HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A 3 / 2011 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Židům 13,3 Mít nadìji, kde u nadìje není Odzbrojování kolumbijské temnoty Úvaha Toma Whita Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Hans Martin Braun LET PŘES HRANICE Německý podnik uzavírá smlouvu se Sovětským svazem a stává se přitom objektem ruské hospodářské špionáže. Když jeden z podnikatelů, vášnivý letec, navštíví Sovětský svaz, setká se zde s podzemní církví a zjistí nečekané skutečnosti. Dojde k ilegálnímu přeletu finské hranice, který má nečekané důsledky Autor, narozený 30. září 1934 v jižním Německu, je sám vášnivým letcem a zná křesťanské hnutí odporu v SSSR z vlastní zkušenosti. Po řadu let organizoval různé podpůrné akce, jejichž cílem bylo pomoci pronásledovaným křesťanům ve východním bloku. V této knize líčí své zkušenosti formou napínavého románu založeného na skutečných událostech. Vázaná, 11,5 17 cm, 120 stran, 2. vydání, doporučená prodejní cena 138 Kč MIMOŘÁDNÁ NABÍDKA: Objednáte-li si knihu LET PŘES HRANICE do 15. října 2011, dostanete ji za zvýhodněnou nakladatelskou cenu 112 Kč. HLAS MUÈEDNÍKÙ 3 / 2011 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY: Odvážný kolumbijský křesťan Rolo rozdává evangelizační literaturu v tzv. rudých zónách nejnebezpečnějších místech Kolumbie.
R I C H A R D W U R M B R A N D N A P S A L Vytrvat a do konce Láska má nadìji. (1. Korintským 13) Naši milovaní! Láska má nadìji i tam, kde to odporuje zdravému rozumu. Kdy jsem byl ve vìzení, napsal jsem svojí ro dinì: Nejneodùvodnitelnìjší nadìje je odùvodnitelnìjší ne odùvodnìné zoufalství. Abraham vìøil, kdy mu bylo 99 let, e bude mít ještì syna, který bude zakladatelem velkého a silného národa. Øekl to Bùh. To byl dostateèný dùvod, aby v to pevnì doufal. Kdy byl vyzván tohoto syna obìtovat, byl hotov to uèinit. Nadále doufal, e zaslíbení bude naplnìno, i kdyby mìl jeho jediný, milovaný syn zemøít. To je to, èemu Bible øíká mít nadìji, kde ji nadìje není (Øím 4,18). Je nadìje, která doufá i tehdy, kdy nám rozum øíká, e je to nesmyslné. Nemoc není pøekákou Kdy jsem byl nedávno v Anglii, tìce jsem onemocnìl. Lékaøi hovoøili o mrtvici, infekci a ochrnutí mnoha nervù. Došlo to tak daleko, e jsem nemohl pohnout ani jednou konèetinou ani se obrátit na lùku. Jeden pastor se mì zeptal: Co byste nám chtìl øíci jako poslední slova své kazatelské sluby? Odpovìdìl jsem: Taková sluba nikdy nepøestává. Pokraèuje i po smrti. I v nebeském Jeruzalémì bude uzdravení (Zj 21,4). Nadìje sní o nemoných vìcech. Pak jsem dostal telefonát z Rumunska. Jste zván, abyste kázal v nejzlovìstnìjším podzemním vìzení v Jilavì. (Moje ena i já jsme tam byli uvìznìni. Teï poskytuje pøístøeší nejhorším komunistùm.) Mùete pøijít? Jakpak jste nemocen? Odpovìdìl jsem: Nemoc neplatí. Pøi jdeme. Navzdory všem okolnostem jsem doufal, aèkoli jsem byl vyøízený èlovìk, e budu moci kázat komunistickým muèitelùm, kteøí jsou nyní ve vìzení. Usmívat se i za trýznivých muk Toto píši o Rumunsku, zemi silné køesanské nadìje, která byla uchována i tehdy, kdy zdánlivì ji ádná nadìje nebyla moná. V Rumunsku jsem se setkal s bývalými spoluvìzni, kteøí byli tehdy komunisty nuceni jíst vlastní výkaly a ještì se pøitom usmívat. A ti, kteøí byli nuceni je takto trápit, se pøi tìchto ohavnostech museli usmívat také. 1
Nìkteøí z vìzòù, kteøí mìli na vybranou buï brutálnì týrat jiné antikomunisty, nebo také snášet takové ohavnosti, dali pøednost tomu, e se obrátili proti svým nejbliším pøátelùm. Srdce mnohých muèitelù se zcela zatvrdilo. Nìkteøí z nich si nikdy nedokázali pøiznat svoji nesprávnou volbu. Nìkdy dostávali vìzni pøesolené jídlo a pak jim byla odpírána voda. Aby jim byl nahnán strach, byli jednou donuceni poloit se na eleznièní koleje. Jindy na nì zase byli vypuštìni psi, kteøí na nì útoèili. Nìkteøí byli nuceni stát po týdny ve svisle postavených bednách, ve kterých se nemohli ani pohnout. Jiní museli stát hodiny na jedné noze se zdvienými paemi. (Zkuste to vydret deset minut a zakusíte bolesti, které to pùsobí!) Bití gumovými obušky na chodidla bylo velice rozšíøeno. Muèitelé byli jako roboti, zbaveni lidskosti a vykonávající pouze rozkazy komunistù. Sebevrada a dobrým úmyslem Jedinému vìzni se pøes pøísný dozor podaøilo spáchat sebevradu. Øekl: Spìchám, abych povìdìl Bohu, e navzdory všemu, co jsem musel vytrpìt, mohu tyto zlosyny milovat a mohu se modlit za to, aby jim bylo odpuštìno. Bùh mi to neodepøe. Budou zachránìni. Teï se mì neptejte, zdali je v této myšlence nìjaká logika. Byla to pošetilost vìøícího èlovìka, který mohl ve vše doufat, i kdy se to zdálo šílené. Moudrý èlovìk mùe øíci: Mohl se pøece za své muèitele modlit a zùstat pøi tom naivu. Proto nemusel spáchat sebevradu. Ale tøeba mìl strach z toho, e by za velkých muk mohl zapøít Krista, jak to uèinili jiní. Nesuïme, ale hleïme, aby ve státech, kde statisíce prodìlaly takové období pronásledování, nastala zmìna smýšlení. I dnes tam panují obavy z toho, e by k takovým hrùzám mohlo opìt dojít. Mé kázání pro rumunské vìznì V jilavském vìzení jsem ihned získal pozornost všech vìzòù, kdy jsem prohlásil své téma: Rady, kterak uniknout z vìzení. Dozorci se divili, jak je to moné, e èlovìk, který chce dávat takové rady, mohl být pozván do vìzení. Øekl jsem jim, e èlovìk mùe uprchnout a být úplnì volný, i kdy jsou stìny silné, dveøe dobøe uzavøené a okna zamøíovaná toti tehdy, kdy se povznese nad strašné okolnosti. Kdy byl apoštol Pavel s jinými køes- any ve vìzení, napsal: Sedíme, ne na studené kamenné podlaze kobky, ale na nebeských místech (Ef 2,6 podle angl. verze). ádné øetìzy vám nemohou zabránit v tom, abyste tam byli. Toto kázání bylo podrobnì zveøejnìno v tisku. Pak mi bylo dovoleno hovoøit nìkolik hodin v národní televizi o tom, jak je moné uniknout kadému utrpení. Pozdìji jsem se dozvìdìl, e jeden z tìch, kteøí za Ceausescova tyranství vynikali zlými èiny a nyní je ve vìzení, se obrátil a rozhodl se nepo- dat odvolání proti trestu odnìtí svobody na patnáct let, ke kterému byl odsouzen. Øekl, e si ten trest zaslouí. 2
Nadìje pro komunistické pomahaèe Nepovaujte nikdy za ztraceného èlovìka, který vás zradil! Mìjte na dìji ve všem, vèetnì obrácení zrádcù. Tak jako Petr kdy èinil pokání poté, co zapøel Jeíše. Èínský biskup G. Ting si získal jméno tím, e po desetiletí vedl hnutí, ve kterém se registrované církve spoleènì podrobily komunistickému reimu. Toto hnutí popíralo oèividné pronásledování vìøících, oslavovalo bezboné vládce a udávalo úøadùm opravdové vìøící. Zavinilo zatèení a smrt tisícù køesanù. Boí dìti mají nadìji ve všem, dokonce i v tom, e se jidášové mohou obrátit. Tak se stalo s biskupem Tingem. Padla na nìj krev svatých. Tato krev nepadá jako kletba, ale poehnání ke spáse. Kdy se Jeíš modlil za ty, kdo ho ukøiovali, nemodlil se: Odpus jim tento høích, e mì ukøiovali, ale jednoduše: Odpus jim všechno. Podobným zpùsobem se v komunistických vìzeních modlí uèedníci za záchranu odpadlých køesanù, kteøí je dostali do vìzení. Jsme pøece vyzýváni všichni, abychom se modlili za ty, kteøí nám zpùsobili a pùsobí nejvìtší bolest. V dùsledku takových modliteb zaujal právì tento biskup hrdinný po stoj: ve shromádìní nejvyšších vládních èinitelù byl jediným kdo pøedkládal informace tentokrát ale nikoli na své spoluvìøící, ale poukazoval na útlak církve. Byl osobou, od které by se nìèeho takového nikdo ani v nejmenším nenadál, protoe a do té doby vdy lhal, e komunisté lidem poskytují náboenskou svobodu. Teï ale popsal Ting brutální rušení domácích spoleèenství i uzavírání oficiálních kostelù. Dosvìdèil, e køesané byli biti elektrickými obušky, e byly nièeny a zabavovány Bible. Ting øekl komunistùm, e jejich teror je marný. Napøíklad pøed deseti lety prohlásili Wenshui za mìsto bez køesanù, dnes má nejvìtší procento vìøících v Èínì dodal Ting. Nato byl biskup Ting propuštìn ze svého vysokého státního místa, ale získal zato znovu své døívìjší postavení pøed Bohem. Nepovaujte nikdy za nevyhnutelnì ztraceného èlovìka, který zradil vás nebo svatou vìc. Láska má nadìji, dokonce i v navrácení tìch, kteøí bod návratu ji pøekroèili. V Kristu váš Richard Wurmbrand [Richard Wurmbrand (1909 2001) rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém aláøi. Po odchodu na Západ zaloil se svou manelkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejím cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází ze starších materiálù.] 3
P R O N Á S L E D O V A N Á C Í R K E V D N E S 4 Odzbrojování kolumbijské temnoty Mnozí vìdí o válce, která zuøí v Kolumbii, i to, e v jejím pozadí stojí obchod s narkotiky. Ale ještì hloubìji v tomto konfliktu leí zápas o lidská srdce, do kterého jsou vtahováni i kolumbijští køesané. V oblastech rudých zón, které kontrolují guerillové skupiny, k nim se na prvním místì øadí Ozbrojené revoluèní síly Kolumbie (FARC), prosazují povstalci násilnì marxistickou ideologii, která oponuje evangeliu. Projevování nesouhlasu s jejich doktrínou je v tìchto teritoriích ivotu nebezpeèné. Ale ti, jejich srdce tíhne k vyššímu povolání v Kristu Jeíši, nacházejí odvahu vypovídat guerillám vynucovanou poslušnost. Evangelista Rolo (pøezdívka) patøí k tìm nìkolika odváným, kteøí mají odvahu vstupovat do rudých zón, aby tam pøinášeli po selství o Jeíši Kristu. Rolo slouí nejenom povstaleckým vojákùm, ale i pastorùm a vesnièanùm, kteøí uvízli v jejich síti a kteøí nesmìjí opouštìt vlastní vesnice bez povolení guerillových náèelníkù. Rolo má odvahu pùsobit mezi povstalci také z toho dùvodu, e k nim kdysi sám patøil. Ji ve ètrnácti letech zaèal Rolo pracovat mezi výrobci kokainu. A právì na kokainovníkové plantái se poprvé setkal s vojáky FARC, kteøí ho vybídli, aby se k nim pøipojil. Mluvili tehdy se mnou otevøenì a velmi pøesvìdèivì, vzpomíná Rolo. Povstalecká armáda FARC horlivì rekrutuje mladé pøíslušníky, aby z nich udìlala pøesvìdèené marxisty. Rolo se k nim pøidal ji ve ètrnácti letech. Na obrázku jeden z tìchto mladých povstalcù míøí svou zbraní na reportéry, které ozbrojenci zastavili na silnici. O chvíli pozdìji postøelil tento mladík jednu enu. Povstaleètí rekruti se bìhem dne cvièili v boji a v noci studovali marxistické pøíruè ky, kde se dovídali, jak mají pomáhat chudým a jak bojovat proti státní moci. Museli jsme rovnì sledovat filmy o Che Guevarovi, vypráví Rolo, jak Che Guevara popravoval lidi, a co se stalo, kdy se nìkdo odváil vzbouøit. Rolo a jeho guerillový cvièitel uèinili jedné noci pøekvapivý objev, který na Rola znaènì zapùsobil. Mìli jsme trénovat noèní pochod bez pouití jakýchkoli svítidel, vzpomíná. Dva z nás jsme v naprosté tmì a zcela neslyšnì putovali pøes kopce a pastviny. Pak jsme dorazili na jeden kopec, kde jsme odpoèívali. Mùj spoleèník se ke mnì naklonil a pošeptal mi: Slyšíš to, tam odsud? To jsou evangelikálové. Odpovìdìl jsem mu rozpaèitì: A kdo jsou to ti evangelikálové?
Dívali jsme se asi na kilometr vzdálený kopec a vidìli tam nìjaké osvìtlené stavení, kde lidé zpívali a tleskali. Zaslechl jsem i hudební nástroje. Bylo ji skoro ráno. Oèividnì to bylo celonoèní modlitební shromádìní. Dveøe do kostela byly otevøené a uvnitø bylo zcela plno. A zatímco se zvuky bohosluby nesly okolní krajinou, mùj spoleèník mi odpovídal na moji otázku, co ti lidé dìlají: Oni prý uctívají nìjakého boha, nevím co to je. A ty staré eny nyní vybírají peníze, které jim ostatní hází do nastavených sukní. Pak mi mùj spoleèník øekl, abych na nìho poèkal, a nìkam odešel. Zùstal jsem na místì a soustøedìnì poslouchal písnì tìch divných evangelikálù. Pomyslel jsem si, jak by bylo dobré být takovým evangelikálem. Nebylo by to lepší ne tohle? Z tìch povinných marxistických pøíruèek jsem vìdìl jen Povstalci guerillové organizace Revoluèní ozbrojené síly Kolumbie (FARC) drí své zbranì bìhem své vojenské pøehlídky. to, e náboenství je lidským výmyslem, jeho zámìrem je oklamat svìdomí èlo vìka. Jeliko povstalecké hnutí FARC v uplynulých desetiletích nabývalo stále vìtší síly, Rolo si na køesanství takøka ani nevzpomnìl. V roce 2001 dostal za úkol, aby støeil sklad FARC v Guaviare. Vzpomíná, e tam velitel pøi jedné pøíleitosti prohlásil: Ti evangelikálové jsou nám k nièemu. Nepracují ve státní správì, kdy se pøiblíí státní armáda, neinformují nás o tom a ani jinak se nám nesnaí pomoc. Pro naši vìc se vùbec nehodí. A proto povstalci z FARC pøinutili evangelikální køesany, aby odešli z mìsta a své kostely uzavøeli. Vidìl jsem, jak v jediném dni odešly z mìsta na tøi stovky køesanù, prohlašuje Rolo. Ale právì v té dobì zaèal pomalinku v jeho srdci pùsobit Duch svatý. Kdy jsem vidìl odcházet ty lidi, zmocnil se mì hnìv. Mìl jsem rád to, co jsem dìlal. Mìl jsem v oblibì marxistickou ideologii, ale nìkde v hloubi svého srdce jsem cítil, e nechci mít srdce plné násilí, e nechci být muem války. O devìt mìsícù pozdìji, kdy se pøíslušníci FARC støetli s kolumbijskou vládní armádou a jinými povstaleckými skupinami, utrpìla FARC poráku. A právì tehdy Rolo odevzdal svùj ivot Jeíši Kristu. Poklekl jsem pod jedním velikým stromem, vzpomíná Rolo, a øekl jsem v slzách Pánu, e pokud zachrání mùj ivot, budu mu slouit. Po této modlitbì jsem si pøipadal, jako by ze mì spadlo nesmírnì tìké bøemeno. Rolo se setkal s jedním velitelù FARC (na obrázku vpravo), který nakonec pøijal Krista. Tento èlovìk nyní bojuje o poznání, jak má Bohu slouit uvnitø povstalecké guerilly. Je si vìdom toho, e pokud se jeho nadøízení dovìdí o promìnì, kterou prošel, bude jeho ivot ve smrtelném nebezpeèí. 5
Rolo s vojákem 6 Jsou to lidé Kdy se Rolo v devìtadvaceti letech obrátil ke Kris tu, brzy se seznámil s jed ním pastorem, který si ho vzal do své péèe. Øekl mi, e u nìho mohu zùstat tak dlouho, dokud budu chtít, vypráví Rolo. Pozdìji tohoto pastora doprovázel na jedné cestì, jejím cílem bylo rozdávání Biblí. Byl to nebezpeèný výlet, protoe všude kolem docházelo k ozbrojeným støetùm, ale Rolo ádný strach necítil. Pamatuji si, e jsme nejprve dorazili do nìjaké malé vesnice. Od první chvíle mì rozdávání Biblí velice naplòovalo, vzpomíná Rolo. Nakonec se s Biblemi vydal sám do mìsta, kde pùsobil jako pøíslušník FARC, aby tam daroval Bible všem svým døívìjším známým. Rolo nakonec svému pastorovi øekl, e se chce stát v rudých zónách misionáøem na plný úvazek. Je to tam pøíliš nebezpeèné, odpovìdìl mu pastor. Zabijí tì tam. Ale Rolo byl ji rozhodnutý. Strach z mojí mysli úplnì vymizel, prohlašoval. Nebylo to z toho dùvodu, e bych si pøipadal tak silný, ale chtìl jsem jít s Biblemi i do dungle a rozdávat je povstalcùm, aby vidìli, jaká se se mnou stala zmìna. Cítil jsem to jako nìco naprosto nutného. Pøi jedné pøíleitosti jsem v rudé zónì pronikl naprosto sám s balíkem Biblí hluboko do dungle. Kadý se snail z této oblasti co nejrychleji zmizet. Pobýval jsem v domku jedné sestry. Pomalounku se mi daøilo jí pøesvìdèit, aby mi pomohla pøi mém svìdectví pøíslušníkùm FARC. Spoleènì jsme se modlili. V té dobì jsem byl zvyklý vstávat i ve ètyøi hodiny ráno a modlit se. A právì v tom domku se zaèal Pán mocnì dotýkat mého srdce. Zorganizovali jsme malou modlitební skupinku, abychom se spoleènì Kdy se Rolo vrátí z buše, musí se peèlivì starat o svoji dodávku. mod lili za gueril lové ky. Øíkal jsem tìmto køes- vojá- anùm, e se jich nemají bát, ale naopak mají se za nì modlit, e tito vojáci jsou také jen lidé. Pak se zaèalo v této oblasti dít nìco zvláštního. Obcházel jsem mat-
ky povstaleckých velitelù, dával jsem jim Bible, vydával jim svìdectví a s nìkterými jsem se i modlil. Pak se mi podaøilo uspoøádat modlitební setkání pìti tìchto en. Pozdìji ale došlo k jedné události, která mì málem pøipravila o víru. Kdy jsem pøišel do organizace, která mi poskytovala Bible i finanèní podporu, a øekl tam, e to dávám guerillovým vojákùm a jejich rodinným pøísluš níkùm, zhrozili se a nechtìli mi u ádné další Bible ani peníze dát. Byla to pro mì velmi obtíná situace a bojoval jsem dokonce s lenkami na sebevradu. Øekl jsem tehdy Bohu: Zabij mì sám, kdy mi myšnedovolíš, abych byl zabit v boji, a nyní mì opouštíš. Všechno, co jsem mìl, mi odcházelo. Boty se mi rozpadaly, nemìl jsem ani co poøádného na sebe. Ale pak jsem se rozhodl modlit se. Bùh mi ukázal místo ze 45. kapitoly proroka Jeremiáše, kde v posledním verši stojí: Tobì dám jako koøist ivot na všech místech, kamkoli pùjdeš. Rolo byl slovem z proroka povzbuzen a motivován k další práci. Jeho obnošené svršky se staly pro nìho dokonce výhodou. Bùh mi dal i v této vìci milost. Povstalci vìdìli, e jsem pastorem, a pohled na mì je znaènì vyvádìl z míry. Nevypadal jsem jako ostatní pastoøi, které znali a kteøí mìli naleštìné boty a naehlené košile. Vidìli mì, jak putuji se svou maèetou v sešlapaných botách a obnošeném trièku. Kdy mì povstalci uvidìli, øekli, si, co je tohle za chlapa, copak by mohl zaloit nìjaký sbor? Dej mi benzín a Bible Rolo vydával svìdectví zapomenutým lidem v rudých zónách skoro deset let. Kdy jsem se poprvé vydal do dungle, vzal jsem si na záda starý batoh, který jsem naplnil Biblemi. Nepøemýšlel jsem o tom, e bude nutné si v bance zaloit úèet. Neuvaoval jsem nad potøebou koupit motocykl. Jezdil jsem na kole. Pøe mýšlel jsem pouze nad tím, zda Bùh stojí za mojí slubou tak, jak jsem to v modlitbách pøijal. Procházel jsem v té dobì velkými zkouškami. Opustila mì manelka, dostával jsem výhrùné vzkazy od povstalcù. Po nìkolik mìsícù jsem nemìl prostøedky ani na normální jídlo. Lidé se na mì dívali jako na úplného ztroskotance. Ale Pán mi prostøednictvím onoho verše z proroka Je remiáše uká- Boí slovo si hledá cestu k srdcím i guerillových povstalcù. Záleí i na našich modlitbách, jak bude pøijato. 7
Na svých mnoha výletech do oblastí kontrolovaných povstaleckou skupinou FARC má Rolo palivo jen na jednu cestu. Musí dùvìøovat Bohu, e mu obstará benzín, aby se mohl vrátit. Richard Wurmbrand jednou øekl: Jeíš nám pøikázal, abychom vyšli, neøekl, e bychom se mìli vrátit. zal, e na všech místech, kam pùjdu, obdrím od nìho koøist. A nyní jsem se na tato místa vydával do dungle, do táborù povstalcù, na místa ovládaná guerillami. Do mnoha míst, kam Rolo zamíøil, se neodváili vstoupit køesanští pracovníci více ne tøicet let. Sbory v tìchto oblastech zanikly, kdy jejich èlenové odešli ve strachu o svùj ivot. Ten, u koho by povstalci našli køesanskou literaturu, by nemusel vyváznout iv. Panuje zde dìsivý útlak, prohlašuje Rolo. Vládne zde naprostá duchovní temnota. Zmocòuje se vás tady strach, ani ne tak z války, ale leí to zde všude jako tìké neviditelné bøemeno. Je to doslova království strachu. Bùh nám dal porozumìt, e Bible jsou v této oblasti dùleitìjší ne kázání a spoleèné setkání. Bible vám klade znepokojující otázky, i kdy ji odloíte, dál vám vrtají v mysli, a pokud jste upøímný, nakonec se Boím slovem necháte pøemoci. Bible má ohromný vliv, vìtší ne cokoli jiného. Dnes Rolo vykonává svoji misijní èinnost beze strachu. Svoji hliníkovou loïku naplní Biblemi a pak se plaví po nejobávanìjší kolumbijské øece, na které leí nejdùleitìjší støediska obchodu s kokainem. Roz- dává Bible, obleèení a potraviny lidem, kteøí ijí na bøezích této øeky, a nìkteøí z lidí mu vyprávìjí, e ji dávno touí mít svoji Bibli. Èasto má Rolo benzínu sotva na jednu cestu. Ale dokonce i na tomto území, kde ádné èerpací stanice neexistují, mu Pán obstarává palivo, aby se mohl zase vydat nazpátek. Ve své vlastní síle toho nesvedu skoro nic, a dokonèit to ji nedokáu vùbec, prohlašuje Rolo. Všechno je v Boích rukách. Zázraky proívám jen tehdy, kdy ve víøe oèekávám na Boí pomoc. Nepostupuji sám. Vycházím s Biblemi a poselstvím evangelia, vycházím, abych povzbuzoval ostatní, povzbuzuji i pastory, kteøí byli vyhnáni. Øíkám jim: Bratøi, neztrácejte odvahu. Bùh dává vítìzství i poehnání. Rolo má jednu obvyklou modlitbu: Pane, dej mi benzín a Bible. Ostatní u je na mnì. Hlas muèedníkù zásobuje Rola Biblemi i další køesanskou literaturou, obstaral mu novou loïku a dává mu pøíspìvky na nákup paliva. A tak Rolo s Boí pomocí mùe pokraèovat v odzbrojování kolumbijské temnoty. 8
Rozhlasové vysílání poráí temnoty Pro mnoho vìøících jsou kolumbijská území, kde ope rují guerillové organizace pøíliš nebezpeèná, aby se tam mohli køesané spoleènì scházet. ád- ná církevní shromádìní se tam nekonají, prohlašuje Alex, a kdokoli se tam nìjaká setkání odváí zorganizovat, tøeba jen o nìkolika málo osobách, hned se stane terèem povstalcù, kteøí ho neváhají zabít. Alex ije se svou rodinou doslova uprostøed rudé zóny. Okolní komunity ily v relativním pokoji, dokud zde nepropuklo násilí. Civilní obyvatelstvo uvízlo v konfliktu mezi povstalci a kolumbijskou armádou, prohlašuje Alex. Kdy armád ní vojáci pøišli do naší oblasti a nemohli tam ádné povstalce najít, zaèali drancovat naše domy a snaili se za kadou cenu nìkoho chytit a zabít, aby mohli vykázat nìjaké výsledky. Po mnoho let tak byla tato oblast naplnìna strachem a nejistotou. Ale právì uprostøed tohoto bìsnìní pøišel Alex k víøe v Jeíše Krista. Byli jsme vychováváni ve víøe v Boha svými rodièi i prarodièi, ale do kostela jsme nikdy nechodili. Široko daleko nebylo nikoho, kdo by nás náboenství uèil, a tak jsme ani nevìdìli, jak máme Pána následovat v úzkém osob ním vztahu, vzpomíná Alex. Pak jsme zaèali poslouchat køesanské roz hlasové vysílání, kde za znívalo jasné poselství, jak Pána následovat a kým On skuteènì je. Slubu evangelij ního rozhlasového vysílání v Kolum bii provozuje Russell Stendal, který je spolupracovníkem naší misie. Vliv této èinnosti je opravdu pozoruhodný a Alex Spolupracovník Hlasu muèedníkù Russell Stendal stojí vedle rozhlasové vysílaèky, která v Kolumbii vysílá do éteru evangelijní poøady a ètení vybraných biblických pasáí. Toto neviditelné vysílání nemají guerilloví náèelníci pod svou kontrolou, co v nich pøirozenì vyvolává velkou nelibost. Maria kdysi odešla od svých køesanských rodièù a pøipojila se ke guerillovým povstalcùm. Dnes propùjèuje svùj hlas rozhlasovému vysílání evangelia v Kolumbii. 9
Alexovi ji povstalci mnohokrát vyhroovali, aby práci na vysílaèi opustil, ale on tvrdí, e mu Pán dává sílu vytrvat. 10 se nyní na této práci sám podílí. Ale ne všem toto vysílání vyhovuje, co na prvním místì platí o povstaleckých guerillách organizace FARC. Alex pøiznává, jak se ho èastokráte zmocnil strach, kdy kvùli své èinnosti obdrel od povstalcù výhrùky. Ale vdycky nakonec pøišel do jeho srdce od Pána pokoj, který mu dal sílu jít dál. Nikdy mì ani nenapadlo, e bych se mìl kvùli takovým výhrùkám pøestat podílet na slubì rozhlasového vysílání, prohlašuje kategoricky Alex. Chci naopak setrvat, dokud se tato èinnost nedotkne srdcí všech lidí, kteøí na tomto temném místì ijí. A právì umístit v této oblasti tyto vysílací stanice nebylo nièím obyèejným. Kadá z tìchto vysílaèek je malým zázrakem, prohlašuje Rusell Stendhal. Ale Pán sám bdìl nad jejich umístìním, nebo prostøednictvím tohoto vysílání je zde zasévána moc Boího království. Úèinek na lidi, který zde sledujeme, je vskutku mimoøádný. Russell, kterého v polovinì osmdesátých let povstalci hnutí FARC unesli a po pìt mìsícù dreli v zajetí, vypráví o jedineèné pøíleitosti, pøi které se jeho skupinì podaøilo umístit vysílaè na jednu horu vysokou 4115 metrù. Paradoxnì se tak stalo díky nìkolika tìce ranìným povstalcùm. Pán nám pomohl, abychom jim zachránili ivoty. Byl to sled nìkolika událostí, které vyústily v pozvání na jejich území. Díky Hlasu muèedníkù jsme v této oblasti rozdávali tamním dìtem balíèky a kadé rodinì jsme darovali malé rádio na solární energii. Vyvrcholením naší práce bylo umístìní oné vysílaèky, která se tak ocitla doslova uprostøed zøejmì nejnebezpeènìjší oblasti Kolumbie. Russell a jeho tým musí do této oblasti, kde jsou únosy na denním po øádku, cestovat výhradnì v noci. Kdy dorazí k výchozímu bodu, ukryjí automobil a pak na koních stoupají na horu a k vysílaèi. Toto sice není oblast, kde se vyrábìjí narkotika, ale vysíláme díky vysokohorskému vysílaèi do míst, kde je produkováno veliké mnoství drog. Tato oblast je nechvalnì známá pøedevším kvùli èastým únosùm, uvádí Russell. Uvádí se, e zde dochází k nejvíce únosùm nejen v Kolumbii, ale na svìtì vùbec. A tak øada lidí, kteøí zde pøicházejí k víøe v Krista, jsou bývalými únosci. V roce 1991 vešel v Kolumbii v platnost zákon o náboenské svobodì. Díky tomu zaèaly rùst po celé zemi evangelikální církevní budovy,
které byly pøedtím zakázány. Výjimku tvoøily právì oblasti kontrolované po vstalci. A to je i hlavní dùvod, proè je zde køesanské rozhlasové vysílání tak dùleité. Toto vylepšení nám umoòuje za sáhnout oblasti, které ovládají marxistické guerilly, a takto mùeme získávat pro Krista i povstalecké vojáky, uvádí Corey Odden, vedoucí kanadské poboèky Hlasu muèedníkù. Od hor a do kolumbijské dungle je tak moné naladit evangelizaèní vysílání. Hlas muèedníkù proto shazuje do nepøístupných oblastí zemì na padácích nejen køesanskou literaturu, ale i malá rádia zn. Galcom, vyrobená v Kanadì. Gabriela byla kdysi velmi problémovým èlovìkem. Pokusila se o sebevradu a pronásledovalo ji i démonické nutkání, aby zabila své vlastní dìti. Pak se ale setkala se zvìstí evangelia a Kristus ji od tìchto hrozných vìcí plnì osvobodil. Mìla také tu výhodu, e mohla poslouchat duchovní rozhlasové vysílání, které ji pomohlo rozvíjet svou novou víru v Jeíše Krista a snášet i rùzná protivenství. Kvùli polovojenským organizacím zde zaíváme mnoho úzkostí, jeliko na rozdíl od guerillových povstalcù, kteøí vás nejprve varují, e pokud budete to èi ono dìlat, pøijdete o ivot, polovojenské organizace zabíjejí ihned bez pøedchozího varování, popisuje situaci Gabriela. Navzdory tìmto hrozbám nemá Gabriela podle svých slov strach pokraèovat ve své slubì, protoe víra v Krista její ivot od základu zmì nila. Povstaleètí vojáci i jejich sympatizanti pøicházejí a prosí o Bible nebo rádia. A víme, e mnozí Bibli skuteènì ètou a poslouchají i køesanské rozhlasové poøady, uvádí Gabriela. Gabriela a Alex vìdí dobøe, e pro jejich zemi existuje jediná nadìje, a tou je poselství evangelia. Tato zvìst má moc odzbrojovat temnotu, která v této zemi vládne. Hlas muèedníkù Gabriela je jednou z mnoha vìøících, kteøí ijí v oblastech kontrolovaných guerillovými povstalci. Ke své víøe pøišla díky evangelizaènímu rozhlasovému vysílání. Zaèátkem osmdesátých let se evangelia pašovala do støedoamerických zemí po horských stezkách pøevánì na mezcích. 11
chce i nadále nejrùznìjšími cestami podporovat od váné kolumbijské køes any, kterým leí na srdci i spása povstaleckých rebelù. Ètyøicetiletá sluba Hlasu muèedníkù ve støední a jiní Americe V dobì, kdy si komunismus usurpoval vládu ve východní Evropì a v nìkdejším Sovìtském svazu, musel svìt èelit další invazi ateistické ideologie, která nacházela ivnou pùdu ve støední a jiní Americe. V zemích tohoto regionu vzplálo guerillové hnutí a s ním násilí, které tuto oblast uvrhlo do chaosu, nejistoty a strachu. Stejnì dìsivý byl i vliv marxismu, který se zde šíøil a mìl vliv i na církev. Hlas muèedníkù ji od poèátku tìchto neblahých událostí zamìøil své úsilí na získání nových marxistù pro víru v Krista. K tomuto úèelu byla tisknuta køesanská literatura, kterou komunistická propaganda chápala jako nepøátelský vliv Západu. Ale tato èinnost pøinášela ovoce. V roce 1986 byla tato literatura masovì rozdávána povstaleckým vojákùm v El Salvadoru, a tamní køesanští aktivisté byli svìdky, jak mnozí z tìchto marxistù odloili zbranì a pøijali poselství evangelia. Komunistická propaganda dokonce zaèala infiltrovat do církve prostøednictvím tzv. teologie osvobození, podle ní koøenem zla není høích, ale kapitalismus. V jednom úvodníku zpravodaje naší misie z roku 1986 citoval Richard Wurmbrand církevního pøedstavitele jménem Cardenal, který byl èlenem nikaragujské komunistické vlády a který prohlásil: Naším jediným východiskem je marxismus není ádného osvobození mimo marxismu. A to je dùvodem, proè káu obojí, jak revoluci, tak i nebeské království, jde o jednu a tuté vìc. Další zemí, která se potýkala s násilím povstaleckých guerill, bylo Peru. Peruánské guerilly, známé jako Sendero Luminoso (Svìtlá stezka) pustošily vesnice a nastraovaly bomby v hlavním mìstì Lima. Jejich zvykem bylo shromádit vesnické obyvatele do kostela a pak zamèenou budovu zapálit. Kdy se nìkomu podaøilo z hoøícího kostela uniknout, povstalci ho na místì zastøelili. Richard Wurmbrand napsal v úvodníku z roku 1988, e bìhem dvou let bylo takto v Peru zavradìno pìtatøicet tisíc civilistù. Hlas muèedníkù na tyto události opìt zareagoval evangelizaèním vysíláním do této zemì. Jeden pøíslušník peruánské guerilly, který slyšel toto rozhlasové vysílání, poslal Hlasu muèedníkù dopis, kde stálo: Pobýval Pøíslušníci sandinistických guerill v Nikaragui jsem v dungli a hrál jsem 12
si se svým tranzistorem. Náhodnì jsem naladil váš pro gram. To, co jsem slyšel, bylo pro mì jako probuzení se ze sna. Stál jsem tam se svou pistolí v ruce, pøipravený zabíjet lidi, které jsem pøedtím nikdy ani nevidìl, a najednou jsem uslyšel o Nìkom, kdo prohlašuje, e máte milovat i své nejhorší nepøátele, e máte na zlo odpovídat dobrem. Ještì na tom místì, kde jsem stál, jsem zahodil svùj revolver, opustil svoji skupinu a vydal se do mìsta. Tam jsem se pøihlásil do jednoho sbo ru a jsem šastný. Hlas muèedníkù pozdìji obdrel od tohoto èlovìka ještì jeden dopis, ve kterém prohlašuje, e se vrací do dungle, aby tam vydával svìdectví o Kristu. Od té doby jsme o nìm ji nikdy neslyšeli. Naše misie pokraèuje ve svém úsilí získávat guerillové povstalce pro víru v Krista. Nìkterá guerillová hnutí stále pùsobí v jiní Americe a jsou silnì ovlivnìna marxistickým pøesvìdèením. K jedné z tìchto zemí patøí i Kolumbie, kde se naše misie velmi intenzivnì angauje v distribuci køesanské literatury a rozhlasových pøijímaèù. Hlas muèedníkù, Kanada, kvìten 2011 Ú V A H A T O M A W H I T A Sluebníci ohnì Napøíè Biblí zjevuje Bùh svou pøítomnost skrze oheò. Promlouvá k Mojíšovi z hoøícího keøe a sestupuje na horu Sinaj v podobì ohnì (Ex 3,2 a 19,18). Dokonce i Jeíšùv návrat je popisován jako plápolající oheò. Mnozí z nás by dnes rádi vidìli takové zázraky. Pøesto si my vìøící nosíme tento zázrak sami v sobì. Je jím ivot mìnící oheò evangelia, který èiní vìènou zmìnu uprostøed jinak beznadìjného svìta. Jsme èástí sluby Jeíše Krista, jeho sluebníci jsou popisováni jako plameny ohnì (idùm 1,7). Zatímco nìkteøí uívají oheò ke zkáze, Boí rodina dokáe dokonce pouít i zbylého popele jako pøipomínku našeho duchovního ohnì. Kdy jsem byl v indonéském mìstì Situbondo, ukazovali mi nìkteøí tamní pasto øi kostel, který se jim podaøilo znovu vystavìt. Poté, co byl tento kostel vypálen fanatickými muslimy, kongregace se rozhodla, e vezme ohoøelý køí z vypáleného kostela a umístí jej pøed kazatelnu v obnovené budovì. Tento ohoøelý køí je nyní pro nì symbolem vytrvalosti a pøipomíná jim, e ádný lidmi zaloený oheò nedokáe udusit plameny Ducha svatého. Svatý Boí oheò motivuje vìrnou køesanskou slubu ve všech zemích, kde naše misie pracovala. V Izraeli jsme udrovali kontakt s jedním bratrem, jeho církev byla mnohokrát napadena. Tato kongregace nakonec umístila v rohu své modlitebny vìdra s vodou pro pøípad, kdyby nìkdo jako mnohokrát pøed ím hodil bìhem bohosluby dovnitø zápalnou nálo. Mìli toti duchovní 13
V Kolumbii distribuují pracovníci Hlasu muèedníkù mezi lidmi Bible a malé rozhlasové pøijímaèe. 14 porozumìní toho, e ádný lidmi zaloený oheò nemùe zabránit Bohu, aby pøi jejich shromádìní nebyl uprostøed nich. V Severní Koreji vláda prohlásila, e bude ostøelovat pozice v Jiní Koreji, ze kterých jsou vypouštìny naše evangelizaèní balony. Máme potvrzeno, e mnozí Severokorejci ètou evangelizaèní traktáty, které z tìchto balonù vypadávají. Nepøátelé evangelia se domnívají, e svými hrozbami mohou evangelium umlèet a jeho postup zastavit. Ale je to pro nì obtíný boj, kdy bojují proti nìèemu, co nevidí a ani tomu nerozumí. Nedávno jsem mìl velkou radost z návštìvy jednoho našeho bratra z Myanmaru (døíve Barma). V jeho zemi vládne despotická vláda, která zatk ne kadého, kdo odmítne nahlásit do tøí dnù jména tìch, kteøí ho navštívili, vèetnì místních lidí. Tyto restrikce však nemohu odradit vìøící v Myanmaru od zvìstování evangelia. Zmínìný bratr nám vypravoval, e jeho otec jednou prohlásil: Kdy jsou dveøe zavøené, tak se budeš shánìt po oknu. Kdy opravdu chceme, tak si oheò Ducha svatého cestu najde. Jiný køesan, pastor malajské podzemní církve, který byl døíve muslimem, mi pøi jedné pøíleitosti øekl: Kdy je tento oheò uvnitø tebe, je vdycky havìjší ne ohnì kolem tebe, nemusíš se proto bát. V komunistických národech, jako tøeba v Èínì nebo Vietnamu, kde jsou køesané kadodennì zastrašováni a zatýkáni, se evangelium šíøí jako plameny ohnì. Napøíklad v Èínì se celá jedna kongregace opako- vanì setkává pod širým nebem, kdy jí úøady znemoòují pøístup do její vlastní budovy. Èlenové této kongregace dobøe vìdí, e tím riskují zatèení a ztrátu zamìstnání a také skuteènì jich byla hned po prvním shromádìní stovka zatèena. V hinduistické Indii právì ti, kteøí nevlastní skoro nic a kterým tam øíka jí Nedotknutelní èi Dalité, nacházejí oheò Pánì. Pøed dvìma lety ve státì Odisha pøišly stovky køesanù doslova o všechno pøi protikøes anských nepokojích. A jiní, kteøí pøes tyto události vydávali svìdectví hinduistùm, zakoušeli útoky a pøicházeli o svùj majetek v plamenech, které zakládali jejich radikální odpùrci. V Pákistánu jsme se mohli setkat s odvánými køesany, kteøí odmítají ukrývat své svìtlo pod vìdrem a necítí potøebu se pøed nìkým za svou víru ospravedlòovat. Nìkteøí z nich rozdávají evangelizaèní literaturu
i v oblastech, kde se ukrýval Usáma bin Ládin; nic nehledí na nebezpeènost okolí a podìlují se s druhými o plameny evangelia. Tøebae moje matka ke konci ivota skoro nevidìla, pøesto psala svým pravnouèatùm do jejich køesanských kníek slova lásky a povzbuzení. Èinila tak skrze plameny pravdy, které jí dal Bùh, aby oslavovala jeho jméno. Jemu patøí vzdávat za všechno i skrze všechno díky a slávu. Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011 I N F O R M A C E Z Č E S K É R E D A K C E Hospodaøení za rok 2010 Milí bratøi a sestry, dìkujeme všem za finanèní i modlitební podporu. Rádi bychom Vás informovali o našem hospodaøení v uplynulém roce. Pøijaté dary èinily celkem 1 367 000 Kè. Úroky z bìného úètu 2 768 Kè. Výdaje byly následující: humanitární dary 966 657 Kè (Severní Korea, Afghánistán, Barma, Bangladéš, Srí Lanka, Nepál, Vietnam, Súdán, Laos, Kolumbie, Uzbekistán, Filipíny, Moldávie.) Náklady na bulletin (tisk, sazba, poštovné) 211 744 Kè. Nákup publikací (Stefanos) 56 640 Kè. Kanceláøské potøeby a ostatní výdaje 26 761 Kè. Bankovní poplatky 17 866 Kè. Finanèní audit 9 000 Kè. Cestovné 30 329 Kè. Mzdové náklady na jednoho pracovníka (úøednì schválená minimální mzda pro daný typ práce) 168 042 Kè. Zdrav. a soc. pojištìní 50 756 Kè. Úèetní zùstatek k 31. 12. 2010 èinil 377 580 Kè. Z P R Á V Y Z E S V Ě T A NIGÉRIE Pøi dubnových nepokojích pìt set mrtvých Ulice severonigerijského mìsta Kaduna byly posety zuhelnatìlými tìly zabitých. To byl výsledek dvoudenního násilí, pøi kterém útoèníci vradili køesany, zapalovali domy a kostely, a podpálili dokonce i místní policejní stanici. Toto bìsnìní odstartovalo 18. dubna, kdy nigerijští volièi do nejvyššího státního úøadu vybrali køesana. Zatímco se køesanská vìtšina na severu Nigérie radovala, muslimská vìtšina na jihu zemì sáhla k odvetì. Nepokoje zaèaly ve zhruba tuté dobu po vyhlášení výsledkù voleb minimálnì v pìti severních státech. Rozhnìvané zástupy zmasakrovaly stovky køesanù, vypálily pøes tøi sta kostelù a znièily bezpoèet domù patøících køesanùm. Nigerijský pracovník Hlasu muèed níkù Ugochugkwu, který je poèí ta èovým instruktorem, prohlíí svùj dùm, který byl vypálen pøi dubnových útocích. 15
Ne se nakonec bezpeènostním silám podaøilo nastolit jakýs takýs poøádek, pøišlo podle odhadù o ivot asi pìt set lidí. Další tisíce jich ze strachu pøed násilím uprchly ze svých domovù. Podle zprávy Mezinárodního èerveného køíe necelých padesát tisíc lidí ije ve stanech a uchýlilo se do táborù, které pro nì zøídila tamní vláda. Hlas muèedníkù dodává tìmto bì encùm základní potøeby jako vodu, potraviny a další vìci. Rovnì zprostøedko váváme nároènou lékaøskou pomoc tìm, kteøí ji potøebují. Jako i v jiných pøípadech budeme se hlavnì zamìøovat na podporu vdov a sirotkù, kterým se vdy snaíme najít nový domov a práci. Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011 16 Lucio se svou rodinou CHIAPAS Bez domova ale vytrvalí V mexickém státì Chiapas èelí evangelikální køesané èasto nejsilnìjšímu odporu ze strany svých pøátel a bliních. Chiapané, kteøí pøijmou opravdovì køesan ství, zanechávají kategoricky svých národních náboenských praktik, je jsou smì sicí kme nového spiritismu s katolicismem, osvojeným za španìlské kolonizace. Tento národní katolicismus v sobì zahrnuje takové rituály, jakými jsou zvíøecí obì ti pøinášené katolickým svìtcùm anebo komunitní svátky spojené s nejhrubším pijáctvím. V nìkterých oblastech jsou køes ané, kteøí se odmítají úèastnit pohanských zvyklostí, pronásledováni místními usedlíky. Domy a kostely evangelikálních køesanù jsou vypalovány a plundrovány a mnoho rodin bylo vypuzeno ze svých pùvodních komunit. Lucio se stal vìøícím pøed tøemi roky. Pøedtím holdoval nejen alkoholu, ale rovnì i drogám. Pøestoe vìdìl, co bude následovat, stane-li se evangelikálem, jeho touha následovat Krista byla silnìjší. Lucio se pozdìji stal pøedstaveným malé kongregace o jednatøiceti èlenech v Los Llanos. Kdy ale místní usedlíci zaèali na tìchto køesanech poadovat pøíspìvky na své pijácké slavnosti, Lucio to opakovanì a dùraznì odmítal. V roce 2009 byl kvùli tomu jejich kostel místními lidmi úplnì stren. Køesané však pokraèovali ve shromádìních v domì jednoho z vìøících. Jedné noci v lednu 2010 pøitáhl k Luciovu domu zástup asi dvou set lidí se zapálenými pochodnìmi. Lucio tìmto lidem øekl, e neví, proè mu chtìjí ublíit, kdy k nim ádnou nenávist nechová, a naopak vìøí, e pøijde den, kdy budou ve víøe zajedno. Ale zástup na nic neèekal a jeho dùm úplnì vyplenil. Ostatní evangelikální køesané dopadli podobnì a staèili utéci jen s tím, co mìli právì na sobì. Hlas muèedníkù pomohl tìmto køes- anùm najít støechu nad hlavou. Nakonec se jich ujaly úøady, které tìmto rodinám pronajaly velký dùm v sousedním mìstì. Ale i pak naše misie zásobuje tyto rodiny potravinami, zajišuje jim lékaøské ošetøení a dìtem monost vzdìlání. Jako v podobných pøípadech máme i zde na pamìti ekonomickou nezávislost tìchto køesanù. Z tohoto dùvodu jim také pomáháme zalo- it si malé ivnosti. Nedávno však tito køes- ané projevili touhu vrátit se do své domovské oblasti, prohlásili: Nastal èas se vrátit a získávat pro Krista ostatní, a to stojí cokoli. Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
B I B L I C K É Z A M Y Š L E N Í Dobré víno na konec Kadý èlovìk podává nejprve dobré víno a teprve kdy u se hosté napijí víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno a pro tuto chvíli (Jan 2,10). Zpoèátku také ten Zlý nám nabízí obèas dobré vìci: krásné sliby, sobecká potìšení. A kdy je jimi posléze u ivot opilý, následuje horší víno: rozklad ivota, muèivé výèitky, duchovní slepota, a na úplném konci to nejhorší vìèné zavrení. Láska si je vìdoma, e ty nejlepší vìci mají ještì pøijít. Samotnou radostí je ji poslouchání Boích pøikázání, obecenství s Kristem, s jeho svatými andìly a velké spoleèenství svatých. Pro souèasnost se však tato radost mísí s hoøkostí køíe. Nyní to je sláva v souení, úzkostech, pronásledování a nahotì, a pøesto uprostøed tìchto slz a krveprolití neztrácí nevìsta Kristova nadìji. Dobøe ví, e její enich má pro ni pøipravenou úasnou hostinu a to nejlepší víno a v onom vìku nadcházejícím. Proto tolik nespìchá jako lidé, kteøí ijí v pøesvìdèení, e jejich údìlem je jen tento krátký ivot. Láska se neene za výsledky. Dokáe trpìlivì snášet doèasná zklamání, utrpení i poráky. Ale koneèné vítìzství je jejím dìdictvím. Nebuïte zastrašeni sváry, ale nechte se jimi pozitivnì inspirovat. Køesané jdou stále vpøed. Naši protivníci nevìdí nic o té nevypravitelné radosti, kterou Kristus vyhradil pro ty, je stojí na stranì pronásledovaného Boího lidu. Milujeme a vìøíme, e láska zvítìzí. Církev Kristova není ohroována høíšným svìtem. Dokonce ani brány pekla pøed ní nemohou obstát. Spíše je to høíšný svìt, který je ohroen existencí církve, nebo koneèné vítìzství je pøiøèeno nám. Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights Mùete nám psát na naši e-mailovou adresu: ppc-sf@cmail.cz ppc@prayer.cz Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve ARABŠTÍ KØESANÉ rok 523 V šestém století existovaly kvetoucí køesanské sbory v království Himjarovcù a Jemencù, tedy na jihu Arabského poloostrova. Tyto sbory hledaly ochranu i správu v Abyssinii, (dnešní Etiopii). Nìkdy kolem roku 523 uchvátil Jemenský trùn Himjarovec idovského pùvodu Yusuf As ar, vzbouøil se proti Abyssinii a snail se vyhnat ze zemì všechny Etiopany. Dobyl vojenskou pevnost v Zafaru a vypálil všechny kostely v této oblasti. Potom napadl køesany ve mìstì Najran na severu Jemenu, kde bylo køesanství nejvíce rozšíøeno. Køesané ale své mìsto bránili tak chrabøe, e je As ar nemohl dobýt. Proto se uchýlil ke lsti a slíbil køesanùm úplné omilostnìní, pokud se mu vzdají. Køesané s vìdomím toho, e mìsto nebudou moci bránit do nekoneèna, se na radu svého vùdce Arethase vzdali. Biskup Simeon z Berth Arshamu popsal, co po této kapitulaci následovalo: idé shromádili kosti všech muèedníkù a v kostele je nakupili na jednu hromadu. Pak pøivedli všechny knìze, diakony, pøedèitatele a syny a dcery smlouvy. Naplnili kostel od jedné zdi ke druhé, bylo tam podle lidí, kteøí pøišli z Najranu asi 2000 osob. Potom kostel zvnìjšku obloili døevem a zapálili je. Takto v nìm uhoøeli všichni, kdo tam byli. Bìhem následujícího týdne byly umuèeny stovky køesanù mezi nimi i zboné eny, které poté, co odmítly zapøít Krista, vojáci zabíjeli tìmi nekrutìjšími zpùsoby. Mnohým byla dána volba: Zapøete Krista a køí, staòte se idy, jako jsme my, a budete ít. As arovi mui vykopali hluboké jámy, které naplnili hoølavým materiálem a následnì zapálili. Køesané, kteøí odmítli zmìnit svou víru, byli do tìchto hoøících jam hozeni. Bohatá ena jménem Ruhm byla pøinucena sledovat popravu své dcery a dìdeèka. Vojáci ji pak pøinutili, aby ochutnala krev svých nejbliších. Kdy se jí zeptali, jakou má chu, odpovìdìla: Jako èistá, neposkvrnìná obì. Pak byla popravena i ona. Zdroj: www.christianhistorytimeline.com Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm informovat veøejnost o pronásledování køes- anù podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zalo- eno na biblickém verši epištoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíši Kristu pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300