Odložte brýle, prosím

Pavlína Veselá Odložte brýle, prosím Brýle zrak neléčí Pavlína Veselá, 2012 Obálka Pavlína Veselá, 2012 1.vydání, listopad 2012 Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc 2

Obsah Úvod: Dva skutečné příběhy 7 První část ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM Brýle zrak neléčí 11 Operace zraku a jejich smysluplnost 15 Boření mýtů o špatném zraku 18 Co nám brání zlepšit si zrak 21 Druhá část V SOULADU S PŘÍRODOU Příroda je místem odpočinku i pro zrak 28 Pohyb, pohyb, pohyb 34 Narovnejte se! 37 Zahoďte sluneční brýle 39 Barvy, které uzdravují 44 Zapomenutý význam tmy 48 Třetí část JEZTE ZDRAVĚ Výživa pro trvalé zdraví 54 Čtvrtá část NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI Síla myšlenek a slov 69 Zachovat si dětskou představivost 74 Minulost předurčuje budoucnost 76 Hledání rovnováhy 81

Pátá část VĚNOVÁNO RODIČŮM Škola základ života nebo ne? 86 Hračky a proč méně znamená více 97 Čtení, počítač a televize 102 Dítě jako naše zrcadlo 108 Energie správným směrem 111 Šestá část ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM VĚKU Stárnutí a zrak 115 Degenerativní onemocnění zraku a jejich léčba 119 Závěrem 124 Slovníček odborných pojmů 127 Inspirativní literatura 130 Zdroje 133 5

6

Úvod Dva skutečné příběhy Píše se rok 1987. Pavlovi je 37 let. Žije sám v zahraničí, kde pracuje jako programátor. Dostat se ze socialistického Československa na práci do kapitalistické země se sebou přináší velkou zodpovědnost pracovně uspět. Pavel tedy sedí za monitorem 12-16 hodin denně. Po pár týdnech má Pavel nepříjemné pálení v očích, jako by měl v oku písek. Vezme si dovolenou a navštíví dvě oční lékařky, z nichž jedna je uznávanou kapacitou v očním lékařství v tehdejším Československu. Obě oční lékařky změří zrak, jedna Pavla dokonce posílá ještě na speciální přístroj do Vojenské nemocnice v Praze 6. Výsledky se téměř shodují. Význačná kapacita Pavlovi sdělí, že měl pravé oko vždy slabší, ale dokud byl mladý, tak to nebyl problém. A nyní, v 37 letech, musí Pavel již nosit brýle. Jenomže brýle jsou Pavlovi velmi nepříjemné, tak ještě navštíví svého známého léčitele. Na rozdíl od očních lékařek léčitel zrak neměří, ale ptá se na životosprávu, jak dlouho Pavel pracuje (což je často do půlnoci), jak se v cizině stravuje (převážně konzervami), a jestli má také nějaký pohyb. Léčitel Pavlovi navrhne, aby nepracoval tak dlouho do noci, aby ihned přestal jíst konzervy a naopak jedl více ovoce a zeleniny. Také Pavlovi doporučí 7

pohyb. Alespoň občas by si mohl jít zaběhat nebo zahrát tenis. Již po několikadenním dodržování těchto jednoduchých pravidel Pavlovi písek z očí zmizí. Dnes, v roce 2012 je Pavlovi 62 let. Stále pracuje jako programátor. Brýle nikdy nenosil. Na prohlídce po těchto 25 letech mu oční lékařka řekla, že zrak je stále stejný a nezhoršil se. Druhý příběh. V roce 1976 je malému Tomášovi 8 let. Jeho rodiče pojmou podezření, že špatně vidí na dálku a zajdou s ním k očnímu lékaři. Tomáš má sice dojem, že vidí dobře, nicméně oční lékař mu naměří krátkozrakost na obou očích a předepíše brýle. Rodiče jsou důslední a dbají, aby Tomáš brýle opravdu nosil. Brzy se zrak ještě zhorší, až se během pár let ustálí na pěti dioptriích na obou očích. To jsou již poměrně silné brýle. Tomáš si bez nich brzy nedokáže už svůj den ani představit. Přenesme se nyní v čase o 31 let dál, do roku 2007. Tomášovi je 40 let. Brýle a kontaktní čočky se staly neoddělitelnou součástí jeho života. Mezi jeho zájmy patří potápění, lyže a fotografování. U všeho brýle překážejí. A snad právě nepohodlí ho vede k zjišťování možností, jak se dioptrií jednou pro vždy zbavit. Nejprve sáhne po informacích k laserovým operacím očí, nicméně pro různá možná rizika to zamítá a hledá dál. Netrvá to dlouho a najde si k němu cestu metoda založená na zlepšení zraku přirozenou cestou. To je prvním krůčkem. O necelé tři roky později, v roce 2010 je Tomáš již bez brýlí a zakládá Institut pro lepší zrak s cílem, aby se co nejvíce lidí dozvědělo, že i po 31 letech nošení brýlí je možné prací na sobě a svém životním stylu dosáhnout 8

zdravého zraku. A nejen to. Tomášovi zmizely tak časté bolesti hlavy, ztuhlost krční páteře a díky lepší životosprávě se zbavil únavy a nadbytečných kil. Oba příběhy končí dobře. Výsledek je tedy stejný. Přesto je v nich obrovský rozdíl. Zatímco Pavlovi stačilo udělat pár malých změn v životě a brýlím se dokázal zcela vyhnout, Tomášovi trvalo téměř tři roky práce na sobě, než se dioptrií zbavil. Abych oba příběhy zasadila do rámce reality, Pavel je můj otec a Tomáš můj partner. Pro úplnost ještě doplním, že ani Pavlovi ani Tomášovi rodiče a prarodiče žádnou oční vadou netrpěli. Měla jsem možnost být svědkem Tomášovy proměny a provázet ho na jeho cestě za lepším zrakem. Je to jako výstup na vrchol hory, která je zahalená v mlze. Nevíte, zda jdete dobře a jak dlouho to bude trvat. Jen občasné záblesky vrcholu při svitu slunce vám jsou nadějí a pomáhají překonat strastiplnou cestu. A stanout na vrcholu znamená pohled z úplně jiné perspektivy, s nadhledem, bez omezení a navždy vám změní život. Tato publikace by vám měla být vodítkem, jak pomoci sobě nebo svým dětem, abyste brýle nikdy nepotřebovali a uchovali si ostrý zrak po celý život. Nejlepším lékem je totiž prevence. Ale vězte, že nikdy není pozdě na změnu, neboť začít žít bez brýlí a kontaktních čoček se dá v každém věku. 9

První část ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM 10

Brýle zrak neléčí Vyléčíme oční vady brýlemi? Asi budete tušit, že odpověď je NE. Je to v zásadě stejné, jako bychom zlomenou nohu chtěli léčit doživotním invalidním vozíčkem. Nad tím se všichni zasmějeme. Jenže když pro vadu zraku dostaneme brýle *, přijde nám to normální. Ale je to přeci totéž. Stejně jako v případě zlomené nohy, když nebudu chtít řešit příčinu, tedy narovnat kosti a nechat je správně srůst, ale budu se přesto chtít pohybovat, tak invalidní vozíček účel splní. Brýle neřeší příčinu Ať je příčina jakákoliv, brýlemi pouze odstraníme následek a můžeme ihned dobře vidět. Zrovna tak jako invalidní vozíček neléčí zlomenou nohu, tak ani brýle neléčí zrak. Je to bohužel právě naopak. Sezením na invalidním vozíčku kosti nesrostou dobře a potřebná rehabilitace neproběhne. Vznikne tedy závislost na vozíčku a člověk již nikdy nebude chodit. Pokud nosíte brýle celý den, s největší pravděpodobností budete brzy potřebovat silnější a vznikne závislost. Zraku nebude umožněna náprava a bude dál degenerovat. * Brýle v celé publikaci používám i jako synonymum pro kontaktní čočky 11

Velká část z nás nosí brýle již od dětství. Často si ani nevzpomeneme, kdy se nám zrak zhoršil. Situace může být velmi podobná těm, se kterými se často na osobních konzultacích setkáváme. Uvedu příběh jedné maminky pětiletého syna. Na běžné prohlídce zraku lékař synovi přístrojem naměřil na obou očích -4 dioptrie, tedy silnou krátkozrakost. Mamince chlapce to přišlo zvláštní. Nikdy si nevšimla, že by měl chlapec problémy s viděním. Nicméně lékaře uposlechla a brýle začala chlapci dávat. Chlapec si ale stěžoval, že s brýlemi vidí hůř a jsou mu nepříjemné. Lékař maminku ujistil, že si syn zvykne a hlavně že bez brýlí by se mu zrak zhoršil. Po roce nošení brýlí byla maminka se synem na kontrole s očekáváním, že se zrak zlepšil. Jaké bylo tedy její překvapení, když lékař naměřil zhoršení na obou očích a předepsal -5 dioptrií. V té době nás paní kontaktovala. Domluvili jsme se na cvičeních, která by s chlapcem zkusila. Doporučili jsme ji speciální výživu pro zrak a vysvětlili jsme jí, že chlapec musí přestat nosit brýle, jinak ke zlepšení zraku nemůže dojít. Po třech měsících byla oční kontrola. A výsledek? Naprosto dokonalý zrak, žádná dioptrie. Příběhy maminek předškolních dětí jsou si až neuvěřitelně podobné dítě vidí vše bez problému, ale na běžné oční prohlídce mu lékař naměří dioptrie, leckdy velmi silné. Předepíše brýle a maminku důrazně poučí o nutnosti nošení, aby se zrak ještě nezhoršil. Paradoxní je, že nasazením brýlí dítěti, které do té doby subjektivně žádný problém se zrakem nemá, vlastně oční vadu způsobí a zafixuje. Kdo je tady viníkem? Oční lékař spoléhá na přístroje. Rovněž 12

předpokládá, že pokud na zrakové tabulce dítě něco v danou chvíli nepřečte, má problém se zrakem. Pokud máte předškolní dítě, budete vědět, že jeho psychika je velmi snadno ovlivnitelná. Možná bude doma celé dny zpívat nebo recitovat básničky, ale jakmile přijde cizí návštěva, nevyloudí ze sebe vůbec nic nebo v tom lepším případě něco rychle a potichu zadrmolí. Uděláte tím závěr, že má problém s řečí? Nikoliv, protože víte, že za chvíli se osmělí a bude zase takové jak ho znáte. Oční lékař vaše dítě nezná a neví o něm téměř nic. Nedokáže z krátké návštěvy usoudit, zda dítě opravdu nevidí nebo je jen vyvedené ze známé atmosféry a nedokáže zrovna spolupracovat. Možná jste v dětství zažili podobný příběh a od té doby nosíte brýle. Než tedy brýle svému dítěti opravdu nasadíte, ujistěte se, že skutečně špatně vidí. Určitě neuděláte chybu, když situaci zkonzultuje s více očními lékaři. Nezapomeňte, že pouhé nasazení brýlí zrak nezlepší, právě naopak. V jistých situacích je jejich nošení na dobu dočasnou přínosné, ovšem za předpokladu, že se jedná o brýle s nižší korekcí, než je oční vada a že zároveň s dítětem pracujeme na odstranění samotné příčiny zhoršeného zraku. U nás dospělých je situace jednodušší, protože jasně víme, co vidíme a co nikoliv. Můžeme se svobodně rozhodnout brýle nenosit, což je tím nejlepším řešením a zároveň pracovat na odstranění skutečné příčiny. Nebo můžeme brýle používat pouze když to je opravdu nutné jako třeba při řízení auta. Škodlivost brýlí demonstroval lékař Earl Smith z Fakulty optometrie na univerzite v Houstonu v USA. Realizoval pokus s opicemi s naprosto ostrým zrakem. Těmto opicím dával různé typy dioptrických čoček. Zjistil, že během několika týdnů po nasazení čoček na dálku se opice těmto 13

dioptriím přizpůsobily a staly se krátkozrakými. Stejně tak opice, které měly dioptrické čočky na blízko se staly dalekozrakými. V dalších pokusech používal čočky s astigmatickou korekcí a u těchto opic vznikl astigmatismus. Odkládejte brýle, kdykoliv můžete Naše tělo je extrémně přizpůsobivé. Oční lékaři mají naprostou pravdu, když vám při novém předpisu na brýle říkají, že prvotní nepříjemné pocity odejdou a že si zvyknete. Pokud si chcete zlepšit zrak nebo se vyhnout zhoršení zraku, je velmi důležité přestat brýle používat. U silnějších dioptrií začněte postupně. Odkládejte brýle kdykoliv je to jen možné na vycházce se psem, doma, při jídle nebo při relaxaci. Vnímejte, jak se u toho cítíte. Můžete si také pořídit brýle s nižšími dioptriemi, pokud je nemůžete odložit úplně. Platí, že čím déle brýle nosíte a čím jsou silnější, tím pomaleji se jich pravděpodobně budete zbavovat. Nespěchejte na své tělo. Nevystavujete se stresu, že nepoznáte lidi, co vás zdraví na ulici nebo že vběhnete někomu pod auto. Začněte s odkládáním brýlí v bezpečí svého domova nebo na procházce ve známém terénu. 14

Operace zraku a jejich smysluplnost Od doby prvních laserových zákroků pro krátkozraké, dalekozraké a astigmatiky zažívají oční kliniky velký rozkvět. Reklama na snadné řešení očních vad se na nás valí ze všech stran. Slibují, že nás za pár minut zbaví dioptrií nebo třeba šedého zákalu. Kdo z nás by dnes neznal někoho, kdo už po operaci LASIK nemusí nosit své dioptrické brýle nebo vyměnil šedý zákal za umělou oční čočku? Chirurgicky se odstraňují i další oční vady jako je třeba šilhání. Věřím, že to zní lákavě. Pár minut na zákrok a oko je opět zdravé. Jak dokonalé by to bylo, kdyby to tak ovšem fungovalo! Před rokem byl na našem kurzu pán ve středních letech. Vyprávěl, jak před několika lety absolvoval operaci obou očí a dioptrií se zbavil. Po pár letech se však jeho stav vrátil na původní čtyři dioptrie na obou očích. Pochopil, že další operace není správnou volbou. Již během našeho kurzu vnímal, jak zrak pozitivně reaguje. Lékařství dokáže neuvěřitelné věci. Naprosto schvaluji a obdivuji, jak lékaři dokáží uzdravit oběti autonehod, popálenin nebo jiných vážných úrazů. Traumatologická oddělení nemocnic jsou pro mě jednoznačně ukázkou obrovského lidského pokroku tím správným směrem. Vážím si lékařů, kteří mě poučí o prevenci a poradí, co dělat příště jinak. V případě většiny očních zákroků jsem ale přesvědčená, že se 15

člověk zbaví pouze následku, a to ještě s pod-stoupením řady nemalých rizik. Operace odstraňují pouze následek Oční operace LASIK stejně jako třeba operace šedého zákalu však zrak neléčí. Odstraní následek, nikoliv příčinu problému. A ještě k tomu velmi násilnou, invazívní metodou a s nezanedbatelnou řadou možných rizik. Metoda LASIK byla v USA oficiálně schválena v roce 1995. V čele FDA úřadu *, který kdysi tuto metodu schválil a tím prohlásil za bezpečnou, byl pan Morris Waxler. Během let M.Waxler ze své funkce odešel, i když s úřadem FDA stále spolupracuje. V roce 2008 se poprvé oficiálně rozvířila diskuse o vedlejších účincích metody LASIK, které nejsou rozhodně zanedbatelné. Dva roky poté se M. Waxler vyjádřil, že schválení metody LASIK se nyní ukazuje jako nesprávné. Začátkem roku 2011 podal pan Waxler oficiální žádost k úřadu FDA o zakázání metody LASIK a to díky epidemickému nárůstu následných a neřešitelných očních problémů. Do konce roku 2011 nebylo na jeho žádost úřadem FDA odpovězeno a toto téma je stále otevřené. Domnívám se, že k chirurgickým zákrokům přistupují lidé velmi lehkomyslně a bez obstarání si dostatku informací. A co je nejzávažnější, lidé stále věří, že lékař ví nejlépe, jestli je třeba něco operovat nebo ne. * Food and Drug Administration (FDA) je obdoba našeho Ministerstva zdravotnictví 16

Za své zdraví zodpovídáme jen my sami Je třeba si uvědomit, že zejména v případě operací LASIK se jedná o zcela komerční záležitost bez jakékoliv kontroly ze strany Ministerstva zdravotnictví. Oční kliniky vám operaci zraku nebudou rozmlouvat, jsou plně podnikatelskými subjekty a chtějí své služby prodávat. Zodpovědnost neseme jen my sami. O to horší je rozhodování za naše děti zda je poslat na doporučení lékaře na chirurgický zákrok nebo nikoliv. Každý případ je jedinečný. Někdy je tělu opravdu třeba pomoci a jindy to lépe zvládne bez cizích zásahů. Věřím, že chirurgický zásah by měl být vždy až tím nejposlednějším řešením. Až když všechny jiné možnosti selžou a hrozí vážné poškození zraku. 17

Boření mýtů o špatném zraku Máte-li špatný zrak, asi jste se již někdy zajímali o příčinu. Proč zrovna vy špatně vidíte? Můžete se zkusit zeptat svého očního lékaře nebo zalistovat v odborné lékařské literatuře. Pokud vynechám důvody jako je úraz nebo nehoda, najdu zpravidla dvě odpovědi. První z nich je dědičnost a druhá je stáří. Slýcháme to tak často nejen u zrakových vad, že to bez většího zamyšlení bereme za dané. Jenže co na to říká historie? Pokud jsou zrakové vady skutečně dědičné, měli opravdu naši předkové několik generací zpět tak špatný zrak, jako máme my a naše děti? Zhruba před sto lety, v období první světové války, provedl oční chirurg Ernest Thomson analýzu mezi dětmi navštěvujícími školy v okolí Glasgow. Krátkozrakost nebo astigmatismus zaznamenal u 18-24%, v závislosti na oblasti, ze které pocházely. Zajímavé na tom je, že jak Thomson uvádí, toto číslo je větší, než vzorek v dospělém věku. Velká část dětí především s nižšími dioptriemi nikdy brýle nezačala nosit. Důvody byly jistě jak finanční, tak i to, že kontroly zraku nebyly rozšířené jako dnes. Mohlo snad nenošení brýlí být důvod, že některým dětem se zrak během let vylepšil? Nebo děti jen selhávaly při zrakovém testu, i když v běžném životě byl jejich zrak v pořádku? V každém případě z tehdejší dospělé populace mělo oční vadu zhruba 20% lidí. Aktuální číslo pro Českou republiku z roku 2011 je 53%. 18

Zrakových vad drasticky přibývá Thomson vede úvahu nad příčinami zhoršeného zraku a zastává názor, že dědičnost nehraje zásadní roli. Díky tomu, že se jedná o období počátku dvacátého století, vidí jako jednu z velkých příčin nevyhovující stravu a životní podmínky dětí, především z hlediska hygieny. Oční nemoci a vady viděl jako výsledek různých horečnatých onemocnění nebo infekcí. Tyto důvody v naší moderní době dávno pominuly, ale nahradily je jiné faktory. V dnešní době vidíme trend opačný. Když si uděláme průřez společností, čím vyšší věkovou kategorii vezmeme v úvahu, tím vyšší procento lidí má nějakou oční vadu. Jednou z nejvíce postižených oblastí zrakovými vadami na světě, především krátkozrakostí, je Singapur. Statistiky Očního výzkumného ústavu v Singapuru z roku 2001 uvádějí, že krátkozrakost se týká 15% předškoláků, 33% dětí na základní škole a 70% mladých lidí, kteří ukončili vysokou školu. U dospělých toto číslo dosahuje dokonce 90%. Oftalmologická studie ze Spojených států amerických, uveřejněná v roce 2009, sledovala trend očních vad mezi lety 1971-72 a 1999-2004. Závěrem studie je, že mezi těmito lety došlo k podstatnému nárůstu krátkozrakosti, a to z 25% na 41,6%. A co je ještě horší, tato čísla se neustále rychle zvyšují. Pořád si myslíte, že to je výsledek genů? Statistiky uvádí, že 2% dětí se narodí se zrakovou vadou. Takže 98% dětí má podle lékaře v době narození zrak zdravý. Ke zhoršenému zraku se patrně dostáváme postupně během života, ať je to v útlém dětství, v pubertě, na vysoké škole nebo okolo padesátky. Domnívám se, že ukazovat prstem především na dědičnost jako viníka zrakových vad je nesprávné. Procento dětí, 19

které si nesou oční vadu ve svých genech je zanedbatelné. Už vůbec nám dědičnost nevysvětlí zhoršování zraku v průběhu života. Většina lidí prožila nějaké období života se zdravým zrakem a až pak nastalo něco, co způsobilo zhoršení zraku. Těžko se mi věří, že polovina české populace mezi 64-74 lety trpí šedým zákalem jako přirozeným výrazem stárnutí organismu. Brýle na čtení jsou automaticky předepisované lidem nad 40 let, přičemž moje babičky je potřebovaly až ve svých 80-ti letech. Když se lidé dožívají 80 nebo 90-ti let, jsme snad ve čtyřiceti staří, aby bylo normální, že potřebujeme brýle? Příčinu zhoršení zraku hledejte v sobě Oční vady a nemoci, neboli ono něco, které je na počátku zhoršení zraku, nejsou žádné externí vlivy mimo naší kontrolu. Je to signál, že něco v našem těle nefunguje dobře. Je to vychýlení se z harmonie, z rovnovážného stavu. V západní civilizaci jsme si navykli vinit jiné za své vlastní problémy. Chodíme k lékaři a očekáváme, že nás vyléčí. Přenášíme zodpovědnost za své zdraví na druhé a jen pasivně čekáme, až nemoc odejde. Klíč k uzdravení svého zraku musí každý hledat sám v sobě. Nikdo nás nezná lépe, než my sami. Nemůžeme očekávat, že bude někdo cizí lépe vědět, v čem tkví naše nemoc a jak se vyléčit. Naštěstí ani žádnou externí odpověď nepotřebujete. Vy víte nejlépe, jak se vyléčit. Potřebujete se jen naučit sobě naslouchat a porozumět. V tom vám tato knížka bude průvodcem a inspirací. 20

Co nám brání zlepšit si zrak? Uvádí se, že asi 90% informací, které vnímáme, nám zprostředkovává právě zrak. Díky vynálezu brýlí mohou i lidé silně slabozrací ihned vidět. To je bezesporu úžasné. Zároveň se zde skrývá jedno velké nebezpečí. Nasadit brýle nebo kontaktní čočky je velmi jednoduché a pohodlné řešení. Právě tato jednoduchost často zcela odvádí naši pozornost od jakékoliv péče o zrak. Ignorujeme signály v podobě únavy očí, pálení, zarudnutí a dál sedíme před blikajícími obrazovkami počítačů, televizí a dlouhé hodiny v umělém osvětlení našich moderních kanceláří. Bereme zrak jako samozřejmost. Vytěžujeme ho na hranici únosnosti. Stěžujeme si na unavené oči a související bolesti hlavy. Domníváme se, že nasazením brýlí, které za nás zaostří, je problém vyřešen. Vytvořili jsme si obecné povědomí, že o zrak není třeba se starat. Brýle nám navrátí okamžitou schopnost ostrého zraku a pro ty, které brýle nebo kontaktní čočky obtěžují, se nabízejí operace očí. Optický průmysl je velký business Vztah naší společnosti k brýlím se změnil. Ještě před dvaceti lety byly děti s brýlemi často terčem posměchu a narážek od spolužáků. Dnešní doba naopak používá brýle jako 21

vhodný doplněk nejen vzhledově, ale i odborně. Veřejné průzkumy potvrzují, že vnímáme lidi s brýlemi jako inteligentnější a důvěryhodnější. Obrovský rozvoj optického průmyslu se všemi možnými barvami a tvary brýlí, které z této pomůcky tvoří zajímavý doplněk, jednoznačně pomáhá k akceptování brýlí jako něčeho běžného. Dalším důvodem je jistě i to, že dnes nosí brýle o tolik víc lidí než před dvaceti lety. Brýle se stávají normální. Ale je opravdu normální, že již malé děti potřebují brýle? Zlepšení zraku nevěříme Většina z nás věří, že lidské tělo můžeme ovlivňovat a formovat ve větší či menší míře podle svých představ, ať se jedná třeba o fyzické tvarování postavy vhodným cvičením nebo o duševní vývoj. U zraku tento názor většina z nás nemá. Pokud je možné naučit se jezdit na kole nebo získat pevnou a štíhlou postavu, proč by nešlo zbavit se dioptrií, šedého zákalu a mít opět ostrý zrak? Když si zlomíte ruku nebo nohu, tak předpokládáte, že to sice bude několik měsíců trvat, ale že brzy zase bude mít vaše končetina plnou funkci jako dřív. Jenže se zrakem to tak zažité nemáme. Naše očekávání většinou nejsou taková. Naopak. My už ani neočekáváme, že když jednou brýle nasadíme, že nastane doba, kdy je zase nosit nebudeme. Důvodů, proč si myslíme, že se zlomená ruka dokáže uzdravit a zrak nikoliv je několik. První je naše zkušenost. Buď jsme sami měli v životě něco zlomeného nebo určitě známe někoho, kdo měl zlomeninu a máme osobní nebo 22

zprostředkovanou pozitivní zkušenost s vyléčením. Jenže kolik známe lidí, co si sami uzdravili zrak? Druhým důvodem je naše zdravotnictví. Lékař nám jistě řekne, že zlomená ruka se zase uzdraví. Ale u zraku? Tam se nám dostane nejčastěji rady, ať nosíme brýle nebo to bude ještě horší! Doba, ve které žijeme, uznává odborné specializace, které se neustále vyvíjejí. Věda hledá lepší a lepší řešení pro problémy naší společnosti. Oční vady nebyly nikdy tolik rozšířené jako v dnešní době. Rovněž zrak nebyl tolik namáhaný jako dnes. Vždyť ještě před sto lety pracovalo 90% lidí venku a pouze 10% v uzavřených prostorách. Dnes je toto procento přesně opačné. Když se znovu vrátím k příměru zlomenin, tak mi jistě dáte za pravdu, že nejrůznější zlomeniny provázejí lidstvo od jeho počátku. Představte si třeba dobu patnáctého století, středověk. Jak časté asi byly zlomeniny? A jak časté oční vady? Určitě lidé také trpěli očními problémy, ale díky jinému životnímu stylu nebyla například krátkozrakost tak běžná jako dnes. Zcela logicky se lékařství spíše zabývalo možnostmi léčení zlomenin než očních problémů. Právě v 15.století bývalo časté, že zlomenina nohy nebyla nikdy zcela vyléčena a člověk celý zbytek života kulhal. A při závažnějších zlomeninách se třeba již nikdy na své nohy nepostavil. Naše dnešní lékařství by člověku vrátilo plné zdraví. Jak úžasný pokrok jsme udělali. V některých oborech dosahuje naše lékařství fantastických výsledků. Jenže právě oblast zraku takovým oborem není. Oční vady nikdy v historii nebyly tak rozšířené jako dnes, a asi i proto se lékaři věnovali závažnějším tématům. Velký až epidemický nárůst zrakových vad (a to zejména krátkozrakosti) zaznamenáváme až v několika posledních desetiletích. Stejně jsou na tom závažná degenerativní oční 23

onemocnění jako je šedý zákal a makulární degenerace sítnice. Oční lékařství je tedy stále velmi mladé. Naši předkové žijící v 15. století nevěřili, že zlomenina nohy se dá zcela vyléčit a my dnes většinou nevěříme, že se dá léčit zrak. A slovem léčit mám na mysli skutečně zbavení se oční vady nebo nemoci, bez použití laserů nebo jiných invazivních zásahů. Nevěříme v uzdravení zraku proto, že nám tuto možnost nenabízí naše lékařství a nemáme s tím osobní nebo zprostředkovanou zkušenost. Třetím závažným důvodem, proč nevěříme ve zlepšení zraku je netrpělivost. Obrovský pokrok posledních pár desítek let na nás uvrhl velké břemeno stáváme se otroky svých technologických vymožeností a především času. Snad nejčastější větou této doby je nemám čas. Na vše chceme rychlá a pohodlná řešení. Za okamžitá řešení si rádi připlatíme. Jenže zlepšení zraku je pomalý proces, kde nám nikdo nedokáže garantovat, jak dlouho bude trvat. Může to být otázka týdnů, ale mohou to být i dlouhé měsíce nebo několik let. Souvislost zraku s naším tělem a duší Naše tělo a duši si můžete představit jako jednu velkou skládanku, jako puzzle. Sestává se z množství malých dílků, které do sebe perfektně zapadají. Pokud máte nějaký dílek poškozený nebo posunutý, nikdy nesložíte celý obrázek a nedosáhnete harmonie a rovnováhy. Zrak funguje jako cokoliv jiného v našem těle je propojený s ostatními orgány, s našimi pocity, názory, postoji, naším okolím. Izolovanost je naše iluzorní představa, 24

domněnka, kterou naše společnost posiluje a které věří. Ale všechno souvisí se vším. Zrak nejsou jen oči. V přímé souvislosti to jsou nervová zakončení, svaly, mozek, paměť, schopnost představivosti, fantazie a emoce. Zrak je závislý na okysličení a výživě těla, je propojený s orgány jako jsou játra a ledviny. Oko je v jiné rovině oknem do duše. Naše lékařství je tedy na samém pokraji. Ve snaze větší a větší odborné specializace vidí z člověka nepatrný kousek, jeden dílek skládačky, který pro sestavení celého obrázku nikdy nebude stačit. Vzpomínáte si, jak lékař vyšetřuje váš zrak? Rozkape oči, posvítí vám do oka a měří vás na přístroji, nebo každé oko zvlášť na zrakové tabulce. To je většinou vše. Ale co ví o vás jako člověku? Ptá se vás jak vidíte? Co ví o vašich starostech, v jakém životním období se právě nacházíte, jaké jiné nemoci vás trápí, jaký jste zrovna měli den, zda jste teď odpočatí a v pohodě nebo nevyspalí a sužovaní myšlenkou, zda budete mít dost peněz na splátku hypotéky příští měsíc? V případě vašich dětí je to stejné. Navíc tam hraje důležitou úlohu strach. Jak ze samotného vyšetření, z lékaře, tak strach z toho, že dítě selže. A jen samotný strach dokáže výsledky podstatně zhoršit. Dovolím si tedy říct, že oční lékař o vás nebo vašem dítěti neví téměř nic. Za ten čas, který vám běžně věnuje, se toho ani moc dovědět nedokáže. Lékařské vzdělání se v oblasti zraku naprosto nevěnuje možnostem jak očním vadám předcházet nebo jak je skutečně uzdravovat. Učí se je diagnostikovat a korigovat externími zásahy, jako jsou brýle, čočky nebo operace. Neočekávejte, že vám oční lékař dokáže poradit s vhodnou preventivní péčí o zrak nebo vám dá naději, že se zrak zase zlepší. 25

Nehledě na skeptické názory lékařů, zrak si opravdu můžeme zlepšit. Dokonce mu většinou můžeme navrátit všechny přirozené funkce. Čím dříve se zraku věnujeme, tím lépe. Pokud již v dětství ukážeme dětem, co je pro jejich zrak dobré a co nikoliv, pokud si udrží pocit rovnováhy a budou schopné rozpoznat signály svého těla a reagovat na ně, dáme jim do života obrovský dar - zdraví. Nikdy není pozdě. Zlepšit zrak si můžeme v každém věku. Ale zase je to jako u té skládanky. Když máme dílky čtyřicet let staré, bude těžší dělat změny, opravovat a nahrazovat špatné vzorce novými návyky. 26

Druhá část V SOULADU S PŘÍRODOU 27

Příroda je místem odpočinku i pro zrak Všichni to samozřejmě víme. Příroda je nenahraditelná. Možná je to pro nás tak jasné, že se nad tím už vůbec nepozastavujeme a tak ani nezpozorujeme, jak málo času skutečně venku trávíme. Z naší populace jsou na tom s pobytem venku asi nejlépe malé děti tedy kromě ryze venkovních zaměstnání, kterých je ovšem poskrovnu. Čím je dítě větší, tím počet hodin strávených mimo stěny budovy rapidně klesá. Velkou část u dětí školou povinných jednoznačně ubírá škola. A stále větší část zabírají různé kroužky, které svobodně pro děti volíme a to v dobrém přesvědčení, že jsou pro ně přínosem. Nakonec dnešní trend je takový, že už předškolní děti navštěvují kurzy angličtiny, cvičení, tancování nebo malování. Bydlím v Praze v klasické sídlištní zástavbě. Ihned za domem začíná pěkný velký park. Nerada trávím čas doma. Pokud není zrovna možnost vyjet z Prahy do přírody, chodím s dcerou do našeho parku. Nepřestává mě udivovat jak málo lidí během pracovního dne potkáváme. Jedinými dalšími návštěvníky jsou majitelé pejsků, občasní běžec se sluchátky a několik maminek s kočárky. Celkem bych je spočítala na prstech u rukou. Co tedy celý den dělají ti naši sídlištní spolusousedé, kteří jsou již v důchodovém věku? A co maminky 28

s malými dětmi, kterých je po čtvrté hodině venku spousta? Pobytem uvnitř, ať se jedná o školu, kancelář, auto, nákupní centra, kroužky nebo prostě náš domov, připravujeme zrak hned o několik základních funkcí, potřebných pro zdravé vidění. Chybí nám přirozený pohled do dálky Pokud je zrak delší dobu uvězněn v místnosti, nutně zaostřuje po celou dobu na blízko. Pohledů do opravdové dálky je minimálně a to nejen proto, že se většinou jedná o malé místnosti, ale hlavně i díky činnostem, kterým se věnujeme: čtení, kreslení, práce na počítači, indoorový sport nebo nakupování. Pohled do dálky je pro oko relaxační, zatímco pohled na blízko oko namáhá. Tím, že je oko dlouhou dobu uzamknuto v pohledu na blízko, vytváří se jednostranná zátěž na oční svaly, které umožňují zaostření na blízké vzdálenosti a v dlouhodobém efektu může vést ke změně tvaru oční bulvy a krátkozrakosti. V přírodě trénujeme oční svaly automaticky Příroda je naším přirozeným prostředím a skýtá nám vyrovnaný pohled na blízko a do dálky. Aniž bychom o tom přemýšleli, naše oči neustále těkají a přebíhají mezi předměty a všemi podněty: pozorují stromy, hory v dálce, kopce, pak trávu a cestičku pod nohama, občas nás něco zaujme, přijdeme k tomu blíž a prozkoumáme detail, vezmeme to do ruky a zblízka zaostříme. 29

A to se týká i neustálého pohybu oka. Příroda je rozmanitá, členitá, pestrá v barvách, svých formách, které se navíc mají schopnost měnit. Stejné místo při každé další návštěvě nás pokaždé překvapí něčím jiným. Pro zrak je příroda obrovský zdroj informací a podnětů, což zcela nevědomě vyvolává kontinuální pohyby očí. Těm se říká mikropohyby. Nejsme schopni je vědomě ovládat ani si je uvědomovat, ale i tak zdravé oko udělá 50-60 mikropohybů za vteřinu. Zároveň jsou však pro oko životně důležité, bez těchto pohybů nemůže být zrak ostrý. Možná si řeknete, že v nákupních centrech je přece také spousta podnětů a barev. Ano, to je pravda, ale bohužel to jsou podněty, které naopak zrakovou soustavu přetěžují, jako různé blikající a svítící nápisy, nadměrný hluk a opět pohled na krátké vzdálenosti. S pobytem venku se zároveň dostává našemu zraku velmi důležité výživy, kterou je denní světlo a sluníčko. To ovšem za předpokladu, že se tomu sami nebráníme používáním slunečních nebo dioptrických brýlí a čoček. Sluneční světlo je tak významné, že jsem mu věnovala samostatnou kapitolu. Zrak potřebuje dýchat Vzpomenete si, jak vaše oči reagují v místnosti, kde se topí a je tam suchý vzduch? Kromě únavy, která se v přetopených místnostech rychle dostaví, si můžete všimnout, že i oči se cítí unaveně. Přirozený venkovní vzduch má optimální vlhkost pro oko a zrak nadměrně neunavuje. Pokud se pohybujete v prostorách s klimatizací, málo větraných nebo 30