Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Ekonomika a Management Společná evropská platební oblast SEPA Diplomová práce Autor: Bc. Ilona Heinschová, DiS. Finance Vedoucí práce: doc. Ing. Antonín Peltrám, CSc. Praha Leden 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 31. 1. 2009 Ilona Heinschová

Poděkování Děkuji vedoucímu mé diplomové práce panu doc. Ing. Antonínu Peltrámovi, CSc. za odborné vedení a cenné informace, které mi poskytoval při zpracování diplomové práce.

Anotace: Společná evropská platební oblast (SEPA) je projekt, jehož cílem je sjednocení finančních trhů v rámci Evropské unie a přidružených států. Cílem projektu je umožnit provádění plateb napříč Evropou za stejných podmínek, doby zpracování a poplatků jako u plateb prováděných v tuzemsku. Kromě sjednocení právních norem projekt SEPA určil čtyři platební nástroje, u kterých dojde ke sjednocení podmínek. Jedná se o bezhotovostní úhrady, přímé inkaso, platební karty a hotovost. Na začátku roku 2008 byly spuštěny bezhotovostní úhrady a v současnosti se intenzivně pracuje na přímých inkasech. Důležitým mezníkem je zavedení směrnice o platebním styku, která sjednotí podmínky pro provádění platebního styku. Ve své diplomové práci se zabývám vznikem projektu, jednotlivými platebními nástroji a právními normami upravujícími platební styk v rámci Evropské unie. Dále popisuji, jak jsou platební nástroje SEPA zaváděny v České republice. Anotation: The Single European Payment Area (SEPA) is a project aimed at unifying the financial markets within the European Union (EU) and affiliated countries. The aim of the project is to allow payment transactions anywhere in Europe with the same conditions, processing time and charges as payments made domestically. In addition to the unification of legal norms the SEPA project establised four payment instruments to unify the conditions. These instruments are credit transfers, direct debits, credit cards and cash. At the beginning of 2008 credit transfers were launched and intensive work is currently being done on direct debits. An important landmark is the introduction of guidelines for the payment system which unifies the payment conditions. In my thesis I address the formation of the project, the individual payment instruments and the legal norms governing the payment system within the EU. I also describe how the payment instruments of SEPA are implemented in the Czech Republic.

Obsah: Úvod... 7 1 Společná evropská platební oblast SEPA... 10 2 Vznik SEPA... 17 2.1 Evropská platební rada... 17 2.2 Pracovní skupiny SEPA a jejich zaměření... 19 2.3 Zavedení SEPA... 22 2.4 Náklady na zavedení SEPA... 24 3 Právní rámec... 27 3.1 Směrnice č. 97/5/ES... 28 3.2 Doporučení č. 97/489/ES... 30 3.3 Nařízení č. 2560/2001/ES... 31 3.4 Směrnice č. 2007/64/ES... 33 4 Bezhotovostní úhrady... 39 4.1 Výhody zavedení SEPA bezhotovostních plateb... 44 4.2 Průběh zpracování plateb... 46 4.3 Doplňkové služby... 49 5 Inkaso... 50 5.1 Náležitosti pro zpracování přímého inkasa... 52 5.2 Detailní popis zpracování přímého inkasa... 54 5.2.1 Pravidla pro provádění přímých inkas SEPA B2C... 55 5.2.2 Zpracování SEPA inkasa mezi právnickými osobami B2B... 56 5.2.3 Důvody neprovedení/stornování přímého inkasa... 57 6 Platební karty... 59 7 Hotovost... 63 8 Zavedení SEPA v České republice... 66 8.1 Implementace směrnice v České republice... 67 8.2 Česká republika a implementace jednotlivých služeb... 72 8.2.1 Bezhotovostní úhrada... 72 8.2.2 Inkaso... 74 8.2.3 Platební karty... 76 Závěr... 79 Seznam použité literatury... 82 5

Seznam tabulek... 84 Seznam obrázků... 84 Seznam grafů... 84 Seznam schémat... 85 Seznam příloh... 85 6

Úvod Fenoménem světa na přelomu starého a nového tisíciletí je globalizace zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Jak postupně dochází ke slučování jednotlivých firem v globálním měřítku, tak dochází i ke sjednocování jednotlivých států v mezinárodní uskupení. Postupným rozšiřováním Evropské unie (EU) dochází ke sjednocení politického i ekonomického rozvoje jednotlivých států. Cílem mé práce není popis Evropské unie a jejího fungování, ani zhodnocení, zda členství států v Evropské unii, se všemi důsledky, má pozitivní či negativní vliv pro další rozvoj České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. Cílem mé diplomové práce je seznámit se s náplní projektu SEPA a zároveň v praktické části uvést jednotlivé nástroje SEPA a popsat zavedení SEPA v České republice. Jedním z nejvýznamnějších úspěchů v historii evropské integrace je zavádění jednotného vnitřního trhu. Tento proces není však ještě ukončen. Stále není plně vyřešen bezbariérový pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu po celé Evropské unii. Zavedení jednotné měny euro v roce 1999 a tím i zrušení národních měn v některých členských zemích Evropské unie bylo jedním ze základních kroků k zajištění plné integrace evropského finančního trhu. K zavedení společné evropské měny však nedošlo ve všech členských státech Evropské unie. Ani Česká republika není v tomto případě výjimkou. Následným a logickým krokem po zavedení společné měny euro je sjednocení na poli platebních nástrojů s cílem odstranění odlišných podmínek v jednotlivých zemích, kde je zavedena stejná měnová jednotka euro, ale taktéž v zemích, které se v rámci Evropské unie chtějí přidat ke sjednocení podmínek platebních nástrojů, ačkoli nemají ještě zavedenu společnou měnu euro. Používání bezhotovostních platebních nástrojů v rámci Evropské unie v posledních letech roste. Evropská centrální banka (European Central Bank - 7

ECB) 1 vydala dne 16. listopadu 2007 statistiku využívání platebních systémů, vypořádání cenných papírů za všechny země Evropské unie za rok 2006. V rozmezí let 2000 2006 vzrostl počet bezhotovostních transakcí v rámci Evropské unie v průměru o 7 % ročně, přičemž hodnota těchto transakcí vzrostla průměrně o 5% ročně 2. Z těchto statistik vyplynuly i další zajímavé poznatky. Mnohem rychleji roste počet transakcí provedených platebními kartami (nárůst o 15% ročně) než bezhotovostních úhrad nebo přímých inkas (jak bezhotovostní úhrady, tak inkasa vzrostly o 8 %). Jednotlivé platební nástroje a počet transakcí zobrazuje graf č. 1. Graf č. 1: Použití platebních nástrojů nebankovními institucemi v EU (2000-2006) Zdroj: ČNB, dostupný z: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/ps_eu_2006.html, dne 2.1. 2009 S rostoucím trhem a rušením hranic států Evropské unie v rámci Shengenského prostoru je nutné začít řešit využití platebních nástrojů nejen na národní úrovni, ale především na mezinárodní úrovni. Cílem projektu SEPA (Společná evropská platební oblast, Single European Payment Area 3 ) je vytvoření společného evropského finančního trhu bez hranic, 1 Evropská centrální banka (ECB) je centrální bankou pro evropskou jednotnou měnu euro. Hlavním cílem ECB je péče o kupní sílu eura, tedy o cenovou stabilitu v eurozóně. Eurozóna se skládá z šestnácti států Evropské unie, které od roku 1999 zavedly euro. 2 Zdroj: ČNB, dostupný na http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/ps_eu_2006.html, Statistika platebních nástrojů a platebních a vypořádacích systémů v EU (údaje za rok 2006), dne 2.1.2009 3 V odborných textech je možné se setkat s mírně odlišným významem pojmu SEPA. Jak je uvedeno v zadání této diplomové práce, jedná se o Single European Payment Area (Společná evropská platební oblast, též je možné se setkat s překladem Jednotný evropský platební prostor). Avšak odborníci z řad pracovníků bank označují SEPA jako Single Euro Payments Area Jednotný eurový platební prostor. 8

jež předpokládá sjednocení platebního styku v eurozóně a to takovým způsobem, že veškeré platby v euro budou považovány za tuzemské a tak zanikne rozdělení plateb na přeshraniční a tuzemské. Projekt SEPA je především regulativním zásahem do finančního prostoru Evropské unie. Vstup jednotlivých bank a finančních institucí do projektu vyžaduje jak úpravu bankovních postupů, tak i úpravu legislativy na národní úrovni. V dalších kapitolách se budu věnovat vzniku projektu SEPA, legislativním úpravám platebního styku, jednotlivým platebním nástrojům SEPA a na závěr i zhodnocení zavádění platebních nástrojů SEPA v České republice. 9

1 Společná evropská platební oblast SEPA Evropská platební rada 4 (European Payments Council - EPC) definuje Společnou evropskou platební oblast SEPA Single Euroean Payment Area následovně: Společná evropská platební oblast (SEPA) bude oblastí, kde budou občané, firmy a další ekonomické subjekty schopné provádět a přijímat platby v eurech v rámci Evropy, a to jak přeshraniční, tak vnitrostátní za stejných základních podmínek, práv a závazků bez ohledu na své sídlo. SEPA projekt je řízen Evropskou komisí 5 (European Commission EC) a Evropskou centrální bankou pracujících v eurosystému a je podporován Evropskou platební radou, která zastřešuje evropský platební sektor. Přičemž vytvoření jednotného integrovaného platebního prostředí pro euro v souladu s hospodářskou a měnovou unií je jejich hlavní veřejnou politickou iniciativou. SEPA je největší projekt, který se zabývá platebními nástroji napříč celou Evropskou unií. Prioritou je realizace projektu v eurozóně, v současnosti 16 zemí (od 1. ledna 2009 je do eurozóny zahrnuta i Slovenská republika), kde programové změny týkající se platebních nástrojů, které jsou určeny tímto projektem, radikálně ovlivňují jejich domácí platební prostředí. Shodným procesem projdou i další země, které budou euro teprve zavádět. SEPA pravidla budou moci být uplatňována v 31 zemích: Země EHP (Evropský hospodářský prostor) + Švýcarsko. SEPA pravidla dobrovolně akceptují dále Francouzská Guayana, Guadeloupe, Martinique, Réunion, Gibraltar. Evropský hospodářský prostor tvoří země Evropské unie (EU) + Island, Lichtenštejnsko, Norsko. 4 Evropská platební rada je rozhodovacím a koordinačním orgánem evropského bankovnictví v oblasti platebního styku. Vznik Evropské platební rady a její cíl je detailně popsán v kap. 2.1. 5 Evropská komise je nezávislým, kolektivním výkonným orgánem EU reprezentujícím nadnárodní zájmy Společenství jako celku. 10

Evropská unie je složena ze zemí eurozóny + Česká republika, Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Švédsko, Velká Británie, Bulharsko, Rumunsko. Do eurozóny jsou zahrnuty tyto státy: Belgie, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovenská republika, Španělsko, Malta a Kypr. Jak již bylo uvedeno, cílem projektu SEPA je zlepšení efektivity mezinárodních plateb a současně vývoj finančních nástrojů, standardů, postupů a infrastruktury tak, aby docházelo ke snížení nákladů. Základní prvky projektu SEPA: jednotná měna jednotný soubor platebních nástrojů o bezhotovostní úhrady o přímé inkaso o platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet efektivní infrastruktura pro platební styk v eurech jednotné technické normy jednotné provozní postupy harmonizovaný právní základ průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na spotřebitele Zavedení projektu SEPA probíhá v několika etapách. Harmonogram SEPA, neboli cestovní mapa SEPA, je rozdělen do etapy plánovací, prováděcí a migrační. V tuto chvíli se SEPA nachází ve fázi migrační, neboť spousta úkolů byla již vykonána. Detailnější popis jednotlivých etap uvádím v kapitole 2.3 Zavedení SEPA. Dále uvedený obrázek zobrazuje základní vizi projektu SEPA. Projekt SEPA je spolupráce mezi jednotlivými účastníky, přičemž tato spolupráce vyžaduje určité nástroje, pravidla a standardy. Zároveň musí být ustanoveny instituce, které budou tyto činnosti zajišťovat (např. Evropská platební rada). 11

Obrázek č. 1: SEPA obecný přehled Zdroj: EPC, dostupný z http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=sepa_vision, dne 27. 10. 2008 Zavedení projektu SEPA tedy vyžaduje spolupráci mezi těmito sektory: Evropský bankovní sektor, který odpovídá za restrukturalizaci platebních systémů v eurozóně. Toto si v krátkém období vyžádá značné náklady, avšak ve střednědobém až dlouhodobém horizontu zajistí úspory nákladů na platební styk v eurozóně a přinese nové zdroje příjmů (např. za zavedení a poskytování elektronické faktury tzv. e-voicing). Bankovní sektor vytvořil instituci regulatorní orgán Evropskou platební radu (EPC), která bude projekt SEPA řídit. Evropský sektor zúčtování a vypořádání, jehož cílem je pomocí nástrojů SEPA zajistit dosažitelnost všech příjemců plateb v eurozóně. Na této činnosti se podílí několik poskytovatelů infrastruktury jako např. zpracovatelé platebních karet, Evropská asociace automatizovaných clearingových středisek atd. Podniky v eurozóně - podniky, obchodníci, malé a střední firmy, které se podílejí na přípravě norem, jejichž účelem je omezit zásahy pracovníků při zúčtování plateb (od fakturace až po přiřazení platby k faktuře). Finanční ředitelé podniků jsou organizováni v Evropském sdružení finančních ředitelů podniků (EACT). Společnost Atos Consulting and Deloitte provedla v roce 2008 průzkum studii o informovanosti a připravenosti mezi podniky a veřejnými organizacemi na SEPA v eurozóně 6. Většina podniků, veřejných institucí pocházela ze sektoru finančních služeb (23 %). Druhým největším 6 Zdroj: SEPA Survey 2008, dostupný z http://www.eact.eu/content/view/124/56/, dne 19. 12. 2008. 12

zástupcem byl sektor zpracovatelského průmyslu (19 %). Z hlediska působení na zahraničních trzích většina dotazovaných působí na celosvětových trzích (49 % celosvětové trhy a 22 % na celoevropských trzích). 83 % dotazovaných společností uvedlo roční obrat vyšší než 100 mil. EUR. Jednou z mnoha zajímavých informací vyplývajících z průzkumu je, že 56 % dotázaných společností se vyjádřilo kladně k tomu, že je banky kontaktovaly ohledně SEPA, přičemž jen 4 % společností o projektu SEPA nic nevědělo. Na otázku, zda společnosti samy kontaktovaly svou banku, odpovědělo 49 % zástupců společností ano. Orgány veřejné správy a spotřebitelé, kteří budou uživateli nových platebních nástrojů SEPA. Vlády a orgány veřejné správy provádějí velké množství operací, které souvisejí s důchody, sociálním zabezpečením a dalšími dávkami. Tyto orgány by měly být první, kteří podpoří projekt SEPA. Projektu SEPA se účastní veřejné orgány a instituce jako je Eurosystém (ECB a národní banky eurozóny), Evropská komise (jejíž strategie je zaměřena na odstranění překážek na vnitřním trhu a zjednodušení podmínek) a vnitrostátní orgány (s rozvojem projektu by se měly intenzivně zapojovat do příprav nástrojů SEPA). Projekt SEPA má mít vliv na všechny zainteresované strany, neboť vedle nových možností přináší i nové úkoly. Zejména vzroste konkurence, eurozóna se stane integrovaným trhem, na němž poskytovatelé budou moci nabízet služby bez omezení. Výhody pro jednotlivé skupiny jsou následující: 1) Spotřebitelé platební nástroje budou k dispozici v celé eurozóně a usnadní tak spotřebitelům provádění platebního styku. Spotřebitelé budou potřebovat jen jeden bankovní účet. Jeden účet bude sloužit pro tuzemský i přeshraniční platební styk. Tzn. z tohoto účtu budou moci spotřebitelé provádět bezhotovostní úhrady kdekoli v eurozóně stejně snadno jako doma. Spotřebitelé tak ušetří na poplatcích, neboť nebudou potřebovat více bankovních účtů. Používání platebních karet bude efektivnější. Spotřebitelé tak budou moci využívat jednu platební kartu pro všechny platby v eurech. Tím dojde k potlačení využívání hotovosti. 13

Inovativní služby lze nabízet spotřebitelům bez ohledu na hranice států. Dlouhodobým cílem bankovního sektoru je dosáhnout stavu, kdy se budou platební nástroje SEPA využívat pouze v elektronické podobě. Tyto platby pak bude jednodušší propojit se službami s přidanou hodnotou, které usnadní život jak spotřebitelům, tak i obchodníkům. K těmto službám patří elektronická fakturace, iniciace platby prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu, elektronické letenky, oznámení o připsání prostředků nebo elektronické přiřazení platby k faktuře. Nesporná výhoda spočívá v ušetření času při vyřizování plateb. Bezhotovostní platební styk je levnější, zavedení elektronické fakturace ušetří pracovní síly. 2) Obchodníci mezi spotřebiteli je rostoucí obliba placení pomocí platební karty. Platební karty nahrazují placení v hotovosti a šeky. Dá se říci, že zejména využívání šeků je v současné době na ústupu. (V České republice šeky nikdy nepařily mezi oblíbené platební nástroje.) Proto je cílem podporovat využívání právě platebních karet v budoucnu (jak debetních, tak kreditních platebních karet). K přijímání plateb provedených platebními kartami musí mít obchodník uzavřenou smlouvu s bankou, která za něj zpracuje údaje o platbě a držiteli karty a předá je prostřednictvím infrastruktury pro vypořádání kartových operací bance, u níž má spotřebitel vedenu kartu. Zde projekt SEPA nabízí: Příjemci budou moci zpracovat veškeré kartové operace, které splňují parametry SEPA, a to i mezi státy. V prostředí SEPA budou mít obchodníci možnost si vybrat libovolného příjemce, který jejich platby prováděné prostřednictvím platební karty zpracuje. Tím se zvýší konkurence a sníží se náklady. Terminály, které budou mít obchodníci, budou stále více standardizovány. Díky tomu bude možné si vybírat z většího počtu poskytovatelů terminálů a obchodníci budou mít možnost na jednom terminálu přijímat více druhů platebních karet. Silnější konkurence mezi kartovými systémy by měla také vést ke snížení poplatků. 3) Podniky podnikatelům SEPA může zjednodušit život v rámci správy plateb. Podniky budou moci mít jeden účet v eurech, který jim umožní centrálně z jednoho účtu za využití platebních nástrojů SEPA provádět transakce v eurech. Zpracování plateb se zjednoduší, neboť veškeré příchozí a odchozí platby budou využívat stejný formát. Spojením plateb s řízením své 14

likvidity do jednoho místa ušetří podniky, které působí v celé eurozóně, náklady a čas. Služby s přidanou hodnotou, jako jsou elektronické fakturace a elektronické řízení plateb, pomohou podnikům zpracování plateb dále optimalizovat. Dnes jsou tyto služby nabízeny pouze na vnitrostátní úrovni, protože přeshraniční platby ztěžuje různorodost platebních formátů. Standardizovaná pravidla SEPA tento provoz umožní. 4) Banky díky novým platebním nástrojům a infrastruktuře SEPA banky získají řadu výhod: Banky budou moci rozšířit pole své působnosti a podnikat v celé eurozóně, protože nabízené služby budou jednodušší. Navíc mohou banky své podnikání rozšířit i o služby s přidanou hodnotou, tzv. doplňkové služby. Díky projektu SEPA dojde k posílení evropské integrace a tržní efektivity. Sladěním podmínek, které upravují provádění plateb, poskytne SEPA jednotný soubor pravidel, rovnocenný a otevření přístup, transparentnost, dosažitelnost a interoperabilitu, která posílí konkurenci a umožní tak bankám sjednávat s poskytovateli služeb nejlepší podmínky. Nařízení č. 2560/2001/ES o přeshraničních platbách v euro zavedlo zásadu, že poplatky za přeshraniční platby v eurech a poplatky za platby prováděné v eurech uvnitř členského státu budou rovnocenné 7. Tím se vytvořila nerovnováha mezi bankovními poplatky a náklady na přeshraniční platební styk. Tu lze překonat pouze tím, že zpracování a vypořádání přeshraničních plateb bude upraveno tak, aby bylo prováděno stejně efektivně a levně jako vnitrostátní platby. Což je také hlavním cílem projektu SEPA. 5) Poskytovatelé infrastruktury oddělení správy systémů od poskytovatelů infrastruktury zvýší konkurenci mezi poskytovateli infrastruktury (např. mezi automatizovanými clearingovými středisky a zpracovateli platebních karet): Poskytovatelé infrastruktury nebudou vázáni hranicemi států, ale díky SEPA budou mít možnost poskytovat své služby v celé eurozóně. 7 Evropská komise schválila dočasně bankám, aby si mohly za určité transakce účtovat vyšší poplatky. Důvodem je stimulovat hladký přechod na SEPA. Jedná se dočasné opatření. 15

Vzhledem k jednotným technickým normám bude možné dosáhnout interoperability, tj. propojení mezi jednotlivými poskytovateli infrastruktury. Zpracovatelé platebních karet budou moci obsluhovat různé kartové systémy a příjemce z celé eurozóny. Přechod na systém SEPA by měl pro zákazníky představovat co nejmenší dopad v závislosti na druhu služby, kterou budou banky nabízet. Určité následky však zákazníci pocítí při výměně vnitrostátních platebních nástrojů za nástroje SEPA. Jedná se zejména o výměnu tuzemského čísla běžného účtu za mezinárodní číslo účtu (IBAN) a identifikačního kódu banky (BIC) 8. Změnu doznají určitě i formuláře pro zadávání plateb. 8 V České republice byl již IBAN pro přeshraniční a zahraniční platby zaveden. Zároveň banky, které již k SEPA přistoupily, pozměnily některé své formuláře. 16

2 Vznik SEPA Evropská komise v roce 2001 schválila nařízení č. 2560/2001/ES, o přeshraničních platbách v euro, které mělo za úkol regulovat chování bank v oblasti platebního styku a samozřejmě jejich cenové politiky. V rámci této úpravy Evropská komise prohlásila, že je to pouze první krok a tím nevylučuje, že bude pokračovat v dalších úpravách. Toho se ujaly banky v zemích EU 15 a prohlásily, že by chtěly tuto iniciativu převzít a postupovat v souladu s Evropskou komisí, ale formou samoregulace. 2.1 Evropská platební rada Z iniciativy evropských bankovních sdružení EACB (European Association of Cooperative Banks), ESBG (European Savings Banks Group), FBE (European banking Federation), EBA (Euro Banking Association) a 42 evropských bank v červnu 2002 v reakci na existenci nové společné měny euro a vydání nařízení č. 2560/2001/ES, o přeshraničních platbách v euro, vznikla Evropská platební rada (European Payment Council - EPC). Tato rada je rozhodovacím a koordinačním orgánem evropského bankovnictví v oblasti platebního styku, jehož účelem je vytvoření SEPA. Projekt SEPA tedy vytváří podmínky k tomu, aby se všechny platební transakce chovaly jako domácí a tím přestaly existovat rozdíly mezi domácími a přeshraničními platbami. Cílem Evropské platební rady je vytvoření takových nástrojů a systémových řešení, které umožní občanům eurozóny a výhledově celé Evropy 9 provádět základní transakce platebního styku ve společné měně s jedním účtem a jednou platební kartou v kterékoli zemi za stejných podmínek a poplatků jako v domovské zemi. Záměr realizace SEPA byl specifikován v Bílé knize 10 : Eurozóna naše 9 Tu EPC chápe jako EU a Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Zdroj: Měsíčník aktualit, červen 2006, dostupný z http://www.euroskop.cz/gallery/2/847-prostor_jednotnych_plateb_v_eu.pdf, dne 1. 10. 2008. 10 JEDLIČKA, Jan. Prostor jednotných plateb v EU, Speciální analýzy, Únor 2006, str. 9, dostupný z http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/sepa.pdf, dne 1. 10. 2008. 17

jednotná platební oblast a v Chartě EPC v roce 2002 touto deklarací: My evropské banky a evropské asociace sektoru poskytování úvěrů: sdílíme společnou vizi, že platby v eurozóně jsou domácí platby, spojujeme síly k implementaci této vize ve prospěch evropských spotřebitelů, průmyslu a bank, a tudíž zahajujeme naši Jednotnou platební oblast. Banky si daly za cíl vytvoření Společné evropské platební oblasti SEPA nejpozději do konce roku 2010. EPC měla při vytvoření charakter zájmového sdružení. V roce 2004 došlo k rozšíření účastnických zemí o nově přistupující země k EU. Dne 17. června 2004 se EPC transformovala na veřejně prospěšnou společnost podle belgického práva, jejímiž členy jsou zástupci bankovního sektoru všech 25 zemí EU 11. K připojení k SEPA byly pozvány i banky ze zemí Evropského hospodářského prostoru (EHP) Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Kromě Lichtenštejnska se všechny země připojily. Zároveň se členy EPC stali i zástupci tří evropských bankovních asociací. Nejvyšším orgánem EPC je Plenární zasedání EPC (EPC Plenary), které jako jediné má rozhodovací pravomoc. Plenární zasedání má 66 křesel. Byly stanoveny dvě sady kritérií pro země eurozóny a pro země mimo eurozónu. Každá země eurozóny má nárok na jedno křeslo na každých 10 milionů obyvatel a 10 milionů transakcí. Maximální počet křesel pro jednu zemi je stanoven na 7 křesel. Pro země mimo eurozónu platí dvojnásobná kritéria, přičemž maximální počet křesel je pouze pět. Důvodem rozdělení je obava, aby země mimo eurozónu nepřehlasovaly země eurozóny. Každý člen Plenárního zasedání EPC má povinnost informovat všechny subjekty ve své zemi, kterých se projekt SEPA týká, o všem, co se na jednotlivých zasedáních odehrává. Nese odpovědnost za to, že všechna schválená rozhodnutí o standardech a normách budou implementována do domácího prostředí. SEPA a její standardy tak představují samoregulační rámec evropských bank, který však nemá právní závaznost a není tedy právně vymahatelný. EPC má v současnosti 72 poslanců, kteří jsou složeni ze zástupců bank a bankovních asociací. Více než 300 odborníků je přímo zapojeno do pracovního 11 V březnu 2007 se EPC rozšířil o další země Rumunko a Bulharko, tedy na celkový počet 27 zemí. 18

programu EPC z 30 zemích a zastupují země, banky všech velikostí a sektorů úvěrových institucí v rámci evropského trhu. Následující obrázek představuje současné složení EPC. Schéma č. 1: Složení EPC Zdroj: EPC, dostupný z http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=what_is_epc, dne 10. 10. 2008 2.2 Pracovní skupiny SEPA a jejich zaměření Původní struktura pracovních skupin SEPA zahrnovala jiné pracovní skupiny, které byly v roce 2004 s ohledem na upřesnění základních programů projektu SEPA změněny. Původní struktura se skládala z následujících pracovních skupin 12 : Skupina pro obchod a klientské požadavky Skupina pro infrastrukturu Skupina pro STP 12 Zdroj: PANTŮČKOVÁ, Jitka.Platební styk v Evropské unii, str. 9, Bankovnictví č. 10/2003 dostupný z http://bankovnictvi.ihned.cz/2-13502430-900000_d-ff, dne 10. 10. 2008 nebo SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk, BIVŠ, Praha 2005, str. 328, ISBN 80-7265-072-6. 19

Skupina pro hotovost Skupina pro karty Pracovní náplně jednotlivých skupin jsou následující: 1) Pracovní skupina pro obchodní a klientské požadavky (Business & Customer Requirements WG) Tato pracovní skupina měla za úkol podporovat realizaci opatření nařízení č. 2560/2001/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních platbách v euro a zároveň přicházela s vlastními iniciativami, které měly tuto realizaci podpořit. První iniciativou bylo přijetí normy Credeuro první panevropský automatizovaný clearing pro přeshraniční kreditní transfery do částky 12.500 EUR. Tímto, na rozdíl od smluvního principu upraveného směrnicí 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních převodech, se zajistilo zvýšení efektivnosti přeshraničních platebních převodů, neboť doba pro jejich zpracování byla stanovena na maximálně tři pracovní dny, ode dne přijetí příkazu k převodu. Druhou iniciativou bylo schválení a přijetí Mezibankovní platební konvence (Interbank Convention on Payments, ICP 13 ), která umožňuje připsání celé zaslané částky na účet příjemce. K dlouhodobějším cílům patří zastavení používání šeků pro přeshraniční platební převody a vytvoření paneurového inkasního systému (Pan-Euro Direkt Debit, PDD). 2) Pracovní skupina pro infrastrukturu (Infrastructure WG) Aktivity této pracovní skupiny byly soustředěny na vytvoření provozního rámce s názvem PanEuropean-Automated Clearing House (PE-ACH), který představuje obchodní platformu pro zajištění retailových platebních nástrojů a odpovídajících služeb, stanovuje provozní předpisy a podporuje odpovídající technické řešení. Cílem této skupiny bylo vytvoření neutrální platformy, která by umožňovala přímou účast jakékoli finanční instituce působící v rámci SEPA a umožňovala efektivní zasílání platebních příkazů. (Prvním poskytovatelem, 13 Někdy je také nazývána zásady pro účtování mezibankovních poplatků. Podporuje poplatky SHA jako standardní způsob rozdělení poplatků. Zprávy o platbách v rámci SEPA by měly vycházet z formátu SWIFT. 20

který splňoval uvedená kritéria byl systém STEP 2 14, který zahájil svoji činnost 28. dubna 2003). 3) Pracovní skupina pro STP 15 (STP WG) Tato pracovní skupina řešila řadu technických otázek jako je např. zpracování plateb, které nesplňují kritéria STP či zpracování urgentních plateb. Skupina vyvíjela aktivity na podporu užívání IBAN a BIC, sledovala návratnost prostředků vložených do STP včetně způsobu úhrady mezibankovních poplatků. 4) Pracovní skupina pro hotovost (Cash WG) Tato skupina si stanovila dva základní cíle. Prvním cílem bylo sjednocení pravidel pro hotovostní operace v rámci eurozóny do roku 2006 a druhým cílem bylo výrazně omezit do roku 2010 v platebním styku používání hotovosti jako takové. 5) Pracovní skupina pro karty (Cards WG) Cílem pracovní skupiny byla podpora bank při posilování úlohy elektronických platebních nástrojů. V prvním čtvrtletí roku 2004 byl zahájen společný postup proti padělání a podvodům v oblasti elektronických platebních nástrojů a do konce roku měl být připraven návrh nové právní úpravy pro oblast platebních karet v rámci projektu SEPA. Na podzim roku 2004 došlo k reorganizaci pracovních skupin (viz schéma č. 1 Složení EPC, str. 19) s tím, že bude kladen větší důraz na elektronické platební nástroje a přímé inkaso a bude vytvořena skupina právní podpory. Nadále budou podporovány zejména tyto platební nástroje: platební příkaz k úhradě (credit transfer) přímé inkaso (direct debit) operace s platebními kartami (cards) 14 STEP 2 jde o vysoce automatizovaný systém zpracování velkého počtu plateb o nízkém objemu, přičemž platební příkazy musí být formátovány podle schválených standardů. 15 Automatizované přímé zpracování nebo plně automatické zpracování. 21

Opět byly vytvořeny pracovní skupiny, které mají za úkol podporovat a rozvíjet především výše zmíněné platební nástroje. Hlavními pracovními skupinami jsou: pracovní skupina pro inkasa pracovní skupina pro bezhotovostní úhrady pracovní skupina pro platební karty pracovní skupina pro hotovost Jednotlivým platebním nástrojům projektu SEPA se budu věnovat v samostatných kapitolách této práce. 2.3 Zavedení SEPA Od vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 došlo při směrování k integrovanějšímu evropskému finančnímu trhu k několika událostem, z nichž nepochybně nejvýznamnější bylo zavedení eura v roce 1999 a výměna národních platidel v zemích eurozóny v roce 2002. Projekt SEPA představuje další významný krok směrem k posílení evropské integrace. Cíl projektu SEPA se dá také definovat jako snaha posílit evropskou integraci konkurenceschopným a inovativním trhem služeb platebního styku pro klientské platby v eurozóně, který může nabídnout vyšší úroveň služeb a efektivnější a levnější možnosti platebního styku. Harmonogram SEPA (cestovní mapa) EPS při zavádění projektu SEPA počítá se třemi hlavními časovými úseky: plánovací etapou, prováděcí etapou a migrační fází. Tyto tři fáze tvoří tzv. cestovní mapu SEPA, kterou lze zobrazit následovně (viz obrázek č. 2). 22

Obrázek č. 2: Cestovní mapa SEPA Zdroj: ECB, dostupný z https://www.ecb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006cs.pdf, dne 1. 10. 2008 Detailní popis jednotlivých etap: První etapa Plánovací etapa začala v roce 2004 a je v současnosti téměř dokončena. Její součástí je návrh nových pravidel pro přímé inkaso, bezhotovostní platby a návrh rámců pro platební karty i pro infrastrukturu zúčtování a vypořádání. Vyvinuty jsou také nezbytné normy a specifikace bezpečnostních požadavků. Druhá etapa Prováděcí etapa byla zahájena v polovině roku 2006 a pokračovala do konce roku 2007. Byla zaměřena na přípravu a rozšíření nových nástrojů, norem a infrastruktur SEPA. V této etapě probíhá také zkušební provoz. Vnitrostátní orgány odpovědné za migraci a realizaci, které byly nyní ustanoveny v každé zemi eurozóny, pomáhaly sledováním příprav na rozšíření SEPA, které provádějí jednotlivé zainteresované strany. Jedná se např. o banky, provozovatele infrastruktury, orgány veřejné správy, podniky atd. Třetí etapa Poslední migrační fáze, v níž budou platit vnitrostátní pravidla platebního styku zároveň s pravidly SEPA. Klienti si budou moci vybírat mezi starými vnitrostátními nástroji a novými nástroji SEPA. Cílem je dosáhnout postupné migrace na nástroje SEPA tak, aby na ně do konce roku 2010 byla převedena většina transakcí. 23

2.4 Náklady na zavedení SEPA Studie o SEPA, kterou vydala na přelomu ledna a února 2008 Evropská komise, hodnotí čtyři možné scénáře finančních dopadů vyplývajících z dalšího vývoje SEPA jak na evropskou ekonomiku jako celek, tak i na jednotlivé zúčastněné strany (banky, veřejné instituce, malé a střední podniky a samozřejmě spotřebitelé). Na začátek je třeba uvést, že v prvním týdnu fungování SEPA prošlo systémem 200.000 kreditních převodů v celkové hodnotě 1,36 mld. EUR. V tomto týdnu se systému zúčastnilo 100 bank (celkově se projektu účastní 800 bank) 16. Tyto čtyři scénáře 17 představují zajímavý náhled do budoucna, dojde-li k naplnění těchto předpokladů. Studii pro Evropskou komisi provedla společnost Capgemini. Nejlepší scénář, podle kterého bude možné vyčíslit čistý výnos pro účastníky platebních trhů během šesti let, byl vypočten na 123 mld. EUR (tj. cca 3,2 bil. CZK) počítáno již od roku 2007 do roku 2012. Podmínkou naplnění tohoto scénáře je, že proběhne úplná migrace od domácích platebních nástrojů k novým platebním nástrojům SEPA. Dále scénář vychází z předpokladu, že banky budou investovat do projektu SEPA a klienti budou mít o tyto nové platební nástroje zájem. Budou-li naplněny tyto předpoklady, získají výhody všechny strany na straně poptávky (veřejný sektor, firmy, spotřebitelé). Na straně nabídky si budou moci banky zachovat současné marže. Následující tři scénáře již nejsou tak optimistické. Nejhorší scénář počítá s tím, že banky ani spotřebitelé nebudou mít o nové platební nástroje zájem, resp. budou přesvědčeni, že se investice do SEPA nevyplatí. Podle tohoto nejhoršího scénáře je odhadovaná ztráta ve výši 43 mld. EUR (cca 1,1 bil. CZK) v příštích letech. Prostřední dva scénáře popisují počáteční zájem buď ze strany nabídky platebních nástrojů SEPA nebo poptávky po platebních nástrojích. Tyto scénáře předpokládají zvýšení nákladů a snížení nebo odsunutí výnosů do budoucna. V případě, že by vývoj SEPA byl z počátku na bankách bez dostatečného zájmu 16 Zdroj Studie o SEPA: čtyři scénáře zisků, nebo ztrát, dostupný z http://bankovnictvi.ihned.cz /index.php?p=900000_d&&article[id]=23012980&article[area_id]=10066510, dne 22. 2. 2008. 17 Pro přepočet v této kapitole byl použit kurz ČNB platný k 2. 1. 2009, 1EUR = 26,360 CZK. 24

klientů, představovalo by to v příštích šesti letech ztrátu finančních ústavů ve výši cca 20 mld. EUR (cca 527 mld. CZK). Další potencionální výnosy nabízí služba e-invoicing možnost posílání elektronických faktur. Tato studie předpokládá, že pokud se podaří tuto platformu využít pro elektronické faktury, potencionální zisky by mohly stoupnout o dalších 238 mld. EUR (cca 6,2 bil. CZK). Spotřebitelé, kteří využijí tyto služby, mohou dosáhnout úspor v celkové hodnotě cca 8% HDP, což zhruba odpovídá 84 mld. EUR (cca 2,2 bil. CZK). Pro banky se tímto otevírá nový trh. V současnosti se faktury vystavují převážně v papírové podobě, zhruba 80 90 % ze všech faktur (odhad byl učiněn pro země EU 16, bez posledních nových členů). Náklady spojené se zasíláním papírových faktur tak do budoucna se zavedením e-invoicingu odpadnou. Provedená anketa ukázala, že e-invocing začalo používat již 26 % společností. Dále studie porovnává význam plateb v porovnání s hrubým domácím produktem. Podle této studie představuje podíl součtu veškerých výdajů na provedení plateb v eurozóně, Velké Británii, Polsku a Švédsku na hodnotě agregátního hrubého domácího produktu (HDP) těchto zemí ve výši 1,3 %. Pokud se však do výpočtu zahrne odhad nákladů i na hotovostní platby představuje hodnota podíl výdajů na hodnotě agregátního HDP výši 2,3 %. Platby obecně rostou o 10 % ročně, a nebýt projektu SEPA, docházelo by i při mírném poklesu poplatků za platební styk ke značnému nárůstu výnosů bank. SEPA však toto celé mění. Pokud vztáhneme všechny čtyři scénáře k hrubému domácímu produktu, představuje dopad projektu SEPA okolo 0,2 % HDP. Pokles poplatků bude sice větší, než bez existence SEPA, avšak bankám příjmy z poplatků neklesnou, neboť se naopak očekává nárůst objemu plateb. Průměrný poplatek za platební transakci klesne bez ohledu na dané scénáře. Obecně se dá říci, že na zavedení SEPA, bez ohledu na typ scénáře, vydělají spotřebitelé. Co se týče malých a středních podniků, tak ty vydělají v případě realizace nejlepšího scénáře, ale i scénáře, který je tažen poptávkovou stranou. 25

Na jedné straně dojde k poklesu provozních nákladů v souvislosti se zavedením SEPA a na druhé straně se sníží výnosy v důsledku toho, že banky budou poplatkovat přeshraniční platby stejně jako platby domácí. Studie došla k závěru, že celkové zisky se zvýší z 10 mld. EUR (cca 236 mld. CZK) v roce 2006 na 21 mld. EUR (cca 553 mld. CZK) v roce 2012. Následující graf zobrazuje jednotlivé scénáře od nejlepšího po nejhorší z pohledu nákladů a výnosů na projekt SEPA. Graf č. 2: Čtyři typy scénářů nákladů a výnosů na SEPA 140 120 100 Celkové zisky všech zainteresovaných subjektů v mld. EUR zaznamenaná v letech 2007-2012 v důsledku zavedení SEPA 80 60 123 40 20 51 0-20 -20-43 -40-60 Nejlepší scénář Scénář tažený poptávkou Scénář tažený nabídkou Nejhorší scénář Zdroj: Evropská komise, dostupný z http://bankovnictvi.ihned.cz/index.php?p=900000_d&&article[id] =23012980&article[area_id]=10066510, dne 22. 2. 2008 26

3 Právní rámec Jeden z hlavních ekonomických pilířů Evropské unie 18 jednotný vnitřní trh začal fungovat na základě Jednotného evropského aktu již od roku 1993. Přesto se v řadě oblastí naplno neprosadil, překážky pro volný pohyb osob, zboží, služeb či kapitálu v některých oblastech stále existují. Jednou z těchto oblastí, i přes učiněný pokrok v nedávných letech, je i oblast poskytování bezhotovostních plateb. Ačkoli platí obecný princip jednotného vnitřního trhu v EU, provádění platebního styku se na národní a celoevropské úrovni zřetelně liší. Každý členský stát si navíc klade odlišné požadavky na poskytovatele platebních služeb, což vytváří překážky pro vstup nových firem z jiných členských zemí a tím vede ke snižování konkurence. Rozdíly se zvýraznily se zavedením eura, které umožnilo zavedení jednotného hotovostního platebního trhu. Avšak bezhotovostní platby, jejichž objem je mnohem významnější než objem hotovostních plateb co do objemu, stále zůstávají fragmentované 19. Proto je důležité vytvořit jednou platební oblast v celé EU. Vytvoření jednotného trhu plateb bude podle aktuálního názoru Evropské komise postaveno na dvou pilířích: 1. Regulace měla by poskytnout celoevropský právní rámec pro realizátory platebního styku. Dále by měla harmonizovat základní práva a povinnosti jak spotřebitelů, tak bank či ostatních poskytovatelů platebního styku. Základní regulatorní normou se stává nově přijímaná směrnice o platebních službách na vnitřním trhu č. 2007/64/ES, která platí pro všechny členské státy EU (a to i pro ty členské státy, které nemají ještě zavedeno euro). 2. Samoregulace definice jednotlivých standardizovaných celoevropských platebních postupů, procedur, technických řešení a business modelů byla ponechána na samotném odvětví na bankách a to na jejich žádost, jelikož 18 Zdroj: EU Office ČS, dostupný z http://www.csas.cz/eu, dne 12. 12. 2008. 19 Zdroj: EU Office ČS, dostupný z http:// www.csas.cz/eu, dne 12. 12. 2008 - každý občan EU provede ročně 138 bezhotovostních plateb. Celkový počet všech platebních transakcí (hotovostních i bezhotovostních) v EU dosahuje 231 miliard ročně v objemu okolo 52 bilionů EUR. Odborné studie odhadují, že náklady platebního systému dosahují až 2-3 % HDP a velkou část z nich nesou samotné banky. Hlavní náklady jsou spojeny s hotovostními transakcemi, které stojí okolo 0,30 až 0,55 EURO. Oproti tomu náklady na bezhotovostní transakce dosahují několika centů. 27

banky chtěly podpořit první krok Evropské komise a její nařízení č. 2560/2002/ES. Proto se sdružily do Evropské platební rady 20, která je odpovědná za celý projekt sjednocování fungování platebního styku SEPA. Její podstatou je vytvoření takové platební zóny, kde by veškeré platby byly realizovány za naprosto stejných podmínek a stejným způsobem bez ohledu na státní hranice. Primárně se jedná o země eurozóny, v ostatních zemích se dotýká pouze plateb v euro. Regulační a samoregulační opatření se vzájemně doplňují. Pro realizaci jednotného platebního prostředí je zapotřebí závazná právní definice podmínek platebního styku, která by platila v celé Evropské unii. Nejdůležitější směrnice, nařízení a doporučení, která souvisejí s prováděním platebního styku: Směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech, Doporučení č. 97/489/ES o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky, Nařízení č. 2560/2001/ES o přeshraničních platbách v euro, Směrnice č. 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu (Směrnice PSD). První kroky pro zavedení prostoru jednotných plateb v Evropské unii vnikly v roce 1997. V té době byla schválena směrnice 97/5/ES a doporučení 97/489/ES. Většího pokroku bylo dosaženo v roce 2001, kdy bylo schváleno nařízení 2560/2001/ES. 3.1 Směrnice č. 97/5/ES Cílem této první směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech je zavedení minimálních informačních a kvalitativních požadavků pro přeshraniční platební styk tak, aby bylo dosaženo převodu finančních prostředků z jedné členské země 20 Definice Evropské platební rady je uvedena v kap. 2.1. 28

do druhé členské země rychle, spolehlivě a za přijatelných nákladů. Směrnice nabyla účinnosti 14. srpna 1999. Tato směrnice je závazným právním dokumentem, který musel být převeden do národní legislativy. V České republice byla tato směrnice implementována zákonem o platebním styku č. 124/2002 Sb., v platném znění. Nejdůležitější body směrnice: Postihuje přeshraniční převody finančních prostředků do částky 50.000 EUR denominovaných v euro nebo v měnách členských států. Vymezuje přesné informace, které je instituce (institucí je zde myšlena úvěrová instituce definovaná podle směrnice 2000/12/ES: Jedná se o podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet nebo jakákoli fyzická či právnická osoba jiná než úvěrová instituce, která v rámci své činnosti provádí přeshraniční převody) povinna v souvislosti s přeshraničním platebním stykem poskytovat svým klientům. Jedná se např. o poskytování informací o době převodu finančních peněžních prostředků od příkazce příjemci, stanovení poplatků za provedení platby či eventuelně použitý referenční směnný kurz. Po uskutečnění převodu má instituce klientovi poskytnout odkaz umožňující identifikovat převod, informace o původní částce přeshraničního převodu, o celkové částce poplatků atd. Instituce příkazce musí platbu uskutečnit během stanovené doby. Pokud není doba/lhůta stanovena nebo dodržena a platba není připsána na účet instituce příjemce do 5 dnů od zadání transakce, musí být příkazci poskytnuta kompenzace. Instituce příjemce musí přijatou platbu dát příjemci k dispozici během stanovené časové lhůty (připsání na příslušný účet příjemce). Pokud není lhůta dodržena (je překročena) nebo není dohodnuta, a následující den po dni přijmutí platby na účet banky příjemce platba stále není k dispozici příjemci, musí být poskytnuta kompenzace. Jestliže však instituce příjemce prokáže, že zpoždění bylo způsobeno příkazcem nebo samotným příjemcem, není povinna žádnou kompenzaci poskytnout. 29

Pokud instituce příkazce přijme pokyn k platbě, ale relevantní částka nedorazí na účet instituce příjemce, musí instituce příkazce příkazci poukázat zpět příslušnou částku (až do výše 12.500 EUR) zvýšenou o úroky a zaplacené poplatky. Veškeré povinnosti kladené na instituce zahrnuté do realizace příkazů přeshraničního platebního styku se nemusí plnit, pokud tyto instituce prokáží, že selhání bylo způsobeno faktory, které nemohly ovlivnit. 3.2 Doporučení č. 97/489/ES Hlavním cílem doporučení o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky je přispět k rozvoji informační znalosti v členských zemích Evropské unie prostřednictvím zvýšení důvěry spotřebitelů v elektronické platební prostředky. Za elektronické platební prostředky jsou považovány například platební karty (jak debetní tak kreditní), produkty telebankingu nebo homebankingu. Doporučení není právně závazným aktem. Evropská komise v něm uvádí cílový stav, kterého by chtěla dosáhnout. Pokud se však nepodaří dosáhnout vytyčených cílů pomocí doporučení, bude pravděpodobně nutné přijetí právně závazného aktu typu směrnice (ta by však musela být provedena prostřednictvím národní legislativy jednotlivých států Evropské unie) či nařízení (které platí přímo). Nejdůležitější body doporučení: Doporučení stanovuje minimální požadavky na rozsah informací, které by měly být zahrnuty v podmínkách pro operace prováděné elektronickými platebními prostředky, a dále minimální povinnosti a odpovědnosti klientů i poskytovatelů platebního styku. V podmínkách pro vydávání a užívání elektronického platebního prostředku musí být minimálně uvedeny tyto náležitosti: popis elektronického platebního prostředku, popis vzájemných povinností a odpovědností držitele i vydavatele elektronického platebního prostředku, obvyklá doba vyřízení operací, druh a výše poplatků spojených se službou atd. Držitel/klient je povinen vydavateli bezodkladně oznámit ztrátu nebo odcizení elektronického platebního prostředku. Až do okamžiku ohlášení nese držitel 30

odpovědnost za ztrátu kvůli tomu utrpěnou, maximálně však do výše 150 EUR. Jakmile držitel elektronického platebního prostředku uvědomí vydavatele, nenese již odpovědnost za vzniklé ztráty s výjimkou podvodného jednání. Vydavatel elektronického platebního prostředku sděluje osobní identifikační číslo držitele výhradně jemu a po dostatečně dlouhou dobu uchovává vnitřní záznamy umožňující zpětné dohledání chyb. Vydavatel dále nese odpovědnost za neprovedené nebo chybně provedené operace držitele či za operace neautorizované držitelem. 3.3 Nařízení č. 2560/2001/ES Nejdůležitějším cílem nařízení o přeshraničních platbách v euro je smazat rozdíly mezi různými poplatky účtovanými v rámci provádění platebního styku uvnitř jedné země a zároveň mezi dvěma členskými zeměmi. Na rozdíl od směrnice 97/5/ES o přeshraničních převodech se toto nařízení dotýká obecněji všech plateb do částky 50.000 EUR, včetně transakcí s platebními kartami. Nařízení je závazným právním dokumentem s přímou účinností, tudíž pro jeho platnost není třeba jej převádět do národní legislativy. Nejdůležitější body nařízení: Poplatky za přeshraniční platební styk v euro v rámci jednotného trhu EU musí být stejné jako poplatky za platební styk v euro v rámci jednoho členského státu. Nařízení se nevztahuje na přeshraniční platby prováděné mezi institucemi na vlastní účet. Nařízení platí od 1. července 2002 pro poplatky spojené s platbami prostřednictvím platebních karet a výběrem z bankomatů až do výše 12.500 EUR. Od 1. července 2003 platí požadavek stejných poplatků pro eurový národní i přeshraniční platební styk v EU i pro běžné převody v objemu do 12.500 EUR. Od 1. ledna 2006 se tato hranice posouvá na hranici max. 50.000 EUR. Klienti musí být vždy řádně a s dostatečným předstihem institucemi informováni o poplatcích, které budou muset v souvislosti s přeshraničním platebním stykem uhradit. 31

Nařízení upravuje povinnost instituce informovat klienty o jejich čísle účtu ve formátu IBAN 21 a o BIC 22 prostřednictvím výpisu z účtu (od 1. července 2003). Klient sdělí instituci na její žádost IBAN a BIC instituce příjemce. Jestliže klient tyto informace instituci nesdělí, může mu tato instituce účtovat dodatečné poplatky. Směrnice umožňuje rozšíření působnosti i na další měny kromě eura, pokud se tak příslušný členský stát rozhodne. Zatím se připojilo pouze Švédsko, nařízení se tedy vztahuje i na švédskou korunu. Nařízení 2560/2001/ES je dále rozvinuto dvěma konvencemi Evropského platebního styku (složeného ze zástupců evropských bank), které byly vytvořeny s cílem pomoci bankám s implementací nařízení do praxe. Kromě toho tyto konvence představují rovněž jeden z významných milníků k vytvoření SEPA. Obě konvence vstoupily v platnost 1. července 2003 a jsou pro banky dobrovolné. Patří k nim: CredEuro tato konvence upravuje schéma platebního styku, které má zajistit efektivní a levné zpracování retailových přeshraničních plateb v euro za předpokladu, že banka příkazce a banka plátce sídlí v členské zemi EU. Konvence zajišťuje nízké náklady na zpracování a fixní celkovou dobu provedení převodu od příkazce k příjemci, tedy 3 bankovní pracovní dny následující po datu akceptace platebního příkazu bankou příkazce. Připravuje se další dobrovolná konvence Prieuro, která by byla pro banky ještě náročnější, protože mimo jiné obsahuje závazek převádět finanční prostředky ve stejném dni, kdy je příkaz podán (některé banky již služby Prieuro nabízejí). ICP (interbank convention on payments) platba v rámci této konvence musí splňovat požadavky STP (straight trough processing). Na příkazu musí být 21 IBAN (International Bank Account Numer) - mezinárodní formát čísla bankovního účtu formát čísla určený Evropským výborem pro bankovní standardy nahrazující národní formáty za účelem usnadnit automatické zpracování plateb. IBAN se skládá ze 2 znaků ISO kódu země, 2 znaků kontrolního dvojčíslí a vlastního čísla účtu, který je odvozen od stávajícího čísla účtu. Povolená délka je maximálně 32 znaků. 22 BIC (Bank Indentifier Code Numer identifikační kód banky) je univerzální kód, který slouží k identifikaci finančních institucí s cílem usnadnit automatizované zpracování telekomunikačních zpráv ve finančních prostředích. 32