TANEČNÍ STUDIO LIGHT v srpnu 2015 ODZER ZÁZRAČNÁ JISKRA Prázdninový pobyt dětí zaměřený na tvorbu a prezentaci autorského inscenačního projektu v Neratově v Orlických horách 1
Prázdninový pobyt 30 dětí tanečně divadelního souboru ve vesnici Neratov ověřil v horské krajině motivace skupiny pro tanečně divadelní tvorbu inspirovanou příběhem himalájského chlapce Odzera. Uvedení dokumentární inscenace JOLA patřilo počátkem srpna 2015 k vrcholům letního festivalu Menteatrál. Děti se během svého pobytu podílely se na přípravách a realizaci festivalu Menteatrál, v rámci svých aktivit se setkaly s mentálně postiženými spoluobčany a zúčastnily se mezinárodních workshopů. Děti se během pobytu učily soužití v komunitě, mezi jejímiž členy byl věkový rozdíl až 68 let. V průběhu projektu věkově nesourodá skupina připravila, a na festivalu představila, i své druhé taneční představení TO KOUKÁTE, inspirované mezigenerační komunikací. Prázdninové vyvrcholení celoroční práce tanečně divadelního souboru Taneční studio Light navázalo na dlouhodobou spolupráci chlapce Odzera se skupinou dětí a jejich lektorů. V prostředí hor, ve vesnici, kde sídlí sdružení integrující postižené a sociálně znevýhodněné klienty, tvůrci projektu nabídli dětské skupině z Prahy poznání a pochopení pravidel soužití s postiženými spoluobčany prostřednictvím spolupráce s nimi. Děti se aktivně podílely na přípravách a realizaci festivalu, představujícího divadlo pracující s mentálně postiženými herci, a uvedly svá inspirativní představení s přidruženými dílnami. V rámci festivalu Menteatrál skupina dětí divákům nabídla zejména dokumentární divadelní inscenaci JOLA, inspirovanou skutečným osudem malého Odzera. JOLA nečekaně silně zapůsobila na všechny přítomné při slavnostním uvedení v nádherném prostředí kostela Panny Marie Nanebevzaté, jehož střecha je prosklená. V průběhu festivalu Taneční studio Light také uvedlo ve Slaměném divadle nový taneční program TO KOUKÁTE, založený na tradici rodiny, na jejích hodnotách a zejména na možnosti zachování velké fungující rodiny v současném světě. Na festivalu Menteatrál, respektujícím různá zdravotní postižení herců a diváků, děti získaly reálné zkušenosti, jak se k takové skutečnosti postavit a vnímat jí, jako nedílnou součást naší společnosti. Další cennou zkušeností dětí bylo poznání, jaké nenahraditelné hodnoty má mezigenerační komunikace a jakou sílu a poklidnou energii může vnést přítomnost seniorů do fungující komunity (zejména, když z dětmi natrhaných borůvek babičky navařily horu nadýchaných knedlíků!) Neratov v Orlických horách a festival Menteatrál Vesnici Neratov v Orlických horách dominuje nádherný obnovený kostel, který se stal neopakovatelnou scénou pro inscenaci JOLA. Přilehlá farnost každoročně hostí mladé umělce ze sdružení Jiné jeviště, kteří se do Neratova vrací, aby pracovali s mentálně znevýhodněnými klienty. Členové sdružení Jiné jeviště jsou hlavním organizátorem festivalu Menteatrál v obci Neratov v Orlických horách, ve které žijí a pracují lehce mentálně znevýhodnění klienti místního chráněného bydlení (organizovaného sdružením Neratov) a soustředí se zde i několik pěstounských rodin, vychovávajících děti zdravé i postižené. Sdružení Neratov také pomohlo mnoha mladým lidem po návratu z výkonu trestu do normálního života. Členové sdružení Jiné jeviště od roku 2011 spolupracují 2
3 na uměleckých projektech, které prostřednictvím divadelní tvorby a dalších kulturních aktivit rozvíjejí vnímání klientů v Neratově zábavnou a přirozenou formou. Festival Menteatrál je prostor pro setkání divadelních souborů a umělců, kteří se dlouhodobě zabývají prací s lidmi se zdravotním znevýhodněním. Dětem prestižního uměleckého souboru pobyt a tvorba v takovém prostředí nabídly rozšíření jejich povědomí o spolupráci se znevýhodněnými spoluobčany, umožnil jim vnímání jejich jinakosti, a vedl je k respektu a možnostem vzájemné pomoci i oboustranného obohacení. Sdružení Neratov nabídlo dětem, mladým umělcům a přítomným babičkám vhodné ubytovací prostory v objektu staré prosté chalupy. Nádherný dům, ležící na samotě v horské stráni nad Neratovem, byl ideálním místem pro uměleckou tvorbu skupiny uprostřed malebné přírody. Zároveň prosté vybavení chalupy ukázalo dětem, co vše je potřeba udělat pro uchování základního komfortu bydlení, jakým je nošení vody ze studny, vaření a ohřívání vody na mytí pomocí velkých kamen, život bez splachovacího wc apod. Děti si vyzkoušely práce, potřebné k zajištění společného bydlení a divily se, co vše se neděje samo jako doma ve městě. Formou her děti poznaly historii jedinečného místa a vyzkoušely si komunikaci a spolupráci s místními obyvateli, které drží pohromadě zejména místní farnost a společný cíl integrace znevýhodněných spoluobčanů. JOLA dokumentární inscenace dětí Tanečního studia Light, uvedená v jedinečném prostoru kostela Panny Marie Nanebevzaté v Neratově v Orlických horách. Projekt se zaměřil na průzkum a osobní zkušenosti tvůrců a dětí s jakoukoli lidskou jinakostí, divností, odlišností. Interaktivní divadlo (na rozdíl od filmu nebo besedy) je forma, díky které mohou diváci na vlastní kůži zakusit to, co se skutečně stalo. Vzniklé dokumentární divadlo se inspiruje příběhem indického chlapce Odzera Stanzina, který v rodné vesnici Kargyak v HImaláji utrpěl v pěti letech těžké popáleniny - a jeho následným bojem s touto životní výzvou. Divadelními prostředky tvůrci zmapovali dosavadní příběh Odzera v zrcadle ostatních dětí tvořících jeho současnou společnost. V inscenaci tvůrci využili nahrávky autentické hudby z Odzerovy rodné vesnice a jeho jedinečné osobnosti v roli hlavního interpreta divadelního tvaru. Představení děti interpretovaly ve velkolepém prostředí kostela v Neratově v Orlických horách. Kostel umocnil silnou atmosféru inscenace vyprávějící očima přítomných dětí dojemný příběh se šťastným koncem. Nejen pro děti ze souboru tak bylo velkým přínosem, že měly možnost potkat se a tvořit
osobně s někým, jako je Odzer. Má jinou barvu pleti a těžké popáleniny, velkou pokoru, odvahu a sílu k životu. Když se s ním lidé potkají prostřednictvím divadla (které má na rozdíl od jiných médií jedinečnost přítomného okamžiku), děje se vše v atmosféře postavené mimo nebezpečí reality běžného života a přece skutečně tady a teď. Pro Odzera projekt měl přínos ve schopnosti vyrovnat se s odlišností a s reakcemi okolí. To, že by o tom dokázal mluvit s divadelním kolektivem, by pro něj mohlo být důležité. Otevřít důsledky postižení jako závažný problém veřejně se ukázalo jako smysluplné pro všechny. Potkat se s příběhem Odzera znamenalo pro diváky ověřit si různé pohledy na věc, možnosti řešení, důsledky i osobní bilancování s prožitou realitou. Působivé představení děti a jejich lektoři (Lenka Tretiagová a Ondřej Lipovský) doplnili dílnami pro postižené i zdravé diváky. Dílny, inspirované divností a jedinečností každého z nás nabídly všem plnohodnotnou spolupráci. TO KOUKÁTE, taneční představení dětí, mladých umělců a seniorů, uvedené ve Slaměném divadle, na jehož stavbě se členové souboru v rámci festivalu podíleli. V režii Lenky Tretiagové vzniklo v průběhu pobytu nové taneční představení, ve kterém tančili tanečníci, mezi kterými byl rozdíl 68 let TO KOUKÁTE! Navíc se o hudební doprovod postarali sami interpreti a to zpěvem a hrou na klavír. S humorem a jistou dávkou dojetí program spolehlivě roztančil široké věkové spektrum návštěvníků a především nabídl platformu pro společný volný čas celých rodin od malých dětí po babičky a dědečky. V rámci společného týdne měly babičky na starost výrobu kostýmů a dekorací, starost o všechny přítomné děti (zejména o jejich nenasytnost), vyprávění starých příběhů a zkušeností ze života kterým nejen děti lačně naslouchaly) a svým klidem a moudrostí vnášely porozumění a nadhled všemu dění ve velkém domě. Propojením aktivit jednotlivých generací vznikl jedinečný program projektu, jehož smyslem byla především prevence negativních vlivů ohrožujících status rodiny. Pobyt věkově pestré komunity, kterou spojoval společný umělecký cíl, ukázal, že není rozhodující, jak velké umělecké cíle si skupina klade ale s jakou dávkou osobní angažovanosti a pozitivity do 4
projektu jeden každý vstupuje. A je zřejmé, že takové počiny jsou především vkladem do budoucnosti našich dětí. Do jejich kulturního soužití a do nenahraditelné osobní zkušenosti předané jim nejen vzdělanými talentovanými umělci, ale především vlastními předky. Jméno Odzer znamená světlo, záře a jiskra. Snad právě proto nám zázračná jiskra vzplála a my jsme zažili společný krásný příběh se šťastným koncem. Prázdninový příběh jsme šťastně zakončili na celostátní přehlídce Jiráskův Hronov 2015, kde jsme s velkým úspěchem uvedli dokumentární inscenaci JOLA. Děkujeme. Projekt finančně podpořilo Hlavní město Praha Sdružení Neratov Sdružení Jiné jeviště Rodiče a prarodiče zúčastněných dětí S využitím fotografií Iva Mičkala, Jana Zavřela, Terezy Tretiagové Zpracovala Lenka Tretiagová 5
Recenze z deníku Zpravodaj 4 Jiráskův Hronov 4. 8. 2015 Odzer - zázračná jiskra, která vzplála Tohle nebude recenze. Tohle bude zpráva o zázraku. A rozhodně ne křesťanském. Aniž by se přitom zříkala hovořit o divadle, které v sobě nese dokumentární zprávu o našem světě. A protože zázraky se obvykle přihodí ve chvílích, kdy je nečekáme, ani já ho dnes nikde na obzoru neviděl. Vlastně jsem se dětské inscenace s asijským názvem bál. Jak já se bál! A jak se mé obavy znásobily, když se na scéně objevila spousta dětí v tmavě červených kostýmech jasně odkazujících k některé - vlastně jedno jaké - středoasijské velehorské oblasti. Po pár desítkách vteřin je však veškerá rezervovanost kritikova i divákova rozmetána a má lehce předpojatá znuděnost se mění v prachsprostou fascinaci viděným, ba ve sledování scénického dění s otevřenou pusou. Není přitom ani tak podstatné, co všechno se stane ve vyprávění ladackého chlapce Odzera o jeho životě kdesi vysoko v horách Himálaje i o následných vážných zdravotních peripetiích, jimž je vystaven a které ho dovedou za léčbou do naší vlasti. Podstatnější již ovšem je osobnostní vklad představitele ústřední role, který se - nikoli náhodou - jmenuje (také) Odzer a jehož původ hraje roli větší než malou. To nejpodstatnější se ale skrývá v kvalitách čistě divadelních. Režisérka Lenka Tretiagová dokáže svých pětadvacet (případný početní omyl je vyhrazen) dětských svěřenců různého věku orchestrovat nadmíru výtečně. Její svěřenci se přitom mají o co opřít - umějí velmi dobře zpívat, výtečně tancují, problémy jim nedělá voicebandová sborová recitace ani jednotlivé individuální promluvy. Z tohoto radostného a kromobyčejně sympatického materiálu (čtenáři mi snad tato esoterická adjektiva prominou) jako by se scénické obrazy rodily samy, jako by kolektivní herecké kreace zcela přirozeně vyrůstaly z dokumentárních video-projekcí v zadním plánu, jako by nápaditá a podmanivá práce se světlem byla samozřejmostí hraničící s iluzionistickými kouzly. Jako by dětští herci (jsouce zároveň tanečníky, zpěváky i recitátory) byli poučenější a zdatnější než mnozí jejich dospělí kolegové na mnoha jiných scénách a v mnoha jiných souborech. Umět divadelně pracovat s dětmi je dar. A umět využít ho ku prospěchu inscenace se může rovnat zázraku. A o těch lze někdy pouze podat očité svědectví... Petr Christo https://www.youtube.com/watch?v=-kwej085p0m https://www.youtube.com/watch?v=keonaw0at5a https://www.youtube.com/watch?v=fsgq_ol4apm https://www.youtube.com/watch?v=flg1 Dn2Mc 6