Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Ladislav Miček JAN RABYŠKA, UČiTEL Z KOSTELCE NAD ORLICí Jan RABYŠKA (1822-1896) byl jedním z mnoha učitelů, kteří v min~lém století šířili po našich vsích a venkovských městečkách kulturu, vzdělanost, organizovali spolkový život a veškerou svou činností především upevňovali národní sebevědomí českého obyvatelstva na sklonku obrozeneckého období. Následující řádky jsou skromným pokusem o zhodnocení Rabyškova celoživotního pedagogického, historického a hudebního díla, jež zůstalo bohužel téměř celé v rukopisné podobě. Životní osudy Jana Rabyšky Jan RABYŠKA (obr.1) se. narodil 3. listopadu 1822 ve Zvoli u Jaroměře1). Do svých dvanácti let chodil do místní školy, kde se u učitele K. ČEPELKY mimo jiné učilnudbé a zpěvu. V lednu 1835 ho rodiče poslali "na handl" do -, Heřmanic u Jaroměře, aby se naučil německy. O rok později se dostává na hlavní školu v Brournově'i'. Po ukončení hlavní školy v Broumově odchází na praeparandu (učitelskou přípravku) do Dvora Králové 3 ). 9. srpna 1839 získal vysvědčení dospělosti a nastoupil jako podučitel na triviální školu ve svém rodišti. Roku 1841 byl přeložen na farní školu v Přepychách, kde dostal tzv. deflnitívnrpódučltelské místo. V Přepychách se poprvé aktivně zapojil do dobročinných akcí, stal se účetním zdejšího ústavu chudých". -- V srpnu 1843 vykonal na učitelském ústavu v Hradci Králové tzv. konkursní zkoušku pro učitele a tím se mu otevřela možnost dalšího služebního postupu. Od března 1.847 již vyučoval v Třebechovicích, kde se vedle učitelské činnosti podílel na kulturním životě 5 ). Stal se dopisovatelem HAVLíčRoVÝGH'Yá~odních novin a Květů. Články publikované v letech 1850 až 1851 upozorňují české čtenáře na hudební a divadelnické produkce konané v Třebechovicích 6 ). - 139-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, SV.? Obr. 1: Učitel Jan Rabyška. Snímek z počátku 90. let minulého století. Reprofoto L. Miček. -140 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Mladý učitel byl jedním z nadšených organizátorůochotnických představení. Např. 12. září 1852 třebechovičtí ochotníci hráli hru F. J. PROCHÁZKY "Dva přátelé a jediný kabát". Následoval kus "Rohovín čtverrohý" od V. K. KLlCPERY, Rabyška kromě své herecké účasti zhotovil ručně psané poutače7). Nezapomínal však ani na činnost prospěšnou žactvu. Společně s P. Brožem založil školní knihovnu o 300 svazcích, připravil též tzv. hudební akademii. O úspěšnosti jeho učitelské práce svědčí udělení pochvalného dekretu za výtečné působení biskupskou konsistoří v Hradci Králové 8 ), Posledním místem Rabyškova učitelského působení se stal Kostelec nad Orlicí, kam byl povolán dekretem z 27. října 1853. Nastoupil na nově zřízenou hlavní školu jako třetí učitel a roku 1861 byl povýšen na druhého učitele g ). Do Kostelce přišeljakozralý, ženatý třicátník(v Třebechovicích se oženil s Marií BARVíŘOVOU)a všechny své síly věnoval pedagogické práci. A nebyla to práce jedn?duchá. Už jen počet žáků ve třídě je pro dnešní učitele nepředstavitelněvysoký. Ve školním roce 1854-1855 Rabyška učil 95 žáků (53 chlapců a 42 děvčat), o rok později 90 a v roce 1857-1858 dokonce 117\:i~tí10). Právě v této době vzniká jeho stěžejní pedagogické dílo Názorné vyučování Jana Rabyšky. Neustálým problémem, který Rabyšku sužoval, byl nedostatek finančních prostředků. V roce 1862 totiž manželé Rabyškovi zakoupili starší dům čp. 132 a k této transakci si vypůjčili na pětiprocentní úrok částku 400 zlatých 11). Od té doby nevyšli z existenčních starostí. Svědčí o tom celá řadadluhopisů a kvitancí v rodinných dokumentech. J. Rabyška v Kostelci působil jako obětavý a odpovědný-učitel, jemuž záleží především na výchově a vzdělání dětí. V jeho rukopisných VýňatcíchZdenfka mladšího učitele R. čteme: "Dne 1. ledna 1858. Dnes nastal rok nový a ve mně povstává nová touha o vzdělání mých svěřenců. Kéž bych každou rozmluvu tak vylíčil, jak pravda jest sama, a z té pravdy aby ~erpaly dítky jako včelky, když zimy čas uplynul, z kvítku sladbunký--med snášejí pro budoucíblahobyt. Sladké doby zažíval bych o večeru života v klidném snění o ráji, kde bych se mohl s miláčky těmi radovat věčně,,12). Jan Rabyška zůstal tomuto ušlechtilému krédu věrný po celý život. - 141 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Podobně jako v Třebechovicích, se i v Kostelci n. O. velmi aktivně zapojil do společenského života. Když roku 1862 vznikl mužský pěvecký sbor Orlice, stal se Rabyška jeho pokladníkem13). Jako zdatný hudebník zaujal ve spolku významné místo (obr.2). J. Rabyška pomáhal i při zakládání kostelecké záložny v roce 1861, stál rovněž u zrodu zdejší čtenářské besedy14). Nechyběl ani na první valné hromadě vznikajícího hasičského sboru, konané 22. června 1871. Hasiči jej zvolili do výboru a pověřili výkonem funkce jednatele15). Dalším spolkem, na jehož zrodu se J. Rabyška podílel, bylařemeslnickorolnická beseda, založená 2. února 1870 za účasti 57 zdejších občanů. V besedě také zastával funkci pokladníka a zapisovatele16). V rámci činnosti besedy se Rabyška stal vedle krejčího Fr. Pelikána iniciátorem řady ochotnických představení v Kostelci nad Orlicí 17 ). O jeho vlasteneckém cítění svědčí také skutečnost, 'že prosazoval, aby beseda prováděla opakované sbírky na Národní divadlo a odebírala pouze české časopisy18). Učitel Rabyška ani na spolkové půdě nezapomínal na školu. Na valné hromadě řerneslnicko-rolnické besedy, konané 2. února 1872, se kriticky vyslovil proti návrhu, aby spolek dále nepodporoval v široké míře školu: "Škola jest vaše,' učitelstvo jest vaše a dítky do ní chodící jsou též vaši miláčkové, a protož nejednejte se školou otčímsky, ale otcovsky. Co se vám zdá, že dnes není Vaše, zítra neb za čas nahlédnete, že vaše jest"19:. Rozborem obsahu celé řady dochovaných učitelských zápisnfkůdojdeme k závěru, že J. Rabyška byl velice svědomitým pedagogem. Vedl si podrobné poznámky o jednotlivých žácích, jejich sociálním zázemlapod. Velké množství převážně kladných známek svědčí o intenzitě práce s dětmi a o laskavém naladění vůči svěřencům. Řada poznámek, jimiž be~j>~?středně zachytil své názory na poslán í učitele, jeho přívětivý vztah k žákůřrijerr potvrzuje 20 ). Během šedesátých a sedmdesátých let Rabyška pokračoval v drobné publicistické činnosti, a to v Pražských novinách a Lumíru. Zajfrnavý je např. článek v Lumíru z 26. září 1861 (č. 39) o sbírce na Národnídivadlo, či stať publikovaná v tomtéž časopise 7. prosince 1865 (č. 49) přinášející archeologicky zaměřený popis kostela sv. Justa ve Zvoli. Později nalézáme jeho články i v pedagogickém časopise Besedy učitelské. - 142-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? Obr. 2: Mužský pěveckýsbor Orlice v 90.letech 19.s/oletí. Jan Rabyška sedí jako třetí zleva. - 143-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 O mnohostrannosti zájmů učitele Rabyšky svědčí též skutečnost, že se zabýval i pěstováním bource morušového. Na I. hedvábnické výstavě v Praze, uspořádané roku 1865 Spolkem pro pěstování moruší a hedvábnictví, získal dokonce čestnýdiplom (obr. 3) za vystavené zápředky21).v této době vzniklo také desetistránkové pojednání o štěpařství, jež však zůstalov rukopise jako téměř všechny Rabyškovy práce 22). Po vydání nového školského zákona v roce 1868 byl Rabyška potvrzen jako učitel na kostelecké obecné škole s ročním platem 600 zlatých se služebním přídavkem50 zl. a čtyřmi čtvrtletními osobními příplatky po 60 zl. Jeho roční příjem tak od roku 1870 činil 890 zlatých, ale J. Rabyška zřejmě až do smrti nevyšel z finanční tísně. V sedmdesátých letech už byl otcem tří dcer Anny, Augusty a Boženy23). Kromě finančních prostředků vynakládaných na splácení půjčky na dům, časté nákupy knih a hudebnin, měl nemalé starosti s existenčním zabezpečením pětičlenné rodiny. Od 1. července 1872 zastával místo ředitele kůru v místním kostele sv. Jiří, ale jak praví kronika měšťanskéa obecné školy, funkce se v roce 1876 vzdal "aby závistníkům zadost učinil, zůstav věren škole,24). Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou pro Jana Rabyšku dobou nesplněných aspirací na místo ředitele školy. Z neznámých důvodů mu bylo třikrát odepřeno stát se řídícím učitelem, i když byl služebně nejstarším členem učitelskéhosboru, pedagogickými zkušenostmi, odbornými znalostmi, všeobecným rozhledem a aktivní účastí v kulturním životě městavynikal nad své okolí. V jedné z žádostí o udělení ředitelského místa, inspirované snahou o oddělení obecné školy od měšťanské, píše: "Nížepsaný se uchopilpéra, aby co senior sboru obecné školy zdejší, nenechal rukou svých v klíněi,nť1?[~co stále činný člen na národníškole požádal Slavnou Radu zdejší, bytentokrate~kdy se nejpřímější doba naskýtá, ráčila zřetel k tomu míti, aby nížepsanému, kterýž před třemi roky při udělování místa řídícího učitele na zdejší škole dívčí z úplna zapomenut a vynechán byl, aby Slavná školní radajen k částečnému upokojenímysli a tím i k částečné úlevě tenkráte způsobenýph bolestí, nyníohledna nížepsaného vzíti ráčila, že městu, slavně proslulému Kostelci nad Orlicí, již 32 roků horlivě slouží. Důvěřuje nížepsaný, že když by se obecná škola oddělila, jemu místo řídícího učitele, ne ani tak' z ohledu materielního, ale z ohledu čestného dobrotivě udělí, oč ve vší oddanosti -144 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Obr.3: Diplom, udělený Rabyškovi v roce 1865 za jeho hedvabnické výrobky. - 145-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Slavnou městskoua místní Školní Radu skromně žádá uctivý Jan Rabyška, učitel,.25). Ani později, když se po smrti Antonína Pařízka uvolnilo místo ředitele obecné chlapecké školy, nebyl Jan Rabyška rychnovskou okresní školní radou do této funkce jmenován 26). Jan Rabyška se věnoval také soukromému vyučování hudbě a jak dosvědčují zbytky notového materiálu v jeho písemnostech, také komponoval. Ve městě byl uznávaným hudebníkem 27). Velkým vzorem na poli pedagogickém byl pro J. Rabyšku kostelecký rodák, historik a komeniolog František Jan ZOUBEK (1832-1890), jenž ve své době dosáhl uznání především jako znalec díla J. A. KOMENSKÉHO. Zřejmě pod Zoubkovým vlivem se Rabyška intenzívně věnoval studiu Komenského spisů 2 8). Druhým vzdělancem, jehož Rabyška uznával hlavně jako historika, byl mnohem mladší Gotthard Josef LAŠEK (1854-1937), sedm let Rabyškův kolega v Kostelci, později ředitel obecné školy v Častolovicích. Ve druhé polovině osmdesátých let Jan Rabyška pracoval nad jediným dílem, které s~ mu podařilo vydat tiskem. Vznikl tak přehled dějin Kostel,ce n. O., publikace dodnes vyhledávaná regionálními historiky29). KnížkuRabyška vydal vlastním nákladem, což byl koncem minulého století sice obvyklý jev, ale nakladateli většinou takový ediční pokus přine\~1 spíše finanční ztrátu než zisk (obra). Zklamán píše Jan Rabyška začátkem roku 1891 okresní školní radě v Rychnově žádosto převedení na trvalý odpočinek. Po více než čtyřicetileté službě odchází v březnu téhož roku ze školy s ročním výslužrrýrn 890 zlatých 30 ). Nedosáhl vytouženého ředitelského místa a k pocitu z'ne-úspěgb~~e přidaly i problémy rodinné. --.- Poslední léta života mu totiž značně znepříjemniljeho zeť, řídící učitel z Kostelecké Lhoty František Bednář, od roku 1885 manžel Augusty, rozené Rabyškové. Fr. Bednář totiž manžele Rabyškovy obtěžoval neustálýmižádostmi o finanční ''půjčky': jež během let 1885 až 1889 dosáhly celkqyé výše 817 zlatých, tedy téměř jednoho Rabyškova celoročního příjmu. O neradostných úvahách, jak spravedlivě rozdělit před smrtí mezi své tři dcery pozůstalost, svědčí existence čtyř konceptů závěti, psaných v letech 1892 až 1894 31 ). - 146-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? Obr.4: Titulní strana Rabyškovy monografie věnované Kostelci n. Orl. s jeho vlastnoručnímipoznámkami. -147 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Jako penzionovaný učitel se Jan Rabyška dále aktivně podílel na společenském životě města. Když. v červnu 1893 vznikal výbor nově ustaveného muzejního spolku v Kostelci n. O., zaujal v něm sedmdesátiletý Rabyška místo archiváře s úkolem vést městskou kroniku 32). Až do posledního roku svého života vyučoval hře na housle a klavír. Kromě toho obstarával svým žákům a známým hudební nástroje vyráběné továrnou Jana Bašty v Schonbachu u Chebu 33). Svou pedagogickou a kulturní činností v Kostelci nadorlicí získal všeobecné uznání. Jan Rabyška zemřel 8. června 1896. V kronice tehdy nově otevřené rolnické školy čteme zápis: "Dne 1O. června 1896 doprovodil sboručitelskýichovanci k poslednímu odpočinku p. J. Rabyšku, veterána učitelského, který po dlouhou řadu let v Kostelci n. Orl. velice úspěšně působil. a o rozvoj společnosti v místě velmi zasloužilým se sta1'(4).podle jiného záznamu byl pohřební průvod velice slavný35). Rabyškovy pedagdgické, regionálně-historické,literární a skladatelské tvůrčí pokusy Své základní a -nejdůležltějšl pedagogické dílo Rabyška napsal jako třicátník. Rozsáhlý rukopis nazvaný Názorné vyučování Jana Rabyšky vznikl v roce 1853 36). Jak prozrazuje název díla, autor se vážně-zabýval problematikou názorného vyučování, což byl v polovině minúléhostoletí u učitele ve venkovském městě mimořádnýjev. Autor rozdělil celou práci do devíti kapitol. V první kapitole podalstručný přehled dějin pedagogiky, kde akcentuje právě otázky názornosti ve výuce. Následují teoreticky zaměřené pasáže v kapitolách: Včem pozůstává názornéyyyč_ování a na co se při něm hleděti má?; Jakého výkladu slova ''nazírati'' ze s/ovozpytného ohledu se připouští?; Co jest tedy názora kolikero druhů názorů máme?; Má škola těch všech názorů zevrub podati aneb jaká jest úloha školy v ohledu tomto?; Jakých výhod poskytují názorná cvičení?; Jakých prostředků učiteli názorného vyučování míti sluší a jak jich používati má?; Jakých výhod neb jakého užitku poskytuje vyučováníz obrazu zvláště? Rabyška názorné vyučování nepojímal jako samoúčel. Názor měl v jeho interpretaci rozvíjet abstraktní myšlení žáků: "Názorným vyučováním připra- -148 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? vuji se dítky na budoucí cvičení v slohu, an to slohjest umění,jímž myšlenky své písemně vyjadřujeme,:37). Řadový učitel obecné školy prokázal hluboké teoretické znalosti, které ovšem převedl do praktické roviny. V poslední kapitole totiž uvádí řadu otázek, jichž má učitel používat při práci s názornými pomůckami (Co jest to? Čí něco jest? Z čeho něco jest? Kdo něco dělá? Kdo něco je? Kam někdo - něco jde? Jaké něco jest? Mnoho-Ii něčeho jest? Čemu co podobno jest? V čem jsou věci od sebe rozdílny?). Ke každé z těchto otázeknajdeme vedle teoretického vysvětlení praktický příklad rozmluvy učitele se žáky. Z hlediska dnešního pojetí vzdělávání učitelů tak autor vlastně pracoval s typickými metodickými úlohami ve vyučování předmětů obecné (národní) školy. Lze tedy dojít k závěru, že Rabyška snad psal tuto práci se záměrem vytvořit metodický materiál pro učitelstvo obecných škol nebo kandidáty učitelství. Pro druhou možnost hovoří přátelský vztah mezi Janem Rabyškou a Tomášem VORBESEM (1815-1888), přední osobností královéhradeckého učitelského ústavu 38 ). Faktem však zůstává, že Názorné vyučování Jana Rabyšky nikdy tiskem nevyšlo, zůstalov rukopise a upadlo v zapomenutí 39 ). Úvahy o posšánt.učitele, kultuře vystupování před žáky a o celé řadě dalších problémů pedagogické práce obsahují Výňatky z denníka mladšího učitele R., z nichž se zachoval bohužel nepatrný fragment, vztahující se k-roku 1858 40 ). Najdeme zde autorovo vyznání z lásky k dětem a touhy předatjim co nejvíce vědomostí, ale také kritická slova o nepěkném a doslova odstrašujícím vystupování některých učitelů: "K čemu hrdé počínání? Tím se člověk zošklivuje nejen dospělým lidem, mnohdy i dítkám. Vidouce tito hrdáka před sebou, tratí k němu důvěru, JSOlj nesmělé a přítulnosti, které někdy velmi třeba, pozbydou. Jak nemilý, ba i odporný přicházeti musí jim muž, který celým svým tvářením mudrce jim představuje! Jeho divé pohyby spíše šílence prozrazují než vychovatele, když jeho v nepřetržené žvástání rychle shrnutá slova tak ze stuptté.pochopitelnosti vystoupí, jako stržením mračen kvapící povodeň,a1). Přemýšlivý pedagog se pozastavoval i nad zbytečností veřejných zkoušek, jež žáky pouze frustrují a došel k závěru, že učitel přece žáky cvičí pro život, a ne pro zkoušku 42 ). -149 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Spisem určeným ke vzdělávání učitelů se měl s největší pravděpodobností stát Výtah z všeobecného návodství dle J. A. Komenského, jenž však také zůstal v rukopise 43). Rabyška tu rozvádí řadu Komenského myšlenek a doplňuje je svými zkušenostmi. Práce je směsicí úvah didaktických, pedagogických a psychologických. Autor věnoval zvláštní pozornost opět názornému vyučovánía v pedagogicko-psychologické rovině problematice odměn a trestů 4 4). Nedatovaný drobný rukopis pojmenovaný Navedení k vyučování dějepisu je aplikací Rabyškových myšlenek o názorném vyučování na dějepis v podmínkách obecné školy45). Několik německy psaných prací pocházejících nejspíše z 50. a 60. let, bylo.pokusem vytvořit metodiku výuky německého jazyka. Autor 'se v nich věnoval nejen metodám osvojování slovní zásoby, ale i pravopisu a syntaxe 46 ). Pedagogické práce Jana Rabyšky ve své době představovaly velice pokrokový a moderní směr v rozvoji této discipliny, ale bohužel nikdy nevyšly tiskem. Důvod lze spatřovat v tom, že Rabyška nebyl vzhledem ke své tísnivé finanční situaci schopen tyto spisy vydat vlastním nákladem. Navíc hrozilo nebezpečí ekonomického fiaska takové akce. Učitelstvo druhé poloviny minulého století totiž zvláštní zájem o odbornou literaturu tohoto druhu neprojevovalo 47)., Také Rabyškův pokus o beletristickou tvorbu skončil pouze sestavením rukopisu. Jedná seo historický román nazvaný Městečko Těšíce, psaný zřejmě na sklonku autorova života 48). Příběh, zavádějící čtenáře do 18. století, se odehrává v Kostelci nad Orlicí, jenž autor přejmenoval na Těšice. Vypráví se zde o rodině sedláka Tichoslava, člověka moudrého a zbožného. Manželé Tichoslavovi vychovávají dcerku Marii, kterou jim však unesou cikáni. Marie se šťastně vrátí domů až po deseti letech. Vedle dějepisných črt, vztahujících se ke Kostelci n. O. (popis vzhledu města, podrobné vylíčení katastrofálního požáru v roce t777), čtenáře zaujme řada etnografických prvků (např. obživa lidu) a výrazná jeičastá přítomnostnáboženských motivů, jimiž je prostoupen celý text. Vezmeme-Ii v úvahu evidentnísnahu autora působit na čtenáře především výchovně a jeho závěrečná slova o tom, že Marie by měla být vzorem -150 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 městským dívkám, jeví se Městečko Těšice jako pokus o vytvoření knížky pro povinnou četbu určenou žákům kostelecké obecné školy. Jediné Rabyškovo dílo, které vyšlo tiskem, nese název Kostelec nad Orlicí aneb: Památky města Kostelce n. O. dle nejstarších poznámek až do ukončení roku 1888 49 ). Podnět ke vzniku dějepisného přehledu města dal v polovině 80. let ředitel školy Karel Spiegel, jenž Rabyškovi uložil popsat dějiny kosteleckého školství jako podklad k tehdy zamýšlené souhrnné publikaci o školách na území rychnovského hejtmanství 50 ). Jan Rabyška se úkolu zhostil velice odpovědně. Vedle studia publikovaných prací F. J. ZOUBKA a G. J. LAŠKA věnovaných Kostelci n. O., strávil mnoho času bádáním nad pramennými materiály na zdejším děkanství, což mu děkan P. Karel SYROVÝ ochotně umožnil 51 ). Celou knížku autor rozdělil do dvanácti kapitol, které uspořádal letopisecky. Rabyška se v monografii města upřímně snažil zachytit co nejvíce podrobností ze všech oblastí života, největší prostor však věnoval vývoji zdejšího školství, což odpovídalo původnímu tvůrčímu záměru. Přes značnou závislost na starší práci F. J.ZOUBKA jsou Rabyškovy "Památky" v mnoha ohledech dílem přínosným 5 2 ). Autor podává podrobné informace o držitelích panství, zabývá se osudy Českých bratří, popisuje události třicetileté války a období jezuitského hospodaření na kosteleckém panství, obšírně pojednává o vzdělancích 17. věku Bohuslavu BALB[NOVI a Tomáši PEŠiNOVI z Čechorodu, kteří ve městě krátce působili. Mnoho místa je v knize věnováno stavebním a uměleckým památkám, spisovatel nezapomněl ani na zdejší cechovní výrobu a tradice. Jak už bylo zdůrazněno, práce se zaměřila především na minulost kosteleckých škol. Právě zde je největší Rabyškův přínos. Zásluhou Jana Rabyšky máme celkem jasnou představu o školách a podmínkách, v nichž žili a pracovali kostelečtí učitelé, a to od dob českých bratří. Posledních 35 let ve vývoj města již Rabyška popsal na základě zkušeností ze svého působení v Kostelci, takže "Památky"jsou pro toto období zdrojem informací o událostech viděných očima vnímavého současníka. Historická monografie se tak pro toto období mění ve značně věrohodný materiál pramenné povahy. Čtenář může sledovat bouřlivý rozvoj spolkového života od počátku 60. let, platové poměry zdejšího učitelstva, hodnotná je i zpráva o stavu města k roku 1888, podaná na posledních stránkách publikace. -151-
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Knížka je dodnes platným pomocníkem regionálních historiků, má však značný význam i pro studium dějin pedagogiky. Z útržků výpisků a poznámek, jež se dochovaly v písemné pozůstalosti Jana Rabyšky, vyplývá, že se pokusil sestavit (snad pro potřeby žáků) kapesní slovníček cizích slov. Druhým nedokončeným pokusem byla snaha napsat přehled dějin pedagogiky, ale zůstalo pouze u pojednání o starověkém školství 53 ). Dochované fragmenty skladatelské činnosti svědčí o tom, že se Rabyška pokoušel drobná hudební díla publikovat až ve Vídni, jako Johann RA BYSCHKA. Protože vyučoval hře na klavír a housle, napsal pro své žáky mnoho etud, z nichž se část dochovala. Jako hudebník vykonal na poli místní kultury mnoho užitečné práce 54 ). Význam osobnosti Jana Rabyšky Jan Rabyška patřil k mnoha vzdělaným učitelům minulého věku, kteří svou pedagogickou a osvětovou činností pomáhali při dovršení českého národního obrození. Podobně, jako řada jeho kolegů na našich školách, byl duší kulturního života v místě svého působení. Pomáhal se vznikem různých spolků, vyučoval hře na housle a klavír, amatérsky se zabýval regionálními dějinami, publikoval v dobových časopisech. Už rozsah zájmů ukazuje na mimořádně činorodou osobnost. \ Největší význam však měla nesporněrabyškova pedagogická tvorba, jejíž výsledky bohužel nezveřejnil. Právě na poli pedagogiky byl učitel, Jan Rabyška nejen dobrým praktikem, ale především vynikajícím teoretikem, konkrétně v oblasti didaktiky a pedagogické psychologie. V provinčním městečku však nemohl tyto své znalosti využít jinak, než před dětmi ve třídě. Při studiu Rabyškova života a díla docházíme k závěru, že osud mu opravdu nepřál. Nesplněný sen o místě ředitele školy byl jen povrchním projevem této nepřízně osudu. Pokud by se učiteli Rabyškovi podařilo publikovat pedagogické práce a seznámit s nimi soudobou odbornou veřejnost, mohl dosáhnout mnohem většího uznání, než jakého by se mu dostalo jako řídícímu učiteli. - 152-
- Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 Akademický malíř Rudolf ČERNÝ, jenž zachránil před zkázou Rabyškovo rukopisné dílo, napsal: "Učitel Jan Rabyška může být i dnes vzorem,55). Nezbývá, než s jeho slovy souhlasit. Poznámky: 1) Kronika měšťanské a obecné školy v Kostelci n.orlicí (dále jen Kronika...), 1875-1901, Státní okresní archiv Rychnov n. Kn., fond AŠ Kostelec n. O., inv. Č. 44, sign. 1, kart. Č. 387, s. 85.; též: ČERNÝ, R.: Jan Rabyška (1822-1896), Zpravodaj města Kostelce nad Orlicí, 1982, prosinec, s. 14. 2) Kronika..., s. 85. 3) Ottův slovník naučný (dále jen Ottův slovník...), 21. díl, Praha, 1904, s. 12. 4) Jan Rabyška, učitel při obecné pětitřídní škole v Kostelci nad Orlicí prosí, aby dán byl na trvalý odpočinek (dále jen Jan Rabyška... prosí...). Žádost okresnímu úřadu z r. 1891, rkp., archiv akad. malíře R. Černého (dále jen ARČ) Kostelec n. O., s. 1; Kronika...r s. 85. 5) Jan Rabyška prosí..., s. 1. 6) Ottův slovník, s. 12,V Rabyškově písemné pozůstalosti, uložené v ARČ, se dochoval přehled zveřejněných časopiseckých článků. 7) Koncept plakátu Ke zmíněným divadelním představením, ulož. tamtéž. 8) Jan Rabyška prosí s s. 2; Kronika..., s. 85. 9) Jan Rabyška prosí, s. 2. 10) Učitelský zápisník Jana Rabyšky z let 1855 až 1861, rkp., ARČ. 11) Dluhopis Jana a Marie Rabyškových z 1.6.1862, tamtéž. 12) Výňatky z denníka' mladšího učitele R. (dále jen Výňatky...), rkp., tamtéž, s. 1. 13) Zápis J. Rabyšky o zaplacení prvního členského příspěvku a seznam členů nově vzniklého spolku z 3.8.1862, tamtéž. 14) Kronika..., s. 86. 15) REŽNÝ, K. - VODiČKA, J.: Jubilejní almanach požární ochrany v Kostelci nad Orlicí, Kostelecn. 0.,1981,5.15-16. 16) Památník Řemeslnicko-rolnické besedy v Kostelci n. O. vydaný na paměť čtyřiceti/etého trvání ve dnech 1. a 2. července 1911, s. 25-26. 17) Tamtéž, s. 28. 18) Tamtéž, s. 32. 19) Tamtéž, s. 30. 20) Jedná se o 6 zápisníků z let 1853 až 1881, které jsou uloženy v ARČ. 21) Diplom uložen tamtéž. 22) Rkp. uložen tamtéž. 23) Jan Rabyška... prosí..., s. 3. V pozůstalosti se zachovalo rovněž rodinné album s portréty členů rodiny, příbuzných a přátel. ' -153 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.? 24) Kronika..., s. 86. 25) Slavnou městskou a místníškolní Radu skromně žádá uctivý Jan Rabyška, učitel. Koncept žádosti z 18. října 1885, rkp., ARČ. 26) Slavná cis. král. školní rado v Rychnově! Koncept žádosti místní školní rady v Kostelci n. O. z února 1886, rkp., tamtéž. ' 27) Také jeho dcera, Anna Rabyšková, později soukromě vyučovala hře na klavír. 28) Zoubek pocházel z domu, jenž sousedil s domem Rabyškovým. Oba se znali, svědčí o tom jednak živé kontakty F. J. Zoubka s Řemeslnicko-rolnickou besedou, jednak skutečnost, že Zoubek Rabyškovi daroval řadu svých publikovaných prací. 29) RABYŠKA, J.: Kostelec nad Orlicí aneb: Památky města Kostelce n. O. dle nejstarších poznámek až do ukončení roku 1888, kteréž nově srovnal Jan Rabyška, učitel na obecné chlapecké škole v Kostelci n. O. Rychnov n. Kn., vl. nákl. 1889, 88 s. 30) Kronika..., s. 171. 31) Koncepty závětí jsou uloženy v ARČ. 32) HLADKÝ, l.: Z dějin muzea a muzejního spolku v Kostelci nad Orlicí, Orlické hory a Podorlicko. 1969, sv. 2, s. 92. 33) V pozůstalosti se zachovalo velké množství faktur, jež podnik J. Bašty zaslal Rabyškovi v letech 1888 až 1896. 34) Pamětní kniha rolnické školy v Kostelci n. O., 1894-1958, uložena na ředitelství SZTŠ v Kostelci n. O., s. 12. 35) Kronika..., s. 214. 36) Rkp. (80 hustě psaných stran) je uložen v ARČ. 37) Názorné vyu&vání Jana Rabyšky, rkp. v ARČ, s. 17. 38) Osobností Tomáše Vorbesa se podrobněji zabývá KRATOCHVíl, M.: Pedagogické názory Tomáše Vorbesa, in: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové - Historie. Praha, SPN 1981,36, s. 125-139. 39) Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi zajímavé dílo z hlediska dějin pedagogiky, je třeba do budoucna uvažovat o jeho edici alespoň pro potřeby odborníků, zabývajících se touto vědní disciplínou. 40) Rkp. v ARČ. 41) Výňatky..., s. 1-2. 42) Tamtéž, s. 2.; srov.: Černý, R., c. d., s. 14. 43) Nedatovaný rkp. v rozsahu 61 stran uložen v ARČ. 44) Právě rozbor Rabyškových úvah o odměnách a trestech nás přivádí k závěru, že byl výjimečnou učitelskou osobností. Vždyť v době, kdy na našich školách jednoznačně převažuje trest jako prostředek výchovy, Rabyška varuje před neuváženým používáním trestů, uvědomuje si jejich možné negativní dopady na žáky a vyžaduje promyšlený, kultivovaný přístup ze strany učitele (Výtah z všeobecného návodství..., s. 51-61). 45) Rkp. v ARČ. 46) Jedná se celkem o čtyři rukopisy, z nichž dva jsou nedokončené, tamtéž. 47) Problémy s prodejem svých knih měl i známý královéhradecký pedagog Tomáš Vorbes. Zachoval se dopis (ARČ), v němž Vorbes prosí Rabyšku, aby ve svém okolí prodal alespoň tři výtisky knihy Didaktika, vydané roku 1860 v Hradci Králové. Vorbes v dopise neargu- -154 -
Orlické hory a Podorlicko, 1994, sv.7 mentuje potřebou odborných znalostí pro učitele obsažených v knize, ale potřebou finančního výtěžku z prodeje knih pro učitelský ústav ve městě. 48) Městečko Těšice, rkp., 126 s., ARČ. 49) RABYŠKA, J., c. d. z r.1889. 50) Tamtéž, s. 3. 51) Tamtéž, s. 3. 52) ZOUBEK, F. J.: Kostelec nad Orlicí. Stručný přehledjeho minulosti. Česká Lípa, 1860. 53) Fragmenty těchto rukopisů jsou v ARČ. 54) Některé Rabyškovy skladby jsou uloženy tamtéž. 55) ČERNÝ, J., c. d., s. 15. - 155-