Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem Diplomová práce Autor: Bc. Tereza Červenková Finance Vedoucí práce: JUDr. Petr Scholz, Ph.D. Praha Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 28. 4 2014 Bc. Tereza Červenková

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu JUDr. Petru Scholzovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při psaní diplomové práce.

Anotace Tématem diplomové práce je mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem. Snaţím se čtenáři poskytnout komplexní shrnutí této problematiky. První část práce se zaměřuje na proces vzniku Institutu finančního arbitra a jeho další vývoj, charakteristiku postavení finančního arbitra a řízení před ním de lege lata. Spory v působnosti finančního arbitra jsou rozděleny do jednotlivých oblastí a je zde pojednáno také o ostatních úkolech příslušejících finančnímu arbitrovi. Nedílnou součástí je uvedení praktických případů, které náleţí do kompetencí finančního arbitra, spolu s přiblíţením obsahu výročních zpráv. Dále jsou v souvislosti s těmito informacemi zpracovány statistiky vybraných ukazatelů. Na závěr jsou také popsány některé další alternativní způsoby řešení sporů vyuţívané se záměrem vyhnout se soudnímu procesu. Klíčová slova: finanční arbitr, námitky, nález, návrh, řízení před finančním arbitrem Annotation The topic of the diploma thesis is alternative dispute resolution by Financial Arbiter in the Czech Republic. I will try to provid to the reader a comprehensive summary of this issue. The first part focuses on the formation proces of the Institute of Financial Arbitrator and its further development, the chracteristics of the position of financial arbiter and assessing the issues in relation de lege lata. Contradiction of Financial Arbiter s scope of action are disposed in particular domains and other objectives belonging to the Financial Arbiter are discoursed here. An integral part is presentation of practical cases that belongs in competence of the Financial Arbiter, with presentation (illustration) of annual reports content. In this context are processed statistics of selected indicators. In the conclusion are also described some alternative resolution used with the intention to avoid legal process (judicial proceeding). Keywords: Financial Arbiter, design, proceedings before the Financial Arbiter, finding, objections

Obsah Úvod... 8 Zvolené metody zpracování... 10 1. Finanční arbitr... 11 1.1 Historie vzniku Institutu finančního arbitra... 11 1.2 Novelizace zákona o finančním arbitrovi... 14 1.3 Výkon funkce finančního arbitra... 18 1.3.1 Definice základních pojmů... 18 1.3.2 Předpoklady pro výkon funkce... 19 1.3.3 Jmenování do funkce... 19 1.3.4 Zánik funkce... 20 1.3.5 Zástupce finančního arbitra... 20 2. Pravomoci a povinnosti finančního arbitra podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů... 22 2.1 Spory v působnosti finančního arbitra... 24 2.1.1 Spory v oblasti platebních sluţeb... 24 2.1.2 Spory v oblasti spotřebitelských úvěrů... 24 2.1.3 Spory v oblasti kolektivního investování... 25 2.1.4 Spory v oblasti směnárenské činnosti... 26 2.1.5 Spory v oblasti ţivotního pojištění... 26 3. Řízení před finančním arbitrem... 27 3.1 Zahájení řízení... 27 3.2 Náleţitosti návrhu... 28 3.3 Zásady řízení... 29 3.4 Průběh řízení... 30 3.5 Zastavení řízení... 32 5

3.6 Nález... 32 3.7 Námitky... 33 4. Ostatní činnosti finančního arbitra... 35 4.1 Mezinárodní spolupráce... 35 4.1.1 FIN-NET... 36 4.1.2 INFSOS... 37 4.2 Informační povinnost finančního arbitra... 38 4.3 Povinnost mlčenlivosti... 39 4.4 Ukládání pokut a sankcí... 39 4.5 Soudní přezkoumání rozhodnutí... 40 4.5.1 Ţaloba podle občanského soudního řádu... 41 4.5.2 Ţaloba podle soudního řádu správního... 43 5. Kancelář finančního arbitra... 46 5.1 Organizační struktura... 47 5.2 Personální obsazení... 50 5.3 Výroční zprávy... 53 5.4 Statistiky... 55 5.4.1 Počet obdrţených a řešených návrhů... 55 5.4.2 Oprávněné a neoprávněné návrhy... 56 5.4.3 Průměrná délka řízení... 57 5.4.4 Počet vydaných nálezů a k nim podané námitky... 58 5.4.5 Náklady... 59 5.4.6 Pokuty... 60 5.5 Skutečné případy řešené finančním arbitrem... 61 5.5.1 Spor v důsledku chybě zadaného čísla účtu... 62 5.6 Spor o poplatky za správu a vedení úvěrového účtu... 63 6. Alternativní způsoby řešení... 67 6

6.1 Mediace a konciliace... 68 6.2 Mini-trial... 69 6.3 Rozhodčí řízení... 70 Závěr... 73 Seznam pouţité literatury... 76 Seznam obrázků, tabulek, grafů... 81 Seznam příloh... 82 7

Úvod Jedním ze základních důvodů vzniku institutu finančního arbitra byla snaha o kompatibilitu právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Hlavní oblast, kde bylo nutné přiblíţit se evropskému právu, byla ochrana spotřebitele. Spotřebitel má na finančním trhu oproti institucím přirozeně slabší pozici a pro efektivní fungování trhu je nutné omezit tyto negativní jevy. Na základě sekundárního pramenu práva Evropského společenství, zejména čl. 10 směrnice Evropského parlamentu, bylo nezbytné, aby státy Evropské unie zajistily účinné postupy při mimosoudním řešení sporů v oblasti platebního styku. V průběhu přijímání právních norem bylo vycházeno z předpokladu, ţe soudní ochrana spotřebitele není uspokojivá. Soudní proces je časově náročný, sloţitý a výše vynaloţených nákladů v některých případech přesahuje výši sporné částky. Tím je často spotřebitel odrazen od podání ţaloby a domoţení se svých práv. Tyto důvody vedly k přijetí uvedené Směrnice a i dalších směrnic pro jiné oblasti finančního trhu s cílem zrovnoprávnit postavení účastníků na finančním trhu. Implementace výše uvedeného poţadavku byla provedena zavedením smírčího orgánu poskytující spotřebitelům ochranu v oblasti finančních sluţeb. Institut finančního arbitra byl do právního řádu České republiky ustanoven zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, s účinností od 1. ledna 2003. Hlavním cílem této diplomové práce na téma Mimosoudní řešení sporů v ČR finančním arbitrem je komplexní shrnutí problematiky mimosoudního řešení sporů se zaměřením na řešení sporů prostřednictvím finančního arbitra. Práce je rozdělena do šesti kapitol. Prvních pět kapitol se zabývá problematikou finančního arbitra a poslední kapitola je věnována i jiným metodám mimosoudního řešení sporů. V první kapitole jsou podrobně přiblíţeny okolnosti vzniku institutu finančního arbitra, postupná novelizace zákona od doby jeho zavedení aţ do současné podoby. 1 Jsou vymezeny předpoklady, které je nezbytné dodrţet pro výkon funkce finančního arbitra. Dále je zde přiblíţen způsob jmenování do funkce a důvody zániku funkce týkající se finančního arbitra i jeho zástupce. 1 zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 8

Druhá kapitola se zabývá výčtem pravomocí finančního arbitra v souvislosti se stávající úpravou zákona. Dále jsou odděleny a podrobněji přiblíţeny jednotlivé oblasti, které patří do kompetencí finančního arbitra. Kapitola třetí pojednává o řešení sporů, které probíhá v rámci specifického řízení, coţ je nejdůleţitější činností finančního arbitra. Jsou zde vymezeny náleţitosti návrhu, na základě kterého je řízení zahájeno. Dále se tato část diplomové práce věnuje také procesu samotného řízení, ukončení řízení a podmínkám pro případné podání námitek. Čtvrtá kapitola se zabývá ostatními činnostmi finančního arbitra, jako je infomační povinnost a povinnost mlčenlivosti. Je zde přiblíţena povinnost spolupracovat s obdobnými orgány pro mimosoudní řešení sporů ostatních členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru. Dále jsou také vymezeny druhy porušení povinností, které mohou být finančním arbitrem sankcionovány. Zde bych ráda zmínila problematiku soudního přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra. Ačkoliv toto téma neupravuje přímo zákon o finančním arbitrovi, je nezbytné se tím zabývat a hledat tyto moţnosti jinde. Ţaloby směřující proti rozhodnutí finančního arbitra, lze rozdělit podle toho, zda jsou v souvislosti s Občanským soudním řádem nebo zda jsou v souvislosti se Soudním řádem správním. Pátá kapitola se věnuje praktické části, kde je objasněna organizační struktura institutu finančního arbitra a personální obsazení a úkoly jednotlivých pozic. Dále jsou zde vypracovány statistiky z let 2003-2012 zaměřující se především na počet návrhů doručených arbitrovi, počty řešených sporů, délku trvání a výši nákladů. Nedílnou součástí je také uvedení skutečných případů, kterými se finanční arbitr zabýval. Poslední, šestá, kapitola se zabývá jinými alternativními způsoby řešení sporů, neţ je řízení před finančním arbitrem. Není na místě zaobírat se v práci všemi detaily této alternativy, proto je přiblíţeno pouze několik vybraných metod. 9

Zvolené metody zpracování V průběhu zpracování jsem vycházela především z dostupných monografií a převáţně z nastudování zákonů. Nejcenějším zdrojem mi byl komentář k zákonu o finančním arbitrovi vydaný JUDr. Petrem Scholzem, Ph.D. Tento komentář byl ale vydaný v roce 2009 a proto bylo nezbytné přihlédnout ke změnám, které v zákoně proběhly. Dalším zdrojem jsou webové stránky institucí, které úzce souvisí s daným tématem. Při psaní diplomové práce vyuţívám tyto získané informace a snaţím se vystihnout téma mimosoudního řešení sporů v České republice se zaměřením především na význam finančního arbitra. 10

1. Finanční arbitr První část této kapitoly se zabývá historií vzniku institutu finančního arbitra. Dále se zaměřuje na právní úpravu zákona o finančním arbitrovi od doby vzniku aţ do jeho současné podoby. V neposlední řadě tato kapitola také obsahuje vymezení podmínek pro výkon funkce, způsob jmenování do funkce a důvody jeho odvolání. 1.1 Historie vzniku Institutu finančního arbitra V roce 1985 bylo prostřednictvím OSN přijato doporučení na ochranu spotřebitele. Evropskou unií byla tato doporučení přijata v průběhu let 1998-2001. Za účelem rychlého a efektivního řešení sporů mezi spotřebiteli a finančními institucemi byl v České republice zřízen Institut finančního arbitra. Vznikl dne 1. ledna 2003 na základě zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Mezi hlavní důvody jeho vzniku patřila snaha o harmonizaci českého právního řádu a právního řádu Evropské unie v době před přijetím České republiky za členský stát. 2 Poţadavek na harmonizaci českého právního řádu vyplýval z určitých dokumentů: - čl. 10 směrnice Evropského parlamentu, který obsahuje poţadavek na členské státy Evropské unie na zajištění vhodně zvolených nápravných způsobů při řešení stíţností klientů; a Rady 97/5/ES ze dne 27. ledna 1997, o přeshraničních převodech (v roce 2009 směrnice Evropského parlamentu 97/5/ES zrušena a nahradila ji směrnice 2007/65/ES) - doporučení Evropské komise 98/257/ES o principech při mimosoudním vyrovnávání sporů ze dne 30. března 1998, zahrnující sedm principů, kterými by se členské státy Evropské unie měly řídit. 3 Jedná se o: 1) Princip nezávislosti - osoba, která bude vykonávat funkci, by 3 roky před výkonem funkce neměla být zaměstnancem toho, kdo ji dosazuje nebo toho, kdo ji bude financovat. 2 Kancelář finančního arbitra. Základní informace [online]. 2010 [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr/zakladni-informace.html 3 SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN 978-807-4000-911. 11

2) Princip transparentnosti během řízení by měly být podány účastníkům sporu dostatečné informace, mezi které patří vyobrazení sporu, včetně následků. Také by mělo být zajištěno podání informací veřejnosti. 3) Princip odporu mělo by být dodrţeno právo jednotlivých stran sporu na předkládání důkazů pro obhajobu vlastních tvrzení, právo na vyjadřování k důkazům protistrany, na podávání návrhů na důkazy a na argumentování. 4) Princip efektivnosti měl by být zajištěn přístup k řízení pro spotřebitele bez povinnosti zastoupení právníkem, řízení není zpoplatněno kaţdá strana hradí vlastní náklady. 5) Princip zákonnosti klientovi by nemělo být na základě rozhodnutí rozhodčího orgánu odebráno právo ochrany před soudem. 6) Princip svobody v případě, ţe byly jednotlivé strany sporu poučeny o moţnosti odvolání proti rozhodnutí a tohoto práva se vzdali nebo uplynula lhůta pro moţnost odvolat se, tak je rozhodnutí pro obě strany závazné. 7) Princip reprezentace účastníci sporu nejsou zbaveni práva být zastoupeni právním zástupcem nebo mít asistenci třetí osoby kdykoliv během řízení. - doporučení Evropské komise 2001/310/E o zásadách, týkající se mimosoudních orgánů. V jedné části jsou specifikovány osoby, pro které je doporučení určeno a druhá část podrobněji popisuje vybrané principy z předchozího doporučení Evropské komise 98/257/ES a dále uvádí dodatečné principy: 1) Nestrannost měla by být zaručena zvolením rozhodujícího orgánu na dobu určitou s moţností odvolání na základě zákona a prohlášením rozhodující osoby o její nestrannosti vůči jednotlivým stranám. 2) Transparentnost pro zaručení průhlednosti je vyuţíváno několik způsobů zveřejnění informací o činnosti orgánu, který bude spor rozhodovat, o moţných způsobech řízení, o fungování procesu řízení a o tom, jaké druhy sporů mohou být řešeny. Budou stanoveny určité zákony, které mohou být uplatněny během řízení, bude umoţněna moţnost uzavření smíru a budou zveřejněny informace o skutečných řízeních. 3) Efektivnost pro obě strany by mělo být řízení lehce dostupné např. elektronicky nebo v místě bydliště, řízení by s výjimkou nezbytných nákladů nemělo být zpoplatněno. 12

4) Spravedlnost účastníci mají právo odmítnout účast a mají právo odstoupit od řízení a ţádat o soudní řízení sporu 4 Doporučení Komise nejsou pro členské státy závazné, ale i tak jsou jednotlivými státy respektovány. Směrnice jsou závazné co do výsledku, kterého musí jednotlivé členské státy dosáhnout, ale ponechávají na příslušných orgánech členských států zvolení určité formy či metody, kterými se bude snaţit stanoveného výsledku dosáhnout. 5 Přijetí výše uvedených poţadavků vyplývá z předpokladu, ţe soudní ochrana klienta, spotřebitele není v určitých případech dostatečně účinná. Délka trvání sporu, sloţitost jeho vyřizování, vynaloţené finanční náklady, které jsou často v konečné fázi vyšší neţ sporná částka, jsou často důvodem odrazení klienta od podání ţaloby a od domoţení se svých práv. Z těchto důvodů byly přijaty i další směrnice, týkající se jiných oblastí finančního trhu, jejichţ cílem je zrovnoprávnit postavení účastníků na finančním trhu. Základ pro vznik orgánu, který se bude zabývat mimosoudním řešení sporů, pochází ale jiţ z doby při vzniku Evropské unie. Podporu ochrany spotřebitele uvádí Smlouva o zaloţení Evropského společenství. Původní návrh zákona, týkají se mimosoudního řešení sporů v oblasti platebního styku, byl poprvé předloţen Poslanecké sněmovně dne 3. října roku 2001. První návrh zákona nesl název Zákon o Finanční arbitráţi. Předpokládalo se, ţe arbitráţ bude právnická osoba a náklady spojené s výkonem činnosti se budou hradit z příspěvků institucí, které provádějí převody finančních prostředků v rámci podnikání stejně jako v řadě ostatních zemí, které patří do Evropské unie. Proti tomuto návrhu se ale v době jeho projednávání postavili zástupci bank prostřednictvím České bankovní asociace. Během třetího čtení Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila, ale došlo k určitým změnám. Zákon o Finanční arbitráţi, kde se uvaţovalo o instituci, se změnil na zákon o finančním arbitrovi (o osobě). 4 SCHOLZ, Petr. Postavení a činnosti finančního arbitra ombudsmana po integraci dozorů nad finančním trhem. 2008. Disertační práce. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/156341/pravf_d/disertacni_prace_30-1-2008.pdf 5 BAKEŠ, Milan. Finanční právo. Praha: C.H. Beck, 2012. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-440-7. 13

Pro Českou republiku byl zvolen název finanční arbitr i přes to, ţe ostatní země Evropské unie tyto instituce nazývají finanční čí bankovní ombudsman. Tento název by mohl vzbuzovat dojem, ţe je orgán oprávněn zabývat se veškerými spory ve finanční oblasti. Jako další bylo Poslaneckou sněmovnou rozhodnuto, ţe pracovníci finančního arbitra k němu budou přiděleni prostřednictvím České národní banky a jeho činnost tak bude hrazena právě z rozpočtu centrální banky. Také bylo ustanoveno, ţe Česká národní banka je oprávněna provádět kontrolu činnosti finančního arbitra přes rozpočet a na základě dohody o spolupráci mezi arbitrem a ČNB. 6 1.2 Novelizace zákona o finančním arbitrovi Institut finančního arbitra vznikl v důsledku přijetí zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Zákon byl přijat dne 9. května 2002 a účinnost nabyl dnem 1. ledna 2003. Zákon se dělí do čtyř částí úvodní ustanovení, arbitr a jeho zástupce, řízení před arbitrem, ustanovení společná a přechodná: - úvodní ustanovení se zabývá pravomocemi finančního arbitra a jsou definovány základní pojmy jako instituce, navrhovatel a spotřebitel pro účely Zákona o finančním arbitrovi. - část týkající se arbitra a jeho zástupce se zabývá podmínkami pro výkon těchto funkcí, způsobem zvolení do funkce i ukončením výkonu funkce. - řízení před arbitrem je nejobsáhlejší část zákona. Obsahuje informace týkající se zahájení a průběhu řízení návrh, zásady řízení, zastavení řízení, nález, námitky, náklady řízení, pokuty, aj. - poslední část Ustanovení společná a přechodná informuje o nabytí účinnosti zákona. 7 Od doby, kdy vznikl zákon o finančním arbitrovi, byl několikrát novelizován. První novelizace zákona byla provedena zákonem č. 558/2004 Sb., který mění zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a 6 SCHOLZ, Petr. Zákon o finančním arbitrovi: komentář. Praha: C.H. Beck, 2009. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-807-4000-911. 7 zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 14

tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl přijat dne 24. září 2004 a nabyl účinnosti dne 1. ledna roku 2005. Došlo k rozšíření kompetencí finančního arbitra o moţnost řešit spory vzniklé z opravného zúčtování a inkasního způsobu placení. Dále byl rozšířen výčet činností, které se neslučují s výkonem finančního arbitra jedná se o jakoukoliv jinou výdělečnou činnost, s výjimkou vědecké, pedagogické, publicistické, literární nebo umělecké funkce. Finanční arbitr dostal moţnost se během řízení obrátit na instituce, které nejsou účastníky řízení. Došlo ke zkrácení lhůty pro vyjádření instituce z původních 30 dnů na 15 dnů s tím, ţe lhůtu lze o 15 dnů prodlouţit. 8 Tuto změnu doporučil JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, který v tu dobu vykonával funkci finančního arbitra. Návrh zdůvodnil následovně: Moje zkušenosti vyplývající z diskuzí se zahraničními finančními či bankovními ombudsmany mne ubezpečily, ţe lhůta stanovená v české právní úpravě mimosoudního vyřizování sporů ve vybraných oblastech bankovnictví je neúměrně dlouhá. Proto zazněl z mé strany návrh ji radikálně zkrátit, a to o polovinu. Jen tak bude vyvíjen větší tlak na instituce a tím bude také větší předpoklad rychlejšího a efektivnějšího řešení ze strany finančního arbitra. 9 Druhá novelizace byla provedena na základě zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Zákon pochází ze dne 2. února 2006 a účinnosti nabyl dne 1. dubna 2006. Novelizace se vztahovala celkem na třicet tři zákonů, mezi které patřil například zákon o České národní bance, zákon o pojišťovnictví, zákon o daních z příjmů, zákon o přestupcích, zákon o bankách aj. Změnou zákona o finančním arbitrovi se zabývá čtrnáctá část. Tato novela stanovila moţnost obrátit se na finančního arbitra i v případě, ţe klient nedal instituci k převodu peněţních prostředků příkaz. V původním znění zákona se fyzická nebo právnická osoba nemohla na finančního arbitra při odčerpání prostředků z účtu neoprávněnou cestou obrátit. Také byla rozšířena působnost o moţnost řešit spory opravného zúčtování u spořitelních a úvěrových druţstev. Byl změněn způsob volby finančního arbitra i jeho zástupce. Dále byla stanovena sankce pro instituci v případě, ţe nález vyhovuje (i pouze částečně) návrhu navrhovatele ve výši 10% z částky, 8 Sagit. Sbírka zákonů [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd= 767&typ=r&zdroj=sb04558 9 SCHLOSSBERGER, Otakar. Novela zákona o finančním arbitrovi přináší rozšíření jeho kompetencí. Bankovnictví. 2004, č. 12. ISSN 1212-4273. s. 27 15

kterou musí instituce uhradit, nejméně 10 000 Kč. Uhrazená sankce je příjmem České národní banky. Finanční arbitr byl tímto zákonem výslovně definován jako smírčí orgán zabývající se rozhodováním sporů podle tohoto zákona. Také bylo nově stanoveno, ţe se v průběhu řízení postupuje přiměřeně. 10 Třetí novelizace proběhla skrze zákon č. 264/2006 Sb., který mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce ze dne 21. dubna 2006. Zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2007, má šedesát částí a změna zákona o finančním arbitrovi je definována v části čtyřicet sedm. 11 Jednalo se o změnu zákona v souvislosti s pověřenými osobami, které jsou povinny dodrţovat uvedené ustanovení týkající se nového zákoníku práce. Podle 12, odst. 8 jsou pověřené fyzické osoby povinny dodrţovat povinnosti v souvislosti s 303 zákoníku práce. Do této doby dodrţovaly povinnosti podle ustanovení 73, odst. 2 zákoníku práce. Další změna byla provedena zákonem č. 285/2009 Sb., který je ze dne 22. července 2009 a účinnosti nabyl 1. listopadu 2009. Touto novelizací došlo k rozšíření působnosti finančního arbitra o moţnost řešit spory i mimo Evropský hospodářský prostor. Byla odstraněna přímá vazba na zákon o platebním styku a byl odstraněn limit 50 000 EUR (do této doby byly řešeny pouze spory, jejichţ hodnota byla niţší nebo rovna 50 000 EUR). Dále byla také působnost finančního arbitra rozšířena o moţnost řešit spory mezi poskytovateli a uţivateli platebních sluţeb a došlo k posílení principu smírčího řešení sporů prostřednictvím ustanovení v zákoně v přesném znění: Arbitr usiluje především o to, aby byl spor vyřešen smírně. 12 Další novelizace byla provedena zákonem č. 180/2011 Sb. a vešla v platnost dne 1. července 2011. Prostřednictvím tohoto zákona došlo k dalšímu rozšíření působnosti finančního arbitra o moţnost řešení sporů týkající se spotřebitelských úvěrů a kolektivního investování. U kolektivního investování se jedná především o spory vzniklé mezi spotřebiteli a investičními společnostmi nebo investičními fondy. Další změna zahrnovala způsob volby finančního arbitra i jeho zástupce. Do této doby byli voleni Poslaneckou sněmovnou, ale v současnosti je jmenuje vláda podle návrhu, který obdrţí od ministerstva financí. Dále byl navýšen limit pro 10 zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem 11 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=264&r=2006 12 Výroční zpráva finančního arbitra za rok 2009. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2009_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 16

minimální sankci pro instituce. Dříve se jednalo o 10% ze sporné částky, kterou měla instituce uhradit navrhovateli (minimální částka byla 10.000 Kč). To bylo navýšeno na 15.000 Kč. Také došlo ke zřízení Kanceláře finančního arbitra, neboli organizační sloţky státu, která je financována státním rozpočtem, resp. rozpočtovou kapitolou Ministerstva financí. Do té doby činnost hradila Česká národní banka, coţ bylo v rozporu s poţadavky Evropské unie. 13 Dalším schváleným zákonem, který se zabývá činnostmi finančního arbitra, je zákon č. 241/2013 Sb., o změně některých zákonů týkající se přijetí zákona o investičních společnostech a fondech s přijetím přímo pouţitelného předpisu Evropské unie upravujícího vypořádání některých derivátů. Zákon je platný od 19. srpna 2013 a změnil působnost finančního arbitra v oblasti kolektivního investování. Do té doby byla v oblasti kolektivního investování působnost omezena pouze na spory, kdy je jedním z účastníků spotřebitel a druhým investiční společnost nebo investiční fond. Nově také bylo moţné zabývat se i spory směřující proti obchodníkům s cennými papíry nebo investičním zprostředkovatelům, kteří nabízejí investice do fondu kolektivního investování. Došlo k moţnosti řešit spory mezi osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování a spotřebitelem při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování. 14 V pořadí zatím poslední novelizace proběhla přes zákon č. 278/2013, který upravuje některé zákony související s přijetím zákona o směnárenské činnosti. Zákon pochází ze dne 10. září 2013 a účinnosti nabyl dne 1. listopadu 2013. Opět došlo k rozšíření kompetencí v oblasti směnárenské činnosti a v oblasti ţivotního pojištění. První oblast zahrnuje spory, které vznikají mezi provozovatelem směnárenské činnosti a klientem, se kterým byl obchod proveden nebo zájemcem o provedení směnárenského obchodu. V druhé oblasti se jedná o spory vzniklé během poskytování nebo zprostředkování ţivotního pojištění. Spory mohou vznikat mezi pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, 13 Ministerstvo financí ČR. Tisková zpráva 2011. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/galerie/tinymce/media2/2009_cs_vyrocni_zprava_cz.pdf 14 Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zmena-pusobnosti-financniho-arbitra-v-oblastikolektivniho-investovani-8.html 17

pojištěnou osobou, oprávněnou osobou nebo pojistníkem. 15 Dále byla zrušena informační povinnost, kterou měli instituce vůči finančnímu arbitrovi. Znamená to, ţe při zahájení činnosti uţ nebudou muset instituce oznamovat své kontaktní údaje a nebudou muset oznamovat jejich případné změny. 16 1.3 Výkon funkce finančního arbitra Následující část této kapitoly začíná definicí vybraných základních pojmů. Následně jsou zde podle právní úpravy stanoveny podmínky pro výkon funkce finančního arbitra, způsoby jmenovaní a odvolání z funkce. 1.3.1 Definice základních pojmů Zákon o finančním arbitrovi je úzce provázán se zákonem č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Lze to zpozorovat i na pojmech, pomocí kterých je vymezena působnost finančního arbitra a jejichţ přesné vymezení můţeme najít právě v zákoně o platebním styku. Pro lepší vysvětlení činností, kterými se finanční arbitr zabývá, je proto důleţité definovat některé základní pojmy. Pojem platební sluţba je definována jako sluţba, která umoţňuje vklad hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem, výběr hotovosti z daného platebního účtu a provádění převodů peněţních prostředků. Jedná se o převody na základě příkazu plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce. Dále je charakterizována také jako vydávání a správa platebních prostředků. Platební sluţbou se naopak nemyslí například přeprava, sběr a zpracování hotovosti, směnárenská činnost, vydávání šeků, směnek nebo papírových poukázek a platební transakce prováděná mezi poskytovateli na jejich vlastní účet. 17 Elektronické peníze jsou charakterizovány jako peněţní hodnota, prostřednictvím které je znázorněna pohledávka vůči tomu, kdo ji vydal. Uchovává se elektronicky, vydává se proti přijetí peněţních prostředků a musí být přijímána jinou osobou, neţ tou, kdo ji vydal. 18 15 Kancelář finančního arbitra. Změna působnosti finančního arbitra. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/rozsireni-pusobnosti-financniho-arbitra-na-oblastsmenarenske-cinnosti-a-zivotniho-pojisteni-7.html 16 Kancelář finančního arbitra. Zrušení informační povinnosti. [online]. [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/informace-pro-verejnost/aktuality/zruseni-informacni-povinnosti-instituci-6.html 17 3, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku 18 4, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku 18

Právo na poskytování platebních sluţeb a vydávání elektronických peněz mají podle zákona banky, zahraniční banky, spořitelní a úvěrní druţstva, instituce elektronických peněz a Česká národní banka. 19 1.3.2 Předpoklady pro výkon funkce Výkon funkce finančního arbitra je podmíněn několika poţadavky, které jsou uvedeny v zákoně, v ustanovení 4 a 6 a které musí být splněny, pokud má fyzická osoba vykonávat funkci. Těmito podmínkami se rozumí zejména bezúhonnost, plná způsobilost k právním úkonům, dobrá pověst, dostatečná kvalifikace a zkušenosti. Bezúhonností je zde myšleno, ţe se osoba nedopustila úmyslného trestného činu, trestného činu proti majetku, hospodářského trestného činu nebo trestného činu, který byl spáchaný v souvislosti s financováním terorismu, a nebyla za takový čin pravomocně odsouzena. Výkon funkce není slučitelný s výkonem funkce prezidenta republiky, poslance nebo senátora Parlamentu, soudce, člena Nejvyššího kontrolního úřadu a člena bankovní rady České národní banky. Stejně tak není moţné funkci vykonávat zároveň s jakoukoliv činností v oblasti veřejné správy a s činnostmi v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech podniků. Finanční arbitr ani jeho zástupce také nemohou vykonávat jinou výdělečnou činnost, vyjma správy vlastního majetku a vědecké, pedagogické, publicistické, literární či umělecké činnosti. Takové činnosti lze vykonávat pouze za okolností, které nebudou mít negativní vliv na výkon funkce, její důstojnosti a důvěru v jeho nestrannost a nezávislost. 1.3.3 Jmenování do funkce Finančního arbitra od 1. července 2011 jmenuje vláda na základě návrhu ministra financí. V minulosti byl volen Poslaneckou sněmovnou ve veřejném hlasování. Provedené změny mohou mít spíše negativní dopad, protoţe volba Poslaneckou sněmovnou zaručovala nestranný a nezávislý výkon funkce finančního arbitra. Zatímco kdyţ je v současnosti jmenován do funkce vládou, je vyšší riziko, ţe bude dosazena osoba, která se bude názorově shodovat s vládou, třeba i v případě nedostatku osobních a profesních kvalit. 19 5-6, zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku 19

Funkční období je v délce pěti let. V případě, ţe je funkce neobsazena, funkční období začíná dnem jmenování. Pokud obsazena je, začíná toto období následující den po dni skončení funkčního období dosavadního finančního arbitra. V tomto případě musí být ale jmenován nejpozději dva měsíce před uplynutím stávajícího funkčního období. 1.3.4 Zánik funkce Moţnostmi zániku funkce finančního arbitra se zabývá 6 a 7 zákona č. 229/2002 Sb. Výkon funkce arbitra nebo zástupce arbitra končí dnem, kdy - uplynulo jeho funkční období, - nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým byl arbitr nebo zástupce arbitra odsouzen pro úmyslný trestný čin, trestný čin proti majetku, hospodářský trestný čin nebo pro trestný čin spáchaný v souvislosti s financováním terorismu, - bylo předsedovi vlády doručeno písemné prohlášení arbitra nebo zástupce arbitra, ţe se své funkce vzdává, - arbitr nebo zástupce arbitra zemřel, nebo ke dni, ke kterému byl prohlášen za mrtvého. 20 Další způsob ukončení výkonu funkce jsou případy, kdy dojde přímo k odvolání finančního arbitra nebo jeho zástupce vládou. Před zavedením zákona č. 180/2011 Sb. to bylo v pravomoci Poslanecké sněmovny. Vláda má právo finančního arbitra odvolat, pokud jiţ dál není způsobilý vykonávat funkci. Můţe ho také odvolat v případech, kdy závaţně nebo opakovaně porušil povinnosti, které vyplývají ze zákona a ze zvláštních právních předpisů. 21 1.3.5 Zástupce finančního arbitra Co se týče výkonu funkce zástupce finančního arbitra, aby mohla být osoba zvolena, musí splnit stejné předpoklady, které musí splnit finanční arbitr. Stejně tak ustanovení zákona o finančním arbitrovi, týkající se způsobu volby a odvolání, je shodné i pro jeho zástupce. 20 6, odst. 3, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 21 7, zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů 20