ZLOMY A PÅ ELOMY - XIII. NedÄ le, 06 leden 2013 Že si na Silvestra zahraju na kytaru a budu se líbat s Petrou, protoå¾e se nemohla nabaå¾it jejího hitu "Keby bylo nieco", to by mä fakt nenapadlo. Ale jsem v tom váå¾nä nevinnä, patrnä by to uznala i šéfka mezinárodního svazu feministek. Hm.. kdyå¾ o tom tak på emýšlím, asi by neuznala. Vypuklo to vlastnä aå¾ po på lnoci, kdyå¾ sousedi på išli po ohåˆostroji gratulovat. "Jé, vy hrajete na kytaru? Tak pojä te dolå, zazpíváme si." Už jsem dlouho nezabrnk a holky nebyly proti. Tedy kromä Majdy, ta se jen o på lnoci lehce probudila a pak zase zavå ela víka. ZázraÄ ný dítä. PÅ esnä takhle to dä lal Pavlík, kdyå¾ byl mimino, asi do šesti let. Vzal jsem kytaru a sešli jsme dolå do bývalé koä árkárny, kde se obä as baráä nictvo scházelo za rå znými úä ely. Naposled jsme tu mä li schå zi skrzeva zvýšení plateb za teplo. Jak jinak. Všiml jsem si, že obzvláštä pánské osazenstvo uå¾ mä lo nahráno hodnä. Dámy byly v nejlepší formä a jelikoå¾ jsme byli témä Å vrstevníci, nebyl problém najít spoleä nou notu. Prošli jsme od starých OlympicÅ på es standardní countryovky aå¾ ke tå em Ä uníkum a kdovíä emu ještä Ukázalo se, že Petra umí docela slušné zpívat a protoå¾e kytaå e je jedno, jestli hraje slovenský nebo Ä eský, doce jsme se rozezpívali. Vypadalo to, že ji ta chå ipka på ešla, zpívala od ucha k uchu a dokonce jsme bez problému zpívali i dvojhlasnä. Pavlínka obä as odskoä ila zkontrolovat Majdu a nepila. Byla to škoda, podzemní organizace mä la pití pro armádu a nebyl då vod s ním šetå it. Asi kolem druhé se sbalila Myška, på ece jen to pro ní asi bylo trochu de-móde.
No a nä kdy ve Ä tyå i se rozhodla jít spát i Pavlínka. "KlidnÄ tu buä te, ale já uå¾ nemå žu. PÅ eju ti krásný nový rok, miláä ku," políbila mä a zanechala ve víru pä nic. Petra se på esadila rovnou ke mne, aby ostatní sousedky nemä ly då vod si myslet, že jsem k dispozici. Slušelo jí to potvoå e. Na chvilku si på evzal kytaru soused že druhého patra, takå¾e jsem si mohl aspoåˆ på ipít. "IdÄ ti to skvä le, Jirko," šeptla mi Petra. "Jsem rád, že uå¾ ti není blbä." "No mnä to povídej. Fakt uå¾ jsem se lekla, že jsem taky v jiným stavu." "Cože? Jak tä to napadlo?" "To Ä lovä ka napadne, kdyå¾ je mu pár dní blbä. Ale nakonec to byla jen chå ipka." "Tak ještä, že tak." "Ty, Petro?" "Áno?" "Ty mluvíš Ä esky, všimla sis?" "No máš na mne vplyv prostä."
Jo. Jasné. Takový jsem já. "Zahraješ mi ještä jednou Keby bolo nieco?" "JistÄ. Jen co se Láda rozhodnä, že mi to zase predá." Dlouho to netrvalo. Když Ä lovä k pár let nehraje, tak je to na tä ch prstíkách poznat. Bolí. "Na!" vyjádå il se Láda asi za Ä tvrt hodky, vlastnä jsem si jen trochu popil bublinek a ochutnal po domácky vyrobený slivoneä ovici. "To pití není spatné, co to je?" zeptal jsem se. "No z pecek - a pak jsme to ještä promíchali se slivovicí." "A co metanol?" zeptala se Petra. "Nebojte se, tohle je v poå ádku. A kdyby nä co, tak si dejte pivo nebo bublinky, ono se to proä istí." ZaÅ ekl jsem se, že letos urä itä nic tvrdého pít nebudu, ale ochutnal jsem. "Na zdraví a na novej rok.. a na to, že žádnej konec svä ta nebude," vyzval k på ípitku Karel, nä co jako domovník. PÅ iå ukli jsme si, pár sousedå se nä jak objalo a rå znä oblízlo a já jsem mezitím hrál. Po páté ranní uå¾ to vypadalo na závereä nou. NÄ kteå í pospávali, jiní obä as zbledli a mizeli, prostä bylo toho dost. Ty prs uå¾ jsem zaä al cítit taky, takå¾e jsem se rozhodl, že konä ím. "JeštÄ tu moji, Jirko, prosím," ozvala se Petra. Myslel jsem, že uå¾ spí, cítil jsem ji celou dobu opå enou o rameno. "Tak jo, ale pak uå¾ pujdem."
Keby bolo nieco... JeštÄ jsme si broukali, kdyå¾ jsme odcházeli. "Nechcem do schodå, zavolej výtah, ano?" Výtah není bezpeä né místo. A uå¾ vå bec ne po závä reä né. VÄ dä l jsem, že to nemám dä lat, ale uå¾ toho bylo v hlavä trochu moc. Bylo to sice jediné patro, ale cesta dlouhá. Petru obä as napadlo zastavit a sjet zase dolå, v podstatä to bylo pomä rnä veselé. Škoda, že jsem tu pusu za odmä nu dostal, aå¾ kdyå¾ jsme dojeli a dveå e se otevå ely... ONA Poslouchat to zpívání dole nebylo špatné. Horší je, kdyå¾ se rozhodnete jít spát a ono vám to poå ád leze stoupaä kama a kdoví Ä ím ještä aå¾ do uší.
ObÄ as jsem zaslechla Petru s tím jejím protivným Keby bolo nieco... nikdy jsem si o sobä nemyslela, že umím zpívat, ale on prostä Å ve. A navíc mä štve. Málem jsem s ní uå¾ skoro cítila, kdyå¾ to vypadalo na to, že bude mít malér. TeÄ bych ji nejradši vyhodila rovnou. Sakra. Sakra. Majda si vzdychla. Jo. Nemáme to vå bec jednoduchý. Koukla jsem na mobil, uå¾ på es hodinu se tu obracím jak kuå e na roštu. Houby kuå e.. poå ádná slepice! ProÄ jsem je tam nechala spolu? To je fakt jak u blbejch. Na chvilku jsem usnula, asi. Vzbudily mä takové rány, nebo co. Aha. Výtah. NÄ kdo si zrovna teä bude blbnout ve výtahu. Nenávidím silvestr! PÅ etáhla jsem si polstáå på es uši, ale nepomohlo to. Ježíš, co je tohle za debila? To se neumí trefit do patra, nebo co? A ještä si obä as otevå e, aby celej barák slyšel, jak je mu veselo.
A dost! Když mi došlo, že ten výtah zastavil u nás na patå e, vybä hla jsem ven. Kdybych mä la tu šåˆå ru podå ezat, tak to prostä skonä ím. Hodila jsem na sebe ten župánek od jeå¾íška, u zrcadla trochu proä ísla vlasy... jak na Nový rok, tak po celý rok... a otevå ela dveå e na chodbu. Bum. Tak to se mi snad zdá. ZemÄ se mi podtoä ila pod nohama. Stalo se mi på esnä to, Ä emu jsem se chtä la celý život vyhnout. Petra visela Jirkovi na krku, on jí drå¾el kolem pasu a líbali se jak vzteklý. Nezmohla jsem se ani na slovo. Nemohla jsem. NÄ co mi ucpalo krk a jediný, co jsem dokázala, bylo trefit zpátky domå. Ani nevím, jestli mä vidä li. PatrnÄ ne, kde by na to vzali Ä as. Nenávidím Petru, nenávidím Jirku, nenávidím sebe. TÅ ináctka nemå že být štastná, to je prostä kravina.
ROMAN