Úvod Cílem mé práce, která se zabývá Odporovatelností a neplatností právních úkonů, je teoretický rozbor právních úkonů, zaměření se na jejich neplatnost a na důsledky při zjištění neplatnosti, odporovatelnost právních úkonů, podmínky pro její uplatnění a následky pro účastníky úkonu. Občanskoprávní vztahy vznikají na základě právních úkonů a jiných skutečností, se kterými právní řád spojuje jako právní následek vznik těchto vztahů, což znamená práva a povinnosti. 1 Právní úkony a jiné skutečnosti, se kterými právní řád spojuje jako právní následek vznik občanskoprávních vztahů, tvoří právní skutečnosti v občanském právu. Jestliže na jedné straně stojí právní řád a na straně druhé občanskoprávní vztahy, tak platí, že právě řád představuje obecný model, ve kterém stát, který reprezentuje společnost, stanoví určité objektivní skutečnosti vnějšího světa jako předpoklad pro vznik občanskoprávních vztahů. O proti tomu jsou občanskoprávní vztahy, jejichž obsahem jsou subjektivní občanská práva a povinnosti, právním řádem předvídány a vznikají jako právní následek těchto právních skutečností. Jen výjimečně vznikají občanskoprávní vztahy přímo ze zákona (ex lege), aniž by k tomu byla třeba existence dalších konkrétních objektivních skutečností. Právní skutečnosti v občanském právu vycházejí z různých odlišností, kterými jsou chování lidí, se kterým občanské právo spojuje určitý právní následek v podobě vzniku, změny či zániku občanskoprávního vztahu. Tyto skutečnosti se označují jako subjektivní právní skutečnosti. Další odlišností jsou okolnosti na chování lidí nezávislé. To jsou okolnosti, které nespočívají v lidském chování, a proto se označují jako objektivní právní skutečnosti. Subjektivní právní skutečnosti třídíme na právní úkony, protiprávní úkony a jiná chování lidí. V oblasti společenského života upravovaného občanským právem 2 se při vzniku, změně či zániku právních vztahů uplatňuje autonomie vůle subjektů a prvořadou a 1 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 7, 2 odst. 1 2 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 7, 1 6
typickou úlohu zde hraje chování lidí, které spočívá v projevech jejich vůle předvídaných, uznávaných a chráněných objektivním občanským právem čili právními úkony. Ze samotných právních úkonů mají největší význam dvoustranné právní úkony smlouvy 3. Objektivními právními skutečnosti jsou události nebo okolnosti, které nejsou závislé na lidském chování. Takovými událostmi jsou např. biologické jevy, jako je např. narození či smrt člověka. Do této kategorie patří i mimovolní chování lidí. Dalšími událostmi v tomto smyslu jsou přírodní (zejména živelní) příhody, např. zaplavení pozemku, krupobití, blesk, sesuv půdy a jiné. Zvláštní významnou událostí je i plynutí času, pokud vyvolává právní následek v podobě vzniku, změny či zániku občanskoprávního vztahu (např. plynutí času při promlčení, vydržení). Občanské právo zná i pojem nicotného právního úkonu. Tento úkon je postižen vadou tak základního významu, že vlastně o žádný úkon nejde, proto se spíše přesněji hovoří o neexistentním právním úkonu. Občanský zákoník ale sám výraz nicotný právní úkon nezná a některé takové úkony zahrnuje pod úkony neplatné. Jiné pak ani neupravuje, neboť vada má takovou intenzitu a povahu, že tyto úkony nemohou mít žádné právní účinky, prostě se k nim nepřihlíží. 3 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 13, 43 7
1.1. Pojem právní úkon 1. Právní úkony Dle Občanského zákoníku je právní úkon projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. 4 Z obsahu ustanovení 34 vyplývá, že pojmovými znaky právního úkonu jsou vůle, její projev, také zaměření vůle na právní následky, které právní předpisy s jejím projevem spojují. Obrázek 1: Otevřená kniha Zdroj: Google [online]. 2010 [cit. 2010-03-31]. Obrázky. Dostupné z WWW: <http://images.google.com/images?hl=cs&gbv=2&tbs=isch:1&sa=1&q=otev%c5%99en%c3%a1+kniha&b tng=hledat&aq=f&aqi=&aql=&oq=&gs_rfai=&start=0> Právní úkon je právní skutečnost, je projevem vůle a je v souladu s právními předpisy. Projev vůle může být učiněn prakticky jakýmkoli způsobem, který je pochopitelný pro jiné osoby. Projev vůle je platným právním úkonem za předpokladu, že vyhovuje všem náležitostem stanoveným v zákoně. 4 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 11, 34 8
Projev vůle může být učiněn formou konání (jednání) či opomenutí a může být vyjádřen: Výslovně, tj. použitím slovních výrazů. Lze ho vyjádřit ústně, mluvou, písemně, elektronickými prostředky nebo posunkovou řečí. Nevýslovně, tj. konkludentně, a to za předpokladu, že tento konkludentní způsob nevzbuzuje pochybnosti o tom, jakou vůli chtěl subjekt projevit ( např. přitakání hlavou, stisk ruky, úmyslné roztržení listiny, kterou měl subjekt podepsat, zničení listiny,na které byla napsaná závěť, atd.) Právní úkon směřuje ke způsobení právních následků, které právní normy s takovým projevem vůle spojují. Při tom nezáleží na tom, zda ten, kdo právní úkon činí, chtěl přímo způsobit právní následek. Právní normy mohou pro určité úkony předepisovat určitou formu nebo stanovit podmínky, na základě kterých lze právní úkon činit určitým způsobem. Právní úkony mohou spočívat v konání (komisivní právní úkony) nebo v nekonání (omisivní právní úkony). Omisivní právní úkony mohou být učiněny buď výslovně, tzn. ústně či písemně, anebo konkludentně. 1.2. Platnost právního úkonu Aby byl právní úkon platný, srozumitelně; jinak je neplatný. 5 musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a Svobodný právní úkon je ten, který nebyl učiněn v důsledku přímého fyzického donucení nebo psychického donucení (nátlaku) - zejména bezprávné výhružky. Právní úkon je učiněn vážně, jestliže je podle objektivních okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající chtěl svým projevem vůle způsobit právní účinky, které s takovým projevem vůle normy občanského práva spojují. 5 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 37 odst. 1 9
Právní úkon je určitý, je-li vyjádřený projev vůle po jazykové stránce srozumitelný a jednoznačný a jeho věcný obsah zůstává určitý a to včetně předmětu ujednání. Právní úkon je srozumitelný, jestliže z jeho výkladu lze zjistit, co jím mělo být po slovní či jiné stránce vyjádřeno a v důsledku toho je druhé straně umožněno se s tímto sdělením seznámit a chápat je. Platností právního úkonu rozumíme, že úkon je závazný pro toho, kdo jej učinil. Úkon tedy nemůže být libovolně odvolán či změněn jeho obsah. Platnost je podmínkou účinnosti právního úkonu. O platný právní úkon jde v případě, že projev vůle musí vyhovovat všem náležitostem, které jsou na něj kladeny normami občanského práva hmotného, zejména 37. Účinností rozumíme, že nastanou právní následky, ke kterým úkon směřoval, tj. zejména vznik, změna nebo zánik právního vztahu. Platnost a účinnost právního úkonu zpravidla splývají. Účinnost ale může být i odložena, u některých právních úkonů je jejich účinnost vázána na souhlas příslušného orgánu nebo registraci notářem (např. registrace smluv o převodu vlastnictví k nemovitostem mezi občany). 1.3. Kauza právních úkonů Odlišujeme ji od skutečnosti, že právní úkony směřují ke způsobení právních následků. Touto kauzou rozumíme bezprostřední, zejména hospodářský cíl nebo účel. 1.4. Rozdělení právních úkonů dle vyjadřovacích prostředků Na základě tohoto rozdělení dělíme právní úkony na výslovné, konkludentní a tacitní, tzn. učiněné mlčky. 10
výslovný právní úkon lze ho učinit písemně, ústně symboly či jinými určitými konkludentní právní úkon rozumíme jím konání, ze kterého se dá usoudit, že jde o projev vůle a je nám jasné, jaký je jeho obsah tacitní (mlčky) učiněný právní úkon zde je projevem vůle nečinnost ( na rozdíl od konkludentního úkonu ). Mlčení ale může být projevem vůle jen tehdy, jestliže lze bez pochyb usuzovat, že jde o projev vůle určitého obsahu. Nečinnost (mlčení) samo o sobě za projev vůle nelze považovat. 1.5. Náležitosti právních úkonů Aby byl právní úkon bezchybný, musí mít určité náležitosti. Tím se rozumí určité požadavky, které jsou právním řádem na úkony kladeny. Náležitosti právních úkonů dělíme dle toho, k čemu se vztahují na: náležitost subjektu osoba, která koná právní úkon, musí mít způsobilost k právním úkonům náležitost vůle úkon musí být učiněn svobodně a vážně, je zde skutečnost, že vůle je prosta omylu náležitost projevu vůle úkon musí být učiněn určitě a srozumitelně, jsou jasné formy projevu vůle (např. písemná forma) náležitost obsahu právní úkon obsahuje nahodilé složky podstatné, pravidelné a náležitost předmětu za předmět je považováno něco, co je možné a dovolené další náležitosti např. schválení úkonu jiným subjektem Náležitosti právního úkonu můžeme dále rozlišit na podstatné a nepodstatné. 11
Nesplnění podstatných náležitostí se dotýká právních následků, ke kterým úkon směřuje. Důsledky nesplnění těchto podstatných náležitostí se mohou dotýkat platnosti právního úkonu nebo může jít o jiné následky, např.o možnost odstoupení od smlouvy. 1.6. Obsah právního úkonu Obsahem právního úkonu se rozumí určení právních následků, které z něho mají vzniknout. Obsah úkonů rozlišujeme na obsahové složky, které dělíme na: podstatné složky mají charakter podstatných náležitostí úkonu (např. určení druhu práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce v pracovní smlouvě) pravidelné složky obvykle bývají součástí právního úkonu určitého typu (např. mzdové zařazení v pracovní smlouvě) nahodilé složky součástí právního úkonu bývají jen někdy (např. sjednání kratší pracovní doby v pracovní smlouvě) 1.7. Členění právních úkonů Právní úkony členíme z mnoha různých hledisek. jednostranné právní úkony jsou projevem vůle jedné strany ( např. závěť) dvoustranné a vícestranné právní úkony spočívají ve shodě projevů vůle více subjektů. Zpravidla se nazývají smlouvy či dohody. 1. U dvoustranného právního úkonu se účastníci zavazují vzájemně (např. prac. smlouva), ke svému vzniku vyžaduje dva vzájemné a shodné projevy vůle stran (návrh a přijetí) 2. U vícestranných úkonů směřují projevy vůle účastníků k dosažení určitého společného cíle (např. smlouvy o sdružení), jde o vzájemné a shodné projevy vůle více stran 12
adresované právní úkony ke svému vzniku vyžadují, aby byly učiněny vůči jiné osobě, jejíchž práv se mají týkat (např. reklamace). Předpokladem pro vznik těchto právních úkonů je, že projev vůle je doručen (dojde) adresátovi. neadresované právní úkony jsou takové úkony, k jejichž vzniku se nevyžaduje, aby se staly vůči jiné osobě (např. veřejný slib) formální právní úkony mají právní normou předepsány náležitosti, které musí právní úkon obsahovat (např. prac. smlouva musí obsahovat předepsané náležitosti druh práce, místo výkonu práce, den nástupu do práce) neformální právní úkony nemají právní normou právního úkonu předepsány náležitosti úplatné právní úkony mají vzájemné plnění, strana, která úkon činí, má na jeho základě obdržet majetkovou hodnotu, a to buď v penězích či v jiném plnění bezplatné právní úkony jsou úkony, kde plnění nastává jen z jedné strany (např.. darovací smlouva) pojmenované (nominátní) právní úkony jsou úkony, které právní normy výslovně upravují a pojmenovávají (např. darovací smlouva, kupní smlouva) nepojmenované (innominátní) právní úkony nemají zákonem dané konkrétní náležitosti, právní normy je výslovně neupravují, subjekt si je může nazvat sám Právní úkon také nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pro řadu úkonů je stanovena písemná forma, pro určitá, zvlášť závažná jednání, se pak vyžaduje forma notářského zápisu. Důležité také je, aby právní úkon činil ten, kdo je k němu způsobilý. 6 Způsobilost k právním úkonům je stav, kdy je fyzická osoba způsobilá nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Ke vzniku způsobilosti k právním úkonům dochází v plném rozsahu dovršením 6 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 8, 9 a 10 13
zletilosti. Zletilost se nabývá dovršením osmnáctého roku věku nebo uzavřením manželství mezi šestnáctým a osmnáctým rokem, kdy lze manželství tímto způsobem uzavřít jen z důvodu těhotenství a s přivolením soudu. 14
2. Neplatnost právních úkonů Neplatnost právního úkonu znamená, že tento úkon se považuje za vzniklý a také existující, ale jeho právní následky nenastanou. Jestliže právní úkon nesplňuje všechny podstatné náležitosti, je považován za vadný. Nejčastějším důsledkem vad právních úkonů je právě jejich neplatnost. V případě, že je právní úkon neplatný, nenastanou zamýšlené právní následky nebo nastanou jen následky podmíněné. Obrázek 2: Paragraf Zdroj: Google [online]. 2010 [cit. 2010-03-31]. Obrázky. Dostupné z WWW: <http://images.google.com/images?hl=cs&gbv=2&tbs=isch:1&q=paragraf&sa=n&start=18&ndsp=18>. 2.1. Důvody neplatnosti právních úkonů Důvody neplatnosti jsou různé podle toho, která z náležitostí, které musí právní úkon obsahovat (náležitost osoby, vůle, projevu, náležitost předmětu právního úkonu), je postižena vadou. Právní úkon, který není učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, je neplatný. svobodný právní úkon nejde především tehdy, jestliže byl tento úkon učiněn v důsledku přímého fyzického donucení. Není přitom rozhodující, od koho fyzické donucení pochází. O svobodný právní úkon nejde ani tam, jestliže byl tento úkon učiněn v důsledku psychického donucení nátlaku, zejména pod bezprávnou výhružkou. Výhružka znamená, že jednající je přinucen za daných 15
okolností konkrétního případu ke svým projevům vůle vzbuzením důvodného strachu. Prostřednictvím výhružky se vynucuje něco, co tímto způsobem nesmí být vynuceno. Bezprávná výhružka může pocházet buď přímo od druhého subjektu právního úkonu, anebo od třetí osoby, o které však druhý subjekt právního úkonu věděl či vědět musel a využil toho. Od psychického donucení je třeba odlišit tíseň 7, kdy osoba sice také najedná svobodně, ale její jednání není ovlivněno ani fyzickým donucením, ani bezprávnou výhružkou. Proto jednání v tísni není podrobeno absolutní neplatnosti. Právní úkon není učiněn vážně, jestliže je u daného konkrétního případu zřejmé, že jednající svým projevem vůle nechtěl způsobit právní účinky, které s takovým projevem vůle spojují normy občanského práva. Např. projev vůle učiněný při hře, na jevišti, ze žertu, se zjevnou nadsázkou apod. je absolutně neplatný. V některých případech ale mohou o neplatnosti vzniknout pochybnosti, např. tam, kde k žertu jedné strany došlo za takových okolností, že strana druhá nepochopila a ani objektivně pochopit nemohla, že jde o žert. Proto je nutné vždy posoudit okolnosti konkrétního případu. Právní úkon je nesrozumitelný, a proto také neplatný, jestliže z jeho výkladu nelze objektivně zjistit, co jím mělo být po slovní nebo jiné stránce vyjádřeno. V důsledku toho se druhá strana nemůže s takovým sdělením seznámit a chápat je. Vyjádření právního úkonu je nesrozumitelné, jestliže jeho jazyková stránka má takový ráz, že z ní nelze zjistit obsah tohoto sdělení a tuto nejasnost obsahu sdělení nelze odstranit ani výkladem. Právní úkon je neurčitý, a proto také neplatný, jestliže projev vůle sice je po jazykové stránce srozumitelný, ale je nejednoznačný a tím pádem neurčitý. Jeho věcný obsah zůstává, ale neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit a ani překlenout s použitím výkladových pravidel. 8 Jestliže jde o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, tak musí tato určitost 7 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 14, 49 8 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 11, 35 odst. 2, 3 16
obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na kterém je projev vůle zaznamenán. Rovněž je neplatný právní úkon, jehož předmětem je nemožné plnění. 9 Toto ustanovení upravuje tzv. počáteční nemožnost právního úkonu, kdy počáteční nemožnost předmětu plnění činí právní úkon absolutně neplatný. To, zda o počáteční nemožnosti subjekty právního úkonu věděly či ne, je právně bezvýznamné. Počáteční nemožnost předmětu plnění může být buď právní nebo fyzická. Počáteční právní nemožnost předmětu plnění dlužníka přichází v úvahu tam, kde je předmět plnění neuskutečnitelný díky určité právní překážce, která existuje v době učinění právního úkonu. Počáteční fyzická nemožnost předmětu plnění spočívá v tom, že předmět plnění je fakticky neuskutečnitelný. Proto nestačí nemožnost poskytnutí předmětu plnění pouze na straně dlužníka vzhledem k jeho osobním poměrům (např. pro jeho finanční neschopnost). Fyzická nemožnost předmětu plnění je: 1. úplná v tomto případě je právní úkon neplatný v plném rozsahu 2. částečná zde se neplatnost právního úkonu týká jen postižené části Jestliže je plnění fakticky i právně nemožné, potom jiná než smluvená vlastnost či stav předmětu plnění nemá sama o sobě za následek absolutní neplatnost právního úkonu. O neplatný právní úkon, jehož předmětem je nemožné plnění nejde tam, kde věc jako předmět kupní smlouvy ještě neexistuje v době jejího uzavření. Jinak řečeno, lze platně koupit i věc, která teprve vznikne v budoucnu, tj. koupě věci budoucí. Od této koupě, při které se kupující zavazuje zaplatit za věci, které mu prodávající skutečně odevzdá, je nutné odlišovat koupi naděje. 9 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 37 odst. 1, 2 17
Při koupi naděje se kupující zavazuje zaplatit určitou cenu bez ohledu na to, zda se jeho očekávání, co do množství a jakosti, naplní. Neplatnost právního úkonu rozlišujeme z různých hledisek. Základním rozlišením je neplatnost absolutní a neplatnost relativní. Od absolutní a relativní neplatnosti právního úkonu je třeba odlišovat jednak odporovatelnost právních úkonů (viz výše) a jednak odstoupení od smlouvy. Dalším dělením neplatnosti právního úkonu je rozlišení na úplnou neplatnost právního úkonu a částečnou neplatnost právního úkonu. 2.1.1. Absolutně neplatný právní úkon Jestliže právní úkon nesplňuje některou z náležitostí, které jsou nezbytné pro platnost právního úkonu, tzn. že musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, znamená to, že tento právní úkon sice vznikl a existuje, avšak je absolutně neplatný. K absolutní neplatnosti přihlížejí státní orány. Soud nebo jiný státní orgán k neplatnosti přihlíží i bez návrhu, tzn. z úřední povinnosti (ex officio). Absolutně neplatný právní úkon nevyvolává předpokládané právní následky a na jeho základě nelze vyžadovat plnění. Tato neplatnost působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), od počátku (ex tunc) a to i bez ohledu na to, zda se této neplatnosti někdo dovolal. Proto právní účinky, tj. subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového absolutně neplatného právního úkonu vůbec nevzniknou. Z tohoto důvodu není potřeba soudní výrok, který by určil neplatnost takového právního úkonu. Možnost dovolat se absolutní neplatnosti není omezena žádnou lhůtou a to z důvodu, že z takového právního úkonu nevznikne žádné právo, tzn. ani právo, které by se mohlo v daném případě promlčet. To však činí v právní praxi problémy. Z tohoto důvodu některé právní řády (z důvodu zajištění právní jistoty) stanoví výslovně právo se i této neplatnosti právního úkonu do určité doby dovolávat. Absolutní neplatnosti právního úkonu (zejména smlouvy) se může s úspěchem dovolávat každá osoba, která má na tom právní zájem tj. nejen povinný ze smlouvy, ale dokonce i 18
třetí osoba, která vůbec není smluvní stranou. Tím se myslí jen ta třetí osoba, jejíž majetková práva mohou být neplatností právního úkonu ovlivněna. V případě, že by se takováto třetí osoba dovolávala absolutní neplatnosti právního úkonu určovací žalobou, musela by jako nezbytnou procesní náležitost pro podání takové žaloby prokazovat existenci naléhavého právního zájmu ( 80 písm. c) OSŘ ). Pro soud, který posuzuje naléhavost právního zájmu podle 80 písm. c) OSŘ je vždy relevantní právní zájem žalobce, nikoliv právní zájem žalovaného. Absolutní neplatnost nemůže být napravena dodatečným schválením (ratihabicí) nebo odpadnutím vady (konvalidací). Subjekty by proto musely učinit nový a to platný právní úkon, s právními následky ex nunc ( tzn. s okamžitou účinností ). V praxi je nejčastěji absolutní neplatnost právního úkonu (smlouvy) uplatněna na základě žaloby, která směřuje k plnění, zejména tam, kde se někdo domáhá vrácení toho, co již bylo na základě takové smlouvy plněno. 10 Absolutní neplatnosti se lze dovolat i námitkou vznesenou proti takovým žalobám. Jestliže již bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, který nezaložil žádná práva ani žádné povinnosti, vzniká straně, která plnění přijala, neoprávněný majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení) 11, který je povinna vrátit. To znamená, že ten, kdo na základě takového absolutně neplatného právního úkonu plnil, se může dle zásad o bezdůvodném obohacení podle 457 odst. 1 občanského zákoníku, domáhat vrácení toho, co takto plnil. V takovém případě soud posoudí otázku platnosti právního úkonu předběžně. Právní úkony jsou absolutně neplatné, pokud je zákon neprohlašuje v 40a výčtovým způsobem za relativně neplatné. Neplatný právní úkon jako projev vůle, který je v rozporu s právem, je protiprávní. Zvláštností tohoto projevu vůle je, že je postižen specifickou sankcí, kterou je právě zmiňovaná neplatnost, nebo může být provázen i dalšími sankcemi, např. náhradou škody. 10 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 37, 457 11 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s.36-37, 451 odst. 2 a 457 19
2.1.2. Relativní neplatnost právního úkonu Jestliže má právní úkon, který rovněž vznikl a existuje, vady, které způsobují relativní neplatnost, tak se tento úkon považuje za platný do doby, než se oprávněná osoba dovolá neplatnosti. Do té doby musí být na základě tohoto úkonu plněno, a to takovým způsobem, jako by byl tento úkon platný. V okamžiku, kdy se oprávněná osoba neplatnosti dovolá, pozbývá právní úkon právních účinků, a to od svého vzniku. V případě, že již bylo plněno, jsou subjekty povinni si plnění vrátit. Relativní neplatnost nepůsobí přímo ze zákona, ale musí se jí dovolávat ten, jenž je právním úkonem dotčen. Lze se jí dovolat podle platné právní úpravy buď prohlášením, které je adresované straně právního vztahu založeného takovým úkonem, nebo v určitých případech musí o relativní neplatnosti rozhodnout příslušný orgán, zpravidla soud. Soud nebo jiný státní orgán z úřední povinnosti k relativní neplatnosti nepřihlíží. Relativní neplatnost musí být uplatněna v určité lhůtě. Tato lhůta je buď promlčecí nebo prekluzivní. Promlčení je stav, kdy právo nezanikne, ale pokud povinná osoba promlčení namítne, zaniká možnost úspěšného dovolání se práva u soudu. Soud právo nepřizná, i když to existuje. Zaniká nárok na domáhání se prává. Prekluze, tj. zánik nároku a práva při nedodržení lhůty pro uplatnění práva, kterou zákon stanoví. Prekluze není všeobecná, nastává jen tam, kde zákon stanoví lhůtu pro zánik práva. Relativní neplatnost může být zhojena schválením (ratihabicí) nebo odpadnutím vady (konvalidací). Uplatnění relativně neplatných právních úkonů zákon významně rozšířil u spotřebitelských smluv. 12 12 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 19, 55 odst. 2 20
Dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu Právní úkon se považuje za platný pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (viz. níže 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. 13 U právního úkonu, který vznikl, existuje a považuje se za platný, je dán důvod relativní neplatnosti pouze v případě, pokud se oprávněný subjekt neplatnosti právního úkonu nedovolá. Oprávněným subjektem může být jak subjekt učiněného právního úkonu pokud neplatnost sám nezpůsobil, tak i třetí osoba, která se tohoto právního úkonu vůbec nezúčastnila, ale je jím dotčena (např. podílový spoluvlastník či subjekt společného jmění manželů). V tomto případě jde o podmíněnou platnost právního úkonu v tom smyslu, že se iniciativa ponechává na úvaze toho subjektu, na jehož ochranu se relativní neplatnost vztahuje, zda se chce relativní neplatnosti dovolat či nikoliv. Jestliže oprávněný subjekt považuje učiněný právní úkon, který má vady, pro své individuální soukromé zájmy (sám pro sebe) za vyhovující a přijatelný, neplatnosti právního úkonu se nedovolá. Skutečnost, zda je právní úkon vyhovující a přijatelný, zákon ponechává plně na vlastním uvážení subjektu. V důsledku toho zůstane právní úkon i s vadou platný se všemi právními účinky, které z tohoto úkonu vyplývají. Tento právní stav pak musí respektovat i soudy, popř. jiné státní orgány. Rozhodne-li se však oprávněný subjekt podle svého uvážení dovolávat se relativní neplatnosti právního úkonu, pak z dovolání a z výslovného projevu jeho vůle musí být jasné, že relativní neplatnost právního úkonu skutečně uplatňuje a v čem spatřuje konkrétní vadu právního úkonu, která má za následek jeho neplatnost. Proto nestačí, že si je oprávněný subjekt vady právního úkonu jen vědom, nebo že na neplatnost právního úkonu v soudním řízení pouze upozorní. V samostatném soudním řízení není třeba se domáhat relativní neplatnosti právního úkonu, protože neplatnost bude v tomto řízení řešena jako předběžná za předpokladu, že se jí dotyčná oprávněná osoba dovolá. 13 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 40a 21
Právní účinky dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu nastávají v okamžiku, kdy toto dovolání dojde buď druhému účastníku (či ostatním účastníkům) relativně neplatného právního úkonu, anebo když se dovolává neplatnosti třetí osoba a dovolání dojde všem účastníkům právního úkonu. V případě, kdy druhý subjekt po právu uzná důvod oprávněného subjektu, není třeba soudního výroku o neplatnosti právního úkonu. Jestliže však druhý subjekt popírá důvod relativní neplatnosti, tzn. že se s ním neztotožní a neuzná důvod oprávněného subjektu po právu, tak oprávněnému subjektu nezbývá nic jiného, než se domáhat soudní ochrany tím, že podá návrh na zahájení soudního řízení. Jen tak lze odstranit mezi subjekty spornost ohledně neplatnosti právního úkonu. Dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu je hmotněprávní úkon, který je adresovaný účastníkům právního úkonu. Proto je-li dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu uplatněno v řízení formou námitky, má toto dovolání právní účinky až od okamžiku, kdy dojde všem účastníkům. Jestliže se oprávněný subjekt po právu dovolal neplatnosti právního úkonu, je právní úkon neplatný od svého počátku (ex tunc). Relativní neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo tuto relativní neplatnost sám způsobil (vyvolal), včetně jeho právního nástupce. Dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu se uskutečňuje výslovným projevem, ze kterého je jasná vůle dotčené osoby dovolat se neplatnosti právního úkonu. Z tohoto jasně vyplývá, že je vyloučeno, dovolat se této neplatnosti konkludentně. Není rozhodné, jak oprávněný subjekt sám kvalifikuje neplatnost právního úkonu, zda jako absolutní či relativní, rozhodující je, že oprávněný subjekt namítá konkrétní vadu právního úkonu. Právo dovolat se relativní neplatnosti se na rozdíl od absolutní neplatnosti promlčuje, a to v tříleté promlčecí době. Tato tříletá promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 14 Jestliže byla po třech letech vznesena námitka na promlčení, tak se již nelze s úspěchem neplatnosti právního úkonu dovolat. I přesto, že takový právní úkon trpí nadále vadou, musí se na něj hledět jako na definitivně platný právní úkon. 14 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 22, 101 22
Smrtí (zánikem) oprávněného subjektu přechází právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu na dědice, tzn. na právního nástupce. Změna v osobě věřitele nemá podle 111 ObčZ vliv na běh promlčecí doby. 2.1.3 Úplná a částečná neplatnost právního úkonu Právní úkon může být neplatný buď zcela, nebo zčásti. Úplná neplatnost právního úkonu Tam, kde se důvod neplatnosti vztahuje na celý právní úkon, tzn. že důvod neplatnosti se týká jeho podstatné složky, je právní úkon neplatný v celém rozsahu. Jestliže vadu části právního úkonu nelze oddělit od jeho ostatního obsahu, což je nutné vždy dovodit výkladem z projevů vůle účastníků právního úkonu, z povahy právního úkonu, popř. z okolností, za nichž k němu došlo, také z účelu, který jednající tímto úkonem sledoval, bude neplatný celý právní úkon. Neoddělitelnost neplatné části právního úkonu (ve smyslu obsahu, ne ve smyslu reálné neoddělitelnosti) musí prokázat vždy ten, kdo se dovolává neplatnosti právního úkonu v celém rozsahu. Částečná neplatnost právního úkonu Postihuje pouze část právního úkonu, kdy je zásadně neplatná ta část právního úkonu, která je postižena vadou. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 15 15 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 41 23
To znamená, že tam, kde se důvod neplatnosti vztahuje pouze na část právního úkonu, přičemž jde o vadu právního úkonu, kterou lze oddělit od ostatního obsahu, bude neplatná ex tunc (s dodatečnou platností) jen tato část právního úkonu. Při oddělitelné částečné neplatnosti právního úkonu se lze domáhat práv z bezdůvodného obohacení dle 451 odst. 2 a dle 457 občanského zákoníku. 2.2. Neplatnost k právním úkonům z důvodu nezpůsobilosti Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. 16 Osobou, která není způsobilá k právním úkonům, bude v prvé řadě nezletilá fyzická osoba. Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti, která odpovídá jejich věku. 17 Zároveň sem patří také zletilé fyzické osoby, které buď byly zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo byly způsobilosti k právním úkonům omezeny soudním rozhodnutím ( dle 10 odst. 1,2,3 ObčZ ). Zde je třeba vždy konkrétně posoudit, zda jde o právní úkon, kterého se omezení podle soudního rozhodnutí skutečně týká. V případě, že tyto fyzické osoby samy učiní právní úkon, je tento právní úkon neplatný a jedná se o absolutní neplatnost. Za tyto fyzické osoby může činit platné právní úkony jen jejich zákonný zástupce. 18 Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. 19 Neplatný je právní úkon té zletilé fyzické osoby, která jedná v duševní poruše a ta ji činí k takovému právnímu úkonu neschopnou a to i v případě, že u této fyzické osoby nedošlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Je nezbytné, aby bylo bezpečně zjištěno, že 16 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 38 odst. 1 17 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 8, 9 18 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 10, 26, 27 odst. 1,2,3 19 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 38 odst. 2 24
subjekt nedokáže posoudit následky svého úkonu nebo tento úkon ovládnout, popřípadě obojí. Duševní poruchou dle 38 odst. 2 ObčZ je třeba rozumět i přechodnou duševní poruchu, např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, hypnózu, apod., která vylučuje u jednající osoby možnost posoudit následky svého jednání (rozumové, rozeznávací a intelektuální schopnosti) nebo své jednání ovládnout (např. určovací schopnost). V takových to případech se jedná o absolutní neplatnost právního úkonu. U některých duševních poruch mohou nastat tzv. světlé okamžiky, světlá meziobdobí. To jsou vlastně okamžiky, kdy postižený, který trpí duševní poruchou, má po přechodnou dobu obnovenou buď v plné míře nebo v částečné míře jak rozumovou, tak určovací schopnost. Zde je však třeba rozlišovat, zda postižený duševní poruchou byl zbaven či omezen ve způsobilosti k právním úkonům soudem. Tzv. světlé okamžiky mohou hrát podle okolností konkrétního případu úlohu pouze tam, kde sice někdo je duševní poruchou postižen, ale k soudnímu výroku o zbavení či omezení jeho způsobilosti k právním úkonům nedošlo. Jestliže taková osoba jednala prokazatelně v tzv. světlém okamžiku (povinnost tvrzení, důkazní povinnost, unesení břemene tvrzení a důkazní břemeno spočívá na ní), bude její právní úkon platný. 2.3. Neplatnost právního úkonu pro rozpor se zákonem či pro jeho obcházení anebo pro rozpor s dobrými mravy Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 20 Neplatnost právního úkonu pro jeho nedovolenost nastává v těchto případech: Právní úkon je zákonem přímo zakázán, svým obsahem či účelem odporuje zákonu. Nemusí jít ale vždy jen o rozpor s občanským zákoníkem, může jít i o rozpor s jinými zákony, kterým obsah právního úkonu odporuje. Právní úkon je neplatný i tehdy, jestliže je v rozporu i s jinými obecně závaznými právními předpisy, které jsou vydané na základě zákonného zmocnění a uveřejněné 20 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 39 25
předepsaným způsobem ve Sbírce zákonů, např. vyhlášky ministerstev či jiných ústředních orgánů. Zákon či jiný závazný předpis musí existovat v době učinění právního úkonu. Jestliže je právní úkon v rozporu s jinými než obecně závaznými právními předpisy, tak nejde o rozpor právního úkonu s obsahem zákona. V souvislosti s tímto je vždy potřeba pečlivě uvážit zda v určitém případě není právní úkon v rozporu s účelem zákona, nebo zda jej neobchází. Právní úkon, který odporuje zákonu, může mít formu konání či opomenutí. Opomenutí přichází v úvahu pouze tam, kde odporuje nějakému právnímu příkazu konat. Právní úkon obchází zákon. V těchto případech sice právní úkon není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, ale svými účinky zákonu, jeho účelu a smyslu odporuje, nebo jej obchází, popřípadě používá prostředek, který sice sám o sobě zakázaný není, takže se sice chová podle práva s cílem dosáhnout záměrně výsledku, jež není právní normou předvídán a není žádoucí. Soulad práva s dobrými mravy patří mezi základní právní zásady, které přispívají k tomu, aby právo v konkrétním případě napomáhalo k prosazování spravedlnosti. K této zásadě je ale třeba obezřetnosti, aby v systému platného psaného práva nedocházelo k oslabení občanských práv, která jsou dána zákonem, a aby nedocházelo k narušování zásady právní jistoty (bezpečnosti). O obcházení zákona může jít např. i tam, kde účastníci uzavřeli smlouvu ve skutečnosti jiného dne, než dne, který je uveden ve smlouvě. Přitom není rozhodné, zda účastníci o důvodu této neplatnosti, tj. obcházení zákona, věděli. Právní úkon se příčí dobrým mravům. Úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základními a obecně uznávanými zásadami mravního řádu společnosti, tzn. slušností, poctivostí, čestností, vzájemnou úctou, tolerancí, důvěrou, apod. Nezáleží při tom na tom, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda druhá strana jednala při vzniku smlouvy v dobré víře. 26
Výčet dobrých mravů se nedá se zřetelem na jejich množství a pestrost určit. Obecné zásady mravního řádu společnosti a v jejich důsledku i dobré mravy se ve vzájemném občanském soužití v určité míře rozvíjejí, a to jak v čase, tak v místě. Dobré mravy jsou jako základní normy společnosti rozhodující částí společnosti. Jestliže se příčí právní úkon dobrým mravům, musí být tato skutečnost zjištěna soudem v daném čase a ve vzájemném jednání účastníků občanskoprávních vztahů podle objektivního kritéria, které bere zřetel na všechny okolnosti daného konkrétního případu (včetně dané doby i postavení účastníků. I právní úkon, který se příčí dobrým mravům, může mít formu konání či opomenutí. Opomenutí přichází v úvahu jen tam, kde se příčí nějakému mravnímu příkazu konat. Neplatnost právního úkonu dle 39 je absolutní neplatností. Úmyslné uvedení v omyl se musí kvalifikovat podle speciálního ustanovení 49a (viz. níže), nikoliv podle ustanovení 39 jako rozpor s dobrými mravy. 2.4. Neplatnost právních úkonů pro nedostatek formy Nebyl.li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. 21 Občanský zákoník vychází z tzv. bezformálnosti právních úkonů, což znamená, že právní úkon musí být učiněn buď výslovně (ústně), či písemně, nebo posuňkovou řečí, anebo jiným nevýslovným způsobem (konkludentně), který nevzbuzuje vzhledem ke všem okolnostem případu pochybnosti o tom, co jím jednající subjekt chtěl projevit ( 35 odst. 1 ObčZ). Při konkludentně projevené vůli je třeba vycházet ze zjištění, co vnější skutkové okolnosti v občanskoprávních vztazích obvykle znamenají. Podstatné je, jaká vůle byla ve skutečnosti projevena. Není podstatný motiv či pohnutka. Konkludentním projevem souhlasu je např. přitakání hlavou, stisknutí ruky, apod. Konkludentním projevem nesouhlasu je naopak např. zničení závěti 21 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 40 odst. 1 27
zůstavitelem. Rozvoj společnosti, zejména technický rozvoj společnosti a její modernizace) vede k tomu, že počet konkludentních projevů vůle vzrůstá. Někdy se určitá forma platnosti právního úkonu vyžaduje. Tuto formu určuje buď zákon nebo dohoda subjektů. Zákon přitom požaduje buď prostou písemnou formu, která je splněna, jestliže dojde k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí ( 46 odst. 2 ObčZ), anebo formou zpřísněného zápisu, tzn. úředního notářského zápisu. Obecně lze tedy říci, že zákon vyžaduje určitou formu právního úkonu všude tam, kde má tento právní úkon pro subjekty závažnější právní účinky a kde je kladen důraz na právní jistotu subjektů i na ochranu třetích osob. Prostou písemnou formu požaduje zákon při všech převodech nemovitostí ( 46 odst. 1 ObčZ). Obrázek 3:Občanský zákoník Zdroj: Google [online]. 2010 [cit. 2010-03-31]. Obrázky. Dostupné z WWW: <http://images.google.com/images?hl=cs&gbv=2&tbs=isch:1&q=ob%c4%8dansk%c3%bd+z%c3%a1ko n%c3%adk&sa=n&start=0&ndsp=18>. Nedodržení písemné formy činí právní úkon neplatným. Tato neplatnost je při nedodržení písemné formy či úředního zápisu, který stanoví zákon, neplatností absolutní, u smluvené formy neplatností relativní. Písemná forma není dodržena ani v případě, kdy zákon stanoví jako formální náležitost úřední ověření podpisů (např. ověření podpisů u plné moci). Nemění na tom nic ani skutečnost, že úředně lze ověřit podpisy i dodatečně tak, že podpisující osoba uzná podpis za svůj. 28
Písemná forma podmiňuje platnost právního úkonu, nikoliv však jeho dokazatelnost. Proto jestliže dojde ke ztrátě či ke zničení textu listiny, není vyloučeno, že se lze domáhat nároků z právního úkonu za podmínek, že tento právní úkon i splnění náležitosti formy lze dokázat jinak Jestliže dojde ve sporu jednou ze smluvních stran k popření pravosti (nebo i správnosti) smlouvy jako soukromé listiny (např. k popření pravosti podpisu na smlouvě), pak dle soudní praxe smluvní strana, která takovou smlouvu jako důkaz předloží, zatěžuje ve sporu povinnost tvrzení, důkazní povinnost i unesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, jestliže bylo přijato plnění dluhu neplatného pouze pro nedostatek formy. 22 Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. 23 Obecně v občanskoprávních vztazích platí, že všechny písemně uzavřené dohody mohou být opět změněny nebo zrušeny pouze písemně. Jestliže není návrh na změnu písemně uzavřené smlouvy podepsán jednajícími, tak není splněn požadavek písemné formy. Písemnou formu právního úkonu nejde tam, kde jeden subjekt právního úkonu, který může být učiněn i bezformálně, žádá z důkazních důvodů písemné potvrzení. Nevydání tohoto písemného potvrzení není spojeno se sankcí neplatnosti právního úkonu. Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou. Činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kde je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvl. předpisů. 24 22 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 36, 455 odst. 1 23 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 40 odst. 2 24 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 40 odst. 3 29
Písemná forma právního úkonu vyžaduje existenci dvou náležitostí, kterými jsou písemnost a podpis. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti, které jsou zachycené v písemném textu listiny. Právně významný je proto jen ten projev vůle jednajícího, který je v písemném textu vyjádřen. Text může být napsán vlastní rukou jednajícího, popř. rukou jiné osoby, strojem, tiskem, může být učiněn i elektronicky, dálnopisem,či elektronickými prostředky. Nezbytnou podmínkou ovšem je, že text musí zachycovat obsah právního úkonu a i určit osobu, která úkon činila. Písemný projev musí být zároveň podepsán. Teprve podpisem jednající osoby je právní úkon platný. Jestliže právní úkon činí více osob, tak jejich podpisy nemusí být na téže listině. Podpis musí být zásadně vlastnoruční, čímž je zajištěna jistá jedinečnost. Podpis představuje obvykle uvedení jména a příjmení (akceptuje se i pouhé příjmení). Obecně může být podpisem i pseudonym (za předpokladu určitelnosti podpisující osoby). Podpis nemusí být čitelný. Výjimku tvoří pouze písemné právní úkony těch, kteří buď nemohou skutečně psát, a to v důsledku choroby či tělesné vady, nebo např. pro dočasné zranění, nebo neumějí číst ani psát. V takových případech je nutný úřední zápis ve formě notářského zápisu. Úřední zápis se u těchto osob ale nevyžaduje, jestliže mají schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu pomocí přístrojů či speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby. Dále se úřední zápis nevyžaduje v případě, kdy jsou tyto osoby schopny se vlastnoručně podepsat. Písemná forma hmotněprávního úkonu je splněna i takovým způsobem, že je ústní projev osoby uveden v soudním protokolu. Aby byla písemná forma zachována, tak stačí, když je např. ujednání o smluvní pokutě zaznamenáno v soudním protokolu, tedy i do protokolu z jednání. Takový výklad soudu je ale nepřiměřený, protože především nerespektuje rozlišení mezi procesními a hmotněprávními úkony. Náležitostí podání je podpis ( 42 odst. 4 OSŘ). Mimo to se u některých typických hmotněprávních úkonů učiněných do protokolu výslovně vyžaduje podpis protokolu ( 41b OSŘ). U některých právních úkonů, konkrétně u některých smluv, se s ohledem na právní jistotu vyžaduje úřední ověření pravosti podpisů. Toto úřední ověření 30
může v současnosti provést notář podle zákona č. 358/1992 Sb., dále krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady stanovené vyhláškou, újezdní úřady a advokát. Ten však může ověřit pravost podpisů pouze v případě, že listinu sám sepsal a jednající osoba ji před advokátem vlastnoručně podepsala. Úřední ověření podpisů se vyžaduje např. v obchodněprávní oblasti u společenské smlouvy o založení obchodní společnosti (např. 57 ObchZ). Notář může pravost podpisu na předložené listině ověřit dvěma způsoby: 1. jestliže je podpis na listině připojen, tak notář osvědčí prohlášení osoby, kterým uznává podpis na listině za vlastní 2. jestliže osoba podepsala listinu před ověřujícím v jeho přítomnosti, osvědčuje notář tuto skutečnost. Je ale nutné odlišit případy, kdy ověření podpisu není formální náležitostí právního úkonu, která podmiňuje jeho platnost, ale jde o pouhý procesní požadavek na ověření totožnosti podpisujícího (např. u plných mocí, kdy se podpis vyžaduje na příkaz předsedy senátu). Existuje také možnost nahradit podpis mechanickými prostředky (např. razítkem, naskenováním podpisu tam, kde je to v občanskoprávním styku obvyklé). Jde zde o spojení právních následků s písemným právním úkonem. Možnost nahradit vlastnoruční podpis se dostala do občanského zákoníku až zákonem č. 509/1991 Sb. Právní úkon může být také podepsán elektronicky a to podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 227/2000 Sb., který říká, že je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů. Zákon používá jako obecný pojem elektronický podpis, který kryje i digitální podpis. 31
Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. 25 Občanský zákoník sice připouští, že písemná forma je zachována v citovaných případech, ve skutečnosti to však není tak samozřejmé, jak se na první pohled zdá (např. faxová komunikace může mít v určitých případech stejné účinky jako komunikace ústní). Písemnost je vždy spojena s určitým grafickým znázorněním souboru znaků. O písemný právní úkon nepůjde např. u zvukové nahrávky nebo filmu. Písemný právní úkon, který je učiněn telegraficky, dálnopisem nebo prostředky výpočetní či jiné techniky, může mít podpis, který je nahrazen dohodnutým kódem. Písemný právní úkon nepůjde, jestliže bude zaslána faxová zpráva bez podpisu, dále v případě, kdy někdo zašle telegram, aniž by na začátku podepsal jeho zadání nebo alespoň připojil dohodnutý kód. Pokud se strany, které při své činnosti využívají moderní informační a komunikační technologii dohodnou, že pro vzájemné jednání a komunikaci budou používat těchto elektronických prostředků, pak mezi právním posuzování písemností (datových zpráv na straně jedné a písemnostmi na papírovém podkladě na straně druhé) nesmí být učiněn žádný rozdíl jenom proto, že písemnosti mají elektronickou podobu a formu. V elektronické podobě nemohou být uzavřeny: 1. smlouvy, které zakládají nebo převádějí práva k nemovitostem (výjimku tvoří práva z nájmů) 2. smlouvy, pro které právo vyžaduje zásah soudů, orgánů veřejné moci povolání vykonávajících veřejnou moc 25 Česko. Občanský zákoník a související předpisy podle stavu k 1.1.2008. In ÚZ, Česká republika. 1964, 40, č. 637, s. 12, 40 odst. 4 32
3. smlouvy o zárukách a jistotách které osoby uzavírají mimo svou profesní či obchodní činnost 4. smlouvy v oblasti rodinného nebo dědického práva 5. úkony, kde právní úprava vyžaduje vlastnoruční podpis (např. závěť) 6. úkony, které musí být učiněny ve formě notářského zápisu (např. společenská smlouvy společnosti s.r.o., dohody o modifikaci společného jmění manželů) Je nutné položit si řadu otázek, např. zda právní úkon, který je učiněn elektronickými prostředky, musí být vždy podepsán elektronickým podpisem dle zvl. předpisu. Ze zákona takový požadavek nevyplývá. Úkon učiněný elektronickými prostředky nemusí vždy vyžadovat z formálního hlediska písemnou formu. Toto je vyjádřeno použitím slova může.neznamená to tedy, že v případě, kdy elektronický dokument nebude podepsán elektronicky, že nejde o právní úkon (např. kliknutí myší při odeslání vyplněného formuláře). Další otázkou je, zda úkon, který má být písemný a je učiněný elektronickými prostředky, musí být podepsán elektronicky dle zvl.zákona či zda stačí požadavek určitelnosti obsahu a osoby, která úkon učinila. Mělo by tedy platit, že pokud má mít právní úkon učiněný elektronickými prostředky písemnou formu, měl by být tento úkon podepsán elektronicky dle zákona o elektronickém podpisu. Elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě., které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k ověření identity podepsané osoby. Zaručeným elektronickým podpisem je pak elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci této osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou a je k datové zprávě připojen takovým způsobem, že lze zajistit jakoukoli následnou změnu dat. 33
Datová zpráva, tedy i úkon, je podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem a pokud se neprokáže opak, má se za to, že se podepisující osoba před podepsáním této zprávy s jejím obsahem seznámila. V případě elektronického podpisu chybí přirozené spojení osoby a podpisu (u vlastnoručního podpisu je toto spojení neoddělitelné). Proto musí podepisující osoba zacházet s prostředky i s daty pro vyváření zaručeného elektronického podpisu tak, aby nemohlo dojít k jejich neoprávněnému použití. V případě, že podepisují osoba porušením těchto právních povinností způsobí škodu, tak za ni bude občanskoprávně odpovídat, a to dle 420 ObčZ. Na její straně jde o odpovědnost za zavinění, kterého se může podepisující osoba zprostit tím, že prokáže, že ten, komu byla škoda způsobena, neprovedl veškeré úkony k tomu, aby ověřil, že zaručený elektronický podpis je platný. Fyzická osoba může mít několik elektronických podpisů. Právnická osoba nemá podpis elektronický, ale může mít elektronickou značku to jsou údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, jsou jednoznačně spojené s podepisující osobou a umožňují její identifikaci prostřednictvím systémového certifikátu, byly vytvořeny a připojeny k datové zprávě pomocí prostředků pro vytváření elektronických značek, které označující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, jsou k datové zprávě připojeny takovým způsobem, že je možné zjistit každou následnou změnu dat.. Podpis připojují vždy jednající fyzické osoby. Není ani vyloučeno, aby se fyzická osoba při použití elektronických prostředků podepisovala pseudonymem. Elektronický podpis může mít (na rozdíl od podpisu vlastnoručního) omezené mezinárodní účinky. K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek 34