11. Oborou Hvìzda Celková délka trasy: 3,0 km Poèet stromù: 10 Buk lesní pod letohrádkem u vodoteèe Pøírodní památka Obora Hvìzda Dub zimní u Libocké brány Buk lesní u Libocké brány Skupina 5 jírovcù u Libocké brány Trasa vycházky Hranice chránìného území Památný strom Významný nepamátný strom Informaèní tabule Zaèátek Konec trasy Buk lesní u Bøevnovské brány Buk lesní u spojovací pìšiny k Bìlohorské bránì Cestu zaèínáme u køižovatky hlavních ulic Bìlohorské a Na Vypichu, kde jsou zastávky tramvají a autobusù Vypich (tramvaj è. 22 a 25, bus è. 108, 174, 179, 180, 184 a 191) a nìkolika autobusových linek MHD. Ke vstupní bránì dojdeme ulicí Na Vypichu. Hlavní brána do obory nazývaná Bøevnovská (též Pražská) je na dohled, asi 250 m pøed námi. Oboru Hvìzda založil v roce 1534 císaø Ferdinand I. v lese Malejovì na území Horní Liboce na pozemcích døíve patøících Bøevnovskému klášteru. Nacházelo se zde množství zvìøe, obora byla ideálním místem pro lov, nejrùznìjší kratochvíle, opulentní hostiny i diplomatická jednání. Takhle vypadal letohrádek Hvìzda a okolní obora asi pøed 120 lety
Obora Hvìzda byla v roce 1988 vyhlášena jako pøírodní památka o výmìøe 84 hektary. Cenná je témìø pøirozená druhová skladba listnatého lesa v nadmoøské výšce 320 až 370 m tvoøená dubem, bukem a habrem s borovicí lesní (ale smrk by zde pøirozenì nebyl); doplòována je lípou. Lokalita je významným refugiem lesní a pøi potùèku v severozápadní èásti i mokøadní fauny (na jediné lokalitì v Praze zde existuje ohrožený mokøadní plž Perpolita petronella). Z hmyzu se zde nachází mj. pavouk køižák a pavuèenka. Roste tu i vzácný høib královský, skrytì se vyskytuje plch velký a v dutých stromech sídlí letní kolonie netopýrù rezavých. Èást území je zaøazena do soustavy Natura 2000 významná lokalita vrkoèe útlého (Vertigo angustior). Skalní podloží tvoøí ordovické bøidlice, svrchnokøídové pískovce a opuky. Západní nejníže položený okraj obory je udržován v bezlesém stavu jako louka s mokøadem. Sbíhají se sem prameny vyvìrající pod letohrádkem. Jeden z pramenù, chránìný kruhovou stavbou, nese jméno Svìtlík (Svìtluška). Sochaøskou výzdobu tvoøí dílo J. Jiøíkovského "Jan Roháè z Dubé" proti Libocké bránì a "Husitská žena" vpravo od Letohrádku. Obì plastiky jsou z roku 1960. Dominantou obory je romantický letohrádek Hvìzda, národní kulturní památka. Právì zde uvítali direktoøi v roce 1619 zvoleného krále Fridricha Falckého s manželkou Alžbìtou. Následujícího roku vladaø k potìšení dvora vylézal na nejvyšší stromy, tanèil s dìvèaty a veèer byl uspoøádán na této lidové slavnosti ohòostroj. Renesanèní klenot architektury z roku 1555 dal jako dvoupatrovou budovu ve tvaru šesticípé hvìzdy postavit dle vlastního návrhu arcivévoda Ferdinand Tyrolský. Pùvodní krov byl mnohem strmìjší, vyšší a byl pokryt mìdí, takže stavba pùsobila trochu jako vìž. V té dobì arcivévoda byl již tajnì oddán v nerovném sòatku s krásnou dcerou augspurského kupce Filipinou Welserovou. Jeho otec, pøísný císaø Ferdinand I., a matka Anna Jagelonská se o sòatku dozvìdìli až s nìkolikaletým zpoždìním a to patrnì zde v lesích okolo letohrádku. Císaø pøi honu dostal velkou žízeò a nikdo nevìdìl o žádném blízkém prameni. Tu z letohrádku pøinesla Filipina pohár chladivé vody, císaø dojat její ochotou a upoután líbezným zjevem a inteligencí mladé dívky zvìdìl pravdu, sòatek uznal a Filipinu povýšil do šlechtického stavu. 142 Pøírodní památka Obora Hvìzda Buk u hlavní osové cesty oborou od Bøevnovské brány k Hvìzdì V roce 1648 pøi švédském obléhání byl letohrádek vojsky vydrancován. Ukradeno bylo mnoho cenných umìleckých pøedmìtù, také mìdìná krytina i pozlacená hvìzda.
Jinak letohrádek, obora i okolí mìly asi zvláštní pøízeò armád. Táboøila zde cizinecká vojska pøi tažení na Prahu v letech 1608, 1611, 1631, 1639, 1648, 1742 a 1757. Štáby byly ubytovány v letohrádku, vojáci vybili zvìø a na otop pokáceli olše i vzácné døeviny. U zdi obory stál i neustoupivší pluk hrdých Moravanù pøi osudové bitvì na Bílé hoøe 8. 11. 1620. Poslední vojenské využití bylo již za hradbami obory, kdy Na Vypichu vždy o spartakiádách bylo hangárové místo pro 20 tisíc cvièencù armádních skladeb. Za panování Josefa II. byl na sto let letohrádek pøemìnìn na skladištì støelného prachu. Po vzniku ÈSR tu otevøeli muzeum protirakouského odboje. Od roku 1951 zde fungovalo muzeum Aloise Jiráska a od roku 1964 i Mikoláše Alše. Dnes je v Letohrádku Hvìzda expozice Památníku národního písemnictví. Stálá výstava dokládá stavební vývoj z let 1555 1556, rekonstrukci a využití stavby do souèasnosti (otevøeno mají dennì mimo pondìlí). V hájence je studovna otevøená v létì vždy v úterý. Pozoruhodností Letohrádku je pøedevším štuková výzdoba výjevù z øeckých a øímských dìjin. Dílo italských umìlcù je považováno za nejkrásnìjší projev renesanèního umìní v èeských zemích. 50 Buk lesní u Bøevnovské brány* (buky lesní v oboøe Hvìzda) Vyhlášen památným v roce 2001. Obvod kmene 380 cm (2010), výška 32 m, stáøí 200 let, zdravotní stav 2. Po vstupu Bøevnovskou bránou je vpravo od hlavní osové cesty k letohrádku. Má výrazné koøenové nábìhy a širokou pravidelnou korunu od šesti metrù, kde se kmen vìtví. Po stejné stranì hlavní osové cesty, asi 200 m pøed letohrádkem vpravo, byl další památný buk, který na jaøe v roce 2010 uschnul. Byl napaden hmyzími škùdci a z bezpeènostních dùvodù byl pokácen. 50 Buk lesní u spojovací pìšiny k Bìlohorské bránì* Vyhlášen památným roku 2001. Kmen má mohutné koøenové nábìhy a od výše 2,5 m je dvoják. Obvod kmene 475 cm, výška 30 m, stáøí 200 let. Kùra stromu je "ozdobena" rùznými piktogramy. Jejich tvùrci byly zøejmì zamilované páry, kterým bylo srdíèko s monogramem nade vše. Proto je strom nyní ohrazen ètvercovým døevìným plotem a branka uzavøena na zámek. Koruna stromu je mohutná, pøestože je uprostøed lesního porostu. Pøístup je možný od Bøevnovské brány z ulice Na Vypichu. Vydáme se hlavní osovou širokou cestou, po 150 metrech odboèíme vlevo spojovací pìšinou k Bìlohorské bránì, po dalších 150 m se strom nachází vpravo. I u vedlejších cest a pìšin jsou mohutné buky velebných velikostí 143
61 Buk lesní pod letohrádkem u vodoteèe* Obvod kmene 350 cm (2010), strom má výrazné koøenové nábìhy, výška 27 m, stáøí 200 let. Kmen je pøímý, plnodøevný (tzn. válcovitý, nesbíhavý) a až do výše 17 m se nevìtví. Z hlediska døevaøù (pilaøù) má ideální tvar. Ale i z pohledu estetického je výjimeèný. Pøístup je od letohrádku, který necháme po pravé ruce, pokraèujeme cestou po svahu dolù až k vodoteèi. Zde si všimneme chùdovitého zakoøenìní buku a pokraèujeme údolní cestou dále vpravo. Strom je vpravo nad cestou a roste v plnì zapojeném porostu. Tento strom je geneticky velmi cenný a z nasbíraných bukvic by dával vzorné potomstvo. 60 Buk lesní u Libocké brány* (nad severozápadní spojkou) Vyhlášen památným roku 2001. Obvod kmene 390 cm, výška 33 m, stáøí 200 let. Kmen se vìtví ve výšce 3 m a na jedné stranì má dlouhou podélnou prasklinu, zdravotní stav 2. Pozoruhodností tohoto stromu je, že o Vánocích slouží jako strom osvìtlený, v korunì jsou nataženy dráty s žárovkami a pøes okolní stromy je nenápadnì pøivedena elektøina. Vysoko nad Libockou bránou se pne buk lesní výšky 33 m. Z jeho koruny by bylo možno dohlédnout na buližníková skaliska Divoké Šárky 59 Dub zimní u Libocké brány* (nad severozápadní spojkou) Vyhlášen památným roku 2002. Obvod kmene 356 cm, výška 20 m, stáøí 200 let, zdravotní stav 1 2. Strom se vìtví ve dvou a tøech metrech, vìtve dosahují 2 3 m nad trávník. Není 144 sice zcela soliterní, ale má dosti místa vytváøet si pravidelnou korunu. Dub je po vstupu Libockou branou cestou vpravo za skupinu maïalù.
58 Skupina 5 jírovcù u Libocké brány* Stromy vyhlášeny za památné v roce 2004. Obvody kmenù 200 až 296 cm (2010), výška 22 m, stáøí 150 let. Sevøená skupina pìti stromù vytváøí dojem podivné spoleèné koruny, spodní vìtve dosahují až 2 m nad terén, stromy jsou ošetøeny. Z pohledu od køižovatky cest je kmen na levém boku znaènì odklonìn od skupiny. Zdravotní stav maïalù je na stupni 2. Krásný je pohled v polovinì kvìtna na kvetoucí skupinu. Do obor, tak jako zde, se hojnì vysazovaly plodonosné døeviny jako potrava pro zvìø: napø. dub, buk èi maïal. Obora Hvìzda vyniká velkými buky a tento dub je èestnou výjimkou Pøi variantì prodloužení cesty k bìlohorské mohyle se vychází z obory Bìlohorskou branou, kam se též vracíme. K mohyle je to 1 km ulicemi Pozdeòskou, Rozdìlovskou a Èeských exulantù. Pøírodní památka Obora Hvìzda Na severovýchod od kóty Bílé Hory. Na severu ji ohranièují ulice Ruzyòská, Libocká a Na Vypichu, na jihu pak ulice Kralupská, U Svìtlièky, Moravanù a Za oborou. Rok vyhlášení: 1988. Rozloha: 84,15 ha. Dùvod ochrany: Velký lesní porost. Cenná je pøírodì blízká skladba døevin, která tvoøí smíšený les a je refugiem mnoha vzácných a ohrožených živoèichù. Geologické profily køídovými usazeninami. Podložím jsou ordovické bøidlice, které pøekrývají svrchnokøídové pískovce, opuky a jejich zvìtraliny. Místy jsou vyvinuty tercierní štìrkopísky. Bìlohorské opuky zvìtrávají v hlinitopísèité støednì živné pùdy, místy sprašové pøekryvy. Vyskytují se zde vlhké pcháèové louky, které pøecházejí do porostù vysokých ostøic. Ve východní èásti území se vyskytuje mokøadní olšina a porosty vrb Lesní porost ve Hvìzdì má pravdìpodobnì návaznost na pùvodní lesy severozápadního okolí Prahy, byl však v minulosti mnohokrát zcela zdevastován, naposled pøi váleèných taženích v 18.století. Pozdìji byly lesní porosty obnoveny dubem, bukem a habrem, pak bohužel i jehliènatými døevinami, smrkem a borovicí. Pøesto jsou v Oboøe Hvìzda reálnì zachovány všechny rekonstrukèní geobotanické jednotky a to èernýšová dubohabøina ve východní èásti, lipová doubrava ve støední èásti a biková buèina na strmém k severozápadu orientovaném svahu. V porostech najdeme nìkteré unikátní staré exempláøe dubù a bukù. Keøové a bylinné patro se skládá pøevážnì z nitrofilních druhù jako je bez èerný, ostružiník, kuklík mìstský, kerblík lesní. Luèní porosty jsou kosené a složené z bìžných druhù. Z bezobratlých jsou význaèní nìkteøí motýli, jako okáè Lasiommata maera, mùra Dichonia aprilina a motýlek Fabiola pokornyi. Ojedinìlý je výskyt reliktního plže Perpolita patronella. Z plazù možno nalézt pravidelnì ještìrku obecnou, ménì slepýše køehkého. Bylo zaznamenáno hnízdìní asi 60 druhù, mezi nejhojnìjší patøí pìnkava obecná, drozd zpìvný, kos èerný, èervenka obecná, pìnice èernohlavá, sýkory a budníèci. Pravidelnì 143 hnízdí strakapoud velký a obì žluny. Ze savcù je bìžný ježek západní, rejsek obecný, netopýøi, bìlozubka šedá, veverka obecná, zajíc polní, plšík lískový, plch velký, ze šelem zde žije liška obecná, kuna skalní a lasice kolèava.
Pokud máme èas a chu shlédnout areál Bøevnovského kláštera a stromy v jeho zahradì, vracíme se od Vypichu zpìt k centru ulicí Bìlohorskou. Po prohlídce pokraèujeme veøejnou dopravou do centra. Pìt jírovcù bylo vysazeno do kruhu blízko sebe. Pøi plném olistìní pùsobí tato skupina dojmem jedné mohutné koruny Zahrada kláštera v Bøevnovì souvisí s existencí prvního kláštera v Èechách založeného roku 993 sv. Vojtìchem a knížetem Boleslavem II. pøi pramenu Vojtìška. Dnešní barokní podoba benediktinského arciopatství je z let 1708 až 1709 a utváøeli ji otec a syn Dienzenhoferové. Proti vstupu do areálu je kostel sv. Markéty, vpravo od nìho dvùr konventu a dùm prelatury. Topol èerný v zahradì Bøevnovského kláštera má obvod 500 cm, výšku 33 m, stáøí 100 let. Strom roste poblíž rybníka, je zdravý, zdaleka viditelný, tvoøí dominantu parku. Zahrada má rozsah 12 hektarù. U pavilonu Vojtìška, který kryje památný pramen, nalezneme v prodloužení cesty dvojici krásných bukù kultivaru èervenolistý s obvody kmene 500 cm (asi nejvìtší v Praze) a 377 cm. Topol èerný z nadhledu spatøíme z terasy od dvora prelatury smìrem k rybníkùm. V zahradì zùstala zachována øada ovocných døevin, dnes již nepìstovaných 146 odrùd, napø. hrušnì muškatelky, koporeèky aj. Klášter sv. Markéty v Bøevnovì