Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák

Podobné dokumenty
Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Struktura a funkce biomakromolekul

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Buňka. Obr.1: Fylogenetický strom *Lehninger s Principles of Biochemistry+

Hormony, neurotransmitery. Obecné mechanismy účinku. Biochemický ústav LF MU 2016 (E.T.)

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Nervová soustává č love ká, neuron r es ení

PŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE. Nela Pavlíková

Homeostáza regulace - chronobiologie. Principy regulace. Efektorové systémy regulací nervy a hormony. Homeostáza a mechanizmy její regulace

Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc

Homeostáza. Homeostáza regulace - chronobiologie. Homeostatické mechanizmy - regulace. Principy regulace. Efektorové systémy regulací nervy a hormony

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Monitorování léků. RNDr. Bohuslava Trnková, ÚKBLD 1. LF UK. ls 1

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Regulace metabolizmu lipidů

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Intracelulární Ca 2+ signalizace

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

9. Léčiva CNS - úvod (1)

Obecný metabolismus.

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

PROKARYOTA např. baktérie

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Obecná fyziologie smyslů. Co se děje na membránách.

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Obecná fyziologie smyslů. Co se děje na membránách.

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

prokaryotní Znaky prokaryoty

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

TEST: Bc. BLG FYZ (2017) Varianta:

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Struktura a funkce biomakromolekul

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Intermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová

(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu. Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová

Digitální učební materiál

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci soustavy

Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.

Cvičení z fyziologie SYMPATIKUS A PARASYMPATIKUS

Nervová soustava Centrální nervový systém (CNS) mozek mícha Periferní nervový systém (nervy)

Takahashi K & Yamanaka S. Cell 126, 2006,

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Membránový potenciál, zpracování a přenos signálu v excitabilních buňkách

Fyziologie srdce I. (excitace, vedení, kontrakce ) Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK

Energetický metabolizmus buňky

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Oligobiogenní prvky bývají běžnou součástí organismů, ale v těle jich již podstatně méně (do 1%) než prvků makrobiogenních.

CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Přednášky z lékařské biofyziky Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

ATC hormony. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. Mgr. Helena Kollátorová

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

Sylabus přednášky 230 Fyziologie živočichů a člověka Část přednášená Daliborem Kodríkem

ŽLÁZY S VNITŘÍ SEKRECÍ. obr. č. 1

Fyziologie svalové činnosti. MUDr. Jiří Vrána

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

LÁTKOVÉ ŘÍZENÍ ORGANISMU

ONKOGENETIKA. Spojuje: - lékařskou genetiku. - buněčnou biologii. - molekulární biologii. - cytogenetiku. - virologii

Andulí Hylmarová Madla Klačková PVČ

Funkce imunitního systému

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Senzorická fyziologie

Nové metody v průtokové cytometrii. Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P.

SOMATOLOGIE Vnitřní systémy

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Regulace enzymové aktivity

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Glykolýza Glukoneogeneze Regulace. Alice Skoumalová

ŽLÁZY S VNITŘNÍ SEKRECÍ. Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje

1. Napište strukturní vzorce aminokyselin D a Y a vzorce adenosinu a thyminu

Biologické membrány a bioelektrické jevy

Farmakodynamika II. Typy receptorů, transdukce (přenos) signálu. Příklady farmakologického ovlivnění receptorů v různých typech tkání.

Propojení metabolických drah. Alice Skoumalová

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Klinický detektivní příběh Glykémie

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Transkript:

BUNĚČNÁ SIGNALIZACE Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus B11, 2016/2017 Ivan Literák

BUNĚČNÁ SIGNALIZACE

BUNĚČNÁ SIGNALIZACE - reakce na podněty z okolí - komunikace s jinými buňkami - souhra buněk v mnohobuněčných organismech/v biofilmech bakterií nejlépe prostudována u ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK INFORMACE (obecně) je předávána různými SIGNÁLY přeměna jednoho typu signálu v jiný je TRANSDUKCE SIGNÁLU Buněčná signalizace = přijímání a trandukce signálu buňkou SIGNALIZUJÍCÍ BUŇKA - produkuje specifický typ molekul - stovky extracelulárních signálních molekul signální molekuly (CHEMICKÉ SIGNÁLY) - hydrofilní (velké) neprocházejí membránou (proteiny) - hydrofobní (malé, méně početné) difundují přes membránu, mají intracelulární receptory, např. genové receptorové proteiny (steroidy, NO, rozpuštěné plyny) receptorový protein rozpozná signální molekulu a specificky na ni zareaguje (jeden typ receptoru na jeden typ signálu) CÍLOVÁ BUŇKA extracelulární signál převádí na intracelulární signál, který řídí chování cílové buňky ( odpověď buňky)

Každá buňka odpovídá na omezený soubor signálů má omezený soubor receptorů Ale (!): - různé buňky odpovídají na stejný signál různě Př.: acetylcholin : srdeční sval - snížení frekvence stahů kosterní sval - kontrakce slinná žláza - vylučování slin - stejné signály se mohou různě kombinovat a navozovat různé reakce extracelulární signál = tzv. první přenašeč (posel) signálu SIGNÁLY FYZIKÁLNÍ světlo, teplo, gravitace, tlak, magnetické pole - elektrické děje zprostředkované pohybem iontů přes plazmatickou membránu

FORMY EXTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE ENDOKRINNÍ Př.: buňky dřeně nadledvin adrenalin (derivát AK tyrosinu): zvyšuje krevní tlak, zrychluje tep srdce a metabolismus

PARAKRINNÍ Př.: mastocyty (žírné buňky) histamin (derivát AK histidinu): buňky se prodlužují, zvyšuje propustnost buněk, pomáhá vytvářet zánět Př.: nervové buňky, endoteliální buňky NO (oxid dusnatý): prochází plazmatickou membránou a aktivuje enzymy uvnitř buňky (zajišťuje okamžitý účinek) NO uvolněný nervovými zakončeními v penisu způsobí roztažení krevních cév odpovědných za erekci NO je uvolňován z AK argininu a je velmi rychle rozkládán AUTOKRINNÍ buňka je zdrojem i příjemcem signálu

DOTYKOVÝ Př.: embryonální buňky signální membránový protein delta zabraňuje sousedním buňkám ve stejné specializaci (např. na nervovou buňku)

membránu

MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL _vně převaha + iontů uvnitř převaha - iontů klidový membránový potenciál (elektrický potenciální rozdíl) -70 mv (uvnitř neuronu) Stimulace neuronu mění se propustnost membrány pro Na + směr změny akčního potenciálu K + Na + VZRUCH (el. signál) _vně ++ --- ++++++++++ uvnitř --- ++ ----------------- místní potenciál malá změna potenciálu, šíří se jen na malou vzdálenost akční potenciál větší změna (uvnitř 0 až +20 mv), tzv. depolarizace membrány PODRÁŽDĚNÍ el. odpověď buňky na vnější signál

přeměna elektrického signálu v chemický v místě nervového zakončení

DUTÝM SPOJEM tubulární struktura mezi signalizující a cílovou buňkou, které jsou těsně vedle sebe přechod Ca 2+, camp plasmodesmy (u rostlin) cytoplazmatické můstky (regulovaný pohyb látek včetně proteinů a NK) aktin tunelující nanotrubičky (u živ. buněk) 10 µm průměr 50-200 nm, obsahují aktin, propojení cytoplazmatických membrán, přechod bílkovin vázaných na buněčnou membránu 10 µm

PLASMODESMY

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLY HORMONY 1. Odvozené od AK adrenalin 2. Peptidy a proteiny inzulin, oxytocin 3. Steroidní hormony testosteron, estrogeny, progesteron 4. Různorodé tkáňové hormony CYTOKINY proteiny produkované buňkami signály k zahájení nebo zastavení proliferace buněk, diferenciaci a přežívání buněk 1. Interleukiny produkují je lymfocyty 2. Interferony indukují rezistenci k virům 3. Nádorové nekrotické faktory TNFα, TNFβ, TNFγ - inhibují buněčné dělení 4. Růstové faktory mitogeny stimulující proliferaci buněk - aktivují buňky k diferenciaci PDGF destičkový r. f. EGF epidermální IGF inzulinu podobný GHF hepatocytární GM-CSF stimulující granulocyty a makrofágy NEUROTRANSMITERY acetylcholin, adrenalin, dopamin, noradrenalin NEUROHORMONY - D-serine, carnosin, agmatin, orphan, ghrelin, VIP, humanin

VNITROBUNĚČNÁ SIGNÁLNÍ KASKÁDA (ŠTAFETA) - přenos signálu - transdukce signálu do molekulární podoby - zesílení signálu - rozdělení signálu - modulace signálu dalšími intracelulárními vlivy Příklad: světlo světlo + tyčinková + buňka buňka v oční v oční sítnici sítnici 1 foton je absorbován 1 rhodopsinovým fotoreceptorem 1 rhodopsinový fotoreceptor aktivuje 500 molekul transducinu (intracelulární signální G-protein) 1 transducin aktivuje 1 fosfodiesterázu 1 fosfodiesteráza hydrolyzuje 10 5 molekul cgmp cgmp se váže na sodné kanály, které udržuje otevřené s hydrolýzou GMP se uzavírají sodné kanály změna membránového potenciálu (o 1mV) = signál k uvolnění nervového mediátoru signál se přenese do mozku mimoto Ca 2+ inhibuje enzymy odpovědné za zesílení signálu (u intenzivního ostrého světla) odpověď trvá 20 milisekund

TYPY RECEPTORŮ NA POVRCHU BUNĚK A INTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ DRÁHY 1. RECEPTORY SPOJENÉ S IONTOVÝMI KANÁLY - signálem je tok iontů vedoucí k elektrickým jevům (nervy, svaly) přestup iontů přes membránu změna membránového potenciálu vyslání nervového impulsu 2. RECEPTORY SPOJENÉ S G-PROTEINY (největší rodina receptorů) - signálem je uvolnění G-proteinové podjednotky G-proteiny: 1 polypeptidový řetězec ze tří podjednotek,, 7 x prostupuje lipidovou dvojvrstvou tzv. trimerní GTP vázající proteiny některá podjednotka ( nebo komplex ) nese krátkodobě signál vypíná se hydrolýzou GTP GDP (na podjednotce) zapíná - aktivuje se vytvořením GTP z GDP funkce: REGULACE IONTOVÝCH KANÁLŮ

AKTIVACE ADENYLÁTCYKLÁZY adenylátcykláza zvyžuje koncentraci camp tzv. 2. posel v buňce - camp se tvoří z ATP - inaktivuje ho camp-fosfodiesteráza (camp AMP) camp aktivuje A-KINÁZU (camp dependentní proteinkinázu) A-KINÁZA katalyzuje fosforylaci (= aktivace) různých vnitrobuněčných proteinů RYCHLÁ ODPOVĚĎ (s. až min.) fosforyluje (aktivuje) genové regulační proteiny (ovlivnění transkripce genu) POMALÁ ODPOVĚĎ (min. až hod.)

PROTEINKINÁZY = KINÁZY FOSFORYLACE, tj. AKTIVACE PROTEINŮ ATP se využívá jako donor fosfátové skupiny u člověka 2 % genů pro tvorbu proteinkináz v jedné buňce najednou až 1000 proteinkináz FOSFATÁZY DEFOSFORYLACE, tj. INAKTIVACE PROTEINŮ

AKTIVACE FOSFOLIPÁZY C (tzv. inositolfosfolipidová dráha) fosfolipáza C umožňuje přeměnu lipidů na: - inositoltrifosfát IP3 - diacylglycerol DAG IP3 otevírá kanály pro Ca 2+ (2. posel v buňce) v ER (depo Ca 2+ ) zvyšuje se koncentrace Ca 2+ Ca 2+ + DAG aktivují C-KINÁZU (proteinkináza C) C-KINÁZA fosforyluje (aktivuje) různé vnitrobuněčné proteiny RYCHLÁ ODPOVĚĎ fosforyluje (aktivuje) genové regulační proteiny POMALÁ ODPOVĚĎ Ca 2+ také sám aktivuje prostřednictvím kalmodulinu CAM-KINÁZU (Ca 2+ -kalmodulin dependentní proteinkináza II) C-KINÁZA CAM-KINÁZA fosforyluje (aktivuje) různé vnitrobuněčné proteiny RYCHLÁ ODPOVĚĎ fosforyluje (aktivuje) genové regulační proteiny POMALÁ ODPOVĚĎ kalmodulin protein vázající 4 ionty Ca 2+

3. RECEPTORY SPOJENÉ S ENZYMY nejčastěji receptorové tyrozinkinázy, které jsou aktivovány růstovými faktory (růstové faktory řídí růst, proliferaci, diferenciaci a přežívání buněk v živočišných tkáních) - signálem je fosforylace tyrozinu v určitých intracelulárních proteinech (tj. aktivace): AKTIVACE FOSFOLIPÁZY (OBDOBA FOSFOLIPÁZY C)... aktivace C-KINÁZY C-KINÁZA fosforyluje (aktivuje) různé vnitrobuněčné proteiny RYCHLÁ ODPOVĚĎ fosforyluje (aktivuje) genové regulační proteiny POMALÁ ODPOVĚĎ

AKTIVACE PROTEINU (ADAPTOROVÝ PROTEIN) AKTIVUJÍCÍHO RAS PROTEIN Ras protein (malý GTP vázající protein) aktivuje proteinkinázu I II III PROTEINKINÁZA III fosforylace různých vnitrobuněčných proteinů RYCHLÁ ODPOVĚĎ fosforylace genových regulačních proteinů POMALÁ ODPOVĚĎ poznámky: - mutace zvyšující aktivitu Ras-proteinu způsobují neřízenou proliferaci buněk (rakovinu), - u 30 % případů rakoviny lidí jsou mutace v genech ras, - u dalších případů rakoviny mutace v genech pro produkty téže signální dráhy

SIGNALIZACE PROKARYOT QUORUM SENSING Růst bakterií PLANKTONNÍ ve formě BIOFILMU, přisedlé společenstvo mikroorganismů zapuštěných v matrici, kterou tyto bakterie produkují (EPM = extracelulární polymerní matrice, - sliz, hl. polysacharidy) stadia biofilmu: - přichycení - růst - rozptyl (disperze) - zánik (dissolution) nutná mezibuněčná (vnitrobiofilmová) signalizace quorum sensing = vnímání množství a následně jiná exprese genů (jiný fenotyp) regulace tvorby biofilmu exprese faktorů (genů) virulence SIGNÁNÍ MOLEKULY G- : N-acyl homoserin laktony G+ : oligopeptidy od 70. let 20. st. mořská bakterie Vibrio fischeri luminiscence od určité koncentrace