U N I V E R Z I T A P A L A C K É H O V O L O M O U C I C Y R I L O M E T O D Ě J S K Á T E O L O G I C K Á F A K U L T A

U N I V E R Z I T A P A L A C K É H O V O L O M O U C I C Y R I L O M E T O D Ě J S K Á T E O L O G I C K Á F A K U L T A Katedra křesťanské sociální práce Řízení v sociálních službách Lenka Novotná V l i v r o d i n y n a v z n i k d r o g o v é z á v i s l o s t i Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Adéla Adámková 2016

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu. V Olomouci dne 7. 4. 2016 Lenka Novotná

Obsah ÚVOD....4 1. ZÁVISLOST..5-7 2. DROGY.....8 2.1 Rozdíly dle pohlaví....8-9 2.2 Vhled do historie drog...9-10 2.3 Fáze procesu užívání návykových látek 11-13 2.4 Specifikace drog...14-15 2.4.1 Marihuana...15-17 2.4.2. Pervitin...17-20 3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DROGOVOU ZÁVISLOST..21 3.1 Rodina...22-23 3.1.1 Funkce rodiny.24-25 3.1.2 Vliv rodinného prostředí na vznik drogové závislosti...26-30 3.2 Jedinec a drogy..30-31 3.3 Škola a vrstevníci...31-32 3.4 Společnost...32 4. PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ...33-34 5. VÝZKUMNÁ ČÁST 5.1 Cíl výzkum..35 5.1.1 Dílčí výzkumné otázky...35-36 5.2 Výzkumný problém...36 5.3 Volba výzkumné strategie...36-37 5.4 Výzkumný soubor...37-38 5.5 Limity výzkumu...39 5.6 Metoda sběru a zpracování dat..40-41 5.7 Interpretace dat..42-50 5.8. Shrnutí výsledků, využití výsledků výzkumu a návrhy pro praxi 51-52 ZÁVĚR...53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.54-59 SEZNAM TABULEK...60 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ SEZNAM PŘÍLOH

Úvod Mladí a pracující lidé z velkých měst, ve kterých se lidé mohou cítit naprosto odcizení od ostatních, ačkoli mohou mít stovky přátel na sociálních sítích, žijí prakticky od víkendu k víkendu, ve kterých mohou svůj čas trávit tancováním v klubech, nezávazným sexem a zkoušením drog. Těmto lidem se říká, že jsou experimentátoři, kteří se domnívají, že se nikdy nemohou stát závislými na návykové látce. Lze to považovat za následek naší citově prázdné, konzumní a hektické doby, kdy je na jedince kladeno stále více požadavků? Nebo je to chyba nefunkčních rodin, sociálně slabých jedinců na okraji společnosti, či je to problém, který společnost nemusí řešit? Téma diplomové práce jsem si vybrala, protože jsem začala pracovat s problémovou mládeží v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po mnoha rozhovorech, mnoha hodinách pozorování a naslouchání jsem si uvědomila jeden spojující prvek či faktor, který jedince závislé na návykové látce nějak spojuje. Tímto prvkem byla jejich rodina. Mnoho mladých lidí mi vyprávělo o tom, jaké mají vztahy v rodině, jak nemají otce vůbec anebo mají, ale vlastně se jim nevěnuje. Matka je příliš přecitlivělá a pečlivá nebo naopak neprojevuje zájem vůbec. Cílem diplomové práce je zjistit, zda má rodina větší vliv na jedince, v rozhodnutí s drogou začít a pokračovat, nebo zda jde v rozhodnutí pouze, tolikrát již v teorii řečeno, o partu kamarádů, nudu či machrování. Proto se v teoretické části diplomové práce budu věnovat závislosti jako takové, jak se závislost projevuje a kdy odborníci stanovují závislost nebo vznik závislosti. Druhá část je zaměřena na drogy, jejich členění, důsledky a příznaky. V této části diplomové práce se také zaměřím na dvě nejčastěji užívané drogy v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt ve Frenštátě pod Radhoštěm, které sloužilo jako místo pro výzkum k této práci. Těmito návykovými látkami jsou marihuana a pervitin. Třetí část se zaměřuje na faktory, které způsobují drogovou závislost. Především budu psát konkrétně o rodině a vlivu na vzniku závislosti na návykové látce, o potřebě role otce i matky a o důležitosti povídat si o drogách v rodině. Ve výzkumné části se zabývám kvalitativním výzkumem, ve kterém zjišťuji, zda existují v rodině určité faktory, které vedou jedince k drogové závislosti. Dle mého názoru psychotropní látky tu byly, jsou i budou a jen lidé, kterým v životě něco chybí, je dokážou použít k negativním účelům, tak aby si na chvíli navodili pocit štěstí, nemuseli řešit své problémy a povinnosti. 4

1. Závislost Dříve než se dostaneme k samotnému popisu jednotlivých drog a rodiny, je důležité zamyslet se nad tím, co vede drogově závislé jedince k užívání návykových látek. Tímto hnacím faktorem může být nejdříve zvědavost, poté příležitostné zkoušení a dříve či později jedinec se slabší vůlí může závislosti propadnout. (Nešpor, 2003) Podle mezinárodní klasifikace nemocí je syndrom závislosti skupinou fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si cenil dříve více (Nešpor, 2003, s. 14) Tento stav si můžeme představit jako, když se člověk bez dané látky, aktivity nebo osoby nedokáže obejít, touží po ní a chce ji stále více. V okamžiku, kdy je bez předmětu své závislosti, cítí se po psychické i fyzické stránce velmi špatně. (Závislost, 2011) Závislost jako taková může vzniknout nejen na návykové látky, o čemž slýcháme stále častěji, ale i na chování, které působí pocit potěšení nebo úlevy (gamblerství, závislost na internetu, závislost na pornu či na nakupování, ). Pokud dotyčný ztrácí nad svým jednáním kontrolu a působí škody nejen sobě, ale i svému okolí, jde o závislost patologickou. Poté se už jedná o neovladatelné nutkání opakovat chování, o kterém víme, že jeho důsledky pro nás nebudou nijak příznivé. Drogovou závislostí pak rozumíme užívání látek přírodního nebo syntetického původu, které spojuje vysoké riziko vniku závislosti. Drogová závislost je považována za nemoc a řadíme ji mezi chronická onemocnění centrální nervové soustavy. Je tedy možné ji diagnostikovat a léčit. (Závislost na drogách, 2015) Podle Kaliny (2008) kořeny závislosti můžeme hledat v životních dilematech. Žijeme ve světě vztahu protikladů (např. láska a nenávist, žal a radost, štěstí a utrpení), který způsobuje tenzi. To je zdrojem neklidu, tužeb a hledání. Člověk by se měl umět rozhodovat, být zodpovědný za svůj vývoj. V tomto hledání, neklidu a vývoji může, ale nemusí člověk nacházet hlubší lidské motivace a potřeby, které mohou vést k závislosti na drogách: potřeba vyhnout se nebo ulevit si od bolesti fyzické i duševní, nalézt zklidnění. Patří sem i bolest z prožívané nudy, z pocitu neuspokojení, z nízkého sebehodnocení; 5

potřeba cítit se energický, výkonný, bezproblémový, dosáhnout euforie a radosti, zbavit se zábran; potřeba přesáhnout své smyslové i rozumové schopnosti, splynout se sebou samým nebo druhými, snaha o jednotu s Bohem apod. Za další možnou příčinu vzniku závislosti a častého vzniku relapsu u dříve závislých osob je považována senzitizace, což je zvýšená reakce organismu po opakovaném podání stejné či jiné návykové látky. (Tkáč, 2008, s. 19) Vágnerová (1999, s. 289) charakterizovala závislost jako: silnou touhou užívat látku, (bažení-craving), potížemi v sebeovládání při užívání látky, tolerancí k účinku látky, postupným zanedbáváním jiných potěšení nebo zájmů, pokračováním v užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků. Podstata této charakteristiky se od roku 1999 v naší zemi nezměnila. Americká psychiatrická asociace stanovila podobná diagnostická kritéria látkové závislosti: velký podíl času strávený aktivitami spojenými se získáváním látky, jejím užíváním, příp. odstraňováním důsledků užívání, zvýšená tolerance ke konzumované látce (zvyšování dávek pro dosažení očekávaného efektu, menší účinek stejné dávky), neúspěšné pokusy přestat konzumovat látku anebo kontrolovat její užívání, vznik abstinenčního syndromu, v důsledku užívání látky dochází k narušení významných sociálních, pracovních nebo rekreačních aktivit včetně mezilidských vztahů, látka je často užívána ve větších dávkách či delším časovém intervalu, než bylo původně plánováno, pokračování v konzumaci látky i přes výskyt zdravotních nebo psychických problémů v důsledku jejího užívání. (Prunner, 2008, str. 38) 6

Při porovnání těchto dvou klasifikací závislosti zjistíme, že u Americké psychiatrické asociace chybí bažení (craving), které je pro české odborníky považováno za základní znak závislosti. Stanovit konečnou diagnózu závislosti u jedince lze v případě, že naplní alespoň tři výše uvedená kritéria během jednoho roku. Zároveň je i důležité vymezit a konkretizovat v jakých podmínkách jedinec žije, jaké jsou jeho vzorce chování, o jakou drogu se jedná, na které by měl být dotyčný závislý. Těchto faktorů je několik a budu se jim věnovat v kapitole třetí. Pro pochopení dalších částí diplomové práce je jistě důležité zmínit, že závislost je komplexní povahy, postihuje jak jedince, tak i jeho okolí. (Pokorný, Telcová, Tomko, 2002) Podle (Heller, 1996) se závislost často dělí na tělesnou a psychickou. Tělesná složka bývá často vnímána jako příčina všech problémů, naopak psychická bývá bagatelizována stačí mít pevnou vůli. Tento pohled často zaujímají uživatelé, jejich rodinní příslušníci, ale bohužel i většina veřejnosti. Tělesná složka závislosti nutí uživatele dodržovat mezi jednotlivými užitími drogy určitý časový odstup, aby nedošlo k rozvoji odvykacího stavu (tzv. absťák). Odvykací stav je nepříjemný, může ohrozit i život postiženého, ale odeznívá během několika dní (3 5 dní). Jeho zvládnutí může být náročné medicínsky, ale je spíše otázkou dodržení doporučeného postupu. Paradoxem zůstává, že při závislosti na alkoholu dochází k vážným komplikacím při odvykací proceduře mnohem častěji a rozvinutý odvykací stav není prakticky možné zvládnout bez hospitalizace. A i přesto je alkohol stále legální drogou. Psychická složka závislosti, je mnohem hůře ovlivnitelná, ale právě ona je příčinou recidiv. Její zvládnutí může trvat mnoho měsíců či let a často vyžaduje zásadní změnu myšlení, vztahů, prostředí a životního stylu vůbec. (O drogách, 2015) K tomu je ovšem třeba poznamenat, že pro každého jedince je vhodný jiný typ léčby. Existují pacienti, u kterých dlouhodobá léčba není úspěšná; naopak je může poškodit a další vývoj onemocnění spíše komplikovat. Je proto vždy třeba dobře zvážit, co je pro daného jedince vhodné a dle toho léčbu vybírat. (Drogy, otázky a odpovědi, 2007) 7

2. Drogy Drogy jsou jakékoliv látky přírodní či uměle vyrobené, které jsou-li vpraveny do organismu, mohou měnit jednu či více funkcí orgánů nebo systému. Jedná se tedy o látky, které se využívají ke změně chování a musí splňovat některé náležitosti. Mají psychotropní účinek, ovlivňují prožívání reality (jedná se o změny v myšlení, vnímání, nálady, podráždění, útlumu a chování) a mohou vyvolat závislost. (Riesel, 1999) Jakoukoliv nelegální drogu užilo někdy v životě v České republice celkem 31,1 % dotázaných ve věkové kategorii 15 64 let (39,8 % mužů a 22,1 % žen). Nejčastěji užitou nelegální drogou byly konopné látky (28,7 %), následované extází (6,0 %), halucinogenními houbami (4,3 %) a pervitinem (2,6 %). Rozsah zkušeností s ostatními nelegálními drogami je v obecné populaci na nízké úrovni (méně než 1,0 %). (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014, 2014) Mladí lidé v ČR častěji oproti svým evropským vrstevníkům podceňují rizika spojená s jednorázovým užitím nelegálních drog. Podle 72 % mladých dospělých v ČR je jednorázový experiment s konopnými látkami bez rizik nebo přináší jen malá rizika, experiment s extází je bez rizik podle 24 %, s kokainem podle 14 % a s novými psychoaktivními látkami podle 19 % dotázaných. (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2013, 2013) 2.1 Rozdíly dle pohlaví Zatímco na drogové scéně se poměr pohybuje okolo dvou mužů k jedné ženě, mezi klienty služeb pro uživatele drog jsou to již tři muži k jedné ženě. Důvodem se podle celé řady studií zdá být rozdílný postoj veřejnosti k užívání drog u muže a u ženy. Žena v očích veřejnosti takovým jednáním jakoby více překračuje svoji gender roli, takže je vnímána jako double deviant - dvojí deviace tedy užívání drog a překračování gender rolí. Tento problém je také umocněn skutečností, že si ženy častěji obstarávají peníze na nákup drog prostřednictvím sexuálního průmyslu. Toto vše může vést k mnohem složitější cestě k institucionální pomoci. (Ettore, 1992) Navíc jsou ženy ve vztahu k užívání návykových látek chápány jako specifická zranitelná skupina, která má v důsledku různých biopsychosociálních faktorů i specifické potřeby v léčbě. Vzhledem k tomu, že často mají děti, dávají přednost programům léčby, jež jim pomohou zajistit i péči o ně. Ženy rovněž často žijí v domácnosti s partnerem, který užívá drogy a na němž jsou ekonomicky závislé. Protože návrat k takovému partnerovi pro 8

ně znamená vysoké riziko recidivy, potřebují, aby jim v programu léčby byla nabídnuta pomoc postavit se na vlastní nohy. (Adiktologie, 2007) Zahraniční výzkumy poukazují na to, že zatímco více mužů než žen užívá ilegální drogy, jako jsou cannabis, opioidy či kokain, ženy ve větší míře zneužívají léky trankvilizéry či sedativa. To může být způsobeno i tím, že ženy častěji než muži vyhledávají v případě zdravotních problémů lékařskou pomoc a podle odhadů jsou jim předepisovány léky třikrát více než mužům. Oproti tomu muži zřejmě mají menší zábrany nakupovat ilegální drogy od pouličních dealerů. Ženy častěji uvádějí příležitostné užívání, muži spíše referují o pravidelném nebo frekventovaném užívání návykových látek. (Adiktologie, 2007) Dalším problémem je nižší věk prvního experimentu s ilegálními drogami u dívek než u chlapců. Zdá se, že hlavním důvodem této situace je vliv vyššího věku partnerů na dívky. (O drogách, 2015) Společné znaky mladistvého uživatele jsou: nezralost nemotivovanost k léčbě účelová motivace (kvůli rodičům) podceňování rizik konzumace alkoholu a THC neochota k ústavní či rezidenční léčbě absence ustálených osobních hodnot neschopnost trávit atraktivně a bezpečně volný čas závislost na rodině (finance, právní odpovědnost, bydlení) popírání psychických traumat a potíží (Preslová, I., Hanková, O., 2010, s. 24) 2.2 Vhled do historie drog Droga pochází z arabského slova durana léčivo. V českém jazyce označuje upravenou surovinu nerostného, živočišného nebo rostlinného původu určenou k přípravě léků. V dřívějších dobách byly látky používány v různých rituálech apod. (Babčanová, 2010) Již naši dávní předkové využívali drogy nejen jako léčivo, ale později také jako opojné prostředky, například konopí a opium patřily k nejstarším lékům, ale teprve s industrializací ve výzkumu a s objevy v 19. století, začalo masové rozšíření drog v Evropě a Severní 9

Americe. V té době vědci izolovali alkaloidy ze známých přírodních látek. Například morfin (v r. 1805), kofein (1820), nikotin (1828), atropin (1833), kokain (1859) a efedrin (1887). Zajímavostí je, že kolem roku 1855 užívalo opium dle odhadu 400 milionů, konopí 200 300 milionů a kokain 10 milionů lidí. (Historie drog, 2015) Ve dvacátých letech 20. století vyráběly farmaceutické firmy léčiva s obsahem alkoholu, morfinu, kokainu, konopí a heroinu, a rozšiřovaly je po světě. Legální spotřeba drog skončila s mezinárodním jednáním o narkotikách na tzv. opiových konferencích v Šanghaji (1909), v Haagu (1912) a Ženevě (1925), a také díky drogovým zákonům, které z nich vzešly do právních systémů jednotlivých států. Ilegálně je pak od začátku 20. století do světa dodávaly zločinecké organizace, např. Cosa Nostra v USA nebo French Connection ve Francii. Po druhé světové válce byly jednotnou dohodou OSN roku 1961 zakázány všechny drogy lidem škodlivé. Další mezinárodní dohody o odstranění drog byly pak uzavřeny v letech 1971 a 1988. (Babčanová, 2010) V České republice se od 90. let 20. století, začal rozjíždět drogový trh ve velkém, a to díky otevření hranic a přílivu cizinců. Z naší země, která byla do té doby zemí spotřebitelskou, se stala země tranzitní pro její výhodnou polohu ve středu Evropy na hlavních drogových trasách, zejména tzv. Balkánské cestě. V té době se vytvořila stálá klientela uživatelů heroinu a vypukla módní vlna diskotékových drog (extáze), užívání drog se rozšířilo do všech regionů v republice a na našem území působili obchodníci mezinárodního významu. Země se stala vstupní bránou na heroinový trh evropského společenství. Vzhledem k nízkým cenám byly drogy přístupnější než v jiných zemích. (Mühlpachr, 2008) JUDr. Jiří Komorous, bývalý ředitel Národní protidrogové centrály, uvádí ještě další příčiny rozvoje drogové scény v mezinárodním kontextu a to kvalitní báze ilegálních výrobců domácích drog, která se u nás vytvářela již před rokem 1989, dobrý organizační a inteligenční potenciál občanů, dále pak vysoce rozvinutý a kvalitní chemický průmysl a velmi dobrá obecná i speciální odborná vzdělanost většího počtu lidí na našem území. (Mühlpachr, 2008, s. 68) V dnešní době pak definuje drogy a sankce od roku 1998 zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamné a psychotropní látky a přípravky je obsahující. 10

2.3 Fáze v procesu užívání drogy Podle Fischera (2009) každý drogově závislý jedinec si projde jistými fázemi při užívání návykových látek. Někteří skončí s drogou ihned po prvním stádiu, některým se bohužel nedaří svou závislost léčit ani po několika pokusech. 1. stádium experimentování s návykovými látkami Zprostředkovateli první zkušenosti s drogou bývají většinou přátelé, nebo vrstevníci. Podle odborníků je nákup, nebo získání drogy zdarma od prodejce (dealera) nebývá pro první užití typický, objevuje se spíše výjimečně. Respondenti výzkumu mi ovšem sdělili, že tyto situace jsou naprosto běžné a dealer velmi rád zdarma nebo za sníženou částku je ochoten drogy prodat či darovat. Princip je jednoduchý, nejdříve někoho naláká na drogu a poté, kdy se jedinec stane závislým, chodí za dealerem pravidelně a v tu chvíli dealer zvýši cenu. Užití nelegálních drog následuje většinou až sekundárně, tedy v době, kdy má jedinec mnoho zkušeností s alkoholem. Často se jedná o nelegální drogy jako je marihuana nebo extáze, které jsou vnímány jako látky relativně bezpečné. Méně často jsou iniciační drogou látky jako heroin nebo pervitin. Věk, ve kterém dochází k iniciaci, je různý; v případě alkoholu se tak děje většinou na počátku dospívání. Iniciace jinými drogami probíhá o málo později, obyčejně v dospívání nebo v ranné dospělosti. Jedinci přináší užití drogy příjemné pocity, únik od reality, prožívá nové zážitky. Rodina či partner o ničem neví, vše je dobře utajeno. V této fázi asi 60 % končí s konzumací drog. (Fischer, 2009) 2. stádium příležitostné užívání Užívání drog se stává pravidelnějším a více se užívají na sociálně přijatelných místech, jako jsou kluby, diskotéky apod. Je zajímavé, že si uživatelé stanovují pravidla, aby zabránili vzniku závislosti, protože v této fázi si je jedinec vědom svého nesprávného chování a konzumaci drog tají. Na sklonku tohoto stádia užívání drog získává pravidelný charakter alespoň víkendového užívání v případě pervitinu a marihuany. Jedince k užívání vede většinou nuda nebo zjišťuje, že mu pomáhá v problémových situacích. Také uživatel může, ale nemusí začít zanedbávat své zájmy, záliby, školu. Také se zvyšují pozdější příchody do školy či zaměstnání a staří kamarádi jsou vyměněni za nové, kteří jsou spojeni s drogou. Značná část uživatelů však v tomto období, resp. na jeho konci, užívání drog opouští. Přelom druhého a třetího stadia je zároveň zpravidla obdobím, kdy si drogového problému také 11

všimnou lidé z blízkého okolí uživatele. Pokud na problém přiměřeně reagují, mohou další vývoj pozitivně ovlivnit. (Fischer, 2009) 3. stádium pravidelné užívání Jedinec užívá drogu co nejčastěji, začíná se u něho projevovat lhostejnost k okolí, dochází ke ztrátě zaměstnání, přátel, rozpadu rodiny také ke ztrátě kontroly nad užíváním. Obklopuje se lidmi stejně závislými. Život se začíná točit pouze kolem drog, zmizí zájem o původní život. V této fázi mnoho uživatelů touží po pomoci (anonymně, prostřednictvím linek důvěry nebo internetových poraden), chtějí s drogami skoncovat, ale nedaří se jim to. (Fischer, 2009) Na konci této fáze již užívání drog přestává být finančně zvládnutelné, a je proto třeba hledat alternativní zdroje. Uživatel může začít doma zcizovat peníze a cenné předměty, obchodovat s drogami, krást v obchodech nebo se uchýlit k prostituci. Fáze pravidelného užívání zpravidla netrvá více než čtvrt až půl roku a jedná se již o počínající závislost. Někdy lze ještě v této fázi nepříznivý vývoj zvrátit a opustit užívání drog bez vážnějšího poškození a rozvoje závislosti. Je však nezbytné užívání drog přerušit a jeden rok plně abstinovat a to i od alkoholu. (Fischer, 2009) 4. stádium závislost U jedince neexistuje jiný zájem než o drogu, její shánění a užití. Nemá žádné sociální vazby, kromě narkomanů. Projevují se u něj somatické, psychické i sociální problémy, které jsou závažné a patrné. Mezi psychické následky můžeme zařadit například poruchy emocí, zvýšená dráždivost a labilita. Člověk na drogách má sklony k extrémním citovým prožitkům. Také se může objevovat zhoršená koncentrace a poruchy paměti, které v důsledcích mohou vést až k demenci. U některých drog dochází ke vzniku organického psychosyndromu a těžkému poškození centrální nervové soustavy (zejména u inhalace organických rozpouštědel). Neschopnost aktivity nebo naopak extrémní nabuzení. Po užití drogy může nastat aktivita (např. pervitin) a stejně tak i útlum (např. po toluenu či heroinu), změna hierarchie hodnot a vymizení zájmů. Veškeré dosavadní zájmy jsou postupně vytěsněny drogou, která se dostane na nejvyšší příčku hodnotového žebříčku. Celková degenerace (úpadek až rozpad) osobnosti a úbytek schopností. Dochází ke ztrátě vůle k překonávání potíží i ke ztrátě sebeovládání, které je nutné k odepření dávky. Mohou nastat psychotické poruchy, jako například halucinace, bludy, psychomotorické poruchy či nepřiměřené emoce. Mezi biologické následky můžeme zařadit například celkové chátrání organismu, vyhubnutí, špatné stravovací návyky (u žen ztráta menstruace). Nedodržování hygienických návyků, 12

zhoršená tělesná i zubní hygiena vede ke zkažení a ztrátě zubů a k přenosu např. parazitů. Poškození jater, ledvin, zažívacího traktu, nervové soustavy. Riziko infekčních chorob - hepatitidy, HIV - přenosných zejména společným sdílením injekčních stříkaček a jehel pro aplikaci drog. Abscesy, záněty a poruchy žilního systému. Mezi sociální následky můžeme zařadit například neplnění povinností, absence v zaměstnání nebo ve škole, pokles výkonu a schopností a následná ztráta zaměstnání či vyloučení ze školy. Narušení a zpřetrhání sociálních kontaktů, ztráta přátel. Závislý člověk vymění své dosavadní kamarády za drogu a lidi na ní navázané - drogovou partu. Za své chování si obvykle vyslouží negativní hodnocení svých známých, dochází ke změně a ztrátě dosavadních vztahů. Bohužel v mnoha případech také i devastaci rodiny. Drogově závislý na rodině parazituje, často krade a prodává rodinný majetek, aby měl finance na drogu, lže a podvádí. Často rodinu rozbíjí. Vztah nedokáže udržet ani se stejně závislým partnerem, jediným společným zájmem je droga. (Negativní důsledky, 2015) Uživatel ve 4. stádiu není schopen reálného nadhledu, ztrácí vlastní důstojnost. Pokud se mu droga nedostává, dostavují se velmi nepříjemné pocity (odvykací stav neboli abstinenční syndrom), které lze přerušit pouze aplikací drogy. U drog, které vyvolávají tělesnou závislost, dochází ke změnám fungování celého organismu. (Fischer, 2009, s. 104) Většina uživatelů si uvědomuje ztrátu nad kontrolováním užívání návykové látky, ale racionálně si odůvodní, proč v užívání drog pokračovat. Následuje hluboký psychický a sociální propad jedince. Častá je také kriminální činnost (krádeže a distribuce drog), neboť je téměř nemožné si na dostatečné množství drogy vydělat legálně. Závislí se pokoušejí obnovit kontrolu nad drogou, typické jsou krátké abstinenční pokusy, po nichž následuje období nového užívání, které se velmi rychle vrací k původní frekvenci. Obvykle je proto nezbytná specializovaná léčba. Pravděpodobnost zvládnutí problému bez odborné pomoci je již velmi malá. (O drogách, 2015) Proč a kdy jedinec začne či ukončí užívání drogy je důsledkem několika oblastí v životě každého z nás, které na nás mají pozitivní či negativní vliv (viz. kapitola třetí). 13

V následující podkapitole je přiblížena specifikace drog, jejich členění a kategorizace. 2. 4 Specifikace drog Drogy můžeme dělit dle různých kritérií: 1. Jakým způsobem se k drogám staví společnost drogy společensky tolerované, legální (tabák, alkohol) drogy ilegální (extáze, heroin, pervitin, marihuana, crack, apod.) 2. Podle razantnosti působení a s tím spojené předpokládané míry rizika drogy měkké, lehké - tj. drogy s akceptovatelnou mírou rizika drogy tvrdé, těžké - tj. drogy s neakceptovatelnou mírou rizika 3. Zavedené rozdělení, které směšuje více hledisek (jako je např. účinek, společná látka, surovina nebo fyzikální vlastnosti) opiáty, stimulační drogy, cannabis a jeho deriváty, halucinogenní drogy, těkavé látky, hypnotika a barbituráty, tabák, alkohol a jiné skupiny látek. Podle jiného zdroje se drogy dají rozdělit na čtyři základní skupiny. Tyto skupiny látek se mezi sebou liší vzhledem, účinky, průběhem závislosti, ale i mírou rizika pro uživatele. K těmto nelegálně vyráběným látkám je možno dále přičlenit skupinu pátou psychofarmaka. Ke každé z výše uvedených skupin drog řadíme řadu různých zástupců. (Dělení drog, 2015) Pro lepší orientaci čtenáře v členění drog, jsem zpracovala podle knihy Drogy, otázky a odpovědi, kolektiv autorů sdružení SANANIM 2007, tabulku č. 1 a tabulku č. 2., viz. příloha. V britském tisku v roce 2007 byl zveřejněn výsledek testu, který prováděli britští vědci, lékaři a právní experti. Jejich cílem bylo zjistit, která droga je nejnebezpečnější z hlediska fyzického poškození, potenciálu závislosti a dopadu na společnost. Nejnebezpečnější drogou byl vyhodnocen heroin a následně kokain. Alkohol a tabák se ocitly v první desítce před konopím nebo LSD. (Které drogy nejvíce škodí, 2007) 14

Je tedy důležité se zamyslet nad tím do jaké míry a jak dlouho bude ještě společnost tolerantní k těmto legálním drogám jako je tabák, ale především alkohol, který doslova ničí jedince, mládež, rodiny a společnost jako takovou. V dalších podkapitolách bych se chtěla věnovat dvěma návykovým látkám a to pervitinu a marihuaně. Toto rozhodnutí jsem učinila poté, kdy jsem mapovala situaci v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ve Frenštátě pod Radhoštěm, tedy v zařízení, kde poté proběhl výzkum týkající se této práce. Zjistila jsem, že právě tyto dvě drogy jsou nejčastěji užívány klienty této sociální služby. Chtěla bych proto, aby čtenáři měli dostatek informací o těchto dvou návykových látkách a mohli lépe pochopit situaci respondentů. Informace o dalších návykových látkách jsou k dispozici v příloze této práce. 2. 4. 1 Marihuana Marihuana se řadí do skupiny konopných drog (cannabinoidy). Do této kategorie můžeme zařadit také drogy jako hašiš či hašišový olej. V literatuře bývají nejčastěji uváděny 3 druhy konopí: Cannabis sativa (Linné), Cannabis ruderalis (Janischewsky) a Cannabis indica (Lamarck). Domovem konopí jsou Himaláje, velmi rozšířené je sice především v Indii, ale roste i v mírném pásu. Jedná se o jednoletou dvoudomou rostlinu (samčí a samičí jedinci), maximální vzrůst je kolem dvou metrů. Samičí rostliny bývají mohutnější, z hlediska obsahu psychotropních látek významnější. Semena slouží například i ke krmení ptactva. Cannabis obsahuje kolem 400 různých chemických látek, ale hlavní složkou, která ovlivňuje mysl, je látka THC. Množství THC obsažené v jednotlivých dávkách marihuany se může podstatně lišit. Vyšší obsah THC v rostlině konopí určuje účinnost drogy. Množství THC obsažené v rostlině ovlivňuje počasí, půda a další faktory. V dnešní době jsou pěstitelé konopí schopni vyvinout takové odrůdy cannabisu, které mají mnohem vyšší hladiny THC, než rostliny pěstované v minulosti. Množství THC v hašiši je vyšší než v marihuaně. Marihuana je obvykle zelená, nahnědlá nebo šedá. Na ulici se používá řada dalších názvů, například: špek, gandža, tráva, brčko, rostlina, joint, hulení, zelí, marijánka, skunk, skéro, maruška, marihuana a další. Marihuana je obvykle kouřena ve formě cigarety (joint), ale lze ji kouřit i v dýmce. Nebo na způsob takzvaně Kýbl či Fin. (odkaz na videoukázku viz internetové zdroje) Méně často je míchána s jídlem a konzumována nebo uvařena jako čaj. 15

Do jointů se někdy přidávají jiné, silnější drogy, například crack nebo PCP (uklidňující prostředek pro zvířata). (Marihuana, 2009) Při požití je vstřebání velmi pomalé, nepravidelné, z hlediska průběhu bývá intoxikace daleko závažnější. Důvodem je pozdní nástup účinku. První příznaky se objeví asi za 30 minut a pomalu stoupá (vrcholu dosahuje po 1-5 hodinách), je proto větší pravděpodobnost předávkování, které s sebou sice nenese riziko úmrtí, nicméně může vést k nepříjemně dlouhé intoxikaci s předem neodhadnutelným průběhem. Dlouhodobé užívání marihuany vede k charakteristickým změnám. Uživatelé se vyznačují typickou pomalostí, hloubavým se zabýváním detaily a poruchami krátkodobé paměti. U mužů dochází ke zvýšení sexuálního apetitu, schopnost erekce se však nezvyšuje, spíše naopak. A i malá množství marihuany mohou u mužů způsobit dočasnou neplodnost. U žen pak dochází ke zvýšení sexuálního apetitu, schopnost jej ukojit však bývá menší. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Marihuana je jednou z mála drog, která způsobuje abnormální dělení buněk, což vede k těžkým dědičným vadám. Těhotná žena, která pravidelně kouří marihuanu nebo hašiš, může předčasně porodit dítě s nedostatečnou porodní velikostí a hmotností. Mezi další fyzické důsledky užívání této drogy můžeme dále zařadit zrychlený srdeční tep, dezorientaci, paniku, úzkost či nedostatečnou koordinaci těla, často následovanou depresí nebo ospalostí. Z dlouhodobého kouření marihuany vzniknout bronchitida nebo zánětlivé onemocnění dýchacího ústrojí. Potlačení imunitního systému, poruchy růstu, zvýšení počtu abnormálně vyvinutých buněk v těle. Dále také potíže se studiem respektive snížení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace, apatie, závratě a ztrátu motivace. Bylo zjištěno, že konzumace jednoho jointu vystavuje plíce takovému množství rakovinotvorných chemických látek jako vykouření pěti cigaret. Mezi psychické důsledky užívání této drogy můžeme zařadit doslova změnu mozku, toxickou či jinou psychózu. Řada studií prokázala spojitost mezi dlouhodobým užíváním marihuany a psychózami. (Marihuana, 2009) Dnes se cannabinoidy experimentálně užívají jako prostředek proti zvracení při chemoterapii, zkoumají se účinky při Parkinsonově chorobě. Léčebné využití cannabinoidů bylo v minulosti rozsáhlé. Preparáty z konopí se užívaly jako léky na spaní, proti zvracení, při tetanu, při častých bolestech hlavy, dně, revmatismu a při otravě strychninem. Některé látky z konopí mají účinky antibakteriální. 16

Podle údajů Organizace spojených národů, 158,8 milionu lidí na celém světě kouří marihuanu což je více než 3,8 % obyvatelstva planety. (Marihuana, 2009) Z posledního celoevropského (36 zemí) průzkumu Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD 2011) kouřilo marihuanu 42.3 procenta dětí ve věkové kategorii 15-16 let. Toto procento řadí Českou republiku na smutné první místo ze všech evropských zemí. A bohužel věková hranice zneužívání drog se snížila k 10 letům věku dítěte. V České republice je odhadováno, že míra zkušeností s konopnými látkami mezi 14 15letými žáky ZŠ je na úrovni 26 33 % a mezi 16letými studenty SŠ 42 47 %. Studie v mladších věkových kategoriích (11 15 let) uvádějí zkušenosti s konopnými látkami na úrovni 9 11 %. K nárůstu rizikového chování dochází především mezi 12. a 13. rokem věku. Studenti víceletých gymnázií mají nižší míru prevalence než jejich vrstevníci ze základních škol. V prosinci 2014 realizovalo NMS ve spolupráci s agenturou ppm factum research výzkum prevalence užívání drog v populaci ČR; šlo o další vlnu každoročního omnibusového šetření s cílem monitorovat rozsah zkušeností respondentů starších 15 let s vybranými nelegálními návykovými látkami. Celkem bylo osloveno 1 020 respondentů starších 15 let, z toho bylo 870 respondentů ve věku 15 64 let. Užití konopných látek v posledních 12 měsících a posledních 30 dnech je výrazně vyšší u mladých dospělých ve věku 15 34 let (23,9 %, resp. 8,5 %). Ve srovnání s r. 2013 došlo v obecné populaci k opětovnému mírnému nárůstu uváděné celoživotní zkušenosti s užitím nelegálních drog, a to především v případně konopných látek a halucinogenních hub, ale i pervitinu a kokainu. Současně však byl zaznamenán další nárůst míry prevalence užívání konopných látek ve věkové skupině 15 19 let. Za pozornost stojí také nárůst míry prevalence užívání konopí ve věkových skupinách 45 49 a 50 54 let. (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014, 2014) 2.4.2 Pervitin Pervitin se řadí do skupiny drog známé jako stimulanty. Základní látkou spojující všechny stimulanty je amfetamin. Do této skupiny drog můžeme dále řadit například kokain. Amfetamin je na rozdíl od většiny ostatních drog relativně mladá droga s výlučně "syntetickou" minulostí. Poprvé byl syntetizován v roce 1887, ale na lidech byl poprvé testován až ve dvacátých letech 20. století. Nejdříve byl prodáván jako prostředek proti rýmě, poté i proti astmatu, obezitě a depresi. Přes brzké rozpoznání negativních vedlejších efektů, 17

zejména nespavosti, bylo předepisování amfetaminu rozšířeno i na diagnózy Parkinsonovy nemoci, migrény, závislosti, mořskou nemoc, schizofrenii, impotenci a apatii ve stáří (zde byl amfetamin mimořádně účinný). Medicínské užití amfetaminu podpořilo mnoho vědeckých článků v renomovaných časopisech. K rozšíření užívání pervitinu došlo v průběhu 2. světové války, kdy ho obě strany používaly k udržení bdělosti svých jednotek stejně tak jako u kokainu. V padesátých letech byl pervitin předepisován jako pomocný prostředek při dietě a jako antidepresivum. Protože byl snadno dostupný, byl užíván vysokoškolskými studenty, řidiči kamionů a atlety. Tím se užívání drogy ještě více rozšířilo. V Československu se pervitin nelegálně vyráběl již od poloviny 70. let. (Pervitin, 2009) Jak bylo uvedeno výše, Pervitin je jednou z forem stimulačních drog. Lidé ji užívají šňupáním, kouřením nebo nitrožilně aplikací injekční stříkačkou. Někteří ho dokonce užívají ústně. Na ulici známý jako: Piko, Péčko, Pergo, Péro, Peří, Perník, Psaníčko, Peršin, Raket, Lajna, Meth, Koks chudých, Var, Spí, Krystal, Střepy, Ice. Pervitin se většinou vyrábí v nelegálních a skrytých laboratořích. Jako základ pro výrobu drogy se často používají běžně dostupné léky například léky proti nachlazení. Nelegální laboratoře též vytvářejí velké množství toxického odpadu. Při výrobě půl kilogramu pervitinu vznikne dva a půl kilogramu odpadu. Lidé, kteří jsou vystaveni účinkům tohoto odpadu, se mohou otrávit a onemocnět. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Při užívání pervitinu můžeme rozlišovat tři kategorie užívání a to: Užívání pervitinu nízké intenzity. V této fázi uživatelé nízké intenzity pervitin polykají nebo šňupají. Touží po oné silné stimulaci, kterou jim pervitin poskytuje, aby mohli zůstat dlouho vzhůru a dokončit svůj úkol nebo práci, nebo ho vyhledávají pro jeho účinek tlumící chuť k jídlu, aby zhubli. Tito uživatelé návykové látky mají nad drogou kontrolu a vědí a sami rozhodují, jak a kdy chtějí návykovou látku užít. Bohužel, jsou jen velmi blízko od toho, aby se z nich stali pravidelní uživatelé tedy uživatelé, kteří látku užívají nekontrolovaně. Další fází v užívání pervitinu je Užívání pervitinu střední intenzity (například na párty). Pravidelní uživatelé pervitin kouří nebo ho nitrožilně aplikují pomocí injekční stříkačky. To jim umožňuje přijmout větší dávku drogy a zažít silnější úlet, který je psychicky návykový. Jsou přímo na hranici, která odděluje uživatele vysoké intenzity od těch ostatních. Uživatelé pervitinu vysoké intenzity jsou závislí někdy se jim přezdívá smažky. Celá jejich existence se soustřeďuje na to, aby se vyhnuli zhroucení, onomu bolestivému dojezdu následujícímu po doznění drogového 18

opojení. Aby tedy dosáhli tolik žádoucího opojení, musí brát stále větší množství. (Pervitin a lidské životy, 2009) V následujícím odstavci se nachází stručný popis průběhu reakce organismu na pervitin. Jakmile si jedinec aplikuje tuto návykovou látku, je v Nájezdu. Nájezd je prvotní reakce, kterou uživatel cítí poté, kdy aplikuje pervitin. Během nájezdu se výrazně zvýší srdeční tep a metabolizmus, krevní tlak a puls uživatele. Na rozdíl od nájezdu spojeného s užíváním cracku (krystalická forma kokainu), který trvá přibližně 2 až 5 minut, může pervitinový nájezd trvat až 30 minut. Poté následuje Úlet (vysmažení), kterému se taky někdy říká výsmah. Během úletu se uživatel často cítí agresivně a nanejvýš moudře a stává se velmi hádavým. Často skáče ostatním do řeči a dokončuje jimi započaté věty. Klam může vyústit do toho, že se uživatel velmi intenzivně soustředí na nepodstatný nebo nevýznamný předmět nebo činnost, například opakovaně po několik hodin čistí totéž okno. Úlet může trvat 4 až 16 hodin. Dalším krokem je Tah, který označuje nutkání uživatele udržet si stav intoxikace kouřením, šňupáním nebo píchnutím většího množství pervitinu. Tah může trvat 3 až 15 dní bez přerušení. Během tahu se uživatel stane jak duševně, tak fyzicky hyperaktivní. Pokaždé, co uživatel vykouří nebo aplikuje další a větší dávku drogy, zažívá další, ovšem menší nájezd, až nakonec necítí ani nájezd ani úlet. Poté nastává nejtěžší a nejobtížnější chvíle nejen pro uživatel, ale i pro jeho okolí a tou je Dojezd. Jedná se o stav dosažený na konci tahu, kdy pervitin přestává uživateli způsobovat stav nájezdu nebo úletu a kýžený opojný efekt. Uživatel, který není schopen ulevit si od strašlivých pocitů prázdnoty a touhy po droze (absťák), ztrácí smysl vlastní identity. Běžným příznakem je intenzivní svědění a uživatel může nabýt dojmu, že se mu pod kůži snaží zarýt brouci. Uživatel, který někdy není schopen usnout několik dní za sebou, je často v naprosto psychotickém stavu a existuje ve svém vlastním světě. Vidí a slyší věci, které nemůže vnímat nikdo jiný. Jeho halucinace jsou natolik živé, že působí reálně. Takto odtržen od reality může být uživatel velmi nepřátelský vůči sobě a ostatním. Riziko sebe ublížení na zdraví je v této fázi velmi vysoké. Po dojezdu nastává Zhroucení tedy stav, kdy tělo uživatele selže, protože nadále nedokáže odolávat účinkům drogy, která na něj působí, a končívá extrémně dlouhým spánkem. Dokonce i ti nejničemnější a nejvíce násilničtí uživatelé jsou během fáze zhroucení téměř bez života a pro nikoho nepředstavují ohrožení. Zhroucení může trvat 1 3 dny. Po fázi zhroucení se uživatel probouzí ve zcela zničeném stavu, vyhladovělý, dehydrovaný a fyzicky, duševně i emocionálně naprosto vyčerpán. Toto stádium obvykle trvá od 2 do 14 dní. To vede 19

k silnější závislosti, protože řešením těchto nepříjemných pocitů je další a větší dávka. Této fázi se říká Pervitinové vyčerpání a psychóza. Poslední fází je takzvaný Absťák. Od poslední dávky často uplyne 30 až 90 dní, než si uživatel uvědomí, že se u něj projevují abstinenční příznaky. Nejprve je deprimován, postrádá energii a schopnost zažívat slast. Poté se dostaví touha po další dávce pervitinu a u uživatele se mohou projevit sebevražedné sklony. Protože abstinence na pervitinu je nanejvýš bolestivá a obtížně se snáší, většina uživatelů se k droze opět vrátí. Právě proto se až 93 % lidí léčených tradičními metodami vrátí ke svému návyku. (Stádia pervitinu, 2009) Při užívání vytváří pervitin a jeho krystalická forma falešný pocit pohody a energie, a tak má osoba tendenci nutit tělo k rychlejšímu a náročnějšímu fungování, než na jaké je stavěné. Uživatelé této drogy tudíž mohou zažívat těžké zhroucení, ať už fyzické nebo psychické, následující poté, co účinky drogy pominou. Protože opakované užívání této drogy snižuje přirozený pocit hladu, mohou se závislí potýkat s extrémní ztrátou hmotnosti. Negativní účinky mohou též zahrnovat: narušení spánkového rytmu, hyperaktivitu, nevolnost, iluzi obrovské síly a moci, paniku, psychózu. Dlouhodobé užívání pervitinu může vést ke křečím, ke zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku, což může vést až ke smrti. Zvýšenou agresivitu a podrážděnost, trvalé poškození jater, ledvin a plic. Toxické přísady v pervitinu mohou způsobovat vážné poškození zubů, známé jako pervitinová ústa. Zuby zčernají, jsou skvrnité a kazí se, často do té míry, že je nutno je vytrhnout. Je-li látka šňupána, zničení tkání v nosní dutině. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Úřad OSN pro drogy a kriminalitu odhaduje světovou produkci stimulantů mfetaminového typu, mezi které patří i pervitin, na téměř 500 tun ročně a počet závislých na 24,7 milionu. V České republice je pervitin příčinou více než poloviny z počtu všech léčení závislostí. Předávkování pervitinem se nemalou měrou podílejí na celkové drogové úmrtnosti (cca 35 %). (ESPAD, 2011) 20

3. Faktory ovlivňující drogovou závislost Pokud se zamyslíme nad tím, z jakého důvodu se jedinec rozhodne užít návykovou látku, musíme si ihned odpovědět, že tento důvod není v mnoha případech pouze jeden, ale je to spíše komplex různých faktorů, které jedincovo rozhodnutí nakonec ovlivnilo. Vágnerová (1999, s. 297) vyzdvihuje skutečnost, že na vzniku závislosti se vždy podílí souhra několika faktorů a jejich vzájemná interakce. Tyto faktory mohou být například škola, vrstevníci, sociální prostředí také vrozené dispozice jedince. V neposlední řadě je třeba se zmínit o faktorech tzv. provokujících, tedy o tom, co je bezprostředním přímým podnětem pro experiment s drogou. Nejčastěji jsou uváděny tyto důvody (bez ohledu na četnost) zvědavost a nuda, zvýšení výkonnosti, zlepšení nálady, řešení nebo odsunutí problémů, únik z bezvýchodné situace, snaha na sebe upozornit či obstát v partě. Všechny tyto faktory modelují náš postoj k životu, ke světu, k řešení problémů a tudíž i k drogám. Každý se vyrovnává se svým prostředím a podmínkami, které jej obklopují, různými přístupy s různou úspěšností, což závisí na jeho individualitě. Prostředí ovlivňuje osobnost člověka tak silně, až má doslova manipulační účinek. Může jeho jednání podpořit nebo být na překážku, formovat ho nebo motivovat. Významnou roli sehrává prostředí také ve výchovném procesu. Stále se dostatečně nedoceňuje skutečnost, že konkrétní prostředí se výrazně podílí i na rozvoji osobnosti, plní funkci výchovnou. Děti i dospělí své jednání mění podle toho, jak střídají prostředí. (Kraus, 2008, s. 74 75) Tedy doma, ve škole, v partě, v kroužcích či v zaměstnání hrajeme neustále nějakou roli. V této práci, jak bylo uvedeno již v úvodu, bych se chtěla zaměřit především na oblast rodiny, která je podle odborné literatury a odborníků jeden z klíčových faktorů ovlivňující jedince v jeho drogové závislosti. V dalších částech této kapitoly, velmi stručně rozvedu ostatní faktory působící na jedince v jeho životě. 21

3.1 Rodina Rodina je nejstarší lidskou společenskou institucí. Byla a je základní jednotkou všech lidských společností. Existuje velké množství různých definic, které vysvětlují pojem rodina. Jinak by nám rodinu definoval právník, jinak psycholog, jinak sociolog, jinak demograf. Rodina procházela celou svou historií neustálými změnami, které jsou závislé na vývoji celé společnosti. Rodinu můžeme chápat jako malou primární společenskou skupinu, která je založena na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a jejich dětí či vztahu jej substituujícím (adopce). Členové rodiny obývají společnou domácnost, plní společensky určené a uznané role, které vyplývají ze soužití. Rodina plní souhrn funkcí, jež podmiňují její existenci a dávají tomuto společenství vlastní význam ve vztahu k jedincům i k celé společnosti. (Dunovský, 1999) Rodinu můžeme vymezit i takto: Rodina je skupina lidí se společnou historií, současnou realitou a budoucím očekáváním vzájemně propojených transakčních vztahů. Členové jsou často (ale ne nutně) vázáni hereditou, legálními manželskými svazky, adopcí nebo společným uspořádáním života v určitém úseku jejich životní cesty. Kdykoliv mezi blízkými lidmi existují intenzivní a kontinuální psychologické a emocionální vazby, může být užíván pojem rodina, i když jde např. o nesezdaný pár, o náhradní rodinu atd. (Kramer in Sobotková 2001, s. 22) Podle Matouška (2003) je v užším, tradičnějším pojetí rodina skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). V širším pojetí, jež se začíná rozšiřovat v USA a v některých státech EU, se za rodinu začíná považovat i skupina lidí, která se jako rodina deklaruje na základě vzájemné náklonnosti. V některé fázi svého vývoje rodina obvykle sdílí společnou domácnost. (Matoušek, 2003, s. 187) V dnešní době je definování pojmu rodina velmi obtížné, a tak se mnoho autorů tomuto úkolu vyhýbá. Toto tvrzení stvrdil i B. Kraus (2008), který také uvádí, že definování a vymezení dnešní rodiny je velmi obtížné, neboť tradiční kritéria rodiny přestávají platit. Rodinu lze definovat jako skupinu lidí, kteří mají společnou historií, současnou realitu a v budoucnu 22

očekávané propojení vzájemných vztahů. Členové rodiny jsou velmi často vzájemně něčím vázaní (manželstvím, dětmi, adopcí, společným životem). Pojem rodina lze užívat i v případě, že se nejedná o sezdané manželství, krevní vazbu atd. Důležitým kritériem je psychologická a emocionální vazba (Kramer H. Ch., 1980 in Sobotková, I. 2001). Rodina může být také chápána jako strukturovaný celek, jehož úkolem je vytvořit bezpečný prostor pro reprodukci a sdílení života lidí. (Plaňava, I. 1994 in Kraus B., 2008). Rodina je tedy prvním závazným modelem společnosti, s jakým se člověk setkává. Předurčuje jeho osobní vývoj, jeho vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory. Rodina může být: nukleární - tvořená rodiči a dětmi rozšířená - k rodině se počítají také širší příbuzenské vztahy (prarodiče, strýc, teta, ) Další dělení může být na rodinu: orientační - jedinec, který v rodině vyrůstá, je v roli dítěte prokreační - tento jedinec sám zakládá svou rodinu a je v roli rodiče Rodinu lze dělit také z hlediska toho, jak úspěšně se jí daří plnit její funkce: funkční - rodina plní všechny své funkce dysfunkční - rodina neplní všechny své funkce, fungování rodiny však není výrazně ovlivněno. Až 70 % lidí, s nimiž v dětství rodiče nezacházeli přiměřeným způsobem, mělo sklon chovat se podobně. Rodina se může stát zdrojem zátěže a příčinou vzniku psychických problémů, event. závažnějšího narušení osobnosti svých členů. (Vágnerová, 1999) afunkční - rodina neplní všechny své funkce, její fungování je významně ovlivněno a je narušen vývoj a socializace dítěte (Kraus, B., 2008) 23

3.1.2 Funkce rodiny Můžeme tedy říci, že rodina je společenství, těsně spjaté nejrůznějšími vztahy uvnitř i navenek. Vůči okolnímu světu se podle momentální potřeby otevírá či uzavírá a jejím hlavním úkolem je poskytovat svým členům péči, uspokojování potřeb a ochranu. B. Kraus (2008) rozlišuje několik funkcí rodiny: Biologickoreprodukční funkce tato funkce má důležitý význam jak pro společnost, neboť určitý počet dětí tvoří reprodukční základnu naší společnosti, tak pro jedince. Sociálně-ekonomická funkce rodina je součástí ekonomického systému společnosti, neboť její členové jsou jak produkční sílou (zaměstnání), tak spotřebiteli, kteří ovlivňují trh. Ochranná funkce funkcí rodiny je zajišťování životních potřeb všech členů rodiny. Jedná se o potřeby hygienické, biologické a zdravotní. Socializačně-výchovná funkce funkcí rodiny je výchova potomků a snaha o jejich budoucí fungování ve společnosti. V dnešní době již nemluvíme pouze o dětech, ale také o udržení nebo zařazení starší generace do běžného života (např. výuka užívání moderní techniky). Emocionální funkce funkcí rodiny je vytvoření zázemí, kde se budou její členové cítit bezpečně, milováni, jistě a citově stabilně. Funkce rekreační a relaxační rodina by neměla zapomínat také na tuto funkci a dbát na to, jak její členové (hlavně děti) tráví svůj volný čas. Ztotožňuji se i s téměř dvacetiletým výrokem O. Matouška (1997), že rodina v dnešní společnosti plní většinu svých funkcí nedostatečně. Důvodem jsou vzrůstající nároky, které jsou kladeny na rodinu. Jen bych si dovolila napsat, že nároky na rodinu jsou ještě vyšší, než v roce 1997. Podle mnoha studií a dalších autorit v oborech sociální práce, pedagogiky 24

a psychologie roste i počet dětí s různými psychickými, výchovnými i sociálními problémy. Můžeme tvrdit, že rodina je opravdu důležitým faktorem ve vývoji člověka, ať už v roce 1997 tak i v dnešní době a pokud nefunguje správně, může to mít fatální vliv na jednotlivé členy rodiny, potažmo celou rodinu a společnost. Rodina je nepostradatelnou a nenahraditelnou sociální institucí pro dospělé a hlavně pro děti. Protože se osobnost člověka utváří od raného dětství, je prostředí rodiny velice důležité pro její vývoj. Je základním přirozeným prostředím, které je zdrojem hodnot, zkušeností, vzorců chování, tradic a zvyků, zázemím pro seberealizaci. Hraje nejdůležitější roli ve výchově dítěte. O to náročnější je rodičovská role, a ne každý rodič ji dokáže zvládnout. 3.1.3 Vliv rodinného prostředí na vznik drogové závislosti V rodinách existují dvě rizikové podmínky, jež mají negativní vliv nejen na zdravotní stav dětí, ale nepřímo narušují i jejich schopnosti reagovat na různé zátěže a vytvářet přiměřené emoční i regulační dovednosti: a) otevřené konflikty a agrese uvnitř rodiny; b) ochlazené, odcizené a zanedbávající prostředí. (Plaňava, 2002, s. 14) Vágnerová (1999) uvádí, že přehnaná nebo naopak nedostatečná péče je v obou případech nevhodná a může vést člověka ke společností nepřijatelným způsobům chování řešení svého života. Člověk touží po tom, aby mohl milovat a byl milován. Pokud je tato potřeba naplněná v rodinném prostředí dobře a vhodným způsobem obou rodičů je velmi pravděpodobné, že jedinec se naučí správně prožívat a řešit situace, které se objeví. Ovšem jestliže rodiče respektive rodina neplní své funkce správně, můžeme mluvit o takzvaných poruchách rodičovské role. Ty se mohou projevovat následujícím způsobem: Rodiče se o své dítě nemohou starat 25