INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE

INVENTARIZAČNÍ PRŮZKUM CÉVNATÝCH ROSTLIN SE ZAMĚŘENÍM NA CHRÁNĚNÉ DRUHY PP BORŠOV U LITĚTIN A JEJÍHO ŠIRŠÍHO OKOLÍ Jaroslav Zámečník Muzeum východních Čech, Eliščino nábřeží 465, 500 01, HRADEC KRÁLOVÉ, e-mail: j.zamecnik@muzeumhk.cz 2007

ÚVOD V roce 2007 byl proveden na základě objednávky Krajského úřadu Pardubického kraje botanický průzkum se zaměřením na zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin, v PP Boršov u Litětin a v jejím ochranném pásmu v souvislosti s probíhajícím výzkumem poslední východočeské populace myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon. Mapování bylo zaměřeno na všechny cévnaté rostliny, ale největší pozornost byla věnována chráněným druhům uvedeným v prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. Cílem bylo podrobné vymapování chráněných druhů cévnatých rostlin, zjištění jejich početnosti a navržení optimálního způsobu managementu pro jejich zachování a zvýšení početnosti v daném území. Lokalita byla autorem práce v roce 2007 navštívena celkem 15x v období od počátku května do konce září. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ První soupis druhů cévnatých rostlin lokality Boršov u Litětin pochází od věhlasného východočeského botanika F. Procházky (cf. PROCHÁZKA 1972), který ve studovaném území botanizoval v letech 1969 až 1971. Výsledky své práce shrnul ve zprávě interního charakteru: SPR Boršov u Litětin botanická inventarizace. Procházka (PROCHÁZKA 1972) však provedl inventarizaci na mnohem větší ploše, než je samotná rozloha současné přírodní památky. Botanicky zmapoval i další louky v okolí. Lze se domnívat, že se zaměřil především na louku suššího charakteru nacházející se S od chráněného území s bohatým porostem hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe) a hvozdíku pyšného pravého (Dianthus superbus superbus). Tuto domněnku potvrzuje i KNÍŽETOVÁ (1975): cca 250m severněji od chráněného území byla sledována další lokalita podobného charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním chráněném území. Tato lokalita je i druhově bohatší (Inula salicina, Rosa gallica, a na ni se pravděpodobně vztahuje i Procházkův údaj o Dianthus armeria, Platanthera bifolia a Veronica longifolia) a nesporně by zasloužila ochranu. Toto tvrzení lze snad ještě potvrdit skutečností, že Dianthus armeria roste na zmiňované ploše dodnes! Louku suššího charakteru nazývá Procházka ve své práci jako severní část chráněného území a upozorňuje na skutečnost, že tato část území je ponechána svému vývoji a začíná pomalu zarůstat dřevinami (Betula spec. div., Salix spec. div., Quercus spec. div.). Procházka (PROCHÁZKA 1972) upozorňuje na vysokou diverzitu rostlinných druhů a zároveň velkou zranitelnost chráněného území. Klade především důraz na nezbytnost pravidelného monitoringu lokality a populací vzácných druhů rostlin a na vhodný management. Další písemná zpráva, která uvádí pouze několik druhů cévnatých rostlin pochází z roku 1976, kdy zde proběhla ve dnech 31.8. a 9.9.1976 prověrka SPR Boršov (cf. KNÍŽETOVÁ 1976). Autorka upozorňuje na skutečnost, že severně od stávajícího území rezervace se nachází další louka s bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného. Ve své práci z této plochy uvádí pozoruhodný výskyt růže galské (Rosa gallica) a upřesňuje některé informace z Procházkova inventarizačního průzkumu. KNÍŽETOVÁ (1976) ve své zprávě uvádí pouze nejvýznamnější druhy rostlin (5 druhů) a odvolává se, že soupis všech zde 2

zjištěných druhů rostlin bude uveden ve zprávě o inventarizačním průzkumu území. Ta však nebyla z neznámých důvodů nikdy zpracována. Další písemná zpráva o zájmovém území pochází až z roku 2000, kde v PP Boršov u Litětin a v jejím ochranném pásmu prováděla průzkum PRAUSOVÁ (2000). Bohužel závěrečná zpráva o tomto inventarizačním průzkumu nebyla v rezervační knize na pardubickém středisku AOPK vůbec nalezena. Později, v roce 2004, zpracovává Prausová botaniku pro nový Plán péče pro PP Boršov u Litětin (PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004). Autorka zde uvádí, že při dílčí floristické inventarizaci v roce 2000 (PRAUSOVÁ 2000) bylo v přírodní památce zjištěno 97 (v ochranném pásmu les 62, v ochranném pásmu kulturní louka 27) taxonů cévnatých rostlin. V roce 2004 zaznamenala Prausová na území přírodní památky celkem 118 druhů cévnatých rostlin, v ochranném pásmu v louce 74 a v lese 66 taxonů cévnatých rostlin. Bohužel v Plánu péče jsou uvedeny pouze druhy z hlediska ochrany přírody významné (chráněné podle vyhlášky č. 395/92 a ohrožené podle červeného seznamu cévnatých rostlin) a pak několik desítek druhů v textu (cf. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004). Je velmi pravděpodobné, že studované území navštívila řada botaniků, ale výsledky těchto návštěv nejsou shrnuty v žádném manuskriptu ani v publikovaném článku a nejsou tudíž dostupné. CHARAKTERISTIKA A POPIS ZKOUMANÉHO ÚZEMÍ Geomorfologicky patří zkoumané území do VIC-1C-f: Východočeská tabule-východolabská tabule- Pardubická kotlina-holická tabule. Zkoumané území leží na západním okraji lesa Boršov, 1 km jižně od obce Litětiny v nadmořské výšce 245 m. Podloží tvoří svrchnokřídové vápnité jílovce a slínovce teplického souvrství a hlinitopísčité holocenní naplaveniny, zvláště při březích rybníka Lodrant, který leží uvnitř obory východně od lokality. V severozápadní části se zachovaly relikty vátých písků. Z hlediska pedologie se zde vyvinuly pararendziny (p. pseudoglejová), organozem typická (glejová) glej, na píscích především arenosoly (kambizem arenická a regozem arenická). Klimaticky patří území do teplé oblasti A3 mírně suché s mírnou zimou, či do teplé oblasti T2 (QUITT 1971) s následující charakteristikou: dlouhé léto, teplé a suché, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou, suchou až velmi suchou zimou s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Klimatologické charakteristiky podle Quitta (QUITT 1971) jsou následující: počet letních dnů 50 až 60, počet dnů nad 10 C 160 až 170, počet mrazových dnů 100 až 110, počet ledových dnů 30 až 40, průměrná teplota v lednu - -2 až -3, průměrná teplota v červenci 18 až 19, průměrná teplota v dubnu 8 až 9, průměrná teplota v říjnu 7 až 9, dnů srážek nad 1 mm 90 až 100, úhrn srážek ve vegetační době 350 až 400, úhrn srážek v zimě 200 až 300, srážky celkem 550 až 700, počet dnů se sněhem 40 až 50, počet dnů zamračených 120 až 140, počet dnů jasných 40 až 50. Průměrné roční srážky jsou 600-650 mm, srážky ve vegetačním období 350-400 mm. Průměrná roční teplota 6 o C, průměrná teplota ve vegetačním období 14-15 o C. Podle Culka (CULEK 1996) patří zkoumaná oblast do bioregionu 1.9 Cidlinsko-chrudimský. Z fytogeografického hlediska (SKALICKÝ 1988) patří studované území do oblastí České termofytikum: 15 Východní Polabí, 15c Pardubické Polabí; z hlediska geobotanické rekonstrukce zde byly vymapovány dubohabřiny (MIKYŠKA et al. 1968). Potenciální rekonstrukční mapa dle NEUHAUSLOVÁ et al. 1998 uvádí černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi Carpinetum). Celé studované území (viz. Mapa 1) bylo rozděleno na 8 základních ploch A, B, C, D, E, F, P, R, které 3

byly podle charakteru vegetace dále členěny na jednotlivé dílčí plošky (celkem 421 dílčích plošek), na kterých byly sledovány a zaznamenány botanické a lepidopterologické parametry pro pozdější statistické vyhodnocení vzhledem k lepidopterologickému výzkumu poslední východočeské populace myrmekofilního modráska Maculinea alcon alcon. Plochy s prokázaným vývojem modráska M. alcon alcon a živnou rostlinou hořcem Gentiana pneumonanthe (plochy A a R) byly dále velmi jemně členěny na drobný systém dílčích plošek, aby bylo možné získat co nejpodrobnější data pro statistické vyhodnocení. PLOCHA A V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m 2, celkem zde bylo vyčleněno 159 dílčích plošek (A1 až A159). V současné době nejhodnotnější a z hlediska ochrany přírody nejvýznamnější plocha zkoumaného území s řadou ohrožených a chráněných rostlinných a živočišných druhů. Zachovala se zde pestrá mozaika biotopů od rozsáhlé louky suššího, skoro až xerotermního charakteru s rozvolněným bylinným porostem s řadou obnažených plošek půdy, až po fragment lučního porostu svazu Molinion navazující na západní okraj dubohabřiny. Kombinace rostlinných a živočišných druhů je zde zcela unikátní, neboť se zde mísí druhy preferující jak sušší, tak i vlhčí stanoviště. Pozoruhodná je skutečnost, že zde skoro na xerotermním biotopu roste největší množství exemplářů hořce Gentiana pneumonanthe, hvozdíku Dianthus superbus superbus, vítodu Polygala vulgaris atd. Z dalších významných rostlinných druhů stojí za zmínku Galium boreale boreale, Potentila erecta, Inula salicina, Sanguisorba officinalis, Succisa pratensis, Selinum carvifolia a řada dalších druhů preferující spíše vlhčí stanoviště. S nimi tu pohromadě rostou druhy rostoucí spíše na sušších stanovištích, z nichž stojí za uvedení např. Thymus pulegioides chamaedrys, Dianthus armeria, Festuca rupicola, Hypericum perforatum, Peucedanum cervaria a dnes již na ploše vyhynulá Rosa gallica. Velice důležitým faktorem, který umožnil přežívání řady kriticky ohrožených druhů je skutečnost, že louka byla v minulosti nepravidelně kosena, a že tuto část území občas navštěvují divoká prasata, která zde rozrývají povrch a udržují tak stále rozvolněný bylinný porost s obnaženými ploškami půdy, což umožňuje snadné vyklíčení konkurenčně slabých a zároveň nejohroženějších rostlinných druhů (Gentiana pneumonanthe, Dianthus superbus superbus). Fragment porostu svazu Molinion se zde udržel pouze při západním okraji dubohabřiny a okrajem sušší louky. Bohužel podstatná část tohoto typu biotopu nebyla v minulosti kosena a v současné době je z větší části zcela zarostlá náletem dřevin. Tento fragment louky svazu Molinion je jedním z nejvýznamnějších biotopů pro populaci modráska Maculinea alcon alcon, neboť se zde nachází dostatek živných rostlin housenek motýla a s největší pravděpodobností i hostitelských mravenišť. PLOCHA B V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (B1, B2, B3 a B4) a dále na dílčí plošky o rozměru 100m 2, které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 20 dílčích plošek (LB1 až LB20). Luční porost představuje komplex sušších a vlhčích stanovišť. Vegetační kryt je relativně druhově chudý, ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování. V severní části této plochy navazující na plochu A lze pozorovat pomalé pronikání význačných rostlinných druhů Gentiana pneumonanthe. Ve východní části plochy, těsně nad cestou, bylo zaznamenáno několik kvetoucích exemplářů Gentiana 4

pneumonanthe. Louka hostí poměrně bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. PLOCHA C Plocha představuje extenzivně používanou cestu se sušším a rozvolněnějším charakterem vegetace, která byla rozdělena na jednotlivé dílčí plochy o velikosti 100m 2. Celkem zde bylo vyčleněno 8 dílčích plošek (C1 až C8). PLOCHA D V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (D1, D2, D3 a D4) a dále na dílčí plošky o velikosti 100m 2, které kopírovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 13 dílčích plošek (LD1 až LD13). Dílči plocha představuje luční polokulturní porost vlčího charakteru. Vegetační kryt je relativně druhově chudý, ale lze zde na řadě plošek pozorovat postupné zlepšování, především na západním okraji plochy navazujícím na meliorační kanál. Jižní část plochy navazující na plochu R je místy relativně květnatá a byly zde zaznamenány význačné rostlinné druhy hořec Gentina pneumonanthe. Louka hostí poměrně bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. PLOCHA E V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (E1, E2, E3 a E4) a dále na dílčí plošky o rozměru 100m 2, které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 11 dílčích plošek (LE1 až LE11). Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své východní části navazující na meliorační kanál hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází v mírném svahu orientovaném k východu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje. PLOCHA F V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na 4 základní plochy (F1, F2, F3 a F4) a dále na dílčí plošky o velikosti 100m 2, které sledovaly lemy a okraje plochy. Celkem zde bylo vyčleněno 32 dílčích plošek (LF1 až LF32). Luční porost představuje polokulturní louku, která ve své jihovýchodní části navazující na meliorační kanál hostí bohatou populaci silně ohroženého česneku Allium angulosum. Luční porost se nachází v mírném svahu orientovaném k jihovýchodu. Směrem k poli se květnatost lučního porostu zhoršuje. V severní části lučního porostu, včetně okraje navazující na pole, byla na plochách s rozvolněnou vegetací nalezena velmi početná populace zeměžluče Centaurium erythraea. PLOCHA P Příkop navazující ze západní strany na plochu E a z východní strany na plochu D, byl rozdělen na 6 dílčích plošek o rozměrech 100m 2. Celkem zde bylo vyčleněno 6 dílčích plošek (P1 až P6). Meliorační příkop má zcela odlišný charakter vegetace od okolních ploch. I když zde nebyly zaznamenány žádné chráněné druhy cévnatých rostlin, má vzhledem k diverzitě studovaného území význam. Byla zde nalezena poměrně početná populace, v červeném seznamu uvedeného druhu, nadmutice bobulnaté Cucubalus baccifer. Příkop slouží především jako významný koridor pro disperzi 5

řady bezobratlých živočichů. Je také zároveň díky své značné květnatosti (Cirsium oleraceum, Cirsium canum, Eupatorium cannabinum, Mentha aquatica, Betonica officinalis, Jacea pratensis aj.) bohatým zdrojem nektaru. PLOCHA R V rámci výzkumu byla celá plocha rozdělena na dílčí plošky o velikosti 25m 2, celkem zde bylo vyčleněno 151 dílčích plošek (R1 až R151). Plocha zahrnuje celé území PP Boršov u Litětin a část polokulturní louky, která nebyla v roce 2006 v době členení ploch pokosena. Dílčí plocha představuje fragment bezkolencové louky s výskytem ohrožených druhů organismů a částečně polokulturní bezkolencovou louku. Chráněné území bylo vyhlášeno na ekotonálním stanovišti na ploše 0,32 ha a ze severu a východu je obklopeno dubohabřinou a z jihu a západu polokulturní loukou a melioračním kanálem, na které navazuje další polokulturní louka. Díky ekotonálnímu charakteru v PP dochází k šíření lesních druhů (např. rožec velkokvětý Stellaria holostea, sasanka hajní Anemone nemorosa, pitulník žlutý Galeobdolon luteum, mařinka vonná Galium odoratum, vrbka úzkolistá Epilobium angustifolium, lipnice hajní Poa nemoralis, kokořík mnohokvětý Polygonatum multiflorum, violka Rivinova Viola riviniana atd.). Velmi intenzivně se v lokalitě v kontaktu s lesním porostem šíří ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) a konopice (Galeopsis bifida, Galeopsis pubescens, Galeopsis tetrahit). Vegetace je na této dílčí ploše díky nevhodnému dlouhodobému managementu (kosení) silně zapojená a většina nejvzácnějších druhů je vytlačena do rozvolněnějších porostů na západním okraji plochy, které navazují na polokulturní louku. Zde se udržely poslední jedinci hořce Gentiana pneumonanthe. Z fytocenologického hlediska nelze dílčí plochy ve studovaném území přesně charakterizovat a jednoznačně přiřadit k botaniky definovaným svazům. Luční porosty totiž představují mozaiku různě degradovaných bezkolencových luk, pravděpodobně svazu Molinion (plocha A a R, jižní okraj plochy D). Velmi významnou roli zde hraje vlhkost a vysýchavost jednotlivých stanovišť. Zřetelné je to především mezi plochami A a R, které se nejvíce přibližují svazu Molinion. Dílčí plochy F, E, B a D lze považovat za polokulturní louky, které byly s největší pravděpodobností v minulosti dosévány. V současnosti je na těchto plochách patrný pozvolný návrat k přírodě blízkým společenstvům svazu Calthion (východní okraj plochy F navazující na plochu A, západní okraj plochy D a východní okraj plochy E). 6

CHRÁNĚNÉ DRUHY CÉVNATÝCH ROSTLIN ZAZNAMENANÉ V ÚZEMÍ Ze studovaného území je doposud známo 217 druhů cévnatých rostlin, které zde byly zaznamenány v letech 1972 až 2007. Z toho 5 druhů je uvedeno v prováděcí vyhlášce č. 395/92 Sb. k zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále jen vyhláška) v kategorii silně ohrožený druh : Gentina pneumonanthe hořec hořepník, Dianthus superbus hvozdík pyšný a Allium angulosum česnek hranatý a v kategorii ohrožený Taraxacum palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia vemeník dvoulistý. Z druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. Procházka et al. 2001) zde byly zaznamenány v kategorii C1 (kriticky ohrožený druh): Dianthus superbus hvozdík pyšný; v kategorii C2 (silně ohrožený druh): Allium angulosum česnek hranatý, Gentiana pneumonathe hořec hořepník; v kategorii C3 (ohrožený druh): Carex hartmanii ostřice Hartmanova, Pseudolysimachion maritimum rozrazil dlouholistý, Rosa gallica růže galská, Scorzonera humilis hadí mor nízký, Silaum silaus koromáč olešníkový; v kategorii C4a (vzácnější taxony vyžadující pozornost, méně ohrožené druhy): Centaurium erythraea zeměžluč okolíkatá, Cerastium lucorum rožec hajní, Cucubalus baccifer nadmutice bobulnatá, Dianthus armeria hvozdík svazčitý, Galium boreale boreale svízel severní pravý, Peucedanum cervaria smldník jelení, Primula elatior prvosenka vyšší. Za prokazatelně vyhynulé druhy lze v současné době považovat následující chráněné druhy: Taraxacum palustre (pampelišky ze sect. Palustria) a Platanthera bifolia vemeník dvoulistý. Z druhů uvedených v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) lze v území považovat za vyhynulé následující druhu: Pseudolysimachion maritimum rozrazil dlouholistý a Rosa gallica růže galská. Přehled jednotlivých druhů rostlin významných z hlediska ochrany přírody je uveden v následující tabulce. TABULKA 1: Druhy rostlin významných z hlediska ochrany přírody Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam cévnatých rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1 (kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený). LATINSKÝ NÁZEV SYNONYMUM ČESKÝ NÁZEV AUTOR NÁLEZU OHROŽENÍ Allium angulosum L. česnek hranatý C2, 2 Carex hartmanii Cajander Centaurium erythraea Rafn Cerastium lucorum (Schur) Möschl Centaurium minus auct., C. umbellatum Gilib. Cerastium fontanum subsp. lucorum (Schur) Soó, C. vulgatum subsp. macrocarpum (Schur) Dostál ostřice Hartmanova zeměžluč okolíkatá (zeměžluč lékařská) rožec hajní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 PRAUSOVÁ IN MIKESKA 2004 Cucubalus baccifer L. nadmutice bobulnatá C4a C3 C4a C4a Dianthus armeria L. Dianthus superbus subsp. superbus hvozdík svazčitý hvozdík pyšný pravý PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 C4a C1, 2 7

Galium boreale subsp. boreale Gentiana pneumonanthe L. Peucedanum cervaria (L.) Lapeyr. Platanthera bifolia (L.) Rich. Primula elatior (L.) Hill. Pseudolysimachion maritimum (L.) Á. Löve et D. Löve Rosa gallica L. Dasystephana pneumonanthe (L.) Borkh., Pneumonanthe vulgaris F.W. Schmidt Pseudolysimachion longifolium subsp. maritimum (L.) Hartl, P. longifolium auct., Veronica longifolia auct. svízel severní pravý hořec hořepník (hořepník proužkatý, hořepník luční) smldník jelení vemeník dvoulistý prvosenka vyšší PROCHÁZKA 1972 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 PROCHÁZKA 1972 PROCHÁZKA 1972 KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 C4a C2, 2 C4a C3, 3, CITES C4a rozrazil dlouholistý PROCHÁZKA 1972 C3 růže galská (růže keltská) KNÍŽETOVÁ 1976 PRAUSOVÁ in MIKESKA Scorzonera humilis L. hadí mord nízký 2004 C3 Taraxacum sect. Palustria PROCHÁZKA 1972 2 C3 KOMENTÁŘE K CHRÁNĚNÝM A OHROŽENÝM DRUHŮM Chráněné druhy podle vyhlášky v kategorii silně ohrožený druh : GENTIANA PNEUMONANTHE HOŘEC HOŘEPNÍK Druh je rozšířený v Evropě, kromě severní a nejjižnější části; od severozápadní části Pyrenejského poloostrova a Anglie na sever po jižní Skandinávii a východní Pobaltí, na jihu po severní Itálii a sever Balkánského poloostrova; širokým pásem před střední část evropského Ruska zasahuje až na jihozápadní Sibiř. Na území České republiky je rozšířen téměř v celém území, kromě středních a vyšších poloh oreofytika, v oblastech charakterizovaných výskytem vlhkých úvalových, slatinných nebo lesních luk. Dříve se vyskytoval velmi hojně, zvláště podél velkých řek a v lesních územích s loukami, popř. v pánvích s rybníky, dnes již jen vzácně až roztroušeně. Hořec hořepník roste na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a pastvinách, vlhkých lesních světlinách, pasekách a v lemech, na čerstvě vlhkých až vlhkých, živinami bohatých, obvykle minerálně bohatých půdách neutrální až slabě zásadité reakce, často s kolísající hladinou podzemní vody. Hořec hořepník je diagnostickým druhem svazu Molinion (cf. KIRSCHNER & KIRSCHNEROVÁ in SLAVÍK [eds.] 2000). V důsledku likvidace jeho stanovišť (meliorace) a změně způsobu hospodaření (ukončení pastvy a kosení - pro generativní rozmnožování potřebuje nezapojenou a narušovanou vegetaci) patří k mizejícím druhům naší přírody. Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorii C2 silně ohrožené druhy. 8

Hořec hořepník je vytrvalá bylina s dlouhým tlustým oddenkem, kvete od července do září. Semena dozrávají podle místních podmínek od konce července do konce září. Na lokalitě je většina semen zralá a začíná vypadávat z tobolek počátkem září. Na území bývalého východočeského regionu hodnotí jeho rozšíření PROCHÁZKA (1980). Uvádí, že nejvíce lokalit bylo zaznamenáno v Polabí. Jeho výskyt uvádí z lokalit - v Pšovském lese až k Labouni, u Kopidlna, Skochovice, Nový Hradec Králové, Bělečko, Hoděšovice, Novoveský rybník, Žernov a Hradce u Holic, Vysoké Chvojno, Veliny, Litětiny, Pardubice, Dašice, Čivice, mezi Podlesím a Poběžovicemi, Výrov, Nový Ples atd. Více nalezišť je ještě i dnes také v Českomoravském mezihoří, i když ne všechna z uvedených existují (Bor u Vysokého Mýta, mezi Zámrskem a Vraclaví, Kosořín, Nořín, Zářecká Lhota, Trpín atd.). Posledním územím, odkud je ve východočeském regionu větší množství údajů je Chrudimsko a Hlinecko, tedy Železné hory a přilehlá část Žďárských vrchů (Palác u Heřmanova Městce, Svídnice, Slavice, mezi obcí Lukavice a Skalka, Žumberk, okolí Hlinska, Plaňany, při cestě z Mokrýšova do Mrákotína atd.). V Podorličí je druh znám jen od Bačetína, Brtvy u Dobrušky, Solnice a Lukavice na Rychnovsku. Mimo to byl zaznamenán ještě na Podzvičínsku (Mlázovice, severně od rybníka Hluboký u Lázní Bělohradu, na západním okraji Lískovického lesa směrem ke Koutům na Hořicku). Jinde asi úplně chybí (PROCHÁZKA 1980). Ve studovaném území lze rozlišit tři mikrolokality hořce hořepníku (viz. mapa 2). Poměrně silná populace čítající v roce 2007 155 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny hořce hořepníku se zde vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak pronikají i na značně vysýchavá stanoviště na ploše, a tak je zde možné zaznamenat hořec Gentiana pneumonanthe společně např. s mateřídouškou Thymus pulegioides chamaedrys či Dianthus armeria. Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. Díky poměrně silnému zapojení travního porostu v rezervaci byly rostliny hořce hořepníku postupně vytlačeny do okrajových patrií plochy, navazující na plochu D. V roce 2007 zde bylo nalezeno celkem 49 kvetoucích rostlin. 1 Nové mikrolokalita byla zaznamenána v roce 2007 na ploše B. Na východním okraji plochy navazující na dubohabřinu, zde bylo v roce 2007 nalezeno celkem 5 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jedná se pravděpodobně o exempláře, které zde přežívají delší dobu (poměrně velké trsy rostlin), ale vlivem pravidelného kosení lučního porostu je zde nebylo možné v minulosti zaznamenat. Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 209 kvetoucích rostlin hořce hořepníku. Jeho rozšíření ve studovaném území je přehledně graficky znázorněno v mapě 2. Druh patří mezi konkurenčně slabé rostliny, které ke svému úspěšnému růstu, ale především ke klíčení semen, potřebují nezapojené porosty vegetace s jednotlivými ploškami obnažené půdy. Ve studovaném území může být tento druh ohrožen především špatně zvoleným managementem (časná seč před dozráním semen v tobolkách a jejich vysemenění, silně zapojené porosty vegetace, meliorační kanál lemující východní okraj studovaného území) (viz. kapitola Doporučený management). 1 V připomínkované studii uvádí ing. J. Horák, že na dílčí ploše R zaznamenal v roce 2007 > 70 kvetoucích rostlin hořce Gentiana pneumonanthe. Tento počet je překvapující, neboť autorovi studie se podařilo zaznamenat pouze 49 trsů hořce. Z tohoto důvodu bude v roce 2008 provedeno opětovné sčítání jednotlivých rostlin hořců Gentiana pneumonathe na dílčí ploše R. 9

DIANTHUS SUPERBUS SUPERBUS HVOZDÍK PYŠNÝ PRAVÝ Druh je rozšířen ve Střední Evropě, na severu zasahuje až do Skandinávie a Pobaltí, na jihu po sever Balkánského poloostrova. Na jihu evropského Ruska, na Sibiři, ve Střední Asii a ve východní Asii se vyskytují blízce příbuzné taxony. U nás se vyskytuje roztroušeně až vzácně především v teplejších oblastech. Na území České republiky se druh vyskytuje ve dvou poddruzích, z nichž oba jsou rozšířeny na území východočeského regionu. Hvozdík pyšný pravý se na území České republiky vyskytuje roztroušeně až vzácně v termofytiku a mezofytiku celého území, výjimečně v oreofytiku; od nížiny do podhorského stupně. Druh je vytrvalá bylina se silným primárním kořenem a vystoupavým nebo plazivým, větveným oddenkem, květenství vrcholičnaté, bohaté, koruny růžové nebo i bílé, nedřípená část čepele korunních lístků úzce kopinatá, kvete od června do září. Plodem je tobolka. Semena jsou vyzrálá a vypadávají z tobolky během června až října. Hvozdík pyšný pravý je v naší přírodě dosti vzácný, ohroženy jsou především jeho biotopy, které se nacházejí často v zemědělsky využívané krajině. Druh roste na vlhkých nebo střídavě vlhkých loukách, ve světlých listnatých lesích a v lesních okrajích. Preferuje půdy jílovité až hlinité, minerálně bohaté, vlhké až vysýchavé. Nejčastěji jej lze zaznamenat ve společenstvech svazů Molinion (diagnostický druh), Trifolion medii, Quercion pubescenti-petraeae (diagnostický druh), vzácněji Genisto germanicae-quercion a Carpinion (cf. KOVANDA in HEJNÝ & SLAVÍK 1990). Podle vyhlášky je druh řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C1 kriticky ohrožené druhy. PROCHÁZKA (1980) uvádí, že Dianthus superbus superbus má centrum rozšíření v Polabí. Četné lokality jsou ve východočeské části fytochorionu střední Polabí (Slatina, Liběšice, Jičíněves, Pševec, Libáň, lesy u Češova, obora u Kopidlna, lesy v okolí Budčevsi, Nový Bydžov) a pak ve fytogeografickém podokrese východní Polabí (Vysoké Veselí, les jižně Záchrašťan, Komárov, Sobětušský bor, pod Přímem a v lese u Zvíkova v okolí Nechanic, Hradec Králové, u lesa Ouliště u Piletic a Slatiny, mezi Sobčicemi a Trstěnicemi, Zvole, Nový Ples, Týniště nad Orlicí, Kladruby nad Labem, Stáje u Bezděkova, Kokešov, Nové Čivice, les Křemenec u Barchova na Pardubicku; již počátkem minulého století je udáván Ph. M. Opizem z borového lesíka u Pardubic, v lese mezi Pardubicemi a Velkými Koloději, u rybníka Mordýř severně od Horních Ředic, na úpatí Žernova při silnici pod Vysokým Chvojencem poblíž rybníka Smílek, nad rybníkem Šmatlán u Chvojence, pod hrází rybníka Lodrant u Trusnova). Sem pravděpodobně patří i údaj od Hořic na hranicích s Podzvičínskem, který publikoval Košťál v Čelakovského Rezultátech a přímou návaznost na výskyt v Polabí má i lokalita Spytské keře u velké Jasenice, udávaná K.Prokešem, ležící již v území Podorlických opuk, odkud publikoval hvozdík pyšný pravý ještě J.Rohlena z Opočna. Zajímavý je výskyt na dvou blízkých lokalitách v Orlických horách (v údolí Bělé jižně Mnichové a na jihozápadním svahu Kobylinky u Dobřan), dále je známa jedna lokalita z nejvýchodnější části Železných hor na hranicích se Žďárskými vrchy (na lukách východně od obce Krouna) a jediný údaj, publikovaný A.Culkem v roce 1955, z naší části Českomoravské vysočiny ( jediný, avšak dosti silný trs v nepatrném porostu břízy a osiky u silnice z Borku do Spačic ). Obecné údaje o výskytu v Podkrkonoší jsou mylné, vznikly asi zobecněním výskytu u Hořic. Uvedený výčet lokalit zachycuje už jen historické rozšíření taxonu ve východních Čechách, protože mnohá z citovaných nalezišť (zejména na loukách) už zanikla (PROCHÁZKA 1980). Ve studovaném území lze rozlišit dvě hlavní mikrolokality hvozdíku pyšného pravého (viz. mapa 2). 10

Poměrně silná populace čítající v roce 2007 181 kvetoucích exemplářů je přítomna na ploše A. Rostliny hvozdíku pyšného pravého se zde vyskytují jak v porostech svazu Molinion, tak i na značně vysýchavých stanovištích na ploše. Další mikrolokalita byla zaznamenána na ploše R, respektive v její severozápadní části. V roce 2007 zde byly nalezeny celkem 2 kvetoucí rostliny hvozdíku pyšného pravého. Celkem bylo ve studovaném území v roce 2007 nalezeno 183 kvetoucích rostlin hvozdíku pyšného pravého. Jeho rozšíření ve studovaném území je graficky znázorněno v mapě 2. Druh je na lokalitě ohrožen pouze v silně zapojených porostech, jelikož se jedná o poměrně konkurenčně slabý druh. K úspěšnému klíčení druhu na lokalitě jsou nutné obnažené plošky půdy. V případě rozvolnění dnes silněji zapojených travních porostů je možné populaci hvozdíku pyšného pravého mnohonásobně navýšit. ALLIUM ANGULOSUM ČESNEK HRANATÝ Eurasijský druh, areál zasahuje od východní Francie a severní Itálie přes střední Evropu a Ukrajinu na jihozápad Ruska a západní Sibiř, na jih Evropy proniká na Balkán. V ČR se vyskytuje vzácně v severních, středních a východních Čechách (např. v Polabí) a na jižní a střední Moravě (Dolnomoravský a Hornomoravský úval, Bílé Karpaty aj.). Druh roste v nížinách a pahorkatinách na vlhkých až mokřadních loukách, slatinách a travnatých březích řek. Je to světlomilná rostlina, preferuje střídavě vlhké až mokré, výživné, hluboké, slabě zásadité až kyselé půdy, snáší i zvýšený obsah rozpustných solí. Česnek hranatý je vytrvalá bylina vysoká 20 60 cm, s podlouhle válcovitou cibulí 0,5-0,75 cm v průměru, nasedající na silný větvený oddenek, obalné šupiny se nerozpadávají. Lodyha přímá, jen dole listnatá, nahoře ostře hranatá. Listy v počtu 4 6, úzce čárkovité, 10-25 cm dlouhé a 1,5 6 mm široké, žlábkovité, na rubu ostře kýlnaté, toulec neopadavý se 2 5 laloky, 1 cm dlouhý. Soukvětím je šroubel (lichookolík) v průměru 2,5-4,5 cm velký, polokulovitý, mnohokvětý. Okvětí zvonkovité, světle červenofialové až bledě červené, zřídka i bělavé, vnější lístky úzce vejčité, člunkovité, vnitřní eliptické, delší než vnější. Tyčinky kratší než okvětí, prašníky zpočátku žluté, později červené, mírně vyčnívající z okvětí. Plodem je vejčitá tobolka, semena černá, 2,0-2,3 mm dlouhá. Kvete od července do září. Cibule, listy i květenství česneku hranatého se používají na Sibiři jako zelenina (www.botany.cz). Druh je ohrožen zejména zánikem mnohých lokalit způsobeným destrukcí a změnou charakteru biotopů. Četné slatinné louky byly v minulosti vysušeny a přeměněny na pole nebo porosty šlechtěných topolů, jiné po ukončení kosení postupně zarůstají křovinami. Podle vyhlášky je řazen k silně ohroženým druhům a podle Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (cf. PROCHÁZKA et al. 2001) patří do kategorie C2 silně ohrožené druhy. Na studovaném území se druh vyskytuje na všech plochách s výjimkou dílčích ploch A a R. Vzhledem k jeho masivnímu výskytu ve studovaném území nebylo možné jednotlivé rostliny přesně spočítat. Lze však odhadnout, že v současné době se ve studovaném území druh vyskytuje v populaci čítající přibližně 500 trsů (viz. mapa 2). Druh není v území ohrožen. Jedná se o poměrně nenáročnou rostlinu vázanou na různě kvalitní vlhké louky. Jediné ohrožení druhu by mohlo spočívat v případném kejdování lučních porostů či v nevhodných melioračních zásazích. 11

V území nebyl recentně potvrzen výskyt dvou chráněných druhů rostlin, uvedených podle vyhlášky v kategorii ohrožený. Jedná se o vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který byl v roce 1969 zaznamenán Procházkou na ploše A, a některý z druhů komplexu bahenních pampelišek (Taraxacum sect. Palustria), který se s největší pravděpodobností vyskytoval na ploše R. Příčiny ústupu vemeníku Platanthera bifolia nejsou zcela jasné, ale u pampelišek Taraxacum sect. Palustria mohlo být příčinou hned několik faktorů: nevhodné kosení lučních porostů nebo naopak úplná absence kosení, postupné přílišné zapojení vegetačního krytu, občasné pokejdování atd. Vemeník Platanthera bifolia se poměrně hojně vyskytuje v dubohabřině východně od studovaného území a hned několik druhů bahenních pampelišek Taraxacum sect. Palustria je známo ze slatinné louky od nedalekého rybníka Lodrant. Zde byly v roce 2007 autorem práce nalezeny následující druhy komplexu: Taraxacum subalpinum, Taraxacum hollandicum, Taraxacum bohemicum (lokalita je dokonce typovou lokalitou druhu!!!) a Taraxacum paucilobum. Vhodně zvoleným managementem ve studovaném území lze očekávat určité zlepšení biotopových nároků, dnes již zde vyhynulých druhů, a zároveň tedy i jejich možný návrat na jednotlivé dílčí plochy. 12

DOPORUČENÝ MANAGEMENT Níže navržený management pro studované území se snaží vytvořit optimální podmínky jak pro rostliny, tak i pro živočichy. Zřetel je brán především na potřeby chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů, zvláště bezobratlých. Nejvýznamnějšími druhy celého území jsou v tomto případě myrmekofilní modrásek Maculinea alcon alcon, jeho živná rostlina hořec Gentaina pneumonanthe a hostitelské druhy housenek, mraveneci Myrmica spp. Navržený management tak musí především vytvořit optimální podmínky pro tyto 3 organizmy. Zároveň je však nutné upozornit na fakt, že navrhovaný management bude s největší pravděpodobností vyhovovat i zbytku chráněných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů a nemělo by tak dojít k jejich vyhubení či radikálnímu potlačení. Lze očekávat spíše opačný efekt. Dílčí plocha A V současné době představuje tato dílčí plocha nejcennější a nejvýznamnější stanoviště modráska Maculinea alcon alcon a zároveň silně ohrožených rostlin hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus superbus. Cílem managementových prací by mělo být zachování bohaté mozaiky rozvolněných porostů vegetace s obnaženými ploškami půdy až po silněji zapojené porosty vegetace. Na celé ploše je nutné provádět pravidelné kosení travních porostů. První kosení je nutné realizovat nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení v době semenění hořců. Kosení je nutné provádět v pruzích o šířce 2 až 4 m. Pokosenou hmotu z prvního kosení je nutné deponovat mimo území dílčí plochy. Pokosenou hmotu z druhého kosení je nutné využít k dosušení (vysemenění) na připravených pokusných přebránovaných pruzích na plochách B a D. Nepokoseno by do příští vegetační sezóny mělo zůstat alespoň 20% travního porostu náhodně vybrané plošky vegetace na celé dílčí ploše. V menších porostech v jižní části dílčí plochy dochází k pronikání třtiny Calamagrostis epigeios do lučních porostů. Doporučuji lokální použití herbicidů, respektive graminicidů, protože třtinu z těchto porostů při navržených způsobech managementu nebude možné odstranit. Dojde tím také k pozitivnímu rozvolnění zapojeného travního porostu. Nálet dřevin v porostu svazu Molinion na východním okraji plochy je nutné vyřezat ve prospěch bezlesí. V podrostu tohoto náletu přežívají, byť ve sterilním stavu, jednotlivé rostliny hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus. Vyřezání dřevin by mělo proběhnout v etapách v době vegetačního klidu. Nejprve je nutné odstranit asi 2 m široký pruh na rozhraní louky a náletu dřevin, poté rozdělení zbývajícího náletu na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a z nich 1., 3. a 6. vyřezat. Vzniklé pařezy je nutné ošetřit kontaktním herbicidem, aby se zabránilo jejich zmlazování. V druhé etapě by měly být ze zbylých 3 pruhů odstraněny 2. a 4. a nakonec ve třetí etapě poslední 5. Podle potřeby je nutné v následujících letech zajistit pravidelné kosení vyřezaných ploch, zmlazující dřeviny opětovně vyřezat a ošetřit kontaktním herbicidem. Cílem by mělo být postupné, ale kompletní odstranění náletu ve prospěch bezlesí. Vegetací a dřevinami zarostlý meliorační kanál na západním okraji dílčí plochy je nutné výrazně proředit. Během 2 let je nutné odstranit až 50% stávajícího náletu křovin a dřevin a vytvořit tak rozvolněné skupinky se zde rostoucími ovocnými dřevinami a keři. Cílem by měl být stav zachycený na fotografiích 19 a 20. Tedy skupinky stromů a keřů se širšími ploškami bezlesí. Dojde tak k pozitivnímu propojení dílčí plochy F s dílčí plochou A pro disperzi bezobratlých v rámci území. Vyřezané dřeviny je nutné spálit mimo dílčí plochu A a vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem. Vegetaci na melioračním příkopu a na 13

nově vytvořených ploškách bezlesí je nutné 1x během roku pokosit, popř. lokálně vypalovat. Část vegetace (alespoň 20%) by měla být zachována a zůstat stát do jara příštího roku. Dílčí plocha B a dílčí plocha D Základním cílem je vytvoření koridoru pro migraci motýlů mezi dílčími plochami A a R a zároveň i postupné zlepšení druhového složení lučních porostů. Jedním z cílů by mělo být dosažení rozšíření hořce Gentiana pneumonanthe na obě dílčí plochy. Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od plochy A k ploše R, tedy ze severu na jih. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Velmi žádoucí by bylo po pokosení v době semenění chráněných rostlin některé pokosené pásy skarifikovat či přímo oddrnovat (v úvahu připadá i vypalování), což podpoří semenění rostlin a rozvoj mravenců. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna a to na obou dílčích plochách. Zároveň je nutné vybrat 2 pruhy vegetace spojující plochu A a R a po pokosení je převláčet těžkými bránami či jinak skarifikovat. Poté na ně přenést biomasu z plochy A, dosušit ji zde (kvůli vysemenění chráněných rostlin) a poté odstranit. Možné je i ruční dosévání semen hořce Gentiana pneumonthe na tyto přebránované plochy. Jeden z těchto pruhů by měl kopírovat západní okraj ploch B a D (kolem melioračního kanálu), druhý pruh by měl být veden spíše prostředkem obou dílčích ploch. Dílčí plocha P Nutné je pokosení vegetace (křovinořezem) 1x za dva roky. Získanou biomasu je možné spálit přímo v melioračním příkopu nebo na vybraném místě na ploše E. Pokosení je vhodné provést brzy na jaře, nejlépe do konce dubna. Je nutné zvážit postupné zasypání melioračního příkopu v území (v horizontu 5 let), aby i nadále nedocházelo ke zbytečnému odvodňování území a rychlému vysychání podmáčených ploch. Na západní okraj melioračního příkopu je vhodné zvážit dosadbu vybraných druhů dřevin - hrušeň polničku (Pyrus pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), aby se vytvořila závětrná místa na ploše D, která je ze západu vystavena poměrně intenzivnímu větru. Ten ztěžuje a někdy i znemožňuje migraci bezobratlých v rámci ploch A a R. Dílčí plocha E Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od západu k východu, směrem na dílčí plochy D a R. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna. Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Je nutné zvážit, zda východní okraj dílčí plochy navazující na meliorační kanál by nebylo vhodné při první seči vůbec nekosit (stačí pruh o šíři 5m) a při 14

druhé seči by došlo k jeho pokosení. Na severním a západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tam intenzita větru ze západu a severozápadu na dílčí plochy E, D a B. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od zemědělské půdy. Dílčí plocha F Luční porosty je nutné kosit v nespojitých pásech, přičemž první seč musí proběhnout nejpozději do 15. června. Seč je nutné provádět každoročně s ponecháním poloviny plochy území neposečenou, přičemž ponechaný neposečený porost musí být nespojitý a musí vytvářet mozaiku nepokosených a pokosených pásů směřujících od severu k jihu. Šířka pásů by neměla přesahovat 4 m. Důležité je, aby pokosená biomasa nebyla ihned odvezena z lokality (např. senážování), ideální by bylo hmotu na místě dosušit. Druhou seč je nutné provést nejdříve 30. srpna. Nepřípustné je kejdování nebo převedení travního porostu na ornou půdu. Stávající rozloha lučních porostů by měla být v plném rozsahu zachována. Na západním okraji dílčí plochy by bylo vhodné dosázet vhodné dřeviny (nejlépe topoly černé Populus nigra), jako větrolamy. Snížila by se tak intenzita větru ze západu na dílčí plochy F a částečně i A. Zároveň by tak došlo k přirozenému oddělení lučního porostu od zemědělské půdy. Dílčí plocha R Dílčí plocha je vymezena na původní rozloze PP Boršov u Litětin. Vyžaduje specifický management a to nejen díky dlouhodobému nevhodnému obhospodařování, ale také díky svému zastínění dubohabřinou z jihu. Luční porost je zde z celého studovaného území nejvlhčí a zároveň i nejvíce zastíněný. Luční porost je nutné kosit. První kosení je potřeba realizovat nejpozději do poloviny června, poté druhé kosení v době semenění hořců. Zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování, při respektování rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe. Dále je třeba radikálně rozvolňovat zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy. Bylo by vhodné zvážit pobránování těžšími bránami. Tím dojde i k tolik potřebnému obnažení půdního povrchu, který je nezbytný pro úspěšné klíčení silně ohrožených druhů rostlin (Gentiana pneumonanthe, Dianthus superbus superbus). Zásah je nutné realizovat pouze na části dílčí plochy (cca 30%) a teprve na základě jeho úspěšnosti zvážit pobránování i zbytku plochy. V úvahu dále připadají např. pojezdy traktorem po podmáčené louce, skarifikace, odstraňování drnu, vypalování, používání herbicidů (graminicidů na potlačení druhů rodu Molinia spec. div.) apod. Jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu bude nutné dlouhodobě intenzivně kosit, aby se potlačil růst ruderálních druhů pronikajících z lesa na dílčí plochu. Pro okraj dubohabřiny platí management doporučený pro okraje lesních porostů v celém studovaném území. Okraje lesních porostů v celém studovaném území Okraje lesních porostů v současné době představují velice cenné biotopy a to především z botanického hlediska. Je potřeba postupně odstraňovat vybrané stromy na lesních okrajích a především pak postupně snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně. Cílem by mělo být vytvoření nepravidelného 15

lesního lemu (na úkor lesa) o šíři cca 5 až 20 m a to na celém lesním lemu. Nově vytvořené plochy by měly být extenzivně sečeny, aby se zabránilo zarůstání těchto ploch náletem křovin. U lesa v ochranném pásmu je třeba preferovat při obnově clonný či výběrný způsob těžby a to především v části do 50 m od hranice PP Boršov. V úvahu připadají i maloplošné holé seče (kotlíky), které mohou být udržovány dlouhodobě jako bezlesí. Nezbytně nutný bude převod na les nízký nebo střední, a to alespoň v ochranném pásmu PP Boršov pro světlinové druhy motýlů (např. Argynnis adippe) a dalších bezobratlých. Nedávno obnovený meliorační kanál na západním okraji dubohabřiny musí být co nejdříve zrušen (zasypán), protože stahuje vodu a postupně vysouší luční porosty dílčích ploch A a B. Vliv melioračního kanálu je patrný zvláště na východním okraji dílčí plochy, kde v minulosti vegetace vlhkých lučních porostů, je postupně nahrazována vegetací sušších stanovišť. PŘEHLED MANAGEMENTOVÝCH ZÁSAHŮ JEDNOTLIVÝCH DÍLČÍCH PLOCH Plocha A = luční porost 2008 - kosení travního porostu v pruzích o šíři 2 až 4 m ve směru sever jih, 1/2 travního porostu pokosit, 1/2 ponechat stát, - první kosení provést do poloviny VI., pokosenou biomasu deponovat mimo dílčí plochu, - druhé kosení provést v době dozrání semen hořce hořepníku, pokosenou biomasu nedosušovat na dílčí ploše, ale využít na managementová opatření na plochách B a D, - při druhém kosení na ploše ponechat pouze 20% nepokoseného travního porostu v náhodně vybraných malých ploškách do jara příštího roku, - lokální porosty třtiny Calamagrostis epigeiois v jižní části dílčí plochy ošetřit graminicidem během měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a deponovat mimo dílčí plochu. Výše uvedené zásahy provádět každoročně, chemické ošetření třtiny Calamagrostis epigeios pouze do doby jejího úspěšného potlačení. = nálet dřevin na východním okraji dílčí plochy 2008 - odstranit 4 m široký pruh náletu dřevin na rozhraní lučního porostu a náletu, - rozdělit zbývající nálet na 6 pruhů směřujících kolmo na porostní stěnu a vyřezat 1., 3. a 6, - vyřezání provést v době vegetačního klidu, - veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování, - vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F. 2009 - vyřezat další dva pruhy náletu dřevin, 2. a 4., - vyřezání provést v době vegetačního klidu, - veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování, - zmlazující pařízky z loňského vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem, - vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a 16

dřevin. - vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F. 2010 - vyřezat poslední pruh náletu dřevin, 5., - vyřezání provést v době vegetačního klidu, - veškeré pařízky ošetřit kontaktním herbicidem a zabránit tak jejich dalšímu zmlazování, - zmlazující pařízky z vyřezávání ošetřit kontaktním herbicidem, - vyřezané plochy pokosit křovinořezem a zabránit tak jejich zarůstání ruderálními druhy bylin a dřevin. - vzniklou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu, je možné ji spálit na dílčí ploše F. Zajistit dlouhodobé udržování vyřezaných ploch, vyřezávat a chemicky ošetřovat zmlazující nálet, vzniklou plochu kosit křovinořezem a získanou biomasu likvidovat mimo dílčí plochu. = meliorační příkop na západním okraji dílčí plochy 2008 - vyřezat 30% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby zde zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí, - vzniklé pařízky ošetřit kontaktním herbicidem, - křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího roku, - místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení, tak i vypalování v poměru 1:1. 2009 - vyřezat dalších 20% veškerého náletu dřevin a křovin v okolí a v melioračním kanálu a to tak, aby zde zůstaly skupinky stromů s keři střídající se s ploškami úplného bezlesí, v tomto roce bude vyřezávání konečné a dojde k požadovanému finálnímu stavu (viz. foto 19 a 20). - dosadba cca 10 exemplářů ovocných stromů po celé délce melioračního kanálu, preferovat ovocné dřeviny hrušeň polničku (Pyrus pyraster) či jabloň lesní (Malus sylvestris). - křovinořezem pokosit vegetaci na stávajících ploškách bezlesí a na nově vytvořených plochách v rámci vyřezávání, nepokoseno by mělo být 20% vegetace, která zůstane stát do jara příštího roku, - místo kosení je možné provádět lokální vypalování za holomrazu nebo kombinovat jak kosení, tak i vypalování v poměru 1:1. V následujících letech je nutné zajistit kosení jednotlivých plošek bezlesí 1x do roka nebo jejich vypalování v poměru 1:1. Zmlazující dřeviny či křoviny je nutné opětovně vyřezat a ošetřit kontaktním herbicidem. Plocha B a D 2008 = luční porost - každoroční kosení travního porostu v nespojitých pásech o maximální šíři 4 m ve směru sever 17

jih, tak aby došlo k propojení ploch A a R, - první seč provést nejpozději do 15. června, - pokosenou biomasu dosušovat přímo na dílčí ploše (podpora vysemenění řady druhů rostlin) a po dosušení odvést, - druhou seč provést na celé dílčí ploše nejdříve 15. srpna s tím, že na ploše zůstane 10% nepokosené vegetace do následujícího jara, - na dílčích plochách vytyčit dva pásy vegetace o šíři 4m, jeden vést po západním okraji dílčích ploch a druhý prostředkem dílčích ploch ve směru sever jih, po druhé seči na nich provést pobránování těžkými bránami (možná je kombinace bránování x vypalování) a deponovat na ně pokosenou biomasu z plochy A, kterou zde dosušit a po dosušení deponovat mimo dílčí plochy, - na pobránované plochy je možné i ruční dosévání silně ohrožených druhů rostlin Gentiana pneumonanthe a Dianthus superbus superbus (semena musí pocházet ze studovaného území), - kosení pobránovaných pásů bude do doby prokázání úspěšného růstu Gentiana pneumonanthe a Dianthus superbus superbus stejná jako na celé dílčí ploše, později bude nutné kosit až po dozrání semen v semenících obou výše uvedených druhů. Plocha P 2008 = vegetace melioračního kanálu - pravidelné kosení vegetace křovinořezem 1x za dva roky, - pokosenou biomasu likvidovat přímo v dílčí ploše (severní část u cesty) nebo deponovat mimo dílčí plochu, - na západní okraj melioračního příkopu dosadit vhodné ovocné dřeviny - hrušeň polničku (Pyrus pyraster), jabloň lesní (Malus sylvestris) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Plocha E 2008 = luční porost - pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně, - při prvním kosení nekosit a nechat stát vegetaci v pruhu o šíři 5m na východním okraji dílčí plochy při melioračním kanálu (přítomnost saranče Stethophyma grossum), vegetaci pokosit v rámci druhého kosení, = severní a západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky - výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé Populus nigra) a přirozené oddělení lučních porostů o zemědělské půdy. V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové. Plocha F 2008 = luční porost - pravidelné kosení lučních porostů 2x do roka a to celoplošně. 18

= západní okraj dílčí plochy navazující na zemědělské pozemky - výsadba vhodných dřevin jako větrolamů (nejlépe topoly černé Populus nigra) a přirozené oddělení lučních porostů o zemědělské půdy. V následujících letech zajistit péči o vysazené stromy, v případě uhynutí některých jedinců dosadit nové. Plocha R 2008 = luční porost - pravidelné kosení lučního porostu nejpozději do poloviny června s ponecháním náhodně vybraných plošek nepokosené vegetace (celkem 30%), - druhé kosení provést v době semenění hořců (tento management bude vyhovovat i zde se velmi hojně vyskytující saranči Stethophyma grossum), - pokosenou biomasu deponovat po pokosení mimo dílčí plochu, - jednotlivé rostliny hořce Gentiana pneumonanthe nekosit, ale obsekávat, zajistit tak jejich úspěšné vysemenění, - zároveň je nutné provést každých 5 let na 1/4 rozlohy dílčí plochy drnování při respektování rozmístění rostlin hořce Gentiana pneumonanthe, - rozvolnit zapojený travní porost, především ve východní části dílčí plochy pobránováním (použít těžší brány) a to na 30% dílčí plochy (podle úspěšnosti zásahu realizovat tento krok na zbytku dílčí plochy), - podle charakteru vegetace dále využít pojezdy traktorem po podmáčené louce, skarifikace, odstraňování drnu, vypalování, - lokální a husté porosty bezkolence Molinia spec. div. ve východní části dílčí plochy ošetřit graminicidem během měsíce V., chemicky ošetřenou biomasu po zaschnutí rostlin shrabat a deponovat mimo dílčí plochu, použití graminicidu je možné nahradit vytrháním jednotlivých trsů Molinia spec. div., čím dojde k uvolnění porostů a zároveň i k obnažení menších plošek půdy pro úspěšné klíčení semen hořce Gentiana pneumonanthe a hvozdíku Dianthus superbus superbus. - jižní okraj dílčí plochy navazující na dubohabřinu kosit 1x ročně k potlačení ruderálních druhů rostlin pronikajících z lesa. Okraje lesních porostů v celém studovaném území postupně - postupně snižovat zakmenění na okrajích lesa a to nerovnoměrně po celém okraji studovaného území, - vytvořit nepravidelný prosvětlený lesní lem o šíři cca 5 až 20m a to na celém lesním lemu dubohabřiny, - nově vytvořené plochy bezlesí (po vykácených stromech) extenzivně kosit, zabránit zarůstání těchto ploch náletem křovin. 19

Lesní porosty v ochranném pásmu postupně - lesní porosty v ochranném pásmu převést na lesy zvláštního určení, - následně zavést hospodaření formou středního lesa, - v případě nemožnosti změny charakteru pozemků v katastru nemovitostí preferovat clonný či výběrný způsob těžby a to především v části do 50 m od hranice PR Boršov, vytvářet maloplošné holé seče (kotlíky), místy převod na střední les. Meliorační kanál na okraji dubohabřiny 2008 až 2009 - zrušení melioračního kanálu na západním okraji dubohabřiny a to bez jakýchkoliv kompromisů a nejpozději do konce roku 2009, - meliorační kanál je možné přehradit několika hrázkami, čímž lze docílit drobných periodicky zaplavovaných terénních depresí pro rozmnožování obojživelníku. 20

TABULKA 2: Přehled zjištěných druhů cévnatých rostlin ve studovaném území v letech 1972 až 2007 Novela č. 175/2006 Sb. vyhlášky č. 395/1992 Sb. zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny: 1 kriticky ohrožený druh, 2 silně ohrožený druh, 3 ohrožený druh; Červený seznam cévnatých rostlin České republiky [PROCHÁZKA et all. 2001]: C1 (kriticky ohrožený), C2 (silně ohrožený), C3 (ohrožený), C4a (téměř ohrožený). LATINSKÝ NÁZEV SYNONYMUM ČESKÝ NÁZEV AUTOR NÁLEZU OHROŽENÍ Acer campestre L. javor babyka Agrimonia eupatoria L. řepík lékařský Agrostis capillaris L. Agrostis tenuis Sibth., A. vulgaris With. psineček obecný PROCHÁZKA 1972, PRAUSOVÁ IN MIKESKA 2004, 2004, Achillea millefolium L. řebříček obecný PROCHÁZKA 1972, Achillea ptarmica L. Ptarmica vulgaris Hill řebříček bertrám Ajuga reptans L. zběhovec plazivý Alisma plantago-aquatica L. žabník jitrocelový Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara et Grande Alliaria officinalis M. Bieb. česnáček lékařský Allium angulosum L. česnek hranatý C2, 2 Alnus glutinosa (L.) Gaertn. olše lepkavá PROCHÁZKA 1972, Alopecurus pratensis L. psárka luční Anagallis arvensis L. drchnička rolní 2004, Anemone nemorosa L. Anemonoides nemorosa (L.) Holub sasanka hajní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Angelica sylvestris L. děhel lesní PROCHÁZKA 1972, Artemisia vulgaris L. pelyněk černobýl Asarum europaeum L. kopytník evropský PROCHÁZKA 1972, Avenella flexuosa (L.) Drejer Deschampsia flexuosa (L.) Trin. metlička křivolaká PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Avenula pubescens (Huds.) Dumort. Avenastrum pubescens (Huds.) Opiz, Helictotrichon pubescens (Huds.) Pilg. ovsíř pýřitý Bellis perennis L. sedmikráska obecná (chudobka) Betonica officinalis L. Stachys officinalis (L.) Trevis. bukvice lékařská Betula pendula Roth Betula verrucosa Ehrh., B. alba auct. bříza bělokorá (bříza bradavičnatá) 2004, PROCHÁZKA 1972, Brachypodium pinnatum (L.) P. Beauv. válečka prapořitá PROCHÁZKA 1972,

Brachypodium sylvaticum (Huds.) P. Beauv. válečka lesní PROCHÁZKA 1972 Calamagrostis epigejos (L.) Roth třtina křovištní Calluna vulgaris (L.) Hull vřes obecný PROCHÁZKA 1972 Caltha palustris subsp. palustris blatouch bahenní pravý Campanula patula L. zvonek rozkladitý Campanula trachelium L. zvonek kopřivolistý Cardamine pratensis L. (incl. Cardamine pratensis subsp. major Tomšovic) řeřišnice luční 2004, 2004, Carex acuta L. Carex gracilis Curtis ostřice štíhlá PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Carex flacca Schreber Carex glauca Scop. ostřice chabá PROCHÁZKA 1972, Carex hartmanii Cajander ostřice Hartmanova PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 C3 Carex hirta L. ostřice srstnatá PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Carex panicea L. ostřice prosová PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Carex tomentosa L. ostřice plstnatá PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Carpinus betulus L. habr obecný Centaurea jacea L. Centaurium erythraea Rafn Cerastium lucorum (Schur) Möschl Jacea pratensis Lam. Centaurium minus auct., C. umbellatum Gilib. Cerastium fontanum subsp. lucorum (Schur) Soó, C. vulgatum subsp. macrocarpum (Schur) Dostál chrpa luční (chrpina luční) zeměžluč okolíkatá (zeměžluč lékařská) 2004, PROCHÁZKA 1972, rožec hajní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C4a Circaea x intermedia Ehrh. čarovník prostřední PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Cirsium canum (L.) All. pcháč šedý 2004, Cirsium canum x oleraceum Cirsium xtataricum (L.) All. PROCHÁZKA 1972, Cirsium canum x palustre Cirsium xwimmeri Čelak. PROCHÁZKA 1972 Cirsium palustre (L.) Scop. pcháč bahenní PROCHÁZKA 1972 C4a 22

Clinopodium vulgare L. Calamintha clinopodium (Benth.) Spenn., C. vulgaris (L.) Halácsy, Satureja clinopodium (Benth.) Caruel klinopád obecný PROCHÁZKA 1972, Colchicum autumnale L. ocún jesenní Convallaria majalis L. konvalinka vonná 2004, 2004, Convolvulus arvensis L. svlačec rolní Conyza canadensis (L.) Cronquist Erigeron canadensis L. turanka kanadská Crepis biennis L. škarda dvouletá PROCHÁZKA 1972, Cruciata glabra (L.) Ehrend. Cruciata laevipes Opiz Galium vernum Scop. Galium cruciata (L.) Scop. svízelka lysá (svízel jarní) svízelka chlupatá (svízel křížatý) Cucubalus baccifer L. nadmutice bobulnatá C4a Cuscuta europaea L. kokotice evropská Dactylis glomerata L. srha laločnatá (srha říznačka) 2004, Danthonia decumbens (L.) DC. Sieglingia decumbens (L.) Bernh. trojzubec poléhavý PROCHÁZKA 1972 Daucus carota L. mrkev obecná PROCHÁZKA 1972, Descurainia sophia (L.) Prantl Sisymbrium sophia L. úhorník mnohodílný Dianthus armeria L. hvozdík svazčitý Dianthus deltoides L. hvozdík kropenatý ( slzičky ) PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, ZÁMEČNÍK 2007 C4a Dianthus superbus subsp. superbus hvozdík pyšný pravý PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C1, 2 Echium vulgare L. hadinec obecný Epilobium angustifolium L. Chamerion angustifolium (L.) Holub vrbovka úzkolistá (vrbka úzkolistá) PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Erophila verna (L.) DC. osívka jarní Euonymus europaea L. brslen evropský PROCHÁZKA 1972, Eupatorium cannabinum L. sadec konopáč PROCHÁZKA 1972, Euphorbia cyparissias L. Tithymalus cyparissias (L.) Scop. pryšec chvojka Euphrasia rostkoviana subsp. rostkoviana světlík lékařský pravý PROCHÁZKA 1972 23

Festuca ovina L. kostřava ovčí Festuca pratensis Huds. kostřava luční PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Festuca rubra L. kostřava červená PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Ficaria verna Huds. subsp. bulbifera Á. Löve et D. Löve Ficaria bulbifera Holub, F. verna subsp. bulbilifera (Lambinon) Dostál, Ranunculus ficaria subsp. bulbilifer Lambinon orsej jarní hlíznatý Filipendula vulgaris Moench Filipendula hexapetala Maxim. tužebník obecný PROCHÁZKA 1972, Knížetová 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Fragaria vesca L. jahodník obecný PROCHÁZKA 1972, Frangula alnus Mill. krušina olšová PROCHÁZKA 1972, Gagea lutea (L.) Ker Gawl. křivatec žlutý Gagea pratensis (Pers.) Dumort. křivatec luční Galeobdolon luteum Huds. Lamiastrum galeobdolon (L.) Ehrend. et Polatschek pitulník žlutý PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galeopsis bifida Boenn. konopice dvouklaná PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galeopsis pubescens Besser konopice pýřitá PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galeopsis tetrahit L. konopice polní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galium album Mill. svízel bílý Galium boreale subsp. boreale svízel severní pravý Galium odoratum (L.) Scop. Asperula odorata L. svízel vonný (mařinka vonná) 2004, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galium palustre L. s.str. svízel bahenní PROCHÁZKA 1972, C4a Galium sylvaticum L. svízel lesní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Galium verum L. svízel syřišťový PROCHÁZKA 1972, Genista tinctoria L. kručinka barvířská PROCHÁZKA 1972 Gentiana pneumonanthe L. Dasystephana pneumonanthe (L.) Borkh., Pneumonanthe vulgaris F.W. Schmidt hořec hořepník (hořepník proužkatý, hořepník luční) Geranium pratense L. kakost luční PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C2, 2 24

Geum urbanum L. kuklík městský PROCHÁZKA 1972 Gnaphalium sylvaticum L. Omalotheca sylvatica (L.) Schultz.- Bip. et F.W. Schultz protěž lesní (protěženec lesní) PROCHÁZKA 1972, Hieracium laevigatum Willd. jestřábník hladký PROCHÁZKA 1972 Hieracium murorum L. Hieracium sylvaticum (L.) L. jestřábník zední PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Hieracium pilosella L. Pilosella officinarum F.W. Schultz et Sch. Bip. jestřábník chlupáček Hieracium sabaudum L. jestřábník savojský PROCHÁZKA 1972 Hypericum perforatum L. třezalka tečkovaná PROCHÁZKA 1972, Chelidonium majus L. vlaštovičník větší Inula britannica L. oman britský PROCHÁZKA 1972, Inula salicina L. oman vrbolistý Iris pseudacorus L. kosatec žlutý Knautia arvensis subsp. arvensis chrastavec rolní pravý Lamium album L. hluchavka bílá Lamium purpureum L. hluchavka nachová Lathyrus pratensis L. hrachor luční Lathyrus tuberosus L. Lathyrus vernus (L.) Bernh. Orobus vernus L. Leontodon autumnalis L. Leucanthemum ircutianum DC. Scorzoneroides autumnalis (L.) Moench Chrysanthemum leucanthemum L. p.p. hrachor hlíznatý (hrachor ořeška) hrachor jarní (lecha jarní) máchelka podzimní (podzimka obecná) PROCHÁZKA 1972: jen na okraji lesa v nejsevernější části lokality porost několika metrů čtverečních. 2004, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, PROCHÁZKA 1972, kopretina irkutská PROCHÁZKA 1972, Linum catharticum L. Cathartolinum catharticum (L.) Sm. len počistivý PROCHÁZKA 1972 Lotus corniculatus L. štírovník růžkatý PROCHÁZKA 1972, Lycopus europaeus L. karbinec evropský PROCHÁZKA 1972, Lychnis flos-cuculi L. kohoutek luční 2004, Lysimachia nummularia L. vrbina penízková PROCHÁZKA 1972, 25

Lythrum salicaria L. kyprej vrbice (kyprej obecný) PROCHÁZKA 1972, Maianthemum bifolium (L.) F.W. Schmidt pstroček dvoulistý PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 Malva neglecta Wallr. sléz přehlížený Matricaria discoidea DC. Chamomilla suaveolens (Pursh) Rydb. Melampyrum nemorosum L. černýš hajní heřmánek terčovitý Melampyrum pratense L. černýš luční PROCHÁZKA 1972, Prasová in Mikeska 2004, Melica nutans L. strdivka nicí PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Mentha aquatica L. máta vodní Mentha aquatica x M. arvensis Mentha x verticillata L. máta přeslenitá PROCHÁZKA 1972 Mentha arvensis L. máta rolní Molinia arundinacea Schrank bezkolenec rákosovitý Molinia caerulea (L.) Moench bezkolenec modrý Myosotis palustris (L.) L. Ononis spinosa L. Myosotis radicans Opiz, M. scorpioides var. palustris L. Ononis campestris W.D.J. Koch et Ziz pomněnka bahenní 2004, 2004, 2004, jehlice trnitá PROCHÁZKA 1972, Ornithogalum umbellatum L. snědek chocholičnatý Persicaria lapathifolia (L.) Delarbre Polygonum lapathifolium L. rdesno blešník Peucedanum cervaria (L.) Lapeyr. smldník jelení PROCHÁZKA 1972: jen při okraji lesa a na suché části louky v severní části chráněného území. C4a Phleum pratense L. bojínek luční PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Picris hieracioides L. hořčík jestřábníkovitý Pinus sylvestris L. borovice lesní PROCHÁZKA 1972, Plantago lanceolata L. jitrocel kopinatý Plantago lanceolata L. jitrocel kopinatý Plantago major L. jitrocel větší 26

Plantago uliginosa F. W. Schmidt Plantago intermedia Gilib., P. laciniosa Domin, P. major subsp. intermedia (Gilib.) Lange, P. major subsp. pleiosperma Pilg., P. pauciflora Gilib. jitrocel chudokvětý Platanthera bifolia (L.) Rich. vemeník dvoulistý PROCHÁZKA 1972: jen 2 odkvetlé exempláře a několik sterilních zjistil jsem v Molinietu v severní části louky. KNÍŽETOVÁ 1976 C3, 3, CITES Poa nemoralis L. lipnice hajní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Poa trivialis L. lipnice obecná PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Polygala vulgaris L. vítod obecný PROCHÁZKA 1972, Polygonatum multiflorum (L.) All. kokořík mnohokvětý 2004, Populus tremula L. topol osika PROCHÁZKA 1972, Potentilla anserina L. mochna husí Potentilla erecta (L.) Raeusch. mochna nátržník PROCHÁZKA 1972, Potentilla reptans L. mochna plazivá PROCHÁZKA 1972, Primula elatior (L.) Hill. prvosenka vyšší PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C4a Prunella vulgaris L. černohlávek obecný PROCHÁZKA 1972, Prunus spinosa L. trnka obecná (trnka) PROCHÁZKA 1972, Pseudolysimachion maritimum (L.) Á. Löve et D. Löve Pseudolysimachion longifolium subsp. maritimum (L.) Hartl, P. longifolium auct., Veronica longifolia auct. rozrazil dlouholistý PROCHÁZKA 1972: v roce 1969 nalezen jediný trs v severní části louky, v roce 1970 nepodařilo se znovu rostlinu najít. Jde o významný a vzácný druh, je nutné znovu po měn pátrat a bude-li nalezen, pokusit se o vytvoření takových ekologických podmínek, jež by umožnily jeho rozvoj. KNÍŽETOVÁ 1976: cca 250 m severněji od chráněného území další lokalita podobného charakteru, avšak s daleko bohatšími porosty hořce hořepníku a hvozdíku pyšného, než ve vlastním chráněném území. Tato lokalita je i druhově bohatší. C3 Pulmonaria obscura Dumort. Quercus petraea (Matt.) Liebl. Pulmonaria officinalis subsp. obscura (Dumort.) Murb. Quercus sessiliflora Salisb., Q. sessilis Ehrh. plicník tmavý 2004, dub zimní PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 27

Quercus robur L. Quercus pedunculata Ehrh. dub letní (křemelák) PROCHÁZKA 1972: silný nálet na louce,právě v místech Molinieta s Gentiana pneumonathe! PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Ranunculus acris L. pryskyřník prudký PROCHÁZKA 1972, Ranunculus flammula L. pryskyřník plamének Ranunculus repens L. pryskyřník plazivý PROCHÁZKA 1972, Rosa gallica L. růže galská (růže keltská) KNÍŽETOVÁ 1976 Rosa spec. div. růže Rubus idaeus L. ostružiník maliník (maliník) Rubus spec. div. ostružiníky Rumex acetosa L. Acetosa pratensis Mill. šťovík kyselý (kyseláč luční) PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, 2004 Salix aurita L. vrba ušatá PROCHÁZKA 1972, Salix cinerea L. vrba popelavá PROCHÁZKA 1972, Sanguisorba officinalis L. krvavec toten PROCHÁZKA 1972, Scorzonera humilis L. hadí mord nízký PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004 C3 Securigera varia (L.) Lassen Coronilla varia L. čičorka pestrá Selinum carvifolia (L.) L. olešník kmínolistý Senecio jacobaea L. starček přímětník Serratula tinctoria L. srpice barvířská PROCHÁZKA 1972: ojediněle v louce, velmi hojně při krajích lesa. PROCHÁZKA 1972, KNÍŽETOVÁ 1976, PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C3 Silaum silaus (L.) Schinz et Thell. koromáč olešníkový PROCHÁZKA 1972: nejen na ploše chráněného naleziště, ale i v širším okolí je vcelku běžným druhem; jsou však na Pardubicku i větší území, kde zcela chybí. PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, C3 Silene vulgaris (Moench) Garcke silenka nadmutá (měchýřnatka nadmutá) Stachys sylvatica L. čistec lesní PROCHÁZKA 1972, Stellaria holostea L. ptačinec velkokvětý PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, Succisa pratensis Moench čertkus luční PROCHÁZKA 1972, Symphytum officinale L. kostival lékařský PROCHÁZKA 1972, 28

Tanacetum vulgare L. Chrysanthemum vulgare (L.) Bernh. vratič obecný Taraxacum sect. Palustria PROCHÁZKA 1972 2 Thalictrum aquilegiifolium L. žluťucha orlíčkolistá Thlaspi arvense L. penízek rolní Thymus pulegioides subsp. chamaedrys (Fr.) Guşul. Tilia cordata Mill. Tilia parvifolia (Ehrh.) Ehrh., T. ulmifolia Scop. mateřídouška vejčitá obecná lípa malolistá (lípa srdčitá) Tilia platyphyllos Scop. Tilia officinarum Crantz p.p. lípa velkolistá PROCHÁZKA 1972 Trifolium dubium Sibth. Trifolium hybridum L. Chrysaspis dubia (Sibth.) Desv. Amoria hybrida (L.) C. Presl jetel pochybný (dětel pochybný) jetel zvrhlý (jetelovec švédský) 2004, PROCHÁZKA 1972, PROCHÁZKA 1972, Trifolium medium L. jetel prostřední PROCHÁZKA 1972, Trifolium montanum L. Amoria montana (L.) Soják jetel horský (jetelovec horský) Trifolium pratense L. jetel luční PROCHÁZKA 1972, Trifolium repens L. Amoria repens (L.) C. Presl jetel plazivý (jetelovec plazivý) Trisetum flavescens (L.) P. Beauv. trojštět žlutavý Tussilago farfara L. podběl lékařský Urtica dioica L. kopřiva dvoudomá Veronica chamaedrys L. s.str. rozrazil rezekvítek PROCHÁZKA 1972, Veronica officinalis L. rozrazil lékařský PROCHÁZKA 1972, Vicia cracca L. vikev ptačí Vicia hirsuta (L.) Gray vikev chlupatá Viola canina L. violka psí PROCHÁZKA 1972, Viola hirta L. violka srstnatá PROCHÁZKA 1972 Viola riviniana Rchb. violka Rivinova PRAUSOVÁ in MIKESKA 2004, 2 2 Na konci března roku 2008 byly ve studovaném území zaznamenány další druhy rostlin, které však nejsou uvedeny v souhrnném přehledu: Veronica sublobata M. Fischer, Veronica hederifolia L. s. str. a Arabidopsis thaliana (L.) Heynh. 29

Mapa 1: V leteckém snímku jsou zakresleny studované dílčí plochy.

31 Mapa 2: V leteckém snímku je graficky znázorněno rozšíření jednotlivých chráněných druhů rostlin podle vyhlášky č. 395/92 Sb. zák č. 114/92 Sb., modré body hořec hořepník (Gentiana pneumonathe), zelené body hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus superbus), oranžové body česnek hranatý (Allium angulosum).

FOTOGRAFICKÁ PŘÍLOHA Foto 1: Rozvolněné porosty vegetace na dílčí ploše A. Střídají se zde plošky s rozvolněnou sušší, skoro až xerotermní, vegetací s ploškami vegetace vyšší a zapojenější. Na všech těchto stanovištích jsou přítomny silně ohrožené druhy hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe a hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus superbus). Foto 2: Pohled na plochu A. Nápadné je především optimální pokosení travního porostu v několika pruzích a rozdíly v charakteru vegetace mozaika sušších a vlčích stanovišť. 32