Západní Krkonoše

Transkript

1

2 Motto: Když cestují, zvláště nyní, maximálně využívám svobodu, kterou mám. Nemám rád rutinu, stereotyp, nudu. Mám rád změnu, nevědět co nastane za chvíli, zítra, kde budu nocovat, koho nového potkám. Západní Krkonoše Dramaturg každoroční největší kulturní akce v Jičíně Jičín, město pohádky a náš přítel JUDr. Slávek Veselý mě znovu oslovil, abych po úspěšné přednášce letos v knihovně Putování do Santiaga připravil pro příští rok besedu o Cestování po republice. A tak pokračuji ve výletech po našich horách, tentokráte nejbližších a krásných Krkonoších. Plním si zároveň své sny, které mě stále ženou dopředu. V přírodě se cítím stále dobře a poznávám nové lidi, kteří mě vnímají, poslouchají, a já se od nich učím. Někteří mě dokonce mají rádi, píší maily atd. Jeden za všechny: Eliška, klientka z Dolomit Vždy velmi ráda čtu Tvé zápisy z cest. Tvé vyprávění potvrzuje, že přátelé jsou skutečně jako andělé, kteří nám pomohou, když naše křídla zapomenou létat. Přeji Ti tedy hodně takových Andělů na Tvých cestách. Krkonoše jsou turisticky nejvýznačnější a nejnavštěvovanější horská oblast republiky - jak v létě, tak v zimě. Výlet jsem začal v Harrachově, v jehož blízkosti jsem procházel před necelým týdnem při přechodu Jizerských hor. U Luční boudy jsem se chtěl přiblížil ke Sněžce, kde jsem zase procházel při přechodu východních Krkonoš také nedávno, 26. listopadu. Krkonoše jsou také častým cílem mých výletů na kole z Jičína (Zlaté návrší, Špindlerovka, Černá hora), neboť vzdálenost je pouhých km. Výlet jsem předpokládal dvoudenní, se zajištěným ubytováním na Luční boudě s vlastní karimatkou a spacákem za 230 Kč včetně snídaně. Počasí však mi nepřálo a hlavně byla velká 1

3 mlha nebo-li nebylo skoro nic vidět. Proto jsem se rozhodl výlet zkrátit jen na jediný den pondělí Harrachov Mumlavský vodopád 3 km Vosecká bouda (1320) 10 km Pramen Labe 12,5 km Vrbatova bouda (1396) 15 km Horní Mísečky 19 km Špindlerův Mlýn 24 km Ráno jsem odjel z Jičína vlakem v 5.26 hod. přes Turnov, Železný Brod, Tanvald do Kořenova s příjezdem v 7.54 hodin, kde dle nového jízdního řádu vlak končí (dříve jel až do Harrachova důležitá informace pro lyžování v polských Jakušicích a Orle). Jízdné 32 Kč za 62 km. Dále busem stojícím před nádražím v 8.00 hod. do Harrachova nádraží s příjezdem 8.18 hod. jako jediný cestující za 14 Kč včetně poplatku za velký batoh. Dále už jsem šlapal po tzv. Harrachově cestě k Mumlavskému vodopádu pohodlnou lesní cestou podél řeky Mumlavy s vrstvou asi 2

4 15 cm rolbou upraveného sněhu. Před Krakonošovou snídaní jsem odbočil vlevo a pokračoval už neupravenou cestou k Vosecké boudě, kde sněhu i mlhy přibývalo. Bouda byla uzavřená (až od ) a tak jsem pokračoval k pramenu Labe na Pančavskou louku. Labe, největší česká řeka, pramení na rašeliništi (1386m) na Labské louce na 3

5 hraničním hřebenu. Sněhu bylo stále více, občas i návěje a nepříjemné byly překryté strouhy, do kterých jsem občas zapadal zrovna jako do návějí sněhu. Byl jsem rád, že byly vidět tyče nebo-li zimní značení, neboť mlha opravdu zhoustla a přidal se i vítr. Teplota v této výšce cca 1400 m n.m. se pohybovala kolem mínus 10 C a tak or ientační tabule byly překryté namrzlým sněhem a později i můj batoh, bunda, čepice 4

6 i rukavice a dokonce i obočí. Bylo velmi namáhavé prošlapovat cestu sněhem. Při odbočce směrem na Vrbatovu boudu jsem se rozhodl, že budu redukovat svůj plán vystoupit ze Špindlerova Mlýna přes Výrovku na Luční boudu, neboť bych tam přišel nejdříve po 17.hodině, tzn. minimálně hodinu po tmě s baterkou. Rozhodující však bylo, že nebylo skoro nic vidět a také fotit. Před Vrbatovou boudou jsem potkal jediného lyžaře za celou cestu od rána a to značně promrzlého, neboť sjížděl mírně dolů. Ten mi sdělil, že chata je otevřená a navíc nově opravená. A tak jsem s radostí využil opět jako jediný host její útulné prostředí a příjemně hřející krbová kamna. Popil jsem šálek čaje za 25 Kč, dobil telefon a informoval manželku, že se dnes vrátím domů a nebudu spát na Luční. Z chaty jsem se ještě vrátil k zasněžené mohyle Hanče a Vrbaty, kam vystupuji s jičínskými všesportovci 5

7 každoročně kolem termínu 24. března, což je den, kdy v roce 1913 zahynul při závodě na 50 km vynikající závodník Bohumil Hanč společně se svým přítelem Václavem Vrbatou. Sestup po zasněžené silnici na Horní Mísečky už byl snadný, neboť vítr se utišil a sníh na cestě byl ujetý rolbou. Na Jilemnické boudě jsem pojedl z vlastních zdrojů, na WC vyfénoval promočené rukavice a namrzlou čepici a začal sestupovat po zasněžené sjezdovce, resp. bobové dráze do Špindlerova Mlýna (vodní děla zde vyráběla umělý sníh). 6

8 Ve vytopené čekárně autobusů jsem využil čas do odjezdu k ohřátí vlastního oběda na mém plynovém vařiči a v 15 hodin odjel přes Novou Paku s přestupem do Jičína (v autobuse opět jediný cestující) s příjezdem v hodin. Jízdné 55 Kč + 24 Kč. 7

9 Nakonec se musím vyznat z krásných pocitů, které jsem měl: za prvé už v Nové Pace při 25ti minutovém čekání na přípoj v příjemné prosklené cukrárně nad šálkem horké čokolády, kdy jsem pojídal domácí oříškový koláč, zatímco venku začalo hustě sněžit. Za druhé to bylo po návratu domů při setkání s Jitkou a zhodnocení úspěšného dne, kdy jsem dokázal mimo jiné přehodnotit svůj dvoudenní program a uměl od něj ustoupit vzhledem k počasí, které na horách panovalo. Mohu se tak těšit na další pěkný náročný výlet, kdy budu za lepšího počasí kráčet na lyžích či sněžnicích po hřebenu centrálních Krkonoš z Luční boudy přes Výrovku, Bufet na rozcestí, Liščí horu, Lyžařskou boudu, Pražskou a Kolínskou boudu a dále stoupat na Černou Horu a po sjezdovce nebo sáňkařské dráze sestoupím do Jánských Lázní nebo až do Svobody nad Úpou. V Jičíně I v a n PS: včera ráno jsem si vychutnal běžeckou procházku cca 12 km s přáteli Mirkem Jiranem a Jardou Slaninou, naším vodičem, kolem Zebínu k Železnici, Kbelnici a zpět na Čeřovku. Kéž bych nebyl líný a chodil častěji. Jitka Press Jičín Copyright Jitka