Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav šlechtění a množení zahradnických rostlin Hodnocení vybraného souboru rezistentních genotypů a odrůd jabloní vůči strupovitosti Diplomová práce Vedoucí práce: Prof. Ing. Vojtěch Řezníček, CSc. Vypracoval: Jan Plšek Brno 2007

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení vybraného souboru rezistentních genotypů a odrůd jabloní vůči strupovitosti vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis diplomanta

Poděkování Rád bych poděkoval panu profesoru ing. Vojtěchu Řezníčkovi CSc. za všestrannou pomoc při získávání výsledků, potom během psaní diplomové práce a hlavně za nesmírně lidský přístup. Moje poděkování patří rovněž paní Dr. ing. Pavlíně Hrstkové za ochotu pomoci při statistickém zpracování výsledků a ing. Stanislavu Bočkovi Ph.D. za nezištné poskytnutí materiálů. Můj veliký dík patří rovněž přátelům, kteří mě všemožně pomáhali a motivovali k napsání práce a na závěr bych chtěl poděkovat především rodičům za veškerou podporu, nejen materiální, ale hlavně morální a díky kterým jsem mohl snáze překonat těžší období studia. J. P.

ABSTRAKT Tato diplomová práce zahrnuje pokusné období 2005 až 2007. Bylo prováděno hodnocení souboru genotypů i odrůd jabloní vyšlechtěných na VŠÚO Holovousy s. r. o. na odolnost vůči houbovému onemocnění strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis Cke. Wint.). Výsadby byly zakládány v letech 2002, 2003 a 2005 standardně dopěstovaným školkařským materiálem pěstovaným na podnožích M 9 a J TE E. Sledované genotypy a odrůdy byly rozděleny do etap, jež byly označeny písmeny A, B a C. Z hlediska hodnocení výskytu strupovitosti se jako nejnáchylnější ze všech sledovaných novošlechtění jevily HL 1974 a HL 900 z etapy A. V etapě B se jednalo o HL 704 a HL 1728. Z hodnocení citlivosti k napadení padlím vyplývá, že nejvíce tímto onemocněním trpělo novošlechtění HL 1040 z etapy A. Z růstových charakteristik byla zjišťována celková hmotnost odřezaných výhonů, jejich celková a průměrná délka a počet. Dále byl zjišťován počet kořenových výmladků vyrůstajících z kořenového krčku. Sklizňové hodnocení zahrnovalo vyjádření celkového výnosu plodů (g), jejich počet na stromek a průměrnou hmotnost. Na závěr bylo přistoupeno k hodnocení kvalitativních ukazatelů u sklizených plodů formou degustace. Klíčová slova: strupovitost jabloně, padlí jabloňové, rezistentní genotypy a odrůdy, růstové charakteristiky, sklizňové charakteristiky, kvalitativní ukazatele plodů

ABSTRACT In this diploma paper is included experimental 2005 2007. There was assessed the scab resistance in the collection of appletrees originated in Research and Breeding Institute of Holovousy Ltd. Genotypes and varieties were planted out in the years of 2002, 2003 and 2005. These trees were cultivated on standard rootstocks M 9 and J TE E. Genotypes and varieties were selected in stages, there were designated as A, B and C. It was observed, that the most susceptable to scab were genotypes HL 1974 and HL 900 from stage A. In the stage B were the most susceptable HL 704 and HL 1728. There was also measured the powdery mildew susceptibility. The most susceptable was the genotype 1040. The conditions of vegetation were also measured as a whole weight of cutted shoots. Of the growth charakteristics were assessed the whole and average size of the shoots and the final amounth. There was also counted the number of the root undergrowth. The harvest characteristics included yield of the main product (g), the amount of the apples (pieces) and there average weight (g). At the and of the experiment there was made the sensual analyse of harwested apples.

Obsah: 1. ÚVOD................................................... 9 2. CÍL PRÁCE............................................. 10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED...................................10 3.1 Strupovitost jabloní Venturia inaequalis (Cke.) Wint........... 10 3.1.1 Poškození jabloní......................................... 11 3.1.2 Biologie................................................ 11 3.1.3 Vývojový cyklus choroby................................... 11 3.1.4 Klimatické podmínky a jejich vliv na vývoj onemocnění............. 12 3.2 Ochrana vůči strupovitosti................................ 13 3.3 Šlechtění jabloní na rezistenci proti strupovitosti............. 17 3.3.1 Vymezení pojmů..........................................17 3.3.2 Začátek šlechtění a jeho vývoj................................ 18 3.3.3 Původ rezistence.......................................... 20 3.3.4 Rezistence a její stálost..................................... 23 3.3.5 Šlechtitelský proces........................................24 3.3.6 Šlechtitelská pracoviště zabývající se šlechtěním odrůd jabloní odolných vůči strupovitosti na území ČR a SR..............................26 3.3.7 Rezistentní a tolerantní odrůdy vyšlechtěné na jednotlivých šlechtitelských stanicích.............................................. 27 4. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST............................... 30 4.1 Charakteristika genotypových výsadeb..................... 30 4.2 Pěstitelské etapy........................................ 31 4.3 Hodnocení v jednotlivých etapách.......................... 31 4.4 Stanovištní podmínky.................................... 32 4.5 Charakteristika podnožového materiálu..................... 34 4.6 Použité genotypy a odrůdy................................ 35 4.7 Metody použité k vyhodnocení výsledků..................... 36 4.7.1 Vyhodnocení výskytu houbových onemocnění.................... 36

4.7.2 Hodnocení růstových znaků................................. 37 4.7.3 Hodnocení sklizňových znaků................................ 37 4.7.4 Organoleptické hodnocení sklizených a uskladněných jablek.......... 37 4.7.5 Statistické zpracování a vyhodnocení získaných výsledků............ 37 5. VLASTNÍ VYHODNOCENÍ DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ..... 39 5.1 Hodnocení výskytu houbových onemocnění.................. 39 5.1.1 Vyhodnocení výskytu strupovitostí jabloně Venturia inaeq. (Cke.) Wint....39 5.1.2 Vyhodnocení výskytu padlí jabloňového Podosphaera leucotricha (Ell. et Ev.)...................................................... 40 5.2 Hodnocení růstových znaků............................... 41 5.2.1 Vyhodnocení hmotnosti a počtu výhonů po jarním řezu.............. 41 5.2.2 Hodnocení celkové délky výhonů.............................. 41 5.2.3 Hodnocení průměrné délky výhonů............................ 42 5.2.4 Hodnocení počtu výhonů.................................... 43 5.2.5 Vyhodnocení počtu výmladků vyrůstajících z kořenového krčku........44 5.3 Hodnocení sklizňových znaků..............................44 5.3.1 Hodnocení celkového výnosu jablek............................ 44 5.3.2 Hodnocení počtu sklizených jablek.............................45 5.3.3 Hodnocení průměrné hmotnosti plodů.......................... 46 5.4 Organoleptické zhodnocení plodů.......................... 47 5.5 Celkové zhodnocení použitých genotypů a odrůd..............48 6. DISKUSE............................................... 72 7. ZÁVĚR................................................. 74 8. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY....................... 76 9. PŘÍLOHY...............................................79 9.1 Tabulky 9.2 Statistika 9.3 Grafy Fotografická příloha

1. ÚVOD Ve světě se v roce 2005 sklidilo celkem 59 444,4 tis. t jablek, z toho v Evropě 16 526,4 tis. t. Tržní produkce jablek v EU pro rok 2005 činila 10 134 tis. t, pro Českou republiku vycházela produkce z intenzívních sadů na 138 tis. t, což bylo nejméně od roku 1998, kdy produkce činila 121 tis. t. Zato nejvyšší tržní produkce byla v roce 2000, tedy 195 tis. t. V současné době představuje celková výměra všech ovocných sadů v ČR přibližně 48 000 ha, z čehož je 18 198 ha intenzívních sadů. 16 593 ha jsou plodné sady a 1 605 ha tvoří mladé sady. Největší plochy sadů se nacházejí v kraji Jihomoravském (5 326 ha) a Středočeském (3 723 ha), následuje kraj Ústecký (2 575 ha) a Královéhradecký (2 385 ha) (SITUAČNÍ A VÝHLEDOVÁ ZPRÁVA Ovoce 2006). Dále asi 150 tis. ha představují zahrady a zahrádky, na nichž drobní pěstitelé produkují ovoce a zeleninu pro vlastní spotřebu. V ČR je v současné době vysazeno asi 41,5 mil. ovocných stromů a keřů, jabloní bylo v roce 2005 pěstováno 18 525 989 stromů. Jabloně se pěstují na ploše 9 315 ha z celkové plochy intenzívních sadů a představují největší podíl pěstovaného ovoce. Z toho 8 893 ha je plodných sadů a 422 ha mladých sadů. Na dalším místě stojí višně, dále meruňky, broskvoně, drobné ovoce, třešně, slivoně, hrušně a ostatní druhy. Ve srovnání s vyspělými ovocnářskými státy u nás zůstává nepříznivá situace týkající se věkové struktury ovocných sadů. Podíl přestárlých sadů v roce 2006 činil 49,7 %. Konkrétně 56 % ploch u jabloní, 68 % u drobného ovoce a 51 % u broskvoní tvoří velmi přestárlé sady. Lepší situace je u slivoní, kde přestárlé plochy tvoří pouze 13 % a 29 % jsou výsadby mladé. Celková sklizeň ovoce se v ČR již několik let pohybuje kolem 400 až 500 tis. t., z toho produkce v intenzívních sadech činí asi 200 tis. t. V roce 2005 se vlivem nepříznivých podmínek počasí především v průběhu jara, sklidilo nejméně ovoce za posledních 20 let, a to 305,7 tis. t. Největší podíl (68,4 %) tvoří jablka, kterých se sklidilo 209,2 tis. t. Odrůd jabloní nebo skupin odrůd, jež zaujímají skoro 75 % - 7 620 ha z celkové plochy sadů, je 12. Patří sem odrůdy Golden Delicious, Idared, skupina Spartan, skupina Rubín, Šampion, Gloster, skupina Jonagold, skupina Red Delicious. Dosahované hektarové výnosy z intenzívních sadů jabloní jsou za posledních 5 let na 9

úrovni 10,3 21,3 t.ha -1. Jedná se o republikové průměry, protože přední ovocnářské subjekty dosahují průměrné výnosy odrůd kolem 22 58 t.ha -1. Nejvyšší výnosy bývají u odrůd Idared, Gloster, Zvonkové, Šampion, Golden Delicious, Spartan a Jonagold. Pro tržní pěstování jabloní představuje velký problém výskyt houbových chorob, především strupovitosti jabloní Venturia inaequalis (Cke.) Wint. Pěstitelé v ČR ročně vynakládají na chemickou ochranu zahrad a sadů proti této chorobě v průměru přibližně 190 mil. Kč. Spotřeba různých fungicidů potom činí nejméně 80 t. 2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo zhodnocení vybraného souboru genotypů i odrůd s odolností vůči houbovému onemocnění strupovitosti jabloně (Venturia inaequalis Cke. Wint.). V souboru genotypů vyšlechtěných na VŠÚO Holovousy byly v jednotlivých létech etapovitě založených pokusů hodnoceny údaje citlivosti ke strupovitosti jabloně, výskyt padlí jabloňového. Současně byly hodnoceny růstové a sklizňové znaky. Výsadby byly zakládány v letech 2002, 2003 a 2005 standardně dopěstovaným školkařským materiálem pěstovaným na podnožích M 9 a J TE E. 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Strupovitost jabloní Venturia inaequalis (Cke.) Wint. 3.1.1 Poškození jabloní Strupovitost je všeobecně rozšířenou a nejškodlivější chorobou jabloní (ČAČA a kol., 1990). Jejím původcem je houba Venturia inaequalis (Cke.) Wint., konidiové stadium Spilocaea pomi Fr. (BLAŽEK a kol., 1998) syn. Fusicladium dendriticum, třída Ascomycetes. Výskyt choroby se projevuje zejména ve vlhkých letech. Pokud je napadení silné, listy předčasně opadávají a může docházet k omezenému růstu stromů, ke snižování nasazení plodů. Plody silně napadené jsou potom nechutné a tím i neprodejné. Méně kvalitní jsou však i slabě napadená jablka. Dle ČAČI a kol. (1990) mohou ztráty na výnosu dosahovat až 30 %. Jak uvádí BLAŽEK a kol. (2005) má v současné době tato choroba v České republice za následek průměrné roční ztráty na produkci jablek kolem 50 000 t (toto množství v současných cenách odpovídá asi 500 mil. Kč) a další ztráty v důsledku snížení tržní kvality plodů nejméně ve výši 700 mil. Kč. Parazit napadá listy, květy i plody, zcela výjimečně i letorosty (HLUCHÝ, 10

ACKERMANN, 1997). Symptomy se nejdříve objevují na horní, pak na spodní straně listových čepelí jako hnědozelené, rychle se rozšiřující a splývající skvrny. Okraje skvrn jsou nepravidelné, paprsčité (ČAČA a kol., 1990). Na obou stranách čepelí listů vznikají sazovité, různě velké skvrny. Postižená místa nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Obdobné skvrny vznikají i na květech a plodech. Silně napadené květy a malé plody opadávají. Na větších plodech jsou různě velké a různě utvářené šedočerné skvrny, v důsledku nestejného růstu postižených a zdravých pletiv dochází k deformacím a praskání plodů (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997) Na starších plodech, které již ukončily růst, vznikají šedočerné zkorkovatělé skvrny strupy. Kolem těchto skvrn pletivo praská a tím se otevírá cesta pro druhotnou infekci houbou Trichothecium roseum, která je jinak původcem jádřincové hniloby (TÁBORSKÝ, ŠEDIVÝ, 1997). K napadení plodů může dojít i ve skládce, kdy se na ovoci může objevit tzv. pozdní (skládková) strupovitost. Po celém povrchu původně zdravých nenapadených plodů se začnou tvořit černé až šedočerné skvrnky, často ve velkém množství. 3.1.2 Biologie Hostitelskými rostlinami jsou jabloň domácí a řada dalších druhů z rodu jabloň. Významné jsou rozdíly v náchylnosti odrůd. Velmi náchylné jsou odrůdy Gloster, Golden Delicious, Goldspur, Mac Intosh Red, Spartan, Starkrimson Delicious, Šampión a další. V současné době jsou zaváděny rezistentní odrůdy ( Prima, Jolana, Karmína, Liberty, Melodie, Otava, Rosana, Selena, Sir Prize, Topaz, Vanda aj.) (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997). 3.1.3 Vývojový cyklus choroby Houba je fakultativním parazitem, jehož nedokonalé (konidiové) stadium, dříve označované Fusicladium dendriticum Fuck. napadá živé části rostlin a perfektní (askosporové) stadium Venturia inaequalis, (Cke.) Wint. se vyvíjí jako saprofyt na odumřelých částech rostlin (ACKERMANN, 1984) Houba přezimuje na napadených opadlých listech, kde se postupně vyvíjejí a na jaře dozrávají plodnice pseudoperithecia s vřecky a askosporami (METODICKÁ PŘÍRUČKA PRO OCHRANU ROSTLIN, 2002). Perithecia jsou cca 150 µm velká a obsahují 30 100 vřecek s askosporami. V každém vřecku se diferencuje po 8 dvoubuněčných askosporách o velikosti 10 16 x 5 8 µm (SMOLÁK a kol., 1954). Askospory se uvolňují při změnách vlhkosti po jarních deštích. Vzdušnými proudy jsou přenášeny na 11

mladé listy, na nichž způsobují primární infekci, ke které dochází u nás obvykle od dubna (ČAČA a kol., 1990). První askospory bývají zralé v období rašení jabloně, nejpozději v fázi myšího ouška. Postupně dozrávají a uvolňují se v závislosti na počasí do konce května až do konce června. Masová zralost a největší nebezpečí infekcí nastává od fenofáze růžového poupěte a zpravidla trvá do období 2 týdny po odkvětu. V tomto relativně krátkém časovém úseku se obvykle uvolní 90 95 % askospor (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997). Nebezpečí vzniku primárních infekcí končí po úplném rozkladu loňských listů, což bývá v našich podmínkách přibližně koncem června. Po uplynutí inkubační doby se objevují na listech nebo plodech slabě skvrny, které mají zpočátku olivově zelenou barvu, později tmavnou a jejich sametově šedočerný povrch je tvořen konidiofory s konidiemi. Konidie jsou jednobuněčné letní výtrusy, mají kyjovitý tvar a působí sekundární infekce. Jsou splavovány vodou na spodnější listy a nešíří se na větší vzdálenosti. Konidie se na strupovitých skvrnách vytvářejí nepřetržitě až do konce vegetace (www.vsuo.cz). 3.1.4 Klimatické podmínky a jejich vliv na vývoj onemocnění Askospory i konidie potřebují k vyklíčení vodu, zvýšená vzdušná vlhkost k infekci nestačí. Pro vznik infekce strupovitosti je současně nezbytná i určitá doba, po kterou trvá ovlhčení listů a délka této doby je závislá na teplotě. Dobu ovlhčení listů potřebnou ke splnění podmínek pro vznik infekce při určité teplotě vyjadřuje Millsova tabulka (Podmínky pro vznik infekce strupovitosti dle Millse 1951) (www.vsuo.cz). Jak uvádí METODICKÁ PŘÍRUČKA PRO OCHRANU ROSTLIN (2002) strupovitost se šíří především za deštivého počasí. Navlhčená plodnice praská, askospory jsou vystřelovány nad povrch listů a dále rozšiřovány větrem. K vyklíčení askospor a k infekci je nezbytná určitá doba ovlhčení. Teplota významně ovlivňuje vývoj a růst patogena. Infekce mohou nastat v rozmezí teplot 0,5 30 ºC. Optimální jsou teploty 17 24 ºC. Čím je příznivější teplota, tím kratší je doba ovlhčení potřebná k vyklíčení spóry a k infekci. V suchých periodách bez deště, a tedy bez ovlhčení listů, k infekcím nedochází. Na napadených částech vyrůstají konidiofory, na nichž se tvoří konidie, které jsou zdrojem sekundárních infekcí. Konidiemi se choroba může šířit až do konce vegetace. Počet zdrojů infekce a infekční tlak obyčejně závisejí na výskytu houby v předcházejícím roce a na výživných a fyziologických podmínkách. Příznivě na vývin plodnic působí chladné počasí po opadu listů, sněhová přikrývka v zimě a vlhké jaro. Vysoké teploty a suché periody po sejití sněhu působí brzdivě. Rozhodující význam pro 12

vznik infekce má doba ovlhčení povrchu listů v relaci s příznivou teplotou. Výskyt strupovitosti je podporován bohatými srážkami ve spojitosti s vysokou teplotou a se všemi okolnostmi, které umožňují udržení vysoké vlhkosti a pomalé osychání stromů hustý spon, neprosvětlená koruna, zaplevelenost, podkultury aj. (ČAČA a kol., 1990). 3.2 Ochrana vůči strupovitosti V jednotlivých pěstitelských oblastech vykazují odrůdy rozdílnou náchylnost k houbě. Na základě zkušeností lze konstatovat, že citlivost odrůd v jednotlivých oblastech není jednoznačná a stabilní. Příčinu lze spatřovat v rozdílném rozšiřování virulentních biotypů, které vznikají při pohlavním rozmnožování houby. Dosud odolné odrůdy mohou být po vzniku virulentního biotypu nebo jeho zavlečení náhle napadány. (ČAČA a kol., 1990). Významná jsou všechna preventivní opatření, která omezují vhodnost podmínek pro šíření onemocnění a širší uplatnění odolných odrůd (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997). Z agrotechnických opatření má omezující vliv na výskyt strupovitosti volba vhodného stanoviště. Jabloně nepěstujeme v uzavřených, neprovzdušněných enklávách, kde zůstávají listy a plody po dešti dlouho ovlhčené. Volíme spíše řidší spon, dbáme na správný řez, zajišťující dobré prosvětlení koruny, a na vyrovnanou výživu (ČAČA a kol., 1990). Nepřímé metody ochrany jsou založeny na omezení zdroje infekce podzimním postřikem močovinou nebo vybranými fungicidy (dodin - triazolové fungicidy), či likvidací spadaného listí na podzim mechanickým shrabáním, výběru vhodné dostatečně vzdušné lokality, udržování nepřehoustlých korun. Při výsadbě nových sadů je třeba volit méně náchylné, případně rezistentní odrůdy. Chemická ošetření jsou za předpokladu pěstování náchylných odrůd jabloní vůči strupovitosti nenahraditelnou součástí ochrany. Chemické zásahy za vegetace je nutno volit uváženě a použít v minimální nutné míře. Čím je eliminace prvních infekci rozsáhlejší, tím lepší jsou možnosti snížení počtu dalších postřiků (KENNEL, 1981). K redukci množství chemických postřiků a zajištění kvalitní produkce mohou dále sloužit metody prognózy a signalizace. Vznik infekce závisí na konkrétní době ovlhčení listů a teplotě v průběhu ovlhčení. V dnešní době jsou k určení podmínek vhodných pro vznik a šíření infekce houbových chorob a k registraci potřebných meteorologických veličin využívány 13

elektronické signalizátory houbových chorob. Jedná se například program VENTINA, vyvinutý Státní rostlinolékařskou správou, oddělení systémů ochrany rostlin, v Brně. Tento program slouží ke komplexnímu vyhodnocení všech potřebných údajů a k indikaci ošetření, dále vyhodnocuje data na základě vhodnosti meteorologických podmínek pro vznik infekce, dle známého intervalu mezi infekcí a posledním ošetřením. Rovněž bere v úvahu dobu kurativní nebo preventivní účinnosti přípravku a vývoje patogena. Dále dokáže zohlednit omezení pro použití přípravků, například z důvodu fytotoxicity v určitých fenofázích nebo toxicity pro jiné organismy. Uvedený program nám umožňuje zaznamenávat a vyhodnocovat meteorologické, fenologické údaje, dále intenzitu infekcí na základě splnění meteorologických podmínek, pořadí a termín infekcí, je rovněž schopen zaznamenat dobu zralosti askospor ve vřeckách a zároveň upozorní na potřebu ošetření. Zaznamenává a vyhodnocuje skutečnou intenzitu napadení a to jak listů, tak i plodů, dále dokáže srovnávat skutečné intenzity napadení na ošetřené a kontrolní neošetřené ploše, je schopen vyhodnotit biologickou účinnost ošetření, zaznamenat období letu askospor a indikovat ošetření konkrétním přípravkem. Program VENTINA dále dokáže zaznamenat provedená ošetření proti strupovitosti, vyhodnotit celkové náklady na ošetření, dokáže nabídnout výběr přípravků vhodných k ošetření a zároveň předkládá informace o povolených přípravcích kdy jde o účinnou látku, mechanismus účinku, mísitelnost, dávkování, omezení použití, zařazení a klasifikaci, ochrannou lhůtu, dobu preventivní účinnosti a dobu kurativní účinnosti. Program nás může rovněž informovat o patogenovi a chorobě, použitých metodách vyhodnocování intenzity infekcí, metodách signalizace a indikace ochrany a o odolnosti sortimentu odrůd jabloní vůči dané chorobě. Pro úspěšné zvládnutí strupovitosti pomocí přímé chemické ochrany je nejdůležitější podchytit začátek vegetace, kdy je nejsilnější infekční tlak. S ochranou se začíná od fenofáze BBCH 53 54 (53 pukání pupenů viditelné zelené listy obalující květenství; 54 stádium myšího ouška světle zelené špičky listu přesahují šupiny o 10 mm; rozvinují se první listy). Pokud se udrží listy i plody čisté do konce června, potom je možno ochranu ukončit. Jestliže však dojde k napadení listů nebo plodů strupovitostí, pak je nutno stromy ošetřovat až do sklizně, přičemž musíme dodržet stanovenou ochrannou lhůtu fungicidu od posledního ošetření po sklizeň. Chemická ochrana je založena buďto na preventivní aplikaci fungicidů (ošetřujeme před vznikem infekce) nebo využíváme metod integrované ochrany, kdy upřednostňujeme cílené kurativní 14

zásahy, to znamená ošetřujeme až po potvrzení podmínek pro vznik infekce strupovitosti (www.vsuo.cz). Preventivní ochrana. Při preventivní ochraně ošetřujeme průběžně po celou dobu nebezpečí primárních infekcí. Přípravky aplikujeme paušálně v pravidelných intervalech, které jsou dány dle typu použitého přípravku, dále podle povětrnostních podmínek a také fenologickou fází vývoje rostliny. Jelikož růst nového listu trvá v období května až června přibližně 5 dnů, potom by při použití fungicidů s kontaktním účinkem (Dithane M 45, Novozir MN 80, Perozin 75 B, Polyram Combi) neměl interval mezi ošetřeními u silně náchylných odrůd a v podmínkách silného infekčního tlaku přesáhnout 6 8 dní (ERBENOVÁ a kol., 1987). Tyto fungicidy jsou aplikovány od začátku rašení až do odkvětu stromů. V pozdější době může být interval mezi jednotlivými ochrannými opatřeními prodloužen a to na dobu 12 14 dnů. Pokud použijeme dodinové přípravky, tak může dojít k prodloužení tohoto intervalu ihned. Jakmile stromy odkvetou, přestaneme tyto přípravky používat. Mezi další přípravky, které můžeme používat patří Saprol, Rubigan 12 EC, Baycor 25 WP. Ošetřování stromů je možné ukončit v případě, že se po těchto opatřeních strupovitost nevyskytne až do začátku července. Výjimka může nastat v případě, že se vyskytne nebývale vlhké počasí v průběhu letních měsíců, potom jsme nuceni provést koncem července až počátkem srpna zajišťovací postřik. Dále je možné ošetřit stromy před očekávaným deštěm. Důležité je, aby postřik na listech i plodech dokonale zaschl, protože potom větší dešťové srážky (srážky nad 20 mm) smyjí fungicidní film a aplikace se musí opakovat. Toto neplatí pro systémové fungicidy, pro jejichž aplikaci nesmí alespoň 4 hodiny pršet, ale pak již nejsou dešťovými srážkami ovlivňovány. Askospory, které nalétávají při dešti a dostanou se do styku s použitým herbicidem, jež zamezí jejich vyklíčení. Jelikož letorosty a plody neustále rostou a užité přípravky bývají smývány deštěm, musí být ochranná opatření opakována. K ošetření mohou být použity přípravky Novozir MN 80, Dithane M 45, Captan 50 WP, Merphan 80 WG. Fungicidy Discus a Zato 50 WG, které prostupují dovnitř listu a vyžadují alespoň 2 hodiny po aplikaci beze srážek, ale pozdější déšť je už nesplachuje. Šetrná prevence zohledňuje důsledně průběh počasí. Za suchých period se neošetřuje a ošetří se až při předpokládané změně počasí. Pokud přijde neočekávaný déšť (infekce), ošetříme kurativně. Při postinfekční ochraně ošetřujeme až po splnění podmínek pro 15

infekci. Tento systém vychází z poznání vztahu mezi dobou ovlhčení, teplotou a infekcí. K ošetření musí být použity kurativně působící fungicidy (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997). Kurativní cílená ochrana. Ošetřuje se až po splnění podmínek pro vznik infekce (viz. Millsova tabulka). Další ošetření se signalizuje po infekci, která vznikla šestý a další dny po předchozím ošetření. Při tomto způsobu ochrany musíme mít k dispozici spolehlivou signalizační techniku, která změří délku ovlhčení listů a teplotu během tohoto ovlhčení, případně i zpracuje naměřené údaje a stanoví dobu vzniku infekce. Dále je třeba mít výkonnou aplikační techniku a dostatek fungicidů s dlouhým kurativním účinkem, u nichž nehrozí nebezpečí vývoje rezistentních kmenů houby. Po ošetření fungicidy se systémovým účinkem nesmí minimálně 4 hodiny pršet, aby tento fungicid pronikl dovnitř listu. Po uvedené době již není systémový fungicid smyvatelný deštěm. Z důvodů zamezení nebo oddálení vzniku rezistence patogena se doporučuje používat systémové a strobilurinové fungicidy v kombinaci s kontaktními přípravky (www.vsuo.cz). V kombinovaném systému ochrany se obvykle ošetřuje před květem (méně intenzivní růst, často nižší teploty) preventivně a v dalším období kurativně. Pro preventivní ošetření upřednostnit kontaktní fungicidy. Pro kurativní ošetření jsou vhodné lokálně systémové fungicidy ze skupiny inhibitorů demetylace (DMIs). Tyto přípravky nepůsobí dostatečně za chladného počasí (pod 10 ºC). Použití kombinovaných fungicidů nebo tank mix kombinací (systémová + kontaktní účinná látka) je vhodné zejména pro kurativní ošetření v obdobích pravidelných infekcí, kdy se uplatní delší preventivní působení těchto kombinací. (HLUCHÝ, ACKERMANN, 1997). Usměrněná (cílená, řízená) ochrana. Je založena na vlastnostech některých fungicidů, jež účinkují ještě v průběhu klíčení výtrusů a zastavují tak infekci, tzv. stop ošetření. Dále fungicidů kurativních účinkujících i po vzniku infekce a to do určité doby od jejího začátku. Volba přípravků je řízena jejich kurativní účinností a pohybuje se od 50 do 96 hodin. Při usměrněné ochraně se jedná o systém nepravidelných chemických zákroků. Jejich termíny a počet jsou určeny skutečným průběhem dešťových srážek a potvrzenými infekcemi (ERBENOVÁ a kol., 1987). Použitý přípravek a jeho hektarové dávky budou záviset především na době, která je k dispozici k provedení zákroku do doby kurativní účinnosti fungicidu. Odstupy mezi jednotlivými usměrněnými zásahy budou nepravidelné vzhledem ke 16

skutečnému průběhu srážek a vzniklých infekcí. V době začátku vegetačního období, kdy vzniká nejsilnější infekční tlak, je třeba věnovat ochraně zvýšenou pozornost. Pokud se udrží do první dekády července plody i listy bez strupovitosti, je možné ochranu ukončit. Avšak při zjištění vyššího napadení je třeba ošetřovat dle stejných zásad až do doby, kterou ještě umožní ochranná lhůta použitého fungicidu. Tím se zabrání většímu rozšíření sekundární infekce na plodech. Pro kurativní ošetření jsou vhodné především lokálně systémové fungicidy ze skupiny inhibitorů demetylace (DMIs). Jejich nevýhodou však je, že dostatečně nepůsobí za chladného počasí. Ke kurativnímu ošetření při teplotách pod 10 ºC je vhodné použít následující přípravky: Dithiamon, Dodine (Syllit 65), nebo anilinopyrimidiny. V průběhu delších pravidelných infekcí je dobré použít kombinovaných fungicidů nebo tank mix kombinací (systémová a kontaktní účinná látka), které mají delší preventivní působení. Mezi tyto přípravky řadíme: Systhane 12 EC, Systhane MZ, Rubigan 12 EC, Baycor 25 WP, které působí do 72 hod. po začátku infekce. Další přípravky, jako Punch 10 EW, Punch 40 EC, Score 250 EC a další účinkují do 96 hod. U přípravků, jež patří do skupiny inhibitorů demetylace (DMIs), je nezbytné uplatňovat strategii řízené rezistence, především tyto přípravky nepoužívat vícekrát než čtyřikrát za vegetaci a střídat je s fungicidy s jiným mechanismem účinku, z důvodu možného vzniku křížové rezistence vůči těmto přípravkům. 3.3 Šlechtění jabloní na rezistenci proti strupovitosti 3.3.1 Vymezení pojmů KŮDELA, POLÁK (1999) definují pojem rezistence jako dědičnou schopnost organismu (hostitelské rostliny) překonat nebo zcela, či do určité míry, zpomalit aktivitu (infekci) patogena nebo jiného škodlivého faktoru. Historicky je termínem rezistence druhu nebo odrůdy rodu Malus Mill. k houbě Venturia inaequalis (Cke.) Wint. označován takový projev hostitele, kdy nedochází k viditelné reakci hostitele na přirozenou infekci patogena nebo dochází k menší kolonizaci subkutikulárního prostoru, menší sporulaci a tvorbě menších lézí s méně intenzivní reakcí (chlorotické nebo nekrotické fleky, bodová reakce pin-point pits ) anebo k tvorbě menšího počtu lézí ve srovnání s projevem choroby na jiném hostiteli. Termínem náchylnost se rozumí dědičně podmíněná úplná nebo částečná 17

neschopnost hostitele zabránit infekci a kolonizaci hostitelské rostliny patogenem. KŮDELA (2000) uvádí, že náchylnost se projevuje reakcí rostliny na přítomnost patogena rozsáhlými dysfunkcemi důležitých životních pochodů, intenzivními příznaky choroby a silným poklesem produkce i vitality. Rostlina není schopna kompenzovat škodlivý vliv patogena. Termín náchylnost se používá k vyjádření stavu napadení projevujícímu se vytvořením tmavých sametových, sporulujících lézí na listech nebo plodech, respektive sporulujících puchýřků na letorostech (MACHARDY, 1996). KŮDELA (2000) definuje termín tolerance jako schopnost rostliny snášet nepříznivé podmínky vlivem přítomnosti patogena uvnitř hostitelských pletiv. Projevuje se nepřítomností příznaků na hostitelských rostlinách nebo výskytem jen slabých příznaků bez výnosových ztrát i ztráty vitality. Patogen uvnitř pletiv je trvale aktivní, vylučuje iritanty (toxiny, enzymy, růstové látky apod.), jejich vliv ale rostlina inaktivuje nebo vykompenzuje. Rozdíl mezi tolerancí a rezistencí je v tom, že u tolerantních rostlin patogen vniká do hostitele a není omezeno jeho množení a odnímání energie a živin z hostitelské rostliny. Rostlina je ale schopna omezit jeho negativní účinky (BOČEK, 2005). 3.3.2 Začátek šlechtění a jeho vývoj Ve druhé polovině 20. století, z důvodu vysokých ztrát na produkci konzumních jablek, došlo k celosvětovému zaměření šlechtitelských programů na získání odrůd jabloní rezistentních vůči strupovitosti. V jednotlivých oblastech však nemusí být citlivost odrůd jednoznačná a stabilní, což může být zapříčiněno rozdílným rozšiřováním virulentních biotypů, které vznikají při pohlavním rozmnožování houby. Dosud odolné odrůdy mohou být po vzniku nebo zavlečení nové rasy náhle napadány. Proto je nutné hledání nových cest ve šlechtitelských programech, založených na identifikaci a charakterizaci zdrojů polygenetické nebo částečné rezistence u jabloní, se snahou o propojení odolnosti kvalitativního a kvantitativního typu (KALLERHALS, FURRER, 1994). Nejdůležitější program s cílem získání rezistentních odrůd byl rozpracován v roce 1945 v USA a zahrnoval spolupráci tří univerzit Purdue, Rutgers a Illinois. Těžištěm tohoto programu byl postupný přenos genu V f, podmiňujícího rezistenci proti všem dříve známým rasám strupovitosti, do genomů moderních kultivarů (CROSBY a kol., 1992). Gen rezistence V f byl získán Dr. Crandalem v USA po křížení planého botanického 18

druhu jabloně mnohokvěté Malus floribunda (klon 821) a kulturní odrůdy Rome Beauty (Římské). Vzniklé drobnoplodé hybridy byly v roce 1926 kříženy mezi sebou. U potomstva vzniklého z výše uvedeného křížení, byla později, při rozsáhlé epidemii strupovitosti, zaznamenána segregace přibližně 1 rezistentní : 1 citlivé rostlině. Toto byl způsob, jímž HOUGH a kol. (1953) nalezl dominantní gen velkého účinku V f, který je zodpovědný za rezistenci vůči strupovitosti. Označení V f znamená: V Venturia; f floribunda. Při křížení rostliny nesoucí gen rezistence vůči strupovitosti jabloní V f v f s běžně náchylnou odrůdou v f v f, je následná generace vzniklých semenáčů vyštěpena v poměru přibližně 50 % rezistentních (heterozygotních) a 50 % citlivých (homozygotních) (HOUGH a kol., 1953). Z toho tedy vyplývá, že: V f v f x v f v f 1 V f v f : 1 v f v f Pokud dále křížíme odolné heterozygotní rodiče, potomstvo se bude vyštěpovat v poměru 3 odolné : 1 citlivé rostlině. To znamená: V f v f x V f v f 1 V f V f : 2 V f v f : 1 v f v f. Další hybridizace s dvěma rezistentními selekcemi, jež pocházejí z tohoto křížení, vykazují určité odchylky od zákonů jednoduché Mendelovy dědičnosti. Při kombinačních kříženích, kde se nachází gen odolnosti V f, dochází v potomstvech k vyštěpování několika tříd odolnosti. Tyto třídy lze potom navzájem odlišit během silných infekcí nebo po inokulaci semenáčků v raných vývojových fázích. Vyštěpování těchto semenáčků do různých typů odolnosti bylo vysvětlováno přítomností dalších genů (DAYTON a kol., 1970). Rovněž bylo uváděno, že podíly rezistentních semenáčů v potomstvech s genem Vf jsou nižší než 50 % a mění se i v různých podmínkách prostředí. V podmínkách nižší intenzity světla, krátkého dne a nižší teploty byly podíly rezistentů v potomstvech nižší (LAMB a kol., 1979). Příčinou variability při vyštěpování rezistentních semenáčků může být přítomnost kumulativně působících minor genů, jež mohou modifikovat základní hladinu rezistence podmíněnou genem V f. Tyto polygeny mohou být získány jak z citlivého, tak i z náchylného rodiče. Aby mohl být gen odolnosti V f prakticky využit, bylo zapotřebí celé řady opakovaných křížení k vytvoření rozsahu šlechtitelského materiálu, jež by splňoval podmínky odolnosti vůči strupovitosti a zároveň nesl znaky podmiňující vysokou kvalitu plodů. Hybridi s nejlepšími charakteristikami, kteří byli tímto způsobem vybráni, byli dále 19

opakovaně kříženi s vybranými odrůdami jabloní. Tímto způsobem se podařilo během 4 5 generací zpětného křížení vhodně zkombinovat gen V f, jež podmiňuje odolnost ke strupovitosti, s velikostí a kvalitou plodů, dosahující úrovně běžných odrůd jabloní. 3.3.3 Původ rezistence Pro úspěšné šlechtění rezistentních odrůd jabloní je zapotřebí identifikace a kvalifikace donorů přenášejících rezistenci a dále vhodné zkombinování příslušných donorů do požadovaných genotypů. K vyšlechtění kvalitní rezistentní odrůdy je tedy důležité především odhalení zdrojů rezistence. Jak uvádí BEDNÁŘ (2003) dědičně založená rezistence může být: A. oligogenní rezistence (rezistence podmíněna jedním nebo několika málo majorgeny) B. polygenní rezistence (rezistence podmíněna větším či menším počtem minorgenů) DVOŘÁK a kol. (1976) píše, že monogenně založená rezistence je charakteristická pro některé botanické druhy rodu Malus. Segregace náchylných a rezistentních potomků vzniklých hybridizací probíhá podle Mendelových pravidel. Významným donorem genu pro tento typ rezistence je jabloň mnohokvětá Malus floribunda Sieb. klon 821. U starších odrůd jabloní českého původu je odolnost vůči strupovitosti založena obvykle polygenně (VONDRÁČEK, 1960). Rezistence s monogenetickou kontrolou nesené pouze jedním genem, se projevují jako rychle překonatelné nově vznikajícími rasami patogena a nejsou proto využívány ve šlechtitelských programech (LESPINASSE, 1990). PARISI a LESPINASSE (1996) se na základě svých experimentů domnívají, že rezistence získaná z Malus floribunda Sieb. 821 je tvořena dvojicí komplementárních genů (geny V f a V fh ). Každý z těchto genů je zodpovědný za jinou třídu rezistence. Avšak na druhou stranu je teorie komplementárního působení dvou genů v současnosti vyvracena jinými autory. Kupříkladu PATOCCHI a kol. (1999) se domnívá, že tento typ rezistence je založen typicky monogenně s mendelistickou dědičností. Předpokládá však, že jeho aktivita podléhá polygenním modifikačním účinkům. Co se týká rodu Malus, obsahuje 237 druhů a forem náležejících do pěti sekcí. Jsou to: Eumalus, Sorbomalus, Chloromeles, Eriobolus a Docyniopsis. 20

Tabulka 1. Druhy rodu Malus a oblasti jejich rozšíření SEKCE DRUH PLOIDITA OBLAST ROZŠÍŘENÍ EUMALUS M. pumila M. sylvestris M prunifolia M. spectabilis M. baccata M. halliana 2 n = 34 Evropa, Asie Evropa, Asie Asie Japonsko Čína Asie Japonsko, Čína SORBOMALUS M. floribunda M. zumi M. sieboldii 2 n = 34 2 n = 34 2 n = 34; 68 Japonsko Japonsko Japonsko, Korea, Čína CHLOROMELES M. coronaria M. ioensis M. angustifolia 2 n = 51; 68 2 n = 34 2 n = 34 USA USA USA (dle RETHERA, 1954) Pomocí několika po sobě následujících studií bylo identifikováno 25 odlišných druhů rodu Malus a selekcí, jež mají vysokou úroveň genetické rezistence ke strupovitosti jabloní. Později bylo rovněž stanoveno, že z těchto 25 zdrojů odolnosti je 11 rezistentních na základě přítomnosti V f genu. Jak dále uvádí BEDNÁŘ (2003) ve šlechtitelských programech mohou být kromě genu V f využity i jiné geny pro získání rezistence vůči strupovitosti, jak uvádí následující tabulka. Tabulka 2. Přehled genů rezistence k Venturia inaequalis Cke. a jejich donorů Geny rezistence Genový zdroj donor V f V fh V a V m V r V b V bj Malus floribuda Sieb. 821 Malus floribuda Sieb. 821 Antonovka Malus micromalus Makino Malus pumila Mill. Malus baccata Borkh. Malus baccata Borkh. Kromě genu Vf je ve šlechtitelských programech jako zdroje odolnosti proti strupovitosti využíváno několika dalších genů, avšak úroveň plodových znaků u těchto materiálů nebyla až na několik výjimek zatím přijatelná pro vyšlechtění dostatečně 21

kvalitních odrůd (BLAŽEK a kol., 2005). První pěstitelsky významná rezistentní odrůda s genem V f Prima byla získána v USA v roce 1970. Od tohoto roku se počet rezistentních odrůd stále zvyšuje a podle publikovaných údajů je již nyní k dispozici v celosvětovém sortimentu nejméně 100 kultivarů tohoto typu (KALLERHALS, FURRER, 1994; BLAŽEK a kol., 1995). Až do devadesátých let byl gen V f celosvětově považován za zcela odolný proti všem pěti dříve známým rasám houby Venturia inaequalis. V západní Evropě se již však objevily rasy Venturia inaequalis (rasy 6 a 7), které rezistenci založenou na tomto genu překonávají. Jak dodávají ROBERTS a CRUTE (1994) tato rasa se v dalších letech rozšířila na větší území západní Evropy. BLAŽEK, VÁVRA (2006) uvádějí, že první výskyty těchto ras se začaly významněji rozšiřovat po roce 1995. Během následných deseti let nové rasy strupovitosti postupně zasáhly Belgii, Dánsko, Anglii, Švýcarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko a Litvu. Ve většině těchto zemí jsou však výskyty nových ras stále jen lokální a na převážné části jejich území je rezistence podmíněná genem V f stále funkční. V průběhu roku 2006 pronikly nové rasy strupovitosti i do naší republiky a byly jimi napadeny i rezistentní odrůdy, jako například Topaz, Rubinola, Rajka, Vanda, Selena, Otava a Goldstar. Zatím však nebylo zjištěno, zda tato rasa strupovitosti (6 a 7) překonává rezistenci všech odrůd s genem V f, nebo jen některých, u nichž není tento gen kombinován s polygenním systémem. Předběžné výsledky však ukazují na to, že virulence nové rasy je slabší než u běžně rozšířených patotoypů Venturia inaequalis (Cke.) Wint. (BLAŽEK, KLOUTVOROVÁ, 1999). Přehled dalších druhů rodu Malus nesoucích genetickou rezistenci vůči strupovitosti jabloní uvádí LESPINASE a OLIVIER (1981). Nositeli jednoduché dědičnosti (rezistentně dominantní) jsou Malus atrosanguinea (804) typ 3, Malus prunifolia (19 651), M. prunifolia microcarpa (782 26), M. prunifolia xanthocarpa (961 25), M. species (M.A.8), M. species (M.A.16) a další. Mezi nositele polygenetické dědičnosti patří Malus sargenti (843), M. sieboldii (298 22), M. toringo (852) aj. Podle CROSBYHO a kol. (1992) bylo výzkumy zjištěno, že rezistence podmíněná genem V f se vyznačuje řadou žádoucích vlastností: až na výše uvedené nebyl gen V f do současné chvíle překonán žádnou novou rasou houby Venturia inaequalis (Cke.) Wint. gen V f není v kombinaci s žádnými nežádoucími znaky 22

gen V f si zachovává svoje dominantní postavení nejen u diploidů, ale také u triploidů a tetraploidů rezistence kódovaná genem V f byla nalezena ve dvou selekcích F 2 generace: F 2 26829-2-2 a F 2 26830-2, jejichž využití je šlechtitelsky vhodnější v porovnání s původním druhem Malus floribunda (klon 821), jehož plody dosahují velikosti pouze 10 mm v průměru přítomnost genu V f je možné u semenáčků zjišťovat velmi brzy; již ve fázi dvou pravých listů lze semenáče uměle infikovat konidiemi houby a po několika týdnech, kdy dojde k projevu infekce, vyloučit z dalšího šlechtitelského procesu. Rezistence vůči strupovitosti může být kombinována s rezistencí k padlí jabloňovému (Podosphaera leucotricha). Mezi takovéto zdroje patří jednak botanické druhy, jako například Malus zumi a nebo Malus robusta a dále potom odrůdy kulturní, mezi které patří Alkmene, James Grieve, Lord Lambourne a další. 3.3.4 Rezistence a její stálost Významným problémem je schopnost patogena vytvářet nové virulentnější rasy, které překonávají geny rezistence vnesené během šlechtění do nových odrůd jabloní. Proti těmto genům rezistence u hostitele působí geny virulence patogena, jenž má neustále snahu se těmto genům rezistence přizpůsobit a následně je překonat. Bylo zjištěno, že v mnoha odrůdách jabloní došlo k překonání přítomných odlišných typů rezistencí specifickými rasami houby Venturia inaequalis (Cke.) Wint. Proto se uvažuje o tom, že je skladba populace patogena ovlivněna selekcí hostitelskými rezistentními geny. Při procesu šlechtění nových rezistentních odrůd jabloní je zapotřebí držet se určitých zásad. Co se týká genetického základu rezistence, měl by být rozšířen využitím odlišných rezistentních zdrojů (V f, V r, V a, V b, V bj ) i zdrojů polygenních, kombinovaných v jednom genotypu. Dále by odolnost k dané chorobě měla být charakterizována na úrovni DNA. Rovněž by měly být známy interakce probíhající mezi patogenem a hostitelem. FISCHER (1994) uvádí, že společné vysazování odrůd nesoucích odlišné rezistentní geny je doporučováno více než pěstitelské postupy zakládající monokultury, nesoucí pouze jeden typ rezistence. Tolerována může být mírná infekce, jež přispívá k zachování určitého přirozeného vztahu mezi hostitelem a patogenem. 23

3.3.5 Šlechtitelský proces Jako první krok v procesu šlechtění je třeba si určit, jaké znaky by měl mít nově vyšlechtěný materiál a dle toho zvolit vhodné rodičovské komponenty. Světové šlechtitelské programy zaměřené na vyšlechtění nových odrůd jabloní odolných vůči strupovitosti využívají zpětného křížení. To je důležité z důvodu získání a zachycení dominantních rezistentních genů, jež jsou donory rezistence. Dochází však také k výměně nežádoucích genů, nesených těmito donory, za geny šlechtitelsky žádoucími pocházejícími od vysoce kvalitních rodičovských rostlin. Ty však bývají obvykle náchylné na napadení strupovitostí. Jak uvádí KALLERHALS, FURRER, (1994) měly by šlechtitelské programy sledovat následující linie: - šlechtění nových rezistentních odrůd s vysokou komerční kvalitou plodů - hledání nových zdrojů rezistence k chorobám a jejich aktivní zabudování do odrůd již existujících. Vedle odolnosti ke strupovitosti jsou dalšími požadovanými cíly šlechtitelských programů zaměřených na získání rezistentních odrůd, nezbytnými z hlediska širšího komerčního využití rezistentních odrůd jabloní (DJOUVENOV a kol., 1993; SANSAVINI a kol., 1994; KALLERHALS, FURRER, 1994): produkce široké škály rezistentních odrůd, od velmi raných až po velmi pozdně dozrávající produkce kvalitních rezistentních odrůd dezertních (stolních) i odrůd pro průmyslové zpracování růstový habitus stromů rezistentních odrůd produkce odrůd s vynikající kvalitou plodů: 1. plody středně velké, pravidelné 2. vyvážený poměr cukrů a kyselin 3. křehká, šťavnatá dužnina 4. jemná slupka 5. odolnost plodů k fyziologickým poruchám 6. vyhovující skladovací vlastnosti adaptabilita rezistentních odrůd a jejich vhodnost do konkrétních klimatických podmínek odolnost rezistentních odrůd k hospodářsky významným chorobám a škůdcům. 24

Vlastní šlechtitelská práce sestává z následujících kroků: A. z výběru rodičovského materiálu Jako donory stabilní rezistence ke strupovitosti a dalším chorobám jsou, dle celosvětových srovnávacích pokusů, využívány nejlepší rezistentní odrůdy, jako například Prima, Freedom, Florina, Priam, Vitos, Jonafree, Redfree a jiné. Dále jsou, na základě mezinárodní spolupráce šlechtitelů, dostupné perspektivní rezistentní selekce, nesoucí požadované znaky. Hybridizace spočívá v posloupnosti zpětných křížení mezi donorem rezistence, jež často tvoří malé a nekvalitní plody, a tržními odrůdami jako zvratnými rodiči. Dobré je střídání zvratných odrůd z důvodu lepšího růstu a lepší snášenlivosti při oplození. B. z výběru rezistentních rostlin vzniklých křížením Dále je tedy třeba vybrat a oddělit od sebe genotypy, jež jsou odolné od genotypů citlivých, které jsou následně z hybridního potomstva vyloučeny. Dle KALLERHALSE a FURRERA (1994) je jednou z metod selekce omývání konidií z napadených listů citlivých odrůd a jejich následná aplikace na šlechtěné semenáče ve stádiu 2 4 pravých listů. Kontaminace se provádí jednou až dvakrát za kontrolovaných vlhkostních a teplotních charakteristik v uzavřených sklenících nebo fytotronech rasou patogena, lokálně rozšířenou v daných podmínkách. Dále lze, jak píše ROBERTS a CRUTE (1994), získat konidiální suspenzi v podmínkách in vitro. Postup zahrnuje zavedení kultury na povrch sterilního mušelínu nasyceného 10 % extraktem sladu. Po sporulaci patogena probíhá sběr konidií a jejich aplikace. Konidie k inokulaci mohou být použity ihned po odběru v čerstvém stavu, nebo je možné je uchovávat až do doby spotřeby za teplot -20 ºC v podobě vodné suspenze. Rovněž se zjistilo to, že pokud byla u některé odrůdy uměle vyvolána infekce, byla mnohem silnější v případě, že inokulum bylo odebráno ze stejné, napadené odrůdy. V takovém případě se na rostlině vyskytovaly v hojné míře sporulující léze. Bylo-li však inokulum odebráno z odrůdy jiné, byly symptomy choroby omezeny pouze na nekrotické či chlorotické skvrny, a mohlo dojít i k tomu, že se příznaky onemocnění neobjevily vůbec. Z tohoto se usuzuje, že jednotlivé odrůdy jabloní nesou odlišné typy rezistence proti napadení Venturií inaequalis a jednotlivé izoláty patogena nesou virulenci, která může překonat konkrétní rezistenci. Hodnocení kontaminovaných semenáčků se provádí po 3 4 týdnech, zároveň se zařazují do tříd podle symptomatických reakcí: 25

0..... žádné makroskopické důkazy infekce 1..... tečkovité skvrny na špičkách vrcholů bez sporulace 2..... nepravidelné chlorotické nebo nekrotické léze bez sporulace 3..... omezený výskyt sporulujících lézí M.... směs nekrotických skvrn, nesporulujících a odděleně sporulujících lézí 4..... hojně sporulující léze (WILLIAMS a KUĆ, 1969). Hodnocení rezistence jednotlivých odrůd jabloní je většinou složitý problém, protože výskyt choroby při absenci chemické ochrany závisí na povětrnostních podmínkách, intenzitě zdrojů infekce, na růstové kondici stromů, na způsobu agrotechniky, volbě pěstitelského tvaru, na výskytu různých ras patogena atd. Po předběžné selekci jsou hybridy v pokusných sadech 3 4 týdny po umělé inokulaci, nebo po jejich napadení infekcí přirozenou, hodnoceny devítibodovou bonitační stupnicí pro hodnocení citlivosti či odolnosti pokusného materiálu k napadení strupovitostí. Zařazení rostliny do skupiny bonitační stupnice je prováděno po výskytu alespoň tří spontánních infekcí. Pro konečnou klasifikaci rostliny je však nezbytné hodnocení v lokalitách odlišných klimatických podmínek (BLAŽEK a kol., 1992; BLAŽEK a kol.,1993). Vyšlechtění nové rezistentní odrůdy může trvat 15 až 20 let a je zapotřebí dlouhodobé sledování, hodnocení a opakovaný výběr hybridního materiálu. Pokud se podaří vyšlechtit novou odrůdu, hodnotí se u ní následující vlastnosti: stupeň rezistence odolnost vůči dalším hospodářsky významným chorobám a škůdcům vegetativní růst generativní růst (vstup do plodnosti, pravidelnosti sklizní, výnosový potenciál) kvalita plodů, dozrávání, skladovací parametry adaptabilita a vhodnost odrůd do určitých klimatických podmínek (PIPALOVÁ, 2001). 3.3.6 Šlechtitelská pracoviště zabývající se šlechtěním odrůd jabloní odolných vůči strupovitosti na území ČR a SR První šlechtitelské ústavy byly na území tehdejšího Československa zakládány v letech 1953 1960. Dnes to jsou následující pracoviště: 26

Ústav experimentální botaniky, výzkumná stanice Střížovice; Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s. r. o.; ŠS Těchobuzice, která dnes spadá pod SEMPRu Litoměřice a na území dnešního Slovenska Šlechtitelská a výzkumná stanice Klčov. Ve VŠÚO v Holovousích byl šlechtitelský program zahájen již koncem 50. let. Poměrně záhy zde bylo započato s využitím polygenetických zdrojů odolnosti, které ve druhé a třetí generaci zpětného křížení již poskytují nadějná novošlechtění. Byly zde vyselektovány dvě odrůdy Angold a Produkta, které získaly odolnost ze staré odrůdy Antonovka. Kromě toho zde byly vyšlechtěny čtyři nové odrůdy ( Julia, Klára, Nabella a Zuzana ) a několik perspektivních novošlechtění s vysokou tolerancí vůči strupovitosti podmíněnou polygenně (BLAŽEK a kol., 2005). Kromě odrůdy Antonovka byly jako zdroje genů odolnosti využívány další staré a méně známé odrůdy, jako například Hedvábné pozděkvěté, Hájkova muškátová reneta, Krátkostopka královská, Viktorie raná. V menší míře byly použity některé komerčně pěstované odrůdy: Bláhovo oranžové, James Grieve, Jonathan, Mio, Matčino aj. (KUTINA, 1990). Později se však ukázalo, že by vyšlechtění kvalitních odrůd za použití těchto materiálů vyžadovalo několik generací zpětného křížení. Proto byly od roku 1974 do šlechtitelského programu zařazeny monogenní zdroje rezistence amerického původu, jež přinesly efektivnější výsledky. Některé odrůdy s polygenně podmíněnou tolerancí ke strupovitosti byly vyšlechtěny i v SEMPŘE Litoměřice (dříve Šlechtitelská stanice Těchobuzice) například Denár a Deliga (BLAŽEK a kol., 2005). Pracoviště bylo do nedávné doby zaměřeno na kvalitu plodů a vysokou ranou výkonnost jabloní. Šlechtitelská a výzkumná stanice Klčov je zaměřena na šlechtění odrůd jabloní pro extrémní (horské) klimatické podmínky. Byl zde využíván výchozí šlechtitelský materiál s tolerancí vůči chorobám a některé polygenní zdroje. Od roku 1974 byly do programu zahrnuty i monogenní zdroje, získané ve formě odrůd (například Prima, Priscilla ) (PIPALOVÁ, 2001). 3.3.7 Rezistentní a tolerantní odrůdy vyšlechtěné na jednotlivých šlechtitelských stanicích Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s. r. o. (VŠÚO) ANGOLD Odrůda byla vyšlechtěna ve VŠÚO v Holovousích z křížení hybridu HL A 28/39 27