PRVNÍ POMOC KATEŘINA KNOPFOVÁ FÁTIMA 13. STŘEDISKO ŠTERNBERK 14.ODDÍL ŠAVANI OSTRAVA 2008 Obsah 1. Úvod 2. Obecné zásady poskytování první pomoc 2.1. Technická první pomoc 2.2. Zdravotnická první pomoc 3. Organizace první pomoci 4. Přivolání první pomoci 5. Poruchy vědomí, bezvědomí 6. Zástava dechu 7. Zástava oběhu, KPR 8. Šokové stavy 9. Krvácení, rány 9.1. Tepenné a žilní krvácení 9.2. Vnitřní krvácení 9.3. Rány 9.3.1. Bodnutí hmyzem 9.3.2. Uštknutí zmijí 10. Poranění pohybového aparátu 10.1. Poranění kloubů 10.2. Poranění kostí 11.Tepelná poškození 11.1. Celková tepelná poranění 11.1.1. Přehřátí 11.1.2. Podchlazení 11.2. Lokální tepelná poranění 11.2.1. Popáleniny 11.2.2. Omrzliny 12. Tonutí 13. Seznam použité literatury www.skauting.cz/prespatnik strana 1 (celkem 8)
1. Úvod Cílem následujícího textu je seznámit čtenáře se základními úrazy a způsobem jejich ošetřování. 2. Obecné zásady poskytování první pomoc První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života cílevědomě a účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení. První pomoc můžeme rozdělit na dvě části: 1.1. Technická první pomoc Odstraňují se příčiny úrazu, aby se zabránilo dalším zraněním a umožnila se zdravotnická první pomoc. Rozumí se tím např. zajištění místa autonehody: umístění výstražných trojúhelníků, zapnutí výstražných světel, 1.2. Zdravotnická první pomoc Následuje za technickou první pomocí. Může být laická a odborná. Laická první pomoc zahrnuje přivolání zdravotnické první pomoci a péči o postiženého do jejího příjezdu. První pomoc je povinen poskytnou každý občan ČR starší 18ti let, což ale neplatí, pokud by byl zachránce ohrožen na životě nebo zdraví. Pokud tedy dojde k nějaké krizové situaci, nejprve zachraňujeme sebe, poté ostatní osoby a naposledy se zachraňuje majetek. V případě jakékoliv nehody musíme tedy myslet i na naše zdraví, což je v první pomoci např. použití ochranných prostředků: resuscitační rouška, ochranné rukavice, nebo se je nějak snažíme nahradit improvizovanými prostředky-umělé dýchání provádíme přes kapesník, 3. Organizace první pomoci První pomoc musí být organizovaná, účelná a rychlá. Měli bychom postupovat tak, že nejprve zjistíme, co se stalo a teprve až máme nezbytné informace voláme na tísňové linky. Teprve poté poskytujeme první pomoc. Pozn. Pokud je více zachránců, tak jeden volá a druhý již první pomoc poskytuje postiženému. Pokud je zraněných víc, tak nejprve ošetřujeme ta zranění, která bezprostředně ohrožují život. Neplatí, že ten, co nejvíce křičí, potřebuje nejvíce naši pomoc, ale právě naopak, ten co je v bezvědomí. Jako první ošetřujeme tepenné a masivní žilní krvácení, poté stavy bezvědomí, dále pak šokové stavy a pneumotorax. Teprve poté až těžké stavy: zlomeniny, poranění břicha, hrudníku, hlavy a další. 4. Přivolání první pomoci Pokud tedy máme potřebné informace voláme záchrannou službu. Můžeme volat z jakéhokoliv telefonního přístroje i telefonní budky. U mobilních telefonů nemusíme mít kredit, SIM kartu a dokonce se i dovoláme, pokud nemáme signál. Je na každém z nás, jestli vytočíme 155 nebo 112. Číslo 112 platí pro celou Evropu a na telefonu bude dispečer/ka, která bude ovládat nějaký světový jazyk. 112 je číslo společné pro záchrannou službu, hasiče a policii. Na druhou stranu 155 je číslo pouze pro záchrannou službu a platí pouze na území České republiky. Pokud voláme na číslo 155 a situace vyžaduje i přítomnost hasičů nebo policie, tak už nemusíme volat na žádné další číslo, ale dispečerka záchranné služby ostatní složky záchranného systému sama kontaktuje. www.skauting.cz/prespatnik strana 2 (celkem 8)
Ať už jsme zavolali na jakékoliv číslo, postup při komunikaci s dispečery je vždy stejný. Je velmi důležité se představit a říct svoje jméno. sdělíme, co, kdy a jak se vlastně stalo, kolik je zraněných osob, jaká jsou zranění, jaký je stav zraněných, kolik je tam zachránců a kde místo nehody je. Ještě před tím, než zavoláme, bychom si měli zjistit, kde se přesně nacházíme. Je možné, že dispečer bude mít nějaké další otázky. My, jako zachránci, proto nikdy nepokládáme telefon jako první, ale počkáme, než nás vyzve dispečer. Mobilní telefon bychom měli mít stále při sobě, protože je možné, že nám budou volat zpět pro doplňující informace nebo vývoji situace. 5. Poruchy vědomí, bezvědomí Pacienta v bezvědomí poznáme tak, že nereaguje nejprve na slovní oslovení, zatřesení za rameno, později ani na bolestivý podmět (štípnutí do ušního lalůčku či hřebu ruky). Pokud bezvědomí nedoprovází zástava dechu nebo oběhu, tak pacienta uložíme do rautekovy polohy na boku, provedeme záklon hlavy a dále sledujeme životní funkce. Také pátráme po příčinách bezvědomí a dalších poraněních. Příčiny poruchy vědomí mohou být různé: horko, vyčerpání, epileptické záchvaty, srdeční selhání, diabetické koma, poranění hlavy a páteře, a mnoho dalších 6. Zástava dechu Příčin zástavy dechu může být hne několik: vdechnutí cizího tělesa, poranění hrudníku, ožehnutí dýchacích cest, vdechnutí koncentrovaných par, prudká alergická reakce nebo zhoršení plicního onemocnění. Zástavu dechu poznáme podle toho, že je člověk v bezvědomí, není cítit vydechovaný vzduch, po několika sekundách nastupuje promodrávání kůže (zejména na periferních oblastech těla-konečky prstů, nos, brada ) Pokud nalezneme postiženého v bezvědomí, tak nejprve kontrolujeme dech. To provedeme tak, že mírně zakloníme hlavu zraněného a poslechem kontrolujeme, jestli dýchá. Dech můžeme dále zjistit přiložením sklíčka nebo zrcátka k ústům postiženého, které by se mělo orosit. Pohledem pozorujeme hrudník, jestli se při vdechu a nádechu nadzvedává či nikoli. Pokud jsme zjistili, že postižený nedýchá, zahajujeme dýchání z úst do úst. Nejprve je důležité vyčistit dutinu ústní od cizích předmětů-např. zvratky. Pokud má postižený umělý chrup, tak mu ho vyndáme. Dnes už se nedoporučuje zapadlý jazyk nějak vyndávat, ale uvolnění dýchacích cest dosáhneme záklonem hlavy. Ten provádíme tak, že jednu svoji ruku dáme postiženému na čelo a druhou pod krk. Zatlačíme na čelo a druhou rukou fixujeme krční páteř. Stává se, že po provedení tohoto manévru začne postižený dýchat. Pokud tomu tak není pokračujeme v oživování dýcháním z úst do úst. Pokud máme možnost, tak využijeme resuscitační roušku, která by měla být v každé autolékárničce. Zabráníme tak přenosu různých onemocnění. Samotné dýchání z úst do úst spočívá v tom, že prsty stiskneme nos postiženého a svými ústy obejmeme ústa postiženého tak, aby vzduch neunikal, a vydechneme do úst zraněného. Při každém vdechu by se měl zvedat hrudník resuscitovaného. Poté počkáme než postižený vydechne. Frekvence umělého dýchání by měla být přibližně stejná, jako dechová frekvence zdravého člověka, což je 12-18 vdechů za minutu. Velice důležité je udržovat záklon hlavy, aby vzduch šel postiženému do plic. Prováděné vdechu by měly být plynulé, aby se všechen vzduch dostal do plic. Příliš rychlý a hluboký vdech může mít za následek dýchání do žaludku. www.skauting.cz/prespatnik strana 3 (celkem 8)
V případě, že by z nějakého důvodu nebylo možné dýchání z úst do úst (překážka v ústní dutině, deformace ústní dutiny nebo úst, ), je možné použít dýchání z úst do nosu. U malých dětí se doporučuje dýchat zároveň do úst a do nosu tak, že svými ústy obejmeme zároveň ústa a nos dítěte. 7. Zástava oběhu, KPR Obr. 1:Záklon hlavy pro umělé dýchání 1 Zástava oběhu přímo souvisí se zástavou dechu. Pokud zraněnému nefunguje oběh, tak do 6-12s ztrácí vědomí a do 30-60s přichází zástava dechu. Zástavu oběhu se dá předpokládat v případě, že najdeme někoho v bezvědomí se zástavou dechu. Kontrolu tepu neprovádíme. Pokud najdeme někoho v bezvědomí se zástavou dechu, tak k němu přistupujeme jako by měl i zástavu oběhu a spolu s umělým dýcháním provést i nepřímou masáž srdce. Umělé dýchání jsme si popsali už v předchozí kapitole. Nepřímá masáž srdce se provádí na zraněném, který leží na zádech na pevné podložce. Pokud by tomu tak nebylo a postižený by ležel na měkkém, tak nedosáhneme daného výsledku, protože se nám bude bořit do podložky a masáž srdce nebude efektní. Masáž srdce provádíme ve středu hrudní kosti zraněného, tak, že tam přiložíme hranu dlaně ruky a druhou ruku přiložíme na přes tu první. Prsty rukou se nám nedotýkají resuscitovaného a ruce musíme mít natažené v loktech. Na hrudník postiženého bychom měli působit svou vahou a ne jen silou rukou. Toho dosáhneme tak, že ruce máme kolmo k pacientovi a jsme nad ním naklonění. Frekvence stlačení hrudníku by měla být asi 100 stlačení za minutu. Hloubka stlačení by měla být u dospělého člověka 4-5cm. U malých dětí do jednoho roku života provádíme masáž srdce je dvěma prsty, abychom jim nezpůsobili nadměrným tlakem poranění hrudníku. U dětí do osmi let se provádí nepřímá srdeční masáž jen dlaní jedné ruky. Obr.2 : Postoj při nepřímé masáži srdce, správná poloha rukou při masáži srdce 2 1 Obr.1 : http://www.motopokec.cz/clanky/prvni_pomoc.html www.skauting.cz/prespatnik strana 4 (celkem 8)
Zástava oběhu je skoro vždy doprovázena zástavou dechu. V takovém to případě se prování tzv. kardiopulmonální resuscitace= umělé dýchání + nepřímá masáž srdce. Postupuje se jako v předchozích kapitolách. Resuscitace se zahajuje masáží srdce. Optimální jsou dva zachránci, z nichž jeden dává umělé dýchání a druhý masáž srdce. Dříve byl uváděn různý resuscitační poměr (=poměr stlačení hrudníku:vdechy) v případě, že je jeden zachránce nebo dva, ale nyní je to sjednoceno. Aktuální doporučený resuscitační poměr je 30:2 (30xstlačení hrudníku: 2x vdechnutí). Během resuscitace pravidelně kontrolujeme, jestli se neobnovilo dýchání (každou 1-2 min). Oživování můžeme ukončit teprve tehdy, pokud se obnoví životní funkce, vystřídají nás jiní zachránci, předáme postiženého záchranné službě nebo při vlastním absolutním vyčerpání. Je pravděpodobné, že se nám pacienta nepodaří zresuscitovat, ale kvalitní kardiopulmonální resuscitací zabráníme odumírání mozkových buněk a dáme zraněnému čas do příjezdu záchranné služby. Mozkové buňky totiž vydrží bez přísunu kyslíku pouze 3-4 minuty a poté dochází k jejich odumírání. Resuscitací pacienta suplujeme jeho základní životní funkce. Po úspěšném zresuscitování pacienta ho uložíme do rautekovy polohy a nadále kontrolujeme jeho životní funkce až do příjezdu záchranné služby. 8. Šokové stavy Šok je stav, který bezprostředně ohrožuje život postiženého. Vzniká v důsledku velké ztráty tekutin v cévním řečišti (masivní krvácení, infarkt, popáleninový, z otravy krve, z prudké alergické reakce. U většiny šokových stavů je postižený bledý, promodralý na periferních oblastech (nos, brada, uši, konečky prstů), studeně opocený a má zrychlený dech. Postiženého uložíme do protišokové polohy (viz. Obr. 9.2.) s podloženýma nohama. Zároveň zajistíme tepelnou pohodu-postiženého položíme např. na deku a zakryjeme ho. S postiženým komunikujeme a snažíme se ho uklidňovat až do příjezdu Zdravotnické první pomoci. Do protišokové polohy postiženého ukládáme vždy, když máme podezření na masivní krvácení. 9. Krvácení, rány Tepenné a žilní krvácení Krvácení můžeme rozdělit na tepenné a žilní. U masivního krvácení hrají roli vteřiny. V zásadě je stejně nebezpečné žilní jako tepenná. U žilního krvácení je vytékající krev tmavě červená a bez pulzace. Pokud krev vytéká z tepny je jasně červená a vystřikuje v rytmu srdeční akce. Krvácení ošetřujeme pomocí tzv. tlakového obvazu. Ten vytvoříme tak, že na ránu přiložíme sterilní čtverec. Na ten poté přiložíme tlakovou vrstvu (smotaný obvaz) a vše fixujeme další vrstvou z elastického obinadla. Pokud krev nadále prosakuje, tak přiložíme další, ale předchozí vrstvy nesundáváme. Končetinu zvedneme nad úroveň srdce. Jestliže krev dále prosakuje, přistoupíme ke stlačení tlakového bodu mezi ranou a srdcem. Poslední možností, ke které se uchylujeme pouze v případě, že předchozí postupy zklamaly, je zaškrcení končetiny. V případě, že končetinu zaškrtíme, tak už zaškrcení nepovolujeme. Měli bychom někam poznamenat čas zaškrcení končetiny. 2 Obr.2: http://www.motopokec.cz/clanky/prvni_pomoc.html www.skauting.cz/prespatnik strana 5 (celkem 8)
K zaškrcení končetiny přistupujeme při úrazových amputacích končetin, při otevřených zlomeninách spojených s masivním krvácením, ran v kterých je cizí těleso nebo pokud prosáknou vrstvy tlakového obvazu. Vnitřní krvácení Projevuje se citlivostí v okolí postižené oblasti, případně otokem, příznaky šoku, zrychleným tepem, mělkým dýcháním a neklidem. S vnitřním krvácením toho moc nenaděláme. Postiženého uložíme do protišokové polohy, případně do úlevové polohy, kterou si zvolí a v které se cítí nejlépe. Protišoková poloha se provádí tak, že postiženého položíme na záda a podložíme mu nohy do výše asi 30ti cm. Nejlepší řešení je uložit pacienta tak, aby měl celou spodní část těla vyvýšenou oproti hlavě v úhlu 30. Rány Obr.3 : Protišoková poloha 3 Na vyčištění drobných ranek použijeme některou z řady desinfekcí, které se dnes nabízí. Pouze 3% peroxid vodíku H2O2 můžeme použít přímo do rány-ostatní desinfekce lze použít pouze na očištění okolí rány. Pozor na alergie na jodovou desinfekci. Na drobné řezné ranky použijeme tzv. mašličkový obvaz, kterým stáhneme ránu a sterilně překryjeme. Pokud je v ráně volně cizí těleso, tak jej vytáhneme. V případě, že je tam zabodnuté, tak jej nikdy nevytahujeme, ale naopak ho fixujeme v ráně (nevytahujeme proto, že cizí těleso může tvořit špunt, který ucpává cévu, a když jej vytáhneme, tak pacient začne krvácet). 7.3.1. Bodnutí hmyzem V první řadě musíme zjistit, jestli bodnutý není alergický. Pokud ne, tak ránu vydesinfikujeme (předtím ještě popřípadě vytáhneme žihadlo) a chladíme. Můžeme také natřít např.fenistil gelem. U bodnutí vosou nebo včelou stačí přiložit cibuli. Situace je komplikovanější u alergiků, nebo v případě, že bodnutí je v oblasti krku nebo obličeje. Mohou otéct dýchací cesty a postižený se začne dusit. Alergikům podáme léky, které by měli mít u sebe (dithiaden, zodac, zyrtec). Pokud je nemáme, tak alespoň dostatečně chladíme krk a obličej studenými obklady. 7.3.2. Uštknutí zmijí To by nemělo pro zdravého dospělého člověka být nebezpečné. Může ale ohrozit malé děti nebo oslabené jedince. Končetinu nezaškrcujeme, pouze provedeme její znehybnění, chladíme ji a postiženého transportujeme k lékaři. 10. Poranění pohybového aparátu Poranění kloubů 3 Obr.3 : http://www.motopokec.cz/clanky/prvni_pomoc.html www.skauting.cz/prespatnik strana 6 (celkem 8)
Může se jednat o pohmoždění, podvrtnutí nebo vykloubení. Rozdíl mezi podvrtnutím a vykloubením je ten, že u obou hlavice kosti opustí kloubní jamku, ale u podvrtnutí se sama vrátí do původní pozice, zatím co u vykloubení se nevrátí na původní místo, což má za následek nefunkčnost a nepřirozenou polohu končetiny. První pomoc spočívá v chlazení končetiny a její fixaci pružným obinadlem. U vykloubení končetinu fixujeme ve vynucené poloze(nikdy se nesnažíme sami napravovat) a postiženého dopravíme k lékaři. Poranění kostí Zlomeniny mohou být otevřené nebo uzavřené. Zavřená zlomenina se projevuje nepřirozenou polohou končetiny, bolestivostí, slyšitelným drásotem úlomků(nemusí být vždy) a otokem. U otevřených zlomenin dochází k narušení kůže kostí. Může dojít k masivnímu krvácení-ošetřujeme stejně jako ránu s cizím tělesem a s končetinou nehýbeme. Zavřenou zlomeninu znehybníme a dopravíme k lékaři. Nemusíme vždy rozpoznat jestli se skutečně jedná o zlomeninu a proto, pokud máme podezření, tak s postiženým zajdeme na kontrolní rentgen. Zlomeniny velkých kostí (stehenní k., pánev) mohou být provázeny velkými krevními ztrátami, proto provedeme protišoková opatření (viz. Kapitola 7.B ) 11. Tepelná poškození Tepelná poškození organismu mohou být způsobeny působením extrémních teplot, jak vysokých tak nízkých. Poškození jsou buďto celková nebo lokální. Celková tepelná poranění Přehřátí Postižený je červený, unavený, má horečku, poruchy vědomí, potí se a může být zmatený. Také má zrychlené dýchání a pulz. Úžeh-při delším pobytu na přímém slunci dojde k přehřátí mozku. Úpal-je celkové přehřátí organismu-dlouhý pobyt ve velmi teplém prostředí. Postiženého dopravíme do chladného prostředí (nebo alespoň do stínu), chladíme pomocí studených obkladů nebo vlažné sprchy a dodáváme dostatek tekutin-nejlépe minerálky. Podchlazení Postižený je bledý, má nízkou teplotu (pod 35 C), zpomaleně dýchá, je unavený, ztrácí vědomí. První pomocí je zabránit dalším ztrátám tepla-přidat další vrstvu oblečení, deku, sundat mokrý oděv. Dále dodat energii-cukr, sladký nápoj, čokoláda, teplé nápoje,! Zranění lidé ztrácejí teplo rychleji. K podchlazení může dojít i při teplotě okolí 25 C. Proto je důležité, aby zraněný neležel přímo na zemi, ale na nějaké podložce. Nejvíce tepla se ztrácí postižený, když leží na holé zemi. Proto je důležitější dát pod postiženého něco na ležení, než ho tím jen zakrýt. Lokální tepelná poranění Popáleniny Dělí se na 3 stupně, podle rozsahu poškození: I.stupeň-místo je červené a bolí II.stupeň-tvoří se puchýře, velmi bolí III.stupeň-dochází ke zuhelnatění tkáně, nejzávažnější, už moc nebolí Odstraníme zdroj tepla a svlečeme oděv (pouze pokud není přiškvařen ke kůži). Z okolí poranění odstraníme všechny kovové předměty(prsteny, řetízky, hodinky, ) Postižené místo chladíme www.skauting.cz/prespatnik strana 7 (celkem 8)
studenou tekoucí alespoň 15-20min. Popáleniny II. a III.stupně sterilně kryjeme (ne v případě, že jsou na krku či obličeji). Nikdy neošetřujeme mastmi nebo zásypy. Každé popálení v obličeji nebo větší jak dlaň postiženého by měl vidět lékař. Omrzliny Podobně jako popáleniny se dělí na 3 stupně: I.stupeň-kůže je bledá, nafialovělá a zahřívání bolí II.stupeň-kůže je necitlivá, nažloutlá a objevují se puchýře III.stupeň-tkáň již odumřela Postupně zahříváme postižené místo. Omrzliny II.stupně sterilně kryjeme. 12. Tonutí Tonoucí člověk většinou panikaří snaží se zachytit čehokoliv v okolí. Proto není vhodné hned za ním skákat do vody, ale spíše sehnat nějakou loďku, člun nebo alespoň lehátko (pokud je to blízko břehu, můžeme zkusit hodit mu něco, čeho by se mohl chytit). K záchraně přímo ve vodě přistupujeme až k jako poslední možnosti. Pokud už není jiná možnost, k tonoucímu plaveme zezadu, aby se nás nemohl chytit a potopit nás taky. Po vytažení z vody zkontrolujeme, jestli dýchá. Pokud ne, zahájíme KPR (nikdy se nesnažíme vylít vodu z plic) a voláme zdravotnickou první pomoc. Tu voláme i v případě, že postižený dýchá a je při vědomí-jakmile se topil musí do nemocnice, jelikož mohou nastat komplikace. 13. Seznam použité literatury První pomoc, 2., přepracované vydání, Jan Byžovský, Grada, 2001 http://www.motopokec.cz/clanky/prvni_pomoc.html, 2008 http://sova.vzsjp.cz/prvnipomoc/index.html, 2007 http://www.zzstabor.cz/prvnipomoc.html, 2008 www.skauting.cz/prespatnik strana 8 (celkem 8)