Ma krajina pamef? Jaromfr Bene!, VIadimEr Brima I. Kofeny otazky Hned na セエォオ@ je dobre pnznat, fe v nazvu vyl'<:!enou otazku nepovafujeme pouze za metaforu a zdli se, fe v sou<:!asnem badatelskem ruchu to ani nenf nutne. Monopol scientismu zacfnli mit i V ceskych zemfch povfilive trhliny a netze pfedpokjlidat, fe tohoto Irendu zostanou usetl'eny i obory zabyvajici se vztahem cloveka a krajiny. Pffzna<:!nli polemika je vedena napl'fklad v soucasne biochemii. V teto debate vidf Z. Neubauer vyustenf a aktualizaci odvekeho sporu redukcionismu a holismu: je celek vysvetlitelny svymi Clistrni <:!i nikoliv? "Vznik vedy o slofitem (science of complexity) pl'enesl tento problern z oblasti osobnfch postojo a spekulaci do oblasti exaktniho myslenf a u<:!inil ho pnstupn'9rn matematickemu formalismu" (Neubauer 1991). V soucasnosti se menf i pojmovy aparlit odbornfko a to ve znacnem poetu disciplfn. Ve svete soudobe vedy vystupujf do popredf ty strlinky skutecnosti, ktere Lze steif ozna<:!il za hmotne: pole, pravdepodobnostnf vlna, symetrie, atraktory, disipativnf struktury, fraktlily atd. Vedy se rovnef za<:!inajf clenit na tvrde a mekke, pncemf nenf vyjimkou tu a tarn zaslechnout i poeticky zvuk. Dlile se mofeme setkat se silnou tendencf myslenf, kritickeho ke scientismu, kterli spocfvli ve snaze nel'esit ur<:!itou otazku, anif bychom se pred tim ptali, jak a proc otazka vznikla. Proe se tedy ptlime, zda mli krajina pamet'? Nejlepe si pornoferne alegorif Vliclava Belohradskeho (s poukazem na Kafku) o zvil'ecfm doupeti: "Zlipadnf clovek se stal V pozdnf dobe voyerem veskerenstva: na SVet Se dfvli mikroskopem, dalekohledem, ze vsech mofuych stran, nie neunikne jeho obscennfmu pohledu: vsechny nlirody a vsechny formy fivota jsou mu na dohled. Kdykoliv se Kafkovo zvfi'e uloff v doupeti ke spänku, aby si ufilo jeho bezpeef, slysf vzdlileny 5ramot, o kterem nevf ani, odkud pnchazf, ale ktery ho desf a pohlini k horeene pl'estavbe doupete... Sramot je povedomf 0 tom, fe veci nelze nikdy udrfet uvnitl' doupete, fe ono "vne" nakonec zvftezf a fe je treba mu nejak porozumr Smysl je spße ve vztahu k tomu "vne" nef v nekonecnem pi'estavovlinf "vnitl'ku" doupete. To "vne" ve svem celku totif nelze nijak manipulovat, ale jen uctfvat: neuswe zatahovanf vecf do doupete nas odcizuje tomu, CO je uctyhodne a CO nemofe byt nijak "pozorovano" nebo "vyrabeno"... Jsou problemy, ktere nelze resit ti<:!innejsfm videnim, ale jen tim, fe se osvobodfme od pojetf pravdy jako "vnitl'ku doupete", kde vse je neuswe <:!loveku na oefch. Dalsf veci "k videnf" nie nel'esf. Je tl'eba osvobodit se od te tizkosti z onoho "vne" doupete. To je rozhodujfci' motiv postrnodemfho mysleni" (Belohradsky 1991 (1989), 214). Nase otazka tedy vyplyva z neochoty respektoval stary antropocentristicky system myslenf, ktery potlacuje prave to "vne" cloveka. A "vne" je pl'edevsfm krajina. 37
Podobn9 teoretick9 spor, ktery lze siedoval v biochemii (viz ryse), se projevil v britske archeologii, kde vytistil v dnes jil ustupujfcf polemiku mezi procesualisty a postprocesualisty. pャg ウエッセ @ byl a je, zejmena v britske arcbeologii, tento spor staven dosti nest'astne na politickem z3klade, velmi zjednodusene feeeno - konzervativci jsou procesualiste, rasiste, sexiste a kapitaliste, ォ セエッ@ postprocesualiste progresfvnf levicaci (Shanks and Tilley 1989), nelze nevidet nepoliticke perspektivy postmodernfho pohledu na svet pomerne zfetelne. Ceska archeologie i krajinmi ekologie jsou v jine bistoricke situaci. Odmitäme intoleranci ve vede. CU:rne voln9, snad mnohdy prekvapiv9 zptlsob kladeni otazek a zfetelnejsf oddelovänf procesu ziskävänf a zpracovavfuf konkretnfch dat od interpretacf struktur, ktere datove soubory v nasem vedomi vytvan. Predevsfrn interpretaci pocit'ujeme jako misto vftane renesance subjektivismu a カッ ャョ ェ セヲ@ pole mysienkove invence. Uvdujerne-li o historicke perpektive, ュエャセ ュ @ snad shodne se znamou dvojicf postprocesualisttl-arcbeologtl H ョゥ セ@ bychorn s postprocesualismem souhlasili programove) konstatovat, セ @... "minulost stejne jako vestenf interpretaci proste vybduje (... "the past like an oracle requires intepretation") (Shanks- Tilley 1987, 27). ュセッャッp@si otazku, zda patff metafora do vedy. Zda se nam, セ @ ano. Metafora nemela misto ve vede, ェ ェゥュセ@ obrann9m mechanisrnem byl system zabehl9ch myslenkov9ch rituälü objektivismu. Verilo se, セ @ veda hromadi stlile nove a nove poznatky a novci kvahta セ @ ュ セ @ vzniknout napriklad jejich efektivnejsfm sberem a rychlejsim zpracovanim. Badatelsk9 subjekt byl postaven do role vnejsfho pozorovatele "obscennfho doupete" a metafora byla nucena tlit ve slovnicfch Iiterami vedy. Ale i ten je tfeba cas od casu prolistovat: Metafora znamenci doslova "pl'eneseni". Nepfuovnava ted y neco k necemu, jak se r cido nepresne rozumi. Metafora V zajmu poznanf skutecnosti konfrontuje v9znamy tim, セ @ nahrazuje slovo a slovni obraty slovem a obraty z jine smyslove oblasti, z jine sfery veci, jevll a pfedstav a tim dciva jevüm jinou dimenzi (Blahynka 1977, 226). 2. Cas a prfcinnost v krajine Tvrzeni, ktere zde chceme diskutovat, zni takto: krajinn9 prostor je nejkornplexneji uspol'adan9 system na Zemi s vysokou mirou sebestrukturace. Tato mfra je zavisla na "delce セゥカッエ B@ jednotlirych krajinn9ch celkü, tedy na jejich historickem stili, stejne jako jejich sebestrukturujfcfch silach. Do hry vstupuje dalsf otazka: Je cas, zretezovanf rllzn9ch druhll casll (srovnej clfuek Gottlieba - Lapky v tornto sbornfku), tedy historie v nejsirsfm slova smyslu pouze lidskou コャゥャ セゥエッウ エヲ L@ problemem lidskeho vnimani? Je historie skutecne jen gigantickou オッョゥセッョュ@ lidsk9ch v9fokü a psanycb textil (tedy komunikaco o minulosti nebo je cas i vlastnostf krajiny? 38 Cas je pl'edevsim zaklet v pncinnosti. Pokusme se o kratky vyklad. To, co v9fazne determinovalo a determinuje jakekoliv セゥカ @ a ョ セゥ カ @ systemy nachazejfcf se v krajine, je tvarnost Jcrajinneho prostoru, respektive relief povrchu litosfery. Relief je invariantnf a spolu s klimalern je zakladnim determinujicim cinitelem pro dalsf ウャッセォケ@ krajinneho prostoru, vcetne ウャッセォケ@ antropicke. Nekolik ncisledujicich zl'ejmych kauzlilnfch l'etezcll ukazuje funkce reliefu, plynouci ze vzcijemn9ch prostorov9ch vztahll a interakci s jednotlivyrni krajinnymi ウャッ セォ ュゥ Z@ Konfigurace reliefu diferencuje hydrosferu, podminuje vodni akumulaci, jeji rychlost a distribuci, je regulacnim cinitelern pffjmu a イッコ ャッ セ ョヲ@ sluneenf energie, deterrninuje vegetacni kryt, tvorbu plldniho profliu atd. Souhrnne vzato, zda se, セ @ nejtvrdeji invariantnf slofra krajinneho prostoru - reliet - je z blediska casu (byt' spise geologi?keho) v jistem smyslu nosicem prvktl pameti krajiny. Archeologick9 (ale i historick9) rozmer krajiny je dan funkci casu a jeho vnimfui clovekem V krajinnern prostoru. Role casu V archeologii je dnes predmetem rady specializovanych studif, vychazejfcich pfedevsfm z francouzske historicke Braudelovy skoly Annales (napr. Bintliff, ed. 1992, kriticky k カケカッェセ@ nazorll na rllzne typy easll cf. Srnith 1992). Tato Sko1a deli (ponekud arbitrame) cas na cas udlilosti, zahmujfci jevy, clovekem beme vnfmatelne (typickyrn archeologick9rn pffkladem udcilosti je pohl'eb cloveka), dcile na cas konjunktury, pokryvajfcf ェゥセ@ dem casove useky, ktere si je clovek schopen uvedornit (pokud vllbec!) spise v mentku celeho sveho!ivota H セゥ@ o cela desetiletf: v archeologii jde o takove jevy jako migrace, demograficke zahust'ovmi uzemo a nakonec cas dloubeho trvcinf, zahmujicf jil delsf casove useky, probfhajfcf nepozorovane i nekolik staletf. Tyto nejdelsf casove useky ェゥ セ@ clovek nenf schopen osobnf zkusenostf postihnout. Pro nove se rodfcf krajinnou archeologii jde o jeden ze z3kladnich problemll: Je エッセ@ ョ エゥセ@ chcipat urcite velke easove bloky, zahmujfcf trvfui celych archeologick9ch kultur ci obdobf jako homogennf a porovnavat je navzcijern. Dobl'e to vystihuje americky badatel M.E. Smith, ォ ケセ@ uvadi, fe "periody jsou synchronni konstrukty, ve kterycb jsou podmfnky a udälosti, odehravajfcf se v dane periode, nazirany jako analyticky soucasne". Takory pohled je metodologicky v9hodn9: オュッセオェ @ pl'edevsfm porovnciväni jednoilivych archeologicjc9ch obdobf s jin9rni a to bud' v Jogickem casovem sledu nebo neusporadane. 3. Prvni rovina pameti A CO si tedy lze pod vlastni pametf krajiny pi'edstavit? Domnfvcime se, re problern mci pfinejrnensfm dve z3kladnf roviny. Zkusme ucinit myslenkovy experiment a pokusme se podivat na hlavni tema ョ セ ィッ@ pnspevku jak z roviny eiste empirickeho poznaväni, tak i z roviny, ェ ェセ@ projevem je snad jeste pnpustnci mira subjektivismu. Predstavme si klasicke empiricke poznavanf krajinneho prostoru jako vnitfne slo!ite usporadanou ュョッセゥョオ@ jednoilirych prvktl pameti krajiny. Pokusme se tyto prvky pojrnenovat a strucne charakterizovat. 39
Snad nejsme daleko od pravdy, budeme-ji tvrdit, ze lidsk4 pravek4, sti'edovek4 i novovek4 sfdm te tvonla nejkomplexneju substruktury krajinneho prostoru. Poztlstatek historickeho ウ ヲ ャゥ セ エ L@ tak jak jej C!te archeologie, poskytuje jako prvek pameti krajiny informaci jak o dobe sveho vzniku, charakteru sfdelnfch jednotek a jejich okolf, tak o sledu zmen, ktere V sldelnlm are4lu V historicke (prehis toricke) dobe probfhaly. T vrdit, ze archeologicke vrstvy, ulozeniny a objekty v krajine jsou vnim4ny pouze lidskou spolee!nostf (resp. jejf pouc!enou specifickou Msti: odbomiky a z4jemci o historii), je neuplne a povrchnf. Archeologicky pozdstatek jako hmotny povrchovy nebo podpovrchovy relikt na sebe vfie コカャTセエョヲ@ biologick4 spolec!enstva (napr. rudernlnf rostliny na relikty sti'edovekych staveb). V4ZHi se tato spolec!enstva na archeologicke kontexty, rnusf existovat zpdsob, jakym spolecenstvo informaci o existenci vhodneho prosti'edf prec!te a vyd4 samo sobe pokyny k reakci. Zadfvejme se do nitra archeologicke vrstvy: ta obsahuje dam ddlezite prvky pameti krajiny, ktere カセ ォ@ C!te jiz Lerner vyhradne odbom fk, to jest bytost, jehoz specializovan4 potl'eba sebereflexe si vynutila toto C!tenf, tuto komunikaci realizovat. V archeologicke vrstve, v archeologickem kontexlu existujf tzv. ekofak1y. Francouzsky archeolog J.C. Gardin tfrnlo pojmem rozumf カセ @ co rntlze badateli vysvetjit minule pnrodnf prosti'edf. Mohou to b9t kosti lidi a zvfi'al, fosilnf pddy, zkameneliny, usazeniny a pyl rosllin. Udaje o ekofaktech Lze zfskat nejen na archeologickych nalezistfch, ale i ve volnem krajinnem prostoru, klery je obklopoval (Gardin 1979). Ekofaktem vhk nemusfrne rozumet pouze hmotne svedky minuleho pi'frodnfho prosti'edi, ale do jiste miry i souc!asnou skladbu fl6ry a fauny. Ta charakterizuje pi'echodny s1av ve sledu zmen biotickeho patra. Z4roven je i prvkem pameti krajiny, nebot' je polencililnfm nositelem informacf o reliktnfch spolec!enstvech a biotopech, svedi:!fcfch o historickych zrnenlich. Mezi doje:we prvky pameti krajiny lze radit vrstvy akurnulovane omice, nivnf usazeniny, jezemf sedimenty a vlastne i カセ ィョ @ pedologickli souvrstvl. Tyto M.stee!ne abioticke prvky v sobe skrjvajf informaci o vz4jemnem vztahu a stratigrafick9ch pomerech, SVed(!fcfch 0 dynamick9ch procesech, ktere Se V rninujosti (at' V historicke nebo geo)ogicke) odehr4jy. Nejmene nlipadnym, ale dosti vyznamn9rn prvkem pameli krajiny je jejf nezivli, abiotick4 slozka. Zde je nutne opet zdoraznit jiz カケセ @ diskutovanou funkci reliefu. Pokusme se zament na problern interakce rnezi reliefem a lidskou spolee!nostf: Jiz v dobe stadfho zernedelskeho praveku zil clovek organizovlin do ュ ョ セ ヲ ィ@ socililnfch jednotek a tuto skulec!nost vpisoval do krajiny. Na mnohych rnistech v Evrope se o tom dochovala dtllezitli svedectvf. V pozdnfch stlidiich existence lovecko - sberac!ske spolec!nosti podminoval relief rozloreni zdrojd (potravnich i jinych) v kraji.ne a byl tak jednim z rozhodujicfch faktoro vyuzfv4ni zeme C!lovekem. 40 Uved'me d4je priklad z rane zernedelskeho prosti'edi jihoz4padnfho Svedska, kde byly ie 4. tisfcileti BC umist'ovliny megaliticke stavby, pasfiove hroby a dolmeny ve sti'edu 'are4lu vidilelnosti" v krajine (Härdh 1982). Tato skutec!nost byla potvrzena proslorovou malyzou, kdy autorka proklizala, re are4jy viditelnosti se kryjf s tzv. Thiessenovyrni poly- ョッセケN@ Monument4Jnf pohi'ebnf pamlitniky se nachazeji na ョ ェイオコョ ェ セ ゥ ィ@ mislech zemskeho >ovrchu a カセオ @ meli ddlezilou spolec!nou funkci: demons1rova1 a petrifikovat soci4lni ;ystem spolee!nosti natrvalo v lcrajine. Jejich stavitele mdreme tedy pova!ovat za aktivni >rvek 1vorby pameli krajiny. Po z4niku socililnfho sys1emu, ktery sft' monumenllilnfch 1robek v krajine vytvoru, nebylo na mnohych rn(stech pohrofvlinf do velkych kamennych ;taveb ukonc!eno: znlirne pi'fklady z Kavkazu, kde se do takovychlo hrobek, pochlizejicfch セ@doby bronzove, pohi'bfvalo ェ セエ @ v イ ュセュ@ novoveku. Umfst'ovlinf pohrebnfch objek10 1 krajine melo a mli stlile svoje pevnli pravidla, z nichz demonstrativnost, podmanenf si >rosloru a jejich optim41nf viditelnost hraje hlavnf roli. Okrajove jsme se dotkli role viditelnych funer4jnfch pam4tek v krajine. Jak ukazuje ;ti'edoevropska archeologicka praxe zejmena v oblastech s intenzivnf カ ャォッーャッセョッオ@ オッョ イィ セ@ C!innostf, bylo zde rozrnfstenf pohi'ebnfch mfst s ve lkou pravdepodobnostf ;tejne huste, ne-li ィオウセヲ@ jako v pi'fpade velkych kamennych monumentlilnfch pohi'ebnfch >amlitnfko Skandinavie, Britanie, severonemeckych planf C!i Kavkazu. hオ ウ エセヲ@ prolo, ze ュェ Gゥセ@od jiz od 3. lisfciletf musfme pocftat s pi'evazne individualnfm pohi'bfvanfm, cdezto velke karnenne hrobky "atlantickeho" prostoru カ エセゥョッオ@ byly easto komun4jnimi Nゥエセゥ ヲィッ^@Jako pi'fklad hustoty uved'rne mirnoradne silnou koncentraci hrobd kultury se ;norovou keramikou z povodf sti'ednf Biliny v severozapadnfch Cechach. Podle obrazu, 2Chyceneho V prostoru カ jォッーi ッセ ョ ケ ィ@ odkryvtl omice V pj'edpolf ve)keho hnedouhe)-!eho lomu, jde 0 hustotu jedne pohi'ebnf skupiny hrobtl na jeden kilometr ctverecnf. :J hrobd kultury se セ mイッカッオ@ keramikou se opravnene pi'edpokladli C!asto jiz neexistujfcf nohylovy ーャゥセエG L@ tedy prvek, ktery v lerenu hroby symbolicky oznae!oval. Dnes jiz ne-!ldstujicf oznac!enf techto hrobtl v krajine naznac!uje skutecnost, ze do jejich blizkosti >yly v ュャ セヲ@ dobe bronzove (1350-750 Iet BC) ukladliny (nejspße zapousteny do!lineneho rnohyloveho ーャ セ エ I@ hroby ュャ セヲN@ Zda se, fe pravek4 krajina stl'edoevropskeho prosloru byla, podobne jako krajina ;kandinavsk4 mnohde v soucasnosti, doslova poseta mohylami zemrelych. Tyto ;kutecnosti svedc!f opet 0 demonstrativnfrn charakteru lidskych pohi'bll fungujfcfch 1 krajine jako prvek jejf pameti. Fenomen smrti v krajine pati'i rnezi nejzajfmavejsf jevy, 13 nichz lze siedoval problern reprodukce krajinnych Struktur. Vidfrne tedy, ze z4nikem 1eb0 pj'emedou ZiVebO SUbsystemu jeho urcite funkce pokracujf V dabfm pasfvnfm >Ösobeni v krajine. Mnohdy je lo dlino proste jen uspoi'adlinfrn jeho abiotickeho hmot- Jeho projevu, kterym se subsystem do krajiny vepsal. 41
セョ ッ ッp@vyznamny je probmm イッコュヲウセョヲ@ pohansjcych svatyß a ld'est'anskych kosteld v evropsk6 コ ュ セャウォ @ ォイ ェゥョセN@ Co se vyu!fvlinf zeme エケセ N@ posobf svatyne a pozdeji kostely jako pfuozenli kultovnf centras v)'raznou krajinnou dominaner (Aston 1984). Mnoho vyraznych prvko pameti krajiny se na rozdrj od krajiny stredoevropske zachovalo na britsjcych ostrovech. Proto neprekvapf, je-li metodologie studia krajinn6 archeologie zde nejlepe vypracovlina. Bylo proklizlino, re dominantni Iinie a prvky V krajine udlivajf charakter ュャ セヲュ@ jevom (impositions). Takov6 prvky jsou nazyvliny krajinn9mi antecedenty (Roberts 1987, b ョセ@ 1993). Jsou jimi napi'ßdad kamennli セャ ョ ョゥ@ poli v sevemf Anglii, ale i v Iesich jihozcipadnfch Cech. K antecedentdm mdzeme ーッセゥエ エ@ i エイ ゥセョヲ@ parcelace polf, zjistitelne v Cechlich v katastrlilnfch pllinech, ale obcas i na leteckych snfmcfch. 4. Druha rovina pameti DruM rovina probl6mu Je!! spße v pruniku ftlosofie, ekologie a kybemetiky. V systemovem pojetf nemli krajina stmulou strukturu, nybd ーイッ セjゥカャゥ@ v セ ウ @ neustlilou promenu, kterli mdze mit bucf charakter totlilnf postupne pfestavby struktury vazeb nebo charakter ィ ヲセョ ュ@cyklickych コュセョ@ odvislych od fluk.tuace okrajovych prvkd systemu, danych astronomiekau a fyzicko-zemepisnou predispozicf. Tyto cyklicke コュセョケ@ nevedou ani k trvale ーイ ウエ カ セ@ systemu ani k nlih19m zvratdm v jeho dosavadnf struktui'e. Ve spojitosti s touto dynamikau systemu je velmi ddle! itli otcizka jeho stability. V pffpade krajinne ekologie navrhuje jiz v roce 1970 J. Jenik pouzfvlinf termfnu homeostlize krajiny. Definuje ji jako stav, pri nemz hlavn{ cinne prvky a hlavn{ イ エセコケ@ vazeb krajinneho systemu jsou Udrzovciny autoregujacnfmi ekojogickymi procesy V quasistaticke stabijite a pi'i nemz nedochlizf ke vzniku katastrofickych Z'iratd (Jenfk 1970). ') Zdli Se, ze ー ュ セエG@ krajiny, jako UrCitJ mechanisidus, V nemz je Specificky zabudovlifla ゥャョエセコ@ vazba, mli ェ セエ @ ャセヲ@ rozmer, jehoz demrovlinf bude llkolem budoucnosti. Pokusme Se V nekolika vetlich poodhalit touセ L@ ukryvajfcf dosti kompjikovane mechanismy a jevy. Ty je nutne v budoucnu nejen kvantifikovat, ale jak spnivne ffkli hermeneuticjcy princip, ュヲセカ イー@pochopit. Predstavme si, re カセ ィョケ@ subsystemy V krajine obsa!ene, tvoff jakousi "komplexnf informaci" mimomdne slozitosti, kterli se カセ ォ@ navenek chovci obdobne jako geneticky k6d: produkuje sobepodobne tvary a kombinace. Za zvfienou stojf, zda i v ーヲー セ@ rec1lne krajiny neuvdovat o jistem ffdfcfm principu - epigenetick6 krajine jako reprezentaci morfogenetick6ho pole (Neubauer 1989, 227). Ackoliv zde tyto pojmy nechceme blffe diskutovat, pouze podotyklirne, ze prnve teorie morfogenetickych polf md!e v brzy nabfdnout cesty k pochopenf trasformacnich funket a proceso, ktere v ォイ ェゥョセ@ probihajf. Ztotozneni morfogenetick6ho pole, pffpadne epigenetick6 krajiny s jakousi plat6nskou ideou krajinneho prostoru by bylo jiste naivnfm コェ ョッ オセ ョヲュ@ problemu, ostatne to ani nemlime 42 v llmyslu. Jsme カセ ォ@ toho nlizoru, ze krajina mli svoji hlubinnou podstatu a smysl. sエ ェセ @ jako hudba je neco vfc nez uspomdany system elementlimfch t6nd menfcfch se V case, Je zi'ejme i krajina proste neco vfc ne! jen slozitli struktura biotickych a abioticjcych slorek. 5. Lomskj potok: pffklad ztraty pameti Pokusme se podivat prizmatem ョ セ ゥ ィ@ predchozfch uvah na konkretni pn1dad archeologicky pojateho krajinneho prostoru. Zvolili jsme si clist ーッ ォイオ セ ョッィッイウォ @ plinevni oblasti a to sti'edni a dolnf usek povodi Lomskeho a Loucenskeho potoka na Bßinsku v severozcipadnfch Cechlich (obr.l). Toto uzemf o rozloze asi 22 km 2 je jiz od padesat9ch Jet nevratne niceno povrchovou tezbou hnedeho uhli. Diky dlouholete intenzfvnf zachranne archeologicke cinnosti, ktera probihala a probiha ve zcela mimoi'adnych podmfnklich "totalniho odkryvu" cele krajiny, meli a stlile majf archeologove neobvyklou moznost zachytit strukturu pravekych a sti'edovekych ウ ゥ ャゥセエG@ v plnem rozsahu. Podobnli aktivita existuje pouze na nekolika malo mfstech V e カ イ ッセ@ (nektere povrchove doly V Porynf a V Sasku, u nas na Kadansku - vyzkumy z. Smde: srovnej jeho cllinek v tomto sbornfku). V povodf Lomskeho a Loucenskeho potoka mozeme sledovat,!e ウ ヲ ャゥ セ エ L@ reprezentujicf urcitli archeologickli obdobi (srovnej obr.l ), byla zachycena velmi reprezentativne. Prohl6dneme-li si obraz rozmfstenf sidmt' v neolitu, v ュャ セヲ@ dobe bronzove, v latenskem obdobf a srovnlime- li jej s distribucf ploch, ktere ve vrcholnem sti'edoveku zaujaly kolonizacnf vesnice (to znamenli ve コョ セ ョ @ mffe i vesnice ウッオセ ウョ @ ), napadne nlis nlisledujfcf: Rozmfstenf sfdmt' je temef identicke, plochy se situujf do stejnych mfst. ldentita jiste nenf llplnli, odmnosti v ak jsou nepodstatne. Podobnost je v systemu, ッ ャゥセョッ ウエゥ@ v jednotlivostech. Pokusme se nahlfzet oa praveka a! novovekli ウヲ ャゥ セ エ @ v oblasti povodi Lomskeho a Loucenskeho potoka jako na prvek krajinne mozaiky. Ty obohacujf krajinnou mozaiku a tfm zvy ujf jejf druhovou diversitu (viz pozn.l) a tak spolupdsobf po urcitou hranici na spoluvytvarenf krajinne homeostlize. Je カセ ォ@ nesnadne odhadnout moment, od ktereho jsou jiz antropicke zcisahy pro krajinu nad lirnitou jej{ ekologicke unosnosti. Je dosti mozne, ze pl'ßdadem ーッイオセ ョヲ@ homeostatickeho stavu mohou byt コェゥセョサL@ ucinenli nekteryrni autory pro ウヲ ャゥセエ @ mladu doby bronzove (problem zvyrene eroze, cf. Smejtek v tomto sbomfku). z カケセ @ uvedeneho pffkladu je patrne, re zobrazenli sfdmte reprezentuji hospodarsky, socic1lne a ウッカセ@ odmne typy lidsjcych sfdel. A カセ ォ@ pribuznost obecnejslch struktur svi!dcf o zi'ejme teodenci minulych ekosystemd reprodukovat sobepodobne stavy. Tato tendence smeruje ーイ カ セーッ ッ ョ @ k urcitemu idec1lnfmu homeostatickemu feseni krajinne mozaiky tak, jak se nlim po v!dy po i'ade staletf strukturace sfdlist' znovu podobne projevi. Sied historickych zmen mdze mit podobu toku nestabilnfch stavd, avsak vyslednice, kterou v reprezentativnfch archeologickych obdobfch pozorujeme, je asi onim optimlilnim resenfm, ktere nastalo po prohledcini a odmitnutf mene stabilnich alternativ, kter6 se 43
v pnlbehu casu naslcytly. Zda se, re homeostaze je za nonnalnich podminek vmy znovu a znovu zak.onite generovana. Z identiflkovanych prvko pameti krajiny lze defmovat urcitou "kostru pameti krajiny", kteni spolu se znalosti intenzity a dynamiky sledu zmen krajinne mozaiky v case a prostoru, vcetne ャゥzセヲオッ@ pozminf interaktivnfch vztaho mezi jednotlivymi krajinn9ffii slo!kami, nabizf pochopit idealni uspol'cidani krajinneho prostoru. Techto poznatko Lze vyufft k pochopeni proceso, ktere v krajine probfuajf a to zejmena V oblastech, V nichf ッセャッ@ a dochcizf k ireversibilnfm zmencim. Ufuym pffkladem je severoceska hnedouhelnci pcinev, jejfz podstatne Msti ztratily v dosledku intenzivnf povrchove tezby zcela svoji identitu, svoji pamet'. V procesu rekonstrukce, kterci sice krajine pamet' vrcilit nemoze, je tfeba dosledne prosadit hledisko co ョ ェカ ュ ェセヲ@ ncipodoby takoveho stavu krajinneho prostoru, v jakem se nachazel pred znicenim (naph'klad v prve polovine 19. stoleti vcetne rekonstrukce sfdelnf site). Je zi'ejme, fe budoucnost si vyzadci elirninaci stcivajfcfch technokratickych pfutupo ve prospech respektovcinf historicke podstaty krajiny. Zejmena proto, aby krajina nestratila pamet' natrvalo. ') S homeostaz! krajiny souvisf uzce ーイッ ャセュ@ イオィッカセ@ diversity, resp. jej{ index. Je to matematiclc! hodnota vyjadfuj{cf zastoupenf jednotlivych druhil organismd na ョセ@ ーャッセ @ セ ゥ@ ーイッウエッイッカセ@ jednotce. Homeostaze lcrajiny je v オイ ゥエセュ@ vztahu k diverzite!ivota danem prostoru. Pi'ipomeöme ェ セエ @ jeden ddlel.icy poznatek ktery J. Jenllc ud!vli: Index diversity stoupli pl'i vyvoji (sukcesi) ォッウケウエセュ@ v ョッカセ@ ッウヲ ャッカ ョセュ@ prostoru (Jenfk 1970). 44 45
Literatura Aston, M. 1984: lnterpreting the landscape. London. Nセ ョ b@ J.1993: Ke koncepci krajinne archeologie, Archeologicke rozhledy 45. Lケ ャウ イィッャセb@V. 1991 (1989): Pfuozen9 ウカセエェ ォッ@ poütick9 problem. Praha. Bintliff, J. 1992, (ed.): The Annales School and Arcbaeology. Leicester. Blahynka, M, 1977: Metafora. In: Slovnik litermtf teorie (ed. s N vャ セヲョIN@ Praha. Roberts, B.K.1987: Landscape Archaeology. In: J.M. Wagstaff (ed.), Landscape and Culture. Geographical and Archaeological Perspectives. Oxford. Forman, R.T.T.- Godron, M.l986: Landscape ecology. New York. Gardin, J.- C. 1979: Une archeologie theorique. Paris. Härdh, B. 1982: The Megalithic Grave Area around the Lödde-Kävlinge River, A Research Programme Meddelanden fnn Lunds Universitets Historiska Museum 1981-1982. New Series Vol. 4., RセW N@ Jenik, J. 1970: The Iandscape homeostasis. In: Acta ecol. natur. region (Prague), 5-7. Neubauer, Z. 1989: Pojem morfogenetickeho pole. In: Geometrie セゥカ ィッN@ Praha., 218-241. Neubauer, Z.1991: Redukcionismus v biochernii, Vesmir 70, 191-192. Shanks, M.-Tilley, C. 1987: Social Theory and Archaeology. London. Smith, M.E. 1992: Braudel's temporal rhytms and chronology theory in archaeology, in: A.B. Knapp, (ed.): Archaeology, Annales, and etnohistory., 24-34. 46