Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky Sociální poradenství v exekučním řízení Social counseling in enforcement proceedings Bakalářská diplomová práce Vendula Jíchová Vedoucí práce: Mgr. Pavel Veselský, PhD. Olomouc 2013

Autorské prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem tuto bakalářskou práci na téma Sociální poradenství v exekučním řízení vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci, dne 10.11.2013 Vendula Jíchová 2

Obsah Úvod 5 1 Poradenství 6 1.1 Vymezení a charakteristické rysy poradenství 7 1.2 Sociální poradenství 8 1.2.1 Formování sociálního poradenství 9 1.3 Definice a principy sociálního poradenství 10 1.4 Teorie a metody používané v poradenství 12 1.5. Poradenský team 13 2 Sociální poradenství v exekučním řízení 14 2.1 Důsledky nesplaceného dluhu 14 2.2 Vývoj exekucí v České republice 16 2.3 Význam sociálního poradenství v exekučním řízení 18 2.3.1 Cíle poradenství 19 2.4 Podstata exekučního řízení 20 2.5 Obrana povinného 22 2.5.1 Návrh na zastavení exekuce 23 2.6 Řešení exekuce 26 2.6.1 Odklad exekuce 26 2.6.2 Splátkový kalendář a přiměřenost exekuce 28 2.7 Rozpočet domácnosti 29 Praktická část 33 1 Cíl výzkumu 34 2 Metody zpracování a analýza dat 34 3 Charakteristika vzorku respondentů 35 3.1 Základní údaje o výzkumném vzorku 36 3.2 Průběh rozhovorů 38 3.3 Etická dimenze problému 39 4 Interpretace dat 39 4.1 Základní povědomí o závazku 40 4.2 Hospodaření s domácím rozpočte m 43 3

4.3 Využívání zdrojů v oblasti regulace příjmů a výdajů 45 4.4 Okolnosti a preference finančního vzdělávání 50 Závěr 53 Seznam použité literatury 58 Příloha 61 Anotace 65 4

Úvod Tato práce se zabývá problematikou dluhového poradenství se zaměřením na exekuční řízení jako samostatné odnože sociálního poradenství. Jejím cílem je vymezit základní rámec činnosti sociálního pracovníka při poskytování této služby veřejnosti. Jedná se o aktuální téma, neboť v současnosti se Česká republika potýká se vzrůstající zadlužeností domácností. Ke specifickému zaměření na sociální poradenství v exekučním řízení mě přivedla zkušenost ze studijní praxe. Během několika dní strávených na pracovišti specializované poradny pro dlužníky jsem vypozorovala, že většina klientů s exekucemi přichází do poradny s jasnou zakázkou, a to oddlužením. Z oddlužení se stal trend, neboť je mnohdy prezentováno jako jediné řešení dluhových problémů, jako obrana před exekutory. Ne všichni dlužníci však do procesu oddlužení vstupují s poctivým záměrem, což se může v důsledku vymstít, neboť pravidla pro podání insolvenčního návrhu jsou přísná a jasně stanovená. Oddlužení by mělo řešit především případy krajní předluženosti, nikoliv případy, kdy se dlužník snaží vyhnout exekuci. Dlužník by měl exekuci přijmout, jelikož jde o zákonný důsledek nesplaceného dluhu vůči věřiteli. Měl by se proto snažit dluh uhradit, neboť jen tak se poučí do budoucna. Smyslem práce je představit možnosti, jak lze klienta exekučním řízením provázet a pomoci mu postupně dostát všem jeho závazkům. Současně je ovšem nutné klienta motivovat k osvojení správných návyků v oblasti hospodaření s domácím rozpočtem, protože jen tak může obstát v reálném životě. Exekuční právo pamatuje i na přechodně tíživé životní situace, do kterých se dlužník může dostat, a tak v následujících kapitolách nastíním, jaké možnosti postupu práce se nám v tomto kontextu nabízí. Měli bychom klienty vést k odpovědnosti za své závazky a zvyšovat jejich platební morálku, poněvadž nezmění-li se dlužníkovo myšlení a schopnost nakládat s penězi, může v dluhové pasti opakovaně uvíznout. 5

V práci se snažím postupovat od obecného vymezení poradenské činnosti přes sociální poradenství jako základní metodu sociální práce. Předkládám základní definice, principy a věnuji se i výchozím teoriím a metodám. Poté se již konkrétněji zabývám vymezením dluhu, analýzou příčin jeho vzniku, růstu zadluženosti a jejich následků, abych tak mohla plynule přejít k významu poradenství v exekučním řízení a jeho cílům. Cíle poradenství však nelze docílit bez znalosti podstaty exekučního řízení, a proto se věnuji i možnostem řešení jednotlivých situací a na závěr předkládám hospodaření domácnosti s exekucí a jejím rozpočtem, což je základní esence dluhového poradenství. 1. Poradenství Poradenská činnost je služba rozšířená v mnoha oblastech života. Poradcem může být advokát i finanční specialista. V této práci se zaměřím na poradenství v tzv. pomáhajících profesích, které se od předchozích uvedených profesí liší tím, že je založeno na adekvátním poradenském vztahu mezi klientem a poradcem. Základy poradenství můžeme hledat již v počátcích lidstva, jelikož dle Schavela vznik poradenské činnosti anticipovala výchova, kterou autor chápe jako způsob předávání poznatků a zkušeností o světě a člověku. 1 Píše, že: Tam, kde je výchova, je i vedenie a kde je nedostatek skúsenosti, tam prichádza ke slovu rada. 2 Je nutné rozlišovat mezi raděním a poradenstvím, poněvadž radění můžeme vnímat jako aktivní sociální angažovanost člověka (laické poradenství), avšak profesionální poradenství vyhledáváme v situacích, kde se ostýcháme s problémem svěřit blízkým osobám nebo pochybujeme o jejich odborných kompetencích. Samotný pojem poradenství je odvozen od slova radit a implikuje mylnou představu, že poradce je zde od toho, aby dával hotové rady a znal řešení každého problému. Z Gaburova pohledu by však poradce měl být jen katalyzátorem, který 1 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 10. 2 tamtéž, s. 10. 6

pomáhá klientovi redukovat emocionální napětí, hledat možnosti řešení problému a pochopit kauzalitu jednání. 3 Z hlediska historické geneze lze dle Košča identifikovat čtyři úrovně poradenské činnosti 4 : radenie ako interindividuálná komunikácia človeka s človekom, jednotlivcom a skupinou, poradenská činnost ako rola v spoločenstve, poradenská činnost ako aspekt a funkcia rozvinutých moderných profesií, poradenstvo ako samostatná, špecializovaná a profesionálná činnost. Z uvedeného vyplývá, že se poradenství rozvíjelo tak, jak rostly nároky na jednotlivce. Smyslem poradenství tedy je pomoci člověku aktuálně se zorientovat v čím dál složitějších požadavcích společnosti. 5 1.1 Vymezení a charakteristické rysy poradenství V předchozí kapitole jsem uvedla rozdíl mezi laickým poradenstvím (raděním) a poradenstvím jako profesionální činností. Nyní se zaměřím na to, jak je chápán samotný pojem poradenství. Koščo charakterizuje poradenství jako: komplexný a multidisciplinárny systém špeciálnych služieb (ekonomických, sociálnych, pedagogických, zdravotníckych, psychologických, informačných a pod) na pomoc pri zabezpečovaní vývinových potrieb človeka, aby mohol optimálne využívať podmienky poskytované spoločnosťou a efektívne riešiť úlohy a roly, náročné a tranzitné situácie, krízy a konflikty, rozvíjať svoju individualitu v priebehu celej svojej životnej cesty. 6 3 GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 10 11. 4 KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s 8-10. 5 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s.. 10-11. 6 KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s. 45. 7

Přistoupíme-li k poradenství z komplexního hlediska, dospějeme pak k následujícím charakteristickým rysům, které dle Schavela s Oláhem platí i pro sociální práci jako obor a to 7 : interdisciplinární charakter (na teorii a praxi se podílí více vědních oborů) institucionalizovaný charakter (odehrává se v různých institucích) multisférový charakter (není jen individualistické) profesionalizovaný charakter (je vykonáváno vzdělanými odborníky) procesuální charakter (není jednorázové, ale zaměřuje se na problémy kontinuálně, tedy odehrávající se v čase) personalistický charakter (problém vnímá v rámci osobnosti jako celku) biodromální charakter (pomoc nabízí ve všech etapách života člověka) formativní a rozvíjející charakter (poradenství jako součást výchovy a seberozvíjení). Uvedené rysy odráží skutečnost, že se poradenství zaměřuje na široké spektrum problémů a není v možnostech jednotlivce, aby pojal kvantum vědomostí z každého oboru. V praxi tak nacházíme poradenství ve školství (např. pedagogicko-psychologické poradny), poradenství ve zdravotnictví (poradny pro matku a dítě), profesní poradenství, církevní poradny aj. Gabura v této souvislosti hovoří o poradenských systémech. 8 1.2 Sociální poradenství Pro ucelení tématu uvedu, co je míněno sociálním poradenstvím a zmíním se i o průběhu jeho formování. Přehledně sociální poradenství vymezuje Gabura, který vychází z myšlenky, že člověk je bytost sociální a každá sociální zkušenost se podílí na 7 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s.13. 8 GABURA, J., PRUŽINSKÁ, J. Poradenský proces. s. 14. 8

formování jeho osobnosti a z předpokladu, že většina kolizí má sociální kořeny pramenící z interakce s druhými lidmi. Dále zdůrazňuje, že se sociální poradenství zaměřuje na řešení problémů v kontextu jedince a jeho sociálního prostředí a nikoliv na osobnost, její intrapsychické problémy a konflikty. Hovoříme pak o poradenství socioprocesu a psychoprocesu. Cílem sociálního poradenství je zajistit optimální fungování klienta při výkonu různých sociálních rolí. 9 1.2.1 Formování sociálního poradenství 10 Na následujících řádcích se zmíním o tom, jak se sociální poradenství formovalo v závislosti na proměnách a potřebách společnosti. Sociální poradenství jako metoda sociální práce se formovalo až na přelomu 19. a 20. století spolu s rozvojem sociální práce jako samostatné vědní disciplíny. U zrodu stáli odborníci z různých vědních oblastí, jako je medicína, pedagogika, sociologie a psychologie, kteří hledali řešení problémů svých klientů i nad rámec vlastních oborů. Rozvoj sociální práce výrazně ovlivnila 1. světová válka, kdy byly zakládány specializované poradny, které měly za cíl řešit aktuální problémy té doby, např. poradny pro matky s dětmi, aby se snížila kojenecká a dětská úmrtnost, sociálně zdravotní protituberkulózní poradny či poradny pro volbu povolání, aby se snížila rostoucí nezaměstnanost. Poradenství se stalo ve třicátých letech 20. století nejširším polem působnosti sociálních pracovnic. Většinou byly poradny zřizovány dobrovolnickými spolky, ale postupně se převáděly do působnosti veřejného sektoru a v roce 1932 existovaly poradny již skoro ve všech okresech. Po druhé světové válce přebírá dominantní úlohu v oblasti sociálních služeb stát. Po roce 1989 se objevují nové sociální problémy, které byly doposud neznámé nebo okrajové. Dochází k sociální anomii a je nutné hledat nové 9 GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 26 27. 10 MATOUŠEK, O., Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 118 153. 9

přístupy. Masivně narůstá počet nestátních organizací a novinkou je dobrovolnictví. Vznikají organizace sdružující instituce stejného typu a jednou z nich je i Asociace občanských poraden. Tyto organizace se stávají partnery státní správy při tvorbě zákonů, standardů a pravidel akreditace sociálních služeb. Popis rozsahu historického vývoje poradenství není primárním tématem této práce, blíže odkazuji na práci slovenského autora J. Košča. 11 1.3 Definice a principy sociálního poradenství Dále se zaměřím již konkrétně na definici sociálního poradenství spolu s jeho principy, neboť to, jakým způsobem chápeme podstatu sociálního poradenství, se odráží v celé naší praxi a ovlivňuje vztah s klienty. Zákon každému garantuje právo na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. 12 V 37 zákona o sociálních službách se dále hovoří o základním a odborném sociálním poradenství. Základní poradenství poskytuje potřebné informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace. Poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb a poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. Odborné sociální poradenství je poskytováno s ohledem na konkrétní potřeby klienta v poradnách různého zaměření a zahrnuje i sociální práci s osobami, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností. V zákoně se uvádí, že součástí odborného poradenství je i půjčování kompenzačních pomůcek. 11 KOŠČO, J. A KOL. Poradenská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství v Bratislavě, 1987. s.11. 12 2 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 10

Přehlednou definici sociálního poradenství podává např. Paulík, který jej v rámci komplexu sociálních služeb chápe jako 13 : poskytování informací pomoc prosazovat práva a zájmy klientů výchovně vzdělávací a aktivizační služby osobám v nepříznivé situaci aktivně hledajícím řešení. Gabura o soc. poradenství píše jako o nástroji, který: pomáha človeku rozhodovať sa, konať spôsobom, ktorý je zmysluplný, konštruktívny a spoločensky užitočný. Umožňuje napĺňať sociálne potreby ľudí, ktorí sa často cítia ohrození, izolovaní, nepochopení 14 Matoušek označuje za poradenství v užším slova smyslu: poskytování informací, které si klient vyžádá a jež potřebuje k řešení svého problému. Za nejnáročnější cíl pak považuje, aby: klient získal nový pohled na sebe a na druhé lidi i potřebné nové dovednosti. 15 Z výše uvedeného vyplývá, že sociální pracovník má v procesu sociálního poradenství významné místo, neboť má za úkol zapojit klienta do aktivní participace na řešení problému, nikoliv jej situovat do pasivní role. Oláh a Schavel ve své práci uvádějí Scherpnerovy principy soc. poradenství, které uvedené dokreslují a to 16 : akceptovat jiné bez toho, abychom se s nimi identifikovali vytvářet pozitivní atmosféru a vztah důvěry individualizovat a respektovat autenticitu klienta zvolit tempo přiměřené klientovi pomáhat klientovi hledat konstruktivní řešení 13 PAULÍK, K. Vybrané poradenské a psychoterapeutické směry. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009, s. 12. 14 GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 27. 15 MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 2.vyd. Praha: Portal, 2008. s. 142. 16 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 37. 11

neimponovat rychlými návody stanovovat realistické cíle motivovat klienta stávat se postupně nepotřebným. 1.4 Teorie a metody používané v poradenství V poradenství, stejně jako v psychoterapii můžeme vycházet z různých teoretických přístupů. V publikacích se setkáváme s odlišným dělením i počtem předkládaných směrů. Kratochvíl dělí směry na tři hlavní odlišné orientace, a to: dynamické, kognitivně-behaviorální a humanistické. 17 Tyto základní směry doplňuje přístup eklektický, integrativní a syntetický. 18 Jak vysvětluje Gabura: Metodologicky čistý dynamický prístup nie je typický pre sociálne poradenstvo, ale sociálny poradce môže účinne využívať niektoré jeho prvky pri práci s klientom. 19 Jako klíčové se v poradenství jeví využití kognitivně-behaviorálního přístupu, neboť učí překonávat potíže nácvikem žádoucího chování a myšlení během relativně krátké doby. V behaviorální oblasti se jedná o změnu klientova dysfunkčního chování a v kognitivní jde o změnu dysfunkčních kognitivních schémat. Obě sféry nelze pojímat odděleně, a tak došlo k integraci obou původně samostatných směrů. 20 Humanistický směr vnímá člověka jako aktivní bytost s potenciálem vlastního růstu. Zaměřuje se na rozvoj jeho prožívání, vlastních možností a naplňování životního smyslu. 21 Typickým představitelem je C. Rogers a jeho terapie zaměřená na člověka. 22 17 KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5.vyd. Praha: Portál, 2006. s. 16. 18 tamtéž, s. 107. 19 GABURA, J. Sociálne poradenstvo. 1. vyd. Bratislava: Občanské sdruženie Sociálna práca, 2005. s. 20. 20 MOŽNÝ, P., PRAŠKO, J. Kognitivně behaviorální terapie. Úvod do teorie a praxe. Praha: Triton, 1999. s. 35 an. 21 KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5.vyd., Praha: Portál, 2006. s. 16. 22 tamtéž, s. 53 an. 12

K volbě metod práce s klientem Novotná a Schimmerlingová trefně píše, že bychom se při výběru měli řídit charakterem problému a nikoliv přizpůsobovat problém metodě. Pracovník by měl disponovat znalostí širokého spektra metod práce s klientem, protože jen tak může pružně reagovat na potřeby klienta. Mnohé metody a postupy mohou být kombinovány. Znalost různých metod sociální práce umožňuje lepší orientaci v problému klienta, neboť pracovník snáze pronikne do hloubky prezentovaných obtíží. 23 Inspirativní výčet metod užívaných v poradenství nabízí publikace Poradenský proces od Gabury a Pružinské, kdy jako základní metodu každého poradenství uvádí informaci. 24 Výstižné je i Drydenovo mínění, že někteří klienti budou od poradenského procesu očekávat naučení konkrétních technik, jak se vypořádat s problémem a pro jiné bude prioritní zase vztah. 25 1.5 Poradenský team Na závěr této kapitoly se zmíním o významu teamové práce, která je vzhledem k provázanosti sociálních problémů s dalšími obory obligátní. Schavel s Oláhem za team považují jednotku tvořenou vzájemně se doplňujícími členy z různých souvisejících oborů, kteří směřují ke společnému cíli. Mezi členy dochází ke vzájemné výměně interakci a závislosti. Všichni mají stejně delegované pravomoci a odpovědnost za dosahování konečného cíle. Bezchybnou spolupráci a efektivitu zajišťuje koordinátor teamu. Teamová práce poskytuje komplexnější pohled na problém klienta a umožňuje efektivnější intervenci. Schavel s Oláhem 23 NOVOTNÁ, V., SCHIMMERLINGOVÁ, V. Sociální práce její vývoj a metodické postupy. Dotisk, Praha: Univerzita Karlova, 1992. s. 68. 24 GABURA, J., PRUŽINSKÁ, J. Poradenský proces. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. s. 63 an. 25 DRYDEN, W. Poradenství. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 38. 13

uvádí, že teamová práce je spíše ojedinělá. Jednou z příčin může být nedostatečná kooperace mezi státní správou a soukromým sektorem. 26 Od obecného vymezení poradenství jako aktivní výměny informací, zkušeností a názorů sloužících k řešení určitých životních situací jsme se dostali ke konkrétním definicím sociálního poradenství a zákonnému ukotvení, které předkládá sociální poradenství nejen jako proces sloužící k předání informací, ale také jako výchovně vzdělávací a aktivizační službu, z čehož budu v následujících řádcích vycházet. Představila jsem i základní teorie a metody poradenství a zdůraznila jsem význam teamové práce, která by se měla stát nepsaným pravidlem běžné praxe. 2 Sociální poradenství v exekučním řízení V návaznosti na úvodní kapitolu představím problematiku sociálního poradenství v exekučním řízení. Poradenství v exekučním řízení je součástí sociálního poradenství pro zadlužené klienty. Dluhové poradenství by měli poskytovat dobře vyškolení sociální pracovníci, neboť kvalitní poradenská praxe vyžaduje znalosti nejen z oblasti sociální práce, ale i z občanského soudního řádu, občanského zákoníku, insolvenčního zákona a exekučního řádu. Tyto znalosti je nutné průběžně aktualizovat a rozšiřovat. Jak jsem psala výše v úvodu, i exekučním řízením lze klienta účinně provázet a postupně dostát všem jeho závazkům. V následujících řádcích uvedu stručný přehled možných postupů práce s klientem, na kterého je nařízena exekuce. 2.1. Důsledky nesplaceného dluhu Pro lepší vhled do celé problematiky nejprve vymezím dluh a následky jeho nesplacení. Definice dluhu se v odborných publikacích neuvádí, ale při jeho vymezení můžeme vycházet ze zákona, neboť dluh je představován závazkem a 26 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 183-186. 14

s tímto pojmem operuje občanský zákoník. Závazkový vztah definuje konkrétně ustanovení 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Jedná se o právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost závazek splnit. Důsledky neplacení dluhů mohou mít různý dopad, neboť záleží na tom, zda se jedná o prodlení jedné splátky či více závazků současně. V úvahu musíme brát i časové hledisko, tzn. platební neschopnost krátkodobého nebo dlouhodobého rázu. Pokud jde o prodlení jedné či dvou splátek, úrok z prodlení není vysoký. Přechodnou neschopnost splácet můžeme řešit např. prodejem postradatelného vybavení domácnosti či půjčkou od rodiny. V žádném případě by si dlužník neměl sjednávat další úvěr. Po celou dobu je nutné s věřitelem komunikovat a pokusit se na přechodné období vyjednat nižší splátky nebo přímo jejich odklad. 27 V případě dlouhodobého prodlení, kdy je dlužník průběžně písemně upozorňován a vyzýván na povinnost závazek splatit, je nutné počítat s tím, že věřitel přistoupí k soudnímu či mimosoudnímu vymáhání pohledávky. 28 Mimosoudní vymáhání je zajišťováno inkasními agenturami, které využívají rozmanité praktiky. Od 1. 1. 2013 je dle ustanovení 4 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) zakázáno všem těm, kteří nejsou ze zákona pověření výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí, používat různé tvary slov odvozených od slova exekuce nebo výkon rozhodnutí pod pokutou až 200 000,-Kč, neboť tak docházelo k zastrašování dlužníků a poškozování exekutorského stavu. Soudnímu vymáhání zpravidla předchází předžalobní upomínka dlužníkovi, aby zaplatil. Nestane-li se tak, věřitel podá žalobu, na základě které soud rozhodne v jeho prospěch rozsudkem, v němž dlužníka poučí o možnosti následné exekuce, neuhradí-li svůj dluh. Není-li zaplaceno ani na základě tohoto rozsudku soudu, může se věřitel obrátit na konkrétního exekutora a podat exekuční návrh. Pokud se tak stane, je nutné připočítat ke 27 SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008. s. 61. 28 tamtéž, s. 61. 15

vzrůstajícímu dluhu a úrokům z prodlení i veškeré soudní poplatky, náklady advokátů a náklady exekuce. V případě výkonu soudního rozhodnutí exekuce na zaplacení peněžité částky, mohou být následky neplacení dluhů následující: 29 blokace účtu a uspokojení dluhu z prostředků na tomto účtu (přikázání pohledávky) srážky ze mzdy a jiných příjmů prodej movitých věcí a nemovitosti postižení podniku správa nemovitosti zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech pozastavením řidičského oprávnění. K tomu všemu se často přidávají psychické problémy, narušení rodinných vztahů, pracovní problémy (lidé stále častěji vyhledávají nelegální zaměstnání), potíže s bydlením a výjimkou není ani alkoholismus či sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy. 2.2. Vývoj exekucí v České republice Aby byl výklad problematiky komplexní, pojednám i o vývoji exekucí. Exekuční proces je v mnoha ohledech nepříjemnou záležitostí, avšak jak dokládá historický vývoj, exekuce je pro řádný chod společnosti nutná. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) je součástí českého právního řádu od roku 2001. Před tímto rokem oprávněné zájmy věřitelů hájil mnohdy zdlouhavý a ne příliš efektivní soudní výkon rozhodnutí podle Občanského soudního řádu, který nahradil starý říšský exekuční řád. Již za dob Rakousko-Uherska se exekuce prováděly stejně jako dnes na žádost oprávněné osoby. Ve 2. pol. 20. st. začalo být na exekuce nahlíženo jako na nežádoucí jev, a proto byly na dlouhou dobu odsunuty do pozadí, neboť se předpokládalo, že se změnou a vývojem 29 KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 3. vyd. Praha: C.H.Beck, 2013. s. 381. 16

společnosti vzroste uvědomění občanů a ti budou své závazky plnit dobrovolně. Do roku 1989 byl výkon rozhodnutí dostačující, neboť všichni občané pracovali, závazky byly nízké a dařilo se je tak uspokojovat srážkami ze mzdy. Tržní rozvoj v 90. letech 20. století však přináší vzrůstající zadluženost, neboť dochází jednak k rozmachu podnikatelské činnosti, ale i rozvoji spotřebitelského zadlužování. Výkon rozhodnutí byl v těchto letech zdlouhavý a vymahatelnost nízká, a tak došlo v roce 2001 k zavedení exekutorství jako svobodného právnického povolání, což vedlo k výraznému posílení vymahatelnosti práva. 30 Ze statistik Exekutorské komory ČR vyplývá, že v roce 2011 bylo nařízeno celkově 936 219 exekucí. V porovnání předchozím rokem 2010 stoupl počet exekucí o víc jak 230 000. 31 V roce 2012 poklesl celkově počet exekucí jen o 13%. 32 Očekávání ze šedesátých let 20. století o rozvoji lidského uvědomění a dobrovolném plnění závazků se nenaplnila. Uvádí se následující příčiny zadlužení: snadná dostupnost úvěrových produktů, manipulativní marketingové strategie, růst životní úrovně, změna názorů na zadluženost, změna životního stylu a preferencí. 33 Další dělení nabízí Schavel, Drexler a Lekárová, kteří uvádí, že v praxi se dělí příčiny zadlužení na strukturální a individuální. Mezi strukturální příčiny řadí nezaměstnanost, úroveň dosaženého vzdělání, nedostatečný příjem, úraz, rozvod aj. příčiny, které leží vně a nelze je tak snadno ovlivnit. Individuální příčiny pak zahrnují problémy ležící uvnitř rodiny jako neschopnost efektivně hospodařit s příjmem, který má k dispozici, bezhlavé nakupování bez racionálního podkladu, bezhotovostní platby kartou aj. Rodina nedokáže dlouhodobě plánovat své výdaje. 34 30 TRIPES, A. Exekuce v soudní praxi. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. s. 5 an. 31 http://www.ekcr.cz/1/aktuality-pro-verejnost/587-statistiky-exekuci-za-rok-2011-15-03-2012?w=, ze dne 26.7.2012. 32 http://www.mesec.cz/aktuality/exekuci-bylo-mene-rekordman-jich-mel-209/, ze dne 3.9.2013. 33 SYROVÁTKOVÁ, Š., MACHALÍČEK, J., CHRISTOVÁ, J. Dluhová problematika. Dodatek k 1. vyd. Plzeň: Člověk v tísni, 2008. s. 8. 34 SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca. 2009. č. 2, s. 70. 17

Nutné je také zmínit, že: Ojedinelé nie sú nákupy, ktoré majú emocionálny podtón a slúži ako kompenzácia. Niektorí členovia rodiny takto radi kompenzujú svoje pocity menejcennosti, manželské problémy a iné. Okrem kompenzačného charakteru môžu mať mnohé nákupy aj demonštratívny charakter, kedy sa člen rodiny snažia takýmto spôsobom dosiahnuť určitý štatút. 35 Z výše uvedeného vyplývá, že zjištění příčin zadlužení je nutností, neboť jedině tak můžeme zvolit adekvátní metodu práce s klientem. 2.3. Význam sociálního poradenství v exekučním řízení Význam sociálního poradenství nejlépe vystihnou následující zkušenosti odborníků z praxe. Sociální pracovnice Kallová, říká: Nejtěžší je to, že často přichází řešit vlastní zadlužení pozdě. Dělají mrtvého brouka v očekávání, že to je správná taktika. Nakonec je však doženou penále, exekuce, soudní poplatky, případně finanční odměna firmě vymáhající pohledávku, což je stojí více, než kdyby problém řešili včas. 36 Dluhová poradkyně Jindráková dodává, že: Při práci s cílovou skupinou lidí ohrožených sociálním vyloučením musíte pracovat s tím, že si peníze půjčují a půjčovat budou. Jejich situace je k tomu donutí. Proto mi přijde smysluplné poskytovat lidem dluhové poradenství. 37 Význam poradenství v této fázi zadluženosti spatřuji ve vedení klienta k odpovědnosti za své závazky a přijetí důsledků svého jednání, kterým je exekuce. Dlužník by měl přijmout fakt, že dluhy je nutné zaplatit. Exekuci ze své podstaty nelze vnímat jako špatnou, i když se jedná o citlivý zásah do dlužníkova soukromí, neboť je to zákonem předpokládaný postup, jak se 35 SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 70-71. 36 KOPŘIVOVÁ, J., Člověk v tísni realizuje terénní sociální práci jako účinnou variantu dluhového poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 11. 37 KOPŘIVOVÁ, J., Člověk v tísni realizuje terénní sociální práci jako účinnou variantu dluhového poradenství. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 12. 18

věřitel může domoci svého práva a jako takový by měl být respektován a prezentován. 2.3.1. Cíle poradenství Při stanovování cílů vycházíme z rozsahu, charakteru a příčin problémů klienta. Obecně se v sociální práci hovoří o tom, že bychom neměli stanovovat cíle, kterých nemůžeme dosáhnout. Jako jeden z hlavních cílů dluhového poradenství, který je často kladen na první místo, se uvádí, že bychom měli zbavit jednotlivce či rodinu dluhů. 38 Mnohdy je to běh na dlouhou trať s mnoha překážkami. Z tohoto důvodu se mi jeví vhodné nestanovovat tento cíl jako prioritu naší spolupráce, protože od nás klient bude očekávat zázraky. Navrhovala bych hovořit nejprve o podchycení dluhů, snažit se zmírnit dopady exekuce a následně stanovit tyto cíle, jak je definují Schavel s Oláhem 39 : zamezit tvorbě nových dluhů naučit rodinu efektivně hospodařit vytvářet příznivé podmínky pro sociální vazby členů rodiny zaangažovat všechny členy rodiny na připravovaných změnách. Abychom těchto cílů dosáhli, měli bychom preferovat a zabezpečit 40 : systematickou a dlouhodobou spolupráci s jednotlivcem/rodinou jako celkem terénní sociální práci 38 SCHAVEL, M., DREXLEROVÁ, B., LEKÁROVÁ, L. Zadlženosť a psycho-sociálna pomoc rodinám so sociálno-ekonomickými problémami. Sociální práce/sociálna práca, 2009, č. 2, s. 72. 39 SCHAVEL, M., OLÁH, M. Sociálne poradenstvo a komunikácia. 2.vyd. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžběty, 2008. s. 69. 40 tamtéž, s. 70. 19

komunikaci s věřiteli, exekutory a jinými zainteresovanými subjekty teamovou spolupráci, tzn. zainteresování dalších odborníků. 2.4. Podstata exekučního řízení Abychom v dluhovém poradenství dosáhli stanovených cílů, je třeba si osvojit základní informace o exekučním řízení. Úvodem této kapitoly je nutné nejprve vymezit, kdo je to exekutor a co je to exekuce. Exekutor je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, aby vykonával exekuční činnost, a to za úplatu jako soukromý podnikatel. Jeho úkony se považují za úkony soudu, odtud plyne zákonné označení soudní exekutor. 41 Pojem exekuce se používá v souvislosti s výkonem exekučních titulů. Exekučním titulem může být vykonatelné rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu (finanční úřad, zdravotní pojišťovna, přestupková komise aj.), notářský nebo exekutorský zápis, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek nebo ukládají povinnost, která nebyla povinným subjektem splněna ve stanovené lhůtě dobrovolně. 42 Exekuční řízení se zahajuje na návrh oprávněného, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul. 43 A nyní již k exekučnímu řízení, které je zahájeno dnem, kdy návrh došel exekutorovi. Od 1.1.2009 lze návrh podávat pouze k exekutorovi. Výběr exekutora je výlučnou věcí oprávněného a soud je povinen se touto volbou řídit. 44 V praxi je často diskutována otázka vynaložených cestovních nákladů, když je exekutor a jeho sídlo příliš vzdáleno místu dlužníkova pobytu, avšak 41 KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti(exekuční řád). 1.vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 1-3. 42 KASÍKOVÁ, M. a kol., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 135 an. 43 tamtéž, s. 130-131. 44 KASÍKOVÁ, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010, s. 79-80. 20