Mendelova univerzita v Brně. Lesnická a dřevařská fakulta. Ústav hospodářské úpravy lesů

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav hospodářské úpravy lesů Srovnání výstupů lesního hospodářského plánu zpracovaného konvenčně a statistickou provozní inventarizací Diplomová práce Brno 2013 Bc. Martin Jun

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Srovnání výstupů lesního hospodářského plánu zpracovaného konvenčně a statistickou provozní inventarizací zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne: Bc. Martin Jun

Na tomto místě bych rád poděkoval doc. Dr. Ing. Janu Kadavému za odborné vedení práce, cenné rady, připomínky a trpělivost se zpracováním práce. Dále bych chtěl poděkovat Ing. Michalu Kneiflovi, Ph.D. za pomoc při zpracování dat a při vzniklých problémech souvisejících s touto prací. Dík patří také vedení a zaměstnancům společnosti Lesy města Brna, a.s. za umožnění realizace této práce a poskytnutí zázemí. V neposlední řadě bych rád poděkoval svým kolegům Bc. Lukáši Šrámkovi, Bc. Štěpánu Palánovi a Ing. Ondřeji Springerovi, kteří se podíleli na sběru dat a za vytvoření přátelského kolektivu. Bc. Martin Jun

Název diplomové práce: Srovnání výstupů lesního hospodářského plánu zpracovaného konvenčně a statistickou provozní inventarizací Abstrakt: Práce se zabývá srovnáním výstupů lesního hospodářského plánu (LHP) zpracovaného klasickou metodou a metodou statistické provozní inventarizace (SPI) na části majetku Lesy města Brna. Výstupy klasického LHP byly získány od Lesprojektu Brno a výstupy SPI byly získány z vlastního měření a vyhodnocení. Měření proběhlo v letním období roku 2012. Pro terénní práce byla využita technologie Field Map. Metoda SPI využívá systém sítě inventarizačních ploch. Na těchto plochách byly měřeny tloušťky a dále výšky 3 jedinců každé dřeviny. Nasbíraná data byla následně vyhodnocena. Byly vytvořeny základní výstupy a vybrané veličiny byly následně porovnány s výsledky klasické metody LHP. Cílem bylo především porovnat celkovou porostní zásobu, dále byla porovnána celková zásoba a zastoupení jednotlivých dřevin na majetku a v jednotlivých odděleních. Dalším cílem bylo vysvětlit, na čem závisí množství zjišťovaných dat v rámci metody SPI a navrhnout minimální množství zjišťovaných dat. Podle metody SPI dosáhla celková porostní zásoba výše 103 308 m 3 b. k. s deklarovanou přesností ± 4,2 % (resp. ± 4 291,9 m 3 b. k.). Podle klasické metody LHP dosáhla její výše hodnoty 108 219 m 3 b. k. Z porovnání mezi oběma metodami vychází celková porostní zásoba podle metody SPI nižší o 4,5 % (resp. 4 911 m 3 b. k.). Na základě vypočítaného zastoupení dřevin převažuje na majetku smrk (35,3 % podle metody SPI, 38,7 % podle klasické metody), v dalším pořadí se dřeviny v rámci obou metod liší. Metoda SPI poskytuje výsledky s určitou přesností a její využití nemusí být vztaženo pouze na lesy s bohatou strukturou, uplatní se dobře i v lesích pasečného charakteru. Klíčová slova: Statistická provozní inventarizace, lesní hospodářský plán, porostní zásoba

The name of diploma thesis: The comparison of outputs of forest management plan who is processed by conventionally and statistical operational inventory Abstract: The work is focused on comparison of outputs of forest management plan (FMP) who is processed by classical method and method of statistical operational inventory (SOI) on the property Forest of city Brno. The outputs of classical FMP were getting from the company Lesprojekt Brno and outputs of SOI were getting from my own measurements and evaluations. The measurement was making in summer period of year 2012. There were used for field survey the technology Field Map. The method SOI using network s system of inventory plots. On these plots were measured thicknesess and heights for 3 subjects of every woody species. The data were collected and then they were evaluated. There were created basic outputs and selected values were compared with the results from classical method of FMP. The goal was to compare total growing stock. Then there was compared total growing stock, representation of individual tree species in property and in separate sections. The next goal was to explain by which is depending a volume of finding data in method SOI and make a suggestion of minimum volumes of finding data. The total growing stock reach by the method SOI about 103 308 m 3 u. b. with declared accuracy ± 4,2 % (resp. ± 4 291,9 m 3 u. b.). The classical method of FMP estimated the volume of value about 108 219 m 3 u. b. If we compare these two methods, we can say that the total growing stock is by the method SOI about 4,5 % (resp. 4 911 m 3 u. b.) lower than classical method of FMP. On the basis of calculated representation species dominate spruce (35,3 % by the method of SOI, 38,7 % by the classical method). The next sequence of species is different in both of methods. The method SOI provides results with certain accuracy and its utilization don t have to be used only in forests with rich structure. We can use it very well in clear cut forests. Key words: Statistical operational inventory, forest management plan, growing stock

Obsah 1. ÚVOD... 9 2. CÍL... 10 3. ROZBOR LITERATURY... 11 3.1 Lesní hospodářské plánování... 11 3.2 Lesní hospodářský plán... 12 3.2.1 Legislativa vztahující se k LHP... 12 3.2.2 Náležitosti LHP... 13 3.2.2.1 Textová část... 13 3.2.2.2 Hospodářská kniha... 14 3.2.2.3 Lesnické mapy... 16 3.3 Statistická provozní inventarizace... 19 3.3.1 Statistická provozní inventarizace... 19 3.3.2 Základní pojmy... 20 3.3.3 Podstata SPI... 21 3.3.4 Náležitosti LHP zpracovaného metodou SPI... 22 3.3.4.1 Textová část... 22 3.3.4.2 Hospodářská kniha... 22 3.3.4.3 Lesnické mapy... 24 3.4 Postup vyhotovení LHP... 25 3.4.1 Vyhotovení LHP klasickou metodou... 25 3.4.1.1 Přípravné práce... 25 3.4.1.2 Vylišení jednotek prostorového rozdělení lesa... 27 3.4.1.3 Popis porostu... 28 3.4.1.4 Zjišťování porostních zásob... 32 3.4.1.5 Návrh hospodářských opatření... 43 3.4.1.6 Kancelářské zpracování dat... 44 3.4.1.7 Závazná ustanovení LHP... 44 3.4.1.8 Schvalování LHP... 47 3.4.2 Vyhotovení LHP metodou SPI... 48 3.4.2.1 Přípravné práce... 48 3.4.2.2 Jednotky prostorového rozdělení lesa... 48 3.4.2.3 Popisované jednotky SPI... 49 3.4.2.4 Zjišťování stavu lesa... 49

3.4.2.5 Způsob zjišťování zásob... 49 3.4.2.6 Plánování hospodářských opatření... 51 3.4.2.7 Kancelářské zpracování dat... 53 3.4.2.8 Schvalování LHP... 53 4. METODIKA... 54 4.1 Zhodnocení přírodních poměrů... 54 4.1.1 Přírodní lesní oblast... 54 4.1.2 Geomorfologické a hydrologické poměry... 54 4.1.3 Geologické poměry... 54 4.1.4 Pedologické poměry... 55 4.1.5 Klimatické poměry... 55 4.1.6 Fytogeografické členění... 55 4.1.7 Lesní vegetační stupně a HS... 55 4.1.8 Zastoupení souborů lesních typů... 56 4.2 Metodika tvorby inventarizační sítě... 57 4.3 Metodika sběru dat... 58 4.4 Přístrojové vybavení pro měření... 59 4.5 Postup práce při terénním šetření... 59 4.5.1 Nalezení středu inventarizační plochy a jeho stabilizace... 60 4.5.2 Měření stromů... 60 4.6 Metodika kancelářského zpracování dat... 61 4.6.1 Metodika vyhodnocení dat... 61 4.6.2 Základní vyhodnocení... 62 4.6.3 Vyhodnocení vztažené ke dřevinám... 62 4.6.4 Vyhodnocení přesnosti zjištění zásob... 62 4.6.5 Zásoba zjištěná klasickou metodou... 63 4.6.6 Zásoba dřevin dle metody SPI... 64 4.6.7 Tloušťková struktura na majetku dle metody SPI... 64 4.6.8 Porovnání základních veličin dle obou metod... 64 4.6.8.1 Porovnání porostní zásoby... 64 4.6.8.2 Porovnání zastoupení dřevin... 65 4.6.9 Navržení minimálně nutného objemu zjišťovaných dat... 65 5. VÝSLEDKY... 66 5.1 Základní vyhodnocení... 66

5.2 Vyhodnocení vztažené ke dřevinám... 67 5.3 Přesnost zjištěné zásoby... 68 5.3.1 Úroveň majetek... 68 5.3.2 Část A analyzovaného majetku... 70 5.3.3 Část B analyzovaného majetku... 71 5.3.4 Úroveň oddělení... 72 5.3.5 Porovnání zásoby v rámci metody SPI... 73 5.4 Zásoba zjištěná klasickou metodou... 74 5.5 Zásoba dřevin dle metody SPI... 75 5.5.1 Zásoba dřevin na majetku... 75 5.5.2 Zásoba dřevin v oddělení... 77 5.6 Zásoba dřevin dle klasické metody LHP... 78 5.6.1 Zásoba dřevin na majetku... 78 5.6.2 Zásoba dřevin v odděleních... 79 5.7 Tloušťková struktura dle metody SPI... 79 5.8 Porovnání základních veličin dle obou metod... 80 5.8.1 Porovnání porostní zásoby... 80 5.8.2 Porovnání zastoupení dřevin... 81 5.8.2.1 Zastoupení dřevin na celém majetku... 81 5.8.2.2 Zastoupení dřevin v oddělení 324... 82 5.8.2.3 Zastoupení dřevin v oddělení 325... 82 5.8.2.4 Zastoupení dřevin v oddělení 326... 83 5.8.2.5 Zastoupení dřevin v oddělení 327... 83 5.8.2.6 Zastoupení dřevin v oddělení 330... 84 5.8.2.7 Zastoupení dřevin v oddělení 331... 85 5.9 Navržení minimálně nutného objemu zjišťovaných dat... 85 6. DISKUZE... 88 7. ZÁVĚR... 95 8. SUMMARY... 97 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 99 SEZNAM TABULEK... 103 SEZNAM OBRÁZKŮ... 104 SEZNAM PŘÍLOH... 105 PŘÍLOHA... 106

1. ÚVOD V poslední době se stále více setkáváme s pojmy přírodě blízké hospodaření v lesích nebo strukturně bohaté lesy. Je to dáno změnou myšlení lesnické společnosti, odklonu od jednolitého pěstování stejnorodých, stejnověkých porostů. V důsledku tohoto názorového přechodu dochází k postupné změně dřevinné skladby, ubývá zastoupení smrku a naopak přibývá zastoupení listnatých dřevin, ale také jedle, která zde v minulosti byla, oproti současné době, hojně zastoupena. Právě tento fakt zapříčinil v dobrém slova smyslu jiný vzhled lesních porostů, kdy se jedná nejen o zlepšení druhové skladby, ale i prostorové a věkové struktury porostů. Z pohledu běžného lidského oka vypadají tyto lesy daleko více přírodněji, více si člověk připadá, že se dívá zpět do minulosti, jak asi mohly tyto lesy v dřívější době vypadat. Zejména pohled za podzimního období na vybarvené koruny stromů smíšených porostů, vylišených věkově i prostorově, je velice úchvatný. Je to jistě markantní rozdíl oproti smrkovým monokulturám, které nenabízí tak bohaté uspořádání porostu, kdy je obrazně řečeno vidět z jedné strany lesa na stranu druhou. Několik lesních majetků v naší republice se již nějaký čas zaměřilo na přírodě blízké obhospodařování lesů a vykazují již dosti značné úspěchy v této problematice. Sice to přináší o něco větší nároky na pěstění a celkové obhospodařování porostů, ale do budoucna se to bezpochyby vyplatí. Za zmínku stačí připomenout například vetší stabilitu strukturně bohatých lesů vůči větrným kalamitám. Těchto kalamit jsme byli svědky ve stejnorodých, stejnověkých porostech roky a vždy došlo k dosti rozsáhlým hospodářským i ekologickým škodám (SANIGA, BRUCHÁNIK 2009). Cílem lesního hospodářství je trvale udržitelné hospodaření, vytvoření ekologické stability lesních porostů. Z tohoto důvodu se čím dál více bude uplatňovat přírodě blízké hospodaření a s tím souvisí i nová metoda pro zařizování lesních majetků, zvaná statistická provozní inventarizace. 9

2. CÍL Cílem této diplomové práce bylo: Na části majetku Lesy města Brna pomocí statistické provozní inventarizace nasbírat data Nasbíraná data vyhodnotit a vytvořit základní výstupy Vyhodnotit data klasicky vytvořeného lesního hospodářského plánu získaného od Lesprojektu Brno a vytvořit výstupy pro porovnání s metodou statistické provozní inventarizace Provést porovnání základních veličin: - celkové a hektarové zásoby celého zadaného majetku, jednotlivých oddělení a zásoby dle jednotlivých dřevin; - zastoupení dřevin na majetku, oddělení Navrhnout minimálně nutný objem zjišťovaných dat pro získání optimálních výstupů v případě metody statistické provozní inventarizace 10

3. ROZBOR LITERATURY 3.1 Lesní hospodářské plánování Lesní porosty byly v souvislosti s rozvojem lidské společnosti výrazně ovlivňovány, a to v negativním slova smyslu, což si lidé začali uvědomovat. Snaha o záchranu našich lesů vyústila ve vytvoření určitých zásad pro zachování a zlepšení současného stavu lesů, dala si za cíl stanovit základní zásady obhospodařování lesů, počínaje těžbou, až po vznik následného porostu s jeho výchovou. Byly vytvořeny zásady trvale udržitelného obhospodařování lesů. ŠTIPL (1997) uvádí, že předpokladem trvale udržitelného hospodaření v lese je hospodářská úprava lesů, která zachycuje celý složitý život lesa ve všech souvislostech, a vlastní lesní hospodářské plánování je činnost, jejíž úkolem je hospodařit v lese tak, aby bylo dosaženo trvalého a vyrovnaného využití obnovitelného přírodního zdroje a využití všech funkcí lesa ve veřejném zájmu. Dle SIMONA, KADAVÉHO, MACKŮ (1998) se hospodářská úprava lesa řídí dvěma základními principy, kde prvním je hospodaření v souladu s přírodními podmínkami a druhým je hospodářská vyrovnanost a nepřetržitost. V praktické oblasti je hospodářská úprava lesa prostředkem dlouhodobého lesnického plánování. Hospodářsko úpravnické plánování definoval SIMON, KADAVÝ, MACKŮ (1998) jako soubor poznatků, rozhodnutí a opatření o způsobech budoucího obhospodařování lesů stanovených na základě přírodních, produkčních, technických a ekonomických podmínek, v souladu se společenskými podmínkami a se zájmy vlastníků lesa. Dále SIMON, KADAVÝ, MACKŮ (1998) rozlišuje 3 úrovně hospodářsko úpravnického plánování, dlouhodobé, rámcové a podrobné. Do dlouhodobého plánování jsou řazena opatření, která přesahují plánování na úrovni decennia a zabývají se trvale udržitelným a vyrovnaným hospodařením, jedná se o oblastní plán rozvoje lesů (dále jen OPRL). Rámcové plánování je východiskem pro tvorbu hospodářských souborů (dále jen HS) a pro ně vytvořených rámcových směrnic hospodaření (dále jen RSH). Posledně zmiňované je podrobné plánování, ve kterém dochází k plánování konkrétních hospodářských opatření v nejnižších jednotkách rozdělení lesa v rámci platnosti lesního hospodářského plánu. Toto plánování vychází z plánování rámcového. 11

3.2 Lesní hospodářský plán Lesní hospodářský plán (dále jen LHP) je výsledným dílem hospodářské úpravy lesů, jež se zpracovává pro nejvyšší hospodářsko úpravnickou jednotku, kterou je lesní hospodářský celek (dále jen LHC). LHP podává všestranný obraz o současném stavu lesa a lesního hospodářství, s využitím nejnovějších poznatků vědy a techniky stanoví cíle a úkoly hospodaření v lesích, zejména z hlediska pěstění a ochrany lesů, těžby dříví a ostatních funkcí lesů (PRIESOL, POLÁK 1991). 3.2.1 Legislativa vztahující se k LHP LHP jsou zakotveny v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích ( 24, 26 a 27), ve Vyhlášce MZe ČR č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování ( 2-12) a okrajově také ve Vyhlášce MZe ČR č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů, v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a v zákoně č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin. V Zákoně o lesích je uvedeno, že LHP jsou nástrojem vlastníka lesa a jsou zpracovávány zpravidla na období jednoho decennia. Maximální výměra lesů, pro kterou může být zpracován jeden LHP, činí 20 000 ha. Zákon dále uvádí, že právnické osoby, kterým je svěřeno nakládání se státními lesy a ostatní právnické a fyzické osoby vlastnící více než 50 ha lesa v obvodu územní působnosti schvalujícího orgánu státní správy lesů jsou povinny zabezpečit zpracování LHP. Dále mohou podle LHP hospodařit také právnické a fyzické osoby vlastnící méně než 50 ha lesa. Právnické a fyzické osoby, pro které byly LHP schváleny, jsou povinny dodržovat jejich závazná ustanovení, jimiž jsou maximální celková výše těžeb, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin (dále jen MZD) při obnově porostu a pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí se do závazných ustanovení řadí ještě minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku. Kromě závazných ustanovení obsahují LHP i ustanovení doporučující. Zpracování LHP se v současné době provádí na základě veřejné zakázky, jejíž postup podléhá zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. SIMON, KADAVÝ, MACKŮ (1998) dále uvádí, že náklady vzniklé s pořízením LHP hradí vlastník lesa, stát formou dotačního titulu přispívá na vznik dat tzv. digitálního 12

LHP (numerická i grafická část LHP). Dle zákona o lesích má vlastník lesa právo na částečnou úhradu zvýšených nákladů na výsadbu minimálního podílu MZD vůči státu. Tento nárok na poskytování podpory na výsadbu MZD je rozpracován ve vyhlášce MZe ČR č. 80/1996 Sb. Vyhláškou o lesním hospodářském plánování jsou určeny náležitosti LHP, který musí vždy obsahovat. Jedná se o textovou část, hospodářskou knihu a lesnické mapy. Dále rozepisuje závazná ustanovení LHP zmíněných v lesním zákoně a řeší schvalování a změny LHP. 3.2.2 Náležitosti LHP Pro účely této práce je více než nutné popsat LHP z hlediska jeho struktury, tedy z jakých částí LHP sestává a co jednotlivé části mají obsahovat, má-li být LHP schválen a následně uplatněn pro účely obhospodařování lesa v lesnické praxi. 3.2.2.1 Textová část Textová část LHP obsahuje tyto náležitosti (Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb.): a) Všeobecné údaje, kde je nezbytné uvést údaje o vlastníkovi lesa (jméno a adresa vlastníka), základní údaje o zpracovateli LHP (název a sídlo subjektu, jméno osoby pověřené vyhotovením LHP, číslo a datum vydání licence ke zpracování LHP), platnost a návaznost na předchozí LHP (jakou měl dobu platnosti předchozí LHP pro daný LHC a s jakou platností je vyhotoven nový LHP), administrativně správní příslušnost LHC (jedná se o zařazení LHC do jednotlivých územně správních jednotek, určení orgánu státní správy lesů) a orientační mapku b) Zhodnocení přírodních poměrů, kde se využívá údajů obsažených v OPRL, a sice zařazení do přírodní lesní oblasti (dále jen PLO), přehled souborů lesních typů a jejich zastoupení, dále informace o geomorfologických, geologických, pedologických, hydrologických, klimatických a vegetačních poměrů c) Zhodnocení stavu lesa a dosavadního hospodaření (posouzení zdravotního stavu lesa ovlivněného škodlivými činiteli, zhodnocení použitých opatření proti škodlivým činitelům, posouzení struktury lesa, zhodnocení obnovy a výchovy lesních porostů) 13

d) Údaje vycházející z OPRL, zejména přehled vyhlášených kategorií lesů a omezení z toho plynoucích e) Definování hospodářských cílů vlastníka lesů a stanovení hospodářského záměru na období platnosti LHP (např. zaměření na kvalitu nebo na kvantitu produkce lesních porostů, přechod na přírodě bližší způsob obhospodařování lesů) f) RSH pro zastoupené HS, vycházející z hospodářského záměru vlastníka lesa, základních hospodářských doporučení dle HS, z rámcového vymezení HS a z OPRL. RSH obsahují základní hospodářská doporučení, údaje o počátku obnovy, doporučených způsobech obnovy a výchovy a dobu zajištění kultur g) Výši a zdůvodnění závazných ustanovení LHP (stanovených zákonem o lesích) h) Závěrečné tabulky souhrnných údajů LHP ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 vyhlášky o lesním hospodářském plánování (úvodní list se všeobecnými údaji; základní údaje podle kategorií lesa; základní údaje podle kategorií lesa a věkových stupňů; porostní plocha podle dřevin a věkových stupňů; základní údaje podle dřevin; základní údaje dle kategorií lesa a obmýtí; základní údaje podle hospodářských způsobů, kategorií a tvarů lesa; závěrečný list s výčtem zaujatých katastrálních území) i) Technickou zprávu s údaji o metodickém postupu zpracování LHP, pokud postup nevyplývá přímo z lesního zákona nebo z vyhlášky o lesním hospodářském plánování j) Přílohy, které tvoří kopie protokolů, rozhodnutí (např. o kategorizaci lesů) a zápisů z jednání vztahujících se k vyhotovení LHP 3.2.2.2 Hospodářská kniha Hospodářská kniha je číselným a textovým vyjádřením popisné a plánovací činnosti, které jsou vztaženy až na nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa. Jedná se o výslednou část venkovních taxačních prací, následně kancelářsky zpracovaných s využitím matematicko statistických metod. Hospodářská kniha informuje o vývoji lesních porostů, podává přehled o hospodářském stavu lesa a plánovaných hospodářských opatření na stanovenou platnost LHP. Kromě podrobných údajů o jednotlivých jednotkách prostorového rozdělení lesa obsahuje hospodářská kniha celkové přehledy o plochách, zásobách, decenálním etátu a těžebních předpisech nebo 14

zalesňovací úlohy. Hospodářská kniha je jednou z nejdůležitějších a v lesním provozu nejvíc používaných součástí LHP (DOLEŽAL, PRIESOL, KORF 1969). Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb. udává, z čeho má hospodářská kniha sestávat: a) Údaje o stavu lesa b) Návrh hospodářských opatření c) Plochová tabulka Údaje o stavu lesa se zjišťují a uvádějí pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa (porost, porostní skupina, etáž), přičemž každý porost má alespoň jednu porostní skupinu a každá porostní skupina má alespoň jednu etáž. Z údajů o stavu lesa se uvádí: - pro porosty příslušná PLO, kategorie lesa, pásmo ohrožení lesa imisemi. V případě, že jsou tyto údaje pro více jednotek prostorového rozdělení lesa totožné, lze je uvést pouze pro nejvyšší společnou jednotku. - pro porostní skupinu její plocha nebo výměra a lesní typ, - pro etáže plocha etáže, HS, věk a zakmenění, - pro dřeviny jejich taxační veličiny, mezi které náleží zastoupení, střední výšky, střední tloušťky, bonity, zásoby a genetická klasifikace u porostů uznaných a u porostů geneticky nevhodných. Plán hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa musí obsahovat následující závazné údaje: - výši a umístění mýtních těžeb na LHC s výměrou lesů hospodářských a lesů zvláštního určení menší než 50 ha, v lesích ochranných, v lesích prvních zón národních parků, prvních zón chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací (pro ostatní lesy, zde neuvedené, je to doporučený údaj), - minimální podíl MZD při obnově porostu, - plochu naléhavých a opakovaných výchovných zásahů v porostech do 40 let věku pro lesy ve vlastnictví státu a lesy ve vlastnictví obcí. Jako doporučené údaje plánu hospodářských opatření se používají např. plocha a výše výchovných těžeb, plocha prořezávek a potřeba zalesnění v ploše a dřevinách, v případě lesů zvláštního určení účelových opatření. 15

Plochová tabulka obsahuje výčet parcelních čísel všech pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do LHP, kde je uvedena výměra parcel, dále výčet porostní půdy dle porostů a vyšších jednotek prostorového rozdělení lesa, bezlesí a jiných pozemků s jejich označením. Údaje jsou utříděny v členění dle katastrálních území a dle kategorií lesů. 3.2.2.3 Lesnické mapy Lesnické mapy jsou nedílnou součástí LHP, obsahující zobrazení prostorového rozdělení lesa. Veškerá porostní půda na LHC musí být zařazena do jednotek prostorového rozdělení lesa, co se týče bezlesí a jiných pozemků, jsou v LHP označeny samostatnými číselnými řadami. Jednotky prostorového rozdělení lesa jsou vytvářeny tak, aby byla usnadněna orientace v lese a umožněna jednoznačná identifikace částí lesa při plánovacích, hospodářských, evidenčních a kontrolních činnostech. Jednotkami prostorového rozdělení lesa se rozumí oddělení, dílec, porost, porostní skupina a etáž, přičemž porost je základní jednotkou tohoto rozdělení, která musí být vždy vylišena (Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb.). KADAVÝ, KNEIFL (2008) rozlišují vyšší (základní) a nižší jednotky prostorového rozdělení lesa. Mezi vyšší se řadí oddělení, dílec a porost, mezi nižší porostní skupina a etáž. Následně popisují jednotlivé jednotky prostorového rozdělení lesa: Oddělení jsou nejvyššími jednotkami prostorového rozdělení lesa, jejichž výměra nepřesahuje 150 ha a označují se arabskými čísly. Mají orientační a organizační funkci. Oddělení je část lesa ohraničená výraznými přírodními a umělými liniemi. Je volitelnou součástí rozdělení lesa. Dílce se vytvářejí na základě podobnosti přírodních a hospodářských podmínek s cílem postupného dosažení jednotného způsobu hospodaření, se zvláštním zřetelem na dopravně těžební technologie. Výměra dílce nepřesahuje 30 ha, velikost je závislá na terénu, intenzitě hospodaření a technické zvládnutelnosti. Dílce se označují velkými písmeny. Je volitelnou součástí rozdělení lesa. Porosty se vymezují jako plošně souvislé části lesa, které se od sebe odlišují druhovou, věkovou či prostorovou skladbou, kategorií lesů nebo vyžadují odlišné způsoby obhospodařování. Jsou vždy povinnou součástí rozdělení lesa. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty se označují 16

malými písmeny. Porosty vykazují podobné přírodní poměry a jednotné produkční a hospodářské poměry. Porostní skupiny se vylišují pro části porostů, u nichž se v důsledku vývoje mění hranice, a pro plošně málo významné části lesa nevylišené jako porost. Její velikost je minimálně 0,04 ha. Musí spadat pouze do jednoho katastrálního území a obsahuje minimálně jednu etáž. Označují se arabskými čísly věkových stupňů. Etáže se vylišují k vyjádření vertikálního členění porostních skupin, významného pro zjištění stavu lesa a pro plán hospodářských opatření. Jedná se o nejnižší evidenční jednotku, pro kterou jsou zjišťovány údaje o stavu lesa. Jsou označovány v podobě zlomků, přičemž v čitateli se uvádí horní, starší etáž. Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb. udává, že při vylišování jednotek prostorového rozdělení lesa se respektují hranice katastrálních území na úrovni hranic porostů nebo porostních skupin. Hranice oddělení a dílců jsou navrhovány po zřetelných liniích v terénu. Tam, kde mohou vzniknout pochybnosti o průběhu těchto hranic, zpracovatel LHP zřetelně označí jejich průběh v terénu na lomových bodech a v případě potřeby i mezi nimi. V praxi mohou být uplatňovány různé typy rozdělení lesa. Rozdělení může být jednostupňové (je vylišen porost), dvoustupňové (při vylišení buď oddělení a porostu nebo dílce a porostu) nebo třístupňové (při vylišení oddělení, dílce a porostu) (KADAVÝ, KNEIFL 2008). Třístupňové rozdělení lesa je vhodné ve složitých přírodních, porostních a vlastnických poměrech. Z hlediska technických podmínek je tento způsob dobře použitelný při menší hustotě dopravní a rozdělovací sítě a za menších nároků na její soulad s konfigurací terénu. Nejvhodnější je pokud možno pravidelný tvar vylišovaných oddělení, která obsahují max. šest dílců. Jednostupňové rozdělení lesa a také dvoustupňové rozdělení lesa při vylišení dílce a porostu lze použít v případě splnění dobré orientace, nejsou vhodné v dosti členitém terénu, při velké stanovištní pestrosti vyjádřené odlišnými lesními typy a také nejsou vhodné v případě velkého počtu drobných, nesouvislých lesních částí. Tyto způsoby vyžadují větší hustotu dopravní sítě vhodně doplněné umělými liniemi v souladu s konfigurací terénu, je zde vyžadována určitá pravidelnost tvaru. Dvoustupňové rozdělení lesa na oddělení a porost se používalo v případech neprovedeného podrobného typologického mapování a lesní dopravní síť nebyla v potřebném rozsahu v souvislosti s rozdělením lesa na trvalé 17

jednotky (ÚHÚL 1973). Toto rozdělení je dle úsudku KADAVÉHO (2013 ústní sdělení) v současnosti nejrozšířenějším typem rozdělení lesa. Pro tvorbu lesnických map je závazným výchozím mapovým podkladem katastrální mapa nebo Státní mapa 1 : 5000 - odvozená. Lesnické mapy se zpracovávají a zobrazují v geodetickém referenčním systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). Při zobrazení oddělení a dílce, jakožto vyšších jednotek prostorového rozdělení lesa, se pracuje s geodetickou přesností 0,0004 x M [m], kde M je měřítko mapy. Pro tvorbu lesnických map se použijí mapové značky podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Ve vojenských újezdech je podkladem pozemková mapa vojenských újezdů. Při zobrazení lesních částí mimo situaci je součástí lesnické mapy celkový situační nákres (Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb.). Povinnou náležitostí plánu je lesnická mapa v měřítku alespoň 1 : 10 000, zahrnující všechny vylišené jednotky prostorového rozdělení lesa, pro které je provedeno zjištění stavu lesa. Lesnickými mapami se rozumí mapa obrysová, porostní, typologická, těžební nebo těžebně technologická, které se vyhotovují zpravidla v měřítku 1 : 10 000 nebo větším (podrobnějším), a ostatní účelové lesnické mapy, např. organizační, dopravní, mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa atd. Na lesnických mapách, které jsou náležitostí plánů, je vždy uvedeno měřítko mapy a přehled mapových značek (Vyhláška MZe ČR č. 84/1996 Sb.). Obrysová mapa zobrazuje jednotky prostorového rozdělení lesa s označením jednotlivých jednotek a dále bezlesí a jiné pozemky (vše značeno černě), výškopis (značen hnědě) a vodstvo (značeno modře). Tato mapa slouží jako podklad pro vyhotovení dalších map. Porostní mapa barevně vylišuje porosty podle věkových tříd (holina bíle, porosty ve věku 1 20 let žlutě, 21 40 let červeně, 41 60 let zeleně, 61 80 let modře, 81 100 let hnědě, 101 120 let šedě, 121 140 let fialově, 141 a více let tmavě zeleně) a zakmenění (porosty se zakmeněním nad 7 plné vybarvení dle věku, se zakmeněním 4 6 souvislé šrafy v barvě dle věku, zakmenění 3 a menší přerušovaná šrafa v barvě věku). Typologická mapa obsahuje zobrazení lesních typů na podkladu obrysové mapy. 18

Těžební a těžebně technologická mapa graficky znázorňuje plánované těžební zásahy barevně vylišené podle naléhavosti (těžby s naléhavostí 1 červeně, s naléhavostí 0 zeleně), dále zalesnění (žlutě v rozlišení dle plošného rozsahu holina plnou barvou, plocha 30 70 % souvislou šrafou, do 30 % přerušovanou šrafou), prořezávku (světle modře dle plošného rozsahu; naléhavá prořezávka tmavě modrou souvislou šikmou šrafou), probírku (fialově dle plošného rozsahu; naléhavá probírka do 40 let souvislou červenou šikmou šrafou), rekonstrukci hnědě (celoplošná plnou barvou, skupinovitá souvislou šrafou, pomístná přerušovanou vodorovnou šrafou). Dále je v mapě vyznačen směr postupu obnovy, současné a navrhované cesty a skládky. Za ostatní účelové lesnické mapy je možno uvést organizační mapu, což je v podstatě obrysová mapa v menším měřítku. Dopravní mapa znázorňuje cestní síť v jednotlivých typech, umístění skládek. 3.3 Statistická provozní inventarizace 3.3.1 Statistická provozní inventarizace Přírodě blízké obhospodařování lesů je v současnosti stále více diskutovaným tématem. Důvodů pro přechod na tento způsob hospodaření z dosavadního způsobu hospodaření je celá řada, např. SANIGA, BRUCHÁNIK (2009) uvádí tyto: - Ekologická nestabilita lesních porostů, kde monokulturní lesy, v porostu svojí strukturou nediferencované, jsou ekologicky nestabilními společenstvy, jež jsou často ještě umocňovány nedostatečně intenzivními výchovnými zásahy, - Velký rozsah nahodilých těžeb způsobený činností větru, sněhu nebo námrazy v součinnosti s hmyzími škůdci, - Pohled veřejnosti a ochranářských organizací na lesní obhospodařování, kterým se nelíbí holosečné hospodaření, vnímají ho jako rušivý, nepřirozený zásah v lesním prostředí poškozující biotopy, do popředí se dostávají tzv. společenské funkce, - Ekonomika pěstění lesa, v souvislosti se zakládáním kultur a jejich ochrany, - Zásady státní lesnické politiky určené Národním lesnickým programem, zdůrazňující důležitost multifunkční role lesů, uchování a zvýšení biodiverzity a odolnosti lesních ekosystémů. 19

Cílem je tedy postupně přetvořit klasický hospodářský les věkových tříd na stabilní přírodě blízký les s bohatou strukturou. A pro zařízení lesů s bohatou strukturou slouží hospodářská úprava lesů na podkladě provozní inventarizace. Hospodářská úprava lesů na bázi provozní inventarizace využívá statistické provozní inventarizace (dále jen SPI) pro získání statisticky podložených údajů o lesních porostech. Jak už název napovídá, jedná se o statistickou metodu zjišťování stavu lesa (KADAVÝ, KNEIFL 2006). ČERNÝ a kol. (2007) uvádí, že současné zjišťování stavu lesa v rámci přípravy LHP je jen málo nebo není vůbec statisticky podloženou metodou. Sledované veličiny jsou pak zjišťovány pro všechny porostní skupiny, resp. etáže, přičemž nejsou uváděny chyby při zjišťování veličin. Ve výsledku tedy LHP pracuje s průměrnými hodnotami porostních veličin, ale neudává jejich přesnost. Problematika přesnosti se ještě zvýrazňuje slučováním porostních skupin, resp. etáží umožňující popis prostorově nebo strukturně rozrůzněných porostů. ZAHRADNÍČEK (2010) uvádí, že využití kontrolních metod ke zjištění stavu lesa a odklon od časové, prostorové a těžební úpravy lesa jsou hlavní odlišnosti oproti stávajícímu postupu zařízení lesů. ČERNÝ a kol. (2007) uvádí, že v lesích smíšených, s bohatou (zejména vertikální) strukturou, mají údaje týkající se průměrného věku, průměrných výšek, středních výčetních tlouštěk a dalších veličin jen velmi omezenou vypovídací schopnost o skutečném stavu porostů. Stejně tak se vzrůstající bohatostí struktury ztrácejí svůj smysl i další ústřední pojmy, jako poměr věkových tříd, těžební plocha, doba obmýtní, normální zásoba podle růstových tabulek pro stejnorodé porosty, zakmenění atd. Dle ZAHRADNÍČKA (2010) nejen že nemůže být věk porostů rozhodujícím kritériem pro klasifikaci lesa obhospodařovaného výběrem jednotlivých stromů nebo skupin stromů, ale nelze ho ani v prostorově diferencovaných lesích spolehlivě stanovit. S ohledem na výše uvedené je účelné použít kontrolní metody, využívající průměrkování naplno, nebo efektivnější statistické provozní inventarizace (ZAHRADNÍČEK 2010). 3.3.2 Základní pojmy ČERNÝ (2004) zavádí několik nových pojmů v souvislosti se SPI: 20

Typ vývoje lesa (dále jen TVL) je základní jednotka pro zjišťování stavu lesa, plánování hospodářských opatření a pro kontrolu hospodaření. TVL je soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Je konstruován na základě agregace vývojově podobných, plošně zastoupených souborů lesních typů. Ve SPI se využívá systému stratifikátorů a klasifikátorů, kde stratifikátorem je TVL. Porostní typ slouží k třídění a pojmenování částí lesa, které lze popsat společnými znaky (dřevinná skladba, struktura, zdravotní stav) a které vedou ke společnému způsobu obhospodařování. Rozlišuje se současný porostní typ (aktuální porosty s podobným způsobem hospodaření) a cílový porostní typ (dlouhodobý cíl pěstování lesa charakterizovaný cílovou dřevinnou skladbou, strukturou apod.). Segment porostního typu (dále jen SPT) je část porostního typu, která se podle porostní výstavby, struktury, případně podle věku apod. odlišuje od sousedních částí lesa a která se bude po určitou dobu stejně nebo obdobně obhospodařovat. 3.3.3 Podstata SPI SPI je prováděna na síti trvalých inventarizačních ploch, které pokrývají celé území LHC. Na těchto inventarizačních plochách jsou zjišťovány dendrometrické veličiny jednotlivých stromů, které statistickým výpočtem vztahuje na širší územní jednotky, tj. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (TVL) a pokud je to možné i na soubory porostních skupin se stejným současným typem porostu (ZAHRADNÍČEK 2010). Kromě zmíněného zjišťování dendrometrických veličin lze na inventarizační ploše hodnotit celou řadu dalších údajů. Co všechno se bude na plochách měřit, záleží na požadavcích vlastníka lesa. Vyhodnocované údaje zahrnují základní údaje o porostních zásobách, středních porostních veličinách, údaje tloušťkového rozložení, výškového rozpětí a další intervalové charakteristiky. Všechny vyhodnocené údaje jsou doplněny hodnotou udávající přesnost na dané hladině pravděpodobnosti (ČERNÝ a kol. 2007). Jak již bylo výše uvedeno, základní jednotkou pro zjišťování stavu lesa je TVL. Z provozního hlediska je nutné si uvědomit, že čím menší budou v zařizovaném hospodářském celku rozlohy jednotlivých TVL (tzn. čím více TVL bude na daném 21

hospodářském celku), tím hustší musí být síť inventarizačních ploch a tím i vzrostou náklady na provedení inventarizace (ČERNÝ 2004). ČERNÝ (2004) dále uvádí, že teprve při vzájemném porovnání dvou po sobě jdoucích inventarizačních šetření na trvalých inventarizačních plochách poskytne SPI důležité informace o vývoji lesa a o změnách jednotlivých sledovaných charakteristik včetně informace o běžném přírůstu zásob. Hodnota údajů získaných při provozní inventarizaci narůstá se vzrůstajícím počtem opakovaných šetření. SPI využívá principu náhodného výběru, který patří mezi metody statistické indukce, kde dochází k zobecnění statistických výsledků získaných zpracováním určitého statistického souboru na rozsáhlejší soubor. Na základě náhodného výběru se využívá odhadu parametrů na celý základní soubor (ZAHRADNÍČEK 2010). 3.3.4 Náležitosti LHP zpracovaného metodou SPI Náležitosti LHP zpracovaného metodou SPI vychází také z Vyhlášky MZe ČR č. 84/1996 Sb., sestává tedy z textové části, hospodářské knihy a lesnických map. 3.3.4.1 Textová část Podoba textové části je ve své podstatě shodná s podobou textové části LHP zpracovaného klasickou metodou. Jsou tu navíc údaje týkající se vymezených TVL, porostních typů a jejich segmentů a směrnice hospodaření jsou vypracovány pro jednotlivé TVL. Při zhodnocení údajů o stavu lesa jsou uvedeny nejdůležitější výstupy SPI pro LHC, TVL a porostní typy. Vyhodnocení a metodika SPI jsou součástí příloh textové části. 3.3.4.2 Hospodářská kniha V této části LHP se také jako u klasické metody uvádí údaje o stavu lesa, návrh hospodářských opatření a plochová tabulka. Hospodářská kniha se skládá ze dvou částí, tzv. levá strana obsahuje údaje o stavu lesa a plán hospodářských opatření, tzv. pravá strana slouží k evidenci hospodářských opatření po jednotlivých letech platnosti LHP (ČERNÝ 2004). Údaje o stavu lesa se při klasické metodě zjišťovaly pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa, tedy porost, porostní skupinu nebo etáž, kdežto v tomto případě jsou 22

hlavními jednotkami zjišťování stavu lesa TVL, porostní typy a případně jejich segmenty. Jednotky prostorového rozdělení lesa zůstaly zachovány jako při klasické metodě, jen jejich význam se v některých případech liší. ČERNÝ (2004) popisuje jednotlivé jednotky prostorového rozdělení lesa následovně: Oddělení je nejvyšší trvalou jednotkou prostorového rozdělení lesa s orientační funkcí, maximální rozloha je 150 ha, optimální 30 50 ha. Označují se arabskými číslicemi. Dílec je trvale vymezená část lesa v oddělení s podobnými přírodními a hospodářskými podmínkami s cílem postupného dosažení jednotného způsobu hospodaření. Jeho význam vzroste se zvýšenou bohatostí struktury lesních porostů. Označují se velkými písmeny latinské abecedy. Porost je část lesa, která má shodné, či alespoň příbuzné stanovištní podmínky, směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci a určující velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Přísluší jednomu konkrétnímu TVL. Zohledňuje podobné růstové podmínky, tím se vytváří předpoklad pro podobný způsob obhospodařování. V LHC s pokročilým přírodě blízkým lesním hospodařením se předpokládá, že se časem stane nejnižší jednotkou prostorového rozdělení lesa. Označuje se malými písmeny latinské abecedy. Porostní skupina je nejnižší jednotkou rozdělení lesa. Jedná se o společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku apod. odlišuje od sousedních porostních skupin a které je možno přiřadit k jednomu konkrétnímu porostnímu typu, popř. až k jeho segmentu. Není to trvalá jednotka, porostní skupiny postupně splývají či vznikají, jak postupně zanikají či vznikají rozdíly mezi jednotlivými SPT. Předpokládá se, že časem splynou jednotlivé současné porostní typy a jejich segmenty (porostní skupiny) až na úroveň porostů. Označuje se arabskými číslicemi a pro podrobnější členění dle druhu uplatněného hospodářského opatření navíc indexem (v výchovné zásahy doporučené, x naléhavé výchovné zásahy v porostech do 40 let věku, y péče o kultury, z zalesnění). Stromové vrstvy slouží k popisu vertikální struktury lesa v rozlišení na horní, střední a spodní stromovou vrstvu (výška nad 2/3, 1/3 2/3, pod 1/3 horní výšky hlavní dřeviny cílového porostního typu ve fázi optima odpovídajícího TVL). 23

V údajích o stavu lesa se dle ČERNÉHO (2004) uvádí: - Pro každou jednotku rozdělení lesa jejich plocha v hektarech - Pro oddělení a dílec označení oddělení a dílce - Pro porosty označení porostu vyjadřující příslušnost k TVL, údaje o kategorii lesa, zvláštní statut, pásmo ohrožení lesů imisemi, informaci vyjadřující pro území zvláštní zřetel (EVL, ÚSES), označení revíru - Pro porostní skupiny se v popisné části uvádí jejich označení, příslušnost k TVL, typu porostu, případně i jeho segmentu, lesní typ, věk hlavní stromové vrstvy, přítomnost stromových vrstev, uznané zdroje reprodukčního materiálu, katastrální území a komentář. V návrhu hospodářských opatření se pro porostní skupiny v části plánovací uvádí plocha výchovných zásahů v porostech do 40 let, umístěná těžba v ploše a objemu bez rozlišení na mýtní a předmětní těžbu, zalesnění (druh dřeviny, procentický a plošný podíl), minimální podíl MZD a komentář. Při navrhování hospodářských opatření se vychází ze směrnic hospodaření pro jednotlivé TVL (ČERNÝ 2004). Plochová tabulka odpovídá obsahem plochové tabulce zařízené klasickou metodou. 3.3.4.3 Lesnické mapy Vyhotovuje se mapa obrysová, porostní, typologická, mapa hospodářských opatření, orto foto mapa, vše v měřítku 1:10 000 a dále mapa přehledová v měřítku 1:25 000. Mimo mapy zde uvedené mohou být vyhotoveny i další účelové lesnické mapy dle specifických podmínek LHC a požadavků zadavatele obnovy LHP. Zpracované výsledky SPI mohou být podkladem pro další mapová díla, např. mapa rozložení dřevin, zásob, mapa těžebních možností apod. (ČERNÝ 2004). 24

3.4 Postup vyhotovení LHP 3.4.1 Vyhotovení LHP klasickou metodou Při tvorbě LHP se v současné době využívá metoda soustavy věkových tříd. Tato metoda ale neobstojí v lesích s bohatou strukturou obhospodařovaných na principech přírodě blízkého lesa. V těchto lesích je nutné použít metody jiné, vhodné pro tento způsob hospodaření. Jedná se o zařizování lesů využívající principů kontrolních metod. Z tohoto pohledu se vylišuje hospodářská úprava lesů věkových tříd a hospodářská úprava lesů na podkladě provozní inventarizace (ČERNÝ 2004). Celý postup vypracování LHP musí být dobře organizačně zajištěn a při jeho vyhotovení se vychází z několika následujících základních zásad. Veškeré práce, související s vyhotovením LHP, je nutné provádět v souladu s platnými právními předpisy. Údaje, jež jsou obsaženy v LHP, musí být zjištěné jednotným a objektivním způsobem. Při pracích na LHP se musí využívat poznatků lesnické vědy, techniky a praktických zkušeností. LHP by měl umožnit jednotnou sumarizaci důležitých údajů o hospodářském stavu lesů, jejich těžebních možnostech a plánovaných úkolech. Jednotlivé dílčí práce potřebné k vyhotovení LHP na sebe mají navazovat. Začíná se přípravnými pracemi, následuje popis porostu, získané údaje se zpracují a vytvoří se LHP s výše uvedenými náležitostmi (DOLEŽAL, KORF, PRIESOL 1969). 3.4.1.1 Přípravné práce Předmětem přípravných prací je na základě podkladových materiálů identifikovat lesní majetek a posoudit jeho současný stav. Jako podkladových materiálů se dle SIMONA, KADAVÉHO, MACKŮ (1998) využívá výpis z katastru nemovitostí (obsahuje soupis vlastníků, jejich číselný kód, označení katastrálního území, čísla parcel, výměru a druh pozemku), katastrální mapa (jedná se o zákres parcel, jejich číselné označení a identifikační číslo vlastníka), mapa hospodářská a státní mapa odvozená, obrysová nebo porostní mapa, typologická mapa, hospodářská kniha, výstupy z OPRL, geografická data (jedná se např. o výškopis, vrstevnice, vodní toky) a záměry a požadavky vlastníka. Co se týče posouzení současného stavu lesního majetku, jedná se o posouzení lesního porostu včetně jeho prostředí. Jako podkladový materiál je pro toto šetření využíváno výstupů z OPRL. Zohledňuje se zde hledisko ochrany lesa (jeho zdravotní stav), dále 25

zde jsou uplatněny aspekty týkající se charakteristiky stanoviště (typologický průzkum), funkce lesa (kategorizace lesa, vyjádření veřejného zájmu), zpřístupnění lesa (šetření lesní dopravní sítě) nebo návrhu směrnic hospodaření (MACKŮ 2013). Typologický průzkum je základním podkladem pro vymezení kategorií lesů, HS a RSH. Informace z šetření o ochraně lesů se využijí při stanovení očekávané nahodilé těžby (pro odvozování výše předmětních těžeb), při sestavování RSH pro HS, při stanovení reálných lhůt k zalesnění a zajištění lesních porostů, při odhadu sortimentace nebo výpočtu výše ztrát. Přitom se využívá údajů o výskytu škodlivých činitelů v minulosti a současnosti, příčinách a rozsahu poškození lesních porostů, prostředcích a účinnosti provedených ochranných a obranných opatření, očekávaném ohrožení lesa a očekávaném rozsahu škod a ztrát (ŠTIPL 1997). Dle Vyhlášky MZe ČR č. 84/1996 Sb., je možné provést tzv. základní šetření a to v případech, hrozí-li střet zájmů oprávněných osob. Zde mohou právnické a fyzické osoby a orgány státní správy uplatnit své připomínky a požadavky na zpracování plánu. V rámci tohoto základního šetření mohou být předběžně navrhovány a odsouhlaseny výjimky podle 31 odst. 2 a 33 odst. 4 lesního zákona (jedná se o udělení výjimky ze stanovené velikosti nebo šířky holé seče a výjimky pro provedení mýtní úmyslné těžby v lesních porostech mladších 80 let) a RSH. Základní šetření je pro vlastníka lesa důležité, protože zde může nejlépe ovlivnit zásady budoucího hospodaření. K provedení základního šetření je zpracovatelem LHP vypracována tzv. předběžná zpráva, která má obsahovat důvod proč a na jaké období má být vypracován nový LHP (s uvedením platnosti dosavadního LHP a požadavkem návaznosti na nový LHP), stručný popis zařizovaného LHC, stručný přehled stavu lesa, dosavadního hospodaření a jeho výsledků (údaje o hlavních dřevinách, hospodářském tvaru a způsobu, době obmýtí a kategorizaci lesa, realizovaných těžbách v průběhu decennia v porovnání s těžebním předpisem, údaje o rozsahu provedeného zalesnění, o provedené ochraně proti zvěři, buřeni, hmyzu), přehled provedených průzkumů a jejich souhrnných výsledků, kategorizaci lesa, návrh HS a RSH, návrh na pozvání zainteresovaných fyzických a právnických osob a orgánů státní správy k základnímu řízení, pokyny pro vypracování nového LHP (pokyny pro zjišťování stavu lesa, měření zásob, zpracování map, odvození těžebního etátu a umístění těžeb, navrhnou se termíny provedení a dokončení prací). Zpracovatel LHP by se měl před sepsáním předběžné zprávy sejít 26

s odborným lesním hospodářem, vlastníkem lesa a orgánem státní správy ke konzultaci, k dosažení shody názorů v určitých problémech. Základní šetření se provede v jarním období, jehož se zúčastní dotčené osoby a orgány státní správy. Výsledkem je stanovení zásad a postupu vypracování LHP. Je sepsán základní protokol, jenž obsahuje připomínky a požadavky na zpracování LHP. Po schválení LHP je součástí příloh všeobecné části LHP (ŠTIPL 1997). Vypracování předběžné zprávy sice není povinnou záležitostí, přesto však taxační kanceláře mnohdy přikročí k jejímu vypracování z vlastní iniciativy, zejména z toho důvodu, aby se předešlo různým nesrovnalostem při tvorbě LHP. To se týká především terénních prací při popisu porostu, kdy jsou předem určeny zásady vlastního sběru dat a při provádění výpočtů. Je to v podstatě záruka, že jednotlivé zvolené postupy nebudou později nějakým způsobem napadnutelné, vlastník lesa s ní byl srozuměn (případně navrhnul vlastní požadavky) a souhlasil s ní (KNEIFL 2013 ústní sdělení). 3.4.1.2 Vylišení jednotek prostorového rozdělení lesa Pečlivě provedené rozdělení lesa na jednotlivé jednotky usnadňuje přehled a orientaci v lese, na lesnických mapách i v hospodářské knize (KORF 1955). Účelným rozdělením lesa se vytvoří vhodné prostorové rámce, ve kterých lze dobře zjistit stav lesa, hospodářsko úpravnicky plánovat, provozně hospodařit a hospodaření kontrolovat a evidovat (NEUMAN, VOJTĚCHOVSKÝ 1972). Dle ÚHÚLU (1963) musí prostorové rozdělení lesa odpovídat nejnovějším poznatkům lesnické vědy a techniky v oblasti pěstování, obnovy, dopravy a ochrany, aby přispívalo ke zkvalitňování lesního hospodářství. Nejprve je nutné provést aktualizaci lesnické mapy. Využije se k tomu obrysová mapa v měřítku 1:5 000 z předešlého LHP a jako podklad poslouží také letecké snímky a lesní hospodářská evidence. Nejdříve se zkontrolují hranice celého majetku, dále katastrální hranice a následně se provede zpřesnění vedení hranic jednotlivých jednotek rozdělení lesa. Do obrysové mapy jsou při procházení lesním porostem zakreslovány změny dle aktuálního stavu. Provede se revize hranic veškerých jednotek rozdělení lesa, v terénu se na stromech většinou vyznačí hranice oddělení a dílce. Hranice se v případě zřetelného průběhu značí v lomových bodech, případně i v průběhu rovné hranice. U nezřetelného průběhu se kromě značení lomových bodů značí místa mezi nimi, přičemž musí být vidět z jedné značky na druhou. Hranice oddělení a dílců se vyznačují 27

po zřetelných terénních liniích, jako jsou cesty, vodní toky, hřebeny, průseky. Hranice dílců se vylišují především na základě typologické mapy. V lesích obhospodařovaných na základě věkových tříd se porosty vylišují podle věku. Porostní skupiny se vylišují pro části porostů, u nichž se v důsledku vývoje rychle mění hranice (nestejnověké nárosty a mlaziny z nich vzniklé) a pro plošně málo významné části lesa, které nejsou vylišeny jako porost (odlišné zakmenění, druhová skladba). Pracovní mapa, do které jsou zakreslovány změny, slouží pro následné digitální zpracování mapy v kanceláři. Pracovní mapa se naskenuje, souřadnicově připojí na rastr obrysové mapy a provádí se dále výpočty ploch zakreslených jednotek prostorového rozdělení lesa a přiřadí se jim atributy. Dle katastrální mapy jsou zkontrolovány tvary parcel s jednotkami prostorového rozdělení lesa a ověřeno, zda katastrální hranice nerozděluje porosty, resp. porostní skupiny. Hranice porostů nebo porostních skupin musí respektovat hranice katastrálních území. Do mapy se zakreslí nové lesní cesty, skládky apod. (ŠTIPL 1997). Z leteckých snímků lze získat kromě hranic jednotek rozdělení lesa a jiných liniových prvků (např. lesní cesty, vodní toky) informace o nezalesněných plochách, místech, kde proběhla nějaká kalamita. Mimo tyto informace lze na základě leteckých snímků odhadovat zastoupení dřevin, věk a věkové rozvrstvení od holin, kultur až po mýtní porosty nebo zakmenění na základě podílů ploch zakrytých korunami a ploch volných. Snímky mohou dále posloužit při plánování metod určování zásoby porostů, lze odvodit směr a postup těžeb (NEUMAN, VOJTĚCHOVSKÝ 1972). KADAVÝ, MAZAL, SIMON (2011) uvádějí, že se při zpracování LHP klasickou metodou využívají letecké snímky ve velmi omezené míře. Jsou spíše využívány barevné ortofoto snímky pro hodnocení změn charakteru lesa, např. vymezení holých ploch a jejich zákres, okulární hodnocení porostu po zásazích, proředění apod. 3.4.1.3 Popis porostu Popis porostu je jednou z nejdůležitějších prací při vyhotovování LHP. Popis porostu je postup, při kterém taxátor provádí práci v terénu, v lesním porostu, za účelem zjištění současného stavu a naplánování nezbytných hospodářských opatření. Jedná se o vlastní sběr údajů o porostu, sloužící k stručnému popisu nejnižších jednotek prostorového rozdělení lesa, ke stanovení závazných ustanovení LHP, pro určení základních hospodářských opatření vztahujících se k nejnižší jednotce prostorového rozdělení lesa. Při popisu porostů se využívá také údajů z předchozího LHP a lesní hospodářské 28