BÁJE A POVùSTI Z âech A MORAVY PLZE SK KRAJ

BÁJE A POVùSTI Z âech A MORAVY PLZE SK KRAJ V l a d i m í r H u l p a c h Nakladatelství Libri Praha 2006

Upfiímnû pfiipisuji tuto kníïku Markétû Hejkalové, královnû havlíãkobrodsk ch kniïních trhû i v ech regionálních bájn ch bytostí, které jí pomáhají. Vladimír Hulpach Vladimír Hulpach, 2006 Libri, 2006 ISBN 80-7277-325-9

OBSAH Z DOBY NEJSTAR Í S ST EDNÍ Jak pfii li na svût Chodové (DomaÏlicko)... 8 Jak to s Jidá em zaãalo ve Kdyni (DomaÏlicko)... 10 KdyÏ Radou na Radyni vládl (PlzeÀsko)... 12 Bolfánek a âernínové z Chudenic (Klatovsko)... 15 Od zaloïení kladrubského klá tera aï po oslí vejce (Tachovsko)... 17 O hradu Pfiimdû (Tachovsko)... 20 O Psohlavcích (DomaÏlicko)... 23 O dvou jezerech (Klatovsko)... 24 O právech a v sadách Rokycansk ch, ale hlavnû o jejich znaku (Rokycansko)... 26 O panu PÛtovi, jeho hradech a co se kolem nich sbûhlo (Klatovsko).. 27 O Stromu kfiivdy (Tachovsko)... 31 Jak se v Úter na lo zlato (Tachovsko)... 32 O Vimberku a Melmatûji (Rokycansko)... 34 O loupeïnické dcerce, mládenci Janovi i o zázraãné jabloni (DomaÏlicko)... 36 Z DOBY NOVÉ O umrlãích prknech (Klatovsko)... 40 Katovská historie (PlzeÀsko)... 42 Co zpûsobila v Ky ici kouzelná lampa (PlzeÀsko)... 46 Gryspekové (PlzeÀsko)... 47 Fext (Rokycansko)... 49 O zakletém rytífii na Lib tejnû (Rokycansko)... 51 Obfii a trpaslíci (Klatovsko)... 54 Horg (Klatovsko)... 56 Jak forman zahnal boufiku (Klatovsko)... 59 NeÏ se Honza oïenil (DomaÏlicko)... 60 5

Jak Kuba na jezinky vyzrál (Klatovsko)... 65 Oplakaná (Klatovsko)... 67 âarodûjnice (Tachovsko)... 68 O pansk ch stra idlech (Tachovsko, Klatovsko)... 71 evcûv plivník (Tachovsko)... 74 Jak v Rokycanech okovali klekáníãka (Rokycansko)... 76 Co jeden z frantû vykouzlil z obyãejného telete (PlzeÀsko)... 77 O kasejovickém do krcování (PlzeÀsko)... 80 O dvou ãertech (DomaÏlicko)... 81 O plzeàském pivu (PlzeÀsko)... 83 O Kozinovi a Lomikarovi i o jeho zlém duchu (DomaÏlicko)... 84 Proã se Fuksa opefiila a uletûla (Klatovsko)... 86 Jak to bylo v Nuzarovû se svat m Floriánem (DomaÏlicko)... 88 âertûv náramek (Klatovsko)... 91 el jeden do pekla, ãert ho tam nes (Klatovsko)... 92 Podivn vandrovní, Sklenûn a nevûfiící skláfii (Klatovsko)... 93 Janu ky (Rokycansko)... 96 Proã se vodní víla promûnila v hvûzdu (Tachovsko)... 98 O skalnících (DomaÏlicko)... 100 O ãtrnácti svût lkách (Tachovsko)... 103 Jedenáct v fiadû je zázraãn! (PlzeÀsko)... 107 Îiheláci kabràáci (PlzeÀsko)... 108 O ãtyfiech sekyrách (Tachovsko, PlzeÀsko)... 109 Kde v Plzni stra ilo a navíc o rytífii Îumberovi (PlzeÀsko)... 111 Dobrá horo, otevfii se! (DomaÏlicko)... 112 O Zdanovcovi (DomaÏlicko)... 114 O tûch kouzeln ch dudách (DomaÏlicko)... 115 Udûlal to Hospodin patnû? (Bavorsko)... 120 Literatura... 122 Slovníãek ménû obvykl ch v razû... 123 6

Z doby nejstar í a stfiední Nebylo náhodou, Ïe snad odjakïiva se v lidov ch zkazkách PlzeÀska ãas od ãasu zdûrazàovaly dvû roviny. Ta první se pfiimykala k pfiírodû k prstenci hor a kopcû, k podhûfií s mnoha fiekami, ba celému malebnému kraji, jemuï vévodila oãarované umava, jak ji nazval jeden z rodákû. umava s rázovit mi obyvateli, ale také s tajemstvím smy len ch bájn ch bytostí, oïiven ch ãlovûãí pfiedstavivostí. Ta druhá rovina mûla vztah k etnick m a dûjinn m skuteãnostem. VÏdyÈ PlzeÀsko vïdy b valo a je dosud krajem hranice, která nás nejednou oddûlovala od NûmcÛ aï k obrann m bitvám i válkám, ale která k nám i Nûmce pfiivádûla na dlouhá staletí, aby také jejich vyprávûní zûstala zde v pamûti G 7

Jak pfii li na svût Chodové Pán JeÏí se svat m Petrem chodili za onoho ãasu uï dost dlouho po na í zemi, kdyï se jednou dostali do sam ch lesnat ch kopcû. Ty se boulily, kam jen oko dohlédlo, ale nejen to. Cestou potkávali jen samé vlky, jeleny, srnce medvûdy, zato z lidí ani kfii Èánka. Svatému Petrovi to bylo divné, po lidech se mu st skalo, takïe Krista po- Ïádal: Nebylo by lep í, kdybys sem usadil taky nûjaké lidi, Pane? Teì je tu jen sam les a samé zvífie jako nûkde v divoãinû a mûïeme se vyspat pouze pod stromem místo v posteli pod pefiinou To ti asi vadí nejvíc, Ïe? zasmál se JeÏí. A jaké lidi bys tady chtûl mít? Petr mudroval dlouho, ale ponûvadï pfii tom jejich putování uï spatfiil v elijak pronárod, kter na nich leccos chtûl, tak nakonec povídá: No, udûlej tu takové, aby jim málokdo rozumûl Kristus Pán jen udivenû zakroutil hlavou, neï se rozhodl: Nevím, proã tû teì napadlo zrovna tohle, ale má to mít! A jak tam v lese stáli, zdvihl svou poutnickou hûl, aby s ní pofiádnû uhodil do shnilého pafiezu se slovy: Michl, té auf! V té chvíli vám ten pafiez obïivl a zaãalo se z nûho klubat ven chlapisko v ãerné kazajce, celé u mudlané, zarostlé. Chytilo Petra u krku za roucho, zacloumalo s ním a spustí rovnou na nûho: Vós hóst mi afkvekt? Tu, saprment, tu! Apo tol samozfiejmû nic takového neãekal. A ponûvadï s ním ten hrubián cloumal dál, div z nûho du i nevytfiásl, zaãal se obávat o svûj Ïivot. Zato Kristus se jenom zasmál a povídá: Tak co, Petfie, rozumí mu? Ani slovo, ale chce mû tu snad zamordovat. ZachraÀ mû, prosím, Pane! BodejÈ bys mu rozumûl, vïdyè je to Nûmec jako poleno. A nadával ti, Ïes ho vzbudil, abys vûdûl. Po tûch slovech pra til JeÏí toho neurvalce znovu poutnickou holí po hlavû, takïe se z nûj udûlal zase ten star pafiez. Svat Petr se v ak je tû nûjakou chvíli o íval, neï se znovu ozval: Îádného takového uï tady radûji nechci. Ale bojím se, Ïe by pfiece jen mohli obïivnout a dostat se dolû do údolí. Jen se podívej, kolik takov ch pafiezû tu je tû je! Kristus pfiik vl: 8

To jen, Ïe jsi chtûl, aby jim nikdo nerozumûl. Ale aby ses nebál, stvofiím tady lidi, kter m rozumût bude a ktefií právû tûm druh m zabrání, aby se dolû do âech dostali! No, Petr byl z toho zprvu jako v Jifiíkovû vidûní. Zvlá tû pak, kdyï Pán Je- Ïí bfiinkl svou holí zase do nûkolika bfiízek, co vyrostly jako nûjaké bûlounké majolenky hned vedle. A hle: Sotva se jich dotkl, stáli tady místo stromkû urostlí mládenci v bíl ch panãochách, smekli pfied obûma poutníky své iráky a ten nejstar í povídá: No tak, pote, pote, ale nesete-li nûco zlého, hani krok dál! Kdo je to, Pane? Moc nás tu sice nevítají, ale rozumím mu dobfie, pfiece jen si Petr pochvaloval a mohl na tûch mládencích oãi nechat. TakÏe mu Kristus v echno rád vysvûtlil: Jsou to stráïci tûchto hor, aby se dál Ïádn nepfiítel nedostal. Budou chodit na hlídky, a proto se jim taky bude fiíkat Chodové. TfiebaÏe jich nikdy nenajde v lese moc, stejnû jako tûch bûlounk ch bfiízek, budou mít oãi v ude A tak se i stalo. UÏ od tûch pradávn ch ãasû, kdyï Kristus Pán chodil se svat m Petrem po svûtû, zaãali Ïít na celém Chodsku Chodové, aby tam ochránili celou zemi pfied kaïd m, kdo by k nám pfiicházel se zl mi úmysly. PonûvadÏ v ak také byli urostlí, ne nadarmo se o nich od tûch ãasû zpívalo: Chodováci, lide pûkn, chrání lesy sv mi tûly Aby to ale nebylo snad líto jejich mil m, o tom byla zase jiná písniãka: Ha ty svat Vavfiineãku stojí na pûkn m kopeãku, vycházejí panny z tebe jako hanjílové z nebe. Co je tû dodat? Asi jenom to, Ïe kromû poctivé sluïby na hranicích se fiídili také tímhle chodsk m pfiíslovím: V kostele se pûknû modli, hu muziky hodnû tancuj! 9

Jak to s Jidá em v echno zaãalo ve Kdyni Já vím, Ïe znáte vyprávûní o Jidá ovi, co zradil JeÏí e, moïná v ichni, ale tûïko mûïete vûdût, z ãeho to po lo:aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa Zvon na kostele svatého Mikulá e právû zaãal odbíjet pûlnoc, kdyï pfii li do jedné chalupy na okraji mûsteãka dva vandrovní a poïádali hospodáfie o nocleh. Ten se podrbal na hlavû, ale vyhovûl jim a poslal je spát na pûdu. JenÏe neï el sám na kutû, zaslechl, jak jeden tulák povídá tomu druhému: Tady v chalupû se bûhem zítfiej í noci narodí chlapec. Pfiinese rodiãûm i celému svûtu veliké ne tûstí Co povídá? Jaképak ne tûstí? chtûl hned vûdût druh. Radûji se neptej vlastního tátu zabije, matku zneuctí, a dokonce i Pána Boha zradí! Po tûch slovech nastalo uï v obydlí ticho, av ak chalupník celou noc nezamhoufiil oãi, roztfiesen, co má pfiijít! Hned ráno proto, sotva oba tuláci ode li, v echno vypovûdûl Ïenû, a kdyï se jim pak pfií tí noci chlapeãek vskutku narodil, mûli uï pfiipraven plán. Peãlivû vysmolili jednu velkou o atku, novorozenû do ní poloïili a pustili ho po proudu Zahofianského potoka ze strachu, co by se mohlo stát, kdyby si ho nechali. Mal se v ak neutopil. Hned za nûkolika zátoãinami si o atky pov imla panímáma ze ml na, a kdyï chlapeãka spatfiila, rozhodla se, Ïe si ho ve ml nû nechají. I pojmenovala ho rovnou Jidá kem, neboè zrovna pekla tohle sladké peãivo k VelikonocÛm. Pak ho vychovávali s mlynáfiem jako vlastního, neboè do té doby sami Ïádného syna nemûli. Ten se pak narodil pár let poté, myslím, Ïe mu dali jméno Ondfiej, a tak oba chlapci vyrûstali jako bratfii spolu. Zaãali se pak oba i uãit mlynáfiskému fiemeslu od rotování aï po mletí vejraïky. Chodili na tancovaãky k muzice a pan otec jim pfii té pfiíleïitosti obûma dával stejnû penûz na útratu. JenomÏe Jidá skoro pokaïdé utratil docela v echno je tû mnohem dfiív, neï muzikanti sloïili své nástroje, a tak si musel pûjãovat od Ondry. No proã ne ale uï tehdy se zaãala projevovat jeho nectná hamiïnost a lakota, ponûvadï nikdy nic mlad ímu nevrátil. Jednou si proto Ondfiej postûïoval na Jidá e i matce, a ta mu fiekla: Nech to b t, Ondrá ku, a pamatuj si jen, Ïe ty jsi ná, ale on je z vody vytaïen. Pfiesto s ním promluvím, nestarej se 10

Z toho sice Ondra nikterak moudr nebyl, i kdyï poslechl. Zato Jidá, jenï v echno sly el potají za dvefimi, dostal zlost na cel svût a nemûl uï ve ml nû stání. Hned chtûl, aè jej mlynáfi pustí na zku enou do svûta, a ponûvadï s tím otravoval den co den, nakonec to dovolení od pana otce dostal a s ním i pár zlatek na cestu. Ta cesta ho vedla zprvu kolem Zahofienského potoka, potom na DomaÏlice a je tû dál a dál, aï po mnoha t dnech pfii el do jakéhosi mûsta, kde v ude vlály na znamení smutku ãerné prapory. I zeptal se hned v první hospodû, coïe to znamená, a krãmáfi mu odpovûdûl: To znamená, Ïe ná mlad kníïe je bûhvíjak dlouho nemocn a asi bude hlídat hlínu. Sice k nûmu chodili vûhlasní dochtofii, profesofii, apatykáfii i babky bylináfiky, jenïe v echno marné. A to si pfiedstav, mladej, Ïe vypsali za kníïecí uzdravení je tû odmûnu tisíc dukátû! Jakmile Jidá usly el o penûzích, rychle se s krãmáfiem rozlouãil a honem na zámek, Ïe kníïete uzdraví. No, vûfite nebo nevûfite, povedlo se mu to! Byl totiï nejen docela pûkn mládenec, ale hlavnû dokázal tak dobfie sv mi fieãmi zabavit, Ïe kaïd hned zapomnûl na v echna svá trápení, smutky i na v elijaké nemoci, i kdyby ho nûjaká uï ke hrobu postrkovala KníÏe dal proto rád tûch tisíc dukátû svému zachránci ve velkém mû ci, ale kdyï se s ním louãil, povídá: Ty peníze sis jistû zaslouïil, jenom tû poïádám o je tû jednu sluïbiãku. Kousek za zdí mého zámku právû dozrávají moc dobrá jablka a já na nû dostal velikou chuè. Nepfiinesl bys mi nûjaká? Jak by ne, Milosti, vece Jidá a uï metelil ze zámku. Ten mû ec si vzal samozfiejmû s sebou, jak také jinak. Ale moïná právû tohle zapfiíãinilo jeho vlastní osud: KdyÏ totiï trhal pro svého dobrodince ta jablka, vyfiítil se na nûho s kfiikem nûjak chalupník: Zlodûj! ChyÈte zlodûje! A uï milého Jidá e mydlí holí hlava nehlava. Chasník byl ale silnûj í. Uhodil toho neurvalce sv m mû cem do hlavy tak prudce, Ïe se svalil a byl rovnou v Pánu. To bylo nadûlení! To víte, cobydup tu byla stráï a uï Jidá e vedli do atlavy. Je tû Ïe se jej zastal sám uzdraven kníïe a udûlil mu milost. Pfiesto se Jidá musel podfiídit zvyklosti té zemû a za to, co provedl, musel si vzít chalupníkovu Ïenu. I kdyï by tahle vdova mohla b t podle vûku jeho matkou 11

A co myslíte? Právû ona pfii la po krátkém ãase na to, Ïe Jidá je vskutku její vlastní dítû, a Ïe tedy zabil vlastního otce, a pak ji pojmul za Ïenu pfiesnû tak, jak to ti neznámí vandrovní pfied mnoha lety pfiedpovûdûli. S takov m hfiíchem uï Jidá v tom místû zûstat nemohl. I kdyby mûl bûhvíjakého zastánce. Dal se tedy na pokání, ba dokonce se pfiihlásil jako uãedník JeÏí e Krista. Nejdfiív byl ve svém pfiedsevzetí naoko apo tolem pfiímo vzorn m. Îidé v ak zaãali JeÏí e pronásledovat v ude tam, kde se jen se sv mi dvanácti uãedníky zastavil. Jednou se také umlouvali proti nûmu v hospodû, kde zrovna Jidá sedûl, a nabídli mu tfiicet stfiíbrn ch, kdyï svého Pána zradí. Co víc povídat lakom Jidá a peníze! Nestaãilo mu uï, Ïe se potají obohacoval z almuïen pro chudé, které mu Kristus svûfioval. A tûch tfiicet stfiíbrn ch platilo pr tehdy dokonce za pûtaãtyfiicet zlat ch, abyste vûdûli. Teprve kdyï Krista ukfiiïovali, ale pak se dûly zázraky a stal se Synem Bo- Ïím, pfiepadla Jidá e opravdová lítost z toho, co provedl. Bylo v ak uï pozdû a Ïádné pokání nepomohlo. I el a obûsil se Pravda co se nakonec stalo, jsme uï vûdûli sami dobfie. JenÏe neb t na í povûsti, asi sotva víte, Ïe to v echno uï zaãalo tûmi tuláky ve Kdyni. KdyÏ Radou na Radyni vládl KTfiebaÏe je dobfie známo, Ïe vznik Radynû bájeslovn kronikáfi Václav Hájek z Liboãan situoval uï do roku 775, první historické zprávy o tomto hradu, Staré i Nové Plzni pocházejí z mnohem pozdûj- ích let a víme, Ïe tohle mûsto náleïelo v âechách k tûm mlad ím. Prostí lidé, ba i nûktefií kronikáfii v ak vyprávûli o hradu Radyni docela jin pfiíbûh z docela jiné doby. Asi proto, Ïe chmurné, temné zfiíceniny, kde sídlil kdysi také mistr popravãí se svou ãeládkou, odrazovaly dlouhá staletí kaïdého, kdo by si chtûl Radyni prohlédnout zblízka. Tak tedy uï v dobách prastar ch, kdy podle báje vládl v âechách PfiemyslÛv syn Nezamysl, pfii el do kraje, kter pfii západu slunce leïel a nikdo ho zatím nepojmenoval, jak si Radou. Byl to podivn chlapík. piãaté praseãí u i i dva ostré kanãí kly znetvofiily jeho obliãej natolik, Ïe se jej dokonce báli vlastní lidé. Jenom zlato, které dokázaly jeho ruce vykouzlit ze v eho, ãeho se jen dotkly, zabránilo, aby 12

od nûho neutíkali. Radou je totiï tûdfie odmûàoval za kaïdou sluïbiãku, a tak zapomínali na jeho divou tváfi i na to, Ïe ãas od ãasu zmizí z ãeládky to nejpûknûj í dûvãe, jako by se do zemû propadlo. Byl to tenkrát kraj hlubok ch lesû, táhnoucích se v rovinû od obzoru k obzoru, kdyï po pfiekroãení nevelké fieky do el Radou ke kopci v celém okolí nejvy ímu. Vystoupil na ten skalnat vrch a do v ech stran se mu naskytl utû en pohled na modravé koruny jedlí, smrkû i borovic, na Èavnaté louky i na tfipytivé toky fiíãek i fiek, jichï spatfiil hned nûkolik. Îádn div, Ïe se Radou rozhodl vystavût na tom vrchu pevn hrad, kter nazval podle vlastního jména Radynû. A ponûvadï mu pr pomáhaly ve v em neãisté, ba ìábelské síly, stál ten hrad za jedin den a noc. Zbudovaly ho celé zástupy trpaslíkû, co pod horou sídlili a pfii li mu na pomoc, jako by byl jejich nejvy ím vládcem. Radou ovi se na novém sídle zprvu dafiilo. Z nûkolika kravek, jeï sem pfiihnal, vzniklo poãetné stádo stejnû jako z ovcí nebo koz. RovnûÏ lidí pfiilákan ch zlatem do jeho sluïeb notnû pfiibylo, takïe se po ãase rozhodl vystavût pfiímo pod horou dvûr i osadu. Ta dostala název PlzeÀ, pozdûji Stará PlzeÀ ãi Plzenec. Proã? Na tuhle otázku je hned nûkolik odpovûdí. Nejãastûji se tvrdívá, Ïe tu na- li plno plvousû ãili plïû. Anebo Ïe místo, které Radou vybral na bfiehu fiíãky, bylo plzké tedy kluzké. Do tfietice v ak slovo plzn znamenalo i úrodn. Mûl tedy název právû takov v znam? Snad ale dodejme je tû, Ïe tam rostlo i hojnû blínu, jemuï Nûmci fiíkají Bilsenkrat. A od toho není k jejich názvu Pilsen vskutku daleko Plzenec sice rostl a vzkvétal, neboè se tu v em dafiilo dobfie, o to v ak s vût- ími obavami hledívaly tamûj í panenky k Radyni. Jako temn stín vyjíïdûl Radou ãas od ãasu naveãer z branky pod velkou vûïí na svém divém vraníku a bûda dívce, kterou zastihl o samotû! Taková se uï v Plzenci nikdy neobjevila. NeboÈ kdyï se s ní krut hradní pán pomiloval, promûnila se ve zlatou sochu jako ostatnû v e, ãeho se dotkl. Tak si alespoà lidé vyprávûli, tfiebaïe se dlouhou dobu nena el jedin, kdo by se chtûl pfiesvûdãit o pravdû. AÏ se kteréhosi dne pfiece jen potají vydali na hrad dva mládenci. li radûji lesem, rokytím i úskalím, jen aby je Ïádn nezahlédl, aï posléze, kdyï se dostali k bránû, ãekali aï do tmy. Teprve potom chtûli vklouznout nepozorovanû dovnitfi. 13

Noc nastala bezhvûzdná, vítr hvízdal v korunách stromû, ale tfiebaïe byla v obou mládencích malá du iãka, od svého zámûru neupustili. Pronikli bez nesnází dokonce na nádvofií, ale jakmile spatfiili schûdky vedoucí do hradního paláce, ozval se za nimi v hrûïn hlas: Co tu pohledáváte? Pfii li jste mne snad pehovat? A uï oba vetfielce drïí sám Radou za krk, táhne je obrovskou silou do temn ch dvefií a zlovûstnû se chechtá: No, nevybrali jste si patnû. Ty schody vedou rovnou do hladomorny! Opravdu, neï se mládenci vzpamatovali, ocitli se v hlubokém vûzení. Snad jen ozvûnu vzdalujících se krokû mohli v té podkovovité sluji zaslechnout Potom se uï na hrad neodváïil nikdo. JenÏe ani Radou nemûl moïnost pokraãovat ve sv ch zl ch skutcích, a dfiív neï na nû doplatil, podafiilo se mu dokonce vykonat i jeden skutek chvályhodn. Ukázalo se totiï, Ïe ani Plzenec není vhodn pro tolik obyvatel, kolik jich sem pfiicházelo. Hledal tedy radyàsk vládce místo dal í, ale marnû posílal do okolí svoje lidi, marnû tval vraníka sám. AÏ mu jednou pfiinesl neoãekávanou zprávu Ïaláfiník: Ti dva mládenci, co drïí v hladomornû, tady pr znají celé okolí iroko daleko a tvrdí, Ïe nedaleko je pfiíhodná rovina, na které se dá vystavût veliké mûsto! Radou se jenom pobavenû zasmál, ale nedalo mu to. Je tû téhoï dne sedl na konû, av ak nic jiného neï lesy a zase jenom lesy nespatfiil. Nakonec do hladomorny za el sám a mládencûm slíbil, Ïe je nejen z vûzení propustí, ale také bohatû odmûní, jen kdyï jej na to místo zavedou. To víte, nelenili a honem ho vedli tam, kde se slévají dohromady ãtyfii fieky v jedinou a kde to velké mûsto mohlo b t vystavûno mnohem snadnûji neï jinde. Radou dal podle slibu mládencûm tolik zlata, kolik ho jen unesli. A tak ti dva s neãekan m darem upalovali, jak daleko mohli, aby si to snad je tû nerozmyslel. Tak se pr zaãala stavût PlzeÀ pfiesnûji fieãeno Nová PlzeÀ, kterak se mûsto nejdfiív odli ovalo od Plzence neboli Staré Plznû. Radou se v ak po svém dobrém skutku nikterak nenapravil, jak by se snad nûktefií domnívali. Hned následujícího veãera se vypravil na svou loupeïnou v pravu za dûvãaty, a je tû se ani do Plzence nedostal, kdyï tu panenku uï z dálky zoãil. Mûla dlouhatánské ãerné vlasy, statnou postavu a rázovala si pfied ním po cestû docela sama, samotinká. 14