- základní zdroj živin a vody pro růst a vývoj rostlin

Podobné dokumenty
Fyzická geografie. Mgr. Ondřej Kinc. Podzim

Chemie životního prostředí III Pedosféra (02) Půdotvorné faktory a procesy

PC: Taxonomie lesních půd

Pedosféra. půdní obal Země zahrnující všechny půdy na souši úzce je spojená s litosférou, protože z ní vzniká působením zvětrávání

Půdotvorní činitelé. Matečná hornina Klima Reliéf Organismy. Čas

Podmínky působící na organismy: abiotické - vlivy neživé části prostředí na organismus biotické - vlivy ostatních živých organismů na život jedince, m

STUPEŇ ZVĚTRÁNÍ HORNIN

SSOS_ZE_2.09 Pedosféra, prezentace

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS

MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/ Ekologie lesa. Lesní půdy

TYPY HORNIN A JEJICH CHEMISMUS. Vliv na utváření primární struktury krajiny (předběžná verse) Sestavili J. Divíšek a M. Culek

Chemie životního prostředí II Znečištění složek prostředí Pedosféra (04) Typy půd

Složení půdy. Půda je různorodý, polydisperzní systém látek skupenství tuhého, kapalného a plynného. Mluvíme o tzv. fázích.

CZ.1.07/1.1.00/

J i h l a v a Základy ekologie

Pedologie. Půda je přírodní bohatství. Zákony na ochranu půdního fondu

Pedologie. Půda Význam a funkce půdy Úrodnost půdy Vznik půd pedogeneze Půdotvorní faktory a podmínky.

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra fyzické geografie a geoekologie Pedologie

Dekompozice, cykly látek, toky energií

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

PEDOGEOGRAFIE. zkoumá půdní kryt jako součást FG sféry popis půdních typů (část pedologie)

Půdní úrodnost, výživa a hnojení

Půdotvorné faktory, pedogeneze v přirozených lesích. Pavel Šamonil

Ekosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly

DEKOMPOZICE, CYKLY LÁTEK, TOKY ENERGIÍ

ČLOVĚK A PŘÍRODA, PŘÍRODNÍ PODMÍNKY


DUM č. 5 v sadě. 19. Ze-1 Fyzická a sociekonomická geografie Země

Charakteristiky hlavních půdních jednotek

SEZNAM PŘÍLOH. Charakteristika hlavních půdních jednotek v povodí Litavy. Graf závislosti odtoku na kategorii využití území (zdroj: Slavíková)

Půdní poměry ČR Irena Smolová

Látky jako uhlík, dusík, kyslík a. z vnějšku a opět z něj vystupuje.

3. PEDOLOGIE Fyzikální vlastnosti půd T Měrná a objemová hmotnost půdy, struktura, konzistence, pórovitost (32)

Jednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země

Obsah 5. Obsah. Úvod... 9

Průvodka. CZ.1.07/1.5.00/ Zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

35. Pedosféra Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

PROUDĚNÍ PODZEMNÍ VODY. V = k. I

Ochrana půdy. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

Mendělejevova tabulka prvků

Klima jako jeden z půdotvorných faktorů, dopady sucha

05 Biogeochemické cykly

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra fyzické geografie a geoekologie Půdní profil

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/

Nabídka mapových a datových produktů Limity využití

Zemědělská část exkurze

Základy pedologie a ochrana půdy

Název projektu OPVK: Podpora výuky a vzdělávání na GVN J. Hradec CZ.1.07/1.5.00/ Klíčová aktivita: V/2

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra fyzické geografie a geoekologie. Pedogeografie a biogeografie.

Abiotické faktory působící na vegetaci

Minerální výživa na extrémních půdách. Půdy silně kyselé, alkalické, zasolené a s vysokou koncentrací těžkých kovů

kyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita

kyslík ve vodě CO 2 (vápenato-)uhličitanová rovnováha alkalita

Fyzikální vlastnosti půdy

MECHANIKA HORNIN A ZEMIN

3.2. PLO 21 Jizerské hory

Chemie životního prostředí III Pedosféra (01) Základní charakteristiky

Ekosystémy. Ekosystém je soubor organismů žijících na určitém

ČLOVĚK A ROZMANITOST PŘÍRODY NEROSTY. HORNINY. PŮDA

NEŽIVÁ PŘÍRODA. Anotace: Materiál je určen k výuce věd ve 3. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se složkami neživé přírody a jejich tříděním.

Pedogeochemie. Sorpce fosforečnanů FOSFOR V PŮDĚ. 11. přednáška. Formy P v půdě v závislosti na ph. Koloběh P v půdě Přeměny P v půdě.

Půda. biosféra. atmosféra PEDOSFÉRA. hydrosféra. litosféra

Základy pedologie a ochrana půdy

1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie

Taxonomický klasifikační systém půd ČR v lesnické praxi. 2. Diagnostika půdních tříd a typů

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

Pedogeochemie. Zdroje prvků v půdě UHLÍK V PŮDĚ. Globální bilance C. 10. přednáška. Procesy ovlivňující obsahy prvků v půdě

DUM číslo a název. CZ.1.07/1.5.00/ Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Koloběh látek v přírodě - koloběh dusíku

Nadaní žáci Pracovní sešit

Kvalita půdy v EZ (luskovinoobilní směsi)

Sorpční charakteristiky půdy stanovení KVK podle Bowera, stanovení hydrolytické acidity, výpočet S,V

VY_32_INOVACE_016. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Pedogeografické poměry ČR Irena Smolová

Zdroj: 1.název: Stavební hmoty autor: Luboš svoboda a kolektiv nakladatelství: Jaga group, s.r.o., Bratislava 2007 ISBN

Odběr rostlinami. Amonný N (NH 4 )

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Oddělení půdy a lesnictví

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Šance pro inovace v technických oborech. Monitorování půd

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". 3. PEDOLOGIE

DOKONČENÍ PŘÍJEM ŽIVIN

Úvod do biochemie. Vypracoval: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D.

Agroekologie. Globální a lokální cykly látek. Fotosyntéza Živiny Rhizosféra Mykorhiza

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV PRAHA ÚDB PŮDY PŘÍRUČKA PRO UŽIVATELE

a) žula a gabro: zastoupení hlavních nerostů v horninách (pozorování pod lupou)

Ohlašovací prahy pro úniky a přenosy pro ohlašování do IRZ/E-PRTR

) se ve vodě ihned rozpouští za tvorby amonných solí (iontová, disociovaná forma NH 4+ ). Vzájemný poměr obou forem závisí na ph a teplotě.

NEROSTY A HORNINY. Anotace: Materiál je určen k výuce přírodovědy ve 4. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními znaky a rozdělením nerostů a hornin.

Chemie životního prostředí III Hydrosféra (03) Sedimenty

Exogenní geodynamické procesy

Neživé přírodniny. Hmotné předměty. výrobky- vytvořil je člověk přírodniny- jsou součástí přírody

Digitální učební materiál

Základy pedologie a ochrana půdy

značné množství druhů a odrůd zeleniny ovocné dřeviny okrasné dřeviny květiny travní porosty.

Oceněné rostlinné hnojivo!

Pedologické charakteristiky a fyzikální vlastnosti půd na plochách BMP

Stanovení kvality humusu spektrofotometricky

Transkript:

Půda - základní zdroj živin a vody pro růst a vývoj rostlin - substrát pro růst vyšších rostlin Složení půdy minerální látky vyskytují se ve formě látek pevných, kapalných (půdní roztok) a plynných. Autochtonní materiál je takový materiál, který pochází ze zvětrávané matečné rostliny (půdy zvětralé), alochtonní materiál byl na své místo zavát, naplaven, sesut z jiného místa. Usazený materiál se nazývá sediment. Obsah minerálů je z velké části předurčen geologickým podložím. Zvětráváním minerálně bohatých hornin (vápenec, vápnitý jílovec, slínovec, opuka, hadec) vznikají půdy s vysokým obsahem minerálů, často s neutrální až (u nás vzácně) bazickou reakcí. V oblastech bohatých srážkami s dlouhým historickým vývojem půd se však může na minerálně bohatém, např. vápencovém či andezitovém, podloží vyvinout kyselá půda chudá na minerály. Na horninách s nízkým obsahem minerálů (žula, rula, svor, fylit, granulit) se vždy vyvíjí chudá, kyselá půda.

Na obsahu minerálů a reakci půdy se může podílet i vegetační kryt, např. opad listnatých stromů je minerálně bohatý. Naopak, jehličnatý opad je minerálně chudý a půdu okyseluje. Půda se může rovněž obohacovat o minerály po kontaktu se srážkovou vodou, která propršela přes koruny stromů. I nelesní vegetace ovlivňuje půdu viz rašelinotvorná vegetace, černozem na stepi apod. půdní voda Od spodních po horní vrstvy půdy rozlišujeme vodu: podzemní (ve spodní části profilu nad neprospustným podložím), kapilární (vzlíná v kapilárních pórech půdy,

rostlinami využitelná) a gravitační (proniká velkými póry ve směru zemské tíže). Trvale zamokřené půdy jsou málo prokysličené, nastávají redukční procesy. Trvale zamrzlé půdy se nazývají permafrost. Hygrobiontní, hygrofilní, mezofilní, xerofilní organismy. organické látky * edafon: živé organismy žijící v půdě. Dělí se na fytoedafon (bakterie, aktinomycety, houby, řasy) a zooedafon. Geobionti trvale žijí v půdě, dále rozlišujeme geofily (v půdě žijí některá stadia) a geoxeny (náhodný výskyt v půdě). * exkrementy živočichů * odumřelé organické zbytky Detritus (mrtvá biomasa) je rozkládán v detritovém potravním řetězci. Uskutečňují jej heterotrofní organismy rozkladači (dekompozitoři, mikrokonzumenti). To umožňuje v ekosystému koloběh uhlíku a minerálních prvků. Jednotlivé složky edafonu podílející se na řetězci: 1) půdní bakterie, aktinomycety a houby (tyto skupiny tvoří hlavní biomasu půdních mikroorganismů). 2) Mikrozooedafon (nálevníci, kořenonožci, bičíkovci) 3) Mezoedafon (drobní členovci) 4) Makroedafon (žížaly, obratlovci) Někteří živočichové se podílí rozmělňováním opadu (mravenci, termiti, vosy, housenky).

Rozkladem odumřelých zbytků organismů vzniká humus, který je často promíšen s minerální složkou půdy. Je to soubor organických půdních koloidů s vysokým obsahem huminových látek (fulvokyseliny, huminové kyseliny, huminy). Vzniká při humifikaci. Při rozkladu odumřelých zbytků probíhá mineralizace, rozklad organických sloučenin uhlíku na minerální látky (uhlík se při tom uvolňuje jako CO 2 ). Tyto minerální látky jsou hlavním zdrojem živin pro rostliny. Humus je nejen zdrojem přístupných minerálních živin, ale také ovlivňuje hydrofyzikální vlastnosti půdy. Jeho organické látky rovněž vytvářejí komplexy s kovovými ionty cheláty. Cheláty nejsou na rozdíl od anoranických solí kovů toxické, jsou ve vodě rozpustné a přístupné pro rostliny. Poměr C/N v půdě je považován za významného ukazatele kvality humusu. Čím je menší, tím je kvalita příznivější (přístupné živiny) a tím lépe umožňuje intenzívní činnost mikroorganismů (černozem). 4 základní formy humusu: - Litter (hrabanka): opad zbytků rostlin s pohým okem rozeznatelnými původními orgány (listí, jehličí, listové pochvy ) - Mor (surový humus): Vzniká nedokonalým rozkladem litteru v kyselém prostředí a v chladném a vlhkém klimatu. Stále makroskopicky odlišitelné organickými zbytky. Tvoří vrstvu nepromíchanou s minerálním

podložím prostoupenou myceliemi plísní a hub. Do půdního profilu se vyplavují fulvokyseliny. Podzolizace. - Tangel: Makroskopicky rozeznatelné zbytky + trus živočichů (dešťovek). Je alkalický. - Moder (drť): Organické zbytky již prošly trávicí soustavou živočichů (většinou ne dešťovek), jsou částečně rozložené a jsou mechanicky promíchány s minerální půdou. Organický původ je ještě patrný. - Mull (měl): Organické látky jsou přeměněny v huminové látky, jejich struktura je nerozeznatelná a není je možné mechanicky oddělit od minerálního podílu. Černozemi, listnaté lesy. Neutrální až mírně alkalický. Vysoká aktivita zooedafonu, bakterií a aktinomycet. Dešťovky. Na humusem bohaté substráty jsou vázány humikolní rostliny (humifyty). Rhododendron, Ledum, Stipa (mull), Monotropa.

Když jsou nepříznivé podmínky pro činnost dekompozitorů se odumřelá organická hmota může hromadit. To způsobí zastavení koloběhu látek (např. rašelinný humolit).

Struktura a textura půdy Ovlivňují provzdušnění, vlhkost, sopční schopnost a různé další fyzikálně-chemické vlastnosti půdy. Struktura je dána stmelením půdních částic do různých agregátů jílem, organickými látkami, sloučeninami železa apod. (např. hrudkovitá, drobtová, práškovitá, deskovitá) Textura (půdní skladba, zrnitostní složení) je dána zastoupením jednotlivých, různě velkých minerálních částic: jílu (pod 0,001 mm), prachu (0,001-0,05) a písku (0,05-2 mm). Základní rozlišení na půdy lehké, střední a těžké.

Rostliny a půdní vlastnosti I. Rostliny a přítomnost půdy Petrofyty rostou na skalách (žádná nebo mělká půda) Chasmofyty rostou ve skalních štěrbinách II. Rostliny, minerální bohatost a ph půdy Minerální látky a živiny se v půdě nachází převážně ve formě, která je rostlinami nevyužitelná. Jen malou část (v průměru asi 2%) tvoří přístupné živiny a přístupné minerální látky. Zbývající živiny jsou vázány v minerálech, těžko rozpustných sloučeninách nebo v nerozložených organických zbytcích. Rozpustné anionty a kationty jsou vázány na půdní koloidy: hovoříme o sorpčním komplexu. Nenasycený sorpční komplex je takový, kde jsou na anionty navázány převážně H + ionty (kyselé půdy). Komplex sorpčně nasycený váže velké množství dvojmocných iontů (Ca, Mg: půdy vápnité, neutrální, pro rostliny příznivé) nebo

váže převážně jednomocné ionty (Na, slané alkalické půdy). Rostliny přijímají kationty dosti pasivně ( koncentračním spádem ), proto se některé ionty, které rostlina nepotřebuje mohou v rostlině hromadit (včetně toxických látek). V posledních desetiletích se část živin ve formě kationtů (Ca, Mg, NH 4, K) z půdy vyluhovává působením kyselých dešťů. Proces fungoval i dříve, vlivem vysokých koncentrací SO 2 v ovzduší se urychluje. Rostliny reagují citlivě na ph půdy. Půdní reakce je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které ovlivňují rozšíření rostlin. Acidofyty rostou na kyselých půdách Neutrofyty rostou na neutrálních půdách Bazifyty rostou na bazických půdách. Velká část bazifytů u nás jsou kalcifyty (rostou na půdách bohatých vápníkem).

Příčiny: - toxicita H + a OH - iontů (poškození protoplazmy kořenových buněk) - toxicita Al (Fe, Mn) v kyselých půdách - změny v přístupnosti živin (P, Fe, Mn, NH 4 + nepřístupné ve vápnitých půdách; K, Ca, Mg, P, NO 3 -, S, Mo špatně přístupné v kyselých půdách). V extrémních případech:

- toxicita solí a extrémní osmotický tlak půdního roztoku ve slaných, silně alkalických půdách (rostliny adaptované na slané půdy jsou halofyty). - toxicita uhličitanu hořečnatého a těžkých kovů na hadcích (adaptované rostliny jsou serpentinofyty). III. Rostliny a základní živiny (dusík, fosfor, draslík) Kromě půdního ph je výskyt a hojnost rostlin ovlivněn množstvím přístupných makroživin N, P, K. Půdy s vysokým obsahem jejich přístupných forem jsou fertilní, vegetace je většinou velmi produktivní a dosahuje velké biomasy. Hlavní přístupné živiny souvisí s množstvím a kvalitou organické složky. Rostliny náročné na vysoký obsah těchto živin, zejména dusíku, se označují jako nitrofyty (nitrogenium dusík). Rostliny vyhýbající se dusíkatým půdám jsou nitrofobní. Na dusíkatých půdách nerostou z fyziologických důvodů a z důvodů jejich nižší konkurenční (kompetiční) schopnosti.

IV. Rostliny a půdní textura Rostliny rostoucí na písčitých půdách jsou psamofyty. Písčité půdy mají vysoké provzušnění (aeraci), malou vzlínavost vody, nízkou tepelnou vodivost, nízká sorpční schopnost, jsou pohyblivé). Jílovité substráty jsou těžké drží vodu, nepřehřívají se, mají často vyšší obsah minerálních iontů.

Diferenciační pedogenetické procesy Půda vzniká půdotvorným procesem (pedogeneze) z půdotvorného substrátu. Horninové složení ovlivňuje rychlost tvorby půdy, její hloubku a fyzikálně-chemické vlastnosti. Půdotvorné substráty - pevné horniny skalního podkladu (vyvřeliny, metamorfika) - zpevnělé sedimenty skalního podkladu - čtvrtohorní a mladotřetihorní nezpevněné sedimenty (nivní, organické, pěnovcové...) - antropogenní substrát (např. navážky)

Během půdotvorných pochodů vzniká z původně mrtvé horniny půda: živý ekosystém, kvalitativně odlišný od neživého podloží. Základní pedogenetické procesy jsou: - zvětrávání: mechanický rozpad horniny a chemická přeměna minerálů, tvorba jílu, uvolňování bází, oxidů... - humifikace: mikrobiální a chemické procesy, při nichž se organické zbytky mění v humus - eluviace: Přemisťování jednotlivých půdních složek prosakující vodou směrem dolů. Například vyluhování solí, ilimerizace (posun jílu), podzolizace (posun sloučenin Fe a Al, spolu s organickými látkami)... - iluviace: opak eluviace (látky se ve vrstvě hromadí) - oglejení: uvolňování sloučenin železa při přemokření (redukční podmínky) a jejich srážení v suchém období. Při trvalém přemokření nastává glejový proces, kdy dochází k redukci sloučenin Fe a Mn, zajílení a charakteristickému šedozelenomodrému zbarvení (Fe 2+ ). - solončakování: vnášení lehce rozpustných solí do půdního profilu (např. vzlínání solí v aridním klimatu) - slancování: vzmývání solí z povrchových vrstev a jejich akumulace ve spodních vrstvách.

Diagnostické půdní horizonty Půdní profil: svislý odkryv půdou od povrchu země až do takové hloubky, kam zasahují půdotvorné pochody. U nás nejčastěji do 120-150 cm. Působením půdotvorných procesů došlo k rozčlenění půdního profilu na několik více méně zřetelných poloh (úseků): tzv. horizontů. Ty se liší svými vlastnostmi (strukturou, texturou, obsahem organických a minerálních částí, přístupností živin, oxidačně-redukčními procesy apod.). (Neopedon: mladá půda bez horizontů) O Horizont nadložního humusu. Tvořen organickými látkami v nižším stupni přeměny, nehumifikovanými, nepromísenými s minerální složkou: opad, surový humus, drť, měl. T rašelinný horizont. Při trvalém zamokření v anaerobních podmínkách se dlouhodobě hromadí nerozložené nebo zčásti rozložené organické zbytky. Tloušťka 0,5 10 m. A humusový horizont. Svrchní část profilu, kde se hromadí humifikované organické látky, promísené s minerálním podílem půdy. Tmavá, kyprá zemina. E eluviální horizont. Horizont ochuzený o koloidy a/nebo oxidy Fe a Al. Světlejší zbarvení až vybělení zeminy. Ochuzení jílem zemina je lehčí.

B iluviální horizont. Obohacený přemístěnými minerálními a organickými koloidy a/nebo oxidy Fe a Al. Hnědě až rezavě zbarvená zemina. Bt: Pokud B horizont vznikl ilimerizací, pak je bohatý jílem a zemina je těžší Bs: Pokud vznikl podzolizací, je chudý jílem, obohacený Fe, Al a humusovými látkami. Bn: slancová iluviální horizont. Bv horizont vnitropůdního zvětrávání. Uvolňování bází, oxidů, tvorba jílu. Vše se děje zvětráváním primárních minerálů, ne iluviací. g oglejený horizont; G glejový horizont gor, Gor: oxidačně-redukční gm (= Bm), Gm: mramorovaný gr, Gr: redukční C půdotvorný substrát D podloží M pevná hornina Hlavní typy půd v ČR Tomášek M. (2000): Půdy České republiky, ČGÚ, Praha. černozem, černice A (černý) + C šedozem. Na spraši, humifikace + ilimerizace; A+B+C hnědozem. Spraš, svahovina. Ilimerizace. A+B+C. ilimerizovaná půda A+E (Eg) +B+C pseudoglej A+gor + gm + g/c + C glej AG + Gor + Gr

glej zrašelinělý T + Gor + Gr rašeliništní půda T ranker A (kamenitý) + C rendzina A (kamenitý, vápnitý) + C (vápnitý) pararendzina A + Bv + B/C + C arenosol A (mělký, písčitý) + C pelosol A (mělký, jílovitý, vápnitý) + C. Těžké půdy. hnědá půda (kambizem) Ap + Bv + B/C + C podzol A+E+B+B/C+C. Podzolizace. nivní půda (fluvizem) A (nevýrazný)+a/c+ C (naplav.) slanec A+E+Bn+B/C+C