Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) U Studny, Karviná - Mizerov 2. stupeň ZŠ Základní Zdravověda První pomoc Mgr. Václav Řehůřek
První pomoc První pomoc je první zásah nebo ošetření poskytnuté postiženému jakýmkoliv poraněním nebo náhlým onemocněním ještě před příjezdem sanitního vozu nebo kvalifikovaného zdravotníka. Cílem první pomoci je v pořadí důležitosti: 1. zachránit postiženému život, 2. zabránit zhoršení jeho stavu. Odpovědnost laického zachránce: každá osoba je povinna ve smyslu ustanovení poskytnout první pomoc v rozsahu svých možností a schopností. Poskytnutí první pomoci nesmí ohrozit zachránce. První pomoc z hlediska pořadí důležitosti dělíme na: 1. technickou to znamená odstranění příčin poškození zdravotního stavu (např. vyproštění ze závalu, vytažení tonoucího z vody, při úrazech elektrickým proudem dostat postiženého z dosahu proudu, vynesení ze zamořeného prostoru při úniku průmyslových škodlivin apod.). 2. zdravotnickou to znamená vlastní ošetření postiženého nebo postižených v pořadí jejich důležitosti. Je třeba si uvědomit, že i když v následujícím textu je popsána první pomoc při jednotlivých poraněních, ve skutečnosti nebudete nikdy ošetřovat jedno poranění. Raněný trpí většinou vždy kombinací poranění (např. zástava dechu, zástava oběhu, silné krvácení, zlomenina, popálenina, bezvědomí). V následujících kapitolách je popsán způsob poskytnutí první pomoci při různých druzích poranění. VÝKONY ZACHRAŇUJÍCÍ ŽIVOT Pro raněného jsou zejména nebezpečné 3 neodkladné stavy, které ho bezprostředně ohrožují na životě. 1. Zástava dýchání. 2. Zástava srdeční činnosti nebo kombinace obou výše uvedených. 3. Prudké krvácení. Při poskytování první pomoci nejdříve zastavíme krvácení z velkých cév. Je-li to potřeba, pokračujeme v provádění neodkladné resuscitace (zabezpečení dýchání a krevního oběhu). Poté ošetříme ostatní poranění. A. Neodkladná resuscitace (oživování) Pokud postižený nedýchá a nebije mu srdce, je pro zachování jeho života nezbytné,, abyste nahradili jeho dýchání a krevní oběh. Rychlé a účinné umělé dýchání, kombinované je-li to nezbytné s nepřímou srdeční masáží může postiženému zachovat život. O resuscitaci byste se měli pokusit i tehdy, jste-li na pochybách, zda je ještě možné postiženého oživit a pokračovat v ní stále až do doby, kdy: u postiženého se objeví spontánní dýchání a hmatný pulz, resuscitaci za vás převezme kvalifikovaná osoba nejste zcela vyčerpáni a neschopni v resuscitaci pokračovat A.1. Umělé dýchání U postiženého v bezvědomí mohou být dýchací cesty blokovány. Proto musíte nejdříve zjistit jejich průchodnost. Postiženého uložíte na záda, ukazovákem a prostředníkem jedné ruky mu zvedejte hlavu dozadu. Zároveň se přesvědčte, nejsou-li v ústech postiženého přítomny cizí předměty (např. zvratky, jídlo, uvolněná zubní protéza), které by mohly blokovat dýchací cesty. Pokud je tomu tak, pokuste se je odstranit. Dávejte přitom pozor, abyste žádný cizí předmět nezatlačili hlouběji do hrdla. Máte-li volné dýchací cesty, zahajte neodkladně umělé dýchání z úst do úst. 2
Při umělém dýchání postupujeme takto: Nádech: zhluboka se nadechneme a vydechujeme vzduch z vlastních plic do úst nebo nosu postiženého, abychom naplnili jeho plíce. Výdech: jakmile oddálíme svá ústa, postižený vydechuje sám souběžně s tím, jak elastická hrudní stěna zaujímá klidovou polohu. Při provádění umělého dýchání musíme dodržet frekvenci 12 15 vdechů za minutu. Zároveň kontrolujeme hrudník postiženého. Nezvedá-li se při vdechu, znamená to, že nejsou průchodové dýchací cesty. Nejčastější příčinou bývá nedostatečný záklon hlavy. V tom případě nejdříve zprůchodníme dýchací cesty a pak pokračujeme v umělém dýchání. A.2. Nepřímá srdeční masáž Pokud srdce postiženého nepracuje, je zastaven oběh okysličené krve. O tom, že srdce nepracuje, se přesvědčíme vyšetřením pulsu pohmatem na krční tepně postiženého. V takovém případě musíme neodkladně zahájit nepřímou srdeční masáž. Postiženého uložíme na záda na pevnou podložku a uvolníme mu oděv. Klekneme si k němu tváří k jeho hrudníku a vyhledáme správné místo na hrudní kosti (rozhraní mezi prostřední a dolní třetinou hrudní kosti). Do tohoto místa 2 3 krát rychle a prudce udeříme hranou dlaně ruky a opět zkontrolujeme puls, protože po úderu může reflexním mechanismem dojít k obnovení spontánní činnosti srdce. Nestane-li se tak, přiložíme na rozhraní střední a dolní třetiny hrudní kosti dlaň jedné ruky, na ni dlaň druhé ruky a při natažených pažích vahou celého těla stlačujeme hrudní kost proti páteři. Aby nepřímá srdeční masáž byla skutečně účinná, musíme hrudní stěnu promáčknout asi o 5 cm v rytmu 80 100 krát za minutu. Každé 3 minuty zkontrolujeme puls postiženého pohmatem na krční tepnu. Zjistíte-li, že došlo k obnovení spontánní činnosti srdce, ukončete masáž srdce. Provádí-li současně umělé dýchání i nepřímou srdeční masáž jedna osoba, musí střídat vdechy se stlačením hrudní kosti takto. Na jeden umělý vdech pšt stlačení nebo na dva umělé vdechy patnáct stlačení při dodržení frekvence 15 vdechů a 80 stlačení za minutu při obou způsobech. Proto je vždy výhodné, může-li resuscitaci provádět více osob, z nichž jedna provádí umělé dýchání a druhá srdeční masáž, případně se zachránci mohou v provádění resuscitace střídat. B. První pomoc při krvácení Při porušení cévního řečiště dojde ke krvácení. Je třeba si uvědomit, že velká ztráta krve ohrožuje bezprostředně raněného na životě. Krvácení dělíme podle závažnosti na: tepenné: krev prudce vystřikuje z rány v závislosti na tepenné frekvenci žilní: krev z rány volně vytéká vlásečnicové: krev volně prosakuje přes porušenou kůži. Stavěním krvácení se snažíme zastavit průtok krve ranou. Můžeme toho dosáhnout dvěma způsoby. Tlakem a zvednutím krvácející rány nad úroveň srdce. Tlakem můžeme působit buď přímo na ránu nebo nepřímo stlačením poškozené cévy nad ránou (u tepen), či pod ránou (u žil). Tlak lze vyvinout buď prsty nebo přiložením škrtidla. Jako škrtidla použijeme široký pružný materiál (gumovou hadici, opasek, složený šátek, nikdy ne provaz nebo drát). Postup při stavění krvácení Tepenné krvácení se nejdříve pokusíme zastavit prsty nebo pomocí škrtidly nad ranou ve směru k srdci a poté na ránu přiložíme tlakový obvaz, který vyrobíme přiložením silnější vrstvy obvazového materiálu a pevným přitažením této vrstvy k ráně. Pak škrtidlo ihned uvolníme a zkontrolujeme ránu. Prosakuje-li krev přes obvaz, přiložíme další vrstvu a opět utáhneme. Při krvácení z velkých tepen se však může stát, že tlakový obvaz k zástavě krvácení nepostačí a musíme nechat škrtidlo přiložené trvale. V takovém případě zaznamenáme čas přiložení škrtidla a lístek s tímto údajem viditelně umístíme na oděv raněného. Žilní krvácení zastavujeme prsty nebo pomocí škrtidla nad ranou směrem od srdce a pak postupujeme jako při tepenném krvácení. Při vlásečnicovém krvácení stačí ránu překrýt sterilním obvazem. U některých případů tepenného nebo žilního krvácení je poranění na takovém místě, že jej 3
nejde zastavit ani přiložením tlakového obvazu, ani použitím škrtidla. V tomto případě musíme stlačit poškozenou cévu prsty přímo v ráně. C. První pomoc při zlomeninách Zlomenina je zlomená nebo prasklá kost. Příznaky zlomeniny jsou tyto: zlomení nebo prasknutí kostí může postižený cítit nebo slyšet, v místě zlomeniny nebo v jejím okolí je cítit bolest, která se při pohybu zhoršuje, postiženou částí nelze pohybovat vůbec nebo jen s obtížemi, postižená část je citlivá i na lehký tlak, u postižené části je patrný otok s následnou modřinou, v místě poranění, zejména u zlomenin končetin je viditelná deformace. Zlomeniny dělíme na dva základní druhy: 1. zlomeniny zavřené, při nichž není porušena kůže nad zlomenou kostí. 2. zlomeniny otevřené, kdy je kůže nad zlomenou kostí nebo kostmi roztržena a úlomky kostí jsou v bezprostředním kontaktu s povrchem těla a okolím. Postup při ošetřování zlomenin Nejdříve zkontrolujeme, zda se jedná o zlomeninu zavřenou nebo otevřenou a zda kromě zlomeniny není přítomno i krvácení. Při vlastním ošetření postupujeme vždy v tomto pořadí: nejdříve zastavíme případné krvácení, pak v případě, že se jedná o zlomeninu otevřenou, sterilním obvazem překryjeme ránu, provedeme znehybnění zlomeniny. Ke znehybnění využijeme různé druhy dlah a obvazového materiálu. Je třeba dbát na to, aby místa kde se zlomenina stýká s dlahou, byla dobře vypodložena a dlaha netlačila. Dlahu připevňujeme tak, aby nemohlo docházet k pohybům poraněné části, avšak stažení nesmí být tak pevné, aby zabránilo průtoku krve. Zároveň je třeba pamatovat i na rychle se zvětšující otok. Při fixaci pamatujeme na to, aby při poranění kostí byl znehybněn vždy kloub nad a pod zlomeninou, při poranění kloubu byla znehybněna kost nad a pod zlomeninou, raněného uložíme do pohodlné polohy, zabezpečíme ho před prochladnutím a zajistíme transport do zdravotnického zařízení. D. První pomoc při tepelných poraněních Tepelná poranění dělíme podle mechanismu vzniku na poranění způsobená vysokou teplotou nebo naopak nízkou teplotou. D.1. Poranění způsobená vysokou teplotou Při kontaktu organismu se zdrojem vysokých teplot vznikají popáleniny (suchým teplem) a opařeniny (vlhkým teplem). Závažnost poranění hodnotíme jednak podle rozsahu poškozené tkáně (hodnoceno v % povrchu těla), jednak podle hloubky poškození. Podle hloubky poškození dělíme popáleniny na: popáleniny 1. stupně, které postihují vrchní vrstvy kůže a projevují se zarudnutím a palčivou bolestivostí, popáleniny 2. stupně, které pronikají hlouběji do podkoží a jsou navíc doprovázeny tvorbou puchýřů, popáleniny 3. stupně, u nichž jsou postiženy i hluboké tkáně. U těchto popálenin bývá kůže často zuhelnatělá, popálenina obvykle nebolí, protože jsou zničena nervová zakončení v kůži. Postup při ošetřování popálenin 1. Postižené místo nejdříve ochlazujeme minimálně 10 minut proudem studené tekoucí vody. 2. Z poraněné plochy šetrně sundáme všechny předměty, které by mohly zaškrtit otékající část těla. 3. Popáleninu překryjeme čistým, nejlépe sterilním materiálem. Z popálené plochy 4
nestrháváme puchýře, přiškvařený oděv ani jiné předměty. Na popáleninu nedáváme olej ani mast. 4. Postiženému podáme dostatečné množství vlažného nápoje. 5. Zajistíme odbornou pomoc. D.2. Poranění způsobená nízkou teplotou Místním účinkem chladu vznikají omrzliny. Stejně jako u popálenin může být poškození povrchní i hluboké. Příznaky omrzlin: postižené oblasti nejprve zblednou, potom se stávají voskově bílými, později se objevují modré skvrny a v konečné fázi zčernají, mohou se vytvořit puchýře, postižený pociťuje nejprve bodavou a silnou bolest. Později poraněná oblast ztrácí citlivost, a nakonec bolest vymizí, kůže je ztvrdlá a suchá. Postup při ošetřování omrzlin 1. Postiženému co nejdříve zajistěte teplé prostředí. 2. Postižené místo šetrně prohřívejte buď uchopením do vlastních rukou nebo ponořením do vlažné vody. Jakmile se obnoví bolest, postižené místo osušte a přiložte na něj sterilní krytí. 3. V žádném případě postižené místo netřete, nestrhávejte puchýře, neohřívejte nad ohněm, nepřikládejte na něj horkou ohřívací láhev. 4. Postiženému podáme dostatečné množství vlažného nápoje. 5. Zajistíme odbornou pomoc. E. První pomoc při zasažení organismu chemickou látkou Závažná poranění mohou vzniknout působením různých chemikálií. Pro závažnost poranění je rozhodující skupenství chemikálie, která poškození způsobila. E.1. Poranění způsobená plyny Při haváriích často dochází k úniku různých plynů. Podle jejich účinku na organismus je dělíme na látky dráždivé (čpavek, formaldehyd, kysličník siřičitý), které dráždí oční sliznici a sliznici dýchacích cest, látky dusivé (nitrobenzen, kysličník uhličitý), které snižují obsah kyslíku ve vdechovaném vzduchu a při vyšších koncentracích tlumí činnost dýchacího centra a látky jedovaté (kysličník uhelnatý, kyanovodík), které při vdechnutí vyvolávají celkovou otravu organismu. Příznaky: slzení, bolesti hlavy, kašel, dušnost, poruchy vidění, zvracení, křeče, bezvědomí, zástava dechu a oběhu. První pomoc: 1. Postiženého vždy co nejdříve vyneseme ze zamořeného prostoru. Je-li to možné, použijeme prostředky na ochranu dýchacích cest. 2. Zajistíme postiženému čerstvý vzduch a dostatek kyslíku. 3. Je-li postižený v bezvědomí, zkontrolujeme základní životní funkce a podle potřeby začneme s prováděním neodkladné resuscitace. 4. Zajistíme odbornou pomoc. E.2. Poranění způsobená kapalinami Při potřísnění organismu chemikáliemi v kapalném skupenství dochází k poleptání pokožky. Příznaky poranění jsou podobné jako při poranění vyvolaném působením extrémních teplot: bolest, zarudnutí, puchýře, jiné změny na kůži. První pomoc: 1. Postiženého vždy co nejdříve vyneseme ze zamořeného prostoru. 2. Odstraníme oděv potřísněný chemikálií. 5
3. Postižené místo šetrně oplachujeme proudem čisté vody, abychom chemikálii odstranili nebo alespoň co nejvíce zředili. 4. Postižené místo překryjeme sterilním obvazem. 5. Zajistíme odbornou pomoc. F. První pomoc při poranění tlakovou vlnou Při výbuch se šíří tepelná a tlaková vlna, jejímž působením mohou vzniknout těžká poranění. Tato poranění mohou být způsobena jednak nárazem těla na pevnou překážku, jednak druhotně, zasažením těla prudce letícími předměty. Z mechanismu účinku tlakové vlny je zřejmé, že tato poranění budou téměř vždy kombinací různých pohmožděnin, zlomenin, krvácení a popálenin. První pomoc 1. Postiženého co nejdříve šetrně vyprostíme z trosek na bezpečné místo. 2. Zkontrolujeme zdravotní stav postiženého (základní životní funkce, druh, rozsah a četnost poranění). 3. Provedeme vlastní ošetření dle pořadí důležitosti stabilizujeme základní životní funkce, ev. zahájíme neodkladnou resuscitaci, zastavíme krvácení z velkých cév, ošetříme popáleniny a otevřená poranění, provedeme znehybnění zlomenin, zajistíme přivolání odborné pomoci nebo transport do nemocnice. G. Postup při hromadném neštěstí Hromadným neštěstím rozumíme každou vážnou nehodu, při níž je větší počet postižených. Hromadná neštěstí mohou být živelní (zemětřesení, záplavy) nebo vznikají při lidské činnosti (dopravní nehody, průmyslové havárie). Počet postižených a charakter jejich postižení závisí na druhu neštěstí a z toho vyplývajícího mechanismu vzniku poranění. Při hromadném neštěstí není osamělý zachránce schopen najednou zajistit odpovídající pomoc všem postiženým. Základním předpokladem účinné pomoci je rychlé posouzení situace, důležité je co nejdříve zjistit a nahlásit na odpovídající místa tyto informace: co a kde se skutečně stalo, hrozí-li nějaké další nebezpečí, kolik je poraněných, v jakém stavu jsou, případné další informace. Tyto informace co nejdříve ohlaste na telefonní čísla: 150 hasičský záchranný sbor 155 zdravotnická záchranná služba 158 Policie ČR Nehrozí-li žádné další nebezpečí, začneme ošetřovat postižené přímo na místě nehody s ohledem na následující priority: zástava prudkého krvácení, zajištění průchodnosti dýchacích cest, obnovení dýchání a krevního oběhu, ošetření poraněných v bezvědomí, ošetření ostatních poranění. Základním pravidlem pro jednání s postiženými v nebezpečí je zamezit tomuto nebezpečí nebo ho odstranit. Proto poskytujeme první pomoc na místě a pouze v případech, kdy to není možné, přenášíme je co nejrychleji a nejšetrněji do bezpečí. 6