Právnická fakulta Masarykovy Univerzity Studijní obor Veřejná správa. Bakalářská práce. Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky

Právnická fakulta Masarykovy Univerzity Studijní obor Veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení Bakalářská práce Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky Marta Mašláňová Akademický rok 2010/2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce, doc. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., za odborné vedení, cenné rady a trpělivost při konzultacích mé práce Dávky státní sociální podpory jako adresné dávky. 3

Obsah 1 Úvod... 6 2 Sociální zabezpečení a zařazení státní sociální podpory v tomto systému... 7 2.1 Vymezení a charakteristika sociálního zabezpečení... 7 2.2 Organizační uspořádání systému sociálního zabezpečení... 7 2.3 Charakteristika jednotlivých systémů... 7 2.3.1 Systém sociálního pojištění... 7 2.3.2 Systém dávek státní sociální podpory... 8 2.3.3 Systém sociální pomoci... 8 3 Státní sociální podpora, její charakteristika a vznik... 9 3.1 Předchozí úprava dávek, přecházejících do systému státní sociální podpory... 10 4 Subjekty ve státní sociální podpoře... 13 4.1 Orgány vykonávající státní sociální podporu... 13 4.2 Oprávněné osoby... 13 4.3 Společně posuzované osoby... 14 4.4 Další subjekty... 14 5 Základní pojmy a jednotlivé dávky státní sociální podpory... 15 5.1 Trvalý pobyt... 15 5.2 Rozhodný příjem a rozhodné období.... 16 5.3 Rodina... 18 5.4 Nepříznivý zdravotní stav... 18 5.5 Výdělečná činnost... 19 5.6 Nezaopatřené dítě... 20 5.7 Druhy dávek... 21 5.7.1 Dávky závislé na výši příjmu... 21 5.7.2 Ostatní dávky dávky netestované... 23 6 Aplikace Nařízení Evropské unie... 25 6.1 Rodinné dávky... 25 7 Novelizace zákona a její vliv na adresnější poskytování dávek... 27 7.1 Přídavek na dítě... 27 7.2 Sociální příplatek... 28 7.3 Příspěvek na bydlení... 30 7.4 Příspěvek na dopravu... 32 7.5 Rodičovský příspěvek... 32 4

7.6 Zaopatřovací příspěvek... 38 7.7 Dávky pěstounské péče... 38 7.8 Porodné... 41 7.9 Pohřebné... 42 7.10 Sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a Sociální příspěvek 42 k vyrovnání zvýšení nájemného.... 42 7.11 Příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc... 43 7.12 Příspěvek na školní pomůcky... 43 7.13 Další změny v poskytování dávek... 44 8 Aplikace zákona v praxi, moţnosti dalších řešení, které mohou mít vliv na adresné poskytování dávek státní sociální podpory... 48 9 Zhodnocení... 53 9.1 Statistické zhodnocení... 53 9.2 Zhodnocení adresnosti jednotlivých dávek... 54 10 Závěr... 58 11 Cizojazyčné resumé.... 59 13 Prameny... 60 5

1 Úvod Sociální politika ve všech zemích hraje významnou roli. Podílí se na rozvoji jedinců, jejich kultivaci a rozvíjení jejich kvalit, protoţe základem rozvoje společnosti jsou vzdělaní a kultivovaní lidé. Proto se také moderní státy prostřednictvím své sociální politiky snaţí zlepšit ţivotní podmínky jednotlivců, tak aby měli vytvořeny podmínky pro rozvoj své osobnosti a kvalitu svého ţivota. Demokratický a sociální stát musí plnit ochrannou funkci v případech, kdy se občané dostanou do tíţivé situace. Stát by zde však měl vystupovat pouze jako jakási pojistka pro ty případy, kdy si občan nemůţe z tíţivé situace pomoci sám, popř. by měl stát poskytovat plnění v případech, kdy uzná za nutné podporu poskytnout (mateřství a rodičovství, péče o nemocného a postiţeného člena rodiny ). Snahou státu by mělo být zajistit, aby sociální plnění směřovalo pouze k těm, kteří tuto pomoc opravdu potřebují. Cílem mé práce je zjistit, zda systém dávek státní sociální podpory je systémem adresným. Zda dávky státní sociální podpory splňují kritéria plnění těm, kteří pomoc státu potřebují. Chtěla bych se pokusit zmapovat, jak se adresné zaměření výplaty dávky měnilo s novelizací zákona za dobu jeho existence. Pojmenovat problémy vyskytující se při aplikaci zákona v praxi a navrhnout moţné změny směřující k větší adresnosti vyplácených dávek. 6

2 Sociální zabezpečení a zařazení státní sociální podpory v tomto systému Po transformaci společnosti po roce 1989 byl zahájen také proces transformace sociální politiky, tzv. sociální reforma. Smyslem transformace bylo vytvořit sociální politiku nového typu. Byly zavedeny nové instituty, instituce, nové mechanizmy a byla vytvořena sociální záchranná síť. Sociální záchranná síť je souborem opatření, vycházejících z právních norem, které mají garantovat občanům státu minimální úroveň pomoci v případech, kdy se ocitnou ve státem uznaných sociálních situacích. 2.1 Vymezení a charakteristika sociálního zabezpečení Prostřednictvím sociálního zabezpečení se předchází, zmírňují a odstraňují následky sociálních událostí občanů. Těmito událostmi jsou např. nemoc, stáří, invalidita, mateřství, smrt rodinného příslušníka atd. Tyto aktivity probíhají formou sociálních příjmů (buď na principu pojištění nebo prostřednictvím dlouhodobých či krátkodobých dávek), formou sociálních sluţeb (prostřednictvím poradenských a zprostředkovatelských sluţeb, pečovatelských sluţeb) a formou sociálních azylů (např. ústavy pro postiţené, dětské domovy, domovy důchodců). 2.2 Organizační uspořádání systému sociálního zabezpečení Sociální reforma měla za úkol vytvořit tři na sebe navazující systémy: systém sociálního pojištění v tomto systému jsou řešeny situace, na které se občan můţe předem připravit prostřednictvím pojištění (nemoc, stáří) systém státní sociální podpory v tomto systému jsou řešeny státem uznané sociální situace, kdy je účelné občany podpořit (rodiny s dětmi) systém sociální pomoci zde se řeší obtíţné situace rodin i jednotlivců v hmotné a sociální nouzi (sociální sluţby, sociálně právní ochrana a dávky sociální pomoci) 2.3 Charakteristika jednotlivých systémů 2.3.1 Systém sociálního pojištění Systém sociálního pojištění zajišťuje řešení situaci, na které se občan můţe předem připravit prostřednictvím pojištění. Základní řešení takovýchto situací předpokládá zákon o nemocenském pojištění, zákon o sociálním pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o důchodovém pojištění a zákon o důchodovém připojištění. Z tohoto systému jsou poskytovány dávky v případě nemoci pojištěnce nebo člena jeho rodiny s nutností ošetřování a důchody. Na financování systému se podílí prostřednictvím placení pojistného stát, zaměstnanci, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné. 7

2.3.2 Systém dávek státní sociální podpory V tomto systému jsou řešeny státem uznané sociální situace, kdy je účelné občany podpořit. Jedná se zejména o podporu rodiny s dětmi, např. narození dítěte a péči rodičů o ně v prvních letech ţivota, dále systém řeší podporu pěstounským rodinám, např. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, Odměnu pěstouna. Systém státní sociální podpory je financován plně ze státních prostředků z vybraných daní. 2.3.3 Systém sociální pomoci Systém sociální pomoci vychází z předpokladu, ţe v podmínkách demokratické společnosti nese kaţdý občan odpovědnost za sebe a svou rodinu sám. Jestliţe se však ocitne v situaci, kdy není schopen sám nebo s pomocí rodiny situaci řešit, nastupuje sociální pomoc. Řešení spočívá v poskytování nejen dávek sociální péče (příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc), ale i poskytnutím poradenství, sociálně-právní ochrany, sociální prevence, sociálních sluţeb. Systém je financován ze státního rozpočtu, z rozpočtu samosprávných celků a z příspěvků občanů (pokud se jedná o sociální sluţby), ale také ze zdrojů dobrovolných institucí působících v sociální oblasti. 8

3 Státní sociální podpora, její charakteristika a vznik Státní sociální podpora je systémem dávek, kterými stát přispívá rodinám s dětmi i jednotlivcům ve státem uznaných sociálních situacích. Je to projev pečovatelské role státu, kdy stát pomáhá rodinám s dětmi pokrýt náklady na výchovu a vzdělání nezaopatřených dětí v situaci, kdy by rodina nebyla schopná nebo s velkými obtíţemi byla schopná finančně výchovu a vzdělání dětí zajistit. Stát při tom zohledňuje i některé další situace v rodině (zdravotní postiţení dětí, studium na střední nebo vysoké škole, více dětí narozených současně). Platí však, ţe při stanovení nároku na dávku se vychází z příjmů rodiny, aby bylo moţno posoudit, zda ţivotní úroveň rodiny vyţaduje pomoc státu či nikoliv. Po zásadní transformaci naší společnosti po roce 1989, dochází k postupnému vývoji v sociální politice státu. Postupně se od roku 1989 vytváří tři pilíře sociální politiky státu a jedním z nich je systém státní sociální podpory. Dřívější model sociální politiky byl rovnostářský s monopolním postavením státu a výraznou redistribucí prostředků. Tento model spíše stimuloval obyvatelstvo k pasivnímu chování. Po roce 1989 dochází k základní reformě společnosti. Začíná se i podstatným způsobem měnit sociální politika státu. Po obyvatelstvu je vyţadováno aktivní zapojení do řešení své ekonomické situace, vyţaduje se po nich odpovědné sociální chování. Společnost usiluje o efektivnost výdajů na sociální účely. V souvislosti s přechodem na trţní hospodářství bylo nutno vytvořit celý sociální systém tak, aby podmínkám trţního hospodářství vyhovoval. Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat příjmovou diferenciaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory hospodárný, účelný a adresný, tj. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace. 1 Návrh zákona o státní sociální podpoře přináší v podstatě tři základní změny: sjednocuje státní sociální dávky vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu; nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud součástí jiných systémů, např. nemocenského pojištění nebo sociální péče; 1 Důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře, obecná část, 2. obecné poţadavky na nový systém 9

zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace; 1 Přijetím zákona o státní sociální podpoře byly do systému převedeny dávky vyplácené ze systému nemocenského pojištění, důchodového pojištění i státní dávky. Většinu těchto dávek do přijetí zákona o státní sociální podpoře vypláceli zaměstnavatelé. Agendu vykonávalo asi 28 tis. tzv. velkých organizací bezplatně a okresní správy sociálního zabezpečení pro tzv. malé organizace (s počtem zaměstnanců do 25), pro osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ ) a nezaměstnané osoby. Dávky byly doposud poskytovány bez ohledu na příjmovou situaci v rodině, tedy i rodinám, které je vzhledem ke svým příjmům nepotřebovaly. Smyslem vytvoření státní sociální podpory bylo proto sjednotit výplatu podpory především rodin s dětmi do jednoho úřadu a převést dosud neadresné poskytování dávek k adresnému. Zákon o státní sociální podpoře byl vyhlášen pod č. 115/1995 Sb. a nabyl účinnosti pro netestované dávky dnem 1. 10. 1995 a pro dávky testované od 1. 1. 1996 (dále jen zákon o státní sociální podpoře ). Přehled převedených dávek je uveden v tab. 1 (příloha č. 1). 3.1 Předchozí úprava dávek, přecházejících do systému státní sociální podpory Přídavky na děti byly dávky vyplácené z nemocenského pojištění rodiče, které byly vázány na plnění pracovních povinností rodiče. Pokud rodič pobírající přídavky na děti měl neomluvenou absenci, neměl nárok na dávku. Obdobně pokud byl bez zaměstnání, nebyl nemocensky pojištěn a nárok na dávku nevznikl. Konstrukce dávky zohledňovala počet dětí v rodině, nezohledňovala jejich věk a tedy i jejich vyšší finanční nároky. Výše dávky před převedením do systému státní sociální podpory činila na jedno dítě v rodině činila 200,-Kč měsíčně, na dvě děti 650,-Kč měsíčně, na tři děti 1210,-Kč měsíčně, na 4 děti 1720,-Kč měsíčně a na kaţdé další dítě 350,-Kč měsíčně. Podobně bylo konstruováno výchovné k důchodům. Byla to dávka vyplácená rodičům důchodcům na jejich děti spolu s důchodem. Rodičovský příspěvek nahradil v roce 1990 mateřský příspěvek. Mateřský příspěvek byl vyplácen matkám při péči o jedno dítě do jednoho roku jejich věku, pokud pečovala o dvě děti, byl vyplácen do dvou let věku nejmladšího dítěte. Pokud se druhé dítě narodilo po 1. 1. 1988, byl vyplácen do tří let jeho věku. Po zavedení rodičovského příspěvku od roku 1990 byla dávka poskytována do tří let věku dítěte bez ohledu na to, zda se jednalo o první nebo druhé dítě a vyplácena byla ve výši 900,-Kč měsíčně. Bylo tak odstraněno znevýhodnění rodin s jedním dítětem, došlo k prodlouţení intervalu mezi porody dětí. Takto zavedená dávka byla pojímána jako náhrada příjmu rodiče v době péče o narozené dítě v prvních letech jeho 10

ţivota. Do 1. 10. 1995, kdy nabyla účinnosti část zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, týkající se rodičovského příspěvku, porodného, pohřebného, zaopatřovacího příspěvku a pěstounských dávek, byl rodičovský příspěvek postupně valorizován na částku 1740,-Kč měsíčně. Státní vyrovnávací příspěvek byl jako dávka určená ke kompenzaci zvýšených ţivotních nákladů, zejména růstem cen potravin, zaveden k 1. 7. 1990. Dávka se vyplácela ve výši 140,-Kč měsíčně všem osobám. Od 1. 5. 1991 byla částka nezaopatřeným dětem a důchodcům zvýšena na 220,-Kč měsíčně a od 1. 1. 1992 byla dávka zrušena ekonomicky aktivním rodičům a ponechána pouze nezaopatřeným dětem a důchodcům ve výši 220,-Kč měsíčně a osobám na rodičovském příspěvku ve výši 140,-Kč měsíčně. K 1. 1. 1993 byla provedena další úprava dávky a nárok na dávku ztratili pracující důchodci, jejichţ příjem dosáhl minimální mzdy. Od 1. 4. 1993 bylo přiznání dávky na zaopatřené dítě a rodiče na rodičovském příspěvku vázáno na příjem v rodině. Hranice příjmů byla nastavena na dvojnásobek ţivotního minima. Pro stanovení nároku na dávku bylo nutno čtvrtletně předkládat výši čtvrtletních příjmů za předchozí kalendářní čtvrtletí. U osob samostatně výdělečně činných se za příjem posuzoval vyměřovací základ pro placení pojistného. Od 1. 4. 1994 byla dávka nezaopatřeným dětem v rodinách s příjmem do 1,5 násobku ţivotního minima navýšena na 320,-Kč měsíčně, rodinám do dvojnásobku ţivotního minima zůstala zachována v původní výši. Osobám na rodičovském příspěvku byla od 1. 10. 1994 zrušena a zahrnuta do výše rodičovského příspěvku a od 1. 12. 1994 byla zrušena i důchodcům a zahrnuta do výše důchodu. Podpora při narození dítěte byla jednorázovou dávkou nemocenského pojištění vyplácenou před 1. 3. 1991 ve výši 2000,-Kč, od tohoto data byla valorizována postupně na 3000,-Kč, na 4000,-Kč a od 1. 10. 1994 na 4500,-Kč. Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na byt vojáka byly dávkami vyplácenými v době základní nebo náhradní vojenské sluţby vojáka. Pro manţelku vojáka byl před 1. 8. 1991 vyplácen ve výši 650,-Kč měsíčně po tomto datu byl valorizován na částku 750,-Kč měsíčně. Na dítě vojáka byl vyplácen do 1. 8. 1991 ve výši 400,-Kč měsíčně a po tomto datu ve výši 500,-Kč měsíčně. Příspěvek na úhradu uţívání bytu vojáka byl vyplácen do 1. 8. 1991 ve výši 300,-Kč měsíčně a po tomto datu 400,-Kč měsíčně. Od 1. 1. 1994 byla provedena systémová úprava těchto dávek a příspěvek na manţelku a dítě vojáka byl vyplácen ve výši 2/3 částky na osobní potřeby osoby potřebné k zajištění jejich výţivy. Příspěvek na uţívání bytu se zvýšil 11

na 600,-Kč měsíčně, tj. na částku potřebnou k úhradě nezbytných nákladů na bydlení jedné soby podle zákona o ţivotním minimu. S úpravou částek ţivotního minima byla valorizována i výše dávky. Dávky pěstounské péče byly vypláceny ve formě dvou dávek, jako příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a odměna pěstouna. Mechanizmus valorizace dávek umoţňoval vládě navýšit příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, pokud se výše ţivotních nákladů u nezaopatřených dětí zvýšila o 10% a současně také navýšit odměnu pěstouna, pokud se zvýšily ţivotní náklady a příjmy z výdělečné činnosti. K 1. 10. 1994 byly tyto dávky navýšeny na částku ţivotního minima podle věku dítěte a u odměny pěstouna byla dávka vyplácena ve výši poloviny částky na výţivu a osobní potřeby dospělé osoby podle tehdy platné výše ţivotního minima. Vznikem státní sociální podpory a převedením dávek poskytovaných podle předchozí úpravy do tohoto systému bylo zajištěno jednotné řízení o přiznání dávek. Výplatou dávek byly pověřeny okresní úřady jako nejniţší články státní správy. Pro zaměstnavatele znamenalo převedení dávek do systému státní sociální podpory ulehčení a zjednodušení činností ve mzdové oblasti. 12

4 Subjekty ve státní sociální podpoře 4.1 Orgány vykonávající státní sociální podporu Orgány státní sociální podpory, které vykonávají státní správu podle tohoto zákona, jsou a) úřady práce a Úřad práce hlavního města Prahy (dále jen úřad práce ) b) krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy (dále jen krajský úřad ) 2 Aplikaci zákona dle tohoto ustanovení vykonávají v první řadě úřady práce. Rozhodují o dávkách státní sociální podpory, vyplácejí je, kontrolují úplnost předkládaných podkladů, provádí kontrolu plnění povinností daných zákonem právnickým a fyzickým osobám. V případě porušení rozhodují o správních deliktech. Plní další úkoly dané zákonem o státní sociální podpoře, zejména na ţádost poskytují údaje taxativně vymezeným subjektům. Krajské úřady jsou odvolacím orgánem a úřady práce metodicky řídí. V odůvodněných případech promíjí podmínku trvalého pobytu. Svoji činnost na úseku státní sociální podpory vykonávají krajské úřady v přenesené působnosti. Státní správu podle zákona o státní sociální podpoře vykonává také Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV ). Je správcem informačního systému, ve kterém se uchovávají data o dávkách státní sociální podpory, jejich výši, o osobách pobírajících tyto dávky a o osobách s nimi společně posuzovaných. Dále zajišťuje pro provádění zákona aplikační program na zpracování údajů potřebných pro rozhodování o dávkách, jejich výši a výplatu a kontrolu, a poskytuje jej orgánům státní sociální podpory pro pouţívání. V průběhu existence zákona o státní sociální podpoře se orgány vykonávající státní správu v oblasti státní sociální podpory měnily. V původním znění zákona těmito orgány byly okresní úřady. Po zrušení okresních úřadů k 1. 1. 2003 byly kompetence k provádění státní sociální podpory přeneseny zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, na obce s rozšířenou působností a zákonem č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen zákon 453/2003 ), pak byly od 1. 4. 2004 převedeny na úřady práce. 4.2 Oprávněné osoby Zákon oprávněnou osobu vymezuje jako fyzickou osobu s trvalým pobytem na území české 2 2a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 13

republiky. Zákon stanoví, ţe oprávněná osoba je příjemcem dávky, ukládá jí ohlašovací povinnost, povinnost na výzvu orgánu státní sociální podpory osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu a také povinnost podrobit se lékařskému vyšetření, je-li nárok na dávku nebo její výše podmíněna nepříznivým zdravotním stavem. Zákon současně stanoví oprávněným osobám odpovědnost za nesplnění uloţených povinností a také povinnost vrátit přeplatek na dávce, pokud vznikl nesplněním uloţené povinnosti nebo pokud oprávněná osoba přijala dávku nebo její část, ačkoli musela předpokládat, ţe jí nenáleţí. V případě Rodičovského příspěvku je povinnost vrátit vyplacenou dávku nebo její část, pokud nebyly splněny podmínky nároku na dávku, stanovena vţdy. 4.3 Společně posuzované osoby Za takové osoby zákon označuje nezaopatřené děti, rodiče těchto dětí, manţela (ku), druha (druţku), registrovaného partnera (ku) rodiče, vdovu (vdovce) po rodiči, osoby nahrazující péči rodičů, pokud jim byly nezaopatřené děti svěřeny do péče. Společně posuzovaným osobám zákon ukládá povinnosti i odpovědnost stejně jako oprávněným osobám. V případě, ţe spolu s oprávněnou osobou způsobily přeplatek na dávce, odpovídají za něj společně a nerozdílně. 4.4 Další subjekty Dalšími subjekty jsou státní orgány, další právnické a fyzické osoby, vyjma oprávněných a společně posuzovaných osob. Dalším subjektům ukládá zákon povinnost na ţádost oprávněné osoby, společně posuzované osoby a orgánu státní sociální podpory sdělit bezplatně údaje potřebné k rozhodování o dávkách státní sociální podpory. Orgánu státní sociální podpory tyto údaje sdělují na základě uděleného souhlasu oprávněnou osobou nebo společně posuzovanou osobou. Tento souhlas oprávněná nebo společně posuzovaná osoba uděluje písemně a je podmínkou nároku na výplatu dávky. 3 3 50 zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 14

5 Základní pojmy a jednotlivé dávky státní sociální podpory 5.1 Trvalý pobyt Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen osoba ), jestliže osoba a osoby společně s ní posuzované a) jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů, jde-li o občana České republiky b) mají na území České republiky trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, jde-li o cizince. 4 Trvalý pobyt je jednou z klíčových podmínek pro přiznání nároku na dávku. Trvalým pobytem se rozumí adresa pobytu občana podle 10 a 10a zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Trvalým pobytem se pro účely dávek státní sociální podpory rozumí také pobyt cizince hlášeného na území České republiky, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení (s výjimkou ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva vnitra). Dále se za cizince s trvalým pobytem povaţuje cizinec narozený na území České republiky cizinci hlášenému na území České republiky do jednoho roku jeho věku (opět s výjimkou ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany ubytovaných v pobytovém středisku Ministerstva), cizinec svěřený na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče a cizinec, kterému bylo vydáno povolení k pobytu za účelem vědeckého výzkumu nebo cizinec, kterému byla udělena doplňková ochrana. Po vstupu do Evropské unie dne 1. 5. 2004 se pro účely dávek státní sociální podpory nahlíţí na občany Evropské unie zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné na území České republiky jako na osoby s trvalým pobytem na našem území. Od 1. 5. 2010 byl tento okruh osob rozšířen také o občany Evropské unie neaktivní na území České republiky, tj. o osoby, které na území České republiky nepracují, nepobírají důchod ani podporu v nezaměstnanosti, ale ţijí zde, mají zde středisko svých zájmů. Za osoby s trvalým pobytem na území České republiky jsou povaţováni i občané třetích zemí, kteří získali povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v některém z členských států Evropské unie. 4 3 zákona č. 117/1995Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 15

Od 1. 1. 2011 byl okruh oprávněných osob rozšířen o cizince, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vykonávání zaměstnání vyţadujícím vysokou kvalifikaci (tzv. modrá karta) 5. Údaj o trvalém pobytu pro účely dávek státní sociální podpory neslouţí pouze k rozhodnutí, ţe jde o osobu, která by mohla mít nárok na některou z dávek státní sociální podpory, ale je také kritériem pro posouzení, zda tuto osobu zahrnout do okruhu společně posuzovaných osob pro Příspěvek na bydlení, neboť hlavním kritériem pro její přiznání je trvalý pobyt v bytě, na který je dávka uplatňována. 5.2 Rozhodný příjem a rozhodné období. Příjem rozhodný pro přiznání dávky uvedené v 2 písm. a) se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období (dále jen rozhodný příjem ). 6 Rozhodný příjem je kritériem pro přiznání dávky státní sociální podpory závislé na příjmu. Co se pro účely zákona povaţuje za příjem, stanoví taxativně 5 zákona o státní sociální podpoře a odkazuje na jednotlivá ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o dani z příjmů ). Odkazuje také na zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen zákon o nemocenském pojištění ), účinný od 1. 1. 2006 (do této doby platil zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění), zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o důchodovém pojištění ) a další předpisy. Ustanovení 5 také určuje postup stanovení příjmu za kalendářní čtvrtletí a kalendářní rok pro OSVČ a postup v případě zahájení podnikání, při výkonu vedlejší podnikatelské činnosti, stanoví minimální započítávaný příjem u osob samostatně výdělečně činných. Dávky státní sociální podpory nemají nahrazovat dávky sociální pomoci, proto je stanoveno, ţe pokud je příjem v rodině niţší neţ ţivotní minimum, při výpočtu výše dávky se za skutečný příjem započte ţivotní minimum rodiny. Období, za které se příjem posuzuje, se liší podle jednotlivých dávek. Rozhodným obdobím u Přídavku na dítě je kalendářní rok, který předchází kalendářnímu roku spadajícímu do období od 1. října do 30. září následujícího kalendářního roku, u Sociálního příplatku, Příspěvku na bydlení a nově i u Porodného je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí, které 5 42i zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 427/2010 Sb. 6 4 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 16

předchází období, na které se nárok uplatňuje. To tedy znamená, ţe pro nárok na Přídavek na dítě od 1. 10. 2010 prokazuje ţadatel příjmy za kalendářní rok 2009 a pro Sociální příplatek od téhoţ data příjmy za 3. čtvrtletí 2010. Do okruhu započítávaných příjmů se zahrnují taxativně vyjmenované příjmy podléhající dani z příjmů fyzických osob, vyjmenované příjmy od této daně osvobozené, nemocenské dávky, důchody, přijaté výţivné, podpora v nezaměstnanosti a také obdobné příjmy ze zahraničí. Okruh příjmů je nastaven takto rozsáhle proto, aby bylo moţno zjistit skutečnou situaci v rodině a rozhodnout o tom, zda se jedná o rodinu, která potřebuje pomoc státu nebo nikoli. Okruh příjmů zákonodárce specifikoval původně šířeji, neţ stanoví současně platný předpis. Do příjmů byly původně zahrnuty příjmy z kapitálového majetku, stipendia nebo také bezplatné pouţívání motorového vozidla. Příjmy z kapitálového majetku byly z okruhu započítávaných příjmů vyřazeny od 1. 10. 2001. Cílem zákonodárce bylo: vyloučit z rozhodného příjmu některé spíše výjimečné (mimořádné) a těžko prokazatelné příjmy, které ve svém důsledku neovlivňují příjmovou úroveň rodin svou pravidelností, jde např. o úroky, plnění z pojištění apod. a rovněž důsledně reagovat na změny zákona o daních z příjmů provedené zákonem č.492/2000 Sb., které dosud nebyly promítnuty do zákona o státní sociální podpoře 7. Z okruhu započitatelných příjmů tak byly vyřazeny úroky z vkladů a pojistná plnění. Jsou to příjmy, kterých osoba dosáhla zhodnocením jiţ jednou zdaněných příjmů, které jiţ v minulosti mohly být v jiném rozhodném období do okruhu příjmů zahrnuty. Stipendia byla z okruhu započítávaných příjmů vyřazena od 1. 4. 2006. V okruhu započítávaných příjmů naopak nikdy nebyl zahrnut příspěvek na péči (dříve příspěvek při péči o osobu blízkou a jinou). Svým zaměřením je to příjem, který je určen na nákup sluţeb a pokud tuto sluţbu péči poskytuje konkrétní osoba, je to její příjem a měl by být do těchto příjmů zahrnut. V souvislosti s prováděnou sociální reformou a změnami v jednotlivých předpisech navrhuje MPSV od 1. 1. 2012 změnu v okruhu započítávaných příjmů. Pokud bude tato změna přijata, bude příspěvek na péči vyplácený pečující osobě do příjmu započítáván. Okruh započítávaných příjmů byl po dobu existence upravován. Účelem úprav byla vţdy snaha co nejpřesněji určit skutečný příjem v rodině a stanovit tak, zda je třeba rodině pomoci, a současně také zjednodušit administrativu při prokazování příjmů. Stále se však vyskytují 7 Důvodová zpráva k zákonu č. 271/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, obecná část 17

případy, kdy osobou dokládané příjmy nejsou jejími skutečnými příjmy. Za takový případ lze povaţovat započítávání příjmů osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ ). Podle původního znění zákona byl OSVČ započítáván příjem deklarovaný v daňovém přiznání. Po změně provedené zákonem 453/2003, byl OSVČ započítáván fiktivní příjem ve výši 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství v případě, ţe podle daňového přiznání byl příjem niţší neţ tato částka. Další novelizací pak došlo k úpravě započítávání příjmů OSVČ vykonávajících výdělečnou činnost jako vedlejší činnost z původních 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství na skutečně dosaţené příjmy. I přes všechny tyto úpravy nejsou příjmy OSVČ stále započítávány ve skutečné výši. Stále nárok na dávku uplatňují rodiny, jejichţ skutečný příjem je vyšší neţ stanovený fiktivní příjem. V daňovém přiznání je však deklarován příjem niţší. Naopak mnoho drobných ţivnostníků fiktivních příjmů nedosahuje a jsou započítáváním minimálních příjmů stanovených zákonem znevýhodněni. Spravedlivé nastavení podmínek pro započítávání příjmů u OSVČ zřejmě není moţné, proto musel být zvolen nějaký kompromis. 5.3 Rodina Rodinu zákon o státní sociální podpoře definuje v 7 zákona. Stanoví, ţe za rodinu se pro účely tohoto zákona považuje, není-li dále stanoveno jinak, oprávněná osoba a společně s ní posuzované soby, a není-li těchto osob, považuje se za rodinu sama oprávněná osoba. Jednotlivá ustanovení 7 taxativně vyjmenovávají, které osoby jsou společně posuzovanými osobami, ale také dávají moţnost správnímu orgánu rozhodnout, ţe se k některé z těchto osob nebude při stanovení nároku na dávku a její výši přihlíţet. S odvoláním na zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o rodině ) také stanoví, kdo se pro účely zákona o státní sociální podpoře povaţuje za rodiče. Jsou to osoby, kterým bylo dítě do péče svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu. 5.4 Nepříznivý zdravotní stav Za dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok. 8 Klasifikaci zdravotního postiţení podle stupňů a způsob jejich posuzování stanoví MPSV vyhláškou. Posuzování zdravotního stavu provádí posudkový lékař České správy sociálního zabezpečení na ţádost zákonného zástupce dítěte nebo zletilé osoby, jejichţ zdravotní stav má 8 9 zákona č. 117/1995 Sb., o stání sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 18

být posouzen. Posudkový lékař rozhoduje, zda je dítě vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, dále stanoví stupeň zdravotního postiţení. K posudku o zdravotním stavu se přihlíţí u stanovení výše Sociálního příplatku, Příspěvku na úhradu potřeb dítěte a Odměny pěstouna. Odvozuje se od něj také nárok na Rodičovský příspěvek po dosaţení 4. roku věku dítěte. Ze systému státní sociální podpory se poskytují dávky nejen nízko příjmovým rodinám, ale také rodinám ve státem uznaných sociálních situacích. Za jednu z takových situací povaţuje zákonodárce zdravotní postiţení dítěte v rodině nebo postiţení rodiče. Z toho důvodu dávky - Sociální příplatek, opakující se dávky pěstounské péče a Rodičovský příspěvek takovéto situace v rodině zvýhodňuje. V souvislosti s probíhající sociální reformou navrhuje MPSV další změny v zákonech. Pokud budou navrhované změny schváleny, bude vyplácení Rodičovského příspěvku na postiţené dítě převedeno do příspěvku na péči a pěstounské dávky budou převedeny do systému sociálně-právní ochrany dětí. Pro účely dávek státní sociální podpory pak bude nepříznivý zdravotní stav posuzován jen z hlediska nezaopatřenosti dítěte. 5.5 Výdělečná činnost Vymezení pojmu výdělečná činnost je důleţité pro posouzení nezaopatřenosti v případě ukončení studia, v případě dálkového, distančního, kombinovaného a večerního studia na středních školách. V průběhu existence zákona o státní sociální podpoře bylo na výdělečnou činnost navázáno poskytování Rodičovského příspěvku, v současné době je s ní spojen nárok na Odměnu pěstouna ve zvláštních případech. Pojem je definován v 10 zákona o státní sociální podpoře jako činnost a) v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění b) OSVČ s odkazem na 9 zákona o důchodovém pojištění c) vykonávanou v zahraničí Zákon o důchodovém pojištění v 9 stanoví podmínky účasti OSVČ na důchodovém pojištění. Z těchto podmínek se vychází při posuzování, zda se jedná o osobu výdělečně činnou pro účely nezaopatřenosti dítěte po skončení studia, popř. u dálkového studia na střední škole, a také pro posouzení, zda činnost OSVČ je vykonávána jako vedlejší činnost. Výdělečně činné dítě po skončení studia není povaţováno za nezaopatřené a nebudou mu proto poskytovány dávky z titulu nezaopatřenosti. Osobě samostatně výdělečně činné, která výdělečnou činnost vykonává jako činnost vedlejší, nebude při stanovení rozhodného příjmu 19

započítáván fiktivní příjem stanovený ve výši 50% průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, ale skutečně dosaţený příjem deklarovaný v daňovém přiznání. 5.6 Nezaopatřené dítě Dávky státní sociální podpory jsou vypláceny především rodinám s nezaopatřenými dětmi. Dalším klíčovým pojmem zákona je proto pojem nezaopatřené dítě. Za nezaopatřené dítě se podle tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné docházky, a po té, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo b) se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. 9 Za nezaopatřené se také povaţuje dítě, které skončilo povinnou školní docházku, a je vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání do 18 let věku, které nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Za nezaopatřené však nelze povaţovat dítě poţivatele důchodu z důchodového pojištění pro invaliditu třetího stupně (do 31. 12. 2009 poţivatele plného invalidního důchodu). A to z toho důvodu, ţe toto dítě je zajištěno vlastním příjmem. Při rozhodování o tom, zda se jedná o nezaopatřené dítě, vychází orgán státní sociální podpory ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen školský zákon ), a ze zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (vysokoškolský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vysokoškolský zákon ). Z těchto předpisů se vychází při stanovení začátku a ukončení studia. Navazující k těmto předpisům je také vyhláška Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy č. 322/2005 Sb., o dalším studiu, popřípadě výuce, které se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění povaţují za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, která tyto dva zákony doplňuje. Stanoví, které další studium a za jakých podmínek se povaţuje za přípravu na budoucí povolání. Součástí vyhlášky jsou přílohy, v nichţ je 9 11 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 20

uveden seznam jednoletých jazykových pomaturitních kurzů a seznam institucí poskytujících středoškolské vzdělání a vysokoškolské vzdělání podle zahraničních vzdělávacích programů. Při rozhodování o nezaopatřenosti dítěte orgán státní sociální podpory také vychází ze zákona o nemocenském pojištění a ze zákona o důchodovém pojištění. Podle těchto předpisů se pro účely dávek státní sociální podpory posuzuje výdělečná činnost pro zjištění, zda bude dítě po dobu navazujících školních prázdnin po ukončení studia povaţováno za nezaopatřené. Rozhodující při tom bude, zda po celý kalendářní měsíc vykonávaná závislá výdělečná činnost podléhá nemocenskému pojištění nebo samostatná výdělečná činnost důchodovému pojištění. 5.7 Druhy dávek Stav do 31. 12. 2010: Dávky státní sociální podpory jsou: a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu 1. přídavek na dítě 2. sociální příplatek 3. příspěvek na bydlení a) ostatní dávky 1. rodičovský příspěvek 2. dávky pěstounské péče 3. porodné 4. pohřebné 10 Druhy dávek a jejich počet se po dobu existence zákona měnil. Některé dávky v průběhu účinnosti zákona zanikly, některé přibyly a po určité době opět zanikly nebo se staly součástí jiného předpisu. Od 1. 1. 2010 byl zákonem č. 347/2010 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s opatřením MPSV (dále jen zákon č. 347/2010 ) zrušen Sociální příplatek a Porodné se stalo dávkou závislou na výši příjmu. 5.7.1 Dávky závislé na výši příjmu Dávky závislé na příjmu i jejich výše se odvíjí od ţivotního minima rodiny, neboť podmínky nároku na dávku se posuzují vţdy ve vztahu k násobku ţivotního minima rodiny. 10 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů 21

Dne 29. 11. 1991 nabyl účinnosti zákon č. 463/1991 Sb., o ţivotním minimu. Zákon rozlišoval dva okruhy částek pro posouzení ţivotního minima rodiny. První okruh tvořily částky potřebné k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb občana, které zákonodárce stanovil odlišně pro jednotlivé věkové kategorie dětí a pro dospělé. Druhým okruhem byla částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost rozlišená podle počtu osob tvořících domácnost. Zákon byl zrušen ke dni 1. 1. 2007 zákonem č.110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu (dále jen zákon o ţivotním minimu ). Konstrukce ţivotního minima je podle této nové úpravy odlišná od staré úpravy. Nově se nezapočítává částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost a částka potřebná k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb se nyní nazývá částkou ţivotního minima. Rozlišení podle věku dítěte zůstává zachováno, byly však sloučeny dvě věkové kategorie dětí do jedné. Přibyla částka ţivotního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, částka ţivotního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo další v pořadí a částka určená pro jednotlivce. Výše ţivotního minima rodiny od doby účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2007, dosud nebyla upravována. Vývoj částek ţivotního minima je uveden v tab. 2 (příloha 2). Přídavek na dítě Oprávněnou osobou je nezaopatřené dítě a jde-li o nezletilé dítě, je dávka vyplácená osobě, která má toto dítě v přímém zaopatření. Vyplácí se tedy zpravidla rodiči jako jeho zákonnému zástupci. Touto osobou však také můţe být osoba, které bylo dítě svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu do péče, popř. ústav pro děti a mládeţ, pokud je dítě v ústavu v plném přímém zaopatření. Za plné přímé zaopatření je povaţována taková péče, kdy je dítěti poskytováno ubytování, strava a ošacení. Je-li oprávněnou osobou zletilé nezaopatřené dítě, vyplácí se dávka k rukám dítěte. Dávka je základní dávkou vyplácenou rodinám s nezaopatřenými dětmi. Sociální příplatek Sociální příplatek je dávkou rodiče a má na něj nárok rodič, který pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě. Výjimku tvoří rodiče pečující o nezaopatřené dítě v pěstounské péči a případy, kdy bylo dítě umístěno v plném přímém zaopatření ústavu pro děti a mládeţ. Sociální příplatek je dávkou, která zvýhodňuje rodiny v různých sociálních situacích (osamělý rodič, zdravotně postiţené dítě nebo rodič, ). 22

Příspěvek na bydlení Účelem Příspěvku na bydlení je přispět k úhradě nákladů na bydlení rodinám nebo jednotlivcům. Nárok na dávku má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě přihlášen k trvalému pobytu. Rodinu pro účely Příspěvku na bydlení tvoří všechny osoby v bytě přihlášené k trvalému pobytu. 5.7.2 Ostatní dávky dávky netestované Výše některých netestovaných dávek je stanovená v přímé vazbě na výši ţivotního minima podle zákona o ţivotním minimu, výše jiných je stanovena pevnou částkou. Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek je dávkou, která má umožnit rodiči věnovat se osobní péči o dítě 11 Nárok na Rodičovský příspěvek je posuzován ve vazbě na dávky nemocenského pojištění, konkrétně na peněţitou pomoc v mateřství a nemocenské poskytované v souvislosti s porodem. Při rozhodování o nároku na Rodičovský příspěvek je třeba zkoumat výši těchto dávek, neboť nelze poskytovat souběţně obě dávky. Proto zákon o státní sociální podpoře stanoví, ţe pokud rodič pobírá dávku nemocenského pojištění, tzn. peněţitou pomoc v mateřství nebo nemocenské v souvislosti s porodem, náleţí Rodičovský příspěvek pouze tehdy, pokud je vyšší neţ vyplácená dávka nemocenského pojištění a vyplatí se ve výši rozdílu. Dávky pěstounské péče Dávkami pěstounské péče stát podporuje náhradní rodinnou péči. Tyto dávky tvoří celkem čtyři dávky Příspěvek na úhradu potřeb dítěte, Odměna pěstouna, Příspěvek při převzetí dítěte a Příspěvek na zakoupení vozidla. Pěstounské dávky náleţí obdobně i poručníkovi, kterému je rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče a o toto dítě osobně pečuje. Tyto dávky lze kombinovat i s dalšími dávkami státní sociální podpory s výjimkou Sociálního příplatku. Porodné Na dávku vzniká nárok narozením dítěte, případně převzetím dítěte do péče do jednoho roku jeho věku. Dávka se přiznává ţeně, která porodila nebo otci dítěte, jehoţ matka zemřela a Porodné jí dosud nebylo vyplaceno. Dávka můţe být také přiznána osobě, která převzala dítě do jednoho roku věku do trvalé péče nahrazující péči rodičů. 11 Důvodová zpráva k zákonu o státní sociální podpoře, zvláštní část, k 25 23

Pohřebné Nárok na Pohřebné má osoba, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte, pokud toto dítě nebo rodič nezaopatřeného dítěte měli trvalý pobyt na území České republiky. Výše dávky činí 5 000,-Kč a vyplatí se jednorázově. 24

6 Aplikace Nařízení Evropské unie Jedním ze sociálních principů sociální politiky Evropské unie je princip solidarity. Cílem je existence sociální soudrţnosti, coţ však neznamená stejné sociální postavení všech. V rámci soudrţnosti jsou vytvářeny rovné podmínky k tomu, aby měli všichni lidé moţnost výdělečné práce za důstojných podmínek. Pro Evropskou unii jsou základem tyto čtyři svobody: svoboda pohybu osob, svoboda pohybu zboţí, svoboda pohybu kapitálu a svoboda pohybu sluţeb. Tyto svobody zaručují občanům členských zemí Evropské unie právo pracovat kdekoliv v Evropské unii a to také znamená odstranění diskriminace zaloţené na státní příslušnosti. Protoţe členské státy Evropské unie nemají jednotný systém sociálního zabezpečení, bylo potřeba zabránit, aby rozdíly mezi jednotlivými státy nebyly na překáţku pohybu pracovníků. Z tohoto důvodu bylo vydáno několik Nařízení, které jsou vlastně jakýmisi evropskými zákony, a které mají při aplikaci přednost před národním zákonem. 6.1 Rodinné dávky Co se rozumí pod pojmy rodinné dávky a rodinné přídavky, to stanoví článek č. 1 Nařízení 1408/71. 12 Rodinnými dávkami jsou podle Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (dále jen Nařízení 1408/71 ), čl. 1 písm. u) bod i), všechny věcné a peněţité dávky, které slouţí k úhradě rodinných výdajů, s výjimkou dávek, které souvisí s narozením dítěte nebo adopcí dítěte. Dne 1. 5. 2010 nabylo platnosti Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Text s významem pro EHP a Švýcarsko), (dále jen prováděcí pravidla ). Tímto dnem se tak stalo pouţitelným Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (Text s významem pro EHP a Švýcarsko), (dále jen Základní nařízení ), a tímto dnem bylo také zrušeno Nařízení 1408/71. Účinnost Nařízení 1408/71 zůstává zachována pro Nařízení Rady (ES) č. 859/2003, kterým se rozšiřuje používání ustanovení Nařízení (EHS) č. 1408/71 12 Pennings Frans: Vybrané kapitoly z knihy: Úvod do evropského práva sociálního zabezpečení, kapitola 16, str. 83 25

a Nařízení (EHS) č. 574/72 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti 13, a to do zrušení nebo do změny tohoto nařízení. Základní nařízení a prováděcí pravidla se také neaplikují na občany Islandu, Norska, Lichtenštejnska a Švýcarska. V těchto případech a pro občany třetích zemí se pouţije Nařízení 1408/71 a Nařízení č. 574/72 stanovující postup provádění Nařízení č. 1408/71. Za rodinné dávky se podle Základního nařízení povaţují všechny věcné nebo peněžité dávky určené k vyrovnání rodinných výdajů, s výjimkou záloh na výživné a zvláštních dávek při narození dítěte a při osvojení dítě uvedených v příloze 1. 14 Ve smyslu Základního nařízení jsou ze systému státní sociální podpory za rodinné dávky povaţovány Přídavek na dítě, Rodičovský příspěvek, Odměna pěstouna a Příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči. Jako zvláštní nepříspěvková dávka podléhá koordinaci také Sociální příplatek a dále pak v čl. 42 Základního nařízení upravené Pohřebné. Porodné je z koordinace Základního nařízení vyloučeno Přílohou I bod II (viz definice rodinných dávek v čl. 1 Základního nařízení). Dále koordinaci vůbec nepodléhají Příspěvek na bydlení a jednorázové dávky pěstounské péče (Příspěvek při převzetí dítěte a Příspěvek na zakoupení motorového vozidla). Tyto dávky jsou sociálními výhodami poskytovanými zaměstnané osobě a jejím rodinným příslušníkům ţijícím na území daného státu. Nárok na sociální výhodu musí být odvozen od migrujícího pracovníka. Znamená to tedy, ţe např. nárok na Porodné můţe uplatnit ţena, která porodila, jen pokud je sama migrujícím pracovníkem. Nárok na tuto dávku nelze odvodit od zaměstnání manţela. Sociální výhody podléhají koordinaci podle Nařízení Rady EEC č. 1612/1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř společenství. 13 Základní nařízení čl. 90 odst. 1 písm. a) 14 Základní nařízení čl. 1 písm. z) 26

7 Novelizace zákona a její vliv na adresnější poskytování dávek Zákon o státní sociální podpoře byl jiţ 59krát novelizován. Některé z novel byly jen drobnými úpravami, některé znamenaly velkou změnu. Většina změn v zákoně souvisela především se sniţováním výdajů státního rozpočtu. Původně poměrně široké nastavení okruhu rodin pobírajících dávky státní sociální podpory se zuţovalo, ale výdaje na dávky příliš neklesaly. K razantnějšímu sníţení výdajů na dávky (vyjma Rodičovského příspěvku) dochází aţ po přijetí nového zákona o ţivotním minimu a následujících novelizacích zákona o státní sociální podpoře. V návaznosti na jednotlivé novely bych chtěla zdokumentovat vývoj jednotlivých dávek od vzniku zákona do současnosti. Pozornost bych věnovala jen některým novelám, a to těm, které měly vliv na cílenější poskytování dávek. 7.1 Přídavek na dítě Dávka státní sociální podpory Přídavek na dítě se od dávky poskytované podle předešlé právní úpravy odlišuje především tím, ţe je poskytovaná nezaopatřenému dítěti. Dříve poskytovaná dávka náleţela rodiči. Nové pojetí Přídavku na dítě vychází z toho, ţe dávka musí být poskytována adresně podle zadaných kritérií. Vyplácí se k rukám osoby, která má dítě v přímém zaopatření (nejčastěji rodiči) nebo k rukám zletilého nezaopatřeného dítěte. Stejně jako předchozí úprava, vychází i nová koncepce Přídavku na dítě z nezaopatřenosti dítěte. Další kritéria se však jiţ s předchozí úpravou rozchází. Stanovení nároku na dávku vychází z příjmů rodiny, porovnávaných s platným ţivotním minimem rodiny podle zákona o ţivotním minimu, násobeným stanoveným koeficientem. Rozhodným obdobím pro zjišťování příjmů je kalendářní rok. Výše dávky vychází z věku dítěte, částky ţivotního minima dítěte a koeficientu stanoveného pro kaţdou věkovou hranici dětí. Okruh rodin, kterým byla dávka přiznávána, se postupně měnil, neboť se měnila výše koeficientu pro stanovení nároku na dávku. V původním znění zákona byl okruh rodin rozdělen do tří skupin. Kritériem pro rozdělení byl příjem rodiny porovnávaný se součinem ţivotního minima rodiny a příslušného koeficientu. Výše Přídavku na dítě se také lišila podle věku dítěte a navíc podle příjmové skupiny, do které se rodina zařadila, a určovala se podle výše částky na osobní potřeby dítěte podle platného znění zákona o ţivotním minimu a příslušného koeficientu. Podle příjmové skupiny, do které byla rodina zařazena, se stanovilo, zda bude náleţet dávka ve zvýšené, základní nebo sníţené výměře. 27

Ke změnám v okruhu příjemců dávek a ve výši dávky docházelo vţdy v závislosti na úpravě výše částek ţivotního minima, tj. částek na osobní potřeby osoby a částek potřebných k úhradě nákladů na domácnost. Vliv měly i úpravy ve výši koeficientů pro stanovení násobku ţivotního minima rodiny k porovnání s rozhodným příjmem i výše částky. Postupem času se koeficient sniţoval a zuţoval se tak okruh rodin, které měly na dávku nárok. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále jen zákon 261/2007 ), byla ke dni 1. 1. 2008 zrušena příjmová pásma rodin pro rozlišení, zda bude dítěti náleţet Přídavek na dítě ve zvýšené, základní nebo sníţené výměře. Od 1. 1. 2008 má nárok na dávku nezaopatřené dítě, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40. 15 Výše dávky se liší podle věku dítěte a je stanovena pevnou částkou (vývoj výše Přídavku na dítě je uveden v příloze 3 v tab. 3). 7.2 Sociální příplatek Jedná se o nově vzniklou dávku, do které byly zahrnuty předchozí státní vyrovnávací příspěvek, příplatek k výchovnému a k Přídavkům na děti a také částečně dotace na koleje a menzy a ţákovské jízdné. Dávka je vázána na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmu. Výše příjmu je porovnávána s ţivotním minimem rodiny. Výše dávky se stanoví jako rozdíl mezi částkou ţivotního minima nezaopatřeného dítěte (nebo součtu částek ţivotního minima nezaopatřených dětí) a podílu, v jehoţ čitateli je součin částky na osobní potřeby uvedeného dítěte (dětí) a rozhodného příjmu a ve jmenovateli součin ţivotního minima rodiny a příslušného koeficientu. Stát při stanovení výše dávky prostřednictvím této dávky zohledňuje taxativně vymezené situace v rodině. Jedná se o tyto situace: dlouhodobě těţce zdravotně postiţené dítě dlouhodobě zdravotně postiţené dítě dlouhodobě nemocné dítě děti narozené současně do tří let jejich věku dítě studující na střední škole v denní formě studia nebo na vysoké škole v prezenční formě studia dlouhodobě těţce zdravotně postiţení oba rodiče dlouhodobě těţce postiţený osamělý rodič dlouhodobě těţce zdravotně postiţený jeden rodič 15 Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, část patnáctá, čl. XXIII, bod 6., k 17 a 18 28