Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Korupce z trestněprávního hlediska Roman Kalianko Brno 2011

Prohlašuji, že jsem Bakalářskou práci na téma: Korupce z trestněprávního hlediska zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1 Roman Kalianko

"Děkuji prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc., vedoucímu mé bakalářské práce, za odborné vedení, rady, věcné připomínky a metodickou pomoc při jejím zpracování." 2

Obsah Úvod... 4 1. Korupce jako negativní společenský jev... 6 1.1. Pojem a definice korupce a korupčního vztahu... 6 1.2. Příčiny korupce... 8 1.3. Typologie korupce... 9 1.4. Oblastí působení korupce... 10 1.5. Charakteristika subjektů korupčního vztahu... 11 2. Historicko-právní aspekty korupce... 13 2.1. Vývoj trestně právní úpravy korupce před rokem 1990... 13 2.2. Projevy a potírání korupce v souvislosti s demokratizací politického systému v ČR... 14 2.2.1. Přehled vývoje... 14 2.2.2. Politické strany a klientelismus... 15 3. Současná trestně právní úprava ochrany společnosti před korupcí a úplatkářstvím... 16 3.1. Ochrana společnosti prostředky trestního práva hmotného... 16 3.1.1. Úplatkářství... 17 3.1.1.1. Přijetí úplatku ( 331 TZ)... 18 3.1.1.2. Podplácení ( 332 TZ)... 18 3.1.1.3. Nepřímé úplatkářství ( 332 TZ)... 19 3.1.1.4. Společná ustanovení... 19 3.1.1.5. Účinná lítost (tr. zákon a TZ)... 19 3.2. Ochrana společnosti prostředky trestního práva procesního... 20 3.2.1. Podněty k podezření z korupce a jejich prověřování... 21 3.2.2. Procesní postupy prověřování... 22 3.2.3. Kriminalistické postupy a operativně pátrací prostředky v boji proti korupci... 23 3.2.4. Předmět a rozsah dokazování korupce... 23 4. Mezinárodní a evropský trestně právní pohled na korupci a nástroje v boji proti ní... 25 4.1. Úmluva OECD o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích... 25 4.2. Právní základy protikorupčních opatření v Evropě... 26 4.3. Trestně právní úmluva o korupci... 26 5. Předpoklad vývoje protikorupčních opatření... 28 5.1. Strategie vlády v boji proti korupci... 28 5.2. Prevence... 30 5.3. Úvaha o trestní odpovědnosti právnických osob v souvislosti s korupcí... 31 Závěr... 34 Resumé... 35 Seznam literatury:... 37 3

Úvod Korupce a úplatkářství jsou jedněmi z nejzávažnějších celospolečenských problémů v současném světě. Jedná se o jev, který se vyskytuje a je vnímán negativně téměř ve všech zemích, s výjimkou těch, kde je historicky, potažmo tradičně, vnímán jako obecná zvyklost při výkonu veřejných funkcí. Vychází především z charakteru a struktur hodnot, jež jsou v dnešní době společností uznávány. Patří mezi nejzávažnější formy protispolečenského jednání a ve své podstatě je označován jako mimořádně zhoubný společenský jev narušující základy právního státu a demokracie, protože oslabuje důvěru v jejich efektivní funkci a tak způsobuje řadu politických, morálních i ekonomických škod. 1 Tím podlamuje důvěru občanů v základní funkce státu, organizaci společnosti, její politiku, ekonomiku a veřejnou správu, a z toho vyplývá rostoucí pasivita ve vztahu k politickým aktivitám a volbám. Dochází také k úpadku eticko-morálních hodnot, jež jsou základním stavebním kamenem společnosti, a zároveň k snižování prahu zábran vůči nekalému obohacování. 2 Zdánlivé výhody korupce jsou odbourávány jejími negativními důsledky, které v konečné fázi vyvolává. Například nepřímo vybízí veřejně činné osoby k přijímání důležitých rozhodnutí, která jsou ovlivněna motivy prospěchu bez ohledu na jejich dopady na oblast ve společnosti, která je jimi spravována nebo ovlivňována. Nejedná se o nový jev. Z historie můžeme usoudit, že se korupce prolíná vývojem celého lidského společenství od jeho počátku, stejně jako snahy o její potírání a kontrolu. Už od prvních známek vzniku raných státních útvarů jsou informace o existenci korupce v podobě zneužívání politické a ekonomické moci, o ovlivňování státních úředníků, vojáků a dokonce i samotných vladařů. S protikorupčními ustanoveními se můžeme setkat v prvních pramenech práva v Mezopotámii, Starověké Indii, Řecku a Římu, který proslul prodejem úřednických hodností a titulů. Korupce má tendenci vzrůstat ve všech typech společensko-politicko-ekonomických systémů, a to od totalitních, autoritářských a diktátorských, jež jsou korupci více náchylné, až po demokratické společenství, které bývají základem právního státu ve většině vyspělých zemí. Stejně tak je tomu i v České republice, kde v poslední době tento fenomén dostává výrazně politický ráz, protože je dáván do souvislosti s řadou privatizačních, politickoekonomických a společenských afér. Mezi odborníky a politickou elitou je patrná až hektická 1 HULINSKÝ, Petr. Aktuální otázky trestněprávní ochrany společnosti před korupcí. Praha : Police History, 2008. s. 5. 2 ZAPLETAL, Josef, In. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha : Policejní akademie České republiky, 2002. s. 5. 4

snaha korupci pojmenovat, definovat a řešit, 3 která kulminuje vždy především v souvislosti s předvolebním bojem politických stran. Formy, jejichž prostřednictvím se korupce projevuje, bývají ale natolik odlišné, že se nalezení jednoduchého a účinného řešení jeví jako nesnadný a de facto permanentní úkol. Cílem této práce však není hledání řešení problému korupce, ale především její problematika z pohledu trestněprávního, charakteristika, projevy a příčiny, protože odhalování a prokazování nejznámější formy úplatkářství, je pro orgány činné v trestním řízení nesmírně obtížné. V první kapitole se věnuji definici korupce, problematice jejího vzniku a příčin, mimo jiné v souvislosti s některými jinými formami trestné činnosti, a také se budu věnovat charakteristice typologie a oblasti jejího výskytu a působení. Součástí této kapitoly je samozřejmě pojem a definice korupčních vztahů a jejich subjektů. Druhá kapitola je exkurzem do historického vývoje potírání korupce na našem území a charakteristikou skutkových podstat úplatkářství v souvislosti s tehdejší trestněprávní úpravou. Rozbor současné trestněprávní úpravy celé problematiky korupce a pro ni specifických druhů skutkových podstat trestných činů podle platných zákonů provedu ve třetí kapitole, kde se mimo jiné budu zabývat problematikou jejího odhalování, prověřování a dokazování, potažmo operativně pátracími prostředky a dalšími trestně procesními prostředky využívanými v rámci přípravného řízení trestního a vyšetřování. Čtvrtá kapitola se soustředí na mezinárodní a evropský trestněprávní aspekt korupce v souvislosti s implementací mezinárodních úmluv do právního řádu České republiky. V poslední kapitole se budu věnovat předpokládanému vývoji boje proti korupci, její prevenci a strategii Vlády České republiky v tomto směru a některými úvahami nad její trestněprávní úpravou de lege ferenda. 3 DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 7. 5

1. Korupce jako negativní společenský jev Jak jsem zmínil v úvodu, moderní společnost ve většině případů chápe korupci jako jeden z nejzávažnějších problémů dnešní doby. Je označována za celospolečensky nebezpečný a zhoubný jev, nebezpečný pro stabilitu a bezpečnost společnosti. Ve své podstatě ohrožuje politický, sociální a ekonomický systém a narušuje důvěru občanů v právní stát a jejich podporu veřejné správy, kde je největší ohrožení spatřováno v tom, že veřejné instituce přestávají sloužit veřejnému zájmu. Stává se podkladem pro sledování zájmů osobních a soukromých na úkor prosperity společnosti. Vytváří mocenské struktury, které se nezakládají na demokratických principech, a jejich vznik nemá základ v demokratických procedurách, jež jsou základem moderního právního státu. Z tohoto je patrné, že projevy moci prostřednictvím korupce se dají nazvat protiústavními. Její globální charakter však neznamená, že působí po celém světě stejnou měrou. A nejen to, rozdíly jsou patrné i v možnostech jejího potlačování, druzích, účinnosti protikorupčních opatření a způsobu jejího postihu. Příkladem takového nepoměru budiž země s velice nízkou úrovní korupce, postavenou na jejich civilizační úrovni, morálních a společenských hodnotách (př. Island, Finsko, Norsko, Nový Zéland), oproti jiným zemím (př. země třetího světa), kde si nelze každodenní život bez působení korupce vůbec ani představit. 1.1. Pojem a definice korupce a korupčního vztahu Korupce (lat. Corrumpere, tj. zmařit, uplácet, podplácet) jako pojem není a prozatím nebyl nikdy přesně definován, především s ohledem na skutečnost, že se jedná o velice složitý jev. Neexistuje tedy, i vzhledem k odborné literatuře, univerzální definice, která by se dala použít na všechny formy korupce a byla uznávána i v mezinárodním měřítku. V Ottově slovníku naučném 4 je definice korupce vymezena jako jednání, kterým se na určitou osobu působí, aby jednal buď proti dobrým mravům, nebo proti svým povinnostem, ať již úředním nebo morálním. Chmelík 5 uvádí, že korupce je neformální vztah dvou subjektů jednajících v rozporu s dobrými mravy, spočívající v nabídce, příslibu a realizování výhody v něčí prospěch nebo 4 Ottův slovník naučný/dodatky. Díl třetí, svazek druhý Konkurs-Majo. Olomouc: Ladislav Horáček Paseka a Argo, 2001. 5 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 21. 6

akceptování takového požadavku za vyžádanou, nabídnutou nebo slíbenou odměnu. Hamšík 6, který vychází z nejrozšířenější anglosaské definice korupce od Josepha Naye 7, charakterizuje korupci jako zneužití postavení spojené s porušováním principu nestrannosti při rozhodování, motivované snahou po zisku. David a Nett 8 považují za korupci jednání motivované snahou po zisku korumpované osoby, která porušuje právní normu tím, že poskytuje za odměnu korumpující osobě či skupině osob výhody jakéhokoliv druhu a může tím poškodit i třetí osoby na protiprávním směnném obchodu přímo nezúčastněné. Korupci je tedy možno v co nejširším měřítku definovat jako získávání neoprávněných výhod za úplatek. Toto lze vyvodit například i z latinského úsloví do, et des (dávám, abys dal). Korumpovat tedy znamená mravně narušovat, kazit podplácením nebo poskytováním výhod či úsluh. Většina pokusů o vymezení pojmu korupce směřuje k institucionálnímu rozměru definice a redukuje ji na hospodářskou sféru. Za základní definiční znak je považováno zneužití veřejného úřadu, veřejné moci, postavení či moci a z tohoto titulu zneužívání postavení či moci k ovlivňování určitých procesů, zejména ve sféře hospodářské soutěže, vždy ku prospěchu jiného a za to přijatá finanční nebo jiná výhody. Z analýzy jednotlivých charakteristik korupce vyplývá, že se korupce vyznačuje především: snahou po získání individuální výhody, ať hmotné či nehmotné; zásahem do veřejné, státní či polostátní správy; vědomým porušováním právních norem; honorováním určitou výhodou, hmotnou nebo nehmotnou; vysokou latentností a racionalizací. Je nutno doplnit, že korupce zasahuje samozřejmě i soukromý sektor. 9 Co nejpřesnější definování korupce má největší význam pro zákonodárství v souvislosti s metodami, způsoby, formami a prostředky boje proti ní. V souvislosti s pojmem korupce je nutno také vymezit pojem úplatkářství, kterýžto je často mylně chápán jako synonymum k významu slova korupce. Zde, tak jak je patrné například i z našeho právního řádu, kde korupce jako taková ve skutkových podstatách vymezena není, je nutno úplatkářství chápat jako zúžení tohoto pojmu. Jedná se tedy z pohledu teorie práva o vztah obecného k zvláštnímu, kde úplatkářství je subsumováno korupci. 6 HAMŠÍK, Martin. Korupce a lobby. In. DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Sborníky Svazek 28. Brno : Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 85. 7 Srov. NYE, J.S. Corruption and Politional Develpment A Cost-Benefit Analysis. 1967. In. HEIDENHEIMER A. J.; JOHNSTON M.; LEVINE, S: Political Corruption. A Handbook. New Brunswick, New Jersey. Transition Publishers. 1990. s. 963-983. 8 DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 27. 9 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 20-21. 7

Dalším z pojmů je korupční jednání, jinými slovy korupční vztah. Obvykle se sestává z dohody mezi jednotlivci, na jejímž základě tento vztah vzniká. Charakteristickým znakem je zde latence, kdy se subjekty korupčního vztahu záměrně snaží o jeho zatajení, potažmo neodhalení. Jedná se o vztah založený na směně, která oběma stranám přináší výhodu a zároveň je proti dobrým mravům. 1.2. Příčiny korupce Základní předpoklady pro vznik korupce je nutno hledat ve výkonu moci. Uvedl to například už čínský filozof Konfucius (551-479 př.nl.): Každá moc svádí lidstvo ze správné cesty, absolutní moc ho zkazí. 10 Jednu ze základních příčin korupce můžeme tedy spatřovat v lidské touze po materiálních statcích, penězích, úspěchu, moci, kariéře atd. Vznik a výskyt korupce je ovlivňován řadou sociokulturních, ekonomických a politických faktorů. Ze strukturálních kořenů korupce lze odvodit, že se jedná o problém jednotlivců, systémů a institucí, a lze zkoumat příčiny vzniku korupce z několika vzájemně propojených hledisek a faktorů vytvářejících korupční prostředí. Prvním je tzv. efekt monopolu, kdy může být trh kontrolován několika firmami a stát může mít zájem, aby určité služby, práce apod. vykonával pouze určitý omezený počet těchto soukromých subjektů. S rostoucím počtem subjektů schopných poptávku uspokojit, roste korupční prostředí a předpoklad korupčního jednání s cílem získat státní zakázku. Existuje však i možnost k tomuto obrácená, kdy je poptávku schopno uspokojit pouze několik málo subjektů, avšak je užíváno odlišných korupčních praktik. Druhým faktorem jsou široké pravomoci a rozhodovací práva svěřené do rukou jednotlivců a organizací, pokud jsou vůči nim nedostačující, popřípadě žádné, kontrolní mechanizmy. Vytváří se zde pak možnost tvorby příležitostí k zneužití pravomocí představiteli určitých subjektů anebo úředníky za úplatu. Dalším z možných může být například nedostatek transparentnosti, který bývá dán několika důvody. Typicky však jde o úzký okruh osob disponující speciálními vědomostmi, znalostmi a informacemi, které jsou pak zneužity v něčí prospěch. Posledním z hlavních faktorů, přispívajícím k vytvoření korupčního prostředí, je asymetričnost, jinak též diskrepance, dysfunkce právního, administrativního, kulturního, ekonomického systému. 11 10 DAVID, V.; NETT, A. Korupce v právu mezinárodním, evropském a českém. Praha : C.H. Beck, 2007. s. 5. 11 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 22. 8

Mezi další neméně důležité faktory můžeme zařadit: výši úplatku, kdy se z obecné teorie předpokládá, že každý je úplatný a záleží pouze na okolnostech a výši nabídnutého úplatku, normativní systém, kde síla norem upravující fungování společnosti je výrazně ovlivňujícím faktorem korupce funkce administrativy, kde se hodnotí možná přemíra byrokracie, průhlednost veřejné správy, její efektivnost a ekonomičnost systém kontroly, kdy nedostatečná kontrola nevytváří hrozbu pro případné korupční jednání korupční tradici, kdy existují země a společenstva lidí považujících korupci za běžný jev, úplatek je brán za normální a někdy přímo očekávaný sociálně-politicko-společenskou situaci, kdy dochází k významným společenským změnám (např. změna politického systému a z ní vyplývající změny v chodu veřejné správy) žebříček morálních hodnot, kde v deformovaném stavu je upřednostňován osobní prospěch, osobní statky a bohatství, touha po moci atd. 1.3. Typologie korupce V odborné literatuře se typologii korupce nedostává shodných názorů. Za základní lze zřejmě považovat rozdělení podle velikosti a rozsahu na korupci velkou a malou. Velká korupce není příliš častá. Bývá spojena s korumpováním nejvyšších představitelů veřejné správy a špiček společenského života. Úplatky v tomto případě dosahují vysoké míry a bývají velice dobře utajovány. Prospěch je pro oba subjekty tohoto korupčního vztahu značný. Nejčastěji nabývá podob zpronevěry veřejných zdrojů, jejich mrháním a nehospodárným užíváním, soukromého prospěchu z privatizace, zneužívání pravomoci při přidělování zakázek, přidělování monopolních licencí, nepotismu, klientelismu a v neposlední řadě zneužívání důležitých, běžně nedostupných, informací. Malá korupce je opakem velké a její podstata spočívá v korupci početně vyšší skupiny obyčejných řadových pracovníků, úředníků, policistů, atd. Jedná se o tzv. korupci v běžném životě spojovanou s případy jako jsou podplácení úředníků a příslušníků bezpečnostních sborů, záměrně nepřehledná regulace, úzkoprsé dodržování pravidel nebo jejich záměrné flexibilizování, netransparentnost, zneužívání pravomocí plynoucích z kontrolní činnosti veřejné správy. 9

to na: Podle mého názoru by se dalo také přiklonit k rozdělení korupce, které uvádí Baloun 12, a Korupci prostou probíhající v podobě příslibu, nebo poskytnutí neoprávněné platby, nebo jiné výhody veřejnému (státnímu) zaměstnanci za účelem získání individuální výhody. Touto korupcí je narušena zejména rovnost občanů ve vztahu k výkonu veřejné správy. Korupci ekonomickou jež je realizována ve smyslu definice OECD, při níž se jedná zpravidla o narušení rovnosti mezi podnikatelskými subjekty a mezi státní správou a jedná se velmi často o korupci v transnacionálním rozsahu. Korupci politickou která narušuje ve své podstatě rovnost občanů a podnikatelských subjektů ve vztahu k voleným zástupcům a funkcionářům politické strany, kam také příslib či poskytnutí výhody směřuje, aniž by nutně docházelo k individuálnímu obohacení. (např. zajištění významného a finančně lukrativního pracovního místa někomu z příbuzenstva) Úplatkářství zde se jedná o příslib poskytnutí jakékoliv neoprávněné platby nebo jiných výhod nikoliv veřejnému zaměstnanci (i když toto tvrzení není zcela jednoznačné s ohledem na existenci polostátních finančních či jiných institucí) za účelem získání individuální výhody, a to jak v oblasti občanské, tak podnikatelské. 1.4. Oblastí působení korupce Korupce se prolíná de facto všemi oblastmi života ve společnosti. Nejmarkantněji se projevuje v oblastech politiky, veřejné a státní správy, bankovnictví, soukromém sektoru, v médiích a někdy je spojena s nejzávažnějšími formami jiné kriminální činnosti. V politice lze korupcí rozumět zisk soukromých neoprávněných výhod vycházejících z podílu na veřejné moci. Podle celosvětových průzkumů Transparency international jsou nejzkorumpovanějšími institucemi politické strany a to jak v demokratických, tak i nedemokratických politických systémech. Subjekty hospodářské sféry se mnohdy snaží získat od politiků výhody a v některých zemích je zcela evidentní propojení politiků, hospodářských představitelů a organizovaného zločinu. V oblasti veřejné a státní správy se v podstatě jedná o korupci ve vnitřním úředním styku, kdy jde o narušování a ovlivňování rozhodovacích mechanizmů a procedur. Vychází z legislativního prostředí, které mnohdy nedisponuje takovou regulací těchto mechanizmů, která by možnost jejich narušování a ovlivňování vylučovala. V této oblasti dochází především ke 12 BALOUN, V. K ekonomickým příčinám korupce: popis jevu a definice. Kriminalistika. roč. XXXII,č. 4/1999, s. 273. 10

střetu soukromých a veřejných zájmů, kdy cílem korumpujícího je prosadit svůj, individuální a soukromý, nad veřejným a společenským. V oblasti bankovnictví korupce vzniká zejména při poskytování úvěrů bez dostatečného zabezpečení návratnosti poskytnutých investic a prostředků, přednostním uspokojováním pohledávek bank před pohledávkami státu, praní špinavých peněz, atd. V soukromém sektoru by se daly definovat korupčními všechny ty oblasti, kde stát uplatňuje zákonnými prostředky zvláštní výkon státního dozoru (pojišťovny, penzijní fondy, stavebnictví, energetiku, telekomunikace, zdravotnictví, atd.) a kde dochází k soukromoprávnímu nakládání se státním majetkem. Je nutností tyto oblasti blíže specifikovat a stanovit jejich zvláštní ochranu pomocí zákona. V poslední době vyvstává také problém s korupcí v oblasti médií, kterážto je skutečně velkým nebezpečím pro demokratické země a je bezpodmínečné se jí jakkoli bránit. Pokud ne, jednalo by se o přímé ohrožení základů demokracie, a jak je patrné z minulosti, mohlo by dojít ke zneužívání médií například k propagandě a prosazování nehumánních a nedemokratických politických cílů. Organizovaný zločin využívá korupce k pronikání do politických sfér a státní správy za účelem ovlivňování rozhodovacích procesů ve svůj prospěch. Korupce mnohdy v těchto případech souvisí s vydíráním, kdy korumpovaný je vlastně kompromitován vlastní korupcí. Vzhledem k velké finanční disponibilitě organizovaného zločinu, se tedy jedná většinou o legalizaci výnosů z trestné činnosti, dosažení beztrestnosti atd., a zároveň z tohoto důvodu zde korupce nabývá nekontrolovatelných rozměrů s velmi závažnými důsledky pro samotnou existenci společnosti v podobě, jak ji známe. 1.5. Charakteristika subjektů korupčního vztahu Posouzení korupčního podnětu je ryze individuální záležitostí a svědčí o morálním kreditu každého subjektu. Korupční jednání se vždy zákonitě odehraje v mysli obou stran a na základě vyhodnocení těchto myšlenek se následně subjekty rozhodnou, zda podlehnou svodům korupce. Jednotlivec je postaven před rozhodnutí buď - anebo : 13 a) zkorumpovat sám sebe, anebo se zachovat korektně; b) nechat se uplatit, anebo vzdorovat nabízenému úplatku; c) aktivně uplácet jiné, anebo volit korektní postup; d) vzdorovat vyžadovanému úplatku, anebo podlehnout nátlaku; e) vyžadovat úplatek, anebo postupovat korektně 13 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha : Linde, 2003. s. 54. 11

Můžeme tedy rozdělit subjekty korupčního vztahu do dvou základních skupin. První jsou osoby nabízející nebo poskytující úplatek, tedy korumpující. Tato skupina bývá zastoupena jak běžnými občany, kteří sledují výhodu úplatku v rychlejším anebo účelnějším vyřízení svých osobních záležitostí, tak představiteli podnikatelských sfér, zástupců firem, právnickými osobami, apod., kteří disponují dostatečným množstvím financí nebo službami, tedy schopností zmanipulovat například i trestní řízení, ve kterém jsou schopni ovlivnit jejich výsledek, svědky, najmout si nejlepší obhájce atd. Druhá skupina je zastoupena osobami, které úplatek přijímají, tedy korumpovanými. Pro ně je charakteristická dispozice určitými pravomocemi a postavením, někdy i nesouvisejícím přímo s předmětem korupce, z jejichž titulu jsou schopni ovlivnit, buď negativně anebo pozitivně, předmět zájmu subjektu korumpujícího. 12

2. Historicko-právní aspekty korupce Předmětem této kapitoly je vývoj korupce a trestnosti korupce z historického hlediska. Jedná se především o rozbor v souvislosti s trestněprávní úpravou a politickou situací v českých zemích. Vzhledem k tomu, že po celou dobu neznala trestněprávní úprava pojem korupce jako takový, jedná se tedy spíše o vývoj trestnosti úplatkářství, který je subsumován pojmu korupce. 2.1. Vývoj trestně právní úpravy korupce před rokem 1990 Trestní zákony z let 1852, 1855 a 1878, které následně provázely i českou prvorepublikovou společnost (úplatkářství v nich mělo pouze dvě formy: pasivní - zneužití úřední moci a aktivní svádění ke zneužití úřední moci), byly nahrazeny po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu v roce 1948, v rámci kodifikační dvouletky, Trestním zákonem ze dne 12.7. 1950, č. 86 Sb. Úplatkářství jako takové bylo ve výše zmíněném zákoně zařazeno do čtvrtého oddílu třetí hlavy nazvané trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Trestné bylo jak přijímání úplatku a podplácení, tak nepřímé úplatkářství, které bylo charakterizováno zneužitím vlivu na působení pravomocí veřejného činitele za úplatek, jenž dotyčný subjekt požadoval anebo mu byl nabídnut. Objevuje se zde také zvláštní ustanovení o účinné lítosti, druh jednání, které mělo za následek zánik trestnosti pouze při podplácení a nepřímém úplatkářství, pokud o tom bylo učiněno oznámení za podmínek stanovených v zákoně. Úplatkářství v další novele a následném Trestním zákoně č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, doznalo pouze několika kosmetických změn v podobě přečíslování paragrafů ustanovení a hlav zákona ve kterých bylo obsažena. Bylo také mimo jiné doplněno společné ustanovení, ve kterém byl v obecné rovině specifikován pojem úplatku a veřejného činitele. Pro období komunistické vlády (1948 1989) bylo standardem, že spíše než klasická korupce byla charakteristická korupce spotřebitelská. Všudypřítomný nedostatek spotřebního zboží a materiálu způsoboval, že prodavači a zaměstnanci organizací, kteří zboží a služby prodávali, tyto nedostatkové statky vyjímali z běžného prodeje, drželi je tzv. "pod pultem" a nabízeli je pouze svým přátelům a známým, od nichž za to vyžadovali přiměřené protislužby. Nejčastěji se jednalo o obstarání jiného nedostatkového zboží, ale např. také přednostní uspokojení individuálních potřeb (přidělení dekretu na byt, kvalitnější nebo rychlejší ošetření ve zdravotnickém zařízení, opravu automobilu, na které nebyly k dostání náhradní díly, prominutí dopravního přestupku, přijetí dítěte na vysokou školu, výjezdní doložku, poukaz do lázní, zajištění tuzexových poukázek atd.) 13

V těchto případech se místo o korupci hovořilo spíše o systému tzv. "konexí" čím cennější a nedostupnější statek byl schopen někdo nabídnout, tím více cenných "konexí" získával a jeho postavení ve společnosti se zlepšovalo. Kdo neměl tuto příležitost nebo nechtěl nabídnout nic, musel se spokojit se základní, v té době velmi omezenou spotřebitelskou nabídkou. 2.2. Projevy a potírání korupce v souvislosti s demokratizací politického systému v ČR Po roce 1989 resp. 1990, v nichž došlo v naší společnosti k bouřlivým politickým změnám, se v souvislosti s řešením celé řady neodkladných problémů, nahromaděných během totalitního režimu, zdály otázky korupce být téměř podružnými. Faktory ovlivňující situaci na úseku korupce a úplatkářství se diametrálně změnily, na rozdíl od jejich trestněprávní úpravy, která de facto přetrvala až do schválení nového Trestního zákoníku v roce 2009. 2.2.1. Přehled vývoje Motivace korupčního jednání se v zásadě nemění, stále spočívá ve snaze získat neoprávněnou výhodu, nebo se jinak neoprávněně obohatit. Ve společnosti nebylo žádným tajemstvím, že korupce v naší společnosti stále přetrvává. Naopak postupné kroky ekonomické transformace na tržní mechanizmus měly zásadní vliv na projevy korupce, jež se takto stává stále více společensky závažnější. V období tzv. malé privatizace byly zaznamenány snahy o zkorumpování členů privatizačních komisí, dále byly zaznamenány i případy nabídnutí značné částky účastníkovi dražby za jeho odstoupení z účasti na ní. Ty to jevy vedly následně zákonodárce ke zpracování takových ustanovení zákona, které by zajišťovalo ochranu řádného a zákonného průběhu těchto akcí. Nově se zde tak můžeme setkat s pojmem pletich, zavedeném do trestněprávní úpravy novelou Trestního zákona č. 557/1991 Sb. (pletichy při veřejné soutěži, při řízení konkurzním a vyrovnávacím, potažmo zneužití informací v obchodním styku), kde aktivní i pasivní úplatkářství působí v rámci veřejných soutěží a dražeb, při kterých zákonodárce předpokládá rovné postavení všech soutěžících a účastníků. Nedovolený zásah do jejich průběhu v podobě úplatkářství však nelze postihovat podle skutkových podstat trestných činů úplatkářství, neboť na tato jednání dopadají speciální skutkové podstaty trestných činů hospodářských. 14 14 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 92. 14

Další nové korupční prostředí vznikalo v rámci restitucí a převodu státního majetku do soukromého vlastnictví. Zde se jednalo například o případy nejasných a netransparentních schvalovacích procesů privatizačních projektů. Naše společnost tedy v počátečním stádiu transformace zanedbala mnohé, co mohlo být jistou zábranou vývoje korupce, ačkoli byly k dispozici bohaté zahraniční zkušenosti z oblasti kriminologické, legislativní a kriminalistické. 15 2.2.2. Politické strany a klientelismus Vzhledem k nezastupitelnosti politických stran z hlediska demokratické soutěže je žádoucí neustálá kritika stranického stavu nejen v České politické sféře. Počáteční vznik a formování politických stran ovlivňovaly významným způsobem dva činitelé v podobě diskontinuity a postkomunismu, vyjma politických stran jako KSČM a KDU-ČSL, kde lze jistou kontinuitu vysledovat v podobě programového a voličského zázemí. Všechny vládní a parlamentní strany se tak podílely na politické a ekonomické transformaci, demokratizaci a přechodu k tržní ekonomice. 16 Způsob ekonomické transformace v podobě kupónové privatizace a zároveň nedostatečné nastavení mezí právních pravidel a kontroly umožnila rozmach politické korupce v podobě klientelismu, který je charakterizován neprůhlednými vazbami mezi politickou a ekonomickou sférou. Jedná se o vedlejší produkt politické činnosti téměř ve všech demokraciích, kde se politika stává specifickým odvětvím byznysu. Korupce se zde vyskytuje například ve formách nadstandardních služeb poskytovaných bezplatně politikům firmami, s cílem ovlivnit jejich rozhodování v procesech veřejné správy. anebo s cílem získat státní zakázku. Další z forem může být jev, kdy kupříkladu poslanci, jako členové správních a dozorčích rad státních a polostátních podniků, mají nestandardní a nemalé příjmy, potažmo nepatřičný vliv. Z toho můžeme dovodit, že se politické strany v naší společnosti staly spíše firmami" hájícími zájmy svých manažerů čelních politických představitelů, kdy namísto prosazování ideových hodnot a zájmů společnosti jsou upřednostňovány zájmy soukromé. 15 BRABCOVÁ, Irena, Policejní akademie České republiky, Katedra kriminologie. Sborník z odborného semináře "K otázkám korupce a úplatkářství". Praha: Policejní akademie České republiky, 2002. s. 53. 16 KLÍMA, Michal. Stranictví a klientelismus v Česku. In. DANČÁK, Břetislav; HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Korupce : projevy a potírání v České republice a Evropské unii. Sborníky Svazek 28. Brno : Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 52. 15

3. Současná trestně právní úprava ochrany společnosti před korupcí a úplatkářstvím Protiprávnost korupce úplatkářství je v českém právním řádu upravena ve dvou základních rovinách. První oblast trestně právní, kterou lze charakterizovat i jako oblast veřejnoprávní, rozeberu v následujících podkapitolách. Druhá je tvořena normami soukromoprávními, zejména obchodním zákoníkem. 17 3.1. Ochrana společnosti prostředky trestního práva hmotného Vzhledem k přijetí nového kodexu trestního práva v podobě Trestního zákoníku (dále jen TZ), tj. zákona č.40/2009 Sb., by se dalo očekávat i nové pojetí trestněprávní úpravy korupce. Nadále však není tento pojem jako takový v platném trestním právu definován. Jedná se tedy stále především o vztah korupce a úplatkářství v té podobě, ve které jsem ho uvedl v předchozích kapitolách. Tedy o vztah, kdy korupce subsumuje pojem úplatkářství, který v našem trestním právu už vymezen je, a to v podobě několika základních skutkových podstat. Protiprávnost korupce a úplatkářství je pak dále obsažena i v dalších skutkových podstatách, základních i kvalifikovaných. Jedná se především o skutkové podstaty, jejichž společným znakem je korupční jednání: Trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle 256 TZ Trestný čin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle 257 TZ Trestný čin pletichy při veřejné dražbě podle 258 TZ Korupční jednání jako takové pak může být pácháno v souběhu s několika jinými trestnými činy, zejména: Trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle 255 TZ Trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle 329 TZ Trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti 330 TZ Předpoklady pro páchání trestné činnosti spojené s korupcí lze potom spatřovat v několika následujících podmínkách: Existence nositele veřejné funkce a s tím související disponibilita daných oprávnění Porušení státem stanovených norem Odměna nebo prospěch za dané porušení, popřípadě jejich nabídka Porucha pravidel chování je provedena ve prospěch jiného subjektu 17 CHMELÍK, Jan. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003. s. 79. 16

Existence příčinné souvislosti mezi poruchou chování a úplatkem 3.1.1. Úplatkářství Hlavním nástrojem postihu korupčního jednání jsou v trestním právu skutkové podstaty vztahující se k úplatkářství, jakožto nejzávažnějšího problému v souvislosti s korupcí. Společným determinantem korupce, tedy úplatkářství, je především úplatek, který by se dal charakterizovat jako neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou nemá nárok ( 334 odst. 1). Zpravidla jde o zvýhodnění, které se dostává uplácenému nebo s jeho souhlasem jiné osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, např. finančním nebo materiálním. Může však jít i o výhodu jiného druhu, např. protislužbu. Z hlediska naplnění tohoto znaku není rozhodující výše úplatku. Zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici. Výši úplatku je třeba hodnotit v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují společenskou škodlivost tohoto činu. V oblasti výkonu státní moci a správy však nelze tolerovat zásadně žádné úplatky, a to ani nepatrné hodnoty. Toto vymezení pojmu úplatek v podstatě převzala i legální definice, která pouze poněkud zpřesňuje jeho vymezení např. tím, že za úplatek výslovně považuje i jiné zvýhodnění, na které uplácený, resp. jiná osoba, jíž se toto zvýhodnění se souhlasem upláceného dostává, nemá nárok. 18 Dalším ze společných znaků úplatkářství je Obstarávání věcí obecného zájmu, což je činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb. Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Nespadá sem činnost občanů, jež je výlučně projevem jejich osobních práv. Obstarávání věcí obecného zájmu ve sféře obchodních vztahů definuje ustanovení 334 odst. 3 jako zachovávání smluvně převzaté nebo právním předpisem uložené povinnosti, která má zabránit protiprávnímu poškozování nebo bezdůvodnému zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají. 19 Trestné činy úplatkářství jsou ve zvláštní části Trestního zákoníku systematicky řazeny do desáté hlavy trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných, ve stejnojmenném třetím díle. Jedná se o skutkové podstaty následujících trestných činů: Přijetí úplatku podle 331 TZ Podplácení podle 332 TZ 18 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha:C.H.Beck, 2009, s. 2886. 19 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha:C.H.Beck, 2009, s. 2886. 17

Nepřímého úplatkářství podle 333 TZ které jsou doplněny 334 TZ, společným ustanovením, charakterizujícím výše zmíněné pojmy úplatku a obstarávání věcí veřejného zájmu a vymezením pojmu úřední osoby ve vztahu k jeho obecné definici v 127 TZ. 20 3.1.1.1. Přijetí úplatku ( 331 TZ) Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu. V souvislosti s tím se tedy jedná o zájem na ochraně čistoty a transparentnosti veřejného života a ochraně podnikatelských vztahů před korupcí. Objektivní stránka je zde dána tím, že za trestně odpovědného je považován ten, který sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek. Dále bude za trestně odpovědného považován ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného spáchá výše uvedené v souvislosti s podnikáním, nebo kdo si za výše uvedených okolností o úplatek požádá. Žádost o úplatek je trestná přísněji, a to z důvodu zohledňování skutečnosti, že pachatel sám vyvine aktivitu k tomuto protiprávnímu jednání. Subjektem tohoto trestného činu může být jen ten, kdo obstarává, nebo se podílí na obstarávání věcí obecného zájmu, v souvislosti s podnikáním jiného, nebo sám podniká. Trestní odpovědnost prostředníka, je pak posuzována podle míry a formy jeho účasti, buď jako spolupachatelství, nebo účastenství. Subjektivní stránku zde reprezentuje pouze úmyslné zavinění. 21 3.1.1.2. Podplácení ( 332 TZ) Objekt je v tomto případě identický jako v případě předchozího trestného činu. Aby bylo učiněno zadost ochraně čistoty veřejného života a zákonného obstarávání věcí obecného zájmu, jsou postihovány komplexním způsobem i osoby, které v korupčním vztahu vystupují jako podplácející. 20 (1) Úřední osobou je a) soudce, b) státní zástupce, c) prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, d) člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci, e) příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie, f) soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce g) notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař, h) finanční arbitr a jeho zástupce, i) fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. (2) K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. (3) Úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva. 21 FRYŠTÁK, Marek, et al. Trestní právo hmotné : zvláštní část. druhé zcela přepracované a doplněné vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 115-116. 18