Hluboký smysl pojmu noty Autor: Vlastimil Resl, 1. 6. 2010 14:37 Naturalizovaná Liberečanka Klára Šillerová patří nejen k velmi vytíženým spolujezdcům, ale i k lidem, prezentujícím naprosto otevřeně své názory. V poslední době se několikrát ohradila proti povinnosti používat kontroverzní systém HANS. Během našeho povídání jsme ale nahlédli i do Klářina soukromí, v němž hraje nemalou roli vztah k městu Liberec, láska ke sportu anebo třeba zpívání. Navigovala jsi už hodně pilotů. Taková možnost porovnat jednotlivé rozpisy a styly musí být hodně zajímavou zkušeností, ne? Jela jsem už docela s hodně piloty. Každý z nich měl nějakým způsobem svůj styl psaní rozpisu a své zvláštnosti. Téměř od každého jsem si pak vzala něco, co mě posunulo zase o kousek dál. Se svou kozoroží povahou se snažím být perfektní, což samozřejmě není vždy možné. Mnohdy mi to připravuje pořádná muka. Mám ale radost z každého svého pokroku a faktu, že pilot, se kterým zrovna jedu, může mých zkušeností využít ke zlepšení své práce. Jsem zastáncem toho, že takové pravoúhlé odbočení má vždycky devadesát stupňů, ať už k němu přijíždím po třísetmetrovém náletu anebo hned z vracáku Z poslední doby se v tomhle nedokážeme shodnout s Liborem Votavou, jehož jsem navigovala letos na Šumavě a v Českém Krumlově. On si rozpis píše podle svého předpokladu, jak asi rychle do zatáčky přijede. Jenže podle mě se takhle pořádně jet nedá. Jirka Petrášek mi kdysi říkal, že je lepší se špatně vézt, než dobře koukat. Dříve jsem si to myslela také, ale dnes už mám trochu jiný názor. Raději se budu třeba toulat po horách, než se nervovat něčím, co mi za to nestojí. Myslím, že naopak moc pěkně napsaný rozpis má třeba Marcel Svačina. Nejsem si však úplně jistá, zda-li skutečně registruje všechny doplňující údaje, které si nadiktoval a mezi nimiž už skoro nezbývá
čas se nadechnout. Ale kládu jede za všech okolností, tak asi ano. přát V závěru loňské sezóny jsi měla jako spolujezdkyně možnost zajímavého srovnání, když jsi navigovala nejprve Romana Štefana a poté i jeho syna Davida. Právě s talentovaným juniorem jsi domluvena i pro rok 2010. Jak vaši vzájemnou spolupráci hodnotíš? Ralex Sport tvoří veselá partička, se kterou jsem ráda. Někdy je s ní však těžké domluvit něco konkrétního, přestože jsem hodně komunikativní člověk. Závodění obou Štefanů se nedá příliš srovnávat. Roman jede matadorskou jistotu, zatímco David se ještě trochu hledá. Potřeboval by v soutěžáku najezdit co nejvíce ostrých kilometrů. Bohužel, zatím mu v tom dost háže klacky pod nohy technika. Podle mě má rozhodně šanci vypracovat se dost vysoko. Vzhledem k věkovému rozdílu mezi námi mu občas říkám synku a on mě mami, což bývá pro nezasvěcené poněkud matoucí V autě si docela rozumíme a já jsem ráda, že jsem na tuto nabídku kývla. Přiznávám však počáteční velkou nervozitu jet s takovým zajícem. Naše první společná soutěž loňské Kralovice navíc začínala báječnou kombinací první Davidova noční erzeta, poprvé s cliem R3 a nově sestavená posádka. Co víc si
Hned od zavedení povinnosti používat systém HANS se netajíš svojí averzí vůči tomuto prvku. Jak pohlížíš na častější poranění obratlů z nedávných soutěží, které mají dle mnohých spojitost právě s použitím HANS-u? Můj názor na HANS se nijak nezměnil. Od počátku ho považuji za nevhodný bezpečnostní prvek pro rallye a jednoznačně jsem pro jeho dobrovolné používání. Mluvila jsem o HANS-u a mém odporu k němu s kdekým a loni jsem byla téměř všem za blázna. Následné úrazy několika závodníků i po malých haváriích mi bohužel daly za pravdu. Nejsem lékař, abych mohla s jistotou definovat příčiny úrazů páteře, ale jedno je jisté například ve formulích je posez od soutěžního auta naprosto odlišný a hlava jezdce je chráněna ze stran. Názor na příčiny zavedení tohoto systému do všech motoristických disciplín ať si pak každý udělá sám. Podle mě jde především o hodně dobrý obchod pro všechny zúčastněné, samozřejmě kromě posledního článku řetězce, to jest jezdců. Na Krumlově proběhla během technických přejímek jakási bezpečnostní instruktáž k použití systému HANS. V civilním oblečení, bez helem a za nepřítomnosti mnoha posádek, jimž technickou přejímku dělali mechanici Přišlo mi to jako úlitba bohům, přesto se stal další vážný úraz. Opravdu je chyba jen ve špatně dotažených pásech? Svaz rally teď hodně argumentuje tím, že odpor jezdců vůči systému HANS se objevil jen v České republice. Věnovala jsem pouhých dvacet minut vyhledávání v diskusích o této problematice na anglicky psaných serverech a přesto jsem zjistila, že situace není zdaleka tak jednoznačná ve prospěch HANS-u. Zkoušel někdo taky diskuse psané italsky, německy, španělsky?? Opravdu jsou si všichni jisti tím, že tyto problémy jsou jen u nás? Další kauzou posledních dní je odebrání licencí několika soutěžním jezdcům za účast při závodě do vrchu Zbraslav Točná, který nebyl zařazen do kalendáře Federace automobilového sportu. Co si myslíš o této situaci? Začínám mít tak trochu strach o svou licenci. Ráda jezdím na horském kole a pokud mi letos klapne nějaký volný víkend, chtěla bych absolvovat orientační závod MTBO. Bohužel jsem zjistila, že žádný z pořadatelů se nezapsal do kalendáře FAS-u a tak nevím, zdali mám podstupovat riziko odejmutí
licence. Teď mluvím samozřejmě s nadsázkou. Chci tím jen naznačit, za jak velkou absurditu tyhle postihy považuji. Nyní trošku z jiného soudku. Automobilové soutěže jsou sice tvým velkým koníčkem, ale co třeba další sporty? Bez sportu bych se obešla jen těžko. Zřejmě jsem si vypěstovala cosi, čemu se říká závislost na endorfinech. V genech mám stokilovou babičku a tak to byla docela nutnost Několikrát týdně chodím běhat a když vyjde více času než hodina, vytáhnu kolo. Pro každý případ s sebou vozím v autě vybavení na in-liny a na plavání jeden nikdy neví! Běhat chodím obvykle i během vícedenních soutěží, kde se tak po ránu stávám středem pozornosti tamních usedlíků. Nasadit bohorovný výraz tak se podívejte, jak to dělaj v Praze, jsem se naučila velmi rychle a myslím, že opravdu působivě! Tvým bydlištěm je Liberec. Proč zrovna tohle město pod Ještědem? Ve svých třiadvaceti letech jsem vyrazila na pár dní do Jizerek. Učarovaly mi natolik, že jsem zatoužila v Liberci bydlet. Tohle město má pro mě samá plus hory za zády, kulturní i sportovní vyžití na dosah a přitom příznivou velikost, která ještě nepřináší nepříjemnosti velkoměsta. Trvalo téměř sedm let, než se mi podařilo do Liberce přestěhovat.
Nyní už si však užívám večerního běžkování s čelovkou, nádherných západů slunce na hřebenech Jizerek, odkud jsem na kole zpět doma za čtyřicet minut, a návštěv kina, kdykoliv se mi zamane. Prostě splněný sen! A že málokdo pochopí, že příčinou mého stěhování nebyla práce ani chlap a naopak jsem si lehce zkomplikovala život každodenním dojížděním, je mi vcelku jedno. Zbývá Ti pak čas třeba taky na nahlédnutí do novin anebo sledování televize? Hm, jak bych to popsala... V práci odebíráme Hospodářské noviny, jistě zajímavé čtení. Několikrát za měsíc si je vezmu z recepce, položím vedle sebe na stole a při odchodu z práce je hodím do koše. Televizi nemám. I kdybych měla jen jeden jediný program, neměla bych kdy ho sledovat. Rádio moc neposlouchám ani v autě, spíše sama přeřvávám 1,9 TDI. Takže mi k životu v podstatě stačí.:) Děkujeme, je nám ctí. Ale k tvému zpívání. Já slyšel, že jde rozhodně o víc než o přeřvávání 1,9 TDI, jak říkáš. Mám pocit, že jsem s babičkou zpívala ještě dříve, než jsem se naučila pořádně mluvit. Těžko říci, co byla pro rodinu větší muka Ve sboru jsem začala v šesti letech a pokračovala dalších dvanáct. Na vysoké škole jsem si dala pauzu a dál jen trápila kytaru a sousedy. Po usazení se v Liberci jsem zjistila, že mi chybí tvorba něčeho úžasného, co člověk sám nedokáže, i kdyby byl dokonalý. Podobnost s rallye je čistě náhodná! Shodou několika náhod jsem se dostala do skvělé party lidí zpívajících pro zábavu a ochotných vzít mě mezi sebe i přes můj nepříliš kultivovaný alt. Výraz noty, kterým se běžně označuje taky soutěžácký rozpis, má pro mě potom opravdu hluboký smysl. Ať už se podle nich řídím kdykoliv, musím být naprosto přesná a soustředěná. Jinak to nedává smysl. Rozdíl je jen v tom, že do zpěvu můžu dát daleko více emocí.
Děkuji za rozhovor.