47. mezinárodní hudební festival Brno Moravský podzim 27I10 8I11I2013 Polský víkend Pod záštitou Grażyny Bernatowicz, velvyslankyně Polské republiky v ČR Apollon Musagète Quartett 3I11I2013 v 19:30 Besední dům
Pořad koncertu Zdravice KRZYSZTOF PENDERECKI Smyčcový kvartet č. 3 Listy z nenapsaného deníku String Quartet No. 3 Leaves from an Unwritten Diary jednovětý / in one movement WITOLD LUTOSŁAWSKI Smyčcový kvartet String Quartet 1. Vstupní část / Introductory movement 2. Hlavní část / Main movement Před sto lety se narodil Witold Lutosławski a před osmdesáti Mikołaj Górecki a Krzysztof Penderecki. Tato tři jména už nyní můžeme zařadit do panteonu největších skladatelů, jejichž význam bezesporu přesahuje hranice Polska. Jsem velice ráda, že si pořadatelé festivalu Moravský podzim této kumulace polských výročí všimli a v moravské metropoli posluchačům přichystali pravé polské hudební hody. Přeji všem krásný umělecký zážitek. Grażyna Bernatowicz velvyslankyně Polské republiky v České republice přestávka I 20 LUDWIG van BEETHOVEN Smyčcový kvartet (č. 8) e moll op. 59 č. 2 String Quartet (No. 8) in E minor Op. 59 No. 2 1. Allegro 2. Molto adagio 3. Allegretto (Thème russe) 4. Presto Apollon Musagète Quartett: Paweł Zalejski housle / violin Bartosz Zachłod housle / violin Piotr Szumieł viola Piotr Skweres violoncello
O skladbách Označíme-li Krzysztofa Pendereckého (1933) za nejvýznamnějšího žijícího tvůrce klasické hudby v dnešním světě, nebudeme daleko od pravdy; jako Polák dosáhl rozhodně za svého života světového ohlasu, jenž nemá obdobu od dob Chopinových. Rodák z Dębice u Krakova absolvoval roku 1958 Krakovskou hudební akademii a hned v příštím roce na sebe výrazně upozornil rovnou třemi avantgardními skladbami oceněnými Svazem polských skladatelů, v tehdejší době mnohem svobodomyslnějším než obdobná instituce u nás. V šedesátých letech už začal přijímat zakázky ze zahraničí slavné Pašije podle Lukáše napsal v letech 1961 1965 k šestistému výročí münsterského dómu (československá premiéra v Brně 1969). V sedmdesátých letech se začal odklánět od svého dosavadního sonorismu, velkoryse využívajícího mimotónový zvukový materiál, k neoromantickým představám; budiž řečeno, že se k tomuto dobovému trendu nepřiklonil jako k módní vlně, nýbrž zřetelně z vnitřní potřeby zrajícího tvůrce postihnout výrazový obsah jinak nedostupný. Tento vývoj zračí nejen jeho obří koncepce operní nebo oratorní, nýbrž a především intimní tvorba kvartetní. V kontrastu k prvním dvěma (1960, 1968), stroze avantgardním, je třetí kvartet (2008) na poslech mnohem shovívavější ke kvartetní tradici; jejích prostředků však využívá způsobem dosud neslýchaným. Svým titulem Listy z nenapsaného deníku se hlásí k oblasti, jež je kvartetnímu oboru vlastní odedávna; nepřekvapí, že jeho svrchovaně dramatický průběh ústí mnohokrát do výrazu tragického (stejně jako obě obdobně nazvaná vrcholná díla české kvartetní literatury). Z úvodního žalozpěvu vyroste vypjaté sólo violy a poté se ozve dusavé triolové ostináto, jež přerušovaně a ve variacích prochází celou skladbou jako její nejzřetelněji tematický prvek. Ke konci skladby se ozve cikánská melodie, jaká se dosud v žádném Pendereckého díle neobjevila: tu hrával na housle můj otec, když jsem byl ještě dítětem; myslím, že je rumunská. Jednovětý průběh jedenáctiminutové skladby ustavičně překvapuje nečekanými zastaveními, přechody, sólovými kadencemi, náhlými změnami tempa a dynamiky; soustředěný posluchač však zjistí, že za vším je přesný odhad a citové zaujetí, za jaké by se moderní skladatel dvacátého století možná styděl. Pendereckého Listy však můžeme považovat za možná ojediněle nejvýznamnější kvartetní skladbu mladého jednadvacátého století. Witold Lutosławski (1913 1994) z Varšavy studoval hru na klavír, na housle, kompozici a matematiku. V letech 1932 1955 vystupoval jako pianista, později jako dirigent vlastních skladeb a pedagog na nejproslulejších světových hudebních učilištích. Spolu s Angličanem Brittenem patří ke skladatelské generaci, jež nedala světovému hudebnímu dění příliš mnoho zvučných jmen, protože dozrála na rozhraní dvou skladatelských epoch; tím zřetelněji však z něho vyrůstá postava polského skladatele, jenž si udržel od svého prvního vystoupení v šestatřicátém roce (Variacemi pro orchestr) čestné místo ve vývoji polské hudby, dobyl si v padesátých letech světové proslulosti Koncertem pro orchestr a dal se pak v dalších desetiletích vší vahou svého talentu a zkušeností do nových kompozičních technik. Po první ze svých skladeb, v nichž užívá aleatoriky (Benátské hry, 1961), prohlásil prý dokonce, že si přeje zapomenout na všechno, co napsal předtím. Toto prohlášení nelze ovšem vzít doslova, protože si těžko představíme Lutosławského velké aleatorní koncepce bez tvůrčích zkušeností a brilantního řemesla, vypěstovaných úctyhodnou řadou konvenčních skladeb; jisto však je, že teprve díla psaná novou technikou zařadila skladatele mezi čelné osobnosti světového vývoje. Patří mezi ně smyčcový kvartet z roku 1964; na rozdíl od Benátských her, koncipovaných suitově a žánrově, je vyveden v jediné impozantní linii. Aleatorika v něm přestává být jen zvláštním způsobem záznamu (jenž se snaží vyloučit dvojí naprosto shodné provedení skladby, ponechávaje jeho režii buď hráčům, nebo náhodě); stává se podstatou jeho tvůrčího myšlení: čím větší nezávislost popřává jednotlivým hlasům v prostorných plochách, vyplněných volnými frázemi anebo rytmickými útvary bez taktových čar, tím svrchovanější kontrolu se zdá mít nad rozvojem, jenž splňuje tvůrčí záměr; fantazie interpretů je v jeho službách intenzivněji a bezprostředněji než v přesném záznamu konvenční partitury. Kvartet sám pak není jen více nebo méně působivou znějící demonstrací nových postupů (jak je tomu u tolika slavných skladeb tohoto druhu), nýbrž hluboce osobním vyznáním, jaké je kvartetnímu oboru vlastní od dob vídeňského klasicismu. Formálně sleduje dávný princip dvoudílného tvaru s úvodem a hlavní částí; členění jednotlivých ploch a drobnějších úseků, jejich řazení, délka a vzájemné kontrasty jsou v průběhu skladby obrazem soustřeďování, ponoru do vlastního nitra. Jediný programový předpis (vedle běžných výrazových pokynů) nese příznačně kóda nadepsaná funebre; výraz smutku, do nějž ústí obsáhlé hudební dění, však skladbu neuzavírá, nechává ji jakoby otevřenou lidskému porozumění, jehož je modernímu člověku stále víc zapotřebí.
Svůj třídílný kvartetní opus 59 napsal Ludwig van Beethoven (1770 1827) na objednávku hraběte Razumovského, ruského vyslance ve Vídni (Beethoven mu připsal také pátou a šestou symfonii). Razumovského kvartety (Beethoven jejich objednavatele poctil také zařazením ruských lidových motivů thèmes russes z populární sbírky Ivana Práče do každého z nich) vzbudily ve vídeňském hudebním světě úžas a nevoli: symfonická šíře jednotlivých vět prorostlých neuspořádaným houštím motivického rozvoje způsobila, že připadaly neschůdné a zmatené i nejzkušenějším kvartetním hráčům. Druhý razumovský kvartet je mollovým číslem cyklu; málo častá e moll je tu nositelkou výrazu romanticky vášnivého (myslíme také na prvý kvartet Smetanův). První věta se rozvíjí jako neklidný proud, v němž jednotlivé tematické prvky splývají a jakoby strhovány neustálým pohybem se vynořují pokaždé v jiné poloze a jiném osvětlení. Všechny jsou ovšem natolik spjaty a vzájemně podmíněny vnitřním poutem, že je posluchač slyší jako cosi známého a očekávaného a ztotožňuje se tak se skladatelovou vášnivou a vzrušenou imaginací. V souvislosti s volnou druhou částí však působí tato věta jako úvod a příprava, protože těžiskovou větou kvartetu je právě tato hvězdná meditace v E dur. Těžko říci, kdo první vyslovil přirovnání její hudby k letní noci, ale ani nejvynalézavější interprety nenapadá nic jiného: vlahý klid, třpytná záře a melodická linie budící představu vesmírných dálav naplňují rozlehlý sonátový prostor a křišťálová E dur působí, jako by byla hlavní tóninou celé skladby. Scherzo má zvláštní taneční grácii dík neobvyklému rytmu opakovanému každým taktem; v kontrastu k jeho uhlazené melancholii (e moll) nastoupí durové trio plebejsky a zdravě znějícím ruským tématem, vedeným osmkrát za sebou ve volném kánonu se stálým průvodcem a pak ještě několikrát v imitaci stále těsnější. Thème russe působí tentokrát jako citát, neohebně a poněkud těžkopádně, ale s jistou velkolepostí plnou síly. Finální presto navazuje na závěr dvorného hlavního dílu scherza pružnou rondovou myšlenkou, jež nastupuje a probíhá v C dur; mollový živel věty představuje vzlínavé vedlejší téma. Jeho vzlykavý patos je míněn ironicky, jak dosvědčí následující epizoda; návrat k předchozí mezivětě se nepovede a rozptýlené nástroje se pracně shledávají nepravidelným opakováním třítónového motivku první model opakují devětkrát, druhý sedmkrát, třetí osmnáctkrát, než se konečně sjednotí v zesilovaném unisonu. Svůj durový charakter ztratí hlavní myšlenka teprve v obsáhlé kódě, která pak opakuje pozpátku vstupní motiv první věty, zdůrazňujíc tak celistvost velké skladby. O účinkujících Čtveřice polských umělců vystupujících pod francouzskoněmeckým názvem Apollon Musagète Quartett urazila od svých vídeňských počátků v roce 2006 do dneška ohromující úsek své hvězdné dráhy: už jako Rising Stars vídeňského Konzerthausu a Musikvereinu prošli mladí hráči řadou nejznámějších evropských koncertních sálů, v roce 2008 zvítězili v 57. ročníku proslulé mnichovské soutěže ARD a od té doby se pohybují ve světové interpretační špičce jako hosté prestižních festivalů (Schleswig- Holstein, Berlín, Rheingau, Mnichov, Ženeva, Lipsko) a velkých orchestrů (BBC, Drážďany, Budapešť, Vratislav), také jako patroni vlastního Apollon Musagète Festivalu v Goslaru. Představa antického boha Apollóna jako vedoucího Múz (jeho francouzskou podobu proslavilo dílo Igora Stravinského) se už objevuje ve skladbách, které jsou jim věnovány; fascinaci soudobou kvartetní tvorbou ostatně projevili také vlastním společným tvůrčím pokusem v roce 2011 vyšel ve vydavatelství Doblinger jejich teamwork Multitude inspirovaný aleatorním kvartetem Witolda Lutosławského. Z jejich spolupráce s umělci mimo okruh klasické hudby vzniklo CD Night of Hunters, které se umístilo na prvém místě v klasickém žebříčku Bilboard a zároveň v první desítce dvou dalších rockového a alternativního; promotivní trasa cédéčka vedla soubor třiačtyřiceti místy v Evropě a Americe (Londýn, Vídeň, New York, Boston ). Pedagogicky působí kvarteto v mistrovských kurzech v Goslaru, Augsburgu a v projektech Letní akademie Vídeň Praha Budapešť. Jiří Beneš
Résumé Krzysztof Penderecki (1933), perhaps today s most important living composer, became internationally famous during his early career as a strikingly avant-garde artist who experimented mercilessly with non-traditional material. In the 1970s he began to lean towards more neo-romantic ideas. This turnaround is reflected in his intimate quartets: in contrast to the first two, his Third Quartet (2008) conforms much more to the quartet tradition. Its single eleven-minute movement relentlessly surprises us with unexpected halts, transitions, cadenzas, and sudden changes in tempo and dynamics. The careful listener finds, however, that behind everything stands an exact calculation and an emotional involvement that a twentieth-century composer might even find embarrassing. Penderecki s Leaves from an Unwritten Diary may perhaps be regarded as the single most important quartet of the young twenty-first century. Witold Lutosławski (1913 1994) has held a place of honor in the history of Polish music since his debut in 1936. In the 1950s he achieved worldwide renown. During the following decades he began to develop new approaches to composition; his aleatory technique put him in the world musical vanguard. His one and only String Quartet from 1964 is not only a powerful demonstration of the new style, but a deep personal statement. Formally it follows the ancient two-part form with introduction and main body; the structuring of the individual themes and motifs, their ordering, length, and mutual contrast, come together to reveal a picture of deep inner concentration. main key of the whole piece. The Scherzo conveys an odd dance-like grace. In contrast to the calm melancholy of the main movement, the trio in major sounds a healthy, plebian Russian theme. The final Presto is a bouncing rondo; the pathos of the subordinate theme is intended ironically. The long Beethoven coda repeats the first movement s initial motif in reverse, thus emphasizing the unity of this great work. The quartet of Polish artists performing under the French-German name of Apollon Musagète Quartett has enjoyed a stellar career since its Viennese beginnings in 2006: as the Rising Stars of Vienna s Konzerthaus and Musikverein, the young players played at some of Europe s most famous concert halls. In 2008 they won the 57 th annual Munich ARD competition, and have since remained at the international pinnacle, guests at prestigious festivals (Schleswig- Holstein, Berlin, Rheingau, Munich, Geneva, Leipzig) and great orchestras (BBC, Dresden, Budapest, Wrocław), and as patrons of their own Apollon Musagète Festival in Goslar. They teach masters courses in Goslar, Augsburg, and projects for the Vienna Prague Budapest Summer Academy. Jiří Beneš translated by Todd Hammond Ludwig van Beethoven (1770 1827) wrote his three-part quartet opus 59 on commission from Count Razumovsky, the Russian ambassador to Vienna. In the Razumovsky Quartets Beethoven further honored his client by working Russian folk motives into each of them. In the Vienna music world they brought both cheers and hisses: the symphonic breadth of the individual movements, interwoven with a wild thicket of developing motifs made the quartets seem disorganized and confused even to the most experienced quartet musicians. The Second Razumovsky Quartet is the minor-key piece of the cycle. The rare E minor evokes romantic passion. The quartet s main movement is the Adagio: a balmy, radiant glow, and a melodic line invoking the limitless heavens, fill the broad sonata-like space; here the crystalline E major almost becomes the
Lumír 23. ročník 13 27 4 2014 Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího! sledujte aktuality na www.mhf-brno.cz a Facebooku JSME nová BohéMA Moderní gastronomie v historickém centru Brna! Exkluzivní restaurace od brněnského architekta Tomáše Rusína! pozorná obsluha, dobré jídlo a kvalitní nápoje, živá hudba! firemní akce, rauty, svatby, promoce, rodinné oslavy! regionální producenti zeleniny a ovoce! nejlepší vinaři z jižní Moravy, pivo z Dalešic! italská káva Carraro nebo z české pražírny pana Frolíka! minidezerty vyrobené speciálně pro naši restauraci
Pozvání na polské menu Zveme posluchače dnešního koncertu do restaurace Bohéma na POLSKÉ MENU, které je připraveno jako součást festivalového Polského víkendu. Restaurace nabízí 3. listopadu 2013 od 12 do 23 hodin čtyřchodové menu se slevou 5 % (po předložení vstupenky) na celé menu, případně i na jeho jednotlivé chody. POLSKÉ MENU Předkrm: Polévka: Hlavní chod: Dezert: Śledzie w śmietanie 50 g Sleď ve smetanové omáčce s jablky 89 Kč Barszcz 0,33 l Polský boršč 55 Kč Bigos 200 g Pikantní masitý pokrm se zelím a domácím pečivem 159 Kč Owocova galaretka Ovocné želé se smetanou 55 Kč Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 130 výtisků texty Jiří Beneš anglicky Todd Hammond foto Marco Borggreve sazba a produkce Petr Tejkal Design Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno T +420 539 092 801 www.mhf-brno.cz www.filharmonie-brno.cz