Krevní oběh raktavaha sansthána

Krevní oběh raktavaha sansthána

Krevní oběh raktavaha sansthána Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního oběhu. Ten patří opět mezi životně důležité orgánové systémy a je zodpovědný nejen za vlastní oběh/cirkulaci krve v těle, ale i za tvorbu krve a její odbourávání. Z pohledu áyurvédy se systém krevního oběhu skládá ze 3 orgánů, kterými jsou: srdce/hrdaya pumpa oběhu játra/yakrta orgán tvorby krve/rakta slezina/plihá zásobárna krve a místo jejího odbourávání...a dále sem musíme zařadit ještě další 2 složky: krevní (a lymfatické cévy) krev Pro jednoduchost si můžeme celý krevní oběh představit jako systém potrubí, jímž pumpa/srdce rozhání po těle tekutinu, kterou je krev.

Srdce - hrdaya Srdce je ustředním orgánem našeho oběhu. Jde o nepárový, dutý orgán o velikosti cca pěsti, uložený v hrudní dutině Funkčně jde o pumpu, která neustále přečerpává krev vnašem krevním oběhu. Uložení: Srdce je uloženo vlevé polovině dutiny hrudní, vprostoru, kterému říkáme mediastinum. Jde o prostor mezi ostatními orgány hrudníku (srdcem, plícemi, jícnem, průdušnicí, velkými cévami), který je vyplněn řídkým vazivem. Srdce tak spočívá na bránici, po jeho stranách leží plíce, nad ním jsou průdušky/bronchy a průdušnice/trachea. Za ním probíhá jícen a velké cévy, které ze srdce vycházejí. aorta/srdečnice srdce levá a pravá plíce bránice

Srdce - hrdaya prsní kost/sternum srdce a jeho části srdce plíce pleurální dutina aorta/srdečnice jícen plíce páteř resp. obratel žebra CT snímek hrudíku - příčný řez (pohled zespodu)

Srdce - hrdaya Stavba srdce: Srdce, jako dutý orgán, je tvořeno stěnami, které dutiny ohraničují. Celá srdeční stěna se skládá ze3 typů tkání epitelu, svalové tkáně a vaziva. Na řezu má potom srdeční stěna tyto 3 základní vrstvy: endokard - nesmáčivá epitelová výstelka, podobná jako uvnitř cév, která brání srážení krve myokard vlastní svalovina srdce (ta je dvojího typu viz. dále) osrdečník (epikard/ perikard) dvojvrstevný vazivový obal mezi jehož oběma vrstvami je tenká dutina vyplněná filmem tekutiny. Zcelkového pohledu pak srdeční stěna formuje 4 dutiny pravou a levou srdeční předsíň/síň a pravou a levou komoru. Mezi pravou a levou stranou srdce je za normálních okolností nepropustná přepážka, tzv. septum. Naopak síně a komory jsou na levé i pravé straně propojeny a oddělují je pouze pohyblivé srdeční chlopně. Chlopně jsou klíčové pro udržení správného toku krve a vsrdci popisujeme celkem 4: trojcípá (trikuspidální) mezi pravou síní a pravou komorou poloměsíčitá plicní (pulmonální) mezi pravou komorou a plicnicí dvojcípá (mitrální) - mezi levou síní a levou komorou poloměsíčitá aortální mezi levou komorou a aortou Chlopně jsou tenké vazivové listy, pokryté vrstvou epitelu (endokardu viz srdeční vrstvy) a jde o méda dhátu.

Srdce - hrdaya Stěna srdeční Celé srdce je kombinací především mámsa a méda dhátú Perikard/vnější list vazivového obalu srdce Perikardiální dutina vyplněná tekutinou Myokard/svalovina srdce Endokard/epitelová Výstelka srdce Epikard/vnitřní list vazivového obalu srdce V perikardiální dutině, mezi oběma vazivovými listy je tekutina, která v áurvédě odpovídá avalambaka KAFa, a která chrání srdce před přehřátím.

Srdce - hrdaya Pohled na srdce shora uzavřené poloměsíčité chlopně pravá síň plicní chlopeň Plicnice a její větve dvojcípá chlopeň otevřené poloměsíčité chlopně trojcípá chlopeň levá komora šlašinky chlopně pravá komora mezikomorová Přepážka/septum uzavřená dvojcípá chlopeň uzavřená trojcípá chlopeň

Srdce - hrdaya Srdce a jeho cévy: Obrazně můžeme říci, že srdce je jako pumpa napojená na potrubí, kterým tekutina/krev proudí. Proto do srdce ústí a stejně tak ze srdce vycházejí následující velké cévy: horní a dolní dutá žíla ústí do pravé síně plicnice/plicní tepna vychází zpravé komory 4 plicní žíly ústí do levé síně aorta/srdečnice vychází zlevé komory Kromě těchto velkých cév, kterými srdce pumpuje krev, má srdce ještě vlastní menší cévy, které jej zásobují krví a tím i živinami. Těmito srdečními cévami jsou: srdeční/koronární tepny odstupují z aorty hned při jejím začátku srdeční žíly ústí do pravé srdeční síně Významné zúžení/ucpání koronární tepny vede knedostatečnému zásobení myokardu krví což se může projevit bolestmi na hrudi nebo až tzv. infarktem myokardu. Ten je projevem nedostatku zásobenítkáně kyslíkem a jejím odumíráním.

Srdce - hrdaya horní dutá žíla oblouk aorty plicnice a plicní tepny plicnice a plicní tepny plicní žíly plicní žíly Cévy srdce aorta horní dutá žíla dolní dutá žíla aorta/srdečnice plicní žíly levá srdeční tepna dolní dutá žíla plicnice a plicní tepny plicní žíly

Srdce - hrdaya Činnost srdce: Srdce funguje jako pumpa jen proto, že jako svalový orgán je schopno kontrakce a relaxace, a tím i vypuzení krve a opětovného naplnění krví. Svalovina srdce je dvojího typu: pracovní svalovina/myokard zodpovědná za vlastní svalovou práci srdce převodní systém srdeční tkáň, která sama automaticky generuje elektrické impulsy vyvolávající následně svalovou kontrakci vpracovním myokardu Metabolismus srdce a tím i jeho mechanické vlastnosti řídí jeden z typů PITTa - sádhaka PITTa, proud pad řídí prána a vyána vayu/váta Pracovní myokard reaguje na impulsy stahem/kontrakcí a následným uvolněním/relaxací. Stahu zde říkáme systola a uvolnění pak diastola. Za normálních podmíněk probíhá systola obou síní současně a po ní, zatímco probíhá diastola síní, následuje systola komor. Tyto 2 fáze, systola a diastola, se neustále opakují vytvářejí tzv. srdeční cyklus nebo též. srdeční revoluci. Rychlost sjakou se tento cyklus opakuje označujeme jako srdeční frekvence. Normální srdeční frekvence dospělého je cca 60-100/min, ale při tělesné námaze nebo emocionálním vypětí může vzrůst i na mnohem více.

Srdce - hrdaya Převodní systém srdeční SA uzel levé Tawarovo raménko Hissův svazek Purkyňova vlákna AV uzel pravé Tawarovo raménko Srdeční impulsy vznikají v pravé síni v SA uzlu a postupně jsou převáděny nižší srdeční oddíly.

Srdce - hrdaya Výsledkem celého srdečního cyklu je čerpání krve a množství přečerpané krve za 1 min. se pohybuje od 5 litrů vklidů kaž 30 litrům při fyzické námaze. Srdce má tedy, co do svého výkonu, velikou funkční rezervu. I v klidu tedy srdce přečerpá všechnu krev těla za 1 minutu. Proudění krve v srdci: Proudění krve vsrdci je vždy ve směru tlakového gradientu. Jinak řečeno, srdce se vdiastole plní krví a ta je při systole vypuzena ven ve směru nižšího tlaku. Za normálních okolností je proto proudění krve následující: krev přitéká zcelého těla (z velkého tělního oběhu viz. dále) do srdce prostřednictvím horní a dolní duté žíly, které obě ústí do pravé síně zpravé síně pokračuje krev do pravé komory a odsud dál do plicnice (a dále do malého plicního oběhu viz. dále) krev potom projde plícemi, je zde okysličena a vrací se nyní už do levého srdce, do levé síně zlevé síně pokračuje do levé komory a odsud konečně do aorty, skrze kterou jde do velkého tělního oběhu odkud se nakonec vrací dutými žilami zpět do srdce.

Srdce - hrdaya Řízení srdeční činnosti: Srdce pracuje automaticky a impulsy pro kontrakci si generuje zcela samo, bez jakékoli vnější stimulace. Jediné co potřebuje je zásobení živinami a energií. Pokud srdce vyřízneme ztěla a vložíme do slaného roztoku, bude samo bít tak dokud mu vystačí zásoby energie. Teprve pak se zastaví. Základní aktivita srdce zajišťuje tepovou frekvenci cca 60-75/min, které někdy říkáme tzv. klidová frekvence. Při zátěži, ať už fyzické nebo emocionální, ale základní aktivita srdce nestačí, a proto je srdce pod kontrolním vlivem několika regulačních mechanismů. Tyto mechanismy ovlivnňují srdeční frekvenci, sílu srdečního vztahu a pod. a to 3 způsoby: mechanicky - čím více se srdce naplní, tím větší silou vypudí krev při kontrakci nervově prostřednictvím vegetativního nervového systému (sympatikus zvyšuje tepovou frekvenci, sílu stahu atd. a naopak parasympatikus toto snižuje) humorálně prostřednitvím hormonů a dalších látek, asi neznámější jsou adrenalin a noradrenalin, které působí obdobně jako sympatikus a acetylcholin působící naopak jako parasympatikus. Hormonů, které se na regulaci podílejí je ale mnohem více.

Krevní cévy - širá Krevní cévy řadíme k upadhátu rakta a dělíme je do 3 kategorií: tepny/arterie a tepénky/arterioly vedou od srdce žíly/vény a žilky/venuly vedou do srdce vlásečnice/kapiláry leží na pomezí těchto dvou Ze srdce vycházejí velké tepny (aorta a plicnice), které se posléze větví nejprve na drobnější tepénky a nakonec vcílové tkáni až na ultra tenké vlásečnice. Vlásečnice se potom naopak postupně spojují nejdříve v žilky a jejich spojováním zase ve vetší a větší žíly, které nakonec ústí do srdce jako velké žíly (horní a dolní dutá žíla, plicní žíly). tepna žíla kapiláry

Krevní cévy - širá Krevní tlak: Tlak vcévách, resp. rozdíl v tlaku mezi dvěma místy vcévním řečišti, je hlavní příčinou pohybu krve v oběhu. Hodnota tlaku závisí na objemu krve vcévním řečišti, síle jakou srdce krev do cév pumpuje a také odporu cév, proti kterému srdce pumpuje. Typickým faktorem ovlivňujícím vznik vysokého krevního tlaku je cévní odpor. V tepnách je obecně vysoký tlak a krev, zatímco v žilách je tlak nízký a tomu odpovídá i rychlost proudění krve. Pokud mluvíme o krevním tlaku obecně, máme většinou na mysli tlak vtepnách (ateriální tlak) a vsouvislosti sním mluvíme o 2 hodnotách: systolický tlak tlak během srdeční systoly/kontrakce diastolický tlak během diastoly/uvolnění srdce Normální hodnoty se pohybují okolo 120/80 mm Hg (milimetrů rtuťového sloupce). *Toto platí ale jen pro velký tělní oběh, vplicním oběhu je tlak mnohem nižší (cca 25/10 mm Hg) a stejně tak i v žilách. Tlak nad 140/90 označujeme jako vysoký krevní tlak/hypertenze. Naopak nízký kervní tlak se označuje jako hypotenze.

Krevní cévy - širá Funkce cév: tepny jsou vysokotlakým cévním řečištěm rozvádí krev do tkání, akumulují sílu srdce do své stěny a pomocí ní udržují vysoký tlak, který je tím co v tepnách zajišťuje tok krve. Tlak krve je nevyšší blízko srdce srdce (v aortě atd.) ale směrem do periferie postupně klesá. kapiláry jsou místem výměny látek - zkrve do tkání a naopak. Výměna látek je hnána tlakem, který je zpočátku vyšší ve vlásečnicích (a proto se tekutina filtruje do tkáně), ale posléze se tlak nejen vyrovná (filtrace se zastaví), ale nakonec i obrátí (tekutina se filtruje/prosakuje zpět do vlásečnic). *Při zpětné filtraci tekutiny ztkáně do vlásečnic ale část tekutiny vtkáni zůstane a je odvedena lymfatickými cévami (viz. dále) žíly jsou nízkotlakým/kapacitním cévním řečištěm - odvádí krev ztkání a slouží i jako rezervoár velkého množství krve. Proudění krve vžilách je složitější než v tepnách, protože tlak tu je nízký. Proto se tu navíc uplatňuje několik mechanismů: svalová pumpa, vliv dýchání,vliv srdce a žilní pumpa. Díky pomalému toku krve vžilách má krevzde mnohem větší tendenci se srážet. Pokud se tak stane, mluvíme o žilní trombóze a pokud se část sraženiny uvolní a putuje žilami dál až nakonec se zasekne vnějaké menší cévě, mluvíme o embolii.

Krevní oběh Krev proudící krevními cévami a celý systém cirkulace krve si můžeme představit jako 2 smyčky o tvaru čísla 8 vjejichž středu leží sdrce. Každá smyčka představuje jeden oběh: malý plicní oběh začíná vpravém srdci, vede do plic, kde se krev okysličí a míří zpět do levého srdce kde končí velký tělní oběh začíná vlevém srdci, rozvádí krev okysličenou vmalém oběhu do všech tkání a zpět kpravému srdci přivádí veškerou odkysličenou krev zcelého těla. Kdykoli vznikne problém v některé části oběhu projeví se to jak směrem vpřed, tak i vzad. směrem vpřed nedostatečná dodávka krve do dané tkáně/orgánu směrem vzad městnání krve před překážkou projevující otoky (plic nebo periferie)

Krevní oběh Regulace krevního oběhu: Krevní oběh je zásadní pro správné fungování našich tkání, protože zajišťuje nejen transport nezbytných látek do tkání, ale i odvod odpadních látek ztkání pryč. A protože požadavky různých tkání a orgánů na zásobení krví se včase mění, podléhá celý krevní oběh řadě regulačních mechanismů. Obecně lze do oběhu zasáhnout: ovlivněním srdce -frekvence, síla stahu atd. ovlivněním cév - jejich průsvit/kolik krve cévou proteče ovlivněním objemu krve/tekutiny jak plné je cévní řečiště A protože o srdci a jeho řízení jsme se již zmínili, zaměříme se zde hlavně na zbývající 2 ovlivnitelné položky. Regulace oběhu prostřednictví změny průsvitu cévy nebo množství tekutiny vní fungují obě na principu regulace tlaku krve. Vcévách existuje řada mechanismů somezeným místním působením a jsou jimi např. odpadní látky, které vdaném místě tkáně vyvolávají rozšíření cév a tím i větší dodávku krve.

Krevní oběh Dále to je vegetativní systém sympatiku (především vkůži, kosterních svalech, zažívacím ústrojí a vledvinách), který zužuje průsvit cév a naopak parasympatikus (např. vpohlavních orgánech), který cévy rozšiřuje dle aktuální potřeby. A konečně místně na cévy působí i některé tkáňové hormony. Kromě místních existují ještě mechanismy celkové spůsobením na celé naše tělo. Patří sem opět sympatikus a parasympatikus a dále řada hormonů, zejm. dřeně nadlevin (adrenalin a noradrenalin), které mají obdobné působení jako sympatikus. Mimo ovlivnění cév je možné oběh regulovat i prostřednictví objemu cirkulující tekutiny. Tuto regulaci zajišťují především některé hormony (antiduiretický hormon, aldosteron atd.) svým působením na ledviny.

Lymfatické cévy a oběh lymfy Lymfatický oběh doplňuje krevní oběh a uzavírá kruh vproudění tekutiny tělem. Jak jsme již uvedli, při proudění krve kapilárami se krev filtruje zcév do tkáně a vytváří zde tzv. tkáňový mok (mezibuněčnou tekutinu). Ten je sice částečně zpětně vstřebáván na žilním konci kapilárního řečiště, ale určitá jeho část se už vstřebat nedokáže. Tento zbytek potom je ztkáně odváděn pomocí zvláštních cév, kterým říkáme lymfatické cévy vpodobě tekutiny, kterou nazýváme lymfa. Je to bezbarvá, čirá tekutina, podobná krevní plazmě. Ve srovnání s ní ale obsahuje méně bílkovin. Lymfa odvádí ztkáně jak přebytečnou tekutinu, tak ale i některé odpadní látky, které nemohou být odvedeny krevními cevami. Lymfatické cévy: Mají podobnou stavbu jako žíly a základně je dělíme na lymfatické kapiláry, sběrné lymfatické cévy a tzv. kolektory /lymfatické kmeny. Tyto cévy jsou až na vyjímky (nervová tkáň, kostní dřeň atd.) obsaženy ve všech tkáních těla. Odvod lymfy zperiferních tkání probíhá prostřednictvím lymfatických kapilár do sběrných lymfatických cév a dále až do 2 hlavních lymfatických kmenů, které nakonec ústí do velkých žil vpodklíčkové oblasti na levé straně trupu. Průběh lymfatických cév je přerušen na mnoha místech tzv. lymfatickými uzlinami, které fungují jako jakési filtry.

Lymfatické cévy a oběh lymfy Řez lymfatickou uzlinou

Lymfatické cévy a oběh lymfy Pohyb lymfy: Díky nízkému tlaku v lymfatických cévách připomíná proudění lymfy situaci v žilách. Pohyb je pomalý je zajišťován: tlakem vkrevních kapilárách, které udávají rychlost tvorby mezibuněčné tekutiny dále tlakem tekutiny vtkáni kontrakcí kosterní svaloviny (svalová pumpa) dýchacími pohyby (podtlak vhrudníku) a kontrakcí svalů přím vlymfat. cévách (stahují se spontálně cca 6x za minutu). Směr toku lymfy udržují (podobně jako vžilách) chlopně. Lymfa je cévami přiváděna do uzlin, skrz které je filtrována a odváděna dál až nakonec se se vlévá do žilní krve. Uzliny mohu být zneprůchodněny díky onemocění, lymfa pak nemůže odtékat, hromadí se a vdané oblasti vzniká lymfatický otok lymfedém.

Játra - yakrta Jsou největší žlázou našeho těla, hlavním detoxikačním orgánem a dle áyurvédy, jsou spolu se slezinou, i základním orgánem krvetvorby. Stavbou: jde o měkký, pružný, ale i křehký orgán hnědo- červené barvy, uložený v pravé brániční klenbě. Tvarem jsou shora klenutá a zespodu téměř plochá (jako šikmo seřízlé vejce), jsou srostlá s bránicí (pohybují se proto spolu s ní) a jsou obalena vazivovým pouzdrem. Na játrech popisujeme: pravý a levý lalok (+2 menší laloky) a na spodní ploše jater výstup pravého a levého žlučového vývodu, žlučník, vrátnicovou/portální žíla, jaterní tepna a nervová pleteň. Pravý jaterní lalok Žlučník Levý jaterní lalok Jaterní tepna Žlučovod Dvanáctník Slinivka/pankreas

Játra - yakrta Játra mají zvláštní, dvojí krevní zásobení: cestou jaterní tepny přináší jen menší část kyslíku cestou vrátnicové/portální žíly přivádí krev z nepárových břišních orgánů (žaludek, slezina, slinivka, střeva), která je bohatá nejen na kyslík, ale obsahuje i látky vstřebané při trávení i některé odpadní látky. žilní krev z jater odtéká společně do dolní duté žíly Játra tak fungují nejen jako filtr pro vše (téměř) co bylo vstřebáno ze zažívacího traktu, ale i jako základní orgán pro přeměn látek. 1. 5. Schéma portálního oběhu: 1.Dolní dutá žíla 2.Vrátnicová/portální žíla 3.Slezina a její žíly 4.Mesenterické žíly odvádějící krev z tlsutého střeva 5. Žíly odvádějící krev ze žaludku Kapacitu jater využíváme je z cca 10% A játra mají velkou schopnost regenerace 2. 4. 4. 4. 3.

Játra - yakrta Struktura jater: Játra jsou tvořena žlázovým epitelem, který vytváří tzv. trámce a mezi trámci probíhají cévy, umožňující jaterním buňkám kontakt s krví. Trámce pak tvoří větší jednotky, který říkáme lalůčky. Struktura úzce odráží krevní zásobení... Krev přiváděná jak jaterní tepnou, tak z portální žíly je vedena mezi trámce kde dochází k výměně látek. odpadní látky jsou vyloučeny do mezilalůčkových žlučovodů a do žluči očištěná krev prochází dál do centra lalůčku a dál do dolní duté žíly Schéma centrálního Jaterního lalůčku:

Játra - yakrta Krvetvorba: Proces tvorby krve (míněno rakta) se označuje jako randžana a tím kdo je zodpovědný za kontrolu tohoto procesu je jednak raktágni a hlavně randžaka PITTa se sídlem v játrech (a dle některých zdrojů i ve slezině). Játra a slezina jsou vůči sobě v úzkém vztahu, mají podobné funkce a společně jsou označovány za raktášaya (zásobárna krve). Vlastní proces krvetvorby začíná z rasa, kde díky raságni dochází jednak: k dozrání dozrání vlastní rasa dhátú, vytvoření jejích upadhátú a mala vytvoření nezralé rakta dhátú (astháyi rakta dhátú) Tato nezralá rakta dhátú je potom prostřednictvím raktágni přeměněna na: zralou rakta (stháyi rakta dhátú) upadhátú (širá, khandara) mala (PITTa, žluč) nezralou mámsa dhátú Z pohledu západní medicíny probíhá krvetvorba v játrech a slezině pouze běhěm vývoje plodu v děloze, ale posléze krvetvorbu přebírá kostní dřeň.

Slezina - plihá Měkký orgán uložený vlevé brániční klenbě mezi bránicí a žaludkem, velikost závisí na množství krve zde obsažené (obvykle cca 12cm dlouhá, 7cm široká), podélná osa sleziny jde podél 10.žebra Slezina se skládá ztzv. bílé a červené dřeně. Bílá je nahromaděním lymfatické tkáně (lymfocytů), červená je tvořena provazci tkáně napojené na krevní cévy a funguje jako určitý filtr pro krev. Funkce sleziny: rezervoár krve při fyzické aktivitě se ze sleziny může uvolnit až 200ml krve během 1 minuty proto se někdy i raktašaya krvetvorba dle áyurvédy je spolu s játry hlavním sídle randžaka PITTa filtrace krve staré krvinky, nečistoty jsou zachytávány v červené dřeni imunita jsou zde přítomny bílé krviky (B/T lymfocyty), které jsou vkontaktu sjak skrví, tak i lymfou a podílejí se na produkci protilátek. Kromě toho zde dozrávání některé buňky imunitního systému. Slezina patří mezi velmi křehké vnitřní orgány, relativně snadno se trhá a může být zdrojem život ohrožujícího krvácení do břišní dutiny.

Slezina - plihá slezina plíce játra žaludek slezina ledvina slinivka břišní játra žaludek

Slezina - plihá Řez dutinou břišní játra žaludek slezina dolní dutá žíla ledvina páteř a meziobratlová ploténka ledvina aorta CT snímek žaludek játra slezina

Krevní oběh raktavaha sansthána 1

Krevní oběh raktavaha sansthána Termín raktavaha sansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního oběhu. Ten patří opět mezi životně důležité orgánové systémy a je zodpovědný nejen za vlastní oběh/cirkulaci krve v těle, ale i za tvorbu krve a její odbourávání. Z pohledu áyurvédy se systém krevního oběhu skládá ze 3 orgánů, kterými jsou: srdce/hrdaya pumpa oběhu játra/yakrta orgán tvorby krve/rakta slezina/plihá zásobárna krve a místo jejího odbourávání...a dále sem musíme zařadit ještě další 2 složky: krevní (a lymfatické cévy) krev Pro jednoduchost si můžeme celý krevní oběh představit jako systém potrubí, jímž pumpa/srdce rozhání po těle tekutinu, kterou je krev. 2

Srdce - hrdaya Srdce je ustředním orgánem našeho oběhu. Jde o nepárový, dutý orgán o velikosti cca pěsti, uložený v hrudní dutině Funkčně jde o pumpu, která neustále přečerpává krev vnašem krevním oběhu. Uložení: Srdce je uloženo vlevé polovině dutiny hrudní, vprostoru, kterému říkáme mediastinum. Jde o prostor mezi ostatními orgány hrudníku (srdcem, plícemi, jícnem, průdušnicí, velkými cévami), který je vyplněn řídkým vazivem. Srdce tak spočívá na bránici, po jeho stranách leží plíce, nad ním jsou průdušky/bronchy a průdušnice/trachea. Za ním probíhá jícen a velké cévy, které ze srdce vycházejí. aorta/srdečnice srdce levá a pravá plíce bránice 3

Srdce - hrdaya prsní kost/sternum srdce a jeho části srdce plíce pleurální dutina aorta/srdečnice jícen plíce páteř resp. obratel žebra CT snímek hrudíku - příčný řez (pohled zespodu) 4

Srdce - hrdaya Stavba srdce: Srdce, jako dutý orgán, je tvořeno stěnami, které dutiny ohraničují. Celá srdeční stěna se skládá ze3 typů tkání epitelu, svalové tkáně a vaziva. Na řezu má potom srdeční stěna tyto 3 základní vrstvy: endokard - nesmáčivá epitelová výstelka, podobná jako uvnitř cév, která brání srážení krve myokard vlastní svalovina srdce (ta je dvojího typu viz. dále) osrdečník (epikard/ perikard) dvojvrstevný vazivový obal mezi jehož oběma vrstvami je tenká dutina vyplněná filmem tekutiny. Zcelkového pohledu pak srdeční stěna formuje 4 dutiny pravou a levou srdeční předsíň/síň a pravou a levou komoru. Mezi pravou a levou stranou srdce je za normálních okolností nepropustná přepážka, tzv. septum. Naopak síně a komory jsou na levé i pravé straně propojeny a oddělují je pouze pohyblivé srdeční chlopně. Chlopně jsou klíčové pro udržení správného toku krve a vsrdci popisujeme celkem 4: trojcípá (trikuspidální) mezi pravou síní a pravou komorou poloměsíčitá plicní (pulmonální) mezi pravou komorou a plicnicí dvojcípá (mitrální) - mezi levou síní a levou komorou poloměsíčitá aortální mezi levou komorou a aortou Chlopně jsou tenké vazivové listy, pokryté vrstvou epitelu (endokardu viz srdeční vrstvy) a jde o méda dhátu. 5

Srdce - hrdaya Stěna srdeční Celé srdce je kombinací především mámsa a méda dhátú Perikard/vnější list vazivového obalu srdce Perikardiální dutina vyplněná tekutinou Myokard/svalovina srdce Endokard/epitelová Výstelka srdce Epikard/vnitřní list vazivového obalu srdce V perikardiální dutině, mezi oběma vazivovými listy je tekutina, která v áurvédě odpovídá avalambaka KAFa, a která chrání srdce před přehřátím. 6

Srdce - hrdaya Pohled na srdce shora uzavřené poloměsíčité chlopně pravá síň plicní chlopeň Plicnice a její větve dvojcípá chlopeň otevřené poloměsíčité chlopně trojcípá chlopeň levá komora šlašinky chlopně pravá komora mezikomorová Přepážka/septum uzavřená dvojcípá chlopeň uzavřená trojcípá chlopeň 7

Srdce - hrdaya Srdce a jeho cévy: Obrazně můžeme říci, že srdce je jako pumpa napojená na potrubí, kterým tekutina/krev proudí. Proto do srdce ústí a stejně tak ze srdce vycházejí následující velké cévy: horní a dolní dutá žíla ústí do pravé síně plicnice/plicní tepna vychází zpravé komory 4 plicní žíly ústí do levé síně aorta/srdečnice vychází zlevé komory Kromě těchto velkých cév, kterými srdce pumpuje krev, má srdce ještě vlastní menší cévy, které jej zásobují krví a tím i živinami. Těmito srdečními cévami jsou: srdeční/koronární tepny odstupují z aorty hned při jejím začátku srdeční žíly ústí do pravé srdeční síně Významné zúžení/ucpání koronární tepny vede knedostatečnému zásobení myokardu krví což se může projevit bolestmi na hrudi nebo až tzv. infarktem myokardu. Ten je projevem nedostatku zásobenítkáně kyslíkem a jejím odumíráním. 8

Srdce - hrdaya horní dutá žíla oblouk aorty plicnice a plicní tepny plicnice a plicní tepny plicní žíly plicní žíly Cévy srdce aorta horní dutá žíla dolní dutá žíla aorta/srdečnice plicní žíly plicnice a plicní tepny plicní žíly levá srdeční tepna dolní dutá žíla 9

Srdce - hrdaya Činnost srdce: Srdce funguje jako pumpa jen proto, že jako svalový orgán je schopno kontrakce a relaxace, a tím i vypuzení krve a opětovného naplnění krví. Svalovina srdce je dvojího typu: pracovní svalovina/myokard zodpovědná za vlastní svalovou práci srdce převodní systém srdeční tkáň, která sama automaticky generuje elektrické impulsy vyvolávající následně svalovou kontrakci vpracovním myokardu Metabolismus srdce a tím i jeho mechanické vlastnosti řídí jeden z typů PITTa - sádhaka PITTa, proud pad řídí prána a vyána vayu/váta Pracovní myokard reaguje na impulsy stahem/kontrakcí a následným uvolněním/relaxací. Stahu zde říkáme systola a uvolnění pak diastola. Za normálních podmíněk probíhá systola obou síní současně a po ní, zatímco probíhá diastola síní, následuje systola komor. Tyto 2 fáze, systola a diastola, se neustále opakují vytvářejí tzv. srdeční cyklus nebo též. srdeční revoluci. Rychlost sjakou se tento cyklus opakuje označujeme jako srdeční frekvence. Normální srdeční frekvence dospělého je cca 60-100/min, ale při tělesné námaze nebo emocionálním vypětí může vzrůst i na mnohem více. 10

Srdce - hrdaya Převodní systém srdeční SA uzel levé Tawarovo raménko Hissův svazek Purkyňova vlákna AV uzel pravé Tawarovo raménko Srdeční impulsy vznikají v pravé síni v SA uzlu a postupně jsou převáděny nižší srdeční oddíly. 11

Srdce - hrdaya Výsledkem celého srdečního cyklu je čerpání krve a množství přečerpané krve za 1 min. se pohybuje od 5 litrů vklidů kaž 30 litrům při fyzické námaze. Srdce má tedy, co do svého výkonu, velikou funkční rezervu. I v klidu tedy srdce přečerpá všechnu krev těla za 1 minutu. Proudění krve v srdci: Proudění krve vsrdci je vždy ve směru tlakového gradientu. Jinak řečeno, srdce se vdiastole plní krví a ta je při systole vypuzena ven ve směru nižšího tlaku. Za normálních okolností je proto proudění krve následující: krev přitéká zcelého těla (z velkého tělního oběhu viz. dále) do srdce prostřednictvím horní a dolní duté žíly, které obě ústí do pravé síně zpravé síně pokračuje krev do pravé komory a odsud dál do plicnice (a dále do malého plicního oběhu viz. dále) krev potom projde plícemi, je zde okysličena a vrací se nyní už do levého srdce, do levé síně zlevé síně pokračuje do levé komory a odsud konečně do aorty, skrze kterou jde do velkého tělního oběhu odkud se nakonec vrací dutými žilami zpět do srdce. 12

Srdce - hrdaya Řízení srdeční činnosti: Srdce pracuje automaticky a impulsy pro kontrakci si generuje zcela samo, bez jakékoli vnější stimulace. Jediné co potřebuje je zásobení živinami a energií. Pokud srdce vyřízneme ztěla a vložíme do slaného roztoku, bude samo bít tak dokud mu vystačí zásoby energie. Teprve pak se zastaví. Základní aktivita srdce zajišťuje tepovou frekvenci cca 60-75/min, které někdy říkáme tzv. klidová frekvence. Při zátěži, ať už fyzické nebo emocionální, ale základní aktivita srdce nestačí, a proto je srdce pod kontrolním vlivem několika regulačních mechanismů. Tyto mechanismy ovlivnňují srdeční frekvenci, sílu srdečního vztahu a pod. a to 3 způsoby: mechanicky - čím více se srdce naplní, tím větší silou vypudí krev při kontrakci nervově prostřednictvím vegetativního nervového systému (sympatikus zvyšuje tepovou frekvenci, sílu stahu atd. a naopak parasympatikus toto snižuje) humorálně prostřednitvím hormonů a dalších látek, asi neznámější jsou adrenalin a noradrenalin, které působí obdobně jako sympatikus a acetylcholin působící naopak jako parasympatikus. Hormonů, které se na regulaci podílejí je ale mnohem více. 13

Krevní cévy - širá Krevní cévy řadíme k upadhátu rakta a dělíme je do 3 kategorií: tepny/arterie a tepénky/arterioly vedou od srdce žíly/vény a žilky/venuly vedou do srdce vlásečnice/kapiláry leží na pomezí těchto dvou Ze srdce vycházejí velké tepny (aorta a plicnice), které se posléze větví nejprve na drobnější tepénky a nakonec vcílové tkáni až na ultra tenké vlásečnice. Vlásečnice se potom naopak postupně spojují nejdříve v žilky a jejich spojováním zase ve vetší a větší žíly, které nakonec ústí do srdce jako velké žíly (horní a dolní dutá žíla, plicní žíly). tepna žíla kapiláry 14

Krevní cévy - širá Krevní tlak: Tlak vcévách, resp. rozdíl v tlaku mezi dvěma místy vcévním řečišti, je hlavní příčinou pohybu krve v oběhu. Hodnota tlaku závisí na objemu krve vcévním řečišti, síle jakou srdce krev do cév pumpuje a také odporu cév, proti kterému srdce pumpuje. Typickým faktorem ovlivňujícím vznik vysokého krevního tlaku je cévní odpor. V tepnách je obecně vysoký tlak a krev, zatímco v žilách je tlak nízký a tomu odpovídá i rychlost proudění krve. Pokud mluvíme o krevním tlaku obecně, máme většinou na mysli tlak vtepnách (ateriální tlak) a vsouvislosti sním mluvíme o 2 hodnotách: systolický tlak tlak během srdeční systoly/kontrakce diastolický tlak během diastoly/uvolnění srdce Normální hodnoty se pohybují okolo 120/80 mm Hg (milimetrů rtuťového sloupce). *Toto platí ale jen pro velký tělní oběh, vplicním oběhu je tlak mnohem nižší (cca 25/10 mm Hg) a stejně tak i v žilách. Tlak nad 140/90 označujeme jako vysoký krevní tlak/hypertenze. Naopak nízký kervní tlak se označuje jako hypotenze. 15

Krevní cévy - širá Funkce cév: tepny jsou vysokotlakým cévním řečištěm rozvádí krev do tkání, akumulují sílu srdce do své stěny a pomocí ní udržují vysoký tlak, který je tím co v tepnách zajišťuje tok krve. Tlak krve je nevyšší blízko srdce srdce (v aortě atd.) ale směrem do periferie postupně klesá. kapiláry jsou místem výměny látek - zkrve do tkání a naopak. Výměna látek je hnána tlakem, který je zpočátku vyšší ve vlásečnicích (a proto se tekutina filtruje do tkáně), ale posléze se tlak nejen vyrovná (filtrace se zastaví), ale nakonec i obrátí (tekutina se filtruje/prosakuje zpět do vlásečnic). *Při zpětné filtraci tekutiny ztkáně do vlásečnic ale část tekutiny vtkáni zůstane a je odvedena lymfatickými cévami (viz. dále) žíly jsou nízkotlakým/kapacitním cévním řečištěm - odvádí krev ztkání a slouží i jako rezervoár velkého množství krve. Proudění krve vžilách je složitější než v tepnách, protože tlak tu je nízký. Proto se tu navíc uplatňuje několik mechanismů: svalová pumpa, vliv dýchání,vliv srdce a žilní pumpa. Díky pomalému toku krve vžilách má krevzde mnohem větší tendenci se srážet. Pokud se tak stane, mluvíme o žilní trombóze a pokud se část sraženiny uvolní a putuje žilami dál až nakonec se zasekne vnějaké menší cévě, mluvíme o embolii. 16

Krevní oběh Krev proudící krevními cévami a celý systém cirkulace krve si můžeme představit jako 2 smyčky o tvaru čísla 8 vjejichž středu leží sdrce. Každá smyčka představuje jeden oběh: malý plicní oběh začíná vpravém srdci, vede do plic, kde se krev okysličí a míří zpět do levého srdce kde končí velký tělní oběh začíná vlevém srdci, rozvádí krev okysličenou vmalém oběhu do všech tkání a zpět kpravému srdci přivádí veškerou odkysličenou krev zcelého těla. Kdykoli vznikne problém v některé části oběhu projeví se to jak směrem vpřed, tak i vzad. směrem vpřed nedostatečná dodávka krve do dané tkáně/orgánu směrem vzad městnání krve před překážkou projevující otoky (plic nebo periferie) 17

Krevní oběh Regulace krevního oběhu: Krevní oběh je zásadní pro správné fungování našich tkání, protože zajišťuje nejen transport nezbytných látek do tkání, ale i odvod odpadních látek ztkání pryč. A protože požadavky různých tkání a orgánů na zásobení krví se včase mění, podléhá celý krevní oběh řadě regulačních mechanismů. Obecně lze do oběhu zasáhnout: ovlivněním srdce -frekvence, síla stahu atd. ovlivněním cév - jejich průsvit/kolik krve cévou proteče ovlivněním objemu krve/tekutiny jak plné je cévní řečiště A protože o srdci a jeho řízení jsme se již zmínili, zaměříme se zde hlavně na zbývající 2 ovlivnitelné položky. Regulace oběhu prostřednictví změny průsvitu cévy nebo množství tekutiny vní fungují obě na principu regulace tlaku krve. Vcévách existuje řada mechanismů somezeným místním působením a jsou jimi např. odpadní látky, které vdaném místě tkáně vyvolávají rozšíření cév a tím i větší dodávku krve. 18

Krevní oběh Dále to je vegetativní systém sympatiku (především vkůži, kosterních svalech, zažívacím ústrojí a vledvinách), který zužuje průsvit cév a naopak parasympatikus (např. vpohlavních orgánech), který cévy rozšiřuje dle aktuální potřeby. A konečně místně na cévy působí i některé tkáňové hormony. Kromě místních existují ještě mechanismy celkové spůsobením na celé naše tělo. Patří sem opět sympatikus a parasympatikus a dále řada hormonů, zejm. dřeně nadlevin (adrenalin a noradrenalin), které mají obdobné působení jako sympatikus. Mimo ovlivnění cév je možné oběh regulovat i prostřednictví objemu cirkulující tekutiny. Tuto regulaci zajišťují především některé hormony (antiduiretický hormon, aldosteron atd.) svým působením na ledviny. 19

Lymfatické cévy a oběh lymfy Lymfatický oběh doplňuje krevní oběh a uzavírá kruh vproudění tekutiny tělem. Jak jsme již uvedli, při proudění krve kapilárami se krev filtruje zcév do tkáně a vytváří zde tzv. tkáňový mok (mezibuněčnou tekutinu). Ten je sice částečně zpětně vstřebáván na žilním konci kapilárního řečiště, ale určitá jeho část se už vstřebat nedokáže. Tento zbytek potom je ztkáně odváděn pomocí zvláštních cév, kterým říkáme lymfatické cévy vpodobě tekutiny, kterou nazýváme lymfa. Je to bezbarvá, čirá tekutina, podobná krevní plazmě. Ve srovnání s ní ale obsahuje méně bílkovin. Lymfa odvádí ztkáně jak přebytečnou tekutinu, tak ale i některé odpadní látky, které nemohou být odvedeny krevními cevami. Lymfatické cévy: Mají podobnou stavbu jako žíly a základně je dělíme na lymfatické kapiláry, sběrné lymfatické cévy a tzv. kolektory /lymfatické kmeny. Tyto cévy jsou až na vyjímky (nervová tkáň, kostní dřeň atd.) obsaženy ve všech tkáních těla. Odvod lymfy zperiferních tkání probíhá prostřednictvím lymfatických kapilár do sběrných lymfatických cév a dále až do 2 hlavních lymfatických kmenů, které nakonec ústí do velkých žil vpodklíčkové oblasti na levé straně trupu. Průběh lymfatických cév je přerušen na mnoha místech tzv. lymfatickými uzlinami, které fungují jako jakési filtry. 20

Lymfatické cévy a oběh lymfy Řez lymfatickou uzlinou 21

Lymfatické cévy a oběh lymfy Pohyb lymfy: Díky nízkému tlaku v lymfatických cévách připomíná proudění lymfy situaci v žilách. Pohyb je pomalý je zajišťován: tlakem vkrevních kapilárách, které udávají rychlost tvorby mezibuněčné tekutiny dále tlakem tekutiny vtkáni kontrakcí kosterní svaloviny (svalová pumpa) dýchacími pohyby (podtlak vhrudníku) a kontrakcí svalů přím vlymfat. cévách (stahují se spontálně cca 6x za minutu). Směr toku lymfy udržují (podobně jako vžilách) chlopně. Lymfa je cévami přiváděna do uzlin, skrz které je filtrována a odváděna dál až nakonec se se vlévá do žilní krve. Uzliny mohu být zneprůchodněny díky onemocění, lymfa pak nemůže odtékat, hromadí se a vdané oblasti vzniká lymfatický otok lymfedém. 22

Játra - yakrta Jsou největší žlázou našeho těla, hlavním detoxikačním orgánem a dle áyurvédy, jsou spolu se slezinou, i základním orgánem krvetvorby. Stavbou: jde o měkký, pružný, ale i křehký orgán hnědo- červené barvy, uložený v pravé brániční klenbě. Tvarem jsou shora klenutá a zespodu téměř plochá (jako šikmo seřízlé vejce), jsou srostlá s bránicí (pohybují se proto spolu s ní) a jsou obalena vazivovým pouzdrem. Na játrech popisujeme: pravý a levý lalok (+2 menší laloky) a na spodní ploše jater výstup pravého a levého žlučového vývodu, žlučník, vrátnicovou/portální žíla, jaterní tepna a nervová pleteň. Pravý jaterní lalok Žlučník Levý jaterní lalok Jaterní tepna Žlučovod Dvanáctník Slinivka/pankreas 23

Játra - yakrta Játra mají zvláštní, dvojí krevní zásobení: cestou jaterní tepny přináší jen menší část kyslíku cestou vrátnicové/portální žíly přivádí krev z nepárových břišních orgánů (žaludek, slezina, slinivka, střeva), která je bohatá nejen na kyslík, ale obsahuje i látky vstřebané při trávení i některé odpadní látky. žilní krev z jater odtéká společně do dolní duté žíly Játra tak fungují nejen jako filtr pro vše (téměř) co bylo vstřebáno ze zažívacího traktu, ale i jako základní orgán pro přeměn látek. 1. 5. Schéma portálního oběhu: 1.Dolní dutá žíla 2.Vrátnicová/portální žíla 3.Slezina a její žíly 4.Mesenterické žíly odvádějící krev z tlsutého střeva 5. Žíly odvádějící krev ze žaludku Kapacitu jater využíváme je z cca 10% A játra mají velkou schopnost regenerace 3. 2. 4. 4. 4. 24

Játra - yakrta Struktura jater: Játra jsou tvořena žlázovým epitelem, který vytváří tzv. trámce a mezi trámci probíhají cévy, umožňující jaterním buňkám kontakt s krví. Trámce pak tvoří větší jednotky, který říkáme lalůčky. Struktura úzce odráží krevní zásobení... Krev přiváděná jak jaterní tepnou, tak z portální žíly je vedena mezi trámce kde dochází k výměně látek. odpadní látky jsou vyloučeny do mezilalůčkových žlučovodů a do žluči očištěná krev prochází dál do centra lalůčku a dál do dolní duté žíly Schéma centrálního Jaterního lalůčku: 25

Játra - yakrta Krvetvorba: Proces tvorby krve (míněno rakta) se označuje jako randžana a tím kdo je zodpovědný za kontrolu tohoto procesu je jednak raktágni a hlavně randžaka PITTa se sídlem v játrech (a dle některých zdrojů i ve slezině). Játra a slezina jsou vůči sobě v úzkém vztahu, mají podobné funkce a společně jsou označovány za raktášaya (zásobárna krve). Vlastní proces krvetvorby začíná z rasa, kde díky raságni dochází jednak: k dozrání dozrání vlastní rasa dhátú, vytvoření jejích upadhátú a mala vytvoření nezralé rakta dhátú (astháyi rakta dhátú) Tato nezralá rakta dhátú je potom prostřednictvím raktágni přeměněna na: zralou rakta (stháyi rakta dhátú) upadhátú (širá, khandara) mala (PITTa, žluč) nezralou mámsa dhátú Z pohledu západní medicíny probíhá krvetvorba v játrech a slezině pouze běhěm vývoje plodu v děloze, ale posléze krvetvorbu přebírá kostní dřeň. 26

Slezina - plihá Měkký orgán uložený vlevé brániční klenbě mezi bránicí a žaludkem, velikost závisí na množství krve zde obsažené (obvykle cca 12cm dlouhá, 7cm široká), podélná osa sleziny jde podél 10.žebra Slezina se skládá ztzv. bílé a červené dřeně. Bílá je nahromaděním lymfatické tkáně (lymfocytů), červená je tvořena provazci tkáně napojené na krevní cévy a funguje jako určitý filtr pro krev. Funkce sleziny: rezervoár krve při fyzické aktivitě se ze sleziny může uvolnit až 200ml krve během 1 minuty proto se někdy i raktašaya krvetvorba dle áyurvédy je spolu s játry hlavním sídle randžaka PITTa filtrace krve staré krvinky, nečistoty jsou zachytávány v červené dřeni imunita jsou zde přítomny bílé krviky (B/T lymfocyty), které jsou vkontaktu sjak skrví, tak i lymfou a podílejí se na produkci protilátek. Kromě toho zde dozrávání některé buňky imunitního systému. Slezina patří mezi velmi křehké vnitřní orgány, relativně snadno se trhá a může být zdrojem život ohrožujícího krvácení do břišní dutiny. 27

Slezina - plihá slezina plíce játra žaludek slezina ledvina slinivka břišní játra žaludek 28

Slezina - plihá Řez dutinou břišní játra žaludek slezina dolní dutá žíla ledvina páteř a meziobratlová ploténka ledvina aorta CT snímek žaludek játra slezina 29