Inkluzivní mobilita handicapovaných osob Inclusive mobility of disabled persons Ing. Petr Šika ABSTRACT: Barrier free environment creates the conditions for successful integration of disabled persons into normal life. Creating an accessible environment for people with reduced mobility is supported by both public and private grants. Inclusive mobility of disabled persons in public places and buildings to public facilities was in physiotherapy and occupational therapy department of the University of West Bohemia subject of student accessibility analysis of municipal building authorities. ABSTRAKT: Bezbariérové životní prostředí vytváří podmínky úspěšné integrace handicapovaných osob do běžného života. Tvorba přístupného prostředí pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace je podporována veřejnými i privátními dotacemi. Inkluzivní mobilita handicapovaných osob na veřejných prostranstvích a v budovách občanského vybavení byla na katedře fyzioterapie a ergoterapie Západočeské univerzity v Plzni předmětem studentské analýzy přístupnosti budov obecních úřadů. 1 Úvod Inkluzivní mobilita handicapovaných osob vyžaduje existenci bezbariérového životního prostředí. V této souvislosti se často setkáváme s pojmem architektonická bariéra. Tento pojem je definován jako umělá překážka vytvořená člověkem v procesu urbanizace životního prostředí. Handicapované osoby jsou ve své mobilitě omezovány fyzickým či psychickým znevýhodněním. Mezi osoby s omezenou schopností pohybu a orientace patří osoby s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy, osoby doprovázející dítě v kočárku a děti do tří let věku. [1] Podle aktuálních odhadů Vládního výboru pro zdravotně postižené občany se tato definice vztahuje na více než 1 000 000 obyvatel České republiky. Po roce 1989 se odstraňování architektonických bariér stalo jedním z nových parametrů urbanizace životního prostředí. Vývoj v tomto směru postupoval ve městech a na vesnicích rozdílně. Ve městech relativně rychle zdomácněla myšlenka integrace zdravotně postižených, záhy promítnutá do nových úprav budov občanské vybavenosti a především úprav veřejných prostranství. Objevily se snížené obrubníky, varovné a signální pásy. 337
Venkov v té době začal řešit dobudování základní technické infrastruktury. Jeho veřejná prostranství čekaly dramatické zásahy spojené s pokládáním sítí a do té doby nebylo možno začít s povrchovými úpravami v duchu zásad bezbariérovosti. obr. 1 Bezbariérové úpravy V prostředí venkova se i nyní idea tvorby inkluzivní mobility handicapovaných osob prosazuje velmi pomalu. Naráží na řadu objektivních i subjektivních překážek, často z neznalosti základních postulátů. Velmi častým argumentem proti budování bezbariérového prostředí je například nízký počet zdravotně postižených v obci. To ukazuje výrazně zúžený pohled komunální sféry na spektrum osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Proti tomu například Mgr. Valešová uvádí prokazatelný růst významu péče o seniory jako součásti předmětné kategorie handicapovaných obyvatel. [2] Je to však právě venkov, kde se demografický vývoj stárnutí obyvatelstva projevuje se vzrůstající intenzitou. Výsek skutečného stavu venkovského bezbariérového prostředí se pokusil zmapovat krátký průzkum. 2. Analýza přístupnosti obecních úřadů V letech 2010-2011 se na katedře fyzioterapie a ergoterapie FZS ZČU v Plzni studenti věnovali analýze přístupnosti objektů obecních úřadů. Výběr lokalit byl 338
proveden zcela náhodně a ve většině případů korespondoval s trvalým bydlištěm zúčastněných studentů. Celkem bylo vyhodnoceno 50 objektů obecních úřadů. 2.1 Posuzování Při posuzování konkrétní situace se vycházelo z požadavků prováděcí vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. [1] Podle 2 (1) předmětné vyhlášky se postupuje při posuzování užívání staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností. Budovy obecních úřadů patří mezi stavby občanského vybavení pro veřejnou správu viz. (1)a). S ohledem na limitovaný rozsah analýzy se zkoumaly pouze základní parametry přístupnosti: A. bezbariérovost vstupu do budovy B. možnost bezbariérového horizontálního a vertikálního pohybu po budově C. přístupnost a vybavení toalet obr. 2 Obecní úřad po částečné rekonstrukci Mezi posuzovanými objekty se nacházely tři základní typy: - objekty, jejichž stavebně technické a dispoziční řešení vzniklo před desítkami let bez pozdějších úprav [3] 339
- starší objekty, které však prošly stavebními úpravami již v době platnosti vyhlášek 369/2001 Sb. nebo 398/2009 Sb. [4] - novostavby, kolaudované v době platnosti vyhlášek 369/2001 Sb. nebo 398/2009 Sb. 2.2 Výsledek analýzy 2.2.1 A. bezbariérovost vstupu do budovy Z celkového počtu 50-ti zkoumaných objektů nebyl bezbariérový vstup identifikován ani v jednom případě. Nejčastěji nevyhovovala šířka dveřního křídla, schody a chybějící madlo. 2.2.2 B. možnost bezbariérového horizontálního a vertikálního pohybu po budově Bezbariérový vertikální pohyb nebyl identifikován ani v jednom případě. Toto zjištění je znepokojující z toho důvodu, že úřadovny obecních úřadů jsou v drtivé většině případů umisťovány do patra. Bezbariérový horizontální pohyb byl identifikován ve třech případech. Pokaždé se ovšem jednalo o stav, který nevznikl primárně z důvodů zajištění přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, ale spíše následkem velkorysosti původního dispozičního řešení. 2.2.3 C. přístupnost a vybavení toalet Žádný ze zkoumaných objektů neměl bezbariérovou toaletu v částech určených pro užívání veřejností. Průzkum toalet pro personál obecního úřadu nám byl v drtivé většině zamítnut. 2.3 Zhodnocení analýzy S ohledem na relativně malý počet objektů v tuto chvíli nelze vyvozovat dostatečně kvalifikované závěry. Přesto se pokusím upozornit na několik zřetelných trendů. Rozdíl mezi budováním bezbariérového veřejného prostředí ve městech a na vesnicích je po dvaceti letech budování občanské společnosti propastný. Vedle tradiční konzervativnosti venkova je důvodem i malý tlak veřejnosti a jistým faktorem je nepochybně i omezenost obecních rozpočtů. Významnou měrou se na nelichotivém stavu inkluzivní mobility u staveb obecních úřadů podepisuje přístup celé veřejné správy. Stavební úřady postupují vůči stavebníkům nedůsledně. Výsledkem je absence bezbariérových úprav v rámci povolování změn staveb, nebo dokonce u novostaveb. Neuspokojivý stav přístupnosti staveb se snaží Česká republika řešit poskytováním dotací. V první řadě se jedná o Národní rozvojový program mobility pro všechny, jehož účelem je podpora realizace komplexních bezbariérových tras ve městech a obcích. Opatření zahrnují odstraňování bariér v budovách státních a veřejných institucí a zpřístupňování dopravy. Tento program administruje sekretariát VVZPO. 340
Ministerstvo pro místní rozvoj podporuje tvorbu bezbariérového prostředí prostřednictvím programu Bezbariérové obce. V rámci tohoto programu je zajišťována podpora odstraňování bariér v budovách městských a obecních úřadů a domů s pečovatelskou službou. V poslední době se jedná navíc o start projektu Euroklíč. Bezbariérové úpravy menšího rozsahu podporuje i řada nevládních organizací. obr. 3 Bezbariérové úpravy Výraznější podporu tvorby inkluzivní mobility handicapovaných osob lze očekávat rovněž od Národního institutu pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace České republiky. [5] Tato organizace však momentálně zápasí s existenčními problémy v důsledku restriktivních rozpočtových opatření MMR. 3. Závěr Inkluzivní mobilita handicapovaných osob se u nás zatím prosadila pouze ve větších urbanistických celcích. Venkovské prostředí na bezbariérové prostředí dosud čeká. 341
Výsledek analýzy přístupnosti objektů obecních úřadů, provedený na fyzioterapie a ergoterapie FZS ZČU v Plzni, odhalil naprosto nevyhovují stav bezbariérovosti. Nedostatečné komunální rozpočty lze posílit dotačními tituly, ale zároveň je třeba dosáhnout pozitivní i změny ve vnímání potřeb všech osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Teprve pak lze očekávat zřetelnější úspěchy v bezbariérové urbanizaci venkovského životního prostředí. LITERATURA: [1] Vyhláška č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR [2] VALEŠOVÁ Monika; STAŠKOVÁ Šárka; FIRÝTOVÁ Rita: Edukace k pohybové aktivitě v seniorském věku. In Sborník příspěvků z XVI. ročníku interdisciplinární konference s mezinárodní účastí. Hradec Králové : Česká společnost tělovýchovného lékařství, 2009 [3] Skopec Jan, Bezbariérové řešení staveb, Nakladatelství ABF, Praha 2005, ISBN 80-86165-96-5 [4] ZDAŘILOVÁ Romana: Bezbariérové užívání staveb Základní principy přístupnosti. Informační centrum ČKAIT, Praha 2007, ISBN 978-80-87093-56-6 [5] Národní institut pro integraci osob s omezenou schopností pohybu a orientace české republiky, o.s., http://nipi.cz 342