Meteority Ročníková práce Školní rok 2015/2016 Autor: Viktorie Zajíčková, IX. Konzultant: Mgr. Lenka Tallová 1
Obsah 1. Úvod... 3 2. Co je to meteorit... 4 2.1 Dělení meteoritů... 4 3. Historie... 5 4. Tvar, velikost a povrch meteoritů... 6 4.1 Tvar... 6 4.2 Velikost a hmotnost... 6 5. Meteority ve světě... 7 5.1 Tunguzský meteorit... 7 5.2 Čeljabinský meteorit... 7 6. Meteority v ČR... 8 6.1 Loketský meteorit... 8 6.2 Meteorit u Blanska... 8 6.3 Meteorit Broumov... 9 7. Perseidy... 9 8. Tektity... 9 9. Závěr... 11 10. Resumé... 11 Zdroje... 12 2
1. Úvod Od pradávna lidé pozorovali noční oblohu a zaznamenávali neobvyklé jevy. Např. zatmění slunce pohyby planet a tzv. padající hvězdy. Téma meteority jsem si vybrala proto, že mě už odjakživa zajímají věci týkající se vesmíru a astronomie, a také proto, že doma jeden meteorit máme. Podle mého názoru se jedná o velice zajímavé téma, které jistě stojí za bližší prozkoumání. 3
2. Co je to meteorit Meteorit (původně meteoroid) je menší kosmické těleso, které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrch Země (popřípadě jiné planety). Pokud středně velký nebo větší meteorit vletí do zemské atmosféry, vidíme světelný jev, který nazýváme meteor, v případě větší jasnosti bolid. 2.1 Dělení meteoritů Meteority dělíme na kamenné, kamenoželezné a železné. Kamenné meteority se dále dělí na: chondrity a achondrity, podle toho, zda obsahují kulovité částice tzv. chondry. Jsou tvořeny minerály křemíku, převážně olivínem a pyroxenem. Železné meteority obsahují převážně železo a nikl v ryzím stavu a další prvky ve stopovém množství. Kovové složky železných meteoritů často vytvářejí geometrické struktury ve tvaru šestiúhelníku nebo osmiúhelníku a podle toho se nazývají hexaedrity nebo oktaedrity. Kamenoželezné meteority (siderolity) obsahují podíl křemičitanových minerálů i kovů. Kamenný meteorit Oktaedrit Kamenoželezný meteorit 4
3. Historie Meteority dopadaly na zemský povrch v průběhu celé existence Země již od samého vzniku planety. Dokladem toho jsou vzácné nálezy v usazeninách různého geologického stáří zejména ve třetihorách. V třetihorních usazeninách byl zjištěn jak meteorický prach, tak i silně rozložená meteorická tělesa např. ve státech Ohio a Texas v USA. Existují vědecké teorie, které tvrdí, že vyhynutí dinosaurů na konci druhohor způsobil pád velkého meteoritu. V pravěku bylo meteoritické železo používáno k výrobě nástrojů a zbraní již dlouho předtím, než bylo taveno ze svých rud. Ještě donedávna tomu tak bylo např. u některých eskymáckých kmenů. Nálezy meteorického železa pocházejícího z pravěku jsou však velice vzácné. Známá jsou surová nebo částečně opracovaná tělesa ve starých hrobech a na obětištích nebo oltářích v Severní Americe, např. u Eagle Station ve státě Kentucky, USA a u Casas Grandes ve státě Chihuahua v Mexiku. Původní národy Ameriky, zejména Aztékové, ale i další kmeny Indiánů prokazovaly nalezeným meteoritům božské pocty. Pády meteoritů zaznamenali Číňané, Egypťané, Řekové, Římané aj. Je známo, že již kolem roku 2000 př. n. l. byl ve středomořských státech rozšířen kult meteoritů, tehdy zcela běžně uctívaných, uchovávaných ve svatyních a zobrazovaných na mincích. V čínské encyklopedii je uvedena vůbec nejstarší zpráva o meteoritu z r. 654 př. n. l. Ze zápisů také víme, že již v době 4000 let př. n. l. byla ve starém Egyptě železa spadlá z nebe uctívaná ve chrámech. V hrobech a pyramidách byly nalezeny náhrdelníky s meteority z doby až 5000-6000 let př. n. l. Snad nejstarší pád meteorického železa je znám z Kréty, kde byl uctíván kněžími bohyně Kybély. 5
4. Tvar, velikost a povrch meteoritů 4.1 Tvar Meteorická tělesa mají obecně tvary ohlazených, víceméně hranatých, často klínovitých úlomků s tenkou tmavou kůrou na povrchu. Velmi rozmanitý tvar meteoritů je dalekosáhle ovlivněn ablací, erozí, srážkami (kolizemi), roztříštěním při nárazu na zemský povrch a rozkladnými pochody, např. vlivem záření. Meteority, které pozbyly jen minimum své původní hmoty, např. Bacubrito z Mexika, Nbosi z Tanzanie aj., mají tvar plochý až tabulkovitý, který lze snad považovat za dosti blízký původnímu matečnému kosmickému tvaru. Meteority získávají svůj konečný tvar hlavně v úseku své dráhy před oblastí zbrzdění. Rozrušují se během celé své dráhy až do oblasti zbrzdění. Přitom ztrácejí část své hmoty tříštěním na menší úlomky, rozprášením do vzduchu a zejména ablací. Již nepatrné meteority se nezřídka rozdělují na několik částí a jejich uvolněná hmota tvoří pak prašnou stopu na jejich dráze ovzduším. 4.2 Velikost a hmotnost Vedle skutečných obrů o hmotnosti přes 60 tun známe také mikrometeority, dosahující velikosti jen několik tisícin milimetrů. Největších rozměrů i nejvyšší hmotnosti dosahují meteorická železa, značně odolávající rozkladu v půdě i dlouhou dobu po svém pádu. Největším dosud známým železným meteoritem je ataxit Hoba z okolí Grootfonteinu v Namibii, nalezený v roce 1920. Má tvar čtyřúhelníkové desky o rozměrech 2,95 x 2,84 m a tloušťce 1,25-0,55 m. Dnes váží kolem 60 tun, jeho původní hmotnost se však odhaduje na 90-100 tun. Obsahuje 16,24 % niklu, takže představuje zásobu 9,7 tun niklu a asi 466 kg kobaltu. Proto se podnikaví jednotlivci snažili o jeho zakoupení. Dnes je však chráněn vládou jako vzácná přírodní památka. 6
5. Meteority ve světě Pozorování a záznamy o dopadu meteoritů existují po celém světě. Nejvíce z nich dopadne do moře, protože oceány tvoří 80 % zemského povrchu. Mnoho meteoritů bylo nalezeno na ledových pláních Antarktidy. K zajímavostem nedávné doby patří průlet velkého meteoritu nad naším územím, který však dopadl v Německu. Čeští astronomové dokázali na základě svých pozorování vypočítat přesné místo dopadu, kde byly poté úlomky meteoritu nalezeny. 5.1 Tunguzský meteorit Tunguzský meteorit je nejzáhadnější meteorit na světě. Šlo o mimořádně silný výbuch, ke kterému došlo 30. června 1908 v prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji. Byl 185x silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě. Exploze byla natolik silná, že v okruhu kolem 2 000 km² zničila většinu stromů (asi 80 milionů kusů) a rána způsobená výbuchem byla slyšet v okruhu 1 000 kilometrů. Otřesy po výbuchu zaznamenaly seismografy po celém světě. Žádný meteorit však na místě nikdy nalezen nebyl. V oblasti se nenachází ani kráter. Kosmické těleso explodovalo v atmosféře a nejpravděpodobnější teorií je, že se jednalo o zbytek komety. 5.2 Čeljabinský meteorit Je to zatím poslední velký meteorit, který dopadl na Zemi. K výbuchu došlo 15. února 2013. Vážil asi 12000 tun a průměr měl 20 metrů, byl největším zaznamenaným objektem, který zasáhl Zemi od tunguzského meteoritu. Padal rychlostí 19 km/s (asi 67 000 km/h), tedy zhruba šedesátkrát rychleji než zvuk. Při rozpadu ve výšce asi 30 40 kilometrů nad zemí zářil meteorit krátkou chvíli dokonce více než Slunce. Při pádu meteoritu se zranilo 1 500 lidí a poničilo 7000 budov. 7
6. Meteority v ČR Na území ČR byl zaznamenán dopad řady meteoritů. Např. roku 1753 dopadlo u Strakova v jižních Čechách sedm meteoritů o celkové hmotnosti 7 kg. Roku 1808 dopadlo nedaleko Stonařova na Moravě kolem 200 kusů meteoritů. A ve 20. století dopadly meteority např. u Příbrami v roce 1959 nebo u Police nad Metují roku 1969. 6.1 Loketský meteorit Je to nejstarší známý český meteorit. Původně měl podobu "koňské hlavy" o průměru až 50 cm a váze více než 110 kg. Uložen byl na hradě Loket, resp. ve sklepení zdejší radnice, a vázala se k němu řada pověstí. Například o zakletém purkrabím jménem Botho z Eulenburgu, jenž loketské poddané sužoval těžkými robotami. Po rozpoznání pravé podstaty počátkem 19. století byl železný meteorit postupně rozřezáván, jeho vzorky se staly součástí většiny světových muzeí. Největší exemplář (79 kg) je v Muzeu přírodní historie ve Vídni, Národní muzeum v Praze vlastní sádrový model původního meteoritu, na hradě Lokti se dochoval kus o hmotnosti 14 kg. 6.2 Meteorit u Blanska Je to nejznámější meteorit blanenského regionu, který roku 1833 v mnoha drobných úlomcích dopadl v oblasti mezi Blanskem a Tišnovem. Známý blanenský přírodovědec Karel Reichenbach zorganizoval rozsáhlé pátrání po spadlých meteoritech. Bylo nalezeno 8 kamenů od 4 do 125 gramů. Jeden z úlomků získal dr. Jindřich Wankel pro Moravské zemské muzeum v Brně. 8
6.3 Meteorit Broumov 14. června 1847 se v okolí Broumova zřítily nejméně dva železné meteority. Jeden ze svědků se domníval, že do louky u Hejtmánkovic udeřil blesk. Na místě však nalezl trhlinu, z níž vyčníval černý kámen o hmotnosti 24 kg. Druhý meteorit (17 kg) prorazil střechu domku v nedaleké cihelně. Prolétl stropem a roztříštil pelest postele, na které spaly tři děti. Meteorit byl nalezen ve sklepě. Po zaplacení odměny nálezcům se oba vzorky staly součástí majetku benediktinského kláštera v Broumově. Hejtmánkovický exemplář byl později rozřezán a je součástí mnoha světových muzeí. Meteorit z křinické cihelny je prakticky nepoškozen uchován v Národním muzeu v Praze. 7. Perseidy Planeta Země na své oběžné dráze několikrát prolétává oblastmi zaniklých komet. Pozůstatky rozpadlých komet jsou prachové částice, které vnikají do atmosféry Země a v daném období je možno v noci pozorovat tzv. deště meteoritů neboli meteorické roje. Nejznámějším rojem v naší zeměpisné šířce jsou tzv. Perseidy, které je možné pozorovat přibližně v polovině srpna. 9
8. Tektity Velmi specifickým přírodním produktem je tektit, který vzniká dopadem meteoritu na zemský povrch. Při dopadu se uvolňuje v krátké době obrovské množství energie, která se přeměňuje v teplo. To způsobí lokální roztavení hornin na zemském povrchu a ty se potom přemění v horninu sklovité struktury. Tektity se nacházejí na několika místech na světě, mimo jiné i v České republice. Poprvé je u nás nalezl přírodovědec Josef Mayer roku 1787 u Týna nad Vltavou a nazval je vltavíny, též moldavity. Mayer se domníval, že se jednalo o přírodní sklo sopečného původu. Mnohem později byl vysvětlen jejich skutečný vznik. Vltavíny se vytvořily po dopadu meteoritu před 14,5 milionů let na území Bavorska. Vltavíny se v oblasti jižních Čech a jižní Moravy nacházejí dodnes a patří k velmi ceněným nerostům. K dalším známým nalezištím tektitů ve světě patří Austrálie, Asie, Afrika či Severní Amerika. Tektity z Austrálie se nazývají australity a mají velmi zvláštní knoflíkovitý tvar. Vltavín Australity 10
9. Závěr Ve své ročníkové práci jsem se zaměřila na meteority a jejich výskyty jak ve světě, tak v ČR. Dále jsem popsala jejich vzhled, tvar a druhy. Také jsem se zaměřila na významné pády meteoritů v historii a pády meteoritů vztahující se k našemu regionu. S určitostí lze říci, že další zajímavé meteority dopadnou na naši planetu. Tématu meteoritů se chci věnovat i nadále, protože mě velmi zajímá. 10. Resumé In my cousework I focused on meteorites and their ocurrence in the world and in the Czech Republic as well. I described their shape, modifications and types. I mentioned the history of impacts of meteorites in the world and also in our region. I learnt lots of new information by writting this cousework and I have to say, this topic is very interresting for further investigation. 11
Zdroje Tuček, Karel. Meteority a jejich výskyty v Československu. 1. vyd. Praha : Academia, 1981. Cesta k vědění ; sv. 28. 269 s., https://cs.wikipedia.org/wiki/tungusk%c3%a1_ud%c3%a1lost http://www.obsupice.cz/new/gallery/201302171644_img_0434.jpg https://cs.wikipedia.org/wiki/meteorit http://www.hvezdarna.cz/mapa/index.php?id=148 https://cs.wikipedia.org/wiki/tektit Obrázky http://eshop.prirodniny.cz/fotografie/zbozi/original/meteorit_nwa11_11_413.jpg http://gimeda.cz/hmota/siderit.jpg http://www.national-geographic.cz/clanky/tunguzsky-meteorit-na-sibiri-byl-185krat-silnejsi-nezhirosima.html#.vzbe3mtjniu http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1048416-vybuch-celjabinskeho-meteoritu-byl-30krat-silnejsinez-bomby-v-hirosime https://encrypted-tbn1.gstatic.com/images?q=tbn:and9gcs2wsesrnifvghpjjqxazbg5sf- 7iqXBlKISboc7NOzT_qYMN4Q1Q http://www.hvezdarna.cz/mapa/index.php?id=63 https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/10/0f/5b/100f5b5215d0927aa8bbaa060df72bae.jpg http://www.isumava.cz/storage/201306211343_vltavin1.jpg https://janflieger.files.wordpress.com/2014/11/dsc03622.jpg?w=788 http://cdn.i0.cz/publicdata/f5/d3/b3c195043f8ab5c345b529e06a12_r16:9_w480_h270_gi:photo:566624.jpg?hash=35194d 0fdb1ec91448d80fcab89b539a 12