1.PŘEDNÁŠKA ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 18.prosince 1850 : Erhaltung der alten Denkmale der Baukunst 31.prosince 1850 : Zakládací listina: CENTRÁLNÍ VÍDEŇSKÁ KOMISE 29.října 1918 : vydáno nařízení Národního výboru československého č.13 Sb., o ochraně a zákazu vývozu uměleckých památek 5.listopadu 1918 : Národní výbor pověřil Zemský památkový úřad pro Království České v Praze vykonáváním dosavadní agendy, tj. péčí o památky na celém území Československa Národní památkový ústav (NPÚ) Odborná organizace odpovědná za většinu činností na úseku ochrany a péče o kulturní dědictví NPÚ vznikl od 1.1.2003 sjednocením dosud samostatných regionálních ústavů. Dva hlavní okruhy činnosti: 1. Odborná vyjádření, posudky a poradenství pro výkonné orgány státní správy, vlastníky chráněných objektů 2. Správa a péče o jedinečný soubor kulturních památek zpřístupněných veřejnosti. Obecné principy památkové péče Preference preventivní péče Průzkum, dokumentace a objektivní všestranné poznání hodnot památky Vyvážené spojení uchování hodnot památky s pochopením pro udržení její živé funkce Nezastupitelnost originální hmotné substance památky Věrohodnost nepřímých podkladů (Benátská charta) Památku je třeba uchovat na místě, kde byla postavena nebo pro které byla vytvořena O památky je nejlépe pečovat prostředky, kterými vznikly, tedy s užitím historických technologií, postupů a materiálů Chráníme nejen památku, ale i její prostředí a urbanistický či krajinný kontext Památková péče musí všemi prostředky obhajovat a prezentovat své cíle a aktivně komunikovat se společností. I. POZNÁNÍ Shromáždění informací Dokumentace Popis Doklady Terénní průzkum Archivní průzkum ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 1
Stavebně historický průzkum Archeologický výzkum Ikonografie Průzkumy přírodovědné Uměnovědné bádání Historické bádání atd II. OCHRANA Státní památková péče Vyhodnocení a návrh Prohlášení za památku Evidence Dokumentace Vztah k osobnostem a událostem Doklady historického vývoje a životního způsobu a prostředí Projev tvůrčích schopností člověka III. PÉČE Uchování Konzervace Obnova a restaurování Transformace Dokumentace zanikající památky Dokumentace stavu Průzkumy Návrh postupu a schvalování zásahu Dokumentace zásahu Vyhodnocení Záměr obnovy Představa o stavebním programu Stanovení limitujících podmínek památkové péče Rozsah předprojektové a projektové dokumentace V budově památkově chráněné neumožňují realizaci libovolného programu Specifikace co je předmětem ochrany Specifikace průzkumů, projektové dokumentace, atd. Předprojektová dokumentace Zaměření výchozího stavu Fotodokumentace Inventarizace prvků Diagnostika stavu stavby Stavebně historický průzkum Archeologický výzkum Restaurátorské průzkumy Materiálové průzkumy stavebních materiálů Uplatnění a koordinace průzkumových metod a analýz ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 2
IV. PREZENTACE In situ S původní funkcí Nová funkce Zpřístupnění veřejnosti V nové situaci a prostředí Jednotlivost Celek Transformace Instalované objekty Muzealizace transfer Ochrana prostředí památky PRÁVNÍ PŘEDPISY Z OBLASTI PAMÁTKOVÉ PÉČE Zákon o státní památkové péči Zákon č. 20 / 1987 Sb. v platném znění Vyhláška k provedení zákona o státní památkové péči Úplný text vyhlášky č.66/1988 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č.20/1999 Sb. a vyhlášky č.538/2002 Sb. Zákon o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků Zákon č. 101/2001 Sb., v platném znění Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty Zákon č. 71/1994 Sb., v platném znění ZÁKON O STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČI č.20/1987 Sb. Chrání kulturní památky jako součást kulturního dědictví. Vytváří podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky. Definuje pojem kulturní památka, národní kulturní památka, památková rezervace, památková zóna Definuje způsob prohlašování, resp. zrušení, věcí za kulturní památky. Definuje způsoby evidence kulturních památek. 2 Kulturní památky (1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen ministerstvo kultury ) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory, a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické, b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. (2) Soubory věcí podle odstavce 1 se prohlašují za kulturní památky, i když některé věci v nich nejsou kulturními památkami. 4 Národní kulturní památky ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 3
(1) Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany. (2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky. 5 Památkové rezervace (1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové rezervace, které nejsou kulturními památkami. (2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích. 6 Památkové zóny (1) Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit podmínky její ochrany. (2) Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný právní předpis. 17 Ochranné pásmo (1) Vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče územní rozhodnutí o ochranném pásmu a určí, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy dřevin, je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle 14 odst. 2; tato povinnost je vyloučena vždy, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu této nemovitosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může v ochranném pásmu omezit nebo zakázat určitou činnost nebo učinit jiná vhodná opatření na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu. (2) Je-li nezbytné k vytvoření ochranného pásma získat některé pozemky nebo stavby, popřípadě provést jejich odstranění a nedojde-li k dohodě s vlastníkem, lze pozemky a stavby vyvlastnit. Lze také nařídit nezbytné úpravy stavby, jiného zařízení nebo pozemku (3) Jde-li o ochranu nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich prostředí, vymezí obdobně obecní úřad obce s rozšířenou působností ochranné pásmo na návrh krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče. Povinnost vyžádat si závazné stanovisko podle 14 odst. 2 je vyloučena, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu nemovitosti v tomto ochranném pásmu, která není kulturní památkou. (4) Vznikne-li vlastníku nebo uživateli pozemku, který není ve státním majetku, majetková újma v důsledku opatření podle odstavců 1, 2 a 3, přísluší mu přiměřená náhrada, kterou poskytuje obec s rozšířenou působností. (5) O změně ochranného pásma nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností na návrh krajského úřadu, který tento návrh předem dohodne s ministerstvem kultury. (6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může po vyjádření odborné organizace státní památkové péče pravomocné rozhodnutí vydané podle odstavce 1 nebo 3 změnit, pokud se změnil účel, pro který bylo ochranné pásmo vymezeno, a může je i zrušit, pokud zanikl předmět ochrany. (7) Podrobnosti o vymezení ochranného pásma stanoví obecně závazný právní předpis. Kulturní památky I. Nemovité kulturní památky (září 2014): 40 303 položek v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek 296 národních kulturních památek (z toho 9 movitých) ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 4
12 památky na Seznamu světového dědictví UNESCO II. Movité památky: Cca 100 000 mobiliárních fondů a historických knihovních fondů (341 zámeckých knihoven v různém stupni dochování) Ochrana urbanistického dědictví - památková území (září 2014): 40 městských památkových rezervací 61 vesnických památkových rezervací 8 archeologických rezervací 1 urbanistická rezervace 1 technická památková rezervace 255 městské památkové zóny 211 vesnických památkových zón 23 krajinných památkových zón Zdroj: monumnet.npu.cz Nemovité a movité památky Kostely Hrady a zámky Paláce a veřejné budovy Díla výtvarného umění a uměleckého řemesla Místa událostí Osobnosti a doklady o jejich životě Obytné domy Lidová architektura Zahrady a parky Hřbitovy 19. A 20. Stol. Technické památky Atd. Jednotlivosti Soubory Mobiliární fondy Památkové zóny Památkové rezervace Světové památky ZÁVAZNÉ PŘEDPISY MEZINÁRODNÍHO PRÁVA Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Paříž, 1972 (Český překlad znění úmluvy je vyhlášen ve Sbírce zákonů č.159/1991) Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy - Granada 1985 (č. 73/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy La Valleta 1992 (č. 99/2000 Sbírky mezinárodních smluv) Evropská úmluva o krajině - Florencie 2000 (č. 13/2005 Sbírky mezinárodních smluv) Druhý protokol k Haagské úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954 Haag (č. 71/2007 Sbírky mezinárodních smluv) ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 5
OSTATNÍ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 159/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 15/1980 Sb., o Úmluvě o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY O OCHRANĚ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ 1. Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (UNESCO, Paříž, 1972) 2. Charta z Burry. Australská charta ICOMOS k peči o místa s kulturním významem (ICOMOS, Burra, 1979) 3. Mezinárodní charta o historických zahradách (Florentska charta, ICOMOS, Florencie, 1982) 4. Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (Rada Evropy, Granada, 1985) 5. Charta pro záchranu historických měst a městských souborů (Washingtonská charta, Rada Evropy, Washington, 1987) 6. Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (Rada Evropy, Valletta, 1992) 7. Směrnice pro vzdělávání a školení v oblasti ochrany památek, arealů a sídel (ICOMOS, Colombo, 1993) 8. Dokument o autenticitě z Nara (ICOMOS, Nara, 1994) 9. Mezinarodní charta o lidovém stavebním dědictví (ICOMOS, Mexiko, 1999) 10. Zásady ochrany historických dřevených staveb (ICOMOS, Mexiko, 1999) 11. Mezinarodní charta o kulturním turismu (ICOMOS, Mexiko, 1999) 12. Evropská úmluva o krajině (Rada Evropy, Florencie, 2000) 13. Charta ICOMOS zásady pro analyzování, ochranu a stavební obnovu architektonických památek (ICOMOS, Viktoriiny vodopády, 2003) ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 6
ATHÉNSKÁ CHARTA O restaurování památek (Carta del Restauro) 1931, Athény První mezinárodní konference soustředěná na restaurování památek, organizovaná Mezinárodním správou muzeí. Jako první zaznamenává potřebu ochrany kulturního dědictví pod mezinárodním dohledem 1. Je třeba vytvořit mezinárodní organizace s funkcí poradní a výkonnou v oblasti restaurování památek. 2. Projekty na restaurování památek musí být podrobeny kompetentní kritice za účelem vyvarování se chyb, které by mohly způsobit ztrátu charakteru a historické hodnoty památky. 3. Každý stát musí řešit problematiku uchování historických lokalit vlastní legislativou. 4. Odkrytá archeologická naleziště, která nebudou okamžitě restaurována, by měla být znovu zakryta pro zajištění jejich ochrany. 5. Pro restaurační práce mohou být použity moderní techniky a materiály. 6. Historické lokality musí být chráněny systémem přísné kontroly. 7. Ochrana okolí historických lokalit by měla být předmětem zvláštní pozornosti. NEZAMĚŇOVAT! Athénská charta, 1933 soubor zásad moderního urbanismu, přijatý na konferenci CIAM roku 1933, vydané Le Corbusierem roku 1943 v Paříži teoretický základ funkcionalistického urbanismu Základní téma připravila holandská skupina CIAM již r. 1931, kdy definovala, že pojem funkčního města vychází z toho, že forma města je určována jeho základními funkcemi: bydlením, prací, rekreací a je svazující dopravou. Tyto prvky určují formu města " 70. výročí sepsání Athénské charty (CIAM) došlo k pokusu o její přepracování a zaktualizování v novou Athénskou chartu 2003 BENÁTSKÁ CHARTA O zachování a restaurování památek a sídel 1964, Benátky Památky jako nositelé duchovního odkazu minulosti představují v přítomném životě národů živé svědectví jejich staletých tradic. Lidstvo, které si každodenně uvědomuje jednotu všelidských hodnot, považuje památky za společné dědictví a prohlašuje se vůči budoucím generacím za solidárně zodpovědné za jejich zachování. Považuje za svou povinnost odevzdat jim je v plné bohatosti jejich původnosti. Je proto základní, aby principy, jimiž se mají řídit konzervace a restaurování památek, byly obecně objasněny a formulovány na mezinárodní úrovni, přičemž má být každému národu ponecháno zajištění jejich aplikace v rámci jeho vlastní kultury a jeho vlastních tradic. Když Athénská charta z roku 1931 dala první formu těmto základním principům, přispěla k rozvoji širokého mezinárodního hnutí, které se projevilo zejména v dokumentech národních, v aktivitě ICOMu a UNESCO a v jím založeném Mezinárodním studijním centru pro konzervaci a restaurování kulturních statků. Povědomí a kritický duch směřovaly na problémy stále obsáhlejší a speciálnější, nyní, zdá se, nadešla chvíle, abychom mohli prohloubit a rozšířit jejich význam v novém dokumentu. V důsledku toho II. Mezinárodní kongres architektů a techniků historických památek, který se sešel v Benátkách ve dnech 25. až 31. května 1964, schválil následující text: ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 7
Definice 1. Pojem historické památky zahrnuje architektonické dílo, buď osamocené nebo sídlo městské či venkovské, které podává svědectví o svébytné civilizaci, příznačném vývoji nebo historické události. Vztahuje se nejen na velké výtvory, ale i na díla skromná, která získala časem kulturní význam. 2. Konzervace a restaurování památek představují disciplínu, jež se obrací ke všem vědám a technikám, jež mohou přispět ke studiu a k záchraně památkového dědictví. 3. Konzervace a restaurování památek směřují k záchraně jak památek umění, tak památek historie. Konzervace 4. Konzervace památek ukládá především soustavnost jejich údržby. 5. Zachování památek je vždy podpořeno, jestliže se jim určí funkce užitečná pro společnost: takové určení je tedy žádoucí, ale nesmí narušit uspořádání a výzdobu budov. Právě v těchto mezích je možno pojímat i schválit úpravy, které jsou požadovány v důsledku vývoje potřeb a zvyklostí. 6. Konzervace památky v sobě zahrnuje zachování jejího prostředí a měřítka. Jestliže tradiční prostředí památky existuje, je třeba ho zachovat. Je třeba zamítnout každou novostavbu, každou destrukci a každou úpravu, které by mohly porušit vztahy objemů a barev. 7. Památka je neoddělitelná od historie, jíž je svědkem a od prostředí, v němž je umístěna. V důsledku toho může být připuštěno přemístění celku nebo části památky jen tehdy, když to vyžaduje záchrana památky, nebo z důvodů velkého zájmu národního nebo mezinárodního. 8. Prvky sochařství, malířství nebo výzdoby, které tvoří nedílnou součást památky, mohou být od ní odděleny jen když toto opatření představuje jediný prostředek, který je schopen zaručit jejich zachování. Restaurování 9. Restaurování je operací, která má podržet výjimečný charakter. Jejím cílem je odhalovat a zachovat estetické a historické hodnoty památky a zakládá se na respektování staré podstaty a autentických dokumentů. Zastavuje se tam, kde začíná hypotéza. V oblasti požadovaných úprav má být každá práce, jež je uznána za nezbytnou z důvodů estetických nebo technických, založena na architektonické kompozici a má nést znaky naší doby. Restaurování budou vždy předcházet i doprovázet archeologické a historické průzkumy památky. 10. Jestliže se tradiční techniky ukázaly nepostačujícími, je možno zabezpečení památky provést všemi moderními technikami konzervace a konstrukce, jejichž účinnost byla prokázána údaji vědeckými a zaručena zkušeností. 11. Hodnotné přínosy všech dob, které přispěly k vybudování památky, mají být respektovány; dosažení jednoty stylu během restaurování nemá být cílem. Jestliže budova vykazuje více slohů na sobě navrstvených, pak obnažení stavu skrytého uvnitř je možno odůvodnit jen výjimečně a za podmínek, že odstraňované prvky představují jen malý zájem a že kompozice nově odkrytá je svědectvím vysoké hodnoty historické, archeologické nebo estetické a že stav konzervace bude možno považovat za postačující. Úsudek o hodnotě dotyčných prvků a rozhodnutí o eliminacích, jež by bylo nutné provést, nemohou být odvislé jen od samotného autora. 12. Prvky, určené k tomu, aby nahradily chybějící části se musí včlenit do celku harmonicky, ale zároveň se i odlišovat od původních částí tak, aby restaurování nefalsifikovalo dokument umění a historie. 13. Doplňky mohou být trpěny jen pokud respektují všechny části týkající se budovy, její tradiční rámec, rovnováhu kompozice a vztahy s prostředím. Památková sídla 14. Památková sídla mají být předmětem zvláštní péče tak, aby byla zachována jejich integrita, zajištěna jejich asanace, úpravy a jejich zhodnocení. ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 8
Vykopávky 15. Práce na archeologických vykopávkách se mají provádět v souhlase s vědeckými normami a s "Doporučením definujícím mezinárodní principy, jež je třeba aplikovat ve věci archeologických vykopávek", přijatým UNESCO v roce 1956. Úpravy ruin a opatření nutná k zachování a trvalé ochraně architektonických článků a objevených objektů mají být zajištěny. Kromě toho je třeba využít každé iniciativy, jež by usnadňovala pochopení objevené památky aniž byl zkreslen její pravý význam. Přesto musí být a priori vyloučena jakákoliv rekonstrukční práce, v úvahu může přicházet toliko anastylosa, tj. rekompozice (opětovné sestavení) existujících částí, ale zhroucených. Spojující prvky musí být rozeznatelné a mohou představovat minimum nezbytné k tomu, aby byly zajištěny podmínky pro zachování památky a pro dosažení souvislosti jejích tvarů. Dokumentace a publikace 16. Práce konzervační, restaurátorské a práce na archeologických vykopávkách budou vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv, analytických a kritických, ilustrovaných kresbami a fotografiemi. V nich budou zachyceny všechny fáze prací průzkumových, konsolidačních, rekompozičních a integračních a stejně tak i všechny prvky povahy technické a tvaroslovné zjištěné v průběhu prací. Tato dokumentace bude uložena v archivech veřejných institucí a bude k dispozici badatelům; doporučuje se její publikování. doporučení založit mezinárodní organizaci ICOMOS ICOMOS International Council on Monuments and Sites Mezinárodní rada pro památky a sídla - nevládní organizace - založena 1965 ve Varšavě - cílem je činnost v oblasti ochrana památek a sídel ve světě - má více než 11000 členů, specialistů v oboru památkové ochrany Národní komitét ICOMOS v ČR funguje pod Národním památkovým ústavem a jeho ústředním pracovištěm v Praze. Jediná nevládní organizace, která se soustřeďuje na podporu teorie, metodologie a technologie, jež jsou aplikované na konzervaci, ochranu a zhodnocení památek a urbanistických celků. Zastřešující mezinárodní organizace pro otázky teorie a praxe památkové péče. Podporuje bádání, identifikaci, ochranu, konzervaci, restaurování, regeneraci, výchovu a prezentaci nemovitých kulturních památek a sídel. Od r.1972 je ICOMOS jedním ze 3 formálních poradců UNESCO World Heritage Comittee Každé 3 roky se konají generální shromáždění, na kterých jsou přijímány mezinárodní dokumenty (nejsou právně závazné) zaměřující se na jednotlivé oblasti památkové ochrany. Tyto dokumenty tvoří základ pro odborné otázky, doktrínu a praxi v každé členské zemi. Základ tvoří 8 dokumentů. Benátky 1964 - Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel Brusel 1976 - Mezinárodní charta kulturního turismu Florencie 1972 - Mezinárodní charta o historických zahradách Washington 1987 - Mezinárodní charta pro záchranu historických měst Lausanne 1990 - Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví Sofia 1996 - Mezinárodní charta o ochraně a gesci kulturního dědictví pod vodou Mexico 1999 - Mezinárodní charta a lidovém stavebním dědictví, Mexico 1999 - Mezinárodní charta a kulturním turismu Nara 1994 - Dokument o autenticitě ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 9
CHARTA ICOMOS Zásady pro analyzování, ochranu a stavební obnovu architektonických památek 2003, Viktoriiny vodopády, Zimbabwe Základní dokument pro přípravu doporučení a směrnic používaných při konzervaci a restaurování architektonické památky dokument ISCARSAH Důraz je kladen na autenticitu díla ve spojení s kulturním kontextem, ve kterém vznikla. Smyslem by mělo být hledání proporce mezi tradičními přístupy obnovy a inovativními metodami s důrazem na co nejohleduplnější postupy jakékoli intervence. TICCIH The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage Mezinárodní nevládní organizace, založena 1973 Industriální archeologie a průmyslové dědictví CÍL: studium, ochrana, konzervace a výklad industriálního dědictví 2003: Charta industriálního dědictví ČR: VCPD VÝZKUMNÉ CENTRUM PRŮMYSLOVÉHO DĚDICTVÍ Založeno na ČVUT 1.5.2002. V současnosti součástí Ústavu dějin a teorie architektury FA ČVUT http://vcpd.cvut.cz ICCROM International Centre for the Study of the Preservation and Restoration of Cultural Property Mezivládní organizace, založena 1956 Zaměřuje se na konzervaci kulturního dědictví a zachování kulturního dědictví v jakékoli formě 5 hlavních oblastí: - Studium a příprava (vzdělávání); - Informovanost; - Výzkum; - Spolupráce; - Vnímání kulturního dědictví http://www.iccrom.org/eng/ UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů, založená v roce 1945 v Londýně. UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. 1972 členské země UNESCO přijaly Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, která doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých zemí a která směřuje k identifikaci, ochraně, obnově prezentaci nejvýznamnějších světových památek. Na základě Úmluvy byl konstituován Výbor pro světové dědictví (World Heritage Committee) a Fond světového dědictví (World Heritage Fund), které začaly pracovat v roce 1976. ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 10
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Podepsána v Paříži v říjnu1972, v platnost vstoupila 17.12.1975. Tehdy ČSFR přistoupilo k Úmluvě 15.11.1990, závaznou se stala 15.2.1991 (publikováno ve Sbírce zákonů č.159/1991 Sb.) Seznam světového dědictví (World Heritage List) zápis památek s mimořádnými univerzálními hodnotami o zápisu do Seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran úmluvy. Ve svých rozhodnutích se Výbor opírá o odborná stanoviska poradních organizací. V oblasti kulturního dědictví je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) - Mezinárodní rada pro památky a sídla. Každá světová památka by měla: (1) představovat mistrovské dílo lidského tvůrčího génia, (2) vykazovat významnou vzájemnou výměnu lidských hodnot během určitého časového období nebo v určité kulturní oblasti světa, a to v oblasti rozvoje architektury nebo techniky, monumentálního umění, urbanismu nebo krajinářství; (3) být nositelem jedinečného nebo alespoň výjimečného svědectví o kulturních tradicích nebo civilizaci dosud existující nebo zaniklé; (4) být vynikajícím příkladem určitého typu budovy nebo architektonického či technologického souboru nebo krajiny, jež ilustruje určité významné období historie lidstva; (5) být vynikajícím příkladem tradičního lidského osídlení nebo využívání půdy, typického pro určitou kulturu či kultury, a to zvláště v případě, kdy by tyto prvky mohly být narušeny v důsledku vzniku nevratných změn; (6) být přímo či hmatatelně spojena s událostmi nebo živými tradicemi, myšlenkami či vírou, uměleckými a literárními výtvory výjimečného celosvětového významu (Výbor zastává názor, že toto kritérium by mělo být důvodem pro začlenění do Seznamu pouze za výjimečných okolností a ve spojení s dalšími kulturními nebo přírodními kritérii). Památky zapsané na listinu světového dědictví UNESCO Historické jádro Prahy (1992) Historické jádro Českého Krumlova (1992) Historické jádro Telče (1992) Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře (1994) Historické jádro Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou P. Marie v Sedleci (1995) Lednicko - valtický areál (1996) Vesnice Holašovice (1998) Zahrady a zámek v Kroměříži (1998) Zámek Litomyšl (1999) Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000) Vila Tugendhat v Brně (2001) Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003) ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 11
ÚVOD DO STUDIA PAMÁTKOVÉ PÉČE 12