Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra mediálních studií a žurnalistiky Případy novinářů Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala souzených mimořádným lidovým soudem v Ostravě (The cases of journalists Jiří Kavulok and Josef Skoumal who were judged with the Special People s Court in Ostrava) Diplomová práce Autorka práce: Bc. Ivana Stařičná Vedoucí práce: PhDr. Pavel Večeřa, Ph.D. Brno 2015

Anotace Hlavním tématem této diplomové práce je porovnání osudů dvou novinářů, Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala, kteří byli na konci roku 1946 souzeni před Mimořádným lidovým soudem v Ostravě. První, teoretická část, přibližuje tiskové poměry během druhé republiky (1. října 1938 14. března 1939) a v Protektorátu Čechy a Morava. Systém kontroly a řízení médií v pohnuté době od konce třicátých let do roku 1945 byly specifické. Proto bylo nutné, popsat nejen mechanismy, ale i instituce, které měly tuto kontrolu tisku na starosti. Součástí teoretické práce je i charakteristika pojmů kolaborace, aktivismus a pasivní rezistence, jejichž pochopení je nezbytné pro pochopení celé problematiky kolaborace. Mimořádné lidové soudy vznikly vydáním retribučních dekretů a měly za úkol soudit všechny, kteří se za druhé světové války dopustili kolaboračního jednání. Proto jí je v této diplomové práci věnován prostor čtvrté kapitoly. Druhá část práce je pak věnována samotné historicko-srovnávací analýze, jež porovnává osudy dvou ostravských novinářů. Jsou zde rozebrány jejich rodinné podmínky, vztahy na pracovišti, odbojová činnost, členství v protektorátních i okupačních organizacích, veřejná a tajná činnost a udavačství. Závěr práce je stručně věnován soudnímu přelíčení a rozsudku. Klíčová slova: Mimořádné lidové soudy v Ostravě, Československo, Ostrava, druhá světová válka, žurnalistika, protektorátní novináři, retribuční soudnictví, retribuční dekrety, kolaborace, udavačství, výzkumná práce. Abstract The main topic of this diploma thesis is comparing of destiny of two journalist, Jiří Kavulok and Josef Skoumal who were judged before Special People s Court in Ostrava at the end of 1946. First, theoretical part is approaching press conditions during second Czechoslovak republic (1 st of October 14 th of March) and Protectorate of Bohemia and Moravia. Print s system and control s system of media was really specific until 1945. That s why it was necessary to describe also institutions which managed the control of media. This diploma thesis is including characteristic of terms collaboration, activism and passive resistance. It is important for understanding to whole issue. The Special People s Court formed thanks to retribution edict which had the main task judged everybody who committed collaborative behavior. That s what this thesis focused at fourth chapter on. The second part of this thesis compared destiny of two journalist from Ostrava. There are discussed their family conditions, relationship in work, resistance activity, membership in the protectorate and the occupation organizations,

public and secret activity and denunciation. The conclusion of this thesis is is briefly dedicated to court and sentence. Keyword: Special People s Court in Ostrava, Czechoslovakia, Ostrava, World War II., journalism, protectorate journalists, retributive justice, retributive decrees, collaboration, denunciation, research work.

Poděkování Děkuji vedoucímu práce, PhDr. Pavlovi Večeřovi, Ph.D., za odborné vedení, cenné rady a připomínky při tvorbě diplomové práce.

Obsah Úvod... 1 Projekt diplomové práce... 3 Téma, cíl a struktura práce... 3 Výzkumné otázky... 4 Etapy práce s prameny... 6 Použité metody... 7 Současný stav zpracování tématu a pramenná základna... 8 Související literatura... 9 Tiskové poměry během 2. republiky a Protektorátu Čechy a Morava... 11 Systém kontroly a řízení médií... 16 Kolaborace, aktivismus, pasivní rezistence... 21 Pasivní rezistence... 23 Přístupy kolaborace... 25 Denuncianství... 26 Novinářský aktivismus v období protektorátu... 28 Retribuční dekrety a potrestání kolaborantských novinářů... 33 Vznik a znění retribučních dekretů... 33 Mimořádné lidové soudy... 35 Potrestání kolaborantských novinářů... 36 MLS v Ostravě... 38 Sociální a profesní východiska souzených novinářů... 39 Prvorepublikové ambice... 42 Novinářská činnost v době okupace... 45 Odboj a odboj... 50 Vztahy na pracovišti... 57 České slovo pod vedením politického šéfredaktora Františka Josefa Prokopa... 57 Skoumalovy vztahy s podřízenými v redakci... 61 Členství v organizacích protektorátních i okupačních... 64 Veřejná činnost... 64 Tajná činnost... 65 Kavulokovo denunciantství anebo křivda?... 67 Publicistická činnost Jiřího Kavuloka... 70 Zahájení procesu před mimořádným lidovým soudem... 73 Josef Skoumal... 73 Jiří Kavulok... 74 Jménem republiky soudní přelíčení... 75

Rozsudek v případu Josefa Skoumala... 77 Odsouzení Jiřího Kavuloka... 78 Závěr... 80 Zdroje... 86 Jmenný rejstřík... 89 Věcný rejstřík... 93 Seznam obrázků... 96 Celkový počet slov: 31 688.

Úvod Druhá světová válka nebyla jen jedním z nejničivějších konfliktů v dějinách lidstva, ale i jednou z nejtěžších zkoušek charakteru pro všechny, kterých se válka bezprostředně dotýkala. Zdá se, že je jednoduché hodnotit a soudit jednání lidí, kteří žili v této těžké době, tím spíš o téměř sedmdesát let později. I tak si těsně po válce troufli hodnotit lidské činy Národní soudy i Mimořádné lidové soudy. Před Národní soudy předstoupili ti nejhorší lidé, kteří se nechali strhnout okupační mocí a pod vlivem okupanta škodili, udávali či v tom nejhorším případě dokonce způsobili něčí smrt. V této diplomové práci se budeme zabývat Mimořádnými lidovými soudy v Ostravě. První přelíčení se zde konalo již 26. zaří 1945 a okresní vyšetřovací komise stihly od května 1945 do září t.r. zpracovat na 970 případů, které měly předstoupit před spravedlnost. Došlo přitom i na Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala. Rozsudky v jejich případech byly vyneseny na konci roku 1946. Důvodem jejich odsouzení bylo nařčení z kolaborace. Svým chováním a svými uveřejněnými články měli naplňovat skutkovou podstatu retribučního dekretu č. 16/1945 Sb., vydaného dne 19. června 1945. 1 Povolání novináře bylo za Protektorátu Čechy a Morava vystavováno nejedné charakterové zkoušce. Jedním z cílů okupační moci bylo ovládnutí všech sfér veřejného života a média se jim zdála být, jako ostatně i jiným totalitním režimům, ideální volbou. Aby mohli fašisté zakrýt svou skutečnou činnost a působit zdánlivým dojmem protektora ochránce, využívali nejrůznější propagandistické nástroje včetně tištěných médií a rozhlasu. Rozvinutý cenzorní systém, cenzura předběžná, průběžná i následná, dohlížel, instruoval a reguloval práci žurnalistů. Hodnotit ten který případ odsouzeného novináře, ale ostatně nejen novináře, je těžké nejen z dnešního pohledu. Každý případ i každý novinář je specifický. Tato různorodost vzniká už v útlém věku a záleží na tom, v jakém rodinném prostředí ten který žurnalista vyrůstal, jaké bylo jeho sociální zázemí, jakého se mu dostalo vzdělání a kde získal své první pracovní zkušenosti. Novináře působící na území protektorátu lze rozdělit do třech skupin. Do první skupiny můžeme zařadit ty, kteří pracovali pro legální tisk, řízený okupační správou. Dále pak ty, kteří byli činní v ilegálním tisku, nepublikovali tedy legálně. A třetí skupinu tvoříli novináři, 1 JECH, Karel, Karel, KAPLAN. 2002. Dekrety prezidenta republiky 1940-1945. Brno: Nakladatelství doplněk a Ústav pro soudobé dějiny. ISBN 80-7239-115-1, s. 26 1

kteří třeba naoko spolupracovali s okupační mocí v legálním tisku, ale zároveň byli činní v práci pro ilegalní tisk či byli dokonce odbojáři. Mohlo by se sice zdát, že ti novináři spolupracující na tvorbě legálních, tedy okupační mocí řízených médií, jsou automaticky vinni. Ovšem při vynášení těchto tvrzení musíme být opatrní. Aby si žurnalisté své místo udrželi a nebyli potrestání, byla často nutná spolupráce s okupačními orgány. A články, které museli psát, byly většinou proti jejich přesvědčení, protože na svobodu slova mezi cenzurními pokyny a zákazy, nezbývalo místo. Proto se většina z nich rozhodla neprovokovat okupační moc, jinak by se mohlo stát, že by přišli o zdroj obživy anebo by byli potrestáni jinak. A ve válečných podmínkách a přídělovém systému by neměli jinou možnost, jak zajistit svou rodinu. Často se ale objevily případy, kdy novináři spolupracovali s okupační mocí dobrovolně, měli s okupanty dokonce jakési privilegované vztahy a neštítili se ničeho. Motivace pro takové chování byla ostatně stejná, jako i u jiných povolání. Mnohdy byl důvodem úzké spolupráce s němci osobní zisk, například v podobě vysněného místa, či finanční odměny atp. Mnozí z nich pak byli postaveni před Národní anebo Mimořádný lidový soud. I v této diplomové práci se zaměříme na osudy dvou žurnalistů, kteří působili po celou dobu Protektorátu Čech a Moravy na postech šéfredaktorů ostravského Českého slova a Moravskoslezského slova. Budeme se snažit porovnat jejich osudy, rozsudky poválečných lidových soudů a posoudit, pokud je to po více než sedmdesáti letech vůbec možné, jejich jednání. 2

Projekt diplomové práce Téma, cíl a struktura práce Případy novinářů Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala souzených Mimořádným lidovým soudem v Ostravě je název diplomové práce, která doplňuje soubor prací zaměřených na problematiku poválečných soudních procesů s protektorátními žurnalisty. Ten již několik let vzniká na katedře Mediálních studií a žurnalistiky fakulty Sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně. Převážná většina prací se doposud orientovala na soudní procesy vedené před Národním soudem v Praze. Na rozdíl od nich se tato práce tematicky zabývá osudy dvou novinářů, kteří stanuli před Mimořádným lidovým soudem v Ostravě na konci roku 1946. Závažnost jejich provinění nebyla shledána natolik závažnou, aby ji projednával Národní soud v Praze i tak se ale jedná o zajímavé osudy dvou žurnalistů z Moravské Ostravy. Jiří Kavulok byl majitelem a šéfredaktorem listu Moravskoslezské slovo, Josef Skoumal pracoval jako šéfredaktor v pobočce ostravského Českého slova vydavatelství Melantrich (listopad 1939 květen 1945). Oba dva byli nařčení z kolaborantství a sympatizování s nacistickým režimem, ale jejich případy se diametrálně liší. Touto odlišností se budeme zabývat i v naší práci. Cílem této diplomové práce je charakterizovat rodinné poměry, vzdělání obou žurnalistů, jejich prvorepublikové ambice a chování v době protektorátu Čech a Moravy. Kromě toho se snažíme zrekonstruovat soudní proces na základě faktografických materiálů. Pro pochopení jejich pohnutek je nutné nastínit tiskové poměry během druhé republiky i protektorátu Čech a Moravy. Abychom mohli posoudit, zda jejich chování vykazovalo prvky kolaborace, je nutné zmínit některé z přístupů k tématu kolaborace, aktivismus, pasivní rezistence. Protože se naše práce nedotýká jen tematiky kolaborace, ale i retribučního soudnictví, je potřeba popsat mechanismus retribucí po druhé světové válce jak obecně, tak i se zaměřením na Ostravu. Předkládaný text je rozdělen do osmi kapitol. V první kapitole si představujeme téma, cíl a strukturu práce, představujeme otázky, na které se snažíme najít odpovědi. Rovněž se v ní zabýváme mírou dosavadního zpracování tématu, existující literaturou i archivními prameny, které byly sesbírány v heuristické fázi zkoumání tématu. Druhá kapitola obsahuje informace o tiskových poměrech během druhé republiky a protektorátu Čech a Moravy. Třetí kapitola se zaměřuje na systém a kontrolu médií, specifikuje strukturu aparátu, který média během protektorátu kontroloval. Kapitola Kolaborace, aktivismus a pasivní rezistence přibližuje přístupy k stejnojmenné problematice. Ve čtvrté kapitole se zabýváme retribučním 3

soudnictvím, vznikem a zněním retribučních dekretů, mechanismem lidových soudů obecně i konkrétně v oblasti svérázného Ostravska. Následující část diplomové práce představuje a porovnává osobnosti novinářů Jiřího Kavuloka a Josef Skoumala. Zabýváme se zde vztahy na pracovištích, účastí v odboji v případě Josefa Skoumala, ale i veřejnou, tedy protektorátní činností i tajnou činností v případě Jiřího Kavuloka. Rovněž v krátkosti představujeme publikační činnost vzhledem k tomu, že Kavulok vydal několik rukopisů. V poslední části se stručně věnujeme samotnému soudnímu přelíčení v říjnu a listopadu 1946. Výzkumné otázky Klíčová výzkumná otázka, kterou si pokládáme v diplomové práci a snažíme se na ni odpovědět pomocí studia literatury a dochovaných pramenů je: Který z dvojice žurnalistů, Jiří Kavulok anebo Josef Skoumal, spolupracoval s nepřítelem? A který z nich tak činil v neprospěch Českého národa? Abychom mohli přesně zodpovědět klíčovou otázku, je potřeba poznat problém více do hloubky. K tomu nám poslouží sada doplňujících, dílčích otázek, které problematiku více rozpracovávají a pomohou nám k definitivní odpovědi. Dílčí otázky: 1. Sociální východiska - Z jaké rodiny pocházeli souzení novináři? - V jakém ekonomickém prostředí vyrůstali? - Jaký vliv mohlo mít prostředí na vývoj jejich osobností? - Jakého vzdělání dosáhli? - Jaký vedli manželský život? 2. Profesní východiska - Jak souviselo jejich vzdělání a původní povolání s profesí žurnalisty? - Jak vypadaly jejich první literární pokusy? - Jakou pozici zastávali v redakci před vznikem protektorátu Čechy a Morava? 3. Charakter Kavulokova a Skoumalova počínání za okupace a) Motivace - Jak lze stručně charakterizovat jejich počínání? - Přinesla jim okupace nějaký výrazný kariérní posun? 4

- Jaký ekonomický efekt jim poskytla jejich činnost? - Jaké charakterové vlastnosti je možné dovozovat z jejich činnosti? b) Odboj a odboj - Podíleli se na činnosti protifašistických skupin? - Je možné považovat jejich činnost za odbojovou? - Poškodili svou činností něčí práva? - Ochránili svou činností někoho před perzekucí ze strany okupantů? - Komu prospívala jejich činnost? - Co bylo motivem jejich počínání? c) Vztahy v redakci - Jakou funkci zastávali v redakci? - V čem spočívala jejich redaktorská činnost? - Komu byli podřízeni? - Kdo řídil a kontroloval jejich činnost? - Jaké měli vztahy s řídícími a kontrolními orgány? - Vyvíjeli vlastní iniciativu anebo se pouze řídili pokyny ze strany kontrolních orgánů? - Jaké byly jejich vztahy s kolegy? - Vznikaly na pracovišti konfliktní situace? - Co bylo jejich příčinou? - Upravovali jejich nadřízení články v aktivistickém duchu? - Zneužívali svého postavení? d) Členství ve veřejných a tajných organizacích - Byli aktivními členy fašistických organizací? - Co bylo motivací pro členství v těchto organizacích? - Přineslo jim toto činovnictví nějaké výhody? - Spolupracovali s německými bezpečnostními orgány? - Spolupracovali s tajnou bezpečnostní službou? e) Vztahy Josef Skoumal a Jiří Kavulok versus okupační orgány - Spolupracovali s okupačními orgány? - Jaký postoj zaujímaly okupační úřady vůči Josefu Skoumalovi a Jiřímu Kavulokovi? - Byli Josef Skoumal anebo Jiří Kavulok udavači? 4. Soudní proces s Josefem Skoumalem a Jiřím Kavulokem 5

- Z jakých trestných činů byli obviněni? - Z čeho vycházela obžaloba? - Jaká byla strategie obhajoby? - Jaký vliv měly výpovědi svědků na závěrečný verdikt? - Měly soudy dostatek důkazů k usvědčení? - Jak zněly rozsudky? Etapy práce s prameny Tato diplomová práce se zabývá jednou z oblastí historie médií. Tak jako je obvyklé u historického bádání, vycházíme ze studia pramenného materiálu. Začínáme fází shromažďování a následně provádíme nezbytnou kritiku, interpretaci a syntézu. Nejen, že je nutné prameny shromáždit, ale i analyzovat. Abychom lépe pochopili jejich smysl a význam v kontextu doby, je potřeba znát nejen dobové reálie, v našem případě období druhé světové války, ale i pochopit význam slov, obsah pramene jako celku i jednotlivé informace, které pramen uvádí. 2 Prameny, se kterými pracujeme, jsou nejčastěji povahy písemné a institucionální. Jedná se o archivní materiály fondu Mimořádných lidových soudů v Zemském archivu v Opavě. Vybrali jsme rozsáhlé trestní spisy Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala, jejichž součástí jsou trestní oznámení, výpovědi svědků, protokoly s prohlášeními souzených, dokumenty hlavního přelíčení, korespondence z dob protektorátu Čech a Moravy atp. Další relevantní skupinou pro nás představují i prameny literární, především články obou novinářů. Noviny a časopisy plní obecně i když v nestejném obsahu a zaměření dvě hlavní funkce, které jsou vzájemně úzce spjaty: mají poslání informativní, zpravodajské a zároveň se snaží o názorové, politické a ideové ovlinění. 3 Podařilo se nám dohledat pouze články Jiřího Kavuloka, které napsal ve sledovaném období pro Moraskoslezské slovo. Mezi tyto zdroje bychom mohli zařadit i články jiných autorů, jež informovali o procesech s Kavulokem či Skoumalem. Ostravský tisk ale veřejnost o těchto případech nijak výrazně neinformoval. V heuristické fázi našeho bádání je potřeba shromážděný materiál pečlivě prostudovat a podrobit je kritickému zkoumání, ať už z hlediska pravosti vnější či vnitřní zjišťování shody 2 VACULÍK, Jaroslav a František ČAPKA. Úvod do studia dějepisu a historický proseminář. Brno: Masaryková univerzita, 2000. 3 HROCH, Miroslav. Úvod do studia dějepisu. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 6

s historickou skutečností. U institucionálních pramenů není obtížné zjišťovat jejich pravost. Pocházejí ze spolehlivých zdrojů a obsahují přesné datace, či informace o místě, vzniku, původci apod. Naopak o pravosti literárních pramenů je možné pochybovat. V našem případě se nám podařilo dohledat pouze dvě krátké zmínky o procesu s Jiřím Kavulokem a to v Československé demokracii, přičemž ani jeden z článků nebyl podepsán, ani označen značkou. V těchto článcích byla jen velmi kusá informace o tom, že se soud s Jiřím Kavulokem uskuteční, a pak, den po procesu byla v denním tisku, Československé demokracii, uveřejněna krátká informace o rozsudku. O procesu s Josefem Skoumalem nebyla v dobovém tisku ani zmínka. 4 V případě článků napsaných Jiřím Kavulokem je pravost dokázána. Obžalovaný se před Mimořádným lidovým soudem přiznal k autorství všech článků, jež se nacházejí ve spisu a jsou jim podepsány, případně označeny značkou lk. Použité metody V naší diplomové práci využíváme kombinaci několik metod historického bádání. Využíváme metodu empirického studia jevů, která postupně přechází od jednotlivých faktů k obecnějším údajům o společenské skutečnosti. 5 Poměrně zřídka můžeme v praxi využít metodu úplné indukce. Pro její použití je nutné znát charakteristiku úzkého a přesně omezeného souboru jevů. Ovšem zřídkakdy známe popis všech částí souboru, častější jsou situace, kdy nám některé prameny chybějí, jindy jde o soubor natolik rozsáhlý, že prakticky není možné studovat jeho prvky metodou úplné indukce. V takovém případě se jedná o metodu neúplnou. Další metodou je dedukce, jedná se o takový způsob tvorby vědeckého zobecnění, při kterém se výsledné tvrzení (názor) odvozuje z jednoho nebo několika úsudků jiných s použitím formální logiky. 6 Obecně nejvíce využívanou metodou je metoda přímá, je převažující tam, kde jde o prostý popis skutečnosti. Prostřednictvím jednoho anebo více pramenů poznáváme a popisujeme minulost. Předpokladem pro použití přímé metody je dostatek zachovaných pramenů, jež se samozřejmě vztahují přímo ke studovanému jevu. 7 Opakem metody přímé, je metoda nepřímá, jež je založena na znalosti charakteristiky obecnějších vztahů či na analogii z obdobného pramene, aplikaci znalostí z jiných vědních oborů atp. 8 Přímá metoda je pro naši práci důležitá především 4 Kavulok před lidovým soudem. Československá demokracie, 31. 10. 1946. 5 HROCH, Miroslav. Úvod do studia dějepisu IV. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 18. 6 Tamtéž, s. 20. 7 Tamtéž, s. 24. 8 Tamtéž, s. 25. 7

v části, kdy se snažíme rekonstruovat životní poměry, ze kterých pocházeli a ve kterých žili Josef Skoumal a Jiří Kavulok, stejně tak jako v části, kdy se zabýváme jejich profesní dráhou. Další z metod, kterou jsme použili v této diplomové práci, jsou přístupy diachronní a synchronní. U diachronního sledujeme proměny v časové posloupnosti. Díky synchronnímu pohledu zase sledujeme stav na mnoha místech v téže době. Chronologicky, tedy diachronně sledujeme v naší práci vývoje Josefa Skoumala a Jiřího Kavuloka od jejich narození až po soudní proces před Mimořádným lidovým soudem. Oba osudy sledujeme progresivně, nejstarší událost stavíme na první místo. Synchronní pohled využíváme u konfrontace svědeckých výpovědí a výpovědí souzených novinářů. I metoda sondy, reprezentativní výběr, najde v naší práci uplatnění, i když mu věnujeme jen malý prostor. Jiří Kavulok byl souzen za obsah svých aktivistických článků v Moravskoslezském slově a k jeho spisu je přiložena spousta článků, které charakterizují jeho postoj k okupační moci v protektorátu Čech a Moravy. Jenomže u Josefa Skoumala se nám nepodařilo dopátrat se k jakýmkoli článkům, kromě toho ani nebyl primárně souzen kvůli své publikační činnosti. Z toho důvodu jsme vybrali reprezentativní vzorek dvou článků z tvorby Jiřího Kavuloka. Jeden z nich uvádíme jako důkaz udavačství, druhý popisuje jeho v podstatě souhlas s nacistickou myšlenkou o arijské rase. Neméně podstatným prvkem je v naší práci metoda komparativní, tedy historicko-srovnávací metoda. Porovnáváme zde osudy dvou novinářů, kteří pocházeli z podobných rodinných poměrů, dosáhli sice různého vzdělání, ale oba byli za protektorátu Čech a Moravy šéfredaktory významných ostravských listů, oba živili rodinu a oba dva se nakonec ocitli před Mimořádným lidovým soudem v Ostravě. Dále porovnáváme, jak jsme již zmínili výše, odlišné výpovědi svědků a souzených žurnalistů. Současný stav zpracování tématu a pramenná základna I když v některých publikacích můžeme najít jména dvou novinářů, jejichž osudy představujeme a porovnáváme v naší diplomové práci, přesto se jedná pouze o kusé informace. Můžeme tedy říci, že jejich případy se zatím nikdo hlouběji nezabýval. O Jiřím Kavulokovi 9 i Josefu Skoumalovi 10 najdeme zmínku v knize Mečislava Boráka Spravedlnost proti dekretu. Ovšem jedná se pouze o velmi stručné shrnutí trestního spisu. 9 BORÁK, Mečislav. 1998. Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948). Ostrava: Tilia. ISBN 80-86101-07-X, s. 240, 241, 262, 263. 10 Tamtéž, s. 240, 241. 8

Oba novináři byli šéfredaktory ostravských listů, ale ve Slovníku odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 1945 11 najdeme jen Skoumalovo jméno. Zřejmě je to dané tím, že Jiří Kavulok nikdy nebyl organizovaným novinářem, nelze ho tedy dohledat v žádných seznamech novinářů z období protektorátu Čech a Moravy. Hlavním zdrojem, který nám umožnil zkoumání osudů Jiřího Kavuloka a Josefa Skoumala byly trestní spisy z fondu Mimořádného lidového soudu v Ostravě, který je uložen v Zemském archivu v Opavě pod spisovými značkami LS 1011/46 Josef Skoumal a LS 890/46 Jiří Kavulok. Tento spis obsahuje důležité informace o samotných procesech se Skoumalem a Kavulokem včetně Kavulokových článků či důležitých dopisů z války. Související literatura Historik se nemůže spokojit pouze s popisem dějinných událostí. Ani my v naší diplomové práci nemůžeme interpretovat informace z archivních materiálů bez znalosti kontextu a reálií. V heuristické fázi práce jsme tedy shromáždili množství textů různého charakteru, které můžeme shrnout do několika skupin. Jedná se knižní publikace, časopisy, sborníkové příspěvky i diplomovou práci. První skupinu představují publikace, které nám pomohly určit metody, použité v této diplomové práci. Důležitým zdrojem byla kniha Miroslava Hrocha a kol. Úvod do studia dějepisu (1985), dále pak Úvod do studia dějepisu a historický proseminář (2000) autorů Jaroslava Vaculíka a Františka Čapka. Dalšími zdroji, které jsme využili u zkoumání problematiky protektorátu Čech a Moravy a okupace českých zemí je publikace Tomáše Pasáka Pod ochranou Říše (1998) a Český fašismus 1933 1945 a kolaborace 1939 1945 (1999). Užitečnou publikací je práce Jany Geršlové a Milana Sekaniny Teze k přednáškám předmětu Dějiny národního hospodářství (2002), týká se zejména hospodářských a ekonomických aspektů života v protektorátu. Tématu žurnalistiky v době protektorátu se věnuje například Vojtěch Dolejší Noviny a novináři z roku 1963 anebo Jan Gebhart a Jan Kuklík v Dramatické i všední dny protektorátu (1996). Novějším příspěvkem je jistě práce Jakuba Končelíka, Pavla Večeřy a Petra Orsága 11 Slovníku odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 1945. 1. Praha: Matfyzpress, 2007. ISBN 978-80-86732-96-1. 9

s názvem Dějiny českých médií 20. století (2010). Českému tisku v době okupace se rovněž věnuje Petr Bednářík v příspěvku Český tisk v letech 1945 1948 (2004). Další kategorií, které věnujeme v naší diplomové práci celou kapitolu, je fungování médií pod okupační správou. Z publikací můžeme jmenovat práci Jakuba Končelíka, Barbary Köpplové a Jitky Kryšpínové Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara (2003). Jakub Končelík v příspěvku Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava (2008) rozpracoval systém fungování médií. I Tomáš Pasák věnoval řízení médií v tomto období článek s názvem Problematika protektorátního tisku a formování tzv. skupiny aktivistických novinářů na počátku okupace (1967). Empirická stať: Řízení tisku v letech 1939-1945: analýza protektorátních porad, Jakuba Končelíka, Jana Cebeho a Barbary Köpplové je rovněž zajímavým příspěvkem k tématu médií v protektorátu. Je záhodno jmenovat i publikace, které se věnují kolaboraci novinářů v letech 1939 až 1945. Můžeme mezi ně zařadit práci Novinářský aktivismus: protektorátní kolaborantská žurnalistika a její hlavní představitelé z řad šéfredaktorů českého legálního tisku kolektivu autorů Jana Cebeho a Jakuba Končelíka (2008) či článek Pavla Večeři Ošemetné Scylly a zrádné Charydby protektorátních novinářů: K projevům pasivní rezistence a kolaborace na stránkách českých tištěných médií za německé okupace z roku 2007. Protože se naše diplomová práce zabývá případy před Mimořádným lidovým soudem, bylo důležité nastudovat si i publikace věnující se samotným poválečným retribucím, například knihu Mečislava Boráka Spravedlnost podle dekretu. Retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný lidový soud v Ostravě (1945-1948), (1998). Velmi užitečným dokumentem je v tomto případě i komentovaný přehled Karla Jecha a Karla Kaplana Dekrety prezidenta republiky 1940-1945 z roku 2002. Podrobnější soupis související literatury samozřejmě není kompletní, jedná se pouze o náhled. Komplexnější přehled uvádíme na konci diplomové práce. 10

Tiskové poměry během 2. republiky a Protektorátu Čechy a Morava 30. září 1938 bylo pro Československo osudné, Mnichovská konference vedoucích státních představitelů Německa, Velké Británie, Francie a Itálie, která se konala 29. září 1938, znamenala pro Československou republiku počátek likvidace jako celistvého a suverénního státu. Mnichovská dohoda znamenala spoustu změn, jak v územní oblasti (území státu se zmenšilo o 30 %, počet obyvatel klesl o více než třetinu 12 ), tak v oblasti regulace médií. Již 26. září 1938 byla zřízena Ústřední cenzurní komise, která rozšířila dosavadní praxi následné cenzury o cenzuru předběžnou. Na základě celospolečenských a politických změn došlo k zániku části titulů, jako přirozeného důsledku rušení politických stran. Provozní rámec cenzury přitom upravovaly pokyny, které charakterizovaly např. cenzurní zásahy omezující proti-německé texty. Tyto opatření měly původně fungovat pouze do konce roku 1938, nakonec ale zůstaly v platnosti až do vzniku Protektorátu Čechy a Morava 13. V období druhé republiky, charakterizoval tehdejší ministerský předseda Rudolf Beran poslání tisku tak, že náleží mu poslání tvůrce veřejného mínění a národního charakteru. Proto má stát nejen právo, ale i povinnost upravovat poměry tisku z hlediska vyšší své potřeby a zavést v něm přísné mravní, věcné, politické a kulturní odpovědnosti. 14 Tisk byl regulován pomocí tzv. Pokynů pro úředníky tiskové dozorčí služby při vykonávání předběžné tiskové přehlídky, navíc byla 12. července 1938 přijata mimořádná opatření, která umožnila zasahovat do tiskové svobody a tiskových předpisů. Státní bezpečnostní úřad tak mohl v podstatě volně omezovat vydávání a rozšiřování tiskovin. Kromě toho byla vydána nová tisková opatření, jež měla za úkol provádět předběžnou, preventivní cenzuru, kterou měli na starosti úředníci tiskové dozorčí služby. Po vyhlášení branné povinnosti státu pak byla vládou zřízena Ústřední cenzurní komise. Cenzoři byli přítomni ve všech koncernech českého denního tisku a tuto funkci plnili přímo v redakcích denních listů. 15 12 GERŠLOVÁ, Jana a Milan SEKANINA. Teze k přednáškám předmětu Dějiny národního hospodářství. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, 2002. ISBN 80-248-0203-1. 13 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. 14 Venkov 23. XII. 1938; dále ALS, Pelíšek a spol. 5/47, rozsudek, str. 8. 15 PASÁK, Tomáš. Problematika protektorátního tisku a formování tzv. skupiny aktivistických novinářů na počátku okupace. In: Příspěvky k dějinám KSČ, 1/1967, s. 51 80. 11

Dále byla vydána směrnice, aby byly v tisku eliminovány všechny zprávy, jejichž uveřejněním by mohl být spáchán veřejně žalobní trestní čin, anebo aby v zájmu vnitřního klidu a pořádku, nemohly zprávy, jak do tiskové úpravy, tak do obsahu, vzbudit v čtenáři pobouření anebo neklid 16. Ministerský rada Zdeněk Schmoranz se k této mimořádné situaci vyslovil následovně: Politické události posledních měsíců měly dalekosáhlý vliv na celý veřejný život v československém státě. Časopisy byly postaveny před dalekosáhlé nové události, o nichž pojednávaly často jen ze svého zájmového hlediska. Klidné soužití různých vrstev obyvatelstva odlišného politického přesvědčení, národnosti i rasy v našem státě i změněné vztahy našeho státu vůči státům ostatním, především pak vůči sousedům, vyžadují, aby v tisku bylo dbáno největší opatrnosti a aby nikde nebyl způsobem jeho psaní dotčen zájem státní. 17 Přičemž bílá místa se v tisku nesměla vyskytovat a musela být zaplněna novou sazbou, aby se tak zamezilo šeptané propagandě. 18 Noviny měly rovněž zakázáno kritizovat vládní činitele státu, stejně tak bylo nařízeno potlačit jakékoli zprávy, které by podněcovaly k nenávisti, zášti nebo mstě nebo násilnostem proti Židům, anebo popuzovaly vůbec proti příslušníkům jiné rasy, národnosti či náboženství. 19 Také se nesměly kritizovat chystané reformy a úspory hospodaření státní správy, bylo nařízeno potlačit informace o vojenských útvarech. Schmoranzova směrnice nakonec zaváděla i stálou informační službu pro úředníky tiskové dozorčí služby. 20 Tisk v období druhé republiky se vyznačoval zejména snahou po československo-německém sblížení, které bylo logickým vyústěním vzhledem k současné politické situaci. Z toho důvodu byly tiskovým odborem předsednictva ministerské rady vydávány speciální pokyny pro šéfredaktory. Docházelo tak jak k zásadnímu omezení tiskové svobody, tak ke snaze po úzké spolupráci s Německem. Tisk velmi citlivě reagoval na změny politické orientace, což se projevilo například při příležitosti diplomatického uznání Frankova Španělska. 21 16 ALS, Ryba 8/46, informace pro šéfredaktory, 12/21/45/3. Toto nařízení bylo upraveno výnosem dne 1. března 1939 a vyhlášen tzv. Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku. Srv. AÚD KSČ 1939/7. 17 Tamtéž. K tomu srovnání prohlášení předsedy vlády R. Berana, přednesené v poslanecké sněmovně a senátě Národního shromáždění dne 13. července 1938. Oznámil, že vláda učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby byly upraveny poměry v tisku, rozhlase a filmu. Archív Národního shromáždění, Praha, Těsnopisecké zprávy NS. 18 Tamtéž. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 PASÁK, Tomáš. Problematika protektorátního tisku a formování tzv. skupiny aktivistických novinářů na počátku okupace. In: Příspěvky k dějinám KSČ, 1/1967, s. 51 80. 12

Od ranních hodin 15. března 1939 oznamoval český rozhlas zdrcující zprávu: Na rozkaz prezidenta republiky oznamujeme, že dnes 15. března od šesté hodiny obsazuje německé vojsko Čechy a Moravu. 22 A dne 16. března 1939 už Adolf Hitler navštívil Prahu a na Pražském hradě vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. Pod rouškou opatrovníka, nastolili brutální kolonialistickou diktaturu a k národnostnímu útlaku se připojil i nejostřejší politický a sociální útisk. 23 Zatímco pro českou stranu byla okupace katastrofou, německá získala odůvodnění pro zavedení státně politických změn a novým poměrům se musel přizpůsobit i tisk, který se tak stal hlavním mluvčím oficiální politické linie. Nová vláda byla budována ve dvou směrech, německém okupačním a protektorátním autonomním. Němci se na jednu stranu snažili uchovat funkčnost státní správy, a proto příliš nezasahovali do správních struktur druhé republiky. 24 Ponechali tak ve funkcích úředníky druhé republiky. Ovšem na druhou stranu byl protektorát ne-suverénní součástí Říše. Z toho důvodu byl v Praze zřízen Úřad říšského protektora (ÚŘP) 25, který zajišťoval říšskou správu. Adolf Hitler jmenoval Říšským protektorem dlouholetého ministra zahraničí Konstatina von Neuratha. I změna ve správě médií byla provedena velice rychle. Již 17. března 1939 byl vydán výnos o nové organizaci tiskové služby, jež zřizoval Ústředí tiskové služby při tiskovém odboru předsednictva ministerské rady (TO PMR) s pobočkami v Plzni, Brně, Olomouci a Moravské Ostravě. Prvním vedoucím tohoto odboru byl Zdeněk Schmoranz. Změna politických poměrů znamenala pro mediální průmysl i zánik části titulů, které byly různě svázány s politickými stranami. Ještě týž den byla v Praze zřízena prozatimní služebna, která měla tisku usnadnit přechod do nových poměrů. 26 Schmoranz se ve své funkci snažil sestavit odbojovou informační skupinu, která ale byla v srpnu 1939 odhalena, Schmoranz byl zatčen a jeho funkci na necelý měsíc přebral Arnošt Bareš a po něm až do května 1940 František Hofman. Po něm nastoupil Ctibor Melč, který byl 22 GEBHART, Jan a Jan KUKLÍK. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha: Themis, 1996. ISBN 943.7*940.53/54. 23 PASÁK, Tomáš. Český fašismus a kolaborace. Praha: Práh, 1999. ISBN 80-7252-017-2. 24 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. V čele autonomní správy protektorátu zůstal s funkcí státního prezidenta Emil Hácha. Podobně i vládu se podařilo udržet v zásadě druho republikovou, ve funkci premiéra nastoupil Alois Eliáš. 25 Tamtéž. Ve vzájemném vztahu obou správních linií měl mít ÚŘP funkci poradní s právem veta. A měl širší pravomoci v krizové situaci. Reálně však byla doporučení ÚŘP pro autonomní správu v podstatě závazná. 26 ALS, Ryba 8/46, 2/21/45. Informace pro šéfredaktory 17. III. 1939. 13

ve vedoucí funkci TO PMR, které se později změnilo na II. sekci Ministerstva školství a lidové osvěty, až do konce války. 27 I cenzura dostala jiný rozměr, realizovali ji a tiskové pokyny předávali úředníci Ústředí tiskové a dozorčí služby (ÚTDS), ti už byli přítomni přímo v redakcích a byli napojeni na okresní nebo policejní úřady. V čele ÚTDS byl, až do svého zatčení v srpnu 1939, Osvald Svoboda a po něm Eduard Parma. Od dubna 1939 tedy zaštiťoval dohled nad médii právě TO PMR, jehož pravomoci však byly značně zredukovány a omezovaly se jen na tlumočení pokynů německých úředníků, jež byli pověřeni řízením médií. 28 V ÚŘP byla pro kulturu vytvořena Skupina pro kulturně-politické záležitosti, která se 18. září 1940 změnila na IV. oddělení ÚŘP vedené Karlem von Gregorym, tiskovým atašé německého velvyslanectví v Praze. Úkolem tohoto oddělení bylo řízení veškeré agendy kultury, kromě školství. Řízení médií měla v rámci ÚŘP na starosti tzv. skupina Tisk (Gruppenpresse) 29, jejíž vedoucím se stal Wolfgang Wolfram von Wolmar. Wolmar přímo úkoloval autonomní správu, vydával tedy směrnice pro český tisk. Ty byly vydávány buď na tiskových poradách anebo v tiskových pokynech distribuovaných TO PMR a většinou přes ÚTDS. 30 TO PMR zanikl v souvislosti se jmenováním nové vlády v lednu 1942, přičemž veškerou jeho agendu přebrala nová instituce, Úřad lidové osvěty. Dne 15. června 1942 byl sloučen s Ministerstvem školství a národní osvěty, které bylo později přejmenováno na Ministerstvo 27 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. Schmoranz, Zdeněk (* 27. 7. 1896 Chrudim, 18. 8. 1942 Berlín, Ploetzensee), od prosince 1938 do srpna 1939 přednosta TO PMR. Vybudoval ilegální zpravodajskou organizaci nekomunistického odbojového hnutí. 25. 8. 1939 zatčen. Bareš, Arnošt (* 22. 12. 1898 Sezemice, okr. Pardubice, 1974), od 1938 do 1939 ředitel oddělení politického zpravodajství ČTK. Krátce nahradil Schmoranze v TO PMR, v 12. 9. 1939 zatčena v listopadu 1941 odsouzen za podíl na organizaci Schmoranzovy skupiny. 1945 z vězení propuštěn. Hofman, František, JUDr. (* 23. 11. 1891 Plzeň-Lobze, 23. 5. 1942 Osvětim), tajemník Syndikátu československých novinářů. Od září 1939 ve funkci šéfredaktora TO PMR, v květnu 1941 zatčen, internován v koncentračním táboře v Osvětimi, kde na následky mučení zemřel. Melč, Ctibor (* 7. 12. 1892 Mutějovice, 1978), od září 1939 zástupce, od května 1941 šéfredaktor TO PMR. 1942 1945 vedoucí II. sekce Ministerstva školství a lidové osvěty (redakční služba a tisková dozorčí služba). Po válce stíhán pro kolaboraci, v dubnu 1947 trestní řízení zastaveno. 28 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. 29 Tamtéž. Policejní zákrok proti Schmoranzově skupině umožňoval německé okupační správě podřídit plně český tisk svým zájmům. Správu tištěných médií na ÚŘP převzal již v období po ukončení vojenské správy zmocněnec pro tisk Wolfram von Wolmar. V budově TO PMR byla zřízena Skupina tisk (Gruppenpresse, která byla později změněna na Generalreferatpresse). Každá instrukce TO PMR musela být schválena před svým vydáním tímto nadřízeným německým orgánem. Oddělení Wolmara bylo rozhodujícím politickým úřadem pro veškerý český tisk. (Pasák 1975: 161) 30 Tamtéž. 14

školství a lidové osvěty. V čele nového úřadu stanul Emanuel Moravec. Řízení tisku tak začalo podléhat II. sekci ministerstva, rozdělené na redakční službu a tiskovou dozorčí službu, tedy cenzurní opatření. Jak již bylo zmíněno výše, vedoucím této sekce byl až do roku 1945 Ctibor Melč. Z hlediska organizace tiskové správy se toho příliš nezměnilo. Ovšem personální složení se dočkalo několika změn. Karl von Gregory byl na jaře roku 1942 povolán na frontu, kde o dva roky později padl a ve funkci ho tak nahradil Martin Paul Wolf. Ani Wolfgangu Wolframovi von Wolmarovi se odvelení nevyhnulo. 31 Byl v roce 1943 povolán na východní frontu, a tak ho v říjnu t.r. nahradil Artur Söhnel. Důvodem pro odvolání von Wolmara však údajně byly dlouhodobé kompetenční i osobní spory sudetských Němců v aparátu ÚŘP a korupce von Wolmara a von Gregoryho. 32 31 GLAC, Aleš. Protektorátní novinář Oldřich Skotal před Mimořádným lidovým soudem v Brně [online]. Brno, 2011 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://147.251.49.10/th/66311/fss_m/dp_-_ales_glac_cppimnyx.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 32 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. 15

Systém kontroly a řízení médií Kromě českého a německého legálního tisku, byl na území protektorátu dostupný i tisk ilegální, spolu se zahraničním rozhlasovým vysíláním. Pro média vydávána českými subjekty samozřejmě platila jiná pravidla, než pro ty, které vydávaly německé instituce. Český legální tisk musel s tím ilegálním vést propagandistický dialog a naprosto zřetelně a jednoznačně podporovat politiku Říše, zprostředkovávanou ÚŘP i linií protektorátní vlády (Končelík, 2008). Pro úpravu cenzurních pokynů nad protektorátním tiskem, bylo 17. září 1939 vydáno tajné, zvláštní nařízení, které podrobně určilo jeho funkci a postavení ve veřejně politickém životě, tzv. Souborný přehled pokynů pro tiskovou přehlídku (Pasák, 1967). Definoval ideový profil a zaměření tisku, jako i jeho úplné podřízení německým úřadům, jakožto úkol vytvářet veřejné mínění a cílevědomě jej vést vzhledem k zájmům Říše, protektorátu a tedy i českého národa, který je včleněn do rámce Říše a mít přitom na paměti mimořádnou válečnou situaci, které jsou občané vystaveni. 33 Nejdůležitějším a odpovědným činitelem listu byl ustanoven šéfredaktor, nejenže ručil za celý list i jeho obsah, ale odpovídal za něj i z redakčního a inzertního hlediska a rovněž po stránce administrativní, expediční a tiskárenské. Všechno přitom muselo odpovídat smyslu i duchu hlavního úkolu, aby v listě jim svěřeném nevyšlo nic závadného, aby zprávy, stati a obrázky byly umístěny tak, jak toho jejich význam vyžaduje. 34 V Souborném přehledu byly rovněž definovány pravidla pro fungování Ústředí tiskové služby (ÚTDS) a činnosti jejich úředníků. 35 Přičemž dohled nad českým legálním tiskem zajišťoval TO PMR ve třech stupních kontroly. 1) Jak již bylo zmíněno výše, praktické provádění cenzury mělo na starosti Ústředí tiskové dozorčí služby (ÚTDS). Jeho úkolem bylo každý den předávat pokyny jak cenzorům, jež pracovali přímo v redakcích denních listů, tak ČTK. V denících byli obvykle dva cenzoři české národnosti, kteří bylo zároveň úředníky ÚTDS. Tito měli v redakci 33 Úloha tisku byla v Souborném přehledu definována takto: Úkolem tisku je tvořit veřejné mínění a vésti jej cílevědomě a jednotně směrem, který je dán životními zájmy říše, protektorátu a tím i českého národa, včleněného do rámce říše. Při tom jest míti na zřeteli zcela mimořádné poměry, ve kterých žijeme: válečný stav, který byl říši přes její snahu zachování míru vnucen, vyžaduje, aby byly bezohledně odsunuty stranou všechny zájmy dílčí a sobecké, všechno, co odvádí pozornost jiným směrem, a aby všechny síly mravní i hmotné byly jednotně soustředěny na dosažení hlavního cíle zápasu vojenského a diplomatického ALS, Scheinost, 9/47, sv. 1. Souborný přehled pro tiskovou přehlídku, platný ode dne 17. XI. 1939. 34 Tamtéž. 35 GLAC, Aleš. Protektorátní novinář Oldřich Skotal před Mimořádným lidovým soudem v Brně [online]. Brno, 2011 [cit. 2015-03-02]. Dostupné z: http://147.251.49.10/th/66311/fss_m/dp_-_ales_glac_cppimnyx.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 16

dvaceti čtyřhodinovou službu a cenzura se vztahovala na celý mediální obsah. Tito domácí cenzoři a šéfredaktoři byli zodpovědní za dodržování cenzurních pokynů, následně byl výtisk zasílán na ÚTDS. Ve sporných případech byl článek konzultován s úředníky skupiny Tisk ÚŘP. Cenzoři pak nevyhovující pasáže škrtali a nahrazovali, jak již bylo zmíněno výše, v novinách nesměla vycházet bílá místa, aby čtenáři nepoznali, že byl v listu proveden cenzurní zásah. Skupina Tisk také některé články přímo připravovala, ty musely být otištěny v doslovném znění. 36 Cenzura také pracovala jako třístupňová a to v předběžném a průběžném režimu, kdy se nejprve cenzuroval napsaný článek, potom stránkový obsah a nakonec signální výtisk (Hloušková, 2002). V poslední fázi následné cenzury trestali úředníci TO PMR a ÚŘP pochybení redakcí a jednotlivých novinářů. 37 2) Pro šéfredaktory denních listů TO PMR rovněž vydával tzv. Informace pro šéfredaktory, ve kterých měly redakce přesně definováno, o čem mohou psát a o čem ne. Regionální tisk dokonce dostával od TO PMR speciální korespondenci, přičemž články z této korespondence musely být vydávány za články redakční tak, aby čtenář nepoznal, že se jedná o články převzaté. Obvykle ale redakce obdržely pokyny telefonicky, tedy na tehdejší dobu nejrychlejší cestou. Kromě toho TO PMR vydával i denní příkazy, které byly ve složitějších dnech (např. v čase napadení SSSR) vydávány i několikrát denně. 38 36 KONČELÍK, Jakub, Jan CEBE a Barbara KÖPPLOVÁ. Řízení tisku v letech 1939-1945: analýza protektorátních porad[online]. Praha, 2007 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/243_235_analyza_protektoratni_tiskove_porady.pdf. Empirická stať. Karlova univerzita. 37 Noviny a časopisy byly sledovány nejen Tiskovým odborem PMR a Skupinou tisk Kulturně politického oddělení ÚŘP, ale také gestapem a nacistickou bezpečnostní policií. Zároveň byl tisk pod přímým dozorem protektorátního ministerstva vnitra a jeho příslušných orgánů, především však policejních ředitelství. (Pasák 1980: 53). 38 KONČELÍK, Jakub, Jan CEBE a Barbara KÖPPLOVÁ. Řízení tisku v letech 1939-1945: analýza protektorátních porad[online]. Praha, 2007 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z:http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/243_235_analyza_protektoratni_tiskove_porady.pdf. Empirická stať. Karlova univerzita. 17

3) Posledním a nejdůležitějším způsobem řízení tisku byly tiskové konference, které se konaly jednou týdně (jednou měsíčně pro týdeníky) a byly pořádány TO PMR. I když se konference konaly už v prvních dnech protektorátu, účast na nich nebyla povinná, konference byly nepravidelné a z německé strany se jich obvykle nikdo neúčastnil (Pasák, 1967). Ovšem po zatčení Schmoranze v srpnu 1939 se situace změnila. 39 Po nástupu Wolfganga Wolframa von Wolmara do funkce vedoucího skupiny Tisk začaly být tyto konference povinné. K šéfredaktorům promlouvali jak členové tiskového odboru, tak i zástupce skupiny Tisk ÚŘP. Na poradách bylo projednáváno, co a jak se má psát, ale také se hodnotila práce šéfredaktorů. Pokyny vydával hlavní referát tisk u říšského protektora a to buď přímo šéfredaktorům na těchto konferencích či prostřednictvím stálé služby tiskového odboru. Porady byly důvěrné a dvojího typu. Jednak byly určeny pro širší okruh šéfredaktory a odpovědné, politické anebo národohospodářské redaktory deníků. Druhý typ byl určen výhradně pro šéfredaktory, přičemž ti aktivističtí se po konferencích ještě scházeli na neoficiální porady s vedoucím skupiny Tisk z ÚŘP. 40 Obrázek č. 1: Schéma řízení tisku v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945). 41 Odpovědnost za přesné dodržování vydaných pokynů, nesli jak šéfredaktoři, tak všichni úředníci tiskové dozorčí služby. Jakékoli porušování či obcházení těchto předpisů by mělo 39 ALS, Krychtálek, 8/47, II. sv. 195. 40 Tamtéž. 41 Tamtéž. 18

závažné důsledky nejen pro ně osobně, ale i pro celý list. V takových případech dokonce nebylo rozhodující, zda se chyba stala úmyslně či nikoli (Pasák, 1967). Nesměly být vydávány články, které by byly v rozporu s hlavním cílem tisku a vydávanými pokyny, rovněž bylo zakázáno vydávat obsah, který by ve veřejnosti vzbuzoval pobouření či neklid a zprávy nesměly mít dvojsmyslný výklad, ať už úmyslně či nikoli. Rovněž nesměla být kritizována cenzura, ani se v něm nemohly vyskytovat články či náznaky toho, že vůbec nějaká kontrola tisku probíhá. 42 Kromě těchto forem kontroly médií, které byly víceméně oficiální, alespoň pro tehdejší okupační a protektorátní vládu, využíval tento režim i jiné účinné nástroje zastrašování a sjednávání si poslušnosti. K dalším opatřením patřilo ovlivňování personálních vztahů v redakci či omezování nákladu, rozsahu i periodicity novin a časopisů. Jak je vidět v následující tabulce, struktura i počet vydávaných titulů se od roku 1939 do konce války výrazně změnily. Obrázek č. 2: Přehled zastavených, zaniklých a reorganizovaných titulů. 43 Hlavními důvody pro zastavování tisku byla ekonomická náročnost války a tedy nedostatek papíru 44, nezbytného materiálu pro výrobu novin a časopisů, ale rovněž i důvody politické. 42 ALS, Scheinost, 9/47, sv. 1. Souborný přehled pro tiskovou přehlídku, platný ode dne 17. IX. 1939, str. 8, 9 a 12. 43 KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava. In: Foret, M. Lapčík, M. Orság, P. (ed.). Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 295-311. 44 O tom, jak vleklý byl problém s nedostatečnými dodávkami papíru, svědčí i zápis z tiskové konference pořádané TO PMR 28. března 1941. Již tehdy, více než čtyři roky před koncem války, si několik šéfredaktorů protektorátních deníků (Ausobský, Koţíšek, Laţnovský, Vrba) stěžovalo, že se zásoby papíru ve skladech jejich vydavatelství povážlivě tenčí. Srov. Končelík, Jakub Köpplová, Barbara Kryšpínová, Jitka (2003): Český tisk 19

Okupační správa neměla důvod podporovat média, která pro ni nebyla užitečná, například ty s malým nákladem. Tiskoviny s větším okruhem čtenářů byli samozřejmě atraktivnější, protože mohly ovlivňovat masy, nikoli pouze malé skupiny obyvatel. pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Stenografické zápisy Antonína Fingera z protektorátních tiskových porad 1939 1941. Praha, Univerzita Karlova v Praze Karolinum, s. 322. 20

Kolaborace, aktivismus, pasivní rezistence Hodnocení chování obyvatel Protektorátu Čech a Moravy se může z dnešního pohledu zdát jako jednoduchá věc. Pokud však nechceme tuto dobu hodnotit bezhlavě, zjistíme, že posuzovat jednání některých lidí zpětně, je velmi těžké. Období okupace českých zemí nebylo jednoduché, lidé žijící v protektorátu museli často čelit neobyčejně těžkým zkouškám charakteru a také otázkám, které si dnes dovedeme jen těžko představit. I práce novináře byla v tomto období nesmírně těžká. Okupační moc si samozřejmě uvědomovala, jaký vliv mají žurnalisté na veřejné mínění, koneckonců o tom svědčí i zcela nový a propracovaný systém řízení tisku. I z toho důvodu podléhali lidé zaměstnáni v novinách velkému tlaku. A mnozí z nich tuto situaci neustáli. V souvislosti s osobami, které si začaly s okupanty, se vžilo označení kolaborant anebo aktivista, setkáváme se zde i s termínem pasivní rezistence. Až v šedesátých letech minulého století došlo k prvním pokusům o vysvětlení výše zmíněných pojmů. V letech 1968 1969 vyšly na stránkách revue Dějiny a současnost příspěvky historiků Jana Tesaře a Tomáše Pasáka. Poté se až na konci sedmdesátých let objevil důležitý spis Tomáše Pasáka s názvem Soupis legálních novin, časopisů a úředních věštníků v českých zemích v letech 1939 1945. Zaměřil se zde na formy ovládání protektorátního tisku a pokusil se o zhodnocení charakteru české protektorátní žurnalistiky. 45 Přitom svou pozornost upřel na chování tzv. aktivistické sedmičky. 46 Po roce 1989 pak vydal další klíčové publikace, jako je Pod ochranou říše (1998), Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945 (1999). Podle Pasáka se český veřejný politický život rozdělil do několika linií. Retardačního směru, který měl národně obranářskou povahu. Okupace zde byla chápána jako dočasná. Je potřeba říci, že jedním ze znaků retardace byl i taktický oportunismus, využití příležitosti, který ale podle Pasáka vycházel ze snahy přežít, zachovat národní existenci a udržet národ během války až do poválečných poměrů. Okupace znamenala také značné riziko germanizace českých zemí. I této tendence se představitelé retardačního směru obávali, proto jím prostupovaly i odbojové tendence. Pasák do tohoto směru řadí i některé představitele protektorátní reprezentace jako byl 45 VEČEŘA, Pavel: Ošemetné Scylly a zrádné Charydby protektorátních novinářů: K projevům pasivní rezistence a kolaborace na stránkách českých tištěných médií za německé okupace (1939 1945). In Mediální studia, roč. 2 (2007) č. 3, s. 252-271. 46 Aktivistická sedmička byla skupina velmi proněmeckých novinářů, kteří se aktivně zapojovali do práce s okupačním režimem. Tato se zformulovala v letech 1940 až 1941. Všichni členové této skupiny stanuli po válce před Národním soudem. Byli to Václav Crha, Vladimír Krychtálek, Jaroslav Křemen, Karel Lažnovský, Vladimír Ryba, Emanuel Vajtauer, Karel Werner. 21