Na přehlídce v Kozienicích

Na přehlídce v Kozienicích

Tak jako měli čeští chovatelé označeno v kalendáři 24. září jako termín Chovatelského dnu v Napajedlích, měli jejich polští kolegové u stejného data poznámku "Przeglad koni SK Kozienice". A protože v Napajedlích jsem na rozdíl od Kozienic už byl několikrát, dal jsem tentokrát přednost Kozienicím. Stadnina Koni Kozienice je jedním z posledních čtyř polských plnokrevných hřebčínů, který zatím nebyl privatizován a zůstává ve státních rukou. Neznamená to ale, že je státním podnikem. Funguje jako společnost s ručením omezeným ve 100% vlastnictví polské obdoby našeho bývalého Ministerstva národního majetku (Skarbu Panstwa), přičemž dohled na ním vykonává Ministerstvo zemědělství (Rolnictwa). Kozienice, ačkoliv vznikly již v roce 1924 a zažily hned několik režimů, byly státní vždycky. A pohled do historie ukazuje, že jim to v úspěšném rozvoji nijak nebránilo ani v dobách, kdy státní vlastnictví nebylo jediné možné - vítězové derby z let 1934 a 1937 Mat a Piano pocházeli právě z Kozienic. Ale jednoduché to hřebčín neměl. Zvláště po vypuknutí druhé světové války, kdy se celé osazenstvo muselo stěhovat a samotný hřebčín náležel Německu. Poválečné časy ale přinesly pravý rozkvět hřebčína, který dosud odchoval 8 vítězů derby, přičemž dva z nich, Solali a Czerkies, získali trojkorunu. K nejslavnějším jménům spjatých s Kozienicemi patří dále Skarb, Surmacz, Grys, Super, Skunks či Czubaryk - jména, která psala polskou dostihovou historii. V posledních letech hřebčín nejvíce proslavila asi vítězka CE Breeders s Cup Mile a Nagroda Rulera (VJC) Lawsonia. Jednou z tradic nejen kozienického hřebčína, ale i celého polského chovu, respektive dnes už jen státních hřebčínů, je každoroční přehlídka všech koní. Na tu jsou zváni ředitelé ostatních

Enjoy Plan se u nás proslavil produkcí koní jako Kolorado, Duce, Cieszymir či Bremen Plan státních, ale nejen státních (mezi hosty byl třeba majitel Strzegomi pan Romanowski) hřebčínů a přítomen je i zástupce státu, přesněji Agencje Nieruchomosci Rolnych pan Marek Wachel, jemuž na těch přehlídkách skládají ředitelé hřebčínů své účty. V Kozienicích rozhodně bylo na co se dívat. Přehlídku otevřela prezentace plemeníků. Jako první vkráčel před diváky u nás dobře známý Enjoy Plan (Alydar), bratr svého času nejbohatšího koně planety Alysheby, dnes však především otec celé řady špičkových steeplerů. V letošní sezóně dostal z trojice kozienických hřebců největší příležitost, když připustil 18 vlastních klisen a 8 matek ostatních chovatelů. Devatenáctiletý plemeník ale letos v Kozienicích končí (jeho místo zaujme In Camera), a jak jsem zjistil později při diskuzi ostatních ředitelů, místo pro něj zatím není v žádném z ostatních státních hřebčínů. Zřejmě by nebyl problém si hřebce pronajmout... Poté byl předveden mě do té doby neznámý Lions Call. Pětiletý mohutný ryzák běhal dva roky v Německu, kde z 9 startů vytěžil jedno vítězství a 2 umístění, ale už zisk pouhých 4.250 euro a GAG 60,5 kg hovoří jasně o tom, jaké dostihy běhal. Do chovu byl zařazen kvůli svému rodokmenu, který je opravdu zajímavý. Jako roček za 150.000 euro vydražený hřebec je synem Giant s Causeway (Storm Cat) a jeho matka La Belga (Roy), importovaná z Argentiny, dokázala ve své domovině získat Gr.1 vítězství a doběhla mj. druhá v tamních 1000 Guineas. Její matka La Baraca (Mariache) je trojnásobnou vítězkou ceněné GP Carrera de Las Estrellas (Gr.1) a dalších pěti grupových zkoušek. Lions Call letos v chovu debutoval, kozieničtí mu svěřili 9 matek, dalších 15 přišlo od jiných chovatelů. Lions Call nepatří hřebčínu a není ani z kolekce státních plemeníků, kteří putují mezi hřebčíny. Byl koupen soukromě investorem a pronajat hřebčínu. Poslední byl předveden Night Shiftův (Northern 53

Dancer) syn Zarewitsch, který patřil k nejlepším mílařům v Německu, kde vyhrál mj. Darley 54 Storm Catův vnuk Lions Call je po Scufiottovi druhým synem Giant s Causeway v polském chovu Zarewitsch se uvedl klasickou vítězkou v prvním ročníku Oettingen-Rennen (Gr.3) či Badener Meile (Gr.3). Korektní hnědák si s prvními tříletými, které má letos na dráze, udělal dobré jméno, o něž se nejvíce zasloužila vítězka Austrian Oaks Krasiwaja. Po plemenících přišly na řadu plnokrevné matky. Hřebčín jich předváděl všech 30 včetně jedné, která už byla ze stáda vyřazena a je zde jen do odstavu letošního potomka. Struktura mateřského stáda se výrazně liší od strzegomského, s nímž jste se mohli seznámit v minulém čísle. S jedinou výjimkou se všechny klisny narodily v Polsku a pocházejí ze starých polských rodin. Tou výjimkou je v USA narozená L Etat C Est Moi, klisna známého polského rodáka a posléze úspěšného

Mateřské stádo SK Kozienice klisna, rok narození (rodokmen) připuštění 2009 AKOLA, 2005 (Don Corleone - Andaluzja, Mooving Dream) březí po Zarewitsch ANDALUZJA, 1993 (Mooving Dream - Apenina, Dakota) jalová po Lions Call ASCEZA, 1996 (Winds of Light - Alpina, Dipol) BACHANTKA, 1993 (Graf - Buchara, Club House) DONNA GRAFIA, 1993 (Graf - Donna Bova, Beauvallon) DOROMIKA, 1993 (Omen - Damara, Pyjama Hunt) březí po Zarewitsch CHESPETA, 1999 (Dixieland - Chespa, Euro Star) CHRYZOLDA, 2002 (Special Power - Chespeta, Dixieland) CHRZESNICA, 2000 (Who Knows - Chinka, Club House) IMBRA, 1995 (Jape - Imada, Dakota) JANELLA, 1997 (Special Power - Jawnuta, Skunks) JAPURA, 1995 (Graf - Jawnuta, Skunks) JERANIA, 2001 (Who Knows - Janeta, Babant) JODOPSYNA, 2003 (Belenus - Jawna, Winds of Light) L' ETAT C'EST MOI (USA), 1991 (Danzig Connection - Sounds of Secret, Secretariat) LACRIMOSA, 2000 (Special Power - Lizbona, Graf) LORENA, 2002 (Jape - L'Etat C' Est Moi, Danzig Connection) MALEZJA, 1992 (Who Knows - Mombasa, Parysów) MALTOZA, 2000 (Stelvio - Malezja, Who Knows) MOYMIRA, 2002 (Special Power - Miriam, Jape) SCANDINAVIA, 1998 (Special Power - Scatola, Skunks) SEGASTA, 2002 (Special Power - Secada, Milione) SENTINELLA, 1994 (Graf - Sefolia, Dakota) SEPTICA, 1996 (Winds of Light - Simona, Beauvallon) SESPECJA, 1998 (Special Power - Sefolia, Dakota) nepřipuštěna SESTERCJA, 1997 (Saphir - Safaria, Club House) březí po Zarewitsch SEKRETYNA, 2002 (Special Power - Sestercja, Saphir) SURALINA, 1997 (Winds of Light - Surabaya, Dakota) TAVIRA, 1996 (Beaconsfield - Toskanella, Demon Club) L Etat C Est Moi s hřebečkem Laurelin, synem Enjoy Plana

dostihového majitele a chovatele v USA Henryka Kwiatkowského běhala v Anglii, ale do Polska přicestovala na Nagrodu Mosznej, kterou vyhrála. Matka již zmíněné vítězky CEBC Mile Lawsonii má dnes v kozienickém chovu zařazenu i svou dceru Lorenu (Jape). Zbytek klisen reprezentuje rodiny působící v Polsku již řadu generací. Na přehlídce byly předváděny právě po rodinách, ze kterých byla suverénně nejvíce zastoupena rodina, kterou v Kozienicích založila v roce 1942 narozená Solina (Aventin). Naopak průvodce prohlídkou si povzdechl, že rodina Cardei tu má už jen jedinou zástupkyni. Nešlo si nevšimnout vysokého počtu dcer hřebce Special Power v mateřském stádě. Celkem 8 dcer je výsledkem důvěry, které se tento hřebec u vedení těší. "A to máme ještě v tréninku několik jeho dcer, se kterými počítáme do chovu," řekl mi později ředitel hřebčína pan Andrzej Zych. "Special Power se mi vždycky líbil, všechny koně po něm slušně běhali, jezdili k němu připouštět i ostatní chovatelé a koně po něm se vždycky dobře prodávali," vysvětloval mi. Však je také hodně zastoupen mezi ročky i letošními hříbaty. Právě hříbata, tedy přesněji už odstávčata, byla předváděna jako další v řadě. Je fakt, že ne všechna se nechala bez problémů vodit, ale přesto se ošetřovatelům podařilo všech 8 již odstavených letošních hříbat divákům předvést. Pak následovali ročci. Stejně jako odstávčata i ročci byli předváděni samozřejmě podle pohlaví, ale také ve skupinách po stejném otci. Mohli jste si udělat pěkný obrázek o tom, jak který plemeník proráží i jaká je úroveň jeho potomků. Byli předváděni potomci Sorbie Towera, Special Powera a Zarewitsche, poměrně výrazně nejvíce se mi líbila produkce Sorbie Towera, u nás populárního zásluhou Determinacje, Magmy a Dupla. Všichni byli v 56 Potomci Sorbie Towera hřebeček Lambert a klisna Iliria

jednom typu, vyrovnaní, korektní, radost pohledět. A, řekl bych, že o chloupek lepší byla jeho kolekce klisen, i když i mezi hřebci měl několik velmi pěkných ročků. Osobně se mi nejvíce líbil Lambert, syn již zmiňované L Etat C Est Moi, mezi klisnami bych si vybral Ilirii (z Imbra po Jape) a Banti (z Bachantka po Graf), která však kvůli menšímu poranění nebyla předváděna a mohli jsme si ji prohlédnout jen v boxe. Po přehlídce jsme si sedli s ředitelem hřebčína Andrzejem Zychem a jeho zástupcem Józefem Kempou, předchozím ředitelem, který, ač v důchodu, stále zůstává s hřebčínem v kontaktu a vedl přehlídku. V tu chvíli jsem to ještě netušil, ale byl jsem v místnosti s polovinou všech kozienických ředitelů za jeho 85 letou historii. Poučen z předchozího rozhovoru s Markem Wachelem, který též najdete v tomto čísle, jsem věděl, že hřebčín si na sebe musí vydělat a protože narozdíl od zbylých tří státních hřebčínů nemá další hospodářství jako chov skotu apod., je jeho boj o přežití o to těžší. Musel jsem ale s potěšením konstatovat, že na koních, ale dokonce ani na budovách není vidět žádné strádání. Spíš naopak. Hřebčín vypadá opravdu pěkně a protože jsem díky přehlídce viděl všechny koně, mohu si dovolit to prohlásit i o nich a jejich kondici. K té zdejším ročkům pomáhá dostatek pastvin. Hřebčín hospodaří na ploše 330 hektarů, ovšem 220 z nich jsou pole, na kterých pěstuje pšenici a tritikale (pšenžito), za které poté nakupuje oves pro koně, zbytek patří pastvinám nebo se využívá k výrobě sena, které si hřebčín sám zajiš uje. I Kozienice prošly v posledních letech redukcí, současných 30 matek ještě zřejmě není konečné číslo. "Optimální by pro nás byl počet 25 vlastních matek," plánuje ředitel, a když se jej zeptám, jaké je hlavní kritérium pro zařazení matky do chovu, odpoví jednoznačně: "Dostihová kariéra," ale zároveň dodává. "Pokud se Ředitel hřebčína Andrzej Zych (druhý zprava), zcela vlevo předchozí ředitel Józef Kempa klisna třeba zraní, ale má dobrý rodokmen, dostane v chovu šanci." Vedle vlastních klisen tu stojí i klisny na penzi, celkem je na hřebčíně 25 koní soukromých majitelů, většina chovných, ale i několik sportovních koní. Místa je tady dost, aktuálně má hřebčín 50 volných boxů, které využívá hlavně během připouštěcí sezóny. Při hřebčíně funguje sportovní klub KJ Skarb, který tak trochu souvisí s fungováním polského trhu a snahou uplatnit na něm v jakékoliv podobě koně co nejlépe. I v Kozienicích registrují nižší zájem majitelů o ročky, by ne v takové míře, jako ve Strzegomi. "Přibližně polovinu koní prodáme jako ročky na naší aukci či bezprostředně po ní, zbytek bu pronajmeme nebo dáme do tréninku ve vlastní režii," vypočítává pan Zych. Přišlo mi, že pronájem nebude příliš výhodný, vesměs se majiteli vrací po kariéře kůň, jehož možnosti prodeje jsou velmi limitované, ale v Polsku to funguje trošku jinak. "Polovinu pronajatých koní si majitelé stejně za dva tři měsíce sami koupí," říká a dodává, že hřebčínu nakonec zůstane asi čtvrtina produkce. "Pokud mají koně na dráze dobré výsledky, snadno je prodáme do nějaké dostihové stáje, ti, kterým se nedařilo, půjdou do sportu." Právě pro ně funguje zmíněný jezdecký klub, jehož úkolem je koně přijezdit tak, aby byli dobře prodejní pro sportovní či rekreační využití. 57

Stáje ročků Ani v Kozienicích nejsou moc spokojeni s vývojem na domácím trhu, ale registrují jisté oživení, by ne ve všech směrech. "Třeba před pěti lety rostl počet malých soukromých chovatelů, nyní počet stagnuje," říká pan Kempa, ale zase dodává, že po nástupu Totalizatoru Sportowego (obdoba naší Sazky) na Sluzewiec lidé hledí do budoucna s větším optimismem a roste počet připuštěných klisen. S obnovou stáda zde ani při prodeji všech koní problémy nemají, situace je v Polsku podobná jako u nás. "Nové matky získáváme všemi možnými způsoby, koupí, výměnou, vrácením z nájmu a podobně," vysvětluje pan Zych. Na dráze úspěšné klisny ze zdejšího chovu, které byly prodány jako roční, se často vrací do mateřského stáda stejnou cestou jako u nás - výměnou za ročka. I v Polsku platí, že cena by i velmi úspěšné klisny po skončení kariéry vesměs nedosahuje ceny nevyzkoušeného ročka. Počátkem 90. let prodávali kozieničtí koně do Rakouska, před časem realizovali několik úspěšných prodejů do Kazachstánu, dnes nezakrývají, že by rádi našli nové trhy a hledají 58 nové kontakty i u nás. Nakonec kozienický chov není u nás neznámý, pochází z něj třeba Scater nebo slovenský šampión Czas a řada dalších. Čím by mohl speciálně řadu českých majitelů zaujmout je jeho dlouholetá anifita k překážkám. Koně z Kozienic, plnokrevní, se dobře uplatnili i ve sportu - například Via Vitae svého času držela rekord překonáním výšky 2 metry 20 centimetrů, kozienický chov a jeho odchovanec Bremen se podílel na úspěchu polské reprezentace na Olympijských hrách v Moskvě a polský vojenský klub Legia stál na plnokrevnících z Kozienic. Rozvoj skokanských vlastností stáda má aktuálně v "popisu práce" Enjoy Plan, který se v této roli již úspěšně osvědčil. "Nezakrývám, že bychom rádi, kdyby k nám přijeli kupci z Čech," vysvětluje pan Zych jeden z důvodů angažování Enjoy Plana, který by rád zacelil mezeru v kontaktech na náš turf, která tu v posledních letech vznikla. S nabídkou ročků, které jsem viděl, zvláště těch po Sorbie Tower i s nastupující generací po Enjoy Plan, nevidím snahy zaujmout naše majitele jako marné. Miloslav Vlček