Červen 2012 Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov Obsah O hlavních úkolech strany po VIII. sjezdu KSČM... 1 Diskusní vystoupení našeho delegáta... 2 Několik dojmů ze sjezdu... 3 Do Vyškova přijel diskutovat Pavel Kováčik... 4 Kdo má být škodný... 4 Meze české demokracie... 5 Mediální pravdy... 6 Historický kalendář červenec... 7 Názory a výroky :... 8 Hlas mladých... 8 Rathiáda... 8 Spojené státy a drogové operace... 9 O hlavních úkolech strany po VIII. sjezdu KSČM VIII. sjezd KSČM, který se konal 19.-20. května 2012 v Liberci charakterizoval současný politický vývoj jako naprostý krach neoliberalismu. Teze o tom, že trh si vše tzv. pohlídá se ukázala jako naprosto scestná. Pravicová vláda přivedla společnost ke zhoršování sociální situace občanů a k chudnutí celé společnosti Současná situace ve společnosti je výbušná. Neobyčejně poklesla důvěra lidí nejen ve vládu, ale obecně i v ústavní instituce a politiky vůbec. Současná celosvětová hospodářská krize překonává krizi třicátých let, neboť její součástí je i krize morální. Východiskem nejsou prosté škrty, kterým se u nás říká reforma, ale jedině radikální změna samotného systému. V brzké budoucnosti čekají lidstvo hluboké společenské změny. Česká společnost, ale i evropská, je na rozcestí. Naše strana je na vzestupu, získáváme nové členy a sympatizanty. Musíme být schopni formulovat základní přístupy ke všem oblastem společenského života u nás. Musíme však také být na tyto změny připraveni lidsky, musíme být případně schopni zaujmout místa v exekutivě a to už na podzim při volbách do krajských zastupitelstev. Preference naší strany stoupají, agentury hlásí přes 20% hlasů pro nás. Zamysleme se, zda jsou to jen uvědomělé hlasy, či to nejsou hlasy tzv.
protestní. Ty bývají ošidné. Ve společnosti je značný kvas. Zejména odbory a občanské iniciativy dokáží vytáhnout na náměstí velkých měst tisíce lidí. Přiznejme si - komunisté jsou zde málo vidět. Nejsme v čele protestů, lavírujeme, kličkujeme. Jsme mnohdy v závěsu za bouřícími se davy. Jsme stále nejpočetnější politickou stranou. Je nás 62.000 v 3805 základních organizacích s průměrným věkem 71 let. Jsme stranou masovou, ne co do počtu ale vlivem na masy pracujících, důchodců i mládeže. Jsme jedinou důsledně levicovou stranou u nás. Jako důsledná opoziční síla odmítáme protilidová opatření vlády. Vysvětlujeme občanům nebezpečí plynoucí z pravicové vládní politiky. Dáváme své návrhy na řešení. Naši oponenti se budou snažit narušit práci naší strany, zejména před každými volbami počítejme s rostoucí vlnou antikomunismu. VIII. sjezd KSČM proto vytyčil hlavní úkoly, kterými se bude jak Okresní výbor, tak ZO KSČM v dalších měsících podrobně zabývat. Jaroslav Sláma, předseda OV KSČM Vyškov a člen ÚV KSČM Diskusní vystoupení našeho delegáta Vážení delegáti sjezdu, chtěl bych tímto pozdravit vás všechny, jakožto nejmladší delegát sjezdu. Mé pozdravy však poputují zejména ke zde přítomným novinářům. Jsem rád, že se účastní sjezdu strany, která za dvaadvacetiletou existenci dokázala předvést, že je stranou slušných lidí a hájí zájmy většiny obyvatelstva. Obávám se však, že, jak je už u českých médií zvykem, nebudou o právě probíhajícím sjezdu informovat objektivně. Já se vlastně ani takovým redaktorům nedivím. Musím je jenom politovat. Oni sami jsou v podstatě oběťmi kapitálu. Jednoduše řečeno českým příslovím koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A diktatura kapitálu je diktatura kapitálu. Obrovským kladem, kterého by měla KSČM využít, je její čitelnost a tím pádem i jistota, že se jako jediná skutečně levicová parlamentní strana postaví na stranu obyčejných lidí. Je jedinou levicovou stranou proto, že sociálním demokratům brání v uskutečňování levicové politiky na vládní úrovni jak přežité Bohumínské usnesení, tak postoj některých jejich členů. Chtěl bych z tohoto místa poradit i České televizi. No, české, podle mnohých ztratila morální právo nazývat se televizí občanů tohoto státu. Ta, jak se ukázalo, má v poslední době problémy se sledovaností večerních Událostí, ale i ostatních pořadů. Má rada je v tomto případě velmi jednoduchá: Například místo Zdivočelé země natočte seriál Rozkradená země s podtitulem Jak dostat zemi na kolena za pár let. Do hlavní role bych navrhoval například Václava Klause nebo Miroslava Kalouska. Myslím, že takový seriál by trhal divácké rekordy. V případě zpravodajství by to spravila kapka objektivity. Já se jen divím, že devadesát procent obyvatelstva neodmítá platit koncesionářské poplatky, protože si tím platí propagandu sami proti sobě. Dalším bodem, ke kterému bych také rád řekl pár slov, jsou mladí. Nedávno pan Gazdík prohlásil, že TOP je stranou mladých vzdělaných voličů. Pan Gazdík předjímal vývoj oni budou stranou vzdělaných voličů až tato vláda zavede
školné. Víte, když se mladý člověk rozhodne vstoupit do KSČM, samo o sobě to o něčem svědčí. Minimálně o tom, že nedůvěřuje tomuto nespravedlivému systému, vidí alternativu a nebojí se jít svou cestou, protože vždycky je lehčí plavat po proudu než proti němu. Takového člověka je zejména třeba připravit na praktické otázky, které bude muset případným voličům a sympatizantům zodpovědět. Dnešního voliče totiž zajímá, jestli bude mít práci, nebo si bude muset zvolit, zda si zajde k doktorovi nebo raději zaplatí nájem. Rodiče zase zajímá, jestli nebudou muset podstoupit Sophiinu volbu, když budou děti posílat na vysokou školu. To trápí dnešní společnost. A já když mluvím s lidmi, často padne otázka - já vás budu volit, ale co mi můžete nabídnout, nebo co pro mě můžete udělat. A toto je stěžejní otázka, na kterou by každý z nás měl umět odpovědět. A podobným způsobem by měla probíhat i kampaň do podzimních krajských voleb jasně, srozumitelně, zřetelně. Na závěr bych chtěl popřát nejen vám, ale i všem slušným lidem, aby si jednoho dne mohli říci, že žijí ve státě, na který se mohou spolehnout, který je tady pro ně. Ve státě, kde se přestaneme dělit na otroky a pány. Filip Zachariaš Několik dojmů ze sjezdu Naši členové mi dali důvěru a umožnili mi zúčastnit se vrcholného jednání strany VIII. sjezdu KSČM. O závěrech sjezdu podají informaci ostatní delegáti, já se s vámi podělím jen o některé dojmy, které ovšem jednání sjezdu rovněž charakterizují. Na sjezdu jsem měl možnost se blíže seznámit a vyměnit si zkušenosti s řadou delegátů. Užitečné pro mne bylo i bližší setkání s těmi, kteří zastupovali naši okresní organizaci (s. Slámou, s. Frankovou, s. Koudelkou a dalšími). Hlubší vzájemné poznání nám jistě pomůže při další spolupráci. Spolu s většinou účastníků sjezdu jsem ocenil vystoupení člena našeho OV KSČM, soudruha Filipa Zachariaše, kterému účastníci sjezdu bouřlivě zatleskali již během jeho vystoupení. Účast a vystoupení s. Zachariaše je příslibem, že strana pomalu získává podporu i mezi mladými. Byl jsem spokojen s přípravou a kvalitou sjezdových dokumentů, ke kterým jsme se měli možnost všichni vyjádřit již před sjezdem strany a připomínkovat je. To se týkalo zejména návrhu nových stanov strany. Nepříjemně mne však překvapilo, že někteří delegáti, snad ve snaze se zviditelnit, podávali řadu pozměňujících nebo doplňujících návrhů, které však byly zpravidla pouze kosmetického charakteru. Nebylo výjimkou, že delegát podal i 18 pozměňujících návrhů, o kterých se muselo hlasovat samostatně. Mnozí diskutující nerespektovali témata, o kterých se jednalo a k nimž jsme se mohli a měli vyjádřit. Nutno však říci, že některé podnětné návrhy byly sjezdem přijaty. Na straně druhé jsem očekával širší debatu k tolik diskutovaným problémům, jako jsou členské příspěvky nebo prodej budovy strany v ulici Politických vězňů v Praze, ke kterému se dodnes nikdo nepřihlásil a zanechal u mnohých členů strany nepříjemný pocit.
Závěrem chci vyjádřit své uspokojení nad tím, že do čela strany byl sjezdem opět postaven soudruh Vojtěch Filip a to zejména pro jeho jasné, srozumitelné a realistické postoje ke způsobu řízení ÚV a dalšího směřování KSČM. Ing. Josef Malaník Do Vyškova přijel diskutovat Pavel Kováčik V souvislosti s proběhlým VIII. sjezdem KSČM přijel 11. června do Vyškova na okresní výbor diskutovat se členy a sympatizanty předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. V první části svého vystoupení se vrátil k hodnocení sjezdu (podrobné informace najdete ve Zpravodaji na dalších stránkách). Zastavil se zvlášť u několika problémů, které naši stranu trápí. Prvním z nich je nejen nedostatek mladých členů a sympatizantů KSČM, ale i nezájem mladých o politickou situaci a dění v republice. Připomněl také, že v získávání mladších generací pro naši politiku je velmi důležité působení v rodině, kde bychom měli začít. Dále se zastavil u mediální blokády KSČM. Strana se proti ní často ohrazuje, avšak zejména lid by měl Radě pro rozhlasové a televizní vysílání adresovat své námitky proti této izolaci je to účinnější než stížnosti vrcholných představitelů strany. Mnozí poprvé slyšeli o ocenění Strana otevřená ženám, kterou KSČM dostala od Fóra 50% hájící rovné příležitosti žen v politice. Velká část diskuze byla též věnována otázce podzimních krajských a senátních voleb. Kampaň byla v podstatě odstartována sjezdem. I zde se však bude výsledek odvíjet od činnosti každého kandidáta. KSČM si nemůže dovolit nákladnou kampaň jako ostatní strany (mimo jiné také proto, že nedostává desítky milionů sponzorských darů od bohatých podnikatelů), a tak nezbývá než poctivé práce každého jednotlivce. Po více než dvouhodinové diskuzi sklidil předseda poslaneckého klubu od zaplněné zasedací místnosti okresního výboru potlesk. Filip Zachariaš TK připomíná: beseda s předsedou poslaneckého klubu KSČM byla vlastně současně nástupem do volební kampaně pro krajské a senátní volby, které proběhnou na podzim letošního roku. Opět to znamená, že prázdninový čas nebude pro naše organizace a zvláště kandidáty pro volby, volební štáb, OV i ZO ani zdaleka jen časem prázdnin či dovolenkového klidu. (Viz též http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; ) Kdo má být škodný S dluhovými problémy jsou superproblémy. Někdo si půjčí, ztratí schopnost dluh splácet a dostane se do maléru, ani neví jak. Pokud půjčku poskytují banky, bývá to ještě jakž takž snesitelné. Ty si totiž zjišťují, zda půjčující bude schopen dluh splácet, případně ještě se zajišťují solventním ručitelem. Mnohem horší to bývá u všelijakých nebankovních půjček, Rychlých prachů, Půjček bez ručitele, Půjček na ksicht (tedy bez zjišťování solventnosti budoucího dlužníka). Zejména takové firmy, ale do jisté míry i banky, si zajišťují splacení půjčky a příslušných úroků i poplatků často až lichvářským způsobem.
Abychom byli konkrétní. Když si přijde půjčit někdo potřebných třeba 50 000 korun, které nezbytně potřebuje dejme tomu na zakoupení bytu, zajištění v nemoci, podporu dětí na studiu a z desítek jiných důvodů, neměl by půjčku dostat, není-li záruka, že za běžných podmínek bude schopný zapůjčené i s úroky splácet. Pokud mu tedy finančník půjčku dá v situaci, kdy takové záruky nejsou, měl by nést část rizika s nesplácením. Tento jeho podíl by mohl mít podobu nevymahatelnosti úroků v situaci, kdy dlužník ztratil schopnost plnit svůj závazek v podstatě bez vlastní viny. Současná praxe je opačná. Kdo ztratil schopnost splácet, na toho se nasadí penále, mimořádné poplatky, zvýšení úroků a kdeco, takže se pod tíhou dodatečných, a tedy nezapůjčených peněz snadno ekonomicky sesype. Na příklad proto, že onemocněl, přišel o zaměstnání a podobně. Copak je morální, aby nějaký finanční šíbr dosáhl i stoprocentní zisk, ačkoliv si vůbec nedělal těžkou hlavu se zjišťováním, zda půjčka má šanci na splacení? Nebo také z druhé stany. Když banka zkolabuje, věřitelé, tedy klienti, kteří mají v bance své finanční prostředky, přijdou v dobrém případě o část své úložky, v horším o všechno. Nemluvě o tom, že státní pomoc bankám jde zase z kapes řadových občanů a do kapsy bankéřské. Zkrátka finančník (ať již banka, nebo nějaký ten nebankovní šíbr) má dnes zaručený nejen zisk, ale i nadzisk, dosažený na příklad exekucí domu či bytu dlužníka nebo ručitele, ale občan podobnou záruku nemá. Toto jistě není vyvážený stav. Proto se vracím k úvodu. Půjčovatel by měl spolu s žadatelem o půjčku nést riziko, zda půjčka bude splacena. Pak by si dobře rozmyslel půjčovat jen tak pro pěkné oči desítky tisíc třeba na dovolenou, když by měl nést riziko, že na akci nic nevydělá. Systém, který umožňuje bohatnout na bankovních operacích místo na produktivních investicích a kvalitě práce, takový systém tedy jako ten dnešní si nezaslouží přežít. Meze české demokracie Nejen česká demokracie má svá specifika. Platí to o jakémkoliv demokratickém systému a o tom buržoazním dvojnásob. Formálně máme demokracii zastupitelskou. To znamená, že občané si ve volbách vyberou své zástupce a ti pak naším jménem mají řídit společnost. Zmíněný základ zastupitelské demokracie by platil tehdy, kdyby ti pověření, zvolení plnili to, čím své voliče nalákali, aby je podpořili. Nemusíme chodit daleko. Dnešní pravicová skorovláda prosazuje reformy, jejichž konkrétní podobu sama dosud nezná. Jak tedy pro ně mohla získat podporu občanů? Spíše jen zahraniční média, vydávaná v české mutaci, zajišťují takové propagační oblbnutí občanů, které by mělo vládě umožnit, aby dělala to, co chtějí její sponzoři. Jinak by vláda neuvažovala o částečné privatizaci důchodového pojištění se státním příspěvkem. Proč by měl stát vkládat peníze na své budoucí důchodce soukromým firmám, když stejně tak zvaný základní (solidární) pilíř si ponechává? Inu proto, že v bankách, pojišťovnách a podobných institucích jsou peníze, které bože chraň mohou vhodně usměrnit hlasování. Demokratické by bylo, kdyby vláda poskytla
občanům opravdu solidní podklady, předložila variantní návrhy a pak je vyzvala: Vyberte si! Že by to bylo obtížné? Inu, snadné není nic. Kdyby však vláda chtěla tvrdit, že vládne demokraticky, pak by takovou základní změnu, jakou je zásadní překopání důchodového zajištění, předložila občanům: Vážení občané, tady máte návrhy podložené, s opozicí a všemi zainteresovanými organizacemi prodiskutované, vyberte si v referendu to, co považujete za nejlepší. Nu a právě tady vidíme ty hranice demokracie. Kdysi odmítl prezident Havel referendum o vstupu do NATO slavnou moudrostí: To nemůžeme dovolit, oni (občané, tedy vládci v zemi) by mohli rozhodnout špatně. Zkrátka. Meze české demokracie jsou dány zájmy zahraničních a domácích vlastníků většiny majetku v ČR. A to řekněme s lítostí, že i vinou voličů se netýká deseti milionů našich občanů. Tady si vystačí známí miliardáři a dolaroví milionáři, jak je dnes módní označovat ty, kteří se stačili dostatečně napakovat, když se lid nedíval, protože poslouchal politické Sirény. Policie a soudy zavírají oči raději i dnes. Pánové Kalousek, Čunek, Vondra, Drobil, Gross, Bém, kamarádi Pepy z Hongkongu a stovky dalších slušných politiků, ti by mohli mluvit. Ale nepromluví. Dobrovolně určitě ne. Mediální pravdy Naprostá většina občanů je plně odkázána na informace, které nám předkládají média, jež jsou v rukou bohaté pravice, a proto jí slouží i svými informacemi. Není to nic nového. Uvedu malý příklad z padesátých let, abychom viděli, že tyto pravicí vhodně upravené lži nejsou vynálezem polistopadové doby. Sotva byla zřízena stanice Svobodná Evropa, zaměřila se na podněcování nespokojenosti občanů v Sovětském svazu a lidových demokraciích. Jednou večer jsem sledoval její české vysílání, v němž jsme byli přesvědčováni, že naše země tvrdě doplácí na spolupráci se Sovětským svazem. Prý tam vyvážíme levně kvalitní výrobky a dostáváme za to méněhodnotné a předražené suroviny. Informace byla podána přesvědčivě. Když skončila relace pro ČSR, pokračovalo vysílání na stejných vlnách pro SSSR v ruském jazyce. A hle! Tady jsem se dověděl, že SSSR tvrdě doplácí na své spojence jako je ČSR, Polsko a další. Vyváží do nich levně nedostatkové suroviny a na oplátku dováží předražené nekvalitní průmyslové výrobky. Byly to sice zprávy ve dvou rozdílných řečech, ale předával je stejný propagandista USA. Tam komu lhali? No, oběma. Vzájemný obchod, zvláště s přihlédnutím k americké praxi dvojího metru (embargo) v obchodování, byl výhodný pro obě strany. Také jsem zažil, že strýc, bývalý politický vězeň odsouzený za to, že měl jakmile začne třetí světová válka se zbraní zabránit přístup dělníků ke zbraním v továrně, mi vyprávěl, jak spoluvězeň a vzdělaný ekonom o přestávce v práci na kusu papíru z pytle cementu vypočítal, že pokud bychom prodávali uran Americe a ne Rusům, byli bychom boháči a nikdo by u nás nemusel přeložit stéblo křížem. Když jsem jej dotazoval, zda v Kanadě a Kongu (tehdejším největším dodavatelům uranu) nemusí nikdo pracovat, dostalo se mi nevrlé odpovědi, že tomu nerozumím. Neporozuměl jsem naštěstí opravdu. Vždyť jsem jako student byl vedený k tomu, abych o přijímaných informacích
pochyboval, to znamená, abych se z různých zdrojů snažil tvrzení buď potvrdit nebo vyvrátit. Dnes je situace jako s tou tehdejší Svobodnou Evropou. Od prezidenta se dovíme, že se národ neměl nikdy tak dobře jako dnes, od vlády, že jsme na tom dobře, lépe než většina ostatních, zatímco se všemožně zdražuje, zvyšuje se nezaměstnanost, vzniklo bezdomovectví. Bydlení v Havlových králíkárnách se pro mnohé stává nedostižným luxusem (jen v našem bytovém domě byly dvě rodiny vystěhovány pro neschopnost platit nájemné). Města se chlubí nákupem či výstavbou za peníze, které získala z prodeje bytových domů (těch králíkáren), řady objektů, z podílu na plynovodu atd. Vláda nemá na nic potřebné množství peněz, zato se může pochlubit hvězdným dluhem. Do důchodu se odchází stále ve vyšším věku, takže mladá generace obtížně získává první zaměstnání. Prostě celá ta historie desítek roků ukazuje, že kdo umí lhát, domnívá se snad, že nemusí umět už nic jiného. Historický kalendář červenec 1922 90. výročí 6.- 9. července se v Brně konala spartakiáda Federace dělnických tělocvičných jednot. Účastnilo se jí 30.000 cvičenců a diváků. Slavnosti vyvrcholily táborem lidu a průvodem. Na spartakiádě se masově rozšířil pozdrav Práci čest, který se pak vžil v celé straně. 1927 85. výročí 17. července si rakouské dělnictvo vynutilo vyhlášení všeobecné stávky ve Vídni a stávky dopravních zaměstnanců v celé zemi na protest proti krvavému potlačení demonstrace vídeňských dělníků policií před justičním palácem 15. července, při níž bylo 94 lidí zabito a okolo tisíce raněno. Taková byla odpověď vládnoucích kruhů na sociální požadavky lidí. 1932 80. výročí 31. července zaznamenali v Německu nacisté v parlamentních volbách další vzestup. Získali téměř 14 milionů hlasů a 230 mandátů proti 107 mandátům v roce 1930. Komunistická strana Německa získala 5283 000 hlasů a 77 mandátů a sociální demokracie téměř 8 milionů hlasů a 133 mandátů. 1937 75. výročí 6. července zahájila španělská republikánská armáda u Brunete severozápadně od Madridu ofenzívu proti vzbouřeneckým vojskům generála Franka, která byla podporována německými a italskými jednotkami. Zde poprvé zasáhla do boje další československá jednotka, dělostřelecká baterie J. Majka. 1942 70. výročí 3. července vydal Hlavní stan vrchního velení rozkaz vojskům Rudé armády k vyklizení města Sevastopolu po osmiměsíční hrdinné obraně. 17. července začala na vzdálených přístupech obrana Stalingradu proti pronikajícím německým tankovým a motorizovaným divizím. V prudkých ústupových bojích se však jejich postup nepodařilo zastavit.
29. července se při zatýkání v Lysolajích u Prahy zastřelil Václav Mařík, poslední člen II. ilegálního ústředního vedení KSČ, když od května do července gestapo zatklo ostatní členy. Vedoucím ilegálního zemského vedení KSČ na Moravě se po jeho zatčení stal Josef Rérych. 30. července se uskutečnilo v Londýně na Trafalgar Sguare velké shromáždění, na kterém 70 000 přítomných Londýňanů schválilo výzvu k anglické vládě, aby uspíšila zřízení druhé fronty v Evropě na pomoc Rudé armádě, která sama čelila náporu nacistických vojsk. Byl to protest proti nesplnění slibu západních spojenců, že invase bude uskutečněna v roce 1942. 1947 65. výročí 1. července byl vytvořen zvláštní útvar SNB, který byl určen k likvidaci banderovských band, které řádily na východním Slovensku. Příslušníkům SNB a jednotkám armády pomáhali v boji s banderovci také bývalí slovenští partyzáni. 25. července byl v Praze zahájen I. Světový festival mládeže a studentstva za účastí 17 000 delegátů ze 71 zemí. Probíhal až do 16. srpna a mládež celého světa poprvé po strašné válce se svobodně sešla a manifestovala touho po míru a přátelské spolupráci národů. Bylo pak rozhodnuto konat tyto festivaly každý rok v jiné zemi. Názory a výroky : Někdy je zajímavé vrátit se do minulosti a srovnávat. Náhodou se mi do rukou dostaly materiály z IX. sjezdu lidové strany v roce 1937, kterou vedl msgr. Šrámek. Na sjezdu byla přijata rezoluce, jež zdůrazňovala: Není možné dále udržeti liberalistický řád, který umožňuje jedněm žít v blahobytu a druhým dává žebráckou mošnu. Není možné, aby v nadbytku životních potřeb měl lid hlad. Není možné, aby ceny určoval kartel podle své touhy po zisku Zvýšení životní míry pracujícího lidu není jen otázkou sociální spravedlnosti, je to základní otázka státního života. V naší zemi katastrofálně klesá populace a počet narozených dětí. Příčiny toho jsou jednak mravní, ale také sociální, v těžkém boji nejširších vrstev lidu o živobytí Proto je nejvyšším zákonem státu, aby svou politiku hospodářskou vedl ve prospěch těchto lidových vrstev, pro uspokojení jejich spravedlivých potřeb a nikoli pro zisky kartelů a finančního kapitálu. Člověk by řekl, že je to opsáno z programu komunistické strany za první republiky a svědčí to také o tom, že i v té opětované demokratické zemi byl kapitalismus stejný, jako je v podstatě dodnes i když již v globálním měřítku. A tak zůstane jen otázka pro dnešní lidovce. Proč se neinspirují u svých předchůdců? jom Hlas mladých Rathiáda Již delší dobu se dařilo médiím démonizovat politickou osobnost z ČSSD - Ratha. Když je tedy tento politik nakonec jen obyčejný zloděj a zkorumpovaná osobnost, jak je možné, že se zrovna jemu podařilo ve středočeském kraji ušetřit 400 milionů oproti plánovanému rozpočtu. Komu může tento čin vadit. No přece soukromým firmám, které zneužívají státní zakázky - tyto finanční prostředky
neskončily v rukou nenasytných firem, ale v rukou státu. Navíc druhou stranou mince je volební souboj, který má za následek, že ČSSD díky této aféře ztratila kolem 3-5% volebních preferencí. Pavel Herman Spojené státy a drogové operace UTAJENÁ OPERACE WATCHTOWER Tajná americká vládní operace spočívající v pašování drog, které financovaly protikomunistické aktivity mezi roky 1975 a 1984. V roce 1989 vláda USA vyčlenila 7,8 miliard dolarů na protidrogovou kampaň. Zamyslete se na chvíli za ty peníze byste mohli skoupit všechny pole s mákem světa. Vždyť jen závislost na heroinu je zjištěna u 500 000 Američanů a počet zemřelých v důsledku této závislosti vzrostl od roku 1983 do konce roku 1990 o 33 %. VOJENSKÉ MISE V AFGHÁNISTÁNU Spojené státy a Velká Británie zahájily 7. října 2001 v Afghánistánu "protiteroristickou operaci" proti mezinárodní síti Al- Kaida. Deklarovaných cílů okupace i tak nebylo dosaženo. Přitom právě po zahájení vojenských operací a pádu talibánského režimu došlo v této zemi k rekordnímu nárůstu produkce surového opia, základní suroviny pro výrobu heroinu. V roce 2002 došlo k nárůstu výroby surového opia a následně i heroinu o 1 400 % a tím bylo dosaženo objemu produkce z poloviny 90. let. V roce 2001 (poslední rok vládnutí hnutí Taliban v Afghánistánu) bylo sklizeno 185 tun surového opia, v roce 2002 to již bylo 1 900 2 700 tun, v roce 2003 více než 7 000 tun (87 % světové spotřeby a téměř 100 % spotřeby Evropy), v roce 2004 12 000 tun a objem vyrobeného opia v letech 2007-2008 činí více než 15 000 tun, z čehož je možné vyrobit 810 tun čistého heroinu. Vitkor Ivanov uvedl, že v roce 2004 se v Afghánistánu pěstovalo opium na 25 000 hektarech půdy. V roce 2009 se však jednalo již o 90.000 hektarů, což hovoří samo o sobě o tom, jak efektivní je přítomnost vojenských jednotek v oblasti. Pavel Hermann Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail: ov.vyskov@kscm.cz; http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz Pro vnitřní potřebu