Základy fotografování

Vysoká škola ekonomická v Praze Univerzita třetího věku Základy fotografování Učební text pro předmět U065 a U066 doc. Ing. Stanislav Horný, CSc. Praha 2007

Obsah 1.TECHNIKA - FOTOAPARÁTY A DATA 5 1.1. Pohled zpět a porovnání technologií 5 1.2 Fáze práce digitálního aparátu 5 1.3 Nakupujeme digitální fotoaparát 7 1.4 Hlavní typy digitálních fotoaparátů 8 1.5 Formáty a komprese dat 9 1.6 Optika - základní pojmy 11 1.7 Blesky 12 1.8 Filtry 12 2. ZÁKLADY OVLÁDÁNÍ TECHNIKY 13 2.1 Základní funkce - zaostřování 13 2.2 Základní funkce - expozice 14 2.2.1 Expozice je... 14 2.2.2 Expozice, její měření a expoziční režimy 14 2.2.3 Expozice a tzv. kreativní režimy 15 2.2.4 Expozice a kompenzace expozice 16 2.2.5 Expozice a citlivost 17 2.2.6 Expozice a nastavení bílé barvy 17 2.3 Hloubka ostrosti a zaostřování 18 2.3.1 Hyperfokální vzdálenost a návod jak problém obejít... 18 2.3.2 Co ovlivňuje hloubku ostrosti 19 3. OVLÁDÁNÍ TECHNIKY V PRAXI 20 3.1 Hloubka ostrosti v praxi 20 3.2 Ohnisková vzdálenost v praxi 21 3.3 Vyvážení bílé barvy v praxi 22 3.4 Histogram v praxi 23 4. KREATIVNÍ EXPOZICE 24 4.1 Kreativní expozice - úvod 24 4.2 Kreativní expozice - priorita clony 24 4.2.1 Scénické expozice 25 4.2.2 Izolované expozice 25 4.2.3 Neutrální expozice 26 4.2.4 Makro 26 4.3 Kreativní expozice - priorita času 27 4.3.1 Zastavení pohybu 27 4.3.2 Naznačený pohyb 27 4.3.3 Sledovaný pohyb 28

5. ZÁKLADY KOMPOZICE FOTOGRAFIE 28 5.1 Úvod do komponování fotky 28 5.2 Kompozice v praxi - základní rady a doporučení 29 5.3.1 Na šířku nebo na výšku? 30 5.3.2 Postup vnímání obrazu 30 5.3.3 Dělení obrazové plochy 31 5.3.4 Kam s horizontem? 33 5.4 Kompozice v praxi - další rady a doporučení 34 5.4.1 V jednoduchosti je krása... 34 5.4.2 Prostor ve směru... 36 5.4.3 Jak zvýraznit hlavní motiv... 37 5.4.4 Struktury a rytmus... 39 5.4.5 Středová kompozice, třetiny a zlatý řez 40 5.4.6 Šikmé linie a diagonála 41 5.4.7 Perspektiva v kompozici 43 5.4.8 Světlo a kompozice 44 5.5 Barva jako nástroj komponování 45

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství 1. Technika fotoaparáty a data 1.1. Pohled zpět a porovnání technologií Historie: Pohled z okna na dvůr 1822 oznámení objevu fotografie, tj. kresby světlem 1839 období klasické technologie elektronika doplňuje klasiku, technologie Polaroid skenerový zadní díl (Hasselblad) 1991 - CeBIT digitální fotokamera první generace fotopřístroj DigiCam kalifornské firmy Dycam následuje Canon: XapShot, za 400 dolarů, rozlišení cca 300 000 pixelů,??? Cesty klasické a digitální fotografie... Jak to vlastně funguje I v případě použití digitální technologie se vždy jedná opět pouze o fotografii, tj. o zachycování událostí a objektů v našem okolí. Výsledkem je vždy obraz. Mezi klasickou a digitální fotografií v tomto není žádný rozdíl. Zásadní rozdíly nejsou ani v procesu, kterým v konečné fázi získáme snímek, resp. jeho papírovou kopii. Zásadní a podstatný rozdíl je ale v absenci filmového materiálu. Digitální technologie nevyužívá nic, co by pak bylo nutno následně chemicky zpracovávat, aby vznikl trvalý obrazový záznam. Digitální fotografie poskytuje nový prostor v oblasti záznamu reality. Tento nový prostor je charakterizován především uvolněním od mnoha maličkostí, které však ve svém souhrnu klasického fotografa omezovaly. 1.2 Fáze práce digitálního aparátu 1. Objektivem dopadá světlo do prostoru přístroje a promítá se na ploše snímače. Objektiv je opatřen clonou, v přístroji může být (podle jeho koncepce a konstrukce) mechanická závěrka nebo tzv. elektronická rovnou na snímači, nebo kombinace obou. Ostření se provádí zpravidla automaticky, v návaznosti na snímač. 2. Snímač v okamžiku expozice vyčistí elektrický náboj ve svých buňkách a exponuje - v buňkách se po dobu expozice kumuluje elektrický náboj. Po skon-

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství Senzor a barevné filtry čení expozice se náboje z jednotlivých buněk odvádějí do analog digitálního převodníku. 3. V analog-digitálním převodníku proběhne proces vyhodnocení nábojů. Je zde vyhodnocena barevná informace a stanoveny hodnoty ve třech barevných kanálech. Vzniká obrazový soubor ve specifickém formátu (JPEG, TIFF a pod.). Právě principu výpočtu obrazu vděčíme za obrovskou funkční pružnost digitální fotografie. 4. Obrazový soubor se ukládá buď do vnitřní paměti aparátu, anebo častěji na záznamové médium, lidově na kartu. Pro urychlení procesu je důležitá vyrovnávací paměť (buffer), která uvolňuje elektronické zařízení přístroje pro další snímání ještě předtím, než je snímek zapsán na kartu. Obraz je tedy zachycen cca 5 x 4mm 24 x 16mm objektivem a následně dopadá na záznamové Zelená má dvojnásobnou médium (nositele infor- citlivost, napodobuje lidské oko mací): fotografický film (emulze na bázi halogenidů stříbra reaguje na dopadající světlo) plošný senzor (konvertuje světlo dopadající na jednotlivé světlocitlivé body do elektrických signálů) (je pro zelenou (žlutou) barvu nejcitlivější) Plocha senzoru: několik miliónů světlocitlivých prvků, každý prvek představuje obrazový bod. Senzor rozlišuje jas světla, nerozlišuje barvy. Má ale předřazeny barevné filtry pro RGB (Red, Green Blue) barvy. 2200x1500???? 2200x1500 Barevný snímek = menší rozlišení! Do plného se dopočítává!

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství Na které parametry nutno soustředit pozornost 1.3 Nakupujeme digitální fotoaparát druh a velikost snímacího senzoru běžně typ CCD, pozor na CMOS u levných, CMOS nebo ve špičkových zrcadlovkách, nikdy ve střední kategorii POZOR!: obrázek z fyzicky většího senzoru je vždy kvalitnější! skutečné maximální rozlišení (MPix) - nikoliv tzv. interpolované (obvyklý obchodní trik!) POZOR!: mnoho MPix u malých kompaktů s malým senzorem není vždy zárukou kvalitního obrazu! Starší model s méně MPix bude poskytovat kvalitnější fotky než nový s více MPix a stejně velkým senzorem. Vyjímkou může být aparát opatřený opravdu vynikající optikou. barevná hloubka, A/D převodník a počet bitů barevná hloubka: 24 bitů (3 barvy x 8), 256 odstínů na kanál (256 x 256 x 256 - - - 16 mil. barev) problém jasů: hodnoty náboje na snímači se v A/D převodníku konvertují do: 8bitů 256 úrovní, 10bitů 1024 úrovní, 12bitů 4095 úrovní (12bitová přesnost perfektně pouze v RAW)» pracuje-li tedy A/D převodník ve více než 8bitch, je vždy lepší. citlivost a šum (ISO ekvivalent, ISO zesilovač a šum) citlivost v rozsahu např.: 100 400ISO, 800ISO, ale i 1600 a více využívání vysoké citlivosti u malých kompaktů s malým senzorem je vždy zárukou nekvalitního obrazu s velkým šumem! Technické parametry a funkce podobně jako slabě nahraná porovnání a následně, zesílená volba... audiokazeta - také šumí u objektivu kontrolujeme rozsah ohniskové vzdálenosti (zoom) v přepočtu na kinofilm není ani tak důležitá vysoká druhá hodnota (velký zoom) užitečná je co nejnižší první hodnota (široký objektiv) citlivost, šum (ISO ekvivalent, ISO zesilovač a šum) objektiv (sklo, ohnisk. vzd. f=, světelnost F=(f/x)) závěrka (30-1/8000 sek, bulb?) př.: f=6 72mm (přepočet na kinofilm: f=36 432mm) př.: F=2.8 3.2 př.: f/2.8 f/3.2 rychlost závěrky (rozsah 1/8000 s - 30 s, režim bulb?) opět není důležitá nejkratší doba otevření závěrky, ale naopak možnost otevřít závěrku až na 15 s, 30 s. užitečný je režim bulb - otevření závěrky na libovolný čas

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství Další podstatné parametry: existence hledáčeku je důležitá (display nestačí), stabilizátor otřesů aparátu a třesu rukou, režimy priorit clony a času (viz dále ) záznamová media podporované datové formáty (jpg, tiff, RAW!!!) napájení (tužkové baterky jsou někdy lepší než akumulátory) možnost připojení k PC a tiskárně rozměry a hmotnost dodávaný software cena, příslušenství v ceně Dále je vhodné se zeptat na rozšiřující vlastnosti aparátu: lze pracovat kromě priorit clony a času i s manuálem expozice? lze videozáznam? (640x480pix?, ozvučení+zoom?) lze pořídit sérii snímků? lze nastavit sytost barev a ostrost snímku? lze pořídit sérii téhož záběru s různým nastavením expozice (nebo sytosti barev nebo ostrosti)? lze panoramata? lze propojit s počítačem a z něho jej ovládat? automatické otáčení fotky? umí aparát makrorežim? Volba typu aparátu 1.4 Hlavní typy digitálních fotoaparátů 1. Klasické kompaktní digitální aparáty jsou charakteristické těmito vlastnostmi: optickým průhledovým (nebo žádným! to není ideální) hledáčkem menší rozměry, zpravidla i menší zoom, a vždy malý senzor! 2. Nepravé (digitální) zrcadlovky (nazývané i EVF zrcadlovky, ultrazoomy) jsou charakteristické těmito vlastnostmi: elektronickým hledáčkem (EVF, Electronic View Finder) umožňuje přehled o zapnutých funkcích, hodnotách clony apod. má nízké rozlišení (reálně nelze ostřit ručně hledáčkem) větší zoom (8-18násobný) stabilizátor obrazu velká hloubka ostrosti (je výhodou i nevýhodou) nelze měnit objektivy někdy už i ostření na objektivu 3. Pravé zrcadlovky (DSLR, SLR) jsou charakteristické těmito vlastnostmi: obraz z objektivu do hledáčku (pomocí polopropustného hranolu či zrcadla) výměnné objektivy (s vlastní stabilizací) možnost dokonalého ovlivnění hloubky ostrosti někdy stabilizátor čipu větší čip (menší šum) větší rozměry a váha

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství Data a formáty TIFF JPEG 1.5 Formáty a komprese dat Data jsou informace uložené v datových souborech na disku, disketě, CD-ROM apod. Formát souboru je způsob organizace, jak jsou data uložena ve formě souboru. Komprese je proces, zmenšující datový objem obrázku, rozeznáváme: formáty nekomprimované (BMP) formáty s neztrátovou kompresí (TIFF) formáty se ztrátovou kompresí (JPEG) RAW (formát x surovina?). Formát TIFF (*.tiff, hloubka 24bit): nejlepší pro snímky určené jako předlohy pro tisk rozměry a tabulky barev se ukládají jako přívlastek ( tag ) do záhlaví datového souboru možné potíže s kompatibilitou obrazová informace může být komprimována bezeztrátově metodou LZW objem se zmenší průměrně o polovinu, zpomaluje se otevření souboru Formát JPEG (*.jpg, hloubka 24bit): nej pro fotky na monitor, archivaci obrazová informace komprimována metodou JPEG při každém ukládání VŽDY komprimace a tím se zhoršuje kvalita!!! GIF Formát GIF (*.gif, 256 barev): pouze 256 barev, barvy v tzv. paletě (kde je lze i dále editovat) lze komprimovat LZW pro obrázky obsahující grafiku (větší plochy jednotné barvy) ne pro jemné tónové přechody lze (v některých editorech) ukládat na sebe, definovat pořadí a dobu jejich zobrazení (efekt animace), lze definovat průhlednou barvu (nebo masku).

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství 10 RAW DNG Důležitá doporučení Formát RAW (*.raw): data snímače, která neprošla procesem zpracování tzv. surová data, zapsaná 8, 10 nebo až 16 bity na bod ne v barevných kanálech (datově menší než TIFF) lze měnit například barevnou teplotu, ostrost, je lepší interpretace barev a jasů zpracování je pod kontrolou lze vyzkoušet několik variant převodu a vybrat nejlepší pro zamýšlený účel ideální pro archivaci špičkových fotografií (s ohledem na budoucnost) převodníky RAW formátů (Camera Raw, Adobe LightRoom, Capture One) každý výrobce aparátů má svůj RAW, řešením bude formát DNG. Formát DNG (*.dng): stejné výhody jako popsané u RAWu schopen převzít data z různých RAW formátů založen na TIFF/EP (TIFF rozšířený o metadata Exif) je otevřený a zdarma (výrobci fotoaparátů, tiskáren apod. i vývojáři software mohou zabudovat podporu DNG do svých produktů) je možné uložit do DNG i kompletní nezměněný RAW Adobe DNG Converter je k dispozici k stažení na www.adobe.com/dng u mnohých formátů redukují původní data (pokud nemá RAW vlastní komprimaci - např. Nikon NEF) ukládají všechna metadata Rozlišení obrazu jsou rozměry v bodech (ne velikost). Je určující pro rozměry případného tisku fotografií. Doporučení pro nastavení kvality fotky: kvalita určena rozlišením a formátem nejvyšší kvalita: rozlišení odpovídající rozlišení snímače a formát RAW nebo TIFF běžný amatér: rozlišení snímače, JPEG (HQ, SHQ) málo místa na kartě vždy vyšší rozlišení a výraznější kompresi JPEG dramaticky málo místa, určeno pro I-net snížit rozlišení pojistka pro budoucnost: RAW opakovaně editovat pouze v TIFFu interpolace pouze: určeno k tisku větších rozměrů nelze to realizovat na počítači.

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství 11 Světelnost Clona Hloubka ostrosti Systémy ostření 1.6 Optika - základní pojmy Ohnisková vzdálenost (f=) je vzdálenost od optického středu objektivu k rovině snímání, v které jsou objekty v nekonečnu ostré. Světelnost (F=f/x) je schopnost přijímat světlo (minimální clonové číslo): F2,0 je dost dobrá F2,8 je slušný průměr F4,5 a menší je malá. Světelnost je podíl ohniska a průměru vstupní čočky (teoreticky). Při zoomování se většinou mění světelnost: ohnisko je proměnné, mění se tím i poměr vstupní čočky a ohniska (krajní hodnoty ohniska a krajní hodnoty světelnosti - např.: f 6,3 63 (38-380mm), F 2,8 3,7). Clona (f/číslo (někdy jen f číslo nebo i F číslo) je velikost otvoru, který propouští světlo. Clona sestává z lamel sestavených do kruhu. Clonové číslo: poměr ohnisk. vzdál. a velikosti otvoru: např.: ohnisková vzdálenost 50 mm - při otvoru o průměru: 25 mm je clonové číslo f/2 3,125 mm je clonové číslo f/16. Hloubka ostrosti něco praxe pro začátek... čím je ohnisko objektivu kratší, tím větší je hloubka ostrosti objektivy většiny kompaktů a EVF mají fyzicky tak krátká ohniska, že jejich hloubka ostrosti je vždy veliká čím dále je zaostřený objekt, tím větší je hloubka ostrosti jdeme-li k objektu blíž, (spec. v režimu makro), hloubka ostrosti klesá čím větší clona (resp. číslo clony - menší otvor), tím větší je hloubka ostrosti hloubku ostrosti ovládáme: clonou ohniskovou vzdáleností zaostřením na určitou vzdálenost vzdáleností od objektu Systémy ostření většina objektivů (auto-focus, AF): elektromotorky dle impulsů z procesoru pohybují optickými skupinami ruční ostření : pomocí impulsů ovládáme motorky ručně na objektivu dva systémy autofokusu: aktivní - např. infračervené paprsky, odrážejí se od objektu a vyhodnocují (úhel dopadajících paprsků, nebo množství odraženého světla) pasivní - vychází z předpokladu, že ostrý obraz má méně odstínů jasu než neostrý:» objektiv projede celý rozsah, průběžně měří kontrast» vrátí se pak na místo, kde naměřil kontrast největší» problémy v šeru (doostřovací lampičky)

Kapitola 1: Technika - fotoaparáty, data a příslušenství 12 Typy filtrů 1.7 Blesky Funkce: nasvětlení, dosvětlení, speciální efekty Typy: interní - problémy: energeticky náročné dosah - do tří až pěti metrů červené oči s předsádkami a velkými objektivy externí k profesionální práci od jednoduchých až po systémové blesky a ateliérová záblesková zařízení Režimy: (auto, vždy zapnut, potlačení červených očí, synchronizace s pomalou závěrkou, apod.). Důležitá je i možnost ovládat intenzitu blesku. 1.8 Filtry Funkce: ovlivňují některé vlastnosti světla (z italsky cedník) zadržují určitou část světelného spektra, zbytek propustí cíl 1: kvalitnější zobrazení reality cíl 2: změna zobrazení reality pozor! případný prodlužovací faktor expozice, redukční kroužky Typy: UV filtr - barevně neutrální, eliminuje snížení ostrosti a mlžný opar, potlačuje modré nádechy, ochrana objektivu polarizační filtry - slouží ke snížení reflexů na nekovových plochách, při bočním světle zvýrazňují sytost a čistotu barev, lze je využít ke ztmavnutí oblohy, zmenšují opar u snímků krajiny, polarizace nastává jen při dopadu světla pod určitým úhlem! šedé filtry: redukují množství světla (sníh, moře), zmenšují hloubku ostrosti (portréty), mírně potlačují jas barev přechodové filtry - vytvářejí efekt přechodu z barvy do čirosti nebo do jiné barvy

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 13 Ostrost se vyhodnocuje senzorem na základě kontrastu hran (svislých), (maximalizace rozdílu jasů sousedních pixelů) Jak ostřit Shrnutí 2. Základy ovládání techniky 2.1 Základní funkce - zaostřování V procesu zaostřování je podstatný snímač, který shromažďuje informace nezbytné k vyhodnocení scény a k následnému nastavení objektivu (současně i k nastavení expozice viz dále). Díky tomuto principu existuje několik režimů zaostřování. Ty levnější aparáty nabízejí pouze dva režimy automatického měření ostrosti (někdy pouze jeden): automatické měření (s prioritou středu) a bodové měření. Automatické ostření s prioritou středu vyhodnocuje určitou oblast, zpravidla uprostřed záběru a hledá, na co má být zaostřeno. Může ale nastat situace, kdy se přístroj chytí jiného objektu, než na který má být ostřeno. Většinou to lze poznat v elektronickém hledáčku nebo na displeji podle posunu a následného umístění zaostřovacího obdélníčku na onom jiném objektu. Proto je důležité v tomto režimu pečlivě sledovat tuto značku. V takovém případě lze ale použít režim bodového ostření, v kterém se vyhodnocuje pouze velmi malá oblast, obvykle v geometrickém středu. Jak bude dále uvedeno, z hlediska kompozice snímku ale není středová oblast právě nejšťastnějším řešením. Proto musí být aparát vybaven funkcí, která proces ostření uzamkne. Každý aparát je schopen uzamknout měření vzdálenosti (ale i expozice, proces je současný, u lepších aparátů oddělitelný) pouhým namáčknutím spouště. Spoušť totiž nabízí dvě polohy, v první poloze (tj. namáčknutím) se realizuje měření a v druhé poloze (tj. domáčknutím) se realizuje vlastní expozice. Tímto způsobem lze eliminovat prodlevu spouště. Při stisku spouště bez namáčknutí, dochází ke zpoždění po dobu měření, vyhodnocení, nastavení expozice a zaostření než dojde k samotné expozici. S namáčknutím lze toto zpoždění snížit až na hodnotu 0,1 sec. Tento způsob ale nemusí být vždy tím nejlepším. Proto jsou lépe vybavené aparáty vybaveny funkcí funkcí AFL (Autofocus Lock), nebo možností libovolně posunovat zaostřovací bod. Funkce AFL se většinou aktivuje speciálním tlačítkem po namíření na požadovaný objekt a objektiv zůstane v té poloze zaostření, v jaké byl. Zaostřování - shrnutí metod: ostření s prioritou středu - iesp bodové ostření SPOT více ostřicích bodů bodové s volbou polohy bodu AF AREA průběžné zaostřování (Fultime AF)

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 14 Funkce uzamykající ostření Kombinace času a clony za určité citlivosti Jak měřit expozici manuální zaostřování přepnutí do režimu makra. Funkce uzamykající ostření namáčknutí spouště funkce AFL (Autofocus Lock). 2.2 Základní funkce - expozice 2.2.1 Expozice je... Celková expozice se skládá vždy z kombinace času a clony, tedy jak dlouho je otevřená závěrka a jak moc je otevřená clona v objektivu. Nutno připomenout, že menší clonová hodnota znamená větší otvor. Korektní expozice pro jednu a tutéž světelnou situaci proto může nabývat desítky kombinací času a clony. Například čas 1/60 vt. a clona F8,0 dává stejnou expozici jako čas 1/30 vt. a clona F11,0 nebo třeba čas 1/125 vt. a F4,0. Zkrátíme-li nebo prodloužíme expoziční čas, musíme otevřít nebo přivřít clonu. Expozice - je tedy regulace množství světla dopadajícího na senzor, kombinace času a clony za určité citlivosti (ISO): clona (množství světla) - řada: 2, 2.8, 4, 5.6, 8... čas (po jakou dobu) - řada: 1/15, 1/30, 1/60... citlivost - řada: 64, 100, 200, 400, atd. 2.2.2 Expozice, její měření a expoziční režimy Expozici fotografovaného objektu lze většinou změřit třemi různými způsoby: tzv. ESP měření - je odečteno z celé plochy, ale je preferována oblast ze středu záběru bodové měření - expozice je určena na základě měření provedených přímo pod značkou automatického zaostřování (v tomto režimu bude objekt vyfotografován se správně nastavenou expozicí bez ohledu na protisvětlo) násobné (matrixové) měření - touto metodou se měří míru jasu na celé ploše a na základě těchto hodnot je vypočtena ideální průměrná expozice. Jak nastavit aparát k měření expozice Režimy nastavování expozice: automatika (variantou je program P) v režimu P lze někdy měnit kombinace času a clony tzv. programový posun, flexibilní program poloautomatika (v rozmezí, které je závislé na úrovni světla a na citlivosti snímače se nastavuje tzv. priorita): priorita clony, priorita času manuální režim kreativní (motivové) režimy.

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 15 Priorita clony Priorita clony přizpůsobí délku nastavené cloně. Priorita času Priorita času přizpůsobí clonu nastavenému času. Přednastavené režimy 2.2.3 Expozice a tzv. kreativní režimy Kreativní režimy a uživatelská nastavení - princip: lineárně pracující programová expoziční automatika totiž pouze na základě stávajícího osvětlení nastaví na přístroji nějaké, byť relativně správné hodnoty času a clony protože laik často význam kombinace času a clony nechápe, byly zavedeny tzv. kreativní režimy pracují podobně jako programová automatika, avšak na rozdíl od ní jsou vždy nastavené pro určitý druh snímané scény bude-li tedy málo světla, fotoaparát nastaví dlouhý čas v dobrých světelných podmínkách však bude preferovat časy krátké uživatelská nastavení - namixovaný soubor nastavení, která se často používají, řešení konkrétních situací. Některé kreativní režimy: Portrét - preferováním malé hloubky ostrosti Sport - maximální dosažitelná rychlost závěrky při maximálně otevřené cloně Krajina hodně zacloněno pro velkou hloubku ostrosti, modrá a zelená posílena Noční scéna - dlouhý čas a nejvyšší rozumná citlivost (bílá na umělé světlo).

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 16 Doporučení pro expozici Kompenzace expozice (EV) Specifika expozice digitálních fotoaparátů: určena snímačem: primární funkce: záznam obrazové informace vyhodnocuje obraz je zdrojem dat pro zaostření a nastavení expozice někdy funguje jako závěrka ve spolupráci s procesorem zaznamenává v různé citlivosti. snímač většinou malé rozměry - úměrně malé objektivy - malý rozsah clon - velká hloubka ostrosti (f/5.6 odpovídá cca f/22) clona lze nastavit i nestandardní hodnoty (např. 4,2 nebo 5,3) čas i velmi krátké časy u dlouhých časů je někdy problém (produkují šum, nebo chybí). 2.2.4 Expozice a kompenzace expozice V souvislosti s expozicí je nutno upozornit na funkci kompenzace expozice. Někdy nemáme možnost ovlivňovat čas ani clonu a také často ani nevíme, jaké hodnoty automatika fotoaparátu nastavila. Je zde ale hodnota EV (Exposure Value). Ta ve skutečnosti odpovídá určité hladině světla, podstatné ale je, že posun o l EV představuje zdvojnásobení nebo naopak s minusovým znaménkem poloviční celkovou expozici. Doporučení pro EV Přidat o clonu tedy znamená, že se buď skutečně zvětší clona, například z 5,6 na 4, nebo se prodlouží expozice, například z l/ 125 na 1/60). Potřebujeme-li zesvětlit snímanou scénu, nastavíme korekci EV do plusu. Potřebujeme-li ztmavení, nastavíme EV do minusu. Kompenzace expozice (EV): situace: objekty nejsou ani extrémně tmavé, ani extrémně světlé - OK záběr světelně nevyrovnaný: volit mezi režimem priorita středu, bodovým měřením a násobným měřením, různá místa scény scény, u kterých automatika fotoaparátu nefunguje: EV posunutí + nebo -1/3 EV značně ovlivní barevnost snímku (barevně nasytí anebo naopak barvy zeslabí) EV neměno EV minus důležité i opačně - např.: málo světla: západy slunce, vodopády, podvečery, noční snímky... -EV moc světla: sníh, pláž... +EV tímto postupem vratíme jas do skutečné podoby (tj. večerní fotka nebude vypadat jako odpoledne a fotka pořízená za jasného světla nebude ztmavená). komp: -1.3

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 17 Pozor na šum! Doporučení Princip 2.2.5 Expozice a citlivost Citlivá vrstva anebo čip digitálního aparátu má specifickou vlastnost: nějakým definovaným způsobem reaguje na světlo. Čím větší je energie dopadajících světelných paprsků, tím větší efekt vyvolají. Citlivost je ale nějakým způsobem definována. Tato definice je zakotvena v národních a mezinárodních normách. V současné době převládá mezinárodní norma ISO. Z praktických důvodů je citlivost nastavována tak, aby sousední stupně citlivosti byly vůči sobě opět v poměru 1:2. Takže ISO 100 má poloviční citlivost než ISO 200, avšak dvojnásobnou než ISO 50. V aparátu máme diapozitivní film buď na denní, nebo umělé světlo, s tím nelze nic dělat. Také jeho citlivost je předem daná. Digitální aparát nám poskytuje možnost volby, při změně světelných podmínek lze tedy režim snímání přizpůsobit v oblasti citlivosti a nastavení bílé. Levnější digitální aparáty takovou schopnost nemají a mívají jen jednu citlivost, obvykle 100 ISO (toto je mezinárodní standard). Obvyklejší bývá rozpětí 100 až 400 ISO, občas 800 ISO, přístroje určené profesionálům nabízejí v extrémních případech až 6 400 ISO. Nutno připomenout, že vyšší citlivost v některých případech způsobuje zřetelný šum v obrázku. Množství citlivost si lze představit jako množství pomyslných trpajslíků, kteří se snaží to, co zachytil senzor (za určitou dobu danou závěrkou a v určitém množství daném clonou) nakreslit do podoby výsledného obrázku. Čím je těch trpajslíků více, tím dříve svoji práci vykonají. Nastavíme-li vyšší citlivost (ISO), lze tedy: Expozice ISO zkrátit čas pro danou světelnou situaci zvýšit clonové číslo (zmenšit otvor clony). 2.2.6 Expozice a nastavení bílé barvy Po nastavení ostření a expozice přichází na řadu barevnost. Zde mají digitální aparáty nad klasikou převahu. Při fotografování na klasické médium jsou možnosti ovlivnění barevnosti omezené. Digitální fotografie nabízí funkci, která se nazývá vyvážení bílé. Každé světlo, ať už přirozené nebo umělé, má určitou teplotu chromatičnosti resp. barvu. Např. světlo při západu slunce je teplé, oranžově červené. Při zamračeném počasí je světlo namodralé, zářivky většinou produkují světlo studené, nazelenalé, jinak je bílé světlo v místnosti osvětlené žárovkou nebo dokonce svíčkou. Oko se snadno změnám přizpůsobí. Barevná fotografie, digitální nevyjímaje, nikoli.

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 18 Jak na to... Praxe: automatika předvolby (zamračeno, žárovka) ruční dolaďování (Red Blue) nastavení dle listu bílého papíru před objektivem Hloubka ostrosti je základ... 2.3 Hloubka ostrosti a zaostřování Dosažení požadované hloubky ostrosti je základem pro tzv. kreativní expozici (viz dále) a obecně pro pořízení jiné, než nudné fotografie. Hloubka ostrosti před a za objektem, na který je zaostřeno, může být velká, nebo malá. Kromě místa, kam je zaostřeno (hyperfokální vzdálenost), se na tom podílí především faktory, uvedené v dalších subkapitolách. Hyperfokální vzdálenost 2.3.1 Hyperfokální vzdálenost a návod jak tento problém obejít... Při fotografování krajin či architektury se někdy požaduje, aby na fotce bylo vše ostré, tj. maximální hloubka ostrosti.v takovém případě se volí vysoké clonové číslo (např. f/22) a zaostřuje se na tzv. hyperfokální vzdálenost (nikoliv na nekonečno) tj. vzdálenost, kdy hloubka ostrosti je maximální. Zaostříte-li při f/22 na nekonečno, je hloubka ostrosti např. od 10m do nekonečna. Zaostříte-li ale na 11m, je hloubka ostrosti též do nekonečna ale už od 6m! Hyperfokální vzdálenost je nejmenší vzdálenost, na kterou když při dané cloně zaostříme, tak objekty v nekonečnu budou stále ještě ostré. Přední hranice pásma ostrosti se v tomto případě nachází v polovině hyperfokální vzdálenosti, tj. v polovině mezi námi a místem, kam je zaostřeno.

Kapitola 2: Základy ovládání techniky 19 Hyperfokální vzdálenost je poměrně složitý problém, její nastavení (tj. zaostření na hyperfokální vzdálenost) závisí na ohniskové vzdálenosti a na cloně. Podrobně je tato problematika vysvětlována např.: na http://www.paladix.cz/clanky/ digitaly-a-hyperfokalni-vzdalenost.html. Na internetu lze nalezt mnoho podobných tabulek, které určují polohu hyperfokální vzdálenosti při určitém ohnisku a určité cloně. Řešení je jednoduché: 1/3! Pro běžnou praxi ale stačí jednoduchá rada: chcete-li dosáhnout maximální hloubku ostrosti, ostřete do třetiny vzdálenosti, která má být ostrá. Princip hlouky ostrosti 2.3.2 Co ovlivňuje hloubku ostrosti Obecně platí, že čím delší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím užší je pásmo, kde se body zobrazí jako snesitelně malé plošky, čili pásmo ostrosti. Čím menší je clona (tedy menší clonové číslo = větší otvor, tím menší je hloubka ostrosti, větším zacloněním (menší otvor) hloubka ostrosti roste. Čím jsou objekty dál, tím větší je hloubka ostrosti: předměty vzdálené kilometr a půl kilometru budou stejně ostré, kdežto při makrofotografii může být značný rozdíl mezi předměty vzdálenými 5 cm a 6 cm.

Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi 20 Velka a malá hloubka ostrosti Kdy použít malou hloubku ostrosti Objektivy kompaktních digitálních aparátů mají kratičkou fyzickou ohniskovou délku. Ohniska bývají mezi 5 až 15 mm, a to je tak krátké ohnisko, že hloubka ostrosti je vždycky veliká. Obrázek se pak nikdy úplně nerozostří, někdy dokonce ani v režimu makro. To dělá potíže, protože se chceme soustředit na kytku nebo na brouka a máme sice ne moc ostré, ale rozeznatelné pozadí. Lze však aktivovat režim priority clony a experimentovat s clonovým číslem. Shrnutí hloubky ostrosti: malá hloubka: velká clona (nižší číslo) dlouhé ohnisko objekty blízko velká hloubka malá clona (vyšší číslo) krátké ohnisko objekty daleko. 3. Ovládání techniky v praxi 3.1 Hloubka ostrosti v praxi Užití hloubky ostrosti - malá hloubka ostrosti: vystoupení objektu z rušivého chaosu detailů portréty (soustředění pozorovatele snímku) omezení rušivého vlivu prvků, které nelze odstranit z plochy zvýraznění prostoru (rozostření) 300 mm, 1/20 s, f/8 300 mm, 1/60 s, f/3.7 Kdy použít velkou hloubku ostrosti Užití hloubky ostrosti - velká hloubka ostrosti: krajinářské snímky, širokoúhlé celkové pohledy architektura (významným prvkem bývá popředí budovy) interiéry (kde se v blízkosti nachází předměty a ve větší vzdálenosti například okna). 1/2 s, f/8.0 1/320 s, f/7.1

Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi 21 Kdy použít široký úhel (malý zoom) 3.2 Ohnisková vzdálenost v praxi Ohnisková vzdálenost: vzdálenost poslední čočky objektivu od průmětny, ve které objektiv zobrazí bod v nekonečnu jako bod podstatný je úhel záběru ( + ovlivnění hloubky ostrosti)! Užití širokého úhlu záběru: architektura (pozor! může dojít ke kácení svislých linií), interiéry ve stísněných podmínkách, krajina, reportážní fotografie schopnost dramatizovat perspektivu - popředí je výrazné, pozadí se víc zmenšuje NE! portréty (zkreslují, tzv. portrétní objektiv - ohniska mezi 80 a 100 mm omezení digitální fotografie: nejširší běžně používaný úhel kompaktů odpovídá ohnisku cca 35 mm, výjimečně 28 mm, lze ale řešit předsádkami. 38 mm 35 mm + předsádka -0.7 12 mm

Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi 22 Kdy použít úzký úhel (velký zoom) Pozor! Co lze udržet z ruky Užití úzkého úhlu záběru: to, co je daleko, jinak težko zachytitelné objekty (zvěř,...) tzv. zkracuje perspektivu, tj. objekty natlačí na sebe vhodný pro portréty, někdy i detaily potřeba něco odstranit specifika menší světelnost - nutné delší expoziční časy! krátké ohnisko: cca 1/60, dlouhé 1/125 nebo i 1/250 s Pravidlo: fotografujeme-li z ruky, musí čas být kratší než převrácená hodnota ohniska (ohnisko 60 mm = čas cca 1/80, ohnisko 200 mm = čas cca 1/250!). Oko se přizpůsobí, technice nutno pomoci 3.3 Vyvážení bílé barvy v praxi Cílem je eliminovat vliv barvy (teploty) reality na podání barev na snímku. Někdy zabrání nebo pomůže: vzniku nažloutlých fotografií za svitu žárovky, vlivu namodralého zářivkového osvětlení, při východech a západech slunce.

Kapitola 3: Ovládání techniky v praxi 23 Jak pracovat s histogramem v aparátu... Nejběžnější varianty nastavování: automatické (AWB) přednastavené režimy: slunečno zamračeno žárovka a zářivky ruční podle vzoru (papír) zadáním hodnoty red - blue 3.4 Histogram v praxi Histogram je graf, který nám digitální fotoaparát zobrazí pro snímek buď na zadním velkém displeji nebo případně i v elektronickém hledáčku. Graf zobrazuje, jak mnoho jsou ve snímku zastoupeny jednotlivé jasové úrovně. V levé části grafu, kolik je ve snímku tmavých partií, v pravé naopak kolik je velmi světlých až bílých. Čím vyšší sloupec v dané části grafu je, tím více je ve fotografii partií s daným jasem. Nelze popsat ideální histogram, existuje ale několik obecně platných pravidel. Je-li graf posunutý výrazně k jedné z krajních hodnot, není něco v pořádku. Buď jde o atypickou scénu, např. zasněžená krajina musí být logicky hodně světlá, nebo není expozice v pořádku. Stejně tak není dobré, pokud nám v nějaké pasáži grafu vyskočí náhle nějaká vysoká hodnota. Pokud se tak stane v pravém rohu, je jasné, že fotografie bude vypálená od blesku nebo přeexpozice. Pokud naopak výrazně vyskočí levá část, snímek je s velkou pravděpodobností podexponován nebo jde o noční snímek. Schémata jsou návodem, jak řešit problémy histogramem signalizované. OK Přeexpozice Zvyšte clonové číslo, zkraťte expoziční čas nebo snižte ISO citlivost Podexpozice Snižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost Vysoký kontrast 1. Použít filtry a tím snížit světla ve světlých místech 2. Osvítit tmavá místa bleskem 3. Exponovat na 2 snímky (na světla i stíny a PC...) 4. Obětovat světla a správně exponovat stíny 5. Obětovat stíny a správně Nízký kontrast exponovat světla Exponovat "na pravou stranu histogramu : Snižte clonové číslo, prodlužte expoziční čas nebo zvyšte ISO citlivost

Kapitola 4: Kreativní expozice 24 Začátek cesty ke kreativní expozici Správná expozice má více variant Clona a její použití u kreativní expozice Opakování: hloubka ostrosti 4. Kreativní expozice 4.1 Kreativní expozice - úvod Jako vizuální zprostředkovatel reality je fotka nedokonalá: zobrazuje pouze 2D, má velmi omezený dynamický rozsah má omezené podání barev, nevoní ani nevydává zvuky je tragicky malá - nedokáže efektivně zobrazit sférické periferní vidění oka nelze prohlédnout si celou scénu pohybem hlavy Oproti oku má však i něco navíc: dokáže zobrazit předměty, které jsou pro oko příliš malé lze fotografovat pomocí filtrů, lze experimentovat s časem lze používat nestandardní zobrazení perspektivy, hloubky ostrosti Kontrola obrazu: ovládacími prvky aparát ovládat - kontrola jak bude aparát fotografovat kompozicí a momentem pro zmáčknutí - kontrola co se vyfotografuje editací souboru - kontrola co bylo vyfotografováno Pro otázku jak bude aparát fotografovat existuje mnoho variant nastavení parametrů. Již víme, že i správná expozice má více variant. Technicky a výtvarně správná expozice není totéž! Proč tedy řešit různé kombinace času a clony?: udává-li expozimetr OK, není to vždy (výtvarně) OK! někdy expozimetr klame někdy to nezvládá někdy je nutno jít i proti expozimetru Nutno proto znát tzv. kreativní (výtvarné expozice) a kompozice. Výtvarná (kreativní) fotografie si neklade za cíl zobrazit realitu (takové to tam bylo), ale zobrazit něco víc: emoce, pocity, nálady... (které autor na místě cítil a chce předat). Varianty výtvarných expozicí jsou založeny buď na prioritě cloně, nebo na prioritě času! Lze využít i tzv. programový posun v režimu P (viz výše). 4.2 Kreativní expozice - priorita clony Clona ve výtvarné fotografii má své klasické funkce: zaclonit za slunce, otevřít v temném prostoru. Daleko důležitější je ale schopnost: ovlivnění hloubky ostrosti, volba pozadí, volba struktury pozadí, apod. Zopakujme si, že hloubka ostrosti závisí na: ohniskové délce objektivu vzdálenosti ostřeného objektu cloně. malá hloubka: malá clona (nižší číslo) dlouhé ohnisko objekty blízko velká hloubka velká clona (vyšší číslo) krátké ohnisko objekty daleko

Kapitola 4: Kreativní expozice 25 Kreativní expozice a priorita clony Jak dosáhnout scénické expozice Varianty kreativní expozice založené na cloně: scénické (f/8), f/22, f/32 izolované f/2, f/2.8, f/4, (f/5.6) neutrální f/5.6, f/8 makra clona zdůrazňuje, rozmazává, tvoří různé tvary 4.2.1 Scénické expozice Technické nástroje: širokoúhlé zoomy (12 35mm), wide předsádky priorita clony, co nejvyšší hodnota clony (co největší hloubka ostrosti!) správné zaostření (hyperfokální vzdálenost, 1/3 hloubky scény) Kompoziční nástroje: více kulis (tzv. plánů), zmenšující se podobné objekty překrývání objektů, diagonály něco v popředí, tzv. orámování, cílem je ostrá celá scéna. Jak dosáhnout izolované expozice 4.2.2 Izolované expozice Technické nástroje: dlouhé zoomy (70 350 mm), priorita clony, co nejmenší hodnota clony, co nejmenší hloubka ostrosti správné zaostření na hlavní objekt Kompoziční nástroj: platí vizuální zákon (tzv. vizuální váha): na co je zaostřeno, to poutá pozornost. Cílem je izolovaný objekt a neostré pozadí. 250 mm, 1/500 s, f/3.2 300 mm, 1/100 s, f/2.8

Kapitola 4: Kreativní expozice 26 Jak dosáhnout neutrální expozice 4.2.3 Neutrální expozice Zde nezáleží na hloubce ostrosti, objekty jsou relativně v jedné rovině. Záleží ale na co nejlepším prokreslení celé plochy (i rohů). Levnější objektivy nekreslí dobře při příliš malé a velké cloně. Obecně proto nedoporučuji používat krajní hodnoty clony. Technické nástroje: hodnota clony někde uprostřed tam, kde daný objektiv nejlépe kreslí optimální ostrost a kontrast. Kompoziční nástroje: zajímavá barevnost, objekty v relativně stejné vzdálenosti, cílem je dokonalá kresba celé fotky. 50 mm, 1/100 s, f/5.6 50 mm, 1/100 s, f/5.6 Jak na makro 4.2.4 Makro Makrorežim má svá specifika. Hlavním je velice malá hloubka ostrosti. Technické nástroje: schopnost aparátu maximálního přiblížení makroobjektivy, mezikroužky pokud se k objektu se nelze dostat blízko a při blízkém snímání je nedostatek světla: fotografovat s teleobjektivem ze vzdálenosti cca 50 a více cm výsledkem je stejné zvětšení, ale jiná hloubka ostrosti a perspektiva správné zaostření a dostatek světla pro osvětlení miniaturních objektů stativ, ministativ Kompoziční nástroje: objekty v relativně stejné rovině nejsou-li, je nutno rozhodnout o hloubce ostrosti správné umístění objektu, zdroje světla a fotoaparátu objekt ve stabilní poloze souběžně s rovinou snímače šikmo

Kapitola 4: Kreativní expozice 27 Čas a jeho použití u kreativní expozice Kreativní expozice a času Jak dosáhnout zastavení pohybu Jak dosáhnout naznačení pohybu kompozici lze hledat ve vnitřních strukturách objektu zajímavé může být použití speciálního pozadí (barevně i kresbou dostatečně neutrální!) Fotografujeme: LCD displej pozor! selhává automatická balance barev dosažení ideální hloubky ostrosti: ploché objekty - co nejmenší hloubka ostrosti (aby pozadí bylo rozmazané) prostorové objekty - hloubka ostrosti závisí na poměru hloubky objektu a vzdálenosti fotoaparátu režim priority clony, minimalizovat vibrace fotoaparátu a objektu hlídat délku expozice a správnost ostření 4.3 Kreativní expozice - priorita času Klasickou funkcí nastavování času je zajištění vstupu světla po určitou dobu a řešení problémů slabého osvětlení. Daleko důležitější je zachycení efektu pohybu (pohyb je důsledkem: pohybu objektů, pohybu fotoaparátu). Nikoliv tedy pouze dokonale ostré fotky!, určující je výtvarný záměr! Kdy je tedy čas maximálně důležitý?: na scéně je pohyb, nebo je málo světla. Princip kreativní expozice založené na čase: krátký čas: zastavuje (zmrazuje) pohyb dlouhý čas: naznačuje nebo sleduje pohyb Varianty kreativní expozice založené na čase: zastavující pohyb 1/250, 1/500, 1/1000 sec naznačující pohyb 1/8, 1/4, 1/2, 1 sec sledující pohyb 1/15, 1/30, 1/60 (někdy i více) sec. 4.3.1 Zastavení pohybu Technické nástroje: priorita času krátké časy (dle kompozice) sekvenční expozice Kompoziční nástroje: objekt relativně izolován velmi krátké časy: objekty blízko rychlý pohyb pohyb napříč scénou dlouhé ohnisko 4.3.2 Naznačený pohyb Při této variantě vznikají jedny z nejefektnějších fotografií. Je to ale i jeden z nejtěžších úkolů. Technické nástroje: manuální režim, příp. priorita času delší časy a stativ šedý filtr před objektiv (zmenší množství světla dopadající na senzor, a lze nastavit delší časy).

Experimentujte s dlouhým časem: vodopády, pouť, sport... Kapitola 5: Základy kompozice fotografie Kompoziční nástroje: dosáhnout: ostrosti pevných objektů rozostření pohybujících metoda pokusů a omylů 80 mm, 1 s, f/29 28 Jak dosáhnout sledování pohybu Nejsnadnější kreativní postup Od automatiky, přes priority ke komponování... 4.3.3 Sledovaný pohyb Princip této varianty spočívá v sladění pohybu fotoaprátu s pohybujícím se objektem a v exponování. Cílem je dosáhnout, aby pohybující se objekt byl ostrý a pozadí bylo rozmazané. Technické nástroje: čas: 1/60 a kratší Kompoziční nástroje: tzv. panning (švenkování - pohyb aparátem souhlasně s objektem) vhodné pozadí: tak strukturované, aby bylo rozostření sledovatelné (ne modrá obloha!) 5. Základy kompozice fotografie 5.1 Úvod do komponování fotky Fotografování patří díky použití současné techniky mezi nejjednodušší tvůrčí postupy, u kterých může každý rozvíjet své vidění a svojí kreativitu. Kreativní práce s digitálním obrazem se rozšiřuje díky možnostem editace v počítači. V případě fotografie digitální se jedná i o postup nejrychlejší. Lze se naučit lepšímu vnímaní okolí, práci se světlem, barvou, s výběrem motivů, a tak zdokonalovat kompozici. Automatika umožňuje soustředit se právě na kompozici a vystižení správného okamžiku k expozici. Automatika ale není absolutní, někdy je lepší ji vypnout a pracovat s prioritami, s volbou kreativní expozice: fotografování rychle se pohybujících objektů potřeba dosáhnout různou hloubku ostrosti prokreslení jasů, práce s protisvětlem, noční snímky, fotografování tmavých nebo světlých ploch...

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 29 Uspořádání hlavních a vedlejších objektů 1. Výběr tématu fotografie 2. Dokument nebo kreativní přístup (nebo kombinace) 3. Komu je fotka určena? Než zmáčkneme spoušť... Rady jsou užitečné, někdy je ale lepší spolehnout na cit... Komponování, nebo-li hledání kompozice jako hlavní tvůrčí proces při fotografování spočívá v uspořádání hlavních a vedlejších objektů do formátu obrazu. Kompozice by měla být srozumitelná, jednoduchá, hlavní objekt musí dominovat. Podmínkou úspěchu je ale (téměř) automatické používání fotografické techniky, které umožní: plné soustředění na vlastní tvorbu následuje radost ze samotného tvůrčího procesu Následuje již pouze: 1. výběr druhu (tématu) fotografie: technická fotografie, práce s krajinou, architekturou, práce s lidmi, portrét, reportážní nebo dokumentární fotografie speciální monotémata např.: cesty, struktury, linie např.: strašáci v polích,... Následuje již pouze: 2. přístup k tvorbě fotografie: dokumentační, technická, katalogová (přesně zachycující realitu) cíl: fakta co nejvěrněji, nejjednodušeji a co nejpřímější cestou kreativní (odlišně zobrazující realitu, netradiční pohled ) cíl: překvapit, zaujmout a probudit emoce (emoce ve fotografii by měly: zachycovat reálný okamžik, vyjadřovat momentální náladu nebo silně emotivně působit na diváka). Následuje již pouze: 3. komu je fotka určena?: babička ze Lhoty, kreativní a vnímavý pozorovatel, kamarádi, účastníci akce Zásadní otázky, které je nutno si položit před komponováním a před zmáčknutím spouště: Co chceme vlastně vyfotografovat? Je to zajímavé? (světlo, mraky, lidi a jejich život, keř, strom, brouk, květina, moře, abstraktní fotografie ) Co je hlavní objekt a proč? Bude fotografie něčím zajímavá? A pro koho? A čím pro koho? Jakou emoci chceme předat? (radost, štěstí, smutek, tíži života, dramatickou atmosféru, je to abstrakce či dokument?) Je-li to dokument, tak čeho je to dokument? Jak fotografii zjednodušit? Co lze vynechat a jak se toho zbavit? Jak zdůraznit a izolovat hlavní objekt? Je teď dobré světlo? Je ho dost? Jak zvládnout případné obtížné světelné podmínky? Zvládne se fotografie technicky? Stihne se zaostřit, nepřekročí se dynamický rozsah, zvládne se (zejména u DSLR) hloubka ostrosti, jak vyvážit bílou, vhodný objektiv? Máme teď trochu toho fotoštěstí? Jakou z kreativních expozic zvolíme? Jak budeme fotografii orientovat, komponovat, jaké bude popředí a pozadí? 5.2 Kompozice v praxi - základní rady a doporučení Pozor: všechna dále uvedená doporučení jsou pouze více či méně izolovanými návody, kompozici je nutno vždy řešit v kontextu konkrétní situace, světla, objektů a cíle, kterého se snažíme kompozicí dosáhnout. Někdy jdou doporučení proti sobě, někdy neplatí. A někdy je lepší na vše zapomenout a řídit se citem!

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 30 5.3.1 Na šířku nebo na výšku? Lidské oko je spíše orientováno na obdélníkové vnímání kompozice v horizontálním formátu. Ale nutno počítat s tím, že monitory jsou na šířku a naopak většina tištěných dokumentů je na výšku (fotku na výšku lze vytisknout větší). Obecně platí, že: horizontální formát zdůrazní vztahy mezi prvky vlevo a vpravo vertikální formát zdůrazní vztahy mezi prvky v popředí a pozadí, výšku objektů pro portréty a lidi svislý formát ale je nutno přizpůsobit se objektům a situaci. Vlevo: vztah mezi objekty vlevo a vpravo Vpravo: popředí a pozadí Portréty a lidi svislý formát, ale... Aparát vnímá realitu jiným způsobem než člověk... Začátečníkovy chyby 5.3.2 Postup vnímání obrazu Je nutno si uvědomit odlišnosti vnímání okolní reality člověkem od vnímání fotoaparátem a následného vnímání fotografie. Člověk vnímá nejenom očima, realitu vyhodnocuje a vnímá i na základě znalostí, zkušeností a citu. Člověk zaostří na to nejdůležitější. Člověk navíc vidí prostorově, funguje i jakési periferní vidění a vnímá i hloubku prostoru. Při vnímání fotografie se trojrozměrná realita redukuje. Fotografie jsou dvojrozměrné a přesně ohraničené svým formátem. Fotoaparát není schopen automaticky vyhodnotit kde je nejdůležitější objekt a na ten zaostřit. Člověk se hledáčkem automaticky dívá na důležitý objekt. Zpravidla jej i umístí do středu zábě-

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 31 Jak na to... Jak obvykle čteme stránky Jak obvykle čteme obraz Hlavní motiv na horní průsečíky třetin Vlevo: sbíhající se linie dovedou oko k objektu, který proto ani nemusí být zvlášť výrazný Vpravo: křivka plotu dovede oko k díře ve zdi ru. Nevšímá si toho, co je kolem a tiskne spoušť. Na fotografii ale bude vše, co je vidět v hledáčku (někdy i více). Je nutno vnímat resp. postupně prohlížet celou plochu hledáčku nebo displeje. Všechno, co je na snímku, musí mít nějaký smysl. Kompozici lze někdy snadno změnit i pouhým krokem kupředu nebo stranou. Čím blíže je fotografovaný objekt, tím důležitější je poloha aparátu a úhel jeho pohledu. Časem se lze naučit vnímat i realitu okolo nás tak, jak ji vnímá fotoaparát. Užitečnou pomůckou je starý kameramanský trik sledování reality obdélníkem, vytvořeným z palců a ukazováků obou rukou. Při vnímání rozevřené dvoustránky jako celku, spočine lidské oko nejdříve na pravé stránce. Při vnímání samostatné stránky jako celku, spočine lidské oko nejdříve zpravidla v oblasti tzv. optického středu stránky tj. na rozhraní horní a střední třetiny stránky. Jednotlivé textové bloky čteme zpravidla zleva doprava. Obraz ale většinou vnímáme horizontálně, zhruba podle tohoto schématu: nejdříve nahoře zleva doprava, posléze diagonálně doleva dolů, a nakonec vodorovně doprava. Objekt, na který má být upozorněno co nejdříve, by měl proto být v horní levé části obrazu, naopak ty prvky, u kterých má být vnímání obrazu okem ukončeno, patří doprava dolů (lze ale i stranově opačně). Vodítkem oka mohou ale být i linie, nejlépe diagonály, nebo pomocí linky v tvaru S (ta velmi lahodí oku). Horizontální vyplnění třetin... 5.3.3 Dělení obrazové plochy Výše uvedené rozdělení plochy na třetiny je dalším z často používaných základních pravidel kompozice. Bez ohledu na umístění hlavních objektů do průsečíku třetin. Hovoříme o tzv. horizontálním vyplnění třetin...

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 32 Vyjádření klidu a harmonie a vyjádření dynamiky a napětí Dělení obrazové plochy na třetiny (horizontálně a vertikálně) lze někdy využít i k vyjádření klidu a harmonie na straně jedné, a k vyjádření dynamiky a napětí na straně druhé. Princip spočívá v umístění hlavního objektu do jednoho ze čtyř průsečíku dle následujících schémat. klid, harmonie dynamika, napětí klid, harmonie dynamika, napětí Klid, dynamika a prostor (šířka, výška) Tyto čtyři varianty lze kombinovat s výše uvedeným pravidlem, že vodorovný formát zdůrazňuje šířku prostoru a svislý výšku. dynamika, napětí a šířka prostoru dynamika, napětí a hloubka prostoru Kombinujeme pravidla Pravidlo něco s něčím Shrnutí výše uvedených pravidel: objekty do průsečíku třetin klid / dynamika šířka a hloubka. Posledním je pravidlo něco s něčím. Chceme-li objekt umístěný podle výše uvedených pravidel zvýraznit, necháme jej vystupovat nad horizont. Chcemeli naopak zvýraznit okolí tohoto objektu, necháme jej pod horizontem. Následně lze pomocí všech těchto pravidel vytvářet různé kompozice, které ale budou vždy vyjadřovat něco jiného.

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 33 Vlevo: hlavní je krajina, v které je i křížek Vpravo: hlavní je křížek, který je v jakési krajině krajina s křížkem křížek s krajinou Kombinujeme pravidla dynamika, napětí + krajina s majákem + šířka prostoru Horizont nikdy na střed! Umístění horizontu: na třetiny, případně i blíže k okraji. 5.3.4 Kam s horizontem? Při řešení kompozice obrazu je nutno připomenout, že umístění horizontu na střed formátu je nesprávné, obraz se rozdělí na dvě stejné plochy a divák hledá pohledem v horní i dolní polovině, nemá se čeho Horizont dole: důraz na oblohu. Horizont nahoře: důraz na krajinu Vodní plochy jsou vyjímkou zachytit. Zdůraznit dramatičnost scény lze pomocí mraků, nebo snížením / zvýšením horizontu. Vyjímkou jsou vodní plochy s odrazem. Zde se naopak snažíme umístit přechod vodní plochy a pevniny přesně na střed. Lze samozřejmě kombinovat s pravidly uvedenými v subkapitole 5.3.3.

Kapitola 5: Základy kompozice fotografie 34 Správné umístění horizontu, vpravo i s hlavním objektem na třetině A opět připomínám! Jak na to... 5.4 Kompozice v praxi - další rady a doporučení Zde je nutno opět připomenout: všechny již uvedené a dále prezentované rady jsou pouze příkladem jednotlivých faktorů, které hrají podstatnou roli při kompozici ve skutečnosti se faktory doplňují, ovlivňují a někdy i vzájemně negují je nutno to nevytrhávat z kontextu, resp. přizpůsobit konkrétní situaci a záměru někdy je lepší na vše zapomenout a řídit se citem Postup: ujasnit si smysl, cíl fotky! ujasnit si co je třeba zachytit, co tím a komu říci! snažit se odlišit, zvýraznit nejdůležitější hlavní motiv (barvou, zoomem)! přemýšlet o kompozici předem (dobrou pomůckou je stativ)! zvolit správné stanoviště! snažit se: o čistý formát (minimalizovat následnou editaci) využít zoomu ke kompozici řezat a transplantovat lze, přioperovat chybějící NE! Vlevo: chaos, objekty se v něm ztrácejí Vpravo: objekty vyniknou (vyplňují velkou plochu) Vlevo: chaos, květy se tlučou s pozadím Vpravo: objekty vyniknou (vyplňují velkou plochu a jsou barevně v kontrastu)