Klášter sv. Anežky české Architektura v Praze na počátku 13.století Anežský klášter byl založen v letech 1233-1234 Anežkou Přemyslovnou a králem Václavem I., jejím bratrem. Klášter se rozléhá na Starém Městě pražském na pravém břehu Vltavy. Nacházel se zde klášter klaristek ke kterému se později připojil mužský konvent řádu menších bratří, čímž vznikl nový typ dvojkláštera ve kterém pobývali jak muži, tak ženy (samozřejmě v oddělených prostorách). Tento objekt je také důležitý jak pro historii architektury, tak pro historii památkové péče. Klaristky i řád menších bratří jsou větvemi řádu františkánů, který byl založen sv. Františkem z Assisi v roce 1209. Františkáni jakožto katolický žebravý řád žijí v chudobě, bez majetku a zaměřují se na kazatelskou a misijní činnost. To, jakému řádu klášter patří, se velmi podepisuje na formě a umístění stavby. V Anežském klášteře fungovaly velmi přísná pravidla řádu. Netopilo se zde, klaristky nenosily boty, málo jedly, spaly na zemi. Tyto podmínky se týkaly i samotné Anežky bez ohledu na její královský původ. Všichni si byli rovni, vše dělali společně. Samotná Anežka Česká byla velice výraznou osobností. Česká princezna, dcera Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské se narodila v roce 1211. Již od útlého věku byla vychovávána v klášteře v Třebíči. Přestože se o ní ucházelo mnoho urozených pánů a kolem její osoby proběhlo mnoho sňatkových machinací, rozhodla se Anežka pro jiný život. Mnohem bližší ji byla činnost v církvi a charitě, pomoc nemocným a chudým. Za pomoci svého bratra založila Anežský klášter, vstoupila do řádu klaristek a z vůle papeže se stala abatyší. Bylo to vůbec poprvé, co se členem františkánského rádu stal někdo urozený. Anežka je také jedinou ženou, která založila řád mužský Křižovníci s červenou hvězdou. Byla to osoba velmi trpělivá, pokorná a láskyplná. Přisuzuje se jí několik zázraků, a od smrti byla ctěna jako světice nad branou Anežského kláštera je zobrazena jako světice, přestože v té době ještě svatořečena nebyla. O svatořečení Anežky usilovala již praneteř Eliška Přemyslovna. Stalo se tak ovšem až 12. listopadu 1989 Janem Pavlem II. Pro nás její svatořečení znamenalo předzvěst Sametové revoluce, která se odehrála o pět dnů později.
Největší rozkvět Anežského kláštera se odehrával za života Anežky. Bylo to dané jejím politickým vlivem a diplomatickými schopnostmi. Po její smrti byly ostatky uloženy v kapli Panny Marie, avšak z obavy před častými povodněmi a husity byly později převezeny na tajné místo. Toto místo je tajné dodnes. Již od 15.století se říká: Pokojné a šťastné časy v zemi české nastanou, když obyvatelé tělo blahoslavené Anežky najdou. Toto proroctví se časem přeformulovalo, vzhledem k událostem roku 1989 na to, že lepší časy nastanou až Anežka Česká bude svatořečena. Čím se vyznačuje architektura žebravých neboli mendikantských řádů? Neexistuje u nich přesná typologie jako zpočátku u cisterciáků. Svatý František se inspiroval Kristovým životem, jeho chudobou, prostotou a především vazbou na lidské společenství. Důraz je obecně kladen na prostotu, což se na formě značně podepisuje. Kláštery vznikaly postupně (řád neměl peníze na to aby klášter postavil celý najednou) a na okraji Ambit kláštera města, neboť právě zde se schromažďovalo chudé obyvatelstvo. Existují pravidla, která byla obecně u klášterů žebrávých řádů uplatňována, nelze ovšem trdit, že to takto funguje na všech stavbách. Navíc Anežský klášter je odlišný od ostatních už samotnou osobou Anežky, proto nelze předpokládat, že všechny pravidla, která zmiňuji níže, můžeme sledovat i v tomto klášteře. Je nutné brát stavbu na základě sociálního kontextu. Kláštery žebravých řádů se obecně vyznačovaly tím, že neměly věže. Věže patří mezi velmi okázalé prvky stavby, které jsou konstrukčně náročné a také drahé. Stavět věže by proto bylo proti veškerým zásadám žebravých řádů. Kostely původně neměly být klenuté a ani vysoké, bez vitráží či znonice. Důležité bylo aby stavba zapadala do typologie města a příliš nevynikala. Praxe byla ovšem mnohdy jiná a ne vždy řád tyto přísné podmínky respektoval. Počátky mendikantské architektury ve střední Evropě nejsou přesně zmapovány, neboť nejstarší kostely této doby se nedochovaly. Zpočátku byly kostely klášterů prosté, neklenuté, jednolodní. Zajímavostí zůstává nezájem o estetiku výstavby. Kláštery jsou povětšinou asymetrické a stavěné jakoby volně. Kostel se umisťuje k ulici, konvent hlouběji do stavby. Základními znaky kostela mendikatských řádů je dlouhý, vysoký a polygonálně ukončený chór bez transeptu. Hlavní loď sloužila veřejnosti, zde si lidé vyslechli pravidelné kázání často byla řešena jako halové trojlodí. Pro nás je typické umístění rajského dvora s křížovou chodbou kolem. Anežský klášter se nachází na pravém břehu řeky Vltavy. Klášter nemusel být obehnán hradbami, byl chráněn královskými privilegii, které mu udělil Václav I. V klášteře se nachází rajský dvůr obehnaný ambitem k němuž přiléhají další důležité prostory. Rajský dvůr sloužil k odpočinku, ambit je klášterní chodba čtvercového půdorysu. Z ambitu se vchází do kapitulní síně, což je prostor, který vznikl již v první fázi výstavby kláštera. Kapitulní síň slouží k schromážděním komunity, také je to přijímací prostor. Přestože je kapitulní síň jedním z hlavních prostorů kláštera je zde jednoduchý dřevěný strop, románské okna v gotickém zdivu. Na zdi můžeme pozorovat typické románské podřezávané spáry (viz obrázek). Podřezávané spáry
Na obrázku, který jsem nakreslila na základě návštěvy Anežského kláštera, můžete vidět portál vedoucí do kapitulní síně z období rané gotiky. Po obvodu portálu běží odzdola až po vrchol archivolty oblé přípory s talířovými hlavicemi.
Refektář Detail sloupu z kresby Vedle kapitulní síně se nachází refektář ze stejného stavebního období, který původně sloužil jako jídelna a dílna, avšak v 1.pol. 20. století se využíval jako stáje, čímž byl degradován. Také se zde odehrál významný okamžik Anežčiných zásnub zásnub s Ježíšem Kristem, kdy vyměnila svůj oděv z královského na mnišský. Prostor je zajímavý dvěma oblouky se sloupem uprostřed. Můžete ho zde vidět na mé vlastní kresbě. V rohu ambitu se vstupuje do prostoru vedoucího do kostela sv. Salvátora a kostela sv. Františka. Zvláštností je, že se v klášteře nachází dva kostely je to proto, že Sv. Salvátor byl zamýšlen jakožto královské mauzoleum Přemyslovců. Tento kostel je čistě gotický, jednolodní, vystavěný v druhé fázi výstavby. Kostel je maximálně odhmotněn, místo zdí jsou zde pilíře a mezi nimi velká okna. Není to již onen tmavý chladný prostor jako kostely v románském období. Kostel sv. Salvátora
Dále je zde vstup do komnaty, která sloužila k osobním potřebám Anežky. Přes presbytář sv. Františka se vchází do kostela sv. Františka, který je z velké části rekonstruovaný a na jeho obnově se podíleli architekti Kunca a Hlavatý (podobná úprava jako u Emauzského kláštera. Nesnaží se skrývat svou novotu, umocňují vertikalitu a mají podobný přístup k dostavbě, jaký můžeme vidět u Gočára či Janáka). Tento kostel patří mezi nejstarší dvojlodní kostely, dvojlodí je samo o sobě velmi zvláštním prvkem. Navíc tyto dvě lodě nejsou symetrické, jedna je větší, pravděpodobně hlavní loď a druhá vedlejší. Tyto lodě dělí tři pole křížové klenby. Vedle vstupu se nachází tribuna pro jeptišky, neboť ty musely být odděleny od lidí v kostele, dokonce nesměly kněze ani vidět. V kostele se nachází nejstarší dochované gotické okno v Praze. Kostel sv. Františka V presbytáři sv. Františka můžeme vidět kalichovité hlavice s rostlinnými motivy. Také se zde nachází sedile, což byla stolice na které seděli duchovní při bohoslužbě. V jisté době byl prostor předělen patrem a sloužil jako skladiště. rekonstrukce vsupního průčelí kostela - navázání novodobého zdiva s moderní povrchovou úpravou na gotické zdivo Sedile v presbytáři sv. Františka Klášter Anežky České je významný i pro historii památkové péče. Během Pražské asanace, což byla radikální přestavba centrálních částí Prahy na přelomu 19. a 20. století, se měl klášter zbourat stejně jako pražské židovské ghetto. Asanace měla za úkol ozdravit a zlepšit životní podmínky v Praze. Klášter se naštěstí zachránil, což byl počátek památkové péče. Později se také uvažovalo o novogotické úpravě kláštera i od toho byl ochráněn na základě spolupráce historiků a architektů. Během první světové války se taktéž neodehrály žádné velké zásahy. Ve 40. letech, kdy byly zavřené vysoké školy, probíhal v Anežském klášteře tajný výzkum studentů a profesora z ČVUT.
V závěru bych ještě ráda zmínila několik architektonicky důležitých míst, které vznikly ve stejné době jako Anežský klášter. Prvním je Havelské město s datací vzniku kolem roku 1232 v okolí farního kostela sv. Havla. Bylo to vlastně město ve městě s vlastním právním a správním řádem. Středem tohoto města bylo tržiště. Na základě Havelského města, vzniklo později Nové město pražské. Hranice tohoto města byla vyznačena věžovými domy, které jsou dnes viditelné v nárožích domů. Havelské město patřilo k důležitým urbanistickým počinům své doby. Dalším důležitým dílem je Staronová synagoga. Byla vystavena okolo roku 1270 a patří k nejstarším dochovaným synagogám v Evropě. Tato synagoga byla středem židovského města. Byla vystavena ve stylu cisterciácké gotiky. Skládá se z dvou lodí o třech polích žebrové křížové klenby. Je zastřešena vysokou sedlovou střechou. Ze tří stran je obehnána tzv. ženskou galerií, odkud ženy sledovaly bohoslužbu (ženy byly od mužů v synagoze odděleny). Původně stála na kopci, časem se však dostala pod úroveň Starého Města Ve čtrnáctém století byla vlivem bouře velmi poničena. V devatenáctém století se jí dostalo velmi citlivé obnovy architektem Josefem Mockerem. Tato stavba vymezila střed židovského města a působila jakožto stabilizační faktor nepřetržitého židovského osídlení - před synagogou byl volný prostor, který byl užíván jako tržiště, zároveň však chránil Staronová synagoga synagogu před možným požárem (kdyby stavby v okolí vzplanuly, oheň by se na synagogu nepřenesl. Za zmínku stojí ještě Dům U Kamenného zvonu. Vznikl ve stejném období jako předchozí stavby. Nachází se na rohu Staroměstském náměstí a je pojmenován podle zvonu, který se zasazen na nároží domu. V době svého vzniku byl dům pravděpodobně palácem vybudovaným příslušníkem královského rodu. Ve 14. století to byl reprezentativní měststký pálácový dům. Budova prošla mnoha stavebními úpravami, např. v období baroka byla výrazně přestavěn. V minulém století byl dům poměrně násilně regotizován - došlo ke zničení stropů a klenby v přízemí (dům měl před regotizací 4 patra), vybourání oken a přezdění. Byla to velmi necitlivá rekonstrukce, která naprosto ignorovala důležitost vrstevnatosti stop a s cílem vrátit dům do gotické podoby zničila například cenný barokní krov. Dům U Kamenného zvonu
Zdroje: vlastní poznámky z exkurze skripta Dějiny středověké architektury - Pavel Kalina www.wikipedie.cz Obrázky: vlastní archiv materiály k exkurzím www.google.cz/obrazky Zpracovala: Michaela Štěrbová semestr II DA II 2014 skupina 10