Výstava Život místo ústavu 1. 9. 30. 9. 2012 Masarykovo nám. Jindřichův Hradec Žili v ústavech, teď začínají žít svůj život. Kolekce fotografií Jindřicha Štreita, příběhy ze života, informace o změnách ve vašem kraji. www.cestakzivotu.eu Vy byste jako chtěli bydlet vedle postižených, jste normální??* Ano, jsme normální. A proto nemáme strach z lidí, kteří nám neublíží. setkáních s veřejností.
Transformace sociálních služeb v České republice Co je transformace O lidi s postižením se starají převážně velkokapacitní ústavy, které jim však při nejlepší vůli nemohou nabídnout důstojné a vyhovující podmínky pro život. Transformace pro lidi s postižením znamená opuštění velkokapacitní ústavní služby a nastěhování se do menších domácností, např. chráněného bydlení. Život v ústavu totiž omezuje osobní rozvoj člověka. A to je hendikep - i pro postižené. Česká republika se hlásí k politice sociálního začleňování a prevenci sociálního vyloučení, jejíž podstatou je přiznání stejných občanských práv a povinností znevýhodněným lidem. Lidé s postižením, stejně jako ostatní lidé, by měli mít možnost využívat běžných veřejných zdrojů a převzít zodpovědnost sami za sebe. Hlavním záměrem aktivit v rámci projektu Podpora transformace sociálních služeb a Integrovaného operačního programu je proto podpořit transformaci služeb sociální péče na základě individuálních potřeb uživatelů těchto služeb, umožnit jejich aktivní zapojení se na trh práce a do společnosti. Cíle transformace Základním cílem aktivit je takový život člověka s postižením, kdy bydlí v běžné domácnosti, využívá veřejné služby, chodí do zaměstnání nebo navštěvuje obdobné služby denních programů či ambulantních služeb, realizuje svoje koníčky, stává se součástí místní komunity a žije obdobným způsobem života, jako lidé bez zdravotního postižení. Kdo transformaci zaštiťuje Transformace služeb sociální péče spadá do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) v úzké spolupráci s jednotlivými kraji ČR. Ideovou i finanční podporu čerpá MPSV z Evropské unie. Proč je transformace potřeba Lidé se zdravotním postižením žijí v prostředí, v němž je velice obtížné poskytovat plně individualizovanou péči na základě reálných potřeb těchto lidí. Ve velkokapacitní instituci žije větší počet podobně handicapovaných lidí po delší dobu mimo společnost a vede tak navenek uzavřený způsob života. V jakékoliv takovéto instituci se zvyšuje míra zpřetrhání rodinných, profesních a občanských svazků. Takové prostředí života se nesmírně liší od přirozeného světa, jak jej známe my, běžní občané moderní společnosti. S takovýma sousedama budeme muset všude zamykat!* Kdo se bojí odlišnosti, tomu nepomůže žádný zámek. setkáních s veřejností.
Jak a kým je transformace financována? Pilotní proces podpory transformace sociálních služeb, který realizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v letech 2009 2013, je financován prostřednictvím dvou klíčových aktivit: 1. Individuální projekt MPSV Podpora transformace sociálních služeb, hrazený z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR, je zaměřen zejména na metodickou podporu ve vybraných zařízeních, vzdělávání pracovníků, vytváření vhodné metodologie a přípravu relevantních analýz. Na tento projekt je alokováno 136 250 000 Kč a přímo na něm pracuje přes 65 osob po celé ČR. 2. Integrovaný operační program, hrazený z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj s alokací přes 1,3 miliardy Kč se v této oblasti zaměřuje na investiční podporu transformace pobytových zařízení sociálních služeb. Především jsou podporovány investice do staveb zajišťujících bytovou situaci klientů, tedy investice do stavby, nákupu a rekonstrukce objektů určených pro poskytování chráněného bydlení, domovů pro osoby se zdravotním postižením, domovů se zvláštním režimem či týdenních stacionářů. Kromě toho je možné investice využít na zajištění zázemí terénních a ambulantních sociálních služeb a managementu. Přínosem této podpory v rámci procesu transformace je zajištění sociálních služeb v souladu s individuálními potřebami uživatelů vybraných pobytových zařízení, které jim umožní život v přirozeném prostředí, život v domácnostech umístěných v běžných komunitách a bližších normálnímu životu. Domácnosti jsou navrhovány tak, aby poskytovaly co možná největší pocit soukromí a samostatného života (kuchyň, koupelna, obývací pokoj) a podporovaly tak rozvoj sociálních dovedností. Proč vyhazují peníze za tyhle lidi? Je krize, nebo ne??* Ano, paní, krize je Je to krize hodnot a solidarity. setkáních s veřejností.
Kdo je do aktivit podporujících proces transformace zapojen? Aktivit se účastní celkem 32 ústavních zařízení z celé ČR, která poskytují služby cca 3 800 lidem s postižením. Na projektu spolupracují všechny kraje České republiky mimo Hl. města Prahy. Vybraná zařízení v pilotním projektu transformace Kraj Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj Kraj Vysočina Kraj Vysočina Kraj Vysočina Kraj Vysočina Pardubický kraj Ústecký kraj Ústecký kraj Karlovarský kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Jihomoravský kraj Zlínský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj Královéhradecký kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Liberecký kraj Liberecký kraj Středočeský kraj Středočeský kraj Zařízení Marianum, příspěvková organizace Harmonie, příspěvková organizace Zámek Nová Horka, příspěvková organizace Zámek Dolní Životice, příspěvková organizace Domov bez zámku, příspěvková organizace Domov Háj, příspěvková organizace Domov Jeřabina, příspěvková organizace Ústav sociální péče Křižanov, příspěvková organizace Domov sociálních služeb Slatiňany Domovy pro osoby se zdravotním postižením Ústí nad Labem, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením Hliňany Ústav sociální péče Lobendava, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením v Mariánské, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením PATA v Hazlově, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením STOD, příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Jindřichův Hradec Domov Pístina Habrovanský zámek, příspěvková organizace Srdce v domě, příspěvková organizace Sociální služby Vsetín, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením Zašová Sociální služby Uherské Hradiště, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením Velehrad Salašská Vincentinum poskytovatel sociálních služeb Šternberk, příspěvková organizace týdenní stacionář v Markoušovicích (součást Barevných domků Hajnice) Ústav sociální péče pro tělesně postižené v Hořicích v Podkrkonoší Domov a Centrum denních služeb Jablonec nad Nisou Domov Sluneční dvůr, příspěvková organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením Mařenice, příspěvková organizace Vyšší Hrádek, poskytovatel sociálních služeb Bellevue, poskytovatel sociálních služeb Organizace přímo řízené Ministerstvem práce a sociálních věcí Diagnostický ústav sociální péče v Tloskově Ústav sociální péče pro tělesně postižené v Hrabyni Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Zbůch Ústav sociální péče pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně-Králově Poli Přehled zařízení ke dni 1. 5. 2012
Transformace sociálních služeb v Jihočeském kraji V Jihočeském kraji existuje v tuto chvíli několik zařízení s pobytovými sociálními službami, zaměřující se na péči o lidi se zdravotním postižením: 9 služeb - domovy pro osoby se zdravotním postižením - kapacita 723 lůžek 6 služeb - týdenní stacionář - kapacita 114 lůžek 2 služby - domov se zvláštním režimem kapacita 175 lůžek 8 služeb - chráněné bydlení - kapacita 138 lůžek Jihočeský kraj je zřizovatelem 14 z těchto 25 pobytových služeb, a to prostřednictvím 7 organizací. Jedno z těchto zařízení sociálních služeb Jihočeský kraj zapojil do celorepublikového projektu MPSV ČR Podpora transformace sociálních služeb. Jedná se o Centrum sociálních služeb Jindřichův Hradec, Domov Pístina, které by mělo namísto svých současných pobytových sociálních služeb nabídnout klientům novou sociální službu - chráněné bydlení. Výsledkem projektu Podpora transformace sociálních služeb by v Jihočeském kraji mělo být: poskytování služeb v přirozeném prostředí přizpůsobení poskytované podpory a pomoci konkrétním lidem se zdravotním postižením zlepšení časové i místní dostupnosti sociálních služeb v ose Jindřichův Hradec Třeboň České Budějovice dosažení integrace osob se zdravotním postižením do běžné společnosti umožnění lidem s postižením žít plnohodnotný život V Jihočeském kraji již proběhlo: - 24. 3. 2009 - zapojení do projektu - 2009 - vytvoření pracovních týmů na úrovni kraje a na úrovni zařízení - 2009 2012 zpracování Transformačního plánu příprava strategie transformace - 2009-2012 - vytipování vhodných lokalit k výstavbě CHB - 24. 1. 2012 - schválení Transformačního plánu na úrovni Rady Jihočeského kraje - 25. 4. 2012 schválení Transformačního plánu na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí ČR - duben srpen 2012 intenzivní práce na podání žádosti do Integrovaného operačního programu IOP - získáním finančních prostředků na samotnou stavbu chráněného bydlení se Jihočeský kraj zaváže dokončit tento projekt do konce června 2015 Zaměstnanci Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru sociálních věcí a zdravotnictví si dobře uvědomují, že bude trvat ještě mnoho let, než se péče o lidi se zdravotním postižením vrátí ke své osvědčené formě tradiční péče. Projekt v Domově Pístina však je jedním z kroků k dosažení této změny. Více informací o projektu Podpora transformace sociálních služeb naleznete na webech: www.kpjck.cz, www.domovpistina.cz, www.mpsv. cz, www.trass.cz Péči o lidi se zdravotním postižením v současné době poskytují především tzv. ústavy. Tyto instituce zajišťují na jednom místě péči pro velké množství osob. Do 50. let minulého století pečovala o lidi se zdravotním postižením rodina nebo obec. Transformace sociálních služeb chce navázat na tuto tradici, ale v moderní podobě. Lidé s postižením budou zapojeni do života běžné společnosti a podpora jim nebude nabízena v izolovaných zařízeních. Tento záměr koresponduje i s rostoucí poptávkou po komunitním typu služeb a navazuje i na strategické dokumenty v regionu. Vstupem do projektu dal Jihočeský kraj 60 klientkám šanci na běžný způsob života. Mají větší možnosti při individuálním rozhodování. Já žiju od důchodu k důchodu a oni si jen tak dostanou byt??* Nedostanou. Byty poskytujeme k přechodnému využívání a k dispozici jsou všem potřebným třeba i vám, pokud se dostanete do obtížné životní situace. setkáních s veřejností.
Domov pro osoby se zdravotním postižením v Pístině Typický obrázek péče z minulého století. Dnes už se naštěstí stává minulostí Z historie Domova Pístina Historie dnešního Domova Pístina se začala psát již před padesáti lety na konci roku 1962. Právě tehdy byl v budově zámku ve Stráži nad Nežárkou slavnostně otevřen Ústav sociální péče pro mládež. Vzniklo tak zařízení, které bylo připraveno pečovat o mladistvé lidi s postižením. klientek bydlí v Domově Pístina dodnes. Kapacita ústavu se v následujících letech postupně navýšila až na 85 míst. Od počátku působily v ústavu řádové sestry a spolu s nimi i první civilní pracovnice. Tak, jak se rozrůstala kapacita ústavu, rostl i počet zaměstnanců zdravotních sester, vychovatelek a ošetřovatelek. Ústav se v dalších letech postupně rozrůstal. Pro řádové sestry i personál byly zakoupeny starší domy ve Stráži nad Nežárkou a současně byly postaveny i nové montované domky v areálu zámku. Kvalita sociální služby byla tehdy pochopitelně posuzována podle jiných kritérií než dnes. Ústav obdržel čestné uznání za I. místo v socialistické soutěži i nejvyšší vyznamenání Rudou standartu za nejlépe vyhodnocené zařízení v péči o mentálně postiženou mládež. Přestože klientky tehdy žily (v souladu s dobou) převážně za zdmi ústavu, dokázaly být i součástí života obce. Důkazem toho byly např. tehdejší výstavy prací výchovné činnosti, časté brigády pro JZD, v družstvu JAS nebo na akcích TJ Sokol. Dle možností byly pro klientky pořádány i výlety po celé republice. K zásadní změně došlo v roce 1995. Zámek ve Stráži nad Nežárkou byl v restituci vrácen původním majitelům a ústav se z budovy zámku přestěhoval do nedaleké obce Pístina. Nový objekt po firmě Mechanika Praha měl dvoulůžkové a třílůžkové pokoje, hřiště, tenisový kurt a menší zelinářskou zahradu. Objekt nebyl postaven původně tak, aby vyhovoval potřebám lidí se zdravotním postižením, přesto v daném okamžiku znamenal nejvhodnější řešení z možných variant a v dalších letech byl postupně upravován a dostavován. Pravdou je, že v minulosti se často musel život lidí se zdravotním postižením přizpůsobovat možnostem objektu a přáním jiných lidí. Dnes se již naštěstí postupuje obráceně a myslí se nejprve na potřeby budoucích obyvatel. Nemohoucí věčné děti Způsob péče o tyto lidi byl poplatný tehdejšímu pohledu společnosti na osoby s postižením. Ideálem bylo zřizování speciálních zařízení, ve kterých byli tito lidé rozhodnutím soudu nebo úřadu společně umístěni, a starali se o ně profesionální pracovníci. K lidem s postižením se přistupovalo především z hlediska jejich nedostatků, diagnóz a limitů. Poukazovalo se na nemohoucnost, místo aby se stavělo na silných stránkách a možnostech. Lidé s mentálním postižením byli považováni za děti po celý svůj život. V řadě zařízení panoval přísný vychovatelský přístup, režim a limity. Hodně věcí bylo nutno dělat kolektivně a téměř nic se nepřizpůsobilo konkrétním potřebám daného jedince. Minulost ve Stráži nad Nežárkou Velmi podobně to vypadalo i v ústavu ve Stráži nad Nežárkou. Začátkem roku 1963 byl ústav upraven a vybaven nejpotřebnějším inventářem a materiálem pro nástup prvních klientek. Některé z těchto prvních To tak! Aby si známí ťukali na čelo, vedle koho to bydlíme.* A co raději zaťukat na dveře sousedů s postižením? Pak zjistíte, že se nejedná o žádné éblázny. zaznamenaný v v rámci setkáních s s veřejností.
poň pracují přímo v zařízení. Pokud chtějí jet nakupovat, za zábavou nebo prostě jen mezi jiné lidi, pak jsou odkázány na asistenci zaměstnanců, volné auto a řidiče. Mohou jít i pěšky, ale všechno je tu daleko třeba do většího města je to 15 km. Jedinec tedy musí přizpůsobovat své potřeby požadavkům většiny. Život v mikrosvětě Řada obyvatelek Domova Pístina zde tráví podstatnou část svého života. V tomto mikrosvětě bydlí, tady jsou jim vyřizovány úřední věci, tráví zde volný čas, tady se jim nabízí ošetření, vytváří a udržují zde své vztahy s druhými lidmi, je to místo, kde jsou zároveň zaměstnány. Zažívají díky tomu jen svou roli ústavního klienta namísto jiných rolí: spoluobčana, nájemníka, souseda, klienta úřadu, pacienta v ordinaci nebo zaměstnance ve firmě. Život v těchto ústavních kulisách jim sám od sebe odpírá schopnost brát život do svých rukou a rozhodovat se o svých běžných věcech. Tento způsob života je vyčleňuje a prohlubuje jejich závislost na systému sociálních služeb, který jen pasivně přijímají. Vypadá lépe, avšak není v něm dost soukromí a klientky zde žijí v určité izolaci Domov Pístina v současnosti Dnešní Domov Pístina je jedním ze zařízení Centra sociálních služeb Jindřichův Hradec, které zřizuje Jihočeský kraj. Jeho úkolem je poskytování pobytové sociální služby domov pro osoby se zdravotním postižením dospělým lidem s mentálním, případně kombinovaným postižením, kteří potřebují každodenní podporu jiných osob. Služba se nachází v malé vesnici Pístina nedaleko Stráže nad Nežárkou. V Domově žije trvale 60 lidí, aktuálně pouze žen. Sociální služba je zde poskytována tak, aby se co nejvíce přiblížila běžnému životnímu a společenskému standardu. Obyvatelé Domova se podle svých schopností podílí na chodu své domácnosti, někteří chodí do zaměstnání, jiní mají možnost seberealizace například při terapeutických aktivitách. Pracovníci služby jim jsou pomocníky při trávení volného času, úředních jednáních, uplatňování práv, obstarávání osobních věcí a nakupování, při cestování nebo třeba tehdy, když jen potřebují blízkost druhého člověka. Jenže... Normální život v nenormálním prostředí? Ve stávajících kulisách velké instituce tohle všechno zrovna moc dobře dělat nejde. Domov Pístina tak ve svých snahách o normálnost zdejšího života již narazil na hranice možného zlidštění ústavu. Představte si typický obrázek: šedesát žen od 30 do 66 let v jednom domě, v malé obci bez jakýchkoliv návazných služeb v místě, s různou mírou nutné asistence, kterou kvůli svému postižení potřebují. Tyto ženy tvoří celou jednu třetinu stálých obyvatel této obce, přestože ve skutečnosti obývají jen jedno číslo popisné. Nebydlí zde s žádnými muži. Někdy se o jednu koupelnu a záchod dělí 20 žen. Některé dojíždí do desítek kilometrů vzdálené Žirovnice, kde mají stálé zaměstnání. Jiné ženy práci nemají, protože v místě není, nebo jim není možné při práci poskytnout potřebnou asistenci. Některé obyvatelky proto ales- Každý kousek radosti se počítá Jsme na jedné lodi, a tak si pomáháme Transformace sociální služby tedy zásadní změna místa i způsobu jejího poskytování je pro tyto lidi prvním krokem na cestě k vystoupení z tohoto začarovaného kruhu.
Domov pro osoby se zdravotním postižením v Pístině Jedno z nových chráněných bydlení pro 6 osob Budoucnost SEVEROZÁPADNÍ POHLED JIHOVÝCHODNÍ POHLED Plánujeme zcela opustit stávající prostory zařízení v Pístině a vybudovat koedukované chráněné bydlení v různých lokalitách celkem pro 60 osob s mentálním, případně kombinovaným postižením ve věku od 18 let, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Tím bude ženám a mužům se zdravotním postižením umožněno žít běžným životem a stát se součástí místních komunit v prostředí měst na území Jindřichohradecka, Třeboňska a Českobudějovicka. Služby budou poskytovány týmem kvalifikovaných zaměstnanců v přiměřené míře na základě individuálního přístupu a specifických potřeb klientů. Nedílnou součástí poskytovaných služeb bude spolupráce a komunikace s rodinami a blízkými osobami klientů, včetně budování dobrých vztahů s veřejností. Co si od transformace sociální služby slibujeme Obyvatelky Domova Pístina se budou moci přestěhovat z velkokapacitního zařízení do běžných rodinných domů ve městech a obcích, kde chtějí žít, a s lidmi, se kterými chtějí bydlet. Očekáváme: zlepšení bydlení klientů sociální služby smyslem není stavět honosná sídla, ale normální bydlení; v každém domě by mělo bydlet maximálně šest lidí (ve větším domě maximálně 12 lidí ve dvou samostatných domácnostech) otevřené a přirozené vztahy, a to hlavně i s lidmi bez postižení, sousedy apod. možnost lepšího využívání veřejných služeb, které budou blíž (např. obchody, kadeřnictví, restaurace, kulturní zařízení apod.) asistence a podpora šitá na míru dle individuálních potřeb každého klienta každý tedy dostane přesně tolik pomoci, kolik potřebuje prohloubení účasti klientů na jejich vlastním životě, více zodpovědnosti na straně klienta, možnost plně se věnovat osobním zájmům zkušenost pro lidi mimo sociální službu, pro veřejnost odbourání předsudků zvýšení příležitostí pro zaměstnávání klientů na volném trhu práce, využívání různých denních programů a aktivit i mimo sociální službu prostor otevřený normálnímu životu, ve kterém klienti mohou naplňovat své společenské potřeby a kde se různé činnosti odehrávají na různých místech na rozdíl od ústavu, ve kterém často vše probíhalo na jedné chodbě prohloubení kvalifikace pracovníků sociálních služeb a příklad pro další zaměstnance z jiných služeb Více o Domově Pístina se dozvíte na www.domovpistina.cz My platíme daně a nechceme je tady. To nemůžou zůstat v ústavu?* lidé s Postižením, kteří nežijí v ústavu a pracují, daně platí stejně jako vy. Aby se zapojili do běžného života, nemohou zůstat v nevhodných ústavních podmínkách. setkáních s veřejností.
Životní příběh paní Julie Těším se na domov, kde nebude nikdo křičet nezná. Od té doby, co přišla do Stráže nad Nežárkou, sestru ani bratra neviděla. Za celou dobu ji dvakrát navštívil jen otec, naposledy před třinácti lety. Paní Julie žádala otce o adresu své sestry i bratra, ale otec to odmítl. V posledních osmi letech otec už ani nereagoval na dopisy a pohledy. Do telefonu vždy říkal, že nemá čas, a když mluvil, tak jenom o sobě. Paní Julie je z toho dodnes velmi zklamaná. Vzteky jsem všechny dopisy roztrhala a nechala jsem si jenom jeden, ve kterém je telefonní číslo pro sichr, říká a dodává: Už na rodinu nemyslím. I přesto však existují věci, které nikdy nepřebolí, je to pouze přání se s tím vyrovnat. Paní Julii čeká nový život Příběh paní Julie začíná rokem 1955, kdy se narodila. První roky žila doma s rodinou. V osmi letech byla umístěna do Dětského domova se školou v Žíchovci. Odtud po 5 letech odešla do Krajského diagnostického ústavu v Černovicích. Odtud odešla do Krajského diagnostického ústavu v Černovicích. V roce 1970 odešla do Ústavu sociální péče ve Stráži nad Nežárkou. Tehdy bylo paní Julii pouhých 15 let. Zní to celé stroze? Bylo to tak! Paní Julie se nikdo neptal, kde chce být, prostě byla umístěna. Vzpomínky z rodinného alba Ještě když byla paní Julie v Žíchovci a v Černovicích, jezdila domů za rodinou na vánoční svátky a část letních prázdnin. Sama říká, že rodiče měli z Prachatic a z Prahy špatné spojení. Občas poslali pohled nebo balíček s jídlem a oblečením. Pravidelně dostávala v dopisech také fotografie rodiny, které si pak ukládala do alba. Ona na těch fotografiích ale chybí. Svou sestru Janu, která je o 3 roky mladší, si paní Julie pamatuje dobře, bratra Vladimíra, který je mladší o 9 let, už téměř V Domově Pístina pracuje paní Julie už několik let v čajové dílně pro firmu Biogena. Svou práci dělá moc ráda a kvalitně. Specializuje se na kompletaci čajových krabiček. Běžně se postará o úklid svého pokoje, vypere si a vyžehlí i ložní prádlo. Znovu se naučila poznávat hodiny, což jí pomohlo k tomu, že se na svých procházkách po okolí cítí jistěji, protože ví, kdy je čas k návratu. Nakupuje s lehkou pomocí pracovníka. Příležitostné vaření obědů, večeří a pečení moučníků je také její oblíbenou činností. Ve svém životě zvládá spoustu věcí a ještě další určitě přibudou, pokud k nim dostane příležitost. Ve volném čase je jejím oblíbeným cílem výletů bazén, vířivka nebo návštěva kavárny. Oblíbenou zpěvačkou je Helena Vondráčková. Odpoledne a večer věnuje paní Julie hodně času sledování seriálů, o kterých si potom ráda s druhými lidmi povídá. Paní Julii bude téměř šedesát let. Je to věk, ve kterém člověk obvykle začíná bilancovat, co v životě dokázal, jak ho prožil a co chce ještě stihnout. Pro paní Julii je to jasné ještě chce stihnout žít samostatněji, svobodněji, tak nějak normálně. Jak sama říká: Těším se na domov, kde nebude nikdo pořád křičet, a budu mít klid, protože mě štve, že tady bydlí hodně lidí a hádáme se. Díky transformaci sociální služby tuhle příležitost dostane. A spolu s ní i řada dalších konkrétních lidí s podobnými životními osudy z Domova Pístina.
Jindřich Štreit k tématice transformace sociálních služeb a fotografování lidí s postižením Téma fotografuji již mnoho let, a tak jsem měl možnost osobně poznat prostředí i podmínky života lidí, kterých se potřeba sociálních služeb týká. K tématu problematiky sociálních služeb a života postižených v ústavech i mimo něj mě přivedl především zájem o sociální fotografii a vztahy mezi lidmi. S životem lidí s postižením jsem se blíže seznámil díky svým návštěvám různých sociálních zařízení v okolí, kde jsem mohl fotografovat, dostalo se mi možnosti dlouhodobě se stýkat s jejich obyvateli a rozmlouvat s nimi. Na základě těchto zkušeností jsem vytvořil několik fotografických souborů, které jsou stále vystavovány, a vydal jsem při té příležitosti také několik katalogů. Pět dívek, Topolany 1994 Autor prof. Jindřich Štreit Měl jsem výstavu v Olomouci a požádal jsem klienty Dětského centra v Topolanech, zda by vystoupili na vernisáži. Děvčata se převlékla za víly a na vernisáži úžasně zatančila. Sociální téma sleduji již od doby předrevoluční. Myslím, že se situace po sametové revoluci začala hodně měnit k lepšímu. Můj názor je, že tito lidé jsou bezbranní, a proto potřebují naši pozornost, ochranu, pochopení a hlavně pomoc. Při návštěvách zařízení mě hodně překvapilo množství lidí, kteří jsou v nich umístění. Osobně považuji vytváření skutečného domova místo života v ústavu za ten nejlepší možný cíl a velmi jej podporuji. Vzhledem k tomu, že mě toto téma stále zajímá, jsem nadále v kontaktu s různými zařízeními a snažím se je aktivně podporovat. prof. Jindřich Štreit
Dva muži, Bílsko 1998 Autor prof. Jindřich Štreit Zajímají mě mezilidské vztahy, výrazy tváří, psychologie lidí. Fotografie vznikly v zařízení Sociálních služeb Nové Zámky, pobočka Bílsko. Ať si je vezme za sousedy někdo jinej. My jsme slušný lidi.* Zdraví nebo postižení, důležité je, jakými hodnotami se řídíte to z vás činí slušného člověka. setkáních s veřejností.
Dvě děvčata s plyšovým pejskem, Šternberk 1998 Autor prof. Jindřich Štreit (Fotografie vznikla v zařízení Vincentinum, poskytovatel soc. služeb.) Snažím se zachytit obyčejný život sociálního zařízení. Všímám si výzdoby, která charakterizuje zájmy klientů. Podstatné je také to, s čím si klienti hrají a jak se baví. Milují zvířata v jakékoli podobě. Kam půjdou ošetřovatelé z těch ústavů? Na dlažbu??* O práci nepřijdou. Budou se dále starat o své klienty, ale například v chráněném bydlení. Případně se stanou terénními pracovníky takže mohou pomoci třeba i vám. setkáních s veřejností.
Portrét chlapce, Zlín 1998 Autor prof. Jindřich Štreit Fotografie vznikla v soukromí zlínské rodiny. Zaujala mě psychologie výrazu chlapce. Takovýhle se na vás jednou nalepí a pak se jich už nezbavíte.* To je předsudek. Dáváte-li lidem s postižením takovou nálepku, pak o nich bohužel nic nevíte. setkáních s veřejností.
Určitě neuměj udržet pořádek a kdo to má po nich uklízet?* Budou si uklízet sami v ústavu byli důsledně vedeni k udržování pořádku. Dívka u zrcadla, Mariánské Lázně 2000 Autor prof. Jindřich Štreit Naši přátelé mají dceru, která je poněkud opožděná. Neuvěřitelně o ni celou dobu, od malička, pečují. Věnují jí mnoho času a to vše se zúročilo v začlenění do života. Dívka získala patřičné sebevědomí. procesu transformace na setkáních s veřejností.
Chlapec fotografuje, Olomouc 2002 Autor prof. Jindřich Štreit Olomoucké sdružení SPOLU se snaží začleňovat klienty do pracovního procesu. Dopoledne chodí do školy, kde probíhá výuka dostupná možnostem postižení. Povětšinou se však jedná spíše o hry. Další dny pracují v různém zaměstnání. Určitě v noci řvou a vyvádějí. Já chci svůj klid. Tečka.* Klid chtějí i lidé s postižením. setkáních s veřejností.