Pavel Dolejší. Neuvěřitelná dobrodružství kocourů Kukáče a Rikarda a příležitostného italského pašeráka a kuchaře Mária (Jen pro silné povahy!

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Pavel Dolejší. Neuvěřitelná dobrodružství kocourů Kukáče a Rikarda a příležitostného italského pašeráka a kuchaře Mária (Jen pro silné povahy!"

František Tichý
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 4

2 Pavel Dolejší Neuvěřitelná dobrodružství kocourů Kukáče a Rikarda a příležitostného italského pašeráka a kuchaře Mária (Jen pro silné povahy!) Ilustrovala Magda Veverková Hrnčířová 5

3 ernobílý kocour Kukáč bydlel v domku, který stál nedaleko hraničního přechodu do Rakouska. To by samo o sobě nebylo pro Kukáče nijak důležité, kdyby se tudy ovšem neprojíždělo až do Itálie. A to už pro Kukáče důležité, či spíše osudné bylo. Zatím však ještě vůbec netušil, co ho čeká. Žil si spokojeným životem kocouřího mladíka, povaloval se v obývacím pokoji na pohovce a pozoroval hodiny s kukačkou. Netrpělivě čekal, až se nahoře v hodinách otevře okénko, vyskočí dřevěný ptáček a zavolá: Kuku! Kuku! 7

A to už pro Kukáče důležité, či spíše osudné bylo. Zatím však ještě vůbec netušil, co ho čeká.

4 Tenhle kocour totiž hned vyskočil na všechny čtyři a kukačce odpovídal: Mňouky! Mňouky! Kolikrát kukačka zakukala, tolikrát kocour mňoukl. Všichni mu proto začali říkat Kukáč. Jeho lidé na něho byli pyšní a všude, kde mohli, se kocourovým uměním chlubili. Jenže to neměli dělat! Vždycky se neznámo odkud a jakoby znenadání objeví vykutálenci, kteří přemýšlejí hlavně o tom, jak by takovou neobyčejnou věc využili ve svůj vlastní prospěch. Přitom jim zpravidla bývá úplně jedno, jestli náhodou někomu neublíží. Důležité je pro ně jen to, že se sypou penízky. Jinak tomu nebylo ani v příběhu kocoura Kukáče. V městečku jeden takový vykutálený člověk bydlel. Podvodným způsobem a za hodně peněz obstarával pro bohaté cizince různé zvláštní, neobvyklé předmě8

Vždycky se neznámo odkud a jakoby znenadání objeví vykutálenci, kteří přemýšlejí hlavně o tom, jak by takovou neobyčejnou věc využili ve svůj vlastní prospěch.

5 ty, starožitnosti i rozmanité kuriozity všeho druhu. A tak se stalo, že se doslechl i o Kukáčovi. Nelenil a hned se na kukajícího kocoura vydal podívat. Brzy zjistil, že zprávy o něm nelhaly. Kukáč opravdu odkukával hodiny. A přesně! Tenhle nehodný člověk, říkejmu mu třeba pan Zelňák, se rozhodl, že Kukáče jednoduše ukradne a prodá. Vše si důkladně promyslel, naplánoval a pak přichystal na kocoura past. Několik následujících nocí pan Zelňák nespal. Sledoval, kudy Kukáč v noci běhá. Připravil si bednu se sklápěcími dvířky a nalákal ho na kousek čabajky. Čabajka, jak každý ví, velmi pronikavě voní. Není sice pro kočky zrovna moc zdravá, ale vysvětlujte jim to! Kukáč šel jako očarovaný za omamnou vůní a prásk! Skončil ve sklápěcí pasti. Pan Zelňák zajásal. 9

Vše si důkladně promyslel, naplánoval a pak přichystal na kocoura past. Několik následujících nocí pan Zelňák nespal. Sledoval, kudy Kukáč v noci běhá.

6 tal Mário, kterého už dobře známe z pohádky o kocouru Kukáčovi, pracoval v Praze u jedné stavební rmy. Jmenovala se Postav nebo nepostav s naší rmou Krtostav. Jejím majitelem byl totiž jakýsi Josef Krtek. Mário bydlel v maringotce společně s jedním Čechem, Emilem Jeřábkem. Emil Jeřábek chodil na jídlo do kantýny, ale Ital Mário, to byl, pane, labužník! Každý večer si na plynovém vařiči před maringotkou sám připravoval jídla, která voněla široko daleko. Oblíbil si zvláště české jitrnice. Vždycky je pomalu opékal na pánvičce, aby mu nepopraskaly. 27

Mário bydlel v maringotce společně s jedním Čechem, Emilem Jeřábkem.

7 Jednou se stalo, že vůně Máriova jídla přilákala kocoura, který se toulal po okolí a nikomu nepatřil. Byl velký, celý černý a určitě zažil mnohá kočičí dobrodružství, protože mu chyběla špička ocásku. Nejspíš se chytil kdesi do želez nebo po něm chňapl rozzuřený pes. Mário se s ním jednou rozdělil o večeři a kocour za ním pak chodil každý večer. Měl dobrý čich. Mohl být kdekoliv, stačilo, když Mário začal opékat jitrnice. V tu chvíli se odněkud vyhoupl jako černý stín a už seděl u maringotky. Nepospíchal. Vydržel sedět třeba hodinu a přitom citlivým nosem nasával vůni, která se linula z Máriovy pánvičky. Jedl vždy noblesně, žádné hltání. A tak se z nich brzy stali dobří kamarádi. Mário mu začal počeštěně říkat Rikardo. 28

Mário se s ním jednou rozdělil o večeři a kocour za ním pak chodil každý večer. Měl dobrý čich. Mohl být kdekoliv, stačilo, když Mário začal opékat jitrnice.

8 Ital Mário byl vynikající kuchař. Neopékal jenom jitrničky, ale smažil na pánvičce také fazole, rajčata a papriky na cibulce, opékal kousky masa s kořením a špagety uměl připravovat na desatero různých způsobů. Jednou dostal Mário chuť na něco sladkého. Přinesl pár jablek, koupil rozinky sultánky, skořici, mouku a mléko. Olej, vajíčka a cukr měli s Emilem Jeřábkem v maringotce stále po ruce. Říkali tomu železná zásoba. Mário podusil na pánvičce nakrájená jablíčka se skořicí, zasypal je cukrem a rozinkami sultánkami. Pak si z mléka, mouky a žloutků připravil těstíčko jako na omeletu, maličko ho osolil a vmíchal sníh ušlehaný z bílků. Hotové těstíčko opatrně navršil na jablíčka s rozinkami. 29

způsobů. Jednou dostal Mário chuť na něco sladkého. Přinesl pár jablek, koupil rozinky sultánky, skořici, mouku a mléko.

Podobné dokumenty

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém