ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA TEZE K DIPLOMOVÉ PRÁCI Možné zdroje financování starých ekologických zátěží Hanušová Ivana 2004
Tato diplomová práce se zabývá problematikou financování škod na životním prostředí a to hlavně problematikou starých ekologických zátěží. Vzhledem k k rozsahu těchto ekologických škod jsem zvolila příklady v regionu Ústí nad Orlicí. V této práci se snažím popsat velkou část problémů, které se na tomto úseku vyskytly i likvidaci těchto ekologických škod. Vzhledem k očekávanému vstupu našeho státu do Evropské unie je nutné problematiku ekologie a ochrany životního prostředí řešit důrazněji a dosáhnout odstranění veškerých zátěží, které jsou v naší republice pozůstatkem naprosté liknavosti a nezájmu minulého režimu. Ve své práci dala za cíl ukázat, jaké jsou možnosti financování sanací těchto starých ekologických zátěží a škod, které vznikly působením státních podniků před rokem 1989, a jak se stát se svými orgány na financování těchto závazků podílí. Rovněž jsem se snažila diagnostikovat jednotlivé problémy, které jsou spojené s touto problematikou, a to jak ze strany státu, tak i ze strany firem, které tyto práce provádějí. Nejprve jsem se snažila objasnit problém starých ekologických zátěží z hlediska legislativního. Co se týká legislativy celý proces se řídí těmito hlavními zákony: zákon 92/1991 Sb (zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby), zákon 171/1991 Sb (zákon o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR), usnesení vlády ze dne 10. ledna 2001 č.51(obsahuje přílohu s názvem Zásady vypořádání ekologických závazků vzniklých při privatizaci) Poté jsem se snažila nalézt veškeré možnosti k jejich financování. Financovat staré ekologické zátěže lze buď ze státního rozpočtu a to z kapitoly MŽP ČR nebo z FNM ČR. Lze také použít pomoc ze strukturálních fondů EU. Na závěr jsem se snažila ukázat daný problém na příkladu regionu Ústí nad Orlicí. Ve své práci chci ukázat jak jsou práce na odstraňování ekologických sanací finančně náročné a i problémy, které jsou s jejich likvidací spojené. 1
Podklady ke své práci jsem získala na Fondu národního majetku ČR, ministerstvu životního prostředí a část informací pochází z podnikových zdrojů. Na základě zpracování diplomové práce jsem dospěla k následujícímu závěru: 1. Právní úprava starých ekologických zátěží je velmi složitá. Neexistuje jediný zákon, který danou problematiku řešil. Legislativa je neucelená. Rámcové řešení poskytuje zákon č. 92/1992 (novela zákona č. 92/1991) o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, dále zák. č. 171/1991 (respektive jeho čtvrtá novelizace zákon č. 282/92) o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku ČR. Finanční spoluúčast státu řeší usnesení vlády č. 123/1993, které bylo nahrazeno usnesením vlády č.51/2001. Zákon č. 254/2001 (novela zákona č. 138/1973) o vodách zase stanoví výši limitů znečištění jakož i to, že konkrétní opatření k nápravě bude ukládat ČIŽP. 2. Financování bylo v začátcích hodně problematické. Jedním z počátečních problémů byly nezkušenosti se sanacemi, neexistence jednotného metodického pokynu či předpisu jak provádět financování, kontrolu a ani jak provádět následnou kontrolu. Velkým problémem byl i způsob proplácení faktur za provedenou práci. Pokud není dohoda uzavřena jinak, tak jsou finanční prostředky poukazovány z účtu FNM na účet podniku, ve kterém jsou sanační práce prováděny a teprve tento podnik převede tyto prostředky na účet firmy provádějící tyto práce. Je-li pak podnik nesolventní anebo v platební neschopnosti, může sanační firmě zadržovat platby a používat tyto prostředky na jiné účely. Od roku 2001 došlo ke změně a finanční prostředky jsou převáděny přímo na účet dané sanační firmy, ale pouze u zakázek uzavřených po 1. 1. 2001. Nabyvatel pouze schvaluje faktury. 3. Ohrožení pro podniky při současné legislativě a administrativě vidím v tom, že po vstupu do EU budou někteří obchodní partneři ochotni vstupovat do obchodních vztahů, či zakoupení podniku, u nichž je vyřešena ekologická otázka. Tím jsou značně znevýhodněny podniky z první vlny privatizace, protože nemají nárok na peníze od státu a případný obchodní partner raději postaví nový závod než financovat odstraňování starých ekologických zátěží. To je zas výhoda podniků z druhé vlny privatizace, kteří mají ze zákona nárok na jejich odstranění. Přestože nás EU podporuje 2
a je ochotna poskytnou peníze na řešení ekologických problémů, nedostáváme téměř žádné peníze. Důvodem je jednak nepřehledné financování, 0zákon o veřejných zakázkách, ale i značně složitá schvalovací řízení ze strany EU a její podmínky, které nemohou některé podniky a menší obce dodržet. Vstupuje zde i malá informovanost o přesných podmínkách získání těchto prostředků od EU. 4. Řešení je možno vidět v urychleném vypracování jednotného zákona o starých zátěží. Je pochopitelně nutné definovat zájem a politiku státu ve vztahu ke starým zátěžím, přičemž tento základní pohled vytvoří osnovu pro celý předpis. Mezi důležité prvky řešení můžeme zařadit: míru použití principu zavinění jako východiska pro stanovení odpovědnosti za starou zátěž míru odpovědnosti vlastníka pozemku a vztahy vlastníka a uživatele zatíženého pozemku vytvoření registru starých zátěží včetně zajištění zdrojů pro jeho realizaci, vedení a užívání specifikaci vlivu existence starých zátěží na organizaci koupě a prodeje pozemků (míra odpovědnosti prodávajícího a kupujícího za starou zátěž) plán a program sanace starých zátěží, podíl státu na odpovědnosti, resp. Na financování likvidace starých zátěží, organizaci systému, především funkci a postupy státní správy podíl regionů a samosprávy na řešení možné stimulační nástroje pro aktivizaci prvků systému odstraňování starých zátěží soubor donucovacích prostředků V dnešní době lze jen zkonstatovat, že pokrok v úsilí o zvládnutí problému starých ekologických zátěží je značně omezený.za hlavní příčinu je považována dlouhodobá absence potřebných aktivit ze strany MŽP. 3