izolace od společnosti. Naopak nerozdělujeme duchovní a světský život, ale klademe důraz na heslo jednoho křesťanského řádu, které zní: modli se a pracuj. Naopak učíme, že daleko vyšší duchovní dosažení je těch, co žijí v rodinách, mají děti, či jsou činí v obyčejném občanském životě ti, co jsou, jak se říká zcela obyčejnými hrdiny běžného dne.
O těchto tzv. hospodářích, jak se říká na východě duchovním praktikům žijícím v rodinách a společnosti například Ramana Maháriši jasně říká, že jejich duchovní dosažení je vyšší než v celibátu a v ústraní v izolaci žijící asketové a jogíni. Více o naší praxi viz mé komentáře k původnímu článku. Vše potřebné případní zájemci naleznou na našem webu: www.jirivacek.cz. Samozřejmě všichni opravdoví zájemci jsou vítáni.