B L Á R S K Ý D V O J Z P R A V O D A J N o. 21 - část Corriere della Blára 21 - parte 1 (prima parte) Expeditione VENEZIA 2014 - díl poslední, 4. Co jsme Vám dosud neprozradily aneb Musíme tam znovu! 1
A nadešel březen 2016. Sovy Hovy za jasných měsíčních nocí vítaly houkáním příchod jara, Medvěd Brundiblár obcházel úly, jestli je po zimě vše v pořádku ohledně budoucí medové snůšky, Černý kocour sledoval ptačí námluvy, Klokanice hupkala po náherně pružící mechem porostlé zahradě a Francouzská Liška zkoušela budit jedlé hlemýždě ze zimního zapouzdření. Kocour Jindřich Deštenský alias Heinrich von Holstein se slunil na vyhřátém okenním parapetu své holštýnské zimní zahrady a Prima R si četla v knize o pěším putování z německého Münsteru až do Jeruzaléma. Zkrátka - dokonalá jarní idyla. Když v tom -! -...... když v tom přišel Dopis! I musela být narychlo svolána mimořádná porada celé redakce Blárského Zpravodaje, neboť obsah dopisu byl velmi závažný a nebylo radno otálet s řešením. Otočte na další stranu a dopis si přečtěte sami...
Protest benátských umělců proti diskriminaci v Blárském Zpravodaji My, níže podepsaní, tímto vyjadřujeme hluboké znepokojení nad způsobem, jakým jsme - totiž lépe řečeno nejsme - prezentování ve Vašem periodiku (BZ). Po přečtení 17. čísla BZ, již potřetí věnovaného výhradně našemu městu Benátky, dostoupilo naše rozhořčení vrcholu. O nás, italských umělcích, kteří jsme na věčné časy proslavili Benátky po celém světě, se objevily v těchto třech benátských číslech tu a tam jen sporé zmínky. Oproti tomu bylo celé 17. číslo věnováno cizímu umělci německé provenience a americké spisovatelce kriminálních románů (které ani nesmějí být překládány do italštiny). Takhle jednostranným způsobem přece nemůže objektivní časopis své čtenáře informovat! Nedojde-li v brzké době k nápravě tohoto neutěšeného stavu BZ, budeme se vidět nuceni vypovědět předplatné Vašeho jinak pozoruhodného časopisu. Za cech literátů, dramatiků a herců: Goldoni, Carlo Casanova, Giacomo Piave, Francesco Maria Hill, Terence (vl.jm. Mario Girotti) S - prozatím ještě přátelským - pozdravem : Za cech výtvarníků: Vecellio,Tiziano zvaný Tizian Robusti Jacopo zvaný Tintoretto Tiepolo, Giovanni Battista Canal, Antonio zvaný Canaletto * Saraceni, Carlo Bellini, Giovanni Guardi, Francesco Bellotto, Bernardo Vedova, Emilio * Za cech hudebníků: Vivaldi, Antonio Marcello, Benedetto Caldara, Antonio Albinoni, Tomaso Wolf-Ferrari, Ermanno Nono, Luigi * Sinopoli, Giuseppe P.S.: Aby nedošlo k záměnám, jsou naše portréty uvedeny odshora dolů přesně v tom pořadí, v jakém jsme se podepsali. * Takto označení umělci v BZ již zmíněni byli.
I byla po obědě svolána další mimořádná tajná porada pod velikonočním kaktusem. Začátek se poněkud protahoval kvůli sporům o to, komu patří většina bonbónů Kräuterli v mističce, až se někteří redaktoři, zejména ti, kteří dávají před Kräuterli přednost čerstvému sýkořímu masu, začali nudit. Nakonec však přece porada začala a redakční rada dospěla k závěru, že jediným možným řešením nemilé situace je okamžité vytvoření dalšího čísla BZ věnovaného speciálně La Serenissimě, Benátkám. V něm budou využity dosud nezveřejněné benátské blárské fotografie a v jejich popiscích se učiní zadost všem těm benátským netýkavkám... Tak s chutí do toho - a polovina mističky s Kräuterli je snědena... -?!??! (... auvaj, brumbrum, já to nebyl, jen jsem v mističce seděl! -húúú, húúúú, ty všežravý medvěde, jednou praskneš! - Mon Dieu, jak může někdo jíst švýcarské bonbóny s německým jménem! - Mňau, Jindřichu, nepůjdeme radši na sýkory?? Hej, poslyšte, víte, že klokaní skok měří až 11m? )
Kde jinde začít poslední díl benátského Zpravodaje, než opět v blárské čtvrti Cannaregio... Ach, jak dobře se nám tam bydlelo... a stačilo popojít pár kroků a ejhle, rodný dům a o kus dál pozdější ateliér (č.3400) velkého JACOPA ROBUSTIHO ZVANÉHO TINTORETTO (pohřben je také v Cannaregiu, v kostele Madonna dell Orto, kde jsme byly na nedělní mši )... Pak třeba trochu zabloudíte při hledání nejkratší cesty ke stanici vaporetta na Fondamenta Nuove a ejhle, na nenápadném náměstíčku Campiello della Madonna se ocitnete před domem dalšího světoznámého nesmrtelného malíře FRANCESCA GUARDIHO... (obr. vpravo).
Ale kdyby Vás to v Cannaregiu přece jen nebavilo, tak se přesunete do čtvrti Castello a dáte si malou pizzu v Ristorante Cantina Canaletto - už jen proto, že v onom domě č. 5490 žil náš oblíbený malíř ANTONIO CANAL ZVANÝ CANALETTO...
A po občerstvení u Canaletta přejdete Canal Grande přes Ponte dell Accademia a na některá jeho díla se můžete podívat přímo v Akademii krásných umění... Blára toho rozhodně nelitovala, doporučujeme... P.S.: Uvidíte tam m.j. i díla Canalettova synovce (a žáka) BERNARDA BELLOTTA... V květnu 2014 si tam Blára navíc prohlédla aktuální výstavu obrazů Benátčana ne tak proslulého jako Canaletto nebo Bellotto, ale také pozoruhodného: CARLA SARACENIHO...
A protože v Akademii strávíte nejednu hodinu, musíte se pak zase občerstvit - koupíte si třeba jako Blára v bistru malou kulatou (= tondo) pizzu margherita a sníte si ji na lavičce na Campo Santa Margherita. Velmi příjemné klidné náměstí... Když budete mít štěstí, uslyšíte z některého z otevřených oken papouška, jak zahvízdá třeba nějakou melodii od proslulého benátského skladatele TOMASA ALBINONIHO...
Z náměstí (campo) přejdete na náměstíčko (campiello) a u stánku se zeleninou si zarecitujete něco ze hry v Čechách dobře známého benátského dramatika CARLA GOLDONIHO: Il Campiello z roku 1756. Dostanete třeba zadarmo rajče(tem). Mimochodem - tuhle veselohru zhudebnil v roce 1936 benátský skladatel ERMANNO WOLF-FERRARI jako tříaktovou operu. (Zůstává trapnou záhadou, jak se mohlo stát, že Blára nenavštívila hrob tohoto skladatele na ostrovním benátském hřbitově San Michele???)
A na jiném campiellu uvidíte zase něco, co už je dnes spíš raritou: děti hrající si prostě jen tak na ulici, samy, v žádném vzdělávacím kroužku nebo workshopu. Inu - jistě je to trochu i tím, že v Benátkách nejezdí žádná auta... Možná si tu takhle kdysi hrál i Mario Girotti alias Terence Hill...Narodil se a do 4 let vyrůstal v Benátkách...
Ještě jeden roztomilý výjev z benátského všedního dne: příště to s našimi kufry zkusíme jako tenhle pekař. (Aneb někdo má na hlavě máslo, někdo chleba!) (Výjev je ovšem z druhého konce města, blízko nádraží a mostu Scalzi - ulice Lista di Spagna)
Od Campo Santa Margherita se vydáte zase zpátky směrem k Velkému Kanálu a hop-skok, už jste u vstupní brány do komplexu benátské univerzity (obr. vlevo). Univerzita se nachází v Ca Foscari a když projdete na druhé nádvoří, uvidíte část paláce Giustinian Brandolini d Adda zezadu (obr. vpravo). (Neříkejte, že si z předchozího Zpravodaje nepamatujete, kdo tam dokončil druhé dějství opery Tristan a Isolda...!)
Prima L se rozhoduje, zda se zapsat na benátskou univerzitu. Když se ale dovídá, že u přijímacích zkoušek bude muset vyslovit desetkrát za sebou rychle: Cavaradossi, Cavaradossi, Cavaradossi.., okamžitě od svého záměru upouští.
Blára a vstupní brána univerzity se obrážejí v konvexním zrcadle. Lo specchio convesso.
Ještě jsme Vám neukázali benátskou konzervatoř! Je jen kousek od Mostu Akademie a jmenuje se po benátském právníkovi, básníkovi a skladateli Benedettu Marcellovi (obr. nahoře), 1686-1739. (Všímavý čtenář právě postřehl, že BENEDETTO MARCELLO zemřel zrovna v roce, kdy se narodil skladatel Carl Ditters von Dittersdorf.)
A jdeme dále a tu ho máme: Médico della peste, Morový doktor! Žádnou epidemii Blára v Benátkách chválabohu nezažila - ani choleru, ani mor. Ale jako jednu z hlavních masek benátského karnevalu potkáte samo sebou Doktora Zobáka na každém třetím rohu... Je přísný. Ouvej!!!
Apropos mor: víte, že na tuto nemoc zemřel velký malíř TIZIAN (TIZIANO VECELLIO) během benátské epidemie v roce 1576? Jako jedné z mála tehdejších obětí moru se mu dostalo té výsady, že byl pohřben s řádnými církevními obřady a přímo ve františkánském kostele Santa Maria Gloriosa dei Frari... (kde visí jeho Nanebevzetí). Kostel Blára viděla jen zvenku - všechno se vskutku za týden stihnout nedá. Prima R si při pohledu na Tizianův portrét v černém (vpravo) vzpomíná na žebračku, která stála před kostelem a byla mimořádná. Stála nehnutě, vzpřímeně a důstojně, drobná, celá v černém včetně šátku, a vypadala úplně jinak než ostatní tu a tam postávající žebráci... Tizian by ji rozhodně hned namaloval! Na našem fotu vidíte rybičky v kanále. Ano, opravdové a živé, laguna ještě není úplně mrtva!
Prima L ztracena v benátském nekonečnu. V labyrintu jak jej popisuje ve skvělé knize Parsifal v Benátkách benátský rodák, dirigent GIUSEPPE SINOPOLI (prima R vlastní jeho autogram z Bayreuthu, ach, vzácná vzpomínka!)
To je zvláštní hlavní vchod do kostela, co? San Nicolò dei Mendicoli je jedním z nejstarších kostelů v Benátkách, existoval už v VII. století. Jsme na samém okraji čtvrti Dorsoduro, poblíž terminálu protivných hnusných obřích zaoceánských výletních lodí... Najděte 10 rozdílů!
Na zaocenánské výletní lodi (fuj) jsme se nikdy neplavily. V Benátkách a po laguně jsme se projížděly vaporettem, i když z ekologického hlediska ani vaporetto není tak úplně bez chybičky. Jenže gondoly jsou drahé a s vlastní loďkou bychom se asi - navzdory našim mimořádným námořnickým schopnostem - brzo utopily... Ale teď už s námi pojďte na malou plavbu po Velkém Kanálu, Canal Grande!
Tak tady máme superslavný most Rialto, zhruba v polovině Velkého kanálu. Jak vidíte - přece jen se najdou doby, kdy na něm skoro nikdo není!!! Žádné hrozny turistů! Povšimněte si také plakátu, zvoucího na už zmíněnou výstavu malíře Carla Saraceniho v Akademii...
Ca D Oro, Zlatý palác.
Fontego die Turchi (obchodní centrum osmánských kupců), zřejmě ze 13. století. Dnes je v něm Přírodně-historické muzeum města Benátek. Naše domovská zastávka vaporetta San Marcuola / Casino byla téměř naproti. Pohled je směrem k nádraží.
Palazzo Belloni Bataggia (17. stol.)
Palazzo Priuli Bon (KUPUJEME!).
Kostel San Stae, 18. stol. Vpravo obraz Martýrium sv. Bartoloměje, který visí uvnitř a který namaloval benátský malíř GIOVANNI BATTISTA TIEPOLO. Mimochodem: za největší Tiepolovo dílo se počítá výzdoba würzburské rezidence. Rezidenci Blára viděla během badenskowürtemberské expedice 2015 bohužel jen zvenku - bez Tiepola
Palazzetto Stern. Na červeném podstavci před palazzettem vidíte vzácnou sochu prababičky našich redaktorek Sov Hov.
Toto je (nedostavěný) palazzo Venier dei Leoni z 18.stol., dnes uchovávající sbírky moderního umění Peggy Guggenheimové. Najdete tam mj. Picassa, Ernsta, Kandinského, Mondriana, Arpa a v zahradě pak hrob samotné Peggy a jejích psů.
Pescheria, rybí trh.
Pescheria z boku. Teď už je odpoledne a celkem uklizeno, ale jinak si tu rackové vždycky najdou něco na zub...
Drobná vsuvka pro Honzu Amerického: toto je Tintorettův portrét renesančního architekta a sochaře Jacopa Sansovina (* 1486 ve Florencii, + 1570 v Benátkách). Sansovinovy stavby najdete v Benátkách na každém kroku, mj. restaurování hlavní kupole dómu sv. Marka, Knihovna a Mincovna, přepracování a dokončení Starých prokuracií, oba Giganti na nádvoří dóžecího paláce atd. atd.
Fabbriche nuove, kousek před Rialtem - rovněž od Sansovina. Na této a další straně Vám nabídneme fotografie nejrůznějších benátských dopravních prostředků...
Palác uprostřed se jmenuje Grimani Marello, vlevo je Ca Capello, vpravo Querini Dubois.
Na tomto místě musíme chtě nechtě udělat střih - a dvacáté první číslo Blárského Zpravodaje rozdělit na dvě části (stějně toho máte pro tuto chvíli už dost ). Fotografie by se totiž musely zmenšit ještě více, než už jsou... Takže jakmmile odpluje ta ošklivá zaoceánská výletní loď z dohledu a přestane nám kazit krásné panoráma, otevřete si dvacáté první číslo - část druhou a listujte dále... Zde je konec Zpravodaje č. 21 - část 1. Pokračování je hotové - viz Zpravodaj č. 21 - část 2.