Květen 2015 číslo 3 V pondělí 13. 4. se děti z 2. A třídy vydaly vstříc dobrodružství jménem škola v přírodě. Vše začalo úspěšným nástupem do autobusu ve Staré Běle směr H-resort v Kunčicích pod Ondřejníkem. Po cestě plné očekávání nás pan řidič vysadil u krásného hotelu s velkým hřištěm, které slibovalo spoustu zábavy. Hned první den jsme se rozhodli začít objevovat krásy zdejších beskydských kopců a vypravili se na menší průzkum okolí. Po návratu z vycházky se děti rozhodly vyzkoušet už zmíněné hřiště. Zahrály si fotbal, na honěnou či vybíjenou. Mezi procházkou a hrami na hřišti nesmíme zapomenout na vynikající obědy, večeře a snídaně. Ihned po prvním jídle nám bylo jasné, že zde skvěle vaří a budeme mít co dělat, abychom neodjeli s nějakým tím kilem navíc. Naštěstí se nám všechno dobré jídlo povedlo vyběhat. Celých těchto úžasných čtrnáct dní jsme se nezastavili. Děti si užívaly každý den a my společně s nimi. Ať už to byly eko-programy: Já do lesa nepojedu (setkání s panem lesníkem), Koulelo, se koulelo (výroba domácího moštu a pečení štrúdlu), Oheň (vaření bramboračky, příjezd hasičského sboru). Pohankový mlýn nebo BIO-farma se skotem HIGHLAND. Také jsme byli na farmě plné zvířátek, se kterými si děti mohly pohrát a pomazlit se. Jako jeden z největších zážitků byla určitě jízda vlakem do Frenštátu pod Radhoštěm, kam jsme se vypravili do areálu Jiřího Rašky a poctivě vyšlapali 428 schodů ke skokanským můstkům. Žádný den samozřejmě nesměla chybět procházka do okolí. Byli jsme například na Skalce na Ondřejníku, v Kozlovicích a v Beskydském rehabilitačním centru na Čeladné. Také jsme si hráli na hřišti a dívali se na pohádky na dobrou noc. Děti se samozřejmě nejvíce z celého dne těšily na dopisy a pohledy od rodičů a každý den netrpělivě vyhlížely paní pošťačku.
ROZHOVOR Čím více se naše dobrodružství chýlilo ke konci, tím více nám to bylo líto. Bude nám chybět útulný hotel, příjemný zdejší personál, chutné jídlo, ale hlavně úžasné prostředí, které se na čtrnáct dní stalo našim domovem a ostrovem s fůrou dobrodružství a zážitků, které nám zůstanou na celý život. studentky Ostravské univerzity Čím jste chtěla být jako malá? Chtěla jste být učitelkou? Od dětství jsem chtěla být učitelka, o jiném povolání jsem neuvažovala. Vaše dcera je učitelkou. Byli vaši rodiče také učitelé? Moji rodiče učitelé nebyli. Na kterých školách jste učila? Učila jsem na dvou základních školách v Karviné. Která třída je nebo byla vaše nejoblíbenější a nikdy na ní nezapomenete? Byla to třída, kterou jsem učila od 1. do 3. třídy a vzpomněla si na mne i po třiceti letech, kdy mne pozvala na svůj sraz spolužáků. Dáváte ráda pětky? Pětky snad nedává rád žádný učitel, já mám radost, když všechno žáky výborně naučím. Jaké jsou vaše koníčky? Ráda sportuji - jezdím na kole a ráda čtu. Kam jste se ve světě nejdál podívala a kde se Vám nejvíce líbilo? Nejdále ve světě jsem byla v jižní Americe, kam se chystám v létě znovu. Jakou hudbu máte nejraději? Mám ráda hudbu, která mě uklidňuje. Jaké je vaše oblíbené jídlo? Preferujete zdravou výživu? Jídlo mám ráda s láskou připravené na talíři nazdobené, zdravé výživě se nevyhýbám. Máte doma nějakého mazlíčka? Žádného zvířecího mazlíčka nemám, mazlíčci jsou pro mne vnoučata, mám jich 8. Děkujeme za rozhovor. Ptal se: Jan Kaňok, 7. A 2
REPORTÁŽ V pondělí 27. 4. 2015 se žáci naší školy zúčastnili orientačního běhu O tričko mistryň světa 2015, který se konal v Bělském lese. Závod byl rozdělen tradičně do šesti kategorií (D5, H5, D7, H7, D9, H9) podle věku a zvlášť závodili kluci i holky. Výsledky jednotlivců byly výborné a celkově se naše škola umístila na 3. místě. 14. 5. se účastníme dalšího kola v Třinci, do kterého jsme postoupili. Tak nám fanděte. Autorka: Markéta Hrabcová, 7. B Ve dnech 5. a 6. 5. představili žáci druhého stupně v rámci projektu Dne Evropy osm členských států Evropské únie. Svým spolužákům z druhého i z prvního stupně prezentovali svou několikatýdenní práci, která se všem vydařila. Žáci se úkolu zhostili velmi svědomitě, v 6. A jsme získali přehled o Lucembursku, v 6. B nám babička pověděla řadu věcí o Řecku, projeli jsme autem se 7. A Slovinsko, se 7. B jsme zaletěli do Litvy, v 8. A nás H. Ch. Andersen provedl Dánském, v 8. B jsme byli svědky soutěže Máme rádi Rumunsko, 9. A nás pozvala do Chorvatska v 9. B jsme se setkali mimo jiné s významnými osobnostmi Rakouska. Na vítězích se shodli pak společně žáci i učitelé a z dortu pro vítěze se mohla radovat na prvním místě třída 9. A, na druhém místě 9. B a třetí třída 6. B. Autor: Mgr. Lucie Křiváková 3
REPORTÁŽ 70. výročí konce druhé světové války nám připomněla výstava uspořádaná Obecním úřadem městského obvodu Stará Bělá, kterou jsme v minulých dnech mohli shlédnout v budově naší školy. Dobové dokumenty a fotografie nám připomněli nelehké osudy, ale i každodenní život starobělských občanů. Na výstavě nechyběly ani modely letadel a tanků, vystaveny byly peníze a doklady, které se za války používaly, vidět jsme mohli jízdní kolo, rádio, největší pozornost však vzbudily zbytky munice, výzbroje a výstroje vojáků. Základní škola se k této akci připojila v rámci projektu Den osvobození. Úkolem žáků prvního stupně bylo výtvarně zpracovat téma konce druhé světové války, žáci druhého stupně mapovali místa spojená s tímto obdobím ve Staré Bělé a širším okolí. V naší obci je to nejen památník padlých na Zámčiskách, ale po odbojářích a lidech, kteří během války padli, jsou pojmenovány některé ulice, např. Lyčkova, Dokoupilova, Klečkova, Chrobákova a další. Výsledky práce našich žáků budou až do podzimu vystaveny ve spojovací chodbě školy. Osudy našich předků si v průběhu celého školního roku připomínáme v rámci projektu Paměť mojí rodiny. Paměť každé rodiny je jinak dlouhá, v některých sahá hluboko do minulosti, jiná zahrnuje jen několik desetiletí. Autorka: Mgr. Dita Ondrejčeková 4
V 16. Století přišel rod Šmídů z Německa do Kunína. V 17. Století po vpádu Turků se přestěhovali na jižní Moravu. 3. 4. 1905 narozen můj praděda Josef Šmíd ve Svatobořicích. 8. 10. 1907 narozena moje prababička Josefa, rozená Kostihová. První světová válka 2. 11. 1915 padl otec mé prababičky v 1. světové válce na italské frontě. První republika Svatba pradědy Josefa a prababičky Josefy 14. 6. 1932 3 děti - Pavel narozen roku 1933 - Ludmila narozena 1936 - Josef (můj děda) narozen 9. 1. 1944 15. 3. 1944 narozena moje babička Marie, rozena Brhlová Druhá světová válka Svatobořice - koncentrační tábor pro rodinné příslušníky účastníků zahraničního odboje, kde byly mimo jiné manželka generála Svobody (budoucího prezidenta) i s dcerou. Můj praděd byl součástí skupiny, která tajně dodávala do tábora potraviny. Josef Šmíd (praděda) pracoval jako zemědělec do roku 1944 a poté jako horník v lignitových dolech. Josefa Šmídová (prababička) celý život se starala o domácí zemědělství. Komunismus V březnu 1958 vstoupila prababička dobrovolně do JZD. V roce 1958 se můj děda Josef přišel učit do Ostravy. 1967 svatba babičky a dědy, po svatbě se přestěhovali do Havířova V ten samý rok si pořídili první televizi značky Diana. 2 děti 14. 6. 1968 narozen můj otec Radek a 5. 3. 1972 narozena Andrea 21. 8. 1968 se děda dozvěděl cestou do práce, že nás obsadili Rusové 17. 10. 1972 narozena moje matka Simona, rozena Boráková 1976 si pořídili první auto značky Lada. 1977 přestěhování z Havířova do Ostravy-Výškovic do řadového domku, který svépomocí postavil. 1987-1989 šel můj otec jako poslední na dvouletou základní vojenskou službu Sametová revoluce 1989 otec chodil v Ostravě na náměstí Lidových Milicí (dnešní Masarykovo náměstí) na demonstrace a zúčastnil se generální stávky. V prosinci byl v Ostravě stejném náměstí, kde vystoupil i Václav Havel. 5
Matka se přímo účastnila generální stávky, když byla na praxi. Poznámka - nikdo z rodiny nebyl v KSČ 90. léta 1991 můj otec byl poprvé lyžovat v Rakousku 1997 dostudoval dálkově vysokou školu 21. 3. 1998 svatba rodičů 15. 9. 1999 narozeno jediné dítě mých rodičů (Já) Autorka: Veronika Šmídová, 9. A Praděda Leopold Ondrůšek pocházel z Uherského Hradiště obce Zlechov. 1. světová válka nebyla pro ně tak těžká, protože prapraděda Jan Ondrůšek pracoval na železnici a jelikož v době války byla železnice velmi důležitá, nebyl odvezen do války, nicméně z důvodu nedostatku léků během 1. světové války zemřeli pradědovi sourozenci Jan a sestra Anna. Pradědečkova rodina prožila hospodářskou krizi celkem v pohodě, i když pracovali v technických oborech, měli doma celkem velké hospodářství, takže byli potravinově soběstační a ještě pomáhali ostatním členům příbuzenstva. Po odeznění hospodářské krize se pradědeček oženil s prababičkou Marii Tryskovou, která pocházela z Rakouska a získal velmi dobrou nabídku na práci montéra v tehdejších Vítkovických železárnách, a proto se stěhuje do Ostravy. Zakládají rodinu a krátce po sobě se narodí dcery Milada a Oldřiška. Právě v tomto období zažíná 2. sv. válka. Ke konci války roku 1944 má rodina pradědečka obrovské štěstí, protože přežili bombardování Vítkovických železáren. Některé bombardéry ztratily orientaci a bomby svrhly do oblasti Zábřehu. Rovněž konec války a osvobození Ostravy znamená pro rodinu velké nebezpečí. V oblasti Zábřehu byly vedeny velmi těžké boje a pradědeček s prababičkou staví dům na okraji Staré Bělé. Při stavbě umírá starší dcera Milada ve věku 21 let. Rodina zůstává s jedinou dcerou, mojí babičkou, která zůstává se dvěma syny Richardem a Alešem po rozvodu s mým dědou Richardem Richterem, který pocházel z Německa. V dalších letech rodinu postihuje další tragédie. V roce 1974 umírá na dovolené v Bulharsku prababička Marie. Po třech letech v roce 1977 umírá opět na dovolené, ale tentokrát v tehdejší Jugoslávii, praděda Leopold. Později babičku Oldřišku vyhodí z práce na ředitelství Nové hutě, protože představitelům tehdejšího režimu vadilo, že nepřerušila kontakty s kamarádkou, která emigrovala do Švýcarska. Od té doby byla nucena pracovat v podřadných profesích. V roce 1988 zemřela na vážnou nemoc. Autorka: Michaela Ondrušková, 9. B 6
Je doba někdy před Kristem a já se narodil. Jsem trochu chlupatý a mám malé kly jako čert růžky. Sice stále nevidím, ale vím, že mám milující rodinu. Maminku si představuju jako velkou a silnou mamutici a tátu jako obřího silného, statečného mamuta, mého bratra nebo sestřičku vůbec neznám, ale tuším, že budeme pěkná dvojka. Jestli to bude bráška, budeme spolu skákat po ledovcích a dovádět, jestli to bude ségra, budu si muset hrát s panenkami. Co to?! Já vidím, jééé to je moje rodina. Když se mi to podaří, chci být slavný mamut, ale vlastně jsem slavný, protože jsem vycpaný mamut v muzeu. Mamut Pepa Autor: Matěj Hořínek, 7. A Všude tma a nade mnou pouze LED žárovky. Právě jsem se narodil! Vedle mě leží dalších 7 potvor. Netuším, co to je, až po měsíci si všímám, že to jsou moji sourozenci. Každé dopoledne s nimi čekáme na papání. Mňam, oblizuju se jako ještě nikdy v životě. Mám rád svoje páníčky. Furt mi říkali Bruno. Nevím, co to znamenalo, ale líbilo se mi to. Už se těším, jak budu pobíhat na zahrádce. To ne, někdo si mě odváží. Pomoc. Jel jsem v nějaké věci. Po příjezdu jsem se objevil někde jinde a vedle mě nebyli sourozenci. Je mi smutno, ale nikdy na ně nezapomenu. Pes Bruno Autor: Mutina Dominik, 7. A Přišla přívalová vlna, přihnala se až do Brna. Všichni z toho byli na dně, vlna plynula ladně, dál a dál až zatopila velký sál, ve kterém byl i sám král. Pod vodou je celý sál, kde se koná velkolepý bál. Voda odrážela stoly, židle, lidi a v tom král v okně vidí, jak venku někdo povoz řídí. V tom povoze sedlák byl, co všechny je pak zachránil. Zazvonil zvonec a nesmyslům je konec. Autor: Jana Záleská, 7. A 7
Všichni si jistě umíte představit pravěk. Pralidi bydlící v jeskyních, obrovské mamuty a vyvíjející se živočichy. Tohle všichni známe z knih a filmů. Komu se však ale stalo, že by v pravěku opravdu byl? Pokud by někdo nesestrojil stroj času, tak je to zcela nemožné. Já tam ale byla. Ocitla jsem se v jeskyni. Nejprve jsem nevěděla, kde to jsem. Jakmile jsem ale vykoukla zpoza zatemnělé jeskyně, byla jsem tak oslněna krásou toho všeho. Jen si to představte! Volně pobíhající tvorové, kteří už dávno vyhynuli, stáli jen několik metrů ode mě. Byla jsem tam! Byla jsem v pravěku. Strnule jsem došla blíž k těm nádherným zvířatům. Bylo to tak neuvěřitelné. Pořádně jsem se kolem rozhlédla a vtom jsem zjistila, že kromě pravěkých zvířat je tu se mnou ještě něco. Nebo snad někdo! Pomalu, s šokovaným výrazem, se ke mně přiblížil pračlověk. Mám se dát na útěk? Nebo naopak zůstat? Chci utéct, ale mé nohy jakoby přirostly k zemi. Pomalu se ke mně blížil. Najednou jsem si však všimla jeho pronikavých očí. Ty oči jsem moc dobře znala. Okamžitě jsem poznala, že to jsou oči mé třídní učitelky! V tu ránu mě někdo popadne za rameno, otočím se a spatřím své spolužáky. Všichni drží v ruce kyj a jsou pokrytí chlupy. Najednou si všimnu, že i já vypadám jako oni. Opravdu se z nás stali neandrtálci? To ale nebylo to, co mě tak vyděsilo. Bylo to to, co paní učitelka vzápětí pronesla: Vypočítejte výšku těchto mamutů. Najednou jsem s sebou trhla a probudila se z děsivého snu. Oddychla jsem si. I když to byl sen velice poučný a zajímavý, nechci, aby se mi víckrát zdál. Autorka: Ellen Růžalovská, 9. B Jsem sama jako zub v ústech důchodce, jako jehličnan v listnatém lese, jako jediný list třepotající se v koruně mohutného dubu, když udeří poryv podzimního větru, pomyslela si Marie v hodině matematiky. Jako zlomek ničeho, ale potom zazvonilo a všichni se rozeběhli na oběd. Marie však ještě chvíli pokračovala ve snění o tom, jak úžasné, by bylo mít aspoň jednu jedinou opravdovou kamarádku. Pak se klidně zvedla a odešla pryč ze třídy. Pár dní se to takto opakovalo, avšak na její 13. narozeniny na vše zapomněla, protože dostala svůj vysněný dárek koně. Byl krásně kaštanový a měl černou hřívu. Na Sisi se velmi ráda projížděla. Začala se s ní připravovat na závody. Do soutěže zbýval týden, ale Marii se stala neskutečně srdcervoucí věc z koně spadla a ochrnula. Bude na věky věků na vozíčku a už nikdy nepojede na koni Autorka: Denisa Mertová, 5. A 8
Při představě, že by naše třída měla žít v pravěku, se mi hrůzou staví vlasy, které bych měla mimochodem v pravěku zacuchané, protože nebyly kondicionéry. V dnešní době máme k dispozici téměř vše, co potřebujeme. Máme vyvinutou dopravu, supermarkety, kde si můžeme nakoupit jídlo a hlavně máme vzdělání, bez kterého bychom se dnes neobešli. Ale přece jen se najde na dnešní době něco, co je špatné. Rozhlédněte se po naší třídě. Dokážete si představit, že by kluci z naší třídy lovili a zabíjeli mamuta? Nebo že by holky zvládly chodit neupravené a jenom v kožešinách, místo módního oblečení? Já teda moc ne. V dnešní době je oproti pravěku všechno moc jednoduché. Když máme hlad, zajdeme si do obchodu, když jsme nemocní, zajdeme si k lékaři. Tehdy si lidé museli obstarávat vše sami, žili na vlastní pěst, nemohli se na nikoho spoléhat jako my. Nekritizuji ostatní, ani já bych sama nedokázala obstarat jídlo někde uprostřed hor. Jen poukazuji na snadnost života v dnešní době v porovnání s pravěkem. A co teprve výuka? Psali bychom nějakým pazourkem na kus skály? A byla by vůbec nějaká výuka? Moje představa o naší třídě v pravěku je, že bychom nebyli schopní se o sebe postarat, protože jsme zhýčkaní dnešní dobou a na to bychom doplatili. A moje představa výuky v pravěku je, že by se kluci učili lovu a holky by se měly učit šití, vaření a sbírání jedlých potravin. A proto je dobře, že se nemůžeme vrátit v čase a zažít tohle všechno na vlastní kůži. Závěrem mé slohové práce nebylo urazit dnešní dobu, ale jen zdůraznit určité rozdíly, abychom si uvědomili, v jaké době žijeme a že můžeme být rádi, že tohle všechno už je za námi. Autorka: Michaela Ondrušková, 9. B Lež je nám známa jako vyjádření nepravdivých informací za účelem oklamat druhé. I přesto, že každý od malička víme, že lhát se nemá, lžeme. Nelze se tomu vyhnout. Proč je tomu tak? Proč tedy lžeme? Lžeme, abychom nezpůsobili bolest druhým, když řekneme pravdu, nebo abychom se vyhnuli trestu apod. Lež dělíme na velkou a malou, ale také na zlomyslnou a milosrdnou. Té zlomyslné je ale na světě přece jenom více. Je založená na tom, aby vám úmyslně ublížila a poškodila vás. Existuje tolik lidí, kteří vás například nemají rádi a vymýšlí pomluvy, jak vám uškodit. Jenže s tímto se dnes setkáváme v podstatě denně a každý byl na straně, kdy jí sám vymýšlel, tak i na straně, kdy pomluvu sám o sobě slyšel. Na druhé straně je tu milosrdná lež. Ale na jejím základě je pravda a tu se snažíme zatajit, když nechceme říct člověku na rovinu pravdu, protože ne každý jí unese a může napáchat mnoho škod. Představme si, že vaše matka leží v nemocnici na pokraji života a ptáte se lékařů, jestli to přežije. Lékaři vám nechtějí říct krutou pravdu o tom, jak to s ní vypadá, a proto vám zalžou. Bojí se, že byste skutečnost nepřijali zrovna nejlépe. V tom případě nic jiného nezbývá. Ale přece jenom by se milosrdnou lží nemělo plýtvat. Přesto mějme na paměti, že pravda dříve nebo později výjde napovrch. Znovu ale musíme říct, že lhát se nemá, ale kdo v dnešním světě nelže. A proto si položme otázku. Je vůbec možné žít bez toho, abychom lhali? Pokud jste si právě odpověděli ano, opět lžete. 9 Autor: Věra Jenáčková, 9. B
Soutěž plná vědomostí a zábavy. Již tradičně se naše škola účastní soutěže Hledej pramen vody, kterou vyhlašuje OVAK a.s. Celý měsíc březen, duben a květen třídy 4.A a 4.B plnily úkoly, jak teoretické, tak i praktické. Žáci se dozvěděli mnoho zajímavostí, týkajících se vody, hledali prameny vodních toků a tvořili myšlenkovou mapu. Novinkou byl letos vodní geocaching. Obě třídy postoupily do finále, které proběhne 3.6.2015. Tak nám držte palce. Autorka: Mgr. Lenka Kučerová Vodo, vodo, vodičko, ty jsi naše zlatíčko, bez tebe by na světě nebylo štěstíčko. Autorka: Markéta Olšovská, 4. A Děkujeme Ovaku, Dá nám vodu z oblaků. Děkujeme Odře, Že nám je tak dobře. Autorka: Marta Olšovská, 4. A Byla jedna kapka, byla jako květ, uplavala pramínku a z moře vrátila se zpět. Autorka: Marta Olšovská, 4. A Teče teče pramínek, přeskakuje kamínek, teče, teče do řeky, dělá samé neplechy. Autorka: Karolína Staňková, 4. A Voda, voda, vodička, to je moje písnička. Od potoka přes řeku, bublám, spěchám k Ovaku. Tam mě hezky vyčistí, ať jsem zdravá k napití. Autor: Štěpán Ondrejček, 4. A Vodo, moc ti děkujeme, že tě každý den pijeme. Ovaku děkujeme taky, že té vody máme mraky. Autor: Jáchym Hořínek, 4. A 10
Voda je průzračná, Voda je čistá, nikdo však netuší, jak je vzácná. Lidé jí plýtvají, Vůbec jí nešetří, Ani ji nepijou, Kupují vodu balenou. Voda je průzračná, Někomu však nechutná. Lidé jsou rádi, že je i balená. Jiní lidé však říkají: Balená je horší, z kohoutku je lepší. Autorka: Viktorka Jurišicová, 4. B U Starobělského potoka, tam voda tryskem vytéká. Lidé zde udělali studánku, vodu z ní nabírají do džbánku. Pocestní si jí nabírají, když velkou žízeň mají. Vodu potřebují zvířátka, taky každá zahrádka. Ovaku moc děkujeme, že čistou vodu dnes pijeme. Autorka: Zuzana Kramolišová, 4. A Na hladině vody se zatřpytil leknín. V tom šla kolem princezna Fridolína a okamžitě přikázala sluhům, aby leknín vzali a donesli jej na zámek. Dokonce nechala vypustit rybník. Jakmile leknín necítil vodu, tak začal usychat. Nakonec uschnul úplně. Teprve teď princezna Fridolína pochopila, že leknín potřebuje vodu. Ale bylo už pozdě. Autorka: Hana Stuchlá, 4. B Byla jedna kapka, a ta kapka byla zlá. Pořád se parádila, a když se jí někdo dotkl, okamžitě vykřikla: Zašpiníš mě! A pak se to stalo. Mrak narazil do jiného mraku a sníh se sypal na zem. Kapka, tedy vločka, byla pěkně naštvaná a pořád dokola volala: Zašpiníš mě a ty taky! A naše vločka spadla do komína. Tam je našel kominík a pojmenoval ji Sazinka. Naučil ji dobrému chování a Sazinka mu za to pomáhala. Autorka: Hana Stuchlá, 4. B 11
Mé milé hovězí maso! Musím ti říct pravdu. Nemám tě rád, protože máš divnou chuť a jsi prostě divné. Promiň. Můj milý Jendo! Možná ti budu chutnat s bramborami nebo s něčím jiným, co máš rád. Je dobře, že jsi mě aspoň zkusil. Ahoj! Autor: Jan Bruthans, 6. A Milá cibule, musím ti říct pravdu! Když tě vidím, tak je mi hned špatně a slzí mi oči. Jsi strašně pálivá a prostě tě vůbec nemám ráda! Promiň, že ti to říkám, ale musela jsem ti to prostě říct. V životě tě nestrčím do pusy. Jsi hnusná! Milá Barčo, Nevím, proč mě nemáš tak ráda. Vždyť jsem dobrá a hrozně zdravá. Je ve mně spousta vitamínů. Jsem trochu pálivá, to máš pravdu, ale když mě třeba osmažíš nebo nějak upravíš, tak jsem dobrá. Měla by sis to rozmyslet a zařadit mě do svého jídelníčku! Zkus to! Autorka: Barbora Matějová, 6. B Mé milé ryby. Musím vám říct pravdu! Jste moc roztomilé a krásné na to, abych vás jedla. Když vím, že máte ta nádherná očička, a teď jednu z vašich kámošek vidím na talíři, nemohu tomu věřit. Když jsem zkusila sníst sousto, moc mi nechutnalo. Chutnáte jako moře, při nejhorším jako kuřecí maso vykloktané lachtanem. A někdy to maso tak i vypadá. Obecně maso nemusím, ale vás nesním, i když mořské plody a suši mám ráda. Má milá Lucko, máš mě ráda živou (já sebe taky), ale když už mě musíš sníst, řekni si, že jsem jiné maso, případně něco, co máš ráda. Když se to nevyřeší, suši máš ráda, tak mě nakouskuj a hoď do rýže, zabal mořskou řasou a máš tady suši. Autorka: Lucie Matoušová, 6. A Má milá rajská polévko, musím Ti říct pravdu! Nechutnáš mi, protože máš takovou sladkokyselou chuť. Z celého srdce tě nenávidím! Hlavně kvůli té chuti, ale i barvě. Jsi prostě strašná. Vždy, když tě zkusím, tak mě natáhne. Tvá Simča. Má milá Simčo, nejsi sama, komu nechutnám. Zkus mě třeba v jiné podobě jako rajskou omáčku nebo rajčatový džus. Ale nevím, jestli Ti zachutnám. Tvá rajská polévka. Autorka: Simona Bořilová, 6. A 12
Když se řekne divák, myslí se tím někdo, kdo se dívá. Sportovní divák je zřejmě ten, kdo se dívá na sport. Na kolektivní hry: fotbal, hokej, házenou, florbal, volejbal, košíkovou nebo i na individuální hry: tenis, stolní tenis. Sportovním divákem je i ten, kdo sleduje krasobruslení, autorevue, motorevue, dokonce i atletické, gymnastické soutěže, závody v plavání či v letecké akrobacii. Sportem nazýváme i šachy a bridž. Oblast sportu je velice rozsáhlá, a proto i vlastnosti diváků jsou různé podle toho, na který sport se dívají. Fotbal a hokej potřebují povzbuzování hodně výrazné, fanoušci diváci se chovají hlučně, povzbuzují pokřikem, hudebními nástroji bubny, při hře prožívají každý úspěch i neúspěch prudkými reakcemi. Někdy diváci těchto sportů přehánějí, jsou agresivní k sobě i k hráčům, a proto musí zasahovat policie. Sportovní diváci ostatních sportů nejsou tak početní, je jich méně, takže i když v napínavých okamžicích zvyšují hlasy, troubí na trubky, zvoní na zvony, přidají se roztleskávačky, pořád nedělají takový povyk jako obrovské množství diváků na stadionech pro hokej a fotbal. Proč lidé chodí na sportovní utkání, na závody? Asi proto, že každý z nich má svůj oblíbený sport, fandí konkrétnímu klubu a při hře prožívá velkou radost z vítězství a velké zklamání při prohře. Chodí na zápasy kvůli zážitku! Zaplatí vstupné, koupí si párek v rohlíku, zmrzlinu, nanuk, pivo, limonádu a užívají si děj sportovního utkání. Sportovní divák je také oporou sportovců. Ti by bez povzbuzování a účasti diváků nepodávali tak dobré výkony. Vzájemně si pomáhají, hecují se a obdarovávají se. Diváci chválí sportovce, sportovci vrací uznání diváků zlepšeným výkonem. Sport bez diváků ztrácí pohon, jiskru a motivaci. Přeji sportu slušné diváky a divákům krásné sportovní zážitky. Autorka: Kristýna Goňcová, 9. B, foto: Mgr. Dita Ondrejčeková 13
ZÁBAVA 4. 5. 10. 12. 2. 8. 9. 1. 3. 6. 7. 11. 1. Část kmene stromu, pod kůrou. 2. Skáče po stromech a většinou je zrzavá. 3. V lese rostou jehličnaté a listnaté... 4. Žije v lese a má parohy. 5. Malý les. 6. Co jí slepice. 7. Pták, kterého si lehce zaměníme s havranem. 8. V řece může být vodní 9. V lese se sbírá (jednotné číslo) 10. Výr je 11. Mládě od krávy. 12. Kapr je Autorka: Adéla Wysoudilová, 7. A 4. 2. 6. 8. 5. 1. 3. 7. 9. 1. IQ. 2... modul (měsíční). 3. Planeta. 4. Nauka o vývoji života. 5. Místo, kde se řeka vlévá do moře. 6. Učení o bytí. 7. Náhradní řešení. 8. Dívčí jméno - svátek má 22. listopadu. 9. Italská sopka. Autor: Jan Kaňok, 7. A 3. 4. 5. 6. 1. 2. 1. Druh nářadí, kterým ukotvíme šroubek. 2. Obydlí Eskymáka. 3. Nástroj, pomocí kterého střílíme šípy. 4. Místnost, kde si myjeme ruce apod. 5. Domeček včel. 6. Zvíře, které se plazí. Autorka: Laura Prusková, 5. B 14
ZÁBAVA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 1. Celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí. 2. Část obličeje. 3. Rostlina čtyřlístek. 4. Zvíře, které štěká 5. Seskupení stromů na jednom místě. 6. Potřeba k šití. 7. Trefa do branky. 8. Doplň písničku: nám spadla. 9. Lov. 10. Drobné cizí měny. 11. Opak noci Autor: Filip Lofítek,7. A 4. 2. 8. 1. 3. 5. 6. 7. 9. 1. Je to pták začínající na i. 2. Holčičí jméno na n. 3. Otec jinak. 4. Chlapecké jméno, vycházející ze jména Daniel. 5. Používá se na obrácení hlíny. 6. Pták - koňadra, modřinka. 7. Planetka. 8. Mužské jméno na p. 9. Křestní jméno prezidenta Reagana. Autor: Jakub Weiser, 7. A 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 1. Předchůdce člověka. 2. Kus pevniny na vodě. 3. Pálivá rostlina podobná cibuli. 4. Zamyká/odemyká se tím. 5. Manžel mamky. 6. Lížeš to, aby ses zchladil. 7. Malá rasa psa. Autor: Dominik Gančarčík, 7. A 15
ŘEŠENÍ Křížovka č. 3 Křížovka č. 1 1. š r o u b o v á k 2. i g l u 3. l u k 4. k o u p e l n a 5. ú l 6. h a d Křížovka č. 2 1. I n t e l i g e n c e 2. l u N á r n í 3. V e n u š e 4. p a l E o n t o l o g i e 5. ú S t í 6. o n T o l o g i e 7. I m p r o v i z a c e 8. c e C i l i e 9. E t n a 1. ý k o 2. v v e r k a 3. t r o m y 4. j e l e 5. l e s k 6. r n í 7. r á n a 8. v r 9. h i b 10. s o v 11. e l e 12. r y b Křížovka č. 5 1. I b i s 2. N i n a 3. T a ť k a 4. D a n e k 5. R ý č 6. S ý k o r a 7. P l u t o 8. P a t r i k 9. R o n a l d Křížovka č. 6 Křížovka č. 4 1. o p i c e 2. o s t r o v 3. č e s n e k 4. k l í č e 5. t á t a 6. n a n u k 7. č i v a v a 1. i n t e r n e t 2. n o s 3. j e t e l 4. p e s 5. l e s 6. n i t 7. g ó l 8. p e c 9. h o n 10. c e n t y 11. d e n Členové redakce: Žáci 7. A. Vedoucí redaktorka: Mgr. Lucie Křiváková Příspěvky posílejte na e-mail: lucie.kr@seznam.cz Časopis obsahuje tvorbu a příspěvky žáků a učitelů, které vyjadřují jejich názory. Tyto názory se nemusí shodovat s postoji redakce. Redakce si vyhrazuje právo došlé příspěvky zkrátit, přepsat, cenzurovat a drobně upravit.