Petr Musil Blok č. 1
Úvodní informace veškeré info dostupné v Informačním systému/studijní materiály zkouška: písemný test multiple choice kontakt: petrmusil1977@gmail.com Literatura: Burda, M. Wyplosz, Ch.: Macroeconomics: A European Text. Oxford University Press, 2005. ISBN 0199264961. Holman, R.: Makroekonomie: středně pokročilý kurz. C.H.Beck, Praha, 2004. ISBN 8071797642
Co je makroekonomie? část ekonomie, která se zabývá chováním národního hospodářství jako celku (dané země nebo regionu) dlouhodobé trendy vs. krátkodobé oscilace mezinárodní srovnání vs. vývoj ekonomiky v čase cílem teorie je vysvětlit reálné ekonomické jevy, tj. proč se něco děje, jak se to děje a co se bude dít, když... ne vždy a všude je dosud známá teorie schopna vysvětlit reálné ekonomické jevy (např. tranzitivní ekonomiky, Čína apod.) to, co platí ve standardní ekonomice nemusí platit ve specifických podmínkách
Přístupy k makroekonomické teorii dlouhodobé trendy využití metod, používaných v mikroekonomii neoklasický přístup (produkční funkce, mezičasové preference, robinsonovská ekonomika apod.) krátkodobé oscilace ostatní přístupy: základ je v keynesiánství (nástroje jako model AS-AD, IS-LM, Phillipsova křivka) neoklasická syntéza je tedy nutné rozlišovat, zda zkoumáme dlouhodobé nebo krátkodobé jevy (trendy vs. oscilace)
Předmět makroekonomie Zkoumání vývoje hlavních makroekonomických agregátů, souvisejících veličin a vlivů hospodářské politiky na ekonomiku co je příčina a co důsledek HDP a jeho dlouhodobý růst trh práce a nezaměstnanost vnější rovnováha a platební bilance peníze, inflace, reálný směnný kurz a měnová politika fiskální politika a politika strany nabídky
Geneze makroekonomie Klasická škola politické ekonomie od 1776 vrcholné období A. Smith a jeho pokračovatelé makroekonomický proud: snaha o vysvětlení reálných ekonomických jevů, ztotožnění bohatství s množstvím statků a služeb, odmítnutí merkantilismu, důraz na samoregulaci trhu Velká hospodářská krize 1929 33 keynesiánství jako mainstream, po WW2 neokeynesiánství poptávkově orientovaná makroekonomie, důraz na státní zásahy Ropné šoky 1973-74 selhání keynesiánství, neschopnost zdůvodnit reálné ekonomické jevy do popředí monetarismus, škola racionálních očekávání, ekonomie strany nabídky Současnost: New Keynesians jakoby návrat ke kořenům, praktická politika mix keynes. a neoklas.
Makroekonomické účetnictví Hrubý domácí produkt (GDP Gross Domestic Product) základní makroekonomický ukazatel GDP = součet veškeré realizované finální produkce za určité období (zpravidla rok nebo čtvrtletí) (výdajová metoda), nebo: GDP = součet všech hrubých příjmů výrobních faktorů (důchodová metoda), nebo: GDP = součet přidaných hodnot na všech stupních výroby (metoda přidané hodnoty) jakákoli metoda vede ke stejnému výsledku
Koloběh národního hospodářství kolektivně vyrábíme, abychom kolektivně spotřebovávali Produkt Důchod Důchod po zdanění
Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností čisté vývozy vládní výdaje na statky a služby soukromé hrubé domácí investice výdaje domácností na spotřebu GDP, neboli celková poptávka po statcích a službách, vyrobených na území dané země
Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností opotřebení kapitálu (obnovovací investice) čistý domácí produkt (Net Domestic Product) = C+I N +G+NX
Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností nepřímé daně národní důchod
Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus nerozdělené hrubé zisky firem =......= osobní důchod
Od GDP k disponibilnímu důchodu domácností minus osobní daně plus transfery =......= osobní disponibilní důchod (disponibilní důchod domácností) Disponibilní důchod domácností = C + S = (výdaje na spotřebu + úspory)
Klíčová identita národního účetnictví celkové příjmy C + S + T = Y = C + I + G + (X M) soukromé veřejné užití důchodu (výdaje na GDP) po úpravě: (S I) + (T G) = Y = (X M) saldo soukromého sektoru saldo veřejného sektoru čistý export (saldo běžného účtu) Pokud jsou celkové výdaje domácích subjektů větší než jejich příjmy (soukromý+veřejný sektor v deficitu), pak je nutně v deficitu i saldo běžného účtu (záporné čisté exporty), neboli: domácí subjekty chtějí nakoupit více, než kolik je v dané ekonomice vyrobeno
Účetní identita ve vybraných zemích v roce 1999 (v % GDP) NX Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
Nominální vs. reálný produkt nominální GDP = součet hodnoty finální produkce, oceněné cenami běžného roku reálný GDP = součet hodnoty finální produkce, oceněné cenami základního období (stálými cenami) reálný GDP je očištění o vliv změny (zpravidla růstu) cenové hladiny k očištění se užívají cenové indexy, a to buď: IPD (Implicit Price Deflator) = (nomin.gdp/real.gdp)x100 CPI (Consumers Price Index) IPD proměnlivé váhy komodit, CPI stálé váhy komodit
GDP České republiky a IPD (mil.czk) Rok Nominální Reálný (ceny roku 2000) IPD 1990 664 944 2 134 326 31,2 1991 800 418 1 886 425 42,4 1992 894 772 1 876 870 47,7 1993 1 083 423 1 878 032 57,7 1994 1 255 986 1 919 714 65,4 1995 1 466 522 2 033 699 72,1 1996 1 683 288 2 115 605 79,6 1997 1 811 094 2 100 143 86,2 1998 1 996 483 2 084 203 95,8 1999 2 080 797 2 112 121 98,5 2000 2 189 169 2 189 169 100,0 2001 2 352 214 2 242 943 104,9 2002 2 464 432 2 285 488 107,8 2003 2 577 110 2 367 818 108,8 2004 2 781 060 2 467 615 112,7 2005 2 970 261 2 617 608 113,5 Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty
Ekonomická síla vs. ekonomická úroveň Ekonomická síla = GDP v absolutním vyjádření Ekonomická úroveň = GDP na osobu Ekonomická síla nebo úroveň podle parity kupní síly (PPP Purchase Power Parity) při mezinárodním srovnávání je zohledněna rozdílnost cenových hladin v jednotlivých zemích)
Ekonomická úroveň ČR (v EUR, b.c.) GDP/os.(PPP) GDP/os. 1995 10 774 n.a. 1996 11 586 n.a. 1997 11 828 n.a. 1998 11 961 n.a. 1999 12 385 5 487 2000 13 036 5 985 2001 13 891 6 750 2002 14 419 7 841 2003 15 215 7 933 2004 16 257 8 644 2005 17 058 9 789 2006 18 299 11 051 2007 19 966 12 319 Zdroj: ČSÚ (2009), vlastní výpočty
Struktura GDP (čtvrtletní průměry 1970 1998, v % z GDP) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
Struktura GDP v ČR 1999-2007 (v %) C I G NX 1999 52,9 27,0 21,2-1,1 2000 52,5 28,0 21,1-1,5 2001 51,9 28,0 21,1-1,0 2002 51,2 27,5 22,3-1,0 2003 51,7 26,7 23,4-1,8 2004 50,3 25,8 22,1 1,7 2005 49,1 24,9 22,1 4,0 2006 48,8 24,6 21,3 5,3 2007 48,1 24,3 20,4 7,3 Zdroj: Eurostat (2009), vlastní výpočty
Má ukazatel GDP absolutní vypovídací schopnost? nikoli: nejsou v něm zahrnuty transakce, které neprochází trhem, nebo jsou naopak započítány výdaje, které by být neměly co v GDP není, ale mělo by být: stínová ekonomika, neplacená práce (např. domácí práce), hodnota volného času, kvalita zboží apod. (hodnota GDP je podhodnocena) co v GDP je, ale být by nemělo: nápravy škod na životním prostředí apod. (hodnota GDP je nadhodnocena) ukazatel NEW (Net Economic Welfare) čistý ekonomický blahobyt započítává odhady výše uvedených položek
Odhad rozměru stínové ekonomiky v roce 1999 Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
Odhad podílu neplacené práce (Nizozemí, 1990) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
GDP vs. GNP GDP = finální produkce na území určité země za určité období GNP (Gross National Product) = finální produkce vyrobená výrobními faktory dle národní příslušnosti (bez ohledu na území) za určité období je pravděpodobné, že pro zemi, která hodně investuje v zahraničí, bude platit: GNP > GDP (např. USA) a naopak: pro zemi, která je čistým příjemcem zahraničních investic bude platit: GNP < GDP (např. ČR) který ukazatel a kterých zemí bude ovlivněn, pokud Škoda Auto bude vyrábět osobní vozy v Indii? poroste GDP Indie a GNP Německa
Změna GDP krátkodobá vs. dlouhodobá změna krátkodobá změna: meziroční, mezičtvrtletní procentní změny reálného GDP dlouhodobá změna: růstový trend jako dlouhodobý průměr meziročního růstu reálného GDP tempo růstu vs. koeficient růstu tempo růstu: [(GDP(t) GDP(t-1)]x100 / GDP(t-1) [%] koeficient růstu: GDP(t) / GDP(t-1) růst GDP vs. hospodářský růst růst GDP = jakákoli změna GDP mezi dvěma obdobími hospodářský růst = změna (růst) potenciálního produktu, tj. dlouhodobá změna GDP (růstový trend)
Růst GDP a ekonomický růst v USA (1977 2008) 8 6 4 2 0 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007-2 -4 Meziroční změny GDP (%) Dlouhodobý růstový trend (logaritmický) Zdroj: http://www.portal.euromonitor.com/passport/statistics.aspx (leden 2009)
GDP na osobu (v EUR roku 2000) Dlouhodobé tempo růstu GDP na os. Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
Co je zdrojem růstu výkonu ekonomiky? Krátkodobý růst: především změny v agregátní poptávce zjednodušeně řečeno:...čím více lidé, firmy a vlády utrácejí, tím vyšší agregátní poptávka a tím vyšší GDP Dlouhodobý růst: změny produkční funkce ekonomiky ty mohou být extenzivního nebo intenzivního charakteru Extenzivní změny (extenzivní růst): zapojení většího množství VF do výroby Intenzivní změny (intenzivní růst): efektivnější využití stávajících VF technologický pokrok
Fakta dlouhodobého růstu: 1. produktivita práce (Y/L) dlouhodobě roste Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
2. kapitálová intenzita (K/L) dlouhodobě roste Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
3. produktivita kapitálu (K/Y) bez dlouhodobého růstu (K/Y) Zdroj: Burda, Wyplosz, 2003.
4. reálné mzdy dlouhodobě rostou 5. míra zisku je dlouhodobě stejná 6. podíl práce a kapitálu na produktu je dlouhodobě stejný Proč produkt dlouhodobě roste? Solowův model hospodářského růstu
Agregátní produkční funkce extenzivní forma množství zapojené práce je konstantní celkový produkt roste s rostoucím množstvím zapojeného kapitálu jaké množství kapitálu bude zapojeno do výroby? ve stabilním stavu (steady-state) přesně tolik, kolik je třeba k zachování jeho nezměněného množství
Agregátní produkční funkce Cobb-Douglasova produkční funkce s konstantními výnosy z rozsahu......definovaná pro fixní objem pracovní síly Y = A.K α.l (1-α) kde: A... technologická úroveň K... kapitál, L... práce α... podíl daného výrobního faktoru na celkovém výstupu mezní produkt kapitálu je klesající každá ekonomika má nějakou produkční funkci, která určuje její dlouhodobé kapacitní možnosti
Y* Pro steady-state (stabilní stav) platí: I R = δ.k steady-state S = s.y Úspory (S) = obnovovací investice (I R ), tedy objemu opotřebeného kapitálu K* Kapitálová zásoba se nemění a zůstává na úrovni K* Výstup je na úrovni Y* a za jinak stejných okolností se nemění Dosáhne-li ekonomika steady-state, pak za jinak stejných okolností neroste. V realitě ale produkt roste. Proč?
Y* Y 2 Y 1 I N I R I R = δ.k steady-state S = s.y Nachází-li se ekonomika vlevo od steady-state pak platí: Výchozí kapitálová zásoba je na úrovni K 1 a výstup na Y 1 K 1 K 2 K* K Úspory jsou vyšší než obnovovací investice, část úspor financuje investice čisté kapitálová zásoba se zvyšuje na K 2, produkt roste na Y 2, ekonomika roste a přibližuje se steady-state Bude-li ekonomika vpravo od steady-state, pak dojde k poklesu kapitálové zásoby (úspory jsou menší než obnovovací investice) a k poklesu výstupu
Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu ekonomiky? a) růst objemu pracovní síly (populace) b) růst technologické úrovně... proč? a) i b) způsobuje, že se steady-state neustále posouvá vpravo a reálná ekonomika jej tak neustále dobíhá
Jak poznáme příspěvek jednotlivých faktorů k hospodářskému růstu? Pro hospodářský růst platí: Y = α K + (1-α) L + a [%], neboli: procentní změna produktu je součtem procentních změn v objemu zapojené práce (L), kapitálu (K) a míře růstu technologického pokroku. procentní změnu L a K lze zjistit výpočtem ze statistik pro a tedy platí: a = Y L K [%] proměnnou a nazýváme Solowovým reziduem
Agregátní produkční funkce intenzivní forma A steady-state, při kapitálové intenzitě k* se růst produktu na hlavu zastaví Při výchozí kapitálové intenzitě k 1 vznikají čisté investice, kap.intenzita roste a roste i produkt na hlavu. Je-li naopak výchozí kap.intenzita na úrovni k 2, pak kap.intenzita klesá, stejně tak i produkt na hlavu
Co je zdrojem dlouhodobého růstu výstupu na hlavu (tedy HDP na osobu)? a) růst objemu populace?... nikoli, ten by objem výstupu snižoval b) růst technologické úrovně?... ano, ale pozor: je nutné rozlišovat výstup na pracovníka (na hlavu) a výstup na efektivnostního pracovníka... jelikož efektivnostní pracovník je víceméně teoretická kategorie (v praxi nás zajímá výstup na pracovníka), pak lze technologický pokrok označit za jediný zdroj dlouhodobého růstu ekonomické úrovně (HDP na osobu)
Někdy méně znamená více Ačkoli vyšší míra úspor posouvá steady-state vpravo a přispívá k růstu produktu, tak ne vždy platí, že vyšší spořivost vede k vyššímu blahobytu ZLATÉ PRAVIDLO: taková míra úspor, při které ekonomika ve steady-state maximalizuje spotřební výdaje v každém období
Zlaté pravidlo bod A odpovídá ekonomice ve steady-state při optimální míře úspor zde je maximalizována současná i budoucí spotřeba pro maximální C platí: MPK=δ při vyšší míře úspor by byla současná spotřeba nižší a zároveň by bylo nutné i v dalších obdobích udržovat vysokou míru úspor, aby bylo čím financovat (vysoké) obnovovací investice spotřeba v každém období bude nižší než při naplnění zlatého pravidla
Zlaté pravidlo funguje?