46. Skautské st edisko Sfinx Osmé íslozá Í 1998 SESTRY A BRAT I, dnešní úvodník bude jen kra ou ký, protože íslo je zcela našlapáno z valné ásti p vodními lánky. P eji vám p íjemné tení a vzpomínání na prázdniny a na tábor, kde jsme, myslím, op t oživili skautské zásady a skautský zp sob života. A proto vzpomínejte a nezapomínejte. SKAUTSKÉ IDEÁLY Osmý bod skautského zákona: Junák je veselé mysli. Tomu jist rozumí každý. P ipomínej si osmý bod zákona ve chvílích, kdy se ti n co neda í, p i neúsp chu ve h e nebo v závodu, za špatného po así, na dlouhém pochodu, který vás unavuje. T eba i taková malá pobídka pozvedne náladu. Znáš anglické po ekadlo keep smiling (kíp smajling)? Znamená vždy s úsm vem. Zkus ho p ijmout za své heslo. SKAUTSKÉ VLASTNOSTI Št drost Vlastnost, která d lá skauta skautem. V družin by se všichni m li k sob chovat jako opravdoví brat i. Vzájemn si pomáhat, spravedliv se d lit o práci i jídlo. Kdo vytáhne z torny pytlík bonbón nebo burák a nenabídne ostatním, není ješt skute ný skaut. Dobrá družina na výpravách spole n va í, dává dohromady jídlo i pamlsky, které si jednotliví lenové p ivezli z domova, a spravedliv se o n d lí. Opakem št drosti je sobectví, lakota. Lakomec se o nic nechce d lit, myslí vždycky p edevším na sebe, rád bere, ale nerad dává. Všímej si, jak se tento povahový rys u tebe projevuje. Kdo si dokáže od íct kousek dobroty a nabídne ostatním, m že to považovat za malé vít zství nad sebou samým, nad horší stránkou své povahy. (podle: Miloš Zapletal - Rádce skautské družiny) KNIHOVNI KA Dnešní kniha se jmenuje Knoflíková válka a jejím autorem je francouzský spisovatel a básník Louis Pergaud. Kniha má podtitul Román mého dvanáctého v ku a vypráví o nesmi itelném boji dvou klukovských band na konci minulého století. Velmi známá je i filmová verze ze šedesátých let. >> Armáda se práv vracela bez dalších zajatc. Ano, Prcek to odnese za všechny. Cinkal, který si ho p išel prohlédnout zblízka, dostal plivanec rovnou do tvá e, ale nedbal této urážky, a když poznal nep átelského generále, ušt pa n se mu vysmíval: "Á, to jseš ty! No prima, ty prevíte, z toho se jen tak nedostaneš! Hajzlíku jeden! Kdyby tu aspo byla Marie, aby t mohla trochu zakrákat za vlasy, ta by si zgustla! Ahá, tak ty slintáš, hade jeden, ale slintej si, jak chceš, knoflíky ti to nevrátí a zadek ti to taky nevyvatuje." "Seže š ru, Cinkale," na ídil mu Hejl, "ud láme si z n ho rolšunku."
2 Osmé íslo "Svaž mu všechny pracky, nap ed zadní, a pak p ední, nakonec ho p ivážeme k velkýmu dubu a tam si to s ním vy ídíme. A já ti slibuju, že kousat nebudeš a slintat taky ne, ty mizero, ty obejdo, ty skotáku zatracená!" P icházející vále níci se zú astnili operace: za alo to od nohou, ale protože Prcek nep estával plivat na všechny, kdo se p iblížili do dosahu jeho plivnutí, a pokoušel se dokonce i kousat, na ídil Janek Boubelovi, aby prohledal kapsy toho odporného ohavy a použil jeho vlastního kapesníku k zacpání té jeho nevymáchané huby. Boubela poslechl: jednou rukou se jakžtakž chránil p ed Prckovým prskáním, druhou vytáhl ze zajatcovy kapsy tverec z látky neur ité barvy, který byl patrn erven kostkovaný nebo dokonce bílý v tom možná ani ne tak vzdáleném ase, kdy byl ješt istý. Ale díky styku s nejroztodivn jšími p edm ty a bezpochyby také díky svému mnohostrannému použití (jako ut rka, pouto, roubík, páska, uzlík, pokrývka na hlavu, obvaz, ru ník, pen ženka, zavazadlo, kartá, penál atd. atd.) skýtal tento kapesník zrak m pozorovatele pohled na krajn nevábnou zelenošedou barvu pochcané slámy. "Ten je teda p kn istej, ten tv j šnuptychl," poznamenal Hejl, "plnej sople; že se nestydíš, ty un, tahat takovou špínu po kapsách! A to tvrdíš, že jseš bohatej! Takový svinstvo by ani žebrák necht l, jeden ani neví, za kterej konec to vzít do ruky!" "To nevadí!" rozhodl Janek. "Uvažte mu to p es umák a jestli tam má ješt n jaký holuby, tak si je m že po sob sežrat, aspo nep ijdou na zmar." A energické ruce utáhly Prckovi roubík kolem elistí a zavázaly mu ho v týle, takže Prcek byl v okamžení odsouzen k nehybnosti a ml ení. "Tys m dal minule sešvihat, tak dneska dostaneš taky prutem p es zadek!" "Oko za oko, zub za zub!" vyjád il se k tomu moralista Souška. "D lej Bou ko; vem prut a mrskej. Abysme ho trošku zah áli, než mu sundáme kalhoty, toho našeho malýho milostpána, kterej si myslí, pánbuví jak není chytrej. Vy ostatní se sražte a ud lejte v tší kruh!" Zeleným ohebným a t žkým prutem vysázel Bou ka pe liv šest svištivých šlehnutí p es zadnici zajatci, který se pod svým roubíkem zalykal vztekem a bolestí. "A te ka na knoflíky! Cinkale, lov e, p iprav si kapsy, te je ta pravá chvíle, a dob e to všecko spo ítej a nic neztra!" Janek se do toho dal náramn opatrn. Šlo o to, aby se n jakým p íliš prudkým pohybem nebo nešikovným íznutím neponi ilo nic z toho, co p edstavovalo Prckovo výpalné a co m lo obohatit vále ný poklad lovernské armády. Za al od bot. "A jejej!" zaradoval se. "Nová tkani ka! Za íná to dob e!" "Ty mizero!" pokra oval v záp tí, "ty ji máš zasukovanou!" A pomalu, hlídaje jedním okem pouta, která jeho nos zabezpe ovala p ed pomstychtivým kopnutím, jež by jist bylo strašné, rozvázal uzel, rozšn roval botu, vytáhl tkani ku a dal ji Cinkalovi. Pak se pustil do druhé, kde to šlo rychleji. Pak vyhrnul Prckovi nohavici, aby se zmocnil gumových podvazk, které m ly p idržovat pun ochy. << Kniha vyšla roku 1992 v nakladatelství Svoboda.Pokud si ji chcete p e íst, najdete ji op t v mé knihovni ce. Manuál Z ECH AŽ NA KONEC SV TA P edloni na podzim byli Ptero a Job samá tajnost. Všem tvrdili, že jedou do Francie. Až po jejich odjezdu se za alo proslýchat, že se vydali stopem na opa nou stranu a cht jí se dostat minimáln do Indie. Na tomto míst Vám p edkládáme jejich cestovní deník. 1.12.ned le Byl tu bordel celou noc, jak se pat í. Noodles s rozdrobenym chlebem jsou dobrý stavidlo, tahle kaše nasytí, ale ta konsistence.
3 Osmé íslo Vyrážíme hledat hotel. Po mnoha návšt vách recepcí, smlouvání, odmítnutí, zklamání z doporu eného Relaxu, jsme se rozhodli pro Nawrang za 80 rupek bez koupelny. No, rozhodn tu bude klid a jakž takž ist to tu taky vypadá. Naše rozhodnutí vzít tenhle pokoj jsme oslavili sklenkou cukrové t tiny. Je neuv itelný, jak každej obchod Ba a vzbuzuje v Jobovi nadšení, mne spíš fascinuje, kolik je tu nápis v azbuce.to m fakt dostává. Kurzík 37,2 za dolar není špatnej, ale zkusíme z n koho dostat ješt víc. No, tož jsme se p est hovali, cestou nás ješt n kdo zavlíkl do dalšího hotelu (za 100 rupek to ale bez koupelny nejni nic objevnýho, takže jsme to za ízli tady). Naházeli jsme v ci do žracáku a vyrážíme obdivovat m sto. Procházíme to tu a Dilí ko rozhodn po stránce m stského folklóru nezklamalo. Všude kravský lejna, žebráci a prodava i všeho možnýho. Na kli kování mezi kolama, rikšama a motorkama jsme si už celkem zvykli, ale techniku ch ze to chce ješt dopilovat. Zastavili jsme na ob d (teda Job, pá já do sebe nem žu nic dostat, už je to mrzutý, budu s tim muset n co d lat. Jsme u Jami Masjid, p kná mešitka kam se vejde 25 000 lidí. Chvilku jsme museli po kat, než se muslimové domodlej, za to kupodivu necht li vstupný. Trochu to na nás dejchlo, to jako jo.. Mno, ananásek tu maj dobrej. Levný vstupný do Red Fort se musí n kde promítnout. Moc to tu nezvelebujou a když se k tomu staraj o vojenský museum (jako dobrý), není se co divit, že zub asu nezadržiteln vykonal své a že to je jak se pat í poznat. Nutno ovšem p iznat, že fantasie si užívá. Bejt tady tak o pár stovek let d ív s harémkem, služebnictvem, ku átkama a spoustou t ch fontán, co momentáln nefungujou. Ale zas tak úplnej vodvaz to nejni, pro ilustraci - neud lali jsme jedinou fotku (když pominu tu fascinujícího bazaru pod náma). Rozložili jsme se pod stromem, pozorujeme veverky co na n m skota í a vychutnáváme atmosférku. Je tu spousta p knejch Indiánek. Vyrážíme najít skautíky na Mahatma Gandhi Marg. Cestou pravideln ochutnáváme suši a buráky, za ínám mít pocit sytosti. Kone n lov k, kterej ví, jak jsou skautíci daleko. No daleko, dneska to už zabalíme, zamí íme do hotelu a mrknem se na n zejtra po velvyslanectví a pošt (už jsme celý netrp livý, jestli n co objevíme). Citát z 25.11. - ježiš, mluv (první souvislá reakce Bradkina na telefonát z Kulu) Intermezzo V Podh í bylo blaze, le zkrzevá rapidn m nící se po así (od h ejícího sluní ka k hrozb sn hových bou í), nám nezbylo nic jiného, než, po vytvo ení osobních rekord (v blbosti a nejvýše navštívené nadmo ské výšce), slézt z kope k dol. S vesnickým životem jsme se rozžehnali po dvoudenním soust ed ní u presidenta, lov ka, jehož jsme bohužel i p es nejvyšší stupe snahy nepochopili a vzpomínka na n j p etrvává v podob p edstavy podivína ne-li šílence.nicmén nám p edstavil život typické vesnice a napojil nás nep edstavitelným množstvím aje. V tomto zrelaxovaném stavu jsme se ocitli v Kulu plni odhodlání vyrazit druhého dne k horkým pramen m do Pulgy a na proslavené kolá ky do Tulgy. Ovšem po jedné z ledových nocí strávených v místním temlíku, se ukázal Job v zdravotní stav natolik fatální, že nám bylo nakonec t eba setrvat v Kulu celý týden a za pomoci místního léka e, zavád jícího do místního kraje chmela ský pr mysl (za týden odjížd l jeho bratr na konsultace do naší rodné vlasti), a se lé it. V tomto líném (alespo pro mne) týdnu jsme sta ili vymyslet jak bude asi rámcov vypadat náš další rekrea ní pobyt, zavést finan ní diktaturu a telefonicky pohovo it s R. V praxi jsme ov ili, že stopovat v t chto krajích lze jen velmi obtížn (300 km = 1,5 dne). Prost de to, ale d e to. Cht j platit (p l jízdného autobusového), berou vesm s jen nákla áky, stav j porád na ají ky,jezd j jak sebevrazi, je prost pohodln jší jezdit vlá kama. Cestu do Dilí ka jsme tedy stopem vzdali a posledního listopadového dne sem dojeli busem. Ptero + Job
4 Osmé íslo 19 TH WORLD SCOUT JAMBOREE, CHILE "Building Peace Together" is the theme of the next World Scout Jamboree, which will take place in Chile over New Year's eve of 1998/99. Learn more about this major event from the Jamboree Website in Chile (http://sunsite.dcc.uchile.cl). "Spole n budujeme mír" je mottem dalšího sv tového skautského jamboree ( ti "džemborí"), které se bude konat v Chile na p elomu roku 1998/1999. Více o této události se m žete dozv d t na chilských Jamboree Website (internetových stránkách) na adrese http://sunsite.dcc.uchile.cl a stát se ú astníky jamboree prost ednictvím Internetu. KRÁTKÉ ZAMYŠLENÍ NAD V CMI, KTERÉ JSOU JEN ZDÁNLIV BEZ CENY Vzduch, voda, svoboda, mír a ješt mnoho dalších. To jsou všechno v ci, které se nedají koupit. Kolik každý z vás zaplatil za to, že m že dýchat, žít v míru atd.? Nic. Znamená to tedy, že všechny tyto v ci jsou zadarmo, a tedy bez ceny? Ur it ne. V ci, které zdánliv nemají žádnou cenu, mohou mít pro nás cenu nevy íslitelnou. Zkuste si p edstavit Zemi bez vzduchu nebo bez vody. Nebo ješt horší bez svobody a bez míru. V dnešní dob, kdy v tšina lidí je zvyklá u každé v ci p edstavit si její hodnotu v pen zích a kdy žijeme v neustálém sp chu, si málokdo najde as na to, aby se zamyslel práv nad t mito v cmi. Je možné, že n kdo m že dostat spoustu v cí, které mají pen žitou hodnotu. Bude ale š astný? Už v jedné písni se zpívá o tom, že št stí je tak krásná v c, ale prachy si za n j nekoupíš. O tom je asi celý tento lánek. Budeme my všichni tady na Zemi mít všechno díky pen z m, nebo rad ji budeme š astní a budeme si užívat a pe ovat o ty krásné v ci, co jsou zadarmo. Tyto v ci jsou sice zadarmo, ale platí za n každý z nás. Aby na Zemi z stal istý vzduch a voda a hlavn svoboda a mír, tak se o to musíme p i init všichni a to je naše platba za v ci bez ceny! P. S.: Jestli si n kdo myslíte, že o tom všem víte svoje, tak to klidn napište. Moc rád si vaše názory p e tu v p íštím ísle. Šík Z KRONIKY Z tábora Šík s Nerostem m li ve stanu uzená ství. - 1. 7. Služba za ala p ipravovat ob d s pomocí Kachny. Ob d byl prý velmi chutný, i když pár kolínek skon ilo v odpadovce. - 2. 7. Po ob d (r žové knedlíky a modrá koprová omá ka) se vše dod lávalo. Kolem páté hodiny byla sva ina v podob tatranky a samoz ejm po ní se zase pracovalo. - 3. 7. Gulášek pot ší, gulášek osv ží, gulášek postaví na nohy. - 3. 7. Den za al nevšedním zážitkem již p ed budí kem.do kuchyn vpadl Nerost jenom bosky, v pyžámku a rozt eseným hláskem sk ehotal:"máme-ve-stanu-myš.já jsem se probudil a ona mi sed la na spacáku." - 4.7.
5 Osmé íslo S Havajem jsme mazali marmeládorohlíky a bylo náramn veselo, jako ostatn s Havajem vždycky. - 4. 7. Po ve e i jsme sed li v hangáru a probírali takový ty normální doktorský problémy (klonování, geny atd.), prost normálka. Když se každý dozv d l, co pot eboval, tak jsme skon ili. - 4. 7. Pak už jen išt ní zoubk, p evlíka ka, zalejza ka do spacák a nakonec chrápa ka. - 4. 7. Šestý táborový den: Den zvratek - 6. 7. Kone n po sva in p estalo pršet, a tak jsme za ali pracovat. - 7. 7. Byli hladoví, ale nám se po ád p ivést do varu vodu na vají ka a po cca t ech hodinách jsme to vzdali a rozdali o ku s párkem jednoduše bez vají ek. - 8. 7. Pomalu se vracíme z Lanškrouna, už jsme na most, ozývá se z tábora svíží k ik. Co se stalo? P ib hli jsme do tábora a Svíža byl p ivázaný ke stožáru. Kdo mu to ud lal? To sám nev d l. - 9. 7. Vstávat jsme m li v 9 00, ale nevím, kdo zp sobil, že jsme vstávali až v 10 30. - 10. 7. Dalí dala botu, a pak jsme vymysleli trest. - 11. 7. "Vstávej, brou ku, vstávej." - 12. 7. Potom nás vedoucí ponau ili o zdravov d a broušení nož a seker. - 12. 7. Špi ka se na nás domluvila, všechny nás povraždila, a pak nám ekla, že už ho mají. - 14. 7. Po ob d nastala chvíle toho slavného utkání. Hned po pár minutách jsme dostali prvního góla. - 15. 7. Tak jsem si myslel, jak si p kn p ispím, ale probudil jsem se ze sna a m l jsem službu. - 17. 7. Hra za ala, po celém lese probíhal lítý boj a kvetl erný obchod mezi lovci a pytláky (n kdy i správci). - 19.7. Etapa se nevyvedla. M li jsme vidiny! Plazili jsme se na místo, kde nikdo nebyl! - 20. 7. A když jsme šli zpátky, Monty si hrál s ervenou Šíkovou hlavou. - 20. 7. Kolem poledne bylo ve stínu 31 C. - 21. 7. Cesta to byla dlouhá, tmavá, náro ná a kdovíjaká ješt. Unavení jsme se rozvalili p ed pekárnou, a když si každý sn dl svých deset, dvacet rohlík, vydali jsme se zpátky. - 24. nebo spíš 25. 7. A pak už jenom vlakem až do Prahy, kde si nás rodi e v klubovn rozebrali. - 25. 7. Poslední etapa z pohledu obou družin (22. - 23. 7. 1998) Jak to vid la Špi ka Všechno za alo ve st edu po poledním klidu. Sraz v hangáru. Dvacet minut na balení a hledání první zprávy. M la být na most, ale ztratila se. Manu ji napsal znova. Vypadala takhle:..--/-./---/.../.---/.-..//---./.-../..--/---./-/.--/.-/-/./-//.-/-.//-.--/-./..--/.-./--.//---.//.-./-.-/.../---./--//---./-.--/-/---./...//.../.--//.---/.../--./.--/.-..//---//.-/-./-..-/--/---/-/..//---/-/.-/.../---./---/.-./-.///v 18 30. A tak jsme po žluté vyrazili na Lázek. Asi po hodin cesty po vyjití šíleného kopce na nás ekalo první p ekvapení v podob prvního souboje s vojáky. Padli všichni krom m a vojáci se zase ztratili. My jsme pokra ovali v cest na Lázek. Došli jsme tam asi v p l šestý. Na ur eném míst nic nebylo, a tak jsme se schovali do nedalekého lesíka. Z korun strom jsme sledovali p íjezd voják. P iplížili jsme se ke k oví a v p l sedmé vyrazili. Vojáci tušili, kde jsme, a postavili se nám na odpor. Zapíchli jsme kolík a dostali jídlo. Zanedlouho p išla Pata, která byla drtiv vybita. My jsme dostali další zprávu a pokra ovali k ur enému místu k p enocování. Dorazili jsme do hustého lesíka, kde sto let nešlápla lidská noha, a za ali stav t p íst ešek. Po dostav ní jsem se vydal na setkání velitel, které bylo v deset u pomní ku. Zbytek šel va it ve e- i. M li jsme le o s klobásou. Chvilku jsme hledali Patu, ale bylo to marný, tak jsme si šli lehnout. Spalo se p kn, akorát že asi v šest hodin za alo pršet. Blýskalo se sice celou noc, ale déš p išel až zrána.
6 Osmé íslo Do p íst ešk sice trochu zatýkalo, ale dalo se to vydržet. Podle druhé zprávy jsme m li jít k posedu u skautského tábora mezi Rýdrovicemi a Valte icemi. U posedu jsme m li být v p l jedný, dorazili jsme asi v jedenáct. Dojedli jsme zbytky jídla a schovali se v lesíku. Po dvanácté hodin se z hloubky lesa p iplížila Pata. My jsme se schovali do maliní a ekali na vedoucí. Po p l jedné dorazili (p ed p l jednou - pozn. redakce). Nechali jsme Patu vyrazit první a z druhé vlny zaúto ili. Vojáci však všechny zabili, a tak jsme jídlo dostali až s novým životem. Dostali jsme další zprávu, kterou jsme v bec nemohli vyluštit. Mn se to b hem ob da poda ilo. Tak jsme si zabalili. ekli Pat, že šifru ješt nemáme. Ale že jdeme o kousek nap ed a tam na n po káme. Hned za zatá kou jsme zabo ili do lesa, ur ili azimut a vyrazili sm rem na Výprachtice. Cesta to byla hrozná, ale nakonec jsme do Výprachtic dorazili. Batohy jsme nechali v hospod a vydali se k zastávce na Kovárn. Tam už na nás ekali vojáci. My jsme se podplížili okolo potoka, ale vojáci nás objevili a vyvraždili. Na druhý pokus se všechno vyda ilo. A my jsme se mohli nasva it. V p edposlední zpráv stálo, a co nejrychleji dojdeme k závo e za Nepomukama. Šli jsme šílenou rychlostí a u zna ky jsme byli d ív než vojáci. V poslední zpráv jsme se do etli, že musíme vzty it stožár s družinovou vlajkou a ukotvit ho t emi provazy. Na stráni se pak strhla obrovská bitka o vlajky, stožáry a životy. Vzty ení stožáru se dlouho neda ilo, protože všudyp ítomní vojáci všechno kazili. Po dlouhé dob se nám poda ilo ukotvit stožár t emi provazy. Pak už zbývalo jen, aby Nerost stožár pustil, a nadešel okamžik pravdy. Po pár vte inách jsme mohli radostn zvolat: "Stojí!" a vysílením padnout do trávy s krásnými pocity vít ze. V d li jsme, že všechna ta snaha a úsilí nebyly zbyte né. Musíme také ocenit Patu. Boj to byl vyrovnaný a pro nás rozhodlo malinký kousí ek št stí. SBOHEM, AUSTRÁLIE, DOMOV UŽ VOLÁ! Šík Sešli jsme se na nádraží, dá se íct v as (kupodivu). Do vlaku se nám poda ilo nastoupit do správné- ho vagónu (kupodivu), m lo to jen jednu drobnou chybku, že totiž ten vagon m l závadu na podvozku. Ale Na nápad jet do Bukovských vrch jsem p išel již n kdy v roce 1995 po p e tení lánku v asopise Turistika a Hory. Lákalo m jet do pusté divo iny, kde lov k za den nepotká živou duši (krom zví at, kterých m lo být hodn a m li to být i divoké šelmy) a kde je odkázán jen na sebe. Taková místa se na sv t nachází už jen málo, a proto necht l-li jsem jet do Patagónie nebo do Himalájí, ale n kam blíž, byly Bukovské vrchy jako nejbližší divo ina úpln ideální. Nápad se ozval znova letos na ja e s tím, že by to mohl být zajímavý tábor pro naše rovery. Ti ovšem necht li mít tábor putovní, ale vypadali zpo átku nadšen a problém byl pouze v termínu akce. Samoz ejm jsem ú ast nabídl také svým kamarád m, o kterých jsem v d l, že je takové akce zajímají. Jak šel as, za alo se ozývat od rover, že je rodi e nepustí na Slovensko, a tak po n kolika m sících zbyl jen Job, Peta-kuta, Bobina, Pedro, Manu + Šárka, David, Lucka, Marbulín, Kachna a já. Když se kone n našel termín 7. - 16. 8. 98, vše utichlo a p ípravy za aly až dva týdny p ed akcí. Tou dobou za ali od íkat další ú astníci z r zných d vod, a tak když dv hodiny p ed koupí jízdenek od ekl Pedro, zbylo nás kone ných sedm: já, Kachna, Lucka, Manu, Šárka, Bobo, Marbulín. Rozd lili jsme se na dv podskupiny: nás p t a Manu se Šárkou a zvláš jsme si p ipravili vybavení a jídlo. Po n kolika sch zkách a hovorech bylo jasno, že se nepojede jenom do Bukovských vrch, ale i do Západních Tater (Rohá ). Proto byl kone ný Cíl takovýto: P echod hlavního h ebene Bukovských vrch od východu z K emence (slovensko-polsko-ukrajinská hranice, 1221 m.n.m.) na severozápad po vrchol Kozsarka (794 m.n.m.) p esun 250 km do Liptovského Mikuláše p echod centrální ásti h ebene Západních Tater: výstup na Baranec (2156 m.n.m.) sm rem západním po h ebeni až na Baníkov (2148 m.n.m.). Jako vždy se vše nepoda ilo podle plánu - v Bukovských vrších jsme asi po 60 km uhnuli z trasy o kousek d ív (asi 8 km), protože nás tla il as a charakter hor se zm nil na listnatý les. Zato v Rohá ích jsme naplánovanou trasu prodloužili asi na 20 km a sestoupili až ze Salatína (2048 m.n.m.). Takže na záv r: bylo to prima, nikomu se nic nestalo ( až na tu basu) a všichni máme kupu zajímavých zážitk (t eba tu basu). eslo
7 Osmé íslo ten pan pr vod í íkal nebojte se a poj te - tak jsme šli. Kole ka nám neupadla (kupodivu), jen na každé stanici pod tím vagonem n kdo lezl. Bylo nás sedm, takže jeden musel p inést ob - bu spát na zemi, nebo odejít vedle do kupé mezi cizí. Ob toval se Manuál, ehož nejspíš potom trpce litoval, nebo Marbulín, Bobina a Kachna nemohli v noci spát, prali se a neustále shazovali na zem, potažmo na Manuála, n jaké v ci. Pravda, Manu lehce brblal, oprávn n, le zbyte n. Kolem 7 00 nás ekal p estup v Humenném na vlak do Stak ína a asi do 12 00 ekání na autobus sm rem Nová Sedlica, snad poslední vesnice p ed slovensko-ukrajinsko-polskými hranicemi, a odtud hurá na Kremenec, nejvyšší to horu Bukovských vrch. Hned v Nové Sedlici jsme m li velice p íjemný zážitek s místními obyvateli. Neušli jsme snad ani 20 metr a na Šárku se vrhla taková mali ká drobou ká paní, od pohledu Indiánka, a dosti nesrozumitelným místním ná e ím nás zvala p enocovat. Když zjistila, že chceme dneska rozhodn pokra ovat v cest (bylo asi 13 00 ), cht la nám alespo dát vodu. Dostali jsme vynadáno, že kupujeme láhve s vodou, že ona by nám p ece i ty lahve dala - no co se dalo d lat, p íšt už takovou kravinu neud láme. Procházeli jsme dál vesnicí, jsa slušn vychováni, zdravili jsme. Tu se na nás vrhl další d da, a že prý p ed rokem tu u n j na zahrad spali taky eši - a "poj te, tu si to môžte postavi ". S díky jsme odmítli a hurá do lesa. Asi po 1 km jsme se trochu minuli se zna kou ( ervenou), aspo jsme si mohli p i vynucené zastávce zalepit puchý e, kteréžto se už spolehliv vyloupli. Pak už to šlo jako po másle. Na zna ku jsme celkem záhy š astn narazili a od té doby jsme se jí už nepustili až do úterý. Nutno podotknout, že výstup na Kremenec po noci ve vlaku nás všechny p es celkem malou nadmo skou výšku (1221 m.n.m.) up ímn zmohl. (Zvláš n které - Kachna 100 metr pod vrcholem odmítla v cest pokra ovat, ale slíbili jí zlaté prase.) Ocitnete-li se na tak významném bod jako je t eba hora Kremenec, je t eba si vše dob e rozvrhnout, t eba tak p kn jako my. Nebo se tu stýkají hranice t í stát (U - S - P), je z eho vybírat. My volili takto: spaní - Ukrajina, záchod - Polsko, hygiena - Slovensko. Vše šlo jako po másle (p íšt to zkusíme možná jinak). Te bych se ráda zmínila o faun Bukovských vrch. Asi nejv tší atrakcí je výskyt medv d, rys a vlk. Na brtníky jsme se t šili obzvláš, k naší lítosti jsme však zahlédli pouze stopy, ale t ch bylo dost. Jednou ráno nás jeden taky probudil evem, ale Marbulín vid l jenom zavlnit k oví, jinak nic. Vlk a rys ostrovid nic. Ale práv na Kremenci, nekecám vám, nám v noci málem sežrala salámek divoká ko ka. No, aspo n co. Svítili jí p kn o i. V ned li ráno jsme se vzbudili do p kného po así a p es veškeré popohán ní aktivn jšími ( eslo a L ca, Šárka s Manuálem to s námi vzdali hned zpo átku a chodili sami), jsme vyrazili k polednímu. Mimochodem. ervená zna ka, h ebenovka, vede po polsko-slovenské hranici. Na map je sice p kn vyzna ena na slovenské stran, ale nenechte se mýlit. Ona v takových nepravidelných vlnovkách tu hranici neustále p ekra uje tam a sem a sem a tam. No, a z toho plynou jisté potíže, nebo p ekro ení hranice jinde než na oficiálním hrani ním p echodu je jaksi, ehm, no, nelegální. No ano, p átelé, a z toho vskutku plynou jisté potíže - Manu by mohl vypráv t... No nic. Tak tedy ned le. Neb momentáln tento literární skvost tvo ím bez mapy atp., nemohu bohužel doplnit sv j textík fakty, kteréžto vrchy jsme v tento den zlezli, ale mohu napsat toto: romantika, poetika - nekone né lesy, k ivolaká údolí, tu vesni ka, tam polí ko, prostor, n žné oblé kope ky (já po ád tvrdím neosídlené Beskydy), poloniny, nádherné buky - co strom, to um lecké dílo, rozkvetlé vo avé louky, maliny, žáby a mod í a tyrkysový slimáci a klid a civilizace mi m že vlízt klidn na záda. Tak, a když už jsem se tak utrhla a jsem sentimentální, napadá mi vyslovit se takto - Pánb h si dal záležet. Tak dost. Abyste si nemysleli, že ned le byla fádní, nesmím rozhodn vynechat konec dne. Ono se totiž od pozdn jšího odpoledne nad námi p kn honilo, tedy mraky, a taky poh mívalo. No a k ve eru asi kolem 18 30 jsme fascinovan pozorovali, jak p es h eben, který jsme práv p echázeli se z údolí ženou mra na nebo spíš kupa oblak. Úžasná podívaná. Sem tam pravda n kdo prohodil: "To bude ale p knej déš ", ale nikoho to nerozhodilo ani do té míry, aby si za sucha vyndal svou úžasnou nepromokavou bundi ku i návleky, jež vlastníme. eknu vám, to byl ale p knej déš, jen co byla pravda. A taky bou ka, že slabší povahy (Kachna + L ca) se za ínaly bát. A eknu vám - nitku byste, když to skon ilo, na nás nenašli suchou. A zde musím vychválit své botky, nebo do nich nenateklo špi kama, což mne velice pot šilo. Musím se však zmínit i o jejich majitelce. Svým ignoranstvím si zp sobila (jako ovšem všichni ostatní také), že jí do t ch
8 Osmé íslo bot nateklo vrchem, resp. ponožkami, které krásn nasákly všechnu tu vodu ano - až do špi ek (což mne velice nepot šilo). A malá poznámka nakonec: v zte, že když prší intenzivn nap. z levé strany jako v našem p ípad, v levé bot je mnohem v tší rybní ek (v levé tedy v tomto p ípad - pozn. red.). Nu, co dodat, Manuál a Šárka se nenechali lacin zblbnout p írodním úkazem a vrhli se do k ovisek pod celtu, kde déš p e kali vlastn suší (zcela suší - pozn. red.). Ale sranda musí bejt. Po neúsp šném pátrání po pramínku. 1 jsme došli, te již celí zmrzlí, k pramínku. 2, kde jsme p enocovali. Nebylo to sice ideální místo, podle stop nejspíše k ižovatka medv dích cest, ale ráno jsme se probudili 1) všichni, 2) celí, 3) se všemi zásobami, tak co. Bylo slune no, v trno. Bylo i mokro, hlavn v našich botách. No, ale state n jsme (op t až k polednímu) vyrazili dále. Ov šeni nejen svršky, ale i svým spodním prádlem na báglech, jsme již za krásného teplého po así (št stí n kdy sedne i na vola) dorazili do Ruského sedla, kde jsme ob dvali a sušili se dv hodiny. P o h o d a! M + Š m li naplánováno dojít na Balnici, kde m l být n jaký hotel nebo co, zkrátka razili zase d ív. My jsme to mínili nechat osudu. A byl k nám vlastn milostiv, což se ovšem neukázalo hned. Dokonce to i vypadalo, že je osud mrcha. Opakovala se totiž situace z p edchozího dne, nenašli jsme vodu tam, kde m la být. Šlapali jsme do soumraku ponurým lesem, Bobina bolavé koleno, všichni unavení a vodu jsme nenašli. Našt stí jsme kone n narazili aspo na p knou louku na spaní, podotýkám, že na polské stran. Rozhodli jsme se tedy s vodou ve er vysta it a ráno dojít na snídani na již nedalekou Balnici. Abych nezapomn la - tady na té louce nás ráno probudil ten medv d, ale jak již jsem prozradila, nevid li jsme ani chlup. To ráno se nám poda ila ješt jedna v c - jednou jedinkrát za celý týden. Vstát (a dokonce ujít ten kus, co nám zbýval k Balnici) d íve než Š a M!!! Fakt!!! Když jsme tam došli, ti dva byli ješt ve stanu. Už vzh ru sice, ale ve stanu. Spole n jsme tam posnídali, nabrali jsme vodu, Š a M zaplatili, nechali se zapsat od majitele, že tam spali a razilo se dál. Tentokrát na poslední etapu, plánovanou v etn ústupu do údolí a vesnice, kde by jel autobus na Humenné. Ješt k tomu hotelu Balnica, abych to uvedla na pravou míru, tedy p edstavte si: chalupa, zahrada, pumpa, stáj, suchý záchod, opodál kon, p ed chalupou, považte, koleje. Spát m žete (spíš nem žete, viz dále - pozn. redakce) ve svém stanu na té, no, zahrad. Takže "hotel". Te aby to ale nevypadalo nepat i n - mn se tam moc líbilo, jen vysv tluju ten výraz hotel. A zase sluní ko, teplí ko, p íjemné cesta, prost nádhera. Šárka s Manuálem si drželi menší náskok, sem tam se kochali, takže jsme je došli, zkrátka pohoda. No jo, jenže najednou je vidíme, že stojí, a to nikoliv proto, že by se kochali, ale protože vesele promlouvají s polským pohrani níkem. Blížili jsme se k nim a s úsm vem na rtech nám sd lovali, že jsou zat eni, což jsem já osobn považovala za vtípek. Chyba lávky. Milý pohrani ník je skute n byl nucen (ha, ha, ha - pozn. red.) zatknout, nebo tu noc spali na polské stran - tudíž nelegáln p ekro ili hranici - tudíž - šup do lapáku! Ha, ha. On si je totiž ten polský ob an, kterému platili na nocleh v tom hotelu, p kn zapsal a šupito presto vše nahlásil. Asi musel. No, zkrátka, nás si bd lý strážce hranice zapsal do blo ku se slovy (p ekládám): "Chra vás Pánb h p ekro it hranici do Polska." A M + Š si odvedl se slovy (p ekládám) "Vás zatýkám". S námi se, pravda, ješt rozlou il (p ekládám) - "Nashledanou" a bylo vymalováno. Bylo úterý podve er, sraz jsme si s t mi kriminálníky dali ve tvrtek ve 12 00 o 400 km dál v Liptovském Mikuláši, nezbývalo tedy nic jiného než dojít k n jaké ústupové cest sm rem údolí a ves. Ta vesnice se jmenovala Vyšná Jablonka a všichni na ni ur it budeme rádi vzpomínat. Už jsme se blížili údolím k vesnici, když tu nás míjelo auto. idi p ipozastavil, vystr il hlavu z okénka a vybafl na nás: "Kam jdete?!" Dost zostra, alespo mn se zdálo. My jen opatrn odpov d li, že do vesnice, na autobus. A on už celkem mile: "Tak to se stavte v bufetu, tam už na vás ekají." My jsme se jen na sebe podívali, ekli, že jasn, d kujem, a auto odjelo. Hned na za átku (nebo na konci?) vesnice jsme objevili zastávku autobusu a, opravdu, s jízdním ádem! Dodávám, že se zdálo, že platným. Zjistili jsme, že autobus nám jede v 7 30 do Humenného, což bylo vcelku ideální (jen v as vstát a sbalit - pro n které trochu problém), a ekli si, že dojdeme na konec (nebo za átek?) vesnice a utábo íme se tam, neb tam n kde m la být ješt jedna zastávka. D vod k tomu byl dost jasný - alespo o pár minut protáhnout ráno, tedy as p íjezdu (nebo odjezdu?) autobusu. Procházíme tedy vesnicí a hle - bufet! A otev ený. U n j zahrádka, lavice a stoly a pár host. Neváhali jsme a šup zchladit hrdlo. N kte í colou, jiní 12 pivem Smädný mních. Hned se na nás vrhli místní
9 Osmé íslo mladí, p íjemní chlapci, a hned odkud jste a co tu d láte atd. a taky ve er, že bude ohe, tak a p ijdeme, že pokecáme. My jsme s úsm vem d kovali, vytla ili ze sebe pár výmluv, jako že jsme unavení, musíme jít v as spát a spokojen ve e eli, popíjeli a plánovali, kam dojdem a kde postavíme stan. Jenže milá nabídka se ješt n kolikrát opakovala i s ujišt ním, že stan m žeme postavit t eba hned "tu", no, za ínali jsme váhat. Nocleh nám pak nabízeli ješt dva úpln s atí lesáci, ale t m jsme mínili rozhodn uniknout. No a když už jsme se opravdu zvedali, pozvání od t ch sympatických kluk se ješt jednou opakovalo. No a my už tém zjihlí jejich pohostinností jsme ho p ijali. Takže jsme si p isedli, dali si ješt pití a do hovoru. Bylo to velice milé posezení, které jsme kon ili lehce spole ensky unaveni, zvesela se potácejíce ke stanu. Ráno jsme vstávali asi hodinu p ed odjezdem autobusu, tedy asi v 6 30. Že skute n jede, jsme se ve- er ješt p esv d ili u místních. Vše jsme kupodivu celkem v pohod zvládli a v as se vydali na zastávku autobusu na ten první konec vesnice (nebo za átek? Hergot.). Každopádn jsme tam došli a najednou vidíme a slyšíme, že autobus vyjíždí z takové postranní uli ky a mizí v dáli. Vyd šen jsme za ním zírali a íkali si, to je teda opravdu dobrý. My jak pitomci jdeme na konec vesnice na zastávku a on sem prost nezajíždí. Zkoprn lí jsme se courali zp t do "centra", když tu se proti nám ítí kluk na kole a k i í na nás, že už nám ten autobus "id ". A za ním v t sném záv su COUVÁ (!) autobus. Ji íkovo vid ní nemohlo být vype en jší. Te už totáln zblblí jsme nastoupili, idi s úsm vem pravil n co, jako že to jsou ti eši, a už jsme to drandili. Ješt malá zastávka p ed bufetem, kde naši sta í známí v záchvatu smíchu, bavili se z ejm našimi p ekvapenými obli eji, nám sd lili, že autobus odchytli, neb jim bylo divné, že nesedíme uvnit. A ješt dodávali: "Ve sme vám vraveli, že zastaví tu." My jsme totiž m li nakonec stan postavený na lou ce hned proti bufetu, u silnice. Kachna si to pamatovala, že to vraveli, jenže kde by ji napadlo, že to mysleli vážn. My echá ci Pražá ci tohle už prost nejsme schopní pochopit a absorbovat. Museli jsme vypadat opravdu komicky, nebo jsme jen s vd nými, p ekvapenými úsm vy stále dokola d kovali. Prost jiný sv t, škoda, že ne náš. No a už nás ekala celodenní cesta sm rem Liptovský Mikuláš a Ž árská dolina, tedy Rohá e. Ti, co tam už byli, se velice t šili (L ca se, pravda, víc obávala), Bobo byl zv dav. A jak jsme si to užili tam, to už vám teda ne eknu, protože toho ode m bylo opravdu dost (vi, Manu!). (Ano, Kachno. - pozn. red.) A záv r? Bukovské vrchy - lidi, p íroda - nádhera, nádhera, nádhera... Kachna JAK JSEM BRU EL V POLSKU aneb BIESZCZADSKÉ ELEGIE Jak již Kachna decentn nazna ila, expedice do Bukovských vrch neskon ila pro Šárku a pro mne práv podle našich p edstav. Tedy jak to bylo doopravdy: Jako správní sportovci a také trochu kv li mým hodinkám, které se za noc dokázali p edejít o šest a více hodin, jsme vstávali vždy asn ráno, kdy ješt druhá skupina ( eslo, Kachna, Marbulín, Bobo a L ca) m la p lnoc, nebo p inejmenším šest hodin ráno, a vyráželi na cestu. eslovci nás ob as dohnali a oba první dny jsme se vždy ve er sešli a spali na jednom míst (viz Kachnino úžasné vypráv ní - v rukopise na t ináct stran). Až t etí den jsme se rozhodli využít krásného po así a po dohod s eslem jsme se definitivn odtrhli s odhodláním dosáhnout Balnice, což je železni ní stanice p ímo na hranici a trochu na polské stran, kde má být hotel, v n mž se dá p espat za jeden zlotý, jak íkala mapa a jak p ed odjezdem do hor m informovali zkušen jší spolužáci. eslovci nás bu doženou, nebo se sejdeme další den u ur eného hrani ního znamení (patníku). Ten den jsme si skute n mákli. Od místa noclehu (pod P ašou) jsme klesli do Ruského sedla, kde jsme si výborn poklábosili s polskými pohrani níky, vojáky v prezen ní služb, a pak vystoupali smrtící kopec Rypy a dál uhán li ob as z kopce, ob as do kopce, ale všechno p kn daleko. Na erninách, když už jsme všechno vzdávali a za ali hledat místo na spaní, jsme potkali skupinu Slovák. Ti uvedli mé hodinky na správnou míru (18 00 19 00 )a íkali, že na Balnici je to slabou hodinku a p l. No a my povzbuzeni t mito zjišt ními jsme vyrazili znovu vp ed. P ed devatenáctou hodinou jsme skute n a kone n dorazili na Balnici: lov k projde p t metr z lesa (tedy od hranice na polskou stranu) a stane na kolejích. Za kolejemi stojí chalupa, u chalupy studna, lou ka na tábo ení a stáj s kadibudkami.
10 Osmé íslo V d li jsme, že p ekra ujeme hranici na polskou stranu, ale íkali jsme si, že pokud Poláci necht jí, aby jim tam n kdo chodil, budou na tak exponovaném míst pohrani níci, a ti nás v nejhorším p ípad pošlou zp t. Jenže pohrani níci tam nebyli. Pouze na plácku u chalupy stanovali dva páry Polák, kte í nás ubezpe ili, že tam vklidu m žeme rozbít namiot (stan) a že majitel dorazí n kdy v noci. Sluní ko zapadalo, ale ješt h álo a my jsme si va ili výbornou ve e i a lebedili si, jak je dob e, že nespíme n kde v temném lese na slovenské stran, kde je p kná zima. Než jsme šli spát, majitel a ubytovatel v jedné osob nep išel. Ráno jsme si trochu p ispali a probudil nás až esl v hlahol. eslovci si p ivstali a dohnali nás (asi jim byla ráno zima). Spole n jsme posnídali a my jsme si zabalili. P išel majitel, sympatický t icátník ve špinavých kalhotách a s dlouhými vlasy, že si nás pot ebuje zapsat a že pot ebuje zaplatit, než p jdeme. Vyhov li jsme mu, poklábosili a šli dál. V ohrad vedle chalupy se pásli kon. Vyrazili jsme op t po h ebenu, asto jsme se kochali a fotografovali. Jednou jsme byli vp edu my, jednou eslovci. Když jsme vyšplhali do takového menšího kope ku a pohlédli na strž, kterou jsme m li pokra ovat dol, uslyšeli jsme zvuk motorky. Zni eho nic se proti nám vyno il polský pohrani ník na motorce, zastavil a "Proše, panstwo, dokumenty ke kontrole." Nijak jsme se tomu nedivili, už ti dobráci na Ruském sedle nás kontrolovali, ale pro ne, eho se m že bát mírumilovný nekriminální turista na st edoevropské hranici. Ochotn jsme vytáhli pasy a podali je tomu (podle výložek) plukovníkovi. Ten si je prohlédl a zeptal se, kde jsme spali. Chvíli jsme se snažili mlžit, ale m l p esné informace, takže nezbylo, než p iznat, že na Balnici. Na to ten polský dobrák odpov d l, že nás musí zatknout. Podle tónu, jakým to pronášel jsem si myslel, že to je n jaká povedená legrace. Ale když za al hlásit do vysíla ky naše nacionále, poznali jsme, že to myslí doopravdy. Zatím nás došli eslovci. Je si také zapsal, ale nezatkl je, nebo oni na Balnici nespali a sympatický majitel si je nezapsal. Rozlou ili jsme se s eslem a spol., kte í padali smíchy, a domluvili si sraz pozít í v Liptovském Mikuláši. Bylo asi p l tvrté. Náš plukovník nám ekl, že nás odvede na stanici, kde s námi sepíše protokol, a pak nás odveze na hranici asi o 30 km dál a p edá nás Slovák m. Legrace. Scházeli jsme ze h ebene ne severovýchod k vesnici Maniów, kde na nás m lo ekat auto. Nejd ív jsme šli Šárka a já a za námi se odstrkoval nohama plukovník na motorce. Šli jsme cestou necestou, chvíli i potokem, jen z nás lilo. Na silnici nás naložil Land Rover se dv ma sympatickými polskými pohrani á skými vtipálky. Zatím to vypadalo, že naše zat ení je velká legrace jak pro nás, tak pro Poláky. Byli hodní a milí. Dovezli nás na svou stanici: nízký dvojpanelák v Lupkow - v jedné p lce bydleli rodiny voják, na dvo e si hráli d ti a zv dav na nás koukali a v druhé p lce bylo velitelství Bieszczadské pohrani ní stráže. Uvedli nás do p ízemní místnosti, která sloužila jako provizorní v ze ská cela: oplechované dve e s kukátkem zatížené koulí, jaké se p ivazovali kdysi v z m k nohám, na zemi parkety, na oknech záclony a záv sy, na st nách obrázky - hory a vojenská p ehlídka -, na balkón m íže až ke stropu a uvnit dva stoly a t i židle. Uva ili nám aj a pot ásali si s námi rukama. Z plukovníka se vyklubal velitel celé bieszczadské oblasti, tedy velké ásti slovensko-polské hrani- zase p ib hl plukovník a honem, honem, sbalte se, Slováci už ce. Jaká est. Dv ma prsty ukal do psacího stroje, jak se jmenujeme, kde bydlíme, kam chodíme do školy, jak se jmenují naše rodi e, kdy jsme p ijeli a kudy jsme šli. Po vylí ení trasy jsme si získali uctivý a nev - ícný obdiv. Plukovník ješt sepsal všechny bankovky, které jsme m li u sebe. Po výslechu pak volal dlouhou dobu do vysíla ky: "Zero, zero." Asi za t i hodiny po p íjezdu na stanici tam ekají. Naložili nás zase do džípu a odvezli k malé nákladní železni ní stanici. Odtud jsme šli už jenom s plukovníkem p šky asi dv st metr po kolejích k železni nímu tunelu, jím jsme prošli a na druhé stran nás již ekali slovenští policisté. Jako ve filmu. Policajti byli t i. Dva ve st edních letech v uniform a jeden starý v civilu - ná elník. P ivítali se s plukovníkem, p edali si papíry a poklábosili, kde jsou kde na hranici skupiny turist a kam zítra b hem dne dojdou. V Bukovských vrších není úniku. Pak to za alo bejt teprve drsný. Odvezli nás na stanici do Paloty a cestou m l jejich ná elník spoustu e í. Našt stí jsme v tšinu neslyšeli nebo nerozum li. Zase si nás zapsali, a pak nám ná elník navrhl, že nás nejd íve vezmou do hospody, a potom nás odvezou do Humenného. Nejd ív ovšem zaplatíme pokutu. Ná- elník, který stále tvrdil, že nechce nikomu ublížit (ha,ha), ji stanovil na ty ista za jednoho. Zaplatili jsme a
11 Osmé íslo odmítli pozvání do hospody. Ná elník tedy odjel sám s jedním p íslušníkem. Bylo asi osm hodin. S námi z stal jeden pom rn sympatický, p íjemný a st ízlivý policista, trochu jsme poklábosili. ekl nám, že ve 22 15 nám jede z Humenného vlak do Mikuláše. (Do Humenného to bylo cca 60 km.) Po p l desáté p ijel ná elník a spol., oba ádn pohroužení a p isedli k nám. Za alo stíhání vlaku. Cestou jsme se od ná elníka zase dozv d li spoustu životních mouder umocn ných alkoholem, našt stí v tšina op t zanikla v hluku motoru. Byl tu ale ješt jeden problém - nem li jsme slovenské peníze, všechny padli na pokutu. Sto t iceti kilometrovou rychlostí jsme se v ítili do Humenného a zabrzdili p ed hotelem. S jedním policistou jsem vb hl dovnit a snažil se p esv d it personál, aby mi vym nil peníze. Nepoda ilo se. Našt stí paní v pokladn na nádraží nám vzala i eské, a tak jsme se rozlou ili se slovenskou policií a na poslední chvíli nastoupili do vlaku. Do Liptovského Mikuláše jsme dorazili v p l t etí ráno (o t i tvrt dne d ív než eslovci), zd ímli si na nádraží a v p l sedmé jsme byli na Liptovské Ma e, kde jsme se až do rána dalšího dne za nek es anské vstupné do kempu opalovali a koupali. Ve tvrtek v poledne jsme se sešli s eslem v Liptovském Mikuláši a vyrazili do Rohá. Ale to už vám poví Bobina. Kriminálník Manuál 1. DEN TVRTEK Po áte ní výstup za al asi okolo 13:00 hod. po žluté zna ce na BARANEC 2184,6 m, fakt vysoko tento krát i s Manuálem a Šárkou. Cestou jsme si na Holým vrchu dali okošku a ASKOFIN ten d lá v ci, to byste ani nev ili. Když jsme tam kone n vyb hli a já jsem se rozhlídl,bylo to ÚŽASNÝ a jak tam foukalo,to mi snad ani nevadilo. Vid li jsme na naše budoucí spaní - Žiarske sedlo 1917,1 m,to nás ale ekal ješt jeden kope ek Smrek 2071,8 m. Vid li jsme hódn daleko,až na Tri kopy a na Ostrý Rohá fakt ostrej. Co vám budu povídat,bylo to tam tak nádherný m li jste tam jet s náma. Na Baranci jsme si dali obídek - amka. Cestou na Smrek jsme potkali dva kamzíky byli hezký a roztomilí, když nebyli v kleci,tak jsme si je vyblejskli,ale v bec se jim to nelíbilo a tak utekli. Když jsme došli do Žiarskeho sedla,postavili jsme stan a došli pro vodu do Smre ianky. Cestou zp t jsme vid li malí,hezký svišt,co svišt li a jedli okolní kytky. Potom jsme se vrátili, ud lali pap a šli na kut. Kv li bou ce,co nás zastihla,nebyla noc v bec klidná.spát na kameni,ve stanu o p ti lidech,to není to pravé o echové. 2. DEN PÁTEK Ráno bylo jako v pe ince hezky bílo a už v bec nebylo nic vid t. Po vydatné snídani jsme se vyšplhali na Pla livé 2125,1 m.tam byl teda výhled,to vám eknu ne eknu,to musíte vid t. Šli jsme dál do Smutného sedla a pak hurá na Tri kopy 2136,3 m. Tam na nás ekali et zy a tam jsme d lali dost horolezecké kousky. Stoupání nekon ilo,po ád se stoupalo na Hrubou kopu 2166,4 m až na BANÍKOV 2178 m. Mimochodem cestou na Baníkov vedli taky et zy. Byla to hra ka. Jak pro koho. Když jsme sešli do Baníkovského sedla,za ali jsme hledat míste ko na spaní. Nebylo,nebylo. A tak jsme museli klesnout hodn nízko. Strašnej sestup a museli jsme jít níž a níž,protože nikde nebylo tak velký a rovný místo na náš stan. Manu se Šárkou m li malej stan a tak si našli jedno hezké hnízde ko vedle cesty. Nakonec jsme si taky jedno našli,ud lali jsme si jídlo a hurá spát na kamení.
12 Osmé íslo 3. DEN SOBOTA Jakej sestup,takovej výstup hr za. Cestou nahoru jsme nabrali Manuála a Šárku. Jen co jsme se dohrabali do Baníkovského sedla a dali si náš oblíbený ASKOFIN,za al výstup na Pacho u 2166,6 m. Cesta pokra ovala po ervený p es Spálenou 2083,3 m a Skriniarky na Salatín 2017,6 m. Cesta byla klikatá a vedla do kope ka po etízkách. Na Salatín jsme sn dli to,co už jsme nepot ebovali a co nám p ebývalo,hlavn okolády. Tam bylo tak hezky. Když jsme se najedli a pokochali nádhernou krajinou a výhledy HURÁ dol po zelený. Ten sestup,ten nás odrovnal. Tolik a tak velikých bor vek jste nikde nevid li. V p lce cesty jsme se napojili na žlutou a šli Jaloveckou dolinou k autobusu. Když jsme ekali na autobus,jedna kolemjdoucí babi ka nám dala letní jablí ka. Autobus nás odvezl do Liptovského Mikuláše,kde jsme si došli na ve e i. Jedna nesta ila. Každý jsme si dali dv ve e e + polívky. Cestou z izby hospody,jsme se zastavili u rockové kapely. Okolo 23:00 hod. jsme si vyzvedli své ba žky z úschovny a p ebalili je,zahráli kostky a za chvíli jsme už spinkali ve vlaku a jedém do Prahy. Bobina TÁBOR Na tábo e se mi líbilo to, jaké bylo po así. Tábor byl super, hlavn že na n m hodn lidí slibovalo. T eba Svižník, Nerost, Dalí, Lump a já. A líbili se mi funkce, kdo co d lá. Byli poš ák, latrí ák, ná a ák, nást nká, petrolejká, spor ák atd. Na tábo e se mi nelíbilo, že nejeli Veve ice, Amálka a Špagetka. Tímto je žádám, aby p íští rok jeli na tábor a aby nejeli na n jakej jinej. Vadily mi ty ranní budí ky, byly moc brzo. Tábor byl moc krátkej a bylo moc marod. A cht l bych vás upozornit, že Havaj hraje moc dob e hokej, tak bacha na n j. Tak táboru zdar! Šváb TÁBOR '98 H už to za ít nemohlo. Sraz v 7 15 na Hlavním nádraží. Po n jaké chvíli se dostavil i Manuál a za- al vybírat bezinfek nost a karti ky pojiš ovny. D tí se dostavilo deset a k tomu dva vedoucí. Po rozlou ení jsme se odebrali k vlaku. Vlak byl skoro prázdný, a tak jsme se mohly posadit. P i cest jsme se šílen nudili, a proto n kdo navrhl, a si zahrajeme karetní hry. V bec jsme p i hraní nešvindlovali. A tak to šlo furt dál, až vlak zastavil v eské T ebové. Tam jsme m li hodinu asu, než nám jel vlak do Lanškrouna. Vylezli jsme z nádraží a posadili se na lavi kách p ed nádražím. Doktor??? profesor Pan David prohlásil, že si utneme hakys. P i této velmi fyzicky vy erpávající h e se všichni dob e pobavili, obzvlášt pak Havaj. Po n jaké dob jsme se vrátili na nádraží, kde nás ekal expres eská T ebová - Lanškroun. Po nastoupení do vozu první t ídy se vlak pomalu rozjel. Asi po tvrthodin klidné jízdy kone ná, vystupovat, Lanškroun. Tam nám málem ujel autobus. V Nepomuku jsme se vydali po žluté sm r tábo išt. Další p ekvapení až v dalším ísle. SUP (Pavel) Redakce: Michal Zikán Manuál P isp li: Vojt ch Ve erka - Šváb, Pavel Ve erka, Ond ej Kubant - Bobina, Václav Zeman - Šík, Hana Skurovcová - Kachna, Pavel Šochman - eslo, David Procházka - David, Michal Kojan Ptero, Vít Masopust Job + všichni p isp vatelé do táborové kroniky Redak ní e-mail: Michal.Zikan@lf1.cuni.cz