Režimová opatření při epilepsii

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s. r. o. Čelákovice Režimová opatření při epilepsii Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: PhDr. Martina Muknšnáblová Vypracovala: Magdalena Smolová Čelákovice 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Čelákovice 29. 8. 2016 Podpis... 2

Poděkování Velmi ráda bych tímto poděkovala vedoucí mé absolventské práce PhDr. Martině Muknšnáblové za dohled, odborné vedení a udílení cenných rad. 3

Obsah Úvod... 6 1 Cíle absolventské práce... 7 1.1 Hlavní cíl... 7 1.2 Výzkumné otázky... 7 2 Teoretická část... 8 2.1 Anatomie a fyziologie nervové soustavy... 8 2.1.1 Periferní nervový systém... 8 2.1.1.1 Neuron... 8 2.1.1.2 Neuroglie a periferní glie... 9 2.1.2 Centrální nervový systém CNS... 9 2.1.2.1 Mozek (encephalon)... 9 2.1.2.1.1 Mozkový kmen... 10 2.1.2.1.2 Mozeček... 10 2.1.2.1.3 Mezimozek... 10 2.1.2.1.4 Koncový mozek... 10 2.1.3 Spoje centrálního nervového systému... 11 2.2 Epilepsie... 11 2.2.1 Etiologie... 12 2.2.2 Epileptický záchvat... 12 2.2.2.1 Základní mechanismy vzniku epileptických záchvatů... 13 2.2.2.2 Dělení epileptických záchvatů v dětství a adolescenci... 13 2.2.2.3 Dělení záchvatů podle doby, kdy se začínají vyskytovat:... 14 2.2.3 Neepileptické záchvaty... 16 2.2.4 Klasifikace epilepsií a epileptických syndromů v dětství a adolescenci... 16 2.2.5 Diagnostika epilepsie... 17 2.2.5.1 Komplexní vyšetření pacienta v neurologické ambulanci... 18 2.2.5.2 Zobrazovací a funkčně zobrazovací metody... 19 2.2.6 Elektroencefalografie EEG... 19 2.2.7 Komplikace epilepsie... 20 2.2.8 Terapie epilepsie... 20 2.2.8.1 Nefarmakologická... 20 2.2.9 Farmakologická... 21 4

2.2.9.1 Preskripce... 22 2.2.9.2 Volně prodejné přípravky... 23 2.2.9.2.1 Nootropika a kognitiva... 23 2.2.9.2.2 Stimulancia... 24 2.2.9.2.3 Přípravky se sedativním účinkem... 25 2.2.9.2.4 Přípravky s antidepresivním účinkem... 25 2.2.9.2.5 Vitaminy... 26 2.2.9.2.6 Minerály a stopové prvky... 27 2.2.9.3 Homeopatie... 27 2.2.10 Prevence epilepsie... 29 2.2.10.1 Primární... 29 2.2.10.2 Sekundární... 30 2.2.10.3 Terciární... 31 2.2.11 Režimová opatření... 32 2.2.11.1 Ochrana před úrazy... 32 2.2.11.2 Sport a volný čas... 33 2.2.11.3 Výživa... 34 2.2.11.4 Spánek... 36 2.2.11.5 Epilepsie a sociální prostředí... 37 2.2.11.6 Partnerské vztahy a rodičovství... 39 3 Praktická část... 41 3.1 Metodika... 41 3.2 Rozhovory... 42 4 Diskuze... 56 Závěr... 61 Summary... 62 Bibliografie... 64 Přílohy... 69 5

Úvod Jako téma svojí absolventské práce jsem si zvolila Režimová opatření při epilepsii. Téma jsem si vybrala, abych rozšířila povědomí o doplňkové léčbě mezi rodiče a jejich děti. Chtěla bych tak poukázat i na jiné možnosti prevence a terapie, než je podávání antiepileptik, která kromě nesporného přínosu při zvládání záchvatovitých a dalších projevů nemoci, představují široké spektrum nežádoucích účinků, čímž mohou negativně ovlivnit kvalitu našeho života. Cílem práce je seznámení čtenáře s možností doplňkové léčby epilepsie a doporučení preventivních opatření zabraňujících, snižujících frekvenci či alespoň intenzitu průběhu epileptických záchvatů. V této práci bych se ráda zaměřila na režimová opatření u epileptických záchvatů, které často nemusí představovat samotnou epilepsii. Těmito opatřeními můžeme potlačit i další projevy této závažné nemoci, je však nezbytně nutné je dodržovat. Stejně tak je podstatná dobrá spolupráce mezi rodiči a zdravotníky. V teoretické části nejdříve popíši anatomii a fyziologii nervové soustavy. Následně charakterizuji epileptické záchvaty a samotnou epilepsii a uvedu jejich vznik, rozvoj a rozdělení. Největší prostor v teoretické části věnuji specifikaci prevence a s ní úzce související terapie z pohledu farmaceutického asistenta. Nedílnou součástí bude popsání postupu komplexního vyšetření pacienta do 19 let, na kterém budu přítomna v ordinaci. Praktická část bude vycházet ze spolupráce s ambulancí dětské neurologie. V ordinaci provedu rozhovory s rodiči a těm méně informovaným doporučím doplňkovou, případně homeopatickou léčbu dle typu záchvatu a rozeberu s nimi další možnosti preventivních opatření. Dle zjištěných údajů porovnám prováděnou prevenci u dětí s prevencí navrženou od lékaře. 6

1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Cílem práce je seznámení čtenáře s možností doplňkové léčby epilepsie a doporučení preventivních opatření zabraňujících, snižujících frekvenci či alespoň intenzitu průběhu epileptických záchvatů. 1.2 Výzkumné otázky Jak epilepsie ovlivňuje u dětí výběr jejich dalšího studia a budoucího povolání? Jaký má epilepsie vliv na trávení volného času u dětí? Jak se děti s epilepsií chrání před úrazy? Jaké změny mají v režimu dne děti s epilepsií? 7

2 Teoretická část 2.1 Anatomie a fyziologie nervové soustavy Nervový systém společně s endokrinním a imunitním systémem zabezpečují homeostázu. Homeostázou se rozumí výměna informací mezi vnitřním, vnějším prostředím a zajištění stálosti vnitřního prostředí. Funkcí nervového systému je příjem, analýza a integrace informací, které se získávají z vnějšího a vnitřního prostředí. Na tyto informace organismus vytváří odpovědi a důležitější si ukládá do paměti. Rozlišují se dva systémy. Centrální nervový systém obsahuje mozek a hřbetní míchu. Hřbetní mícha není v práci popsána, neboť nesouvisí s epilepsií. Periferní nervový systém zahrnuje nervová vlákna a neurony. [1] 2.1.1 Periferní nervový systém Periferní nervový systém obsahuje nervy, které se rozdělují na mozkomíšní a autonomní. Mozkomíšní nervy zahrnují hlavové nervy s ganglii, které vystupující ve 12 párech z mozku a míšní nervy se spinálními ganglii, odstupující v 31 párech z míchy. Autonomní nervy se dělí na sympatické a parasympatické. Inervují hladkou svalovinu v cévách a orgánech, žláz a srdci. Sympatikus se uplatňuje při obraně či útěku, parasympatikus snižuje srdeční frekvenci a tlak a stimuluje trávení. [2] 2.1.1.1 Neuron Je základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně. Jeho význam spočívá v příjmu, šíření a zpracování informací. Skládá se z buněčného těla a několika výběžků. Z těla neuronů vybíhají dostředivé (aferentní) výběžky, které se nazývají dendrity, obsahující receptor a jeden odstředivý (eferentní) výběžek, zvaný axon. Buněčná těla neuronů jsou různé velikosti i tvaru. Velikost je v rozmezí 6-100 um. Periferní nervy jsou obaleny myelinovou pochvou, která obsahuje Schwannovy buňky. Myelinová vlákna jsou přerušovaná Ranvierovými zářezy, které urychlují šíření vzruchu. Nervová buňka je schopna přijmout signály, vést je a vytvářet 8

specifické funkční kontakty s ostatními efektory, receptory nebo neurony. Tento přenos se nazývá synapse. Dělení synapsí dle mechanismu účinku: Elektrické synapse jsou tvořeny shluky buněčných kontaktů. Vyskytují se mezi buněčnými těly neuronů, mezi dendrity a axony, dendrity a buněčnými těly. V místě buněčné membrány dochází k obousměrné výměně elektrických signálů pomocí malých iontů a molekul. U člověka je synaptický přenos zprostředkován převážně chemickou cestou prostřednictvím mediátoru. Dochází k přenosu informací pomocí akčního potenciálu jedním směrem z presynaptické na postsynaptickou struktruru. Následně dochází k uvolnění chemického mediátoru (neurotransmiteru) do synaptické štěrbiny a navázání na specifické receptory na postsynaptické membráně. K nejznámějším mediátorům patří acetylcholin, noradrenalin, dopamin, serotonin, kyselina gamaaminomáslená ad. [2, 3] 2.1.1.2 Neuroglie a periferní glie Pojem neuroglie zahrnuje buňky, které se dále rozdělují na astroglie, oligodendroglie a mikroglie. Astroglie mají hvězdicovité výběžky. Udržují vhodné prostředí pro neurony. Oligodendroglie jsou menší s méně výběžky. Vytváří myelinové pochvy a zajišťují tak výživu nervu. Mikroglie fagocytují poškozenou tkáň. Mezi periferní glie patří Schwannovy a satelitové buňky. Schwannovy buňky tvoří myelinovu pochvu axonů a zajišťují jim mechanickou a metabolickou podporu. Satelitové buňky obklopují těla neuronů v senzitivních a vegetativních gangliích. Zajišťují metabolismus. [2, 15] 2.1.2 Centrální nervový systém CNS 2.1.2.1 Mozek (encephalon) Mozek má za úkol řízení nervové soustavy. Je jejím nadřazeným centrem. Jeho objem činí 1450 cm3 a váží kolem 1300-1400 g. Je uložen v lebeční dutině. Chrání ho kosti 9

neurokrania a mozkomíšní mok. Obalují ho tři mozkové pleny. Dělí se na mozkový kmen (truncus encephalicus), mozeček (cerebellum), mezimozek (diencephalon) a koncový mozek (telencephalon). [1] 2.1.2.1.1 Mozkový kmen Nachází se společně s mozečkem v zadní jámě lební. V mozkovém kmeni se nachází retikulární formace, která je tvořena šedou a bílou hmotou. Představuje důležité reflexní centrum, centra dýchací, regulující srdeční akci, vazomotorické, zvracení, udržuje stav vědomí, kontroluje bolest. Skládá se z prodloužené míchy (medulla oblongata), Varolova mostu (pons Varoli) a středního mozku (mesencephalonu). [1, 2] 2.1.2.1.2 Mozeček Skládá se ze dvou hemisfér a mozečkové kůry, která je tvořena šedou hmotou. Šedá hmota obsahuje Purkyňovy buňky a granulární neurony. Uvnitř mozečku se nachází bílá hmota a centrálně uložená mozečková jádra. Mezi základní funkce patří udržení rovnováhy a vzpřímené polohy, regulace svalového tonu, řízení jednotlivých pohybů a koordinace střídavých a diferencovaných pohybů. [2, 4] 2.1.2.1.3 Mezimozek Stojí mezi mozkovým kmenem a koncovým mozkem. Skládá se z epithalamu, metathalamu, thalamu, subthalamu a hypothalamu. Součástí epithalamu je endokrinní žláza šišinka. Metathalamus je součástí zrakové a sluchové dráhy. Hypothalamus ovlivňuje neurosekreční činnost. Má vliv na sexuální chování, reprodukci a emoční funkce, reguluje příjem potravy, tekutin a tělesnou teplotu, ovlivňuje biorytmy. Thalamus umožňuje převod nervových impulzů z periferie do mozkové kůry. Subthalamus má vztahy k hybnosti. Hypotalamus ovlivňuje vegetativní, endokrinní a emoční funkce. Je spojen s hypofýzou. [1, 2] 2.1.2.1.4 Koncový mozek Stojí nejvýše v organizační činnosti mozku. Řídí emoční chování a paměť. Je zdrojem motivace. Jsou zde řečová, motorická korová centra, senzitivní a senzorická korová centra. 10

Člení se na pravou a levou hemisféru, spojené kalózním tělesem (corpus callosum). Na povrchu je mozková kůra, střední vrstva je tvořena bílou hmotou a uvnitř se nachází bazální ganglia. Ganglia slouží ke zpracování iniciačních impulsů pro hybnost a podněty pak poskytují frontální kůře a motorickým centrům mozkového kmene, k provedení akce. [1, 2] 2.1.3 Spoje centrálního nervového systému Propojení jednotlivých struktur CNS umožňují axony, synapse a buněčná těla. Dochází tak k přijímání podnětů, jejich vedení, zpracování a realizace. Spoje se nazývají nervové dráhy. Dle směru vedení se rozdělují na aferentní (dostředivé), eferentní (odstředivé), descendentní (sestupné) a ascendentní (vzestupné). Senzitivní dráhy vedou z periferních receptorů pocity tahu, tlaku, vibrace, hmatu, teplo chlad, bolest a propriocepci ze svalů a šlach. Senzorické dráhy vedou zrakové, čichové, sluchové, rovnovážné a chuťové podněty ze smyslových orgánů. Podměty jsou pak celkově vnímány jako komplexní vjem. Motorické dráhy řídí volní a mimovolní motorické aktivity, u kterých je podkladem reflexní aktivita. [2] 2.2 Epilepsie Epilepsie je závažné chronické neurologické onemocnění mozku, projevující se opakovanými (minimálně dva) epileptickými záchvaty. Záchvaty jsou zapříčiněné přechodnou abnormální aktivitou určité skupiny mozkových buněk a mohou se projevovat poruchou vnímání, vědomí a křečemi. Jedná se o poměrně časté onemocnění, které postihuje pacienty v každém věku. [5] Může vzniknout na základě rodinné predispozice či následkem operace, stresu, porodu, úrazu, konzumace alkoholu, nedostatkem spánku a z dalších příčin. [16] Jeden epileptický záchvat ještě nemusí znamenat samotnou epilepsii. Existuje asi 5 % lidí s jedním prodělaným epileptickým záchvatem v životě, který se nezopakoval. Jedná se o příležitostný záchvat, způsobený například duševním přepětím, nedostatkem spánku a tekutin, přemírou alkoholu, léků nebo návykových látek. [17] 11

Nejedná se o dědičné onemocnění, avšak dispozice k rozvoji epilepsie jsou v rodinách rozdílné. K jejich vnitřním předpokladům se musí ještě přidat spouštěcí faktor. [5] Dle statistických údajů ve vyspělých zemích onemocní kolem 500-2000/100 000 pacientů za rok. V rozvojových zemích je to dokonce třikrát více. Počet pacientů, kteří prodělali v posledních pěti letech záchvat, činí 0,5-1 %. Konkrétně v České republice se číslo pohybuje kolem 100 000 pacientů. [6] Napadá 2,5 krát častěji muže než ženy a 4 krát častěji děti v porovnání s dospělými. U osob starších 60 ti let je zvýšené riziko. [18] Prognóza je vcelku příznivá. Až u 70 % pacientů dojde k úplnému vymizení záchvatů a často i k vymizení specifických EEG projevů, tedy dojde k samotnému vyléčení. [6] 2.2.1 Etiologie Příčinou dětských a adolescentních epilepsií jsou genetické dispozice s časnými inzulty. Mutace genů jsou buď zodpovědné za některé epilepsie, nebo zvyšují náchylnost k jejich vzniku. Inzulty se rozdělují na traumatické, hypoxicko-ischemické a infekční. Dle období vzniku na prenatální, perinatální a postnatální. Časné prenatální inzulty jsou příčinou mnohých vrozených vývojových vad mozku, infekcí a toxických vlivů. V perinatálním období jsou to hypoxicko-ischemické inzulty, metabolické rozvraty, krvácení, mechanická poškození, infekce. V postnatálním období jsou příčinou encefalitidy, borelióza, cévní příhody, úrazy hlavy, některé typy nádorů a toxické vlivy nejběžněji po konzumaci alkoholu. Na vzniku epilepsie se mohou podílet i environmentální vlivy. Epileptický záchvat je projevem epilepsie. Na jeho vzniku se podílí faktory zevního prostředí, které jsou dále rozebrány v podkapitole prevence epilepsie. [18, 19] 2.2.2 Epileptický záchvat Epileptický záchvat je projevem epilepsie, ovšem jeden záchvat ještě nemusí znamenat samotné onemocnění. Průběh záchvatu trvá několik sekund až minut. Liší se různou tíží, frekvencí, místem vzniku a dobou vzniku (v závislosti na věku). Při záchvatu nastává změna chování, dochází k motorickým projevům. Může zahrnovat senzorické, senzitivní, viscerální, vegetativní dysfunkce. U některých typů záchvatů dochází ke ztrátě vědomí, svalového napětí či řeči. [5, 7] 12

2.2.2.1 Základní mechanismy vzniku epileptických záchvatů Nejsou dosud známy všechny mechanismy, odpovědné za vznik epileptických záchvatů. Obecně vzniká nerovnováha mezi excitačními a inhibičními systémy v mozku. Nerovnováha vede k převaze excitačních mechanismů a projeví se záchvatem. Působením vnějších a vnitřních faktorů může záchvat vzniknout i v neepileptickém zdravém mozku. Mezi mechanismy, které zapříčiňují vznik epileptických záchvatů, patří změny na úrovni neuronální membrány a molekulárních struktur, přes změny morfologie neuronů až po patologické změny v některých mozkových oblastech. [7] 2.2.2.2 Dělení epileptických záchvatů v dětství a adolescenci Praktická část je zaměřena na pacienty, kteří dochází na oddělení dětské neurologie. Z tohoto důvodu je dělení epileptických záchvatů a epilepsie zaměřeno na pacienty do 19 let. I. Parciální (ložiskové) záchvaty Jsou to záchvaty, které mají ložisko v jedné z hemisfér. Klasifikují se podle toho, zda došlo ke ztrátě vědomí (parciální komplexní) či nikoliv (parciální simplexní). Parciální simplexní se může rozvinout v komplexní. [6] Mezi parciální simplexní záchvaty patří záchvat s motorickými projevy, při kterém může být poškozena jakákoliv část těla, v závislosti na oblasti poškození hemisféry. Vyskytuje se lokálně anebo se šíří na ostatní části těla. Projevem bývá paréza, stáčení očí či rotace částí těla nebo celého těla. Záchvat s autonomními příznaky se projevuje pocením, nevolností či zvracením, tachykardií, nucením na stolici či močení. Záchvaty se somatosenzorickými a speciálními senzorickými příznaky se projevují brněním, mravenčením, pálením, poruchou orientace v prostoru, znecitlivěním, pícháním. Mohou se vyskytnout zrakové, sluchové, čichové, chuťové nebo vertiginózní záchvaty. Záchvaty s psychickými symptomy zahrnují poruchy řeči a časové orientace, snové stavy, dejá vu. Symptomatologií jsou pocity velké slasti, úzkosti, deprese, lítostivosti, strachu, které rychle vymizí. 13

Parciální záchvaty s komplexní symptomatologií se projevují narušením vědomí. Může v něj přejít původně simplexní záchvat a sám o sobě může přejít v generalizovaný záchvat. Před nástupem záchvatu se u pacientů objevuje aura, která pacienta upozorní, že se blíží záchvat. Při poruchách chování dochází ke žvýkání, žmoulání, polykání, sání, k pohybovým stereotypům a k řečovým poruchám. [7] II. Generalizované záchvaty U těchto záchvatů jsou ložiska v obou hemisférách. Vědomí bývá narušeno. [6] Absence se projevuje jako několik sekund trvající strnulé zahledění, kdy pacient nereaguje. Vzniká i zaniká náhle. Může se projevovat jako záškuby mimického svalstva či víček, oslabení tonu svalů až pádem, změnami chování. Myoklonické záchvaty se projevují jako rychlé svalové kontrakce. Postihují jednotlivé svaly i skupiny svalů. Klonické záchvaty představují přerušované křeče na končetinách. U tonických záchvatů dochází k nepřerušované kontrakci svalů končetin i trupu. Tonicko klonické záchvaty jsou charakterizovány pádem na zem s dechovými obtížemi, kdy jedna fáze přechází v druhou. Záchvat skončí uvolněním, ale bezvědomí může přetrvávat, nebo přejít ve spánek. Při záchvatu dochází k zatnutí zubů, pokousání jazyka, slinění a k inkontinenci. Opakem jsou atonické záchvaty, při kterých dojde ke snížení svalového tonu. Může nastat pád na zem. Jsou prudké a trvají okamžik. [7] III. Neklasifikovatelné záchvaty Zahrnují všechny záchvaty, které nelze zařadit kvůli nedostatečným údajům. [6] 2.2.2.3 Dělení záchvatů podle doby, kdy se začínají vyskytovat: 1. Novorozenecké období (od narození do ukončeného 28. dne) Benigní novorozenecké křeče se objevují kolem 1. - 7. dne po porodu. Projevují se jako přerušované křeče na končetinách nebo dochází k zástavě dechu. Doba trvání 1-3 minuty. 14

V prvních měsících se vzácně můžou objevit syndromy maligní epilepsie-časná myoklonická encefalopatie a časná infantilní epileptická encefalopatie, se špatnou prognózou. Většinou končí smrtí, nebo těžkou retardací. 2. Kojenecký a batolecí věk (29. den-1 rok; 1-3 roky) Westův syndrom charakterizují infantilní spasmy neboli bleskové křeče, retardace až regres vývoj. Prognosticky nepříznivý. Nejvíce se objevuje mezi 3-7 měsícem života, maximálně do 1 roku. Infantilní spasmy jsou krátké záchvaty se svalovým záškubem především na horních končetinách. Benigní infantilní myoklonická epilepsie má maximum výskytu mezi 1. a 2. rokem. Dochází k poklesu hlavy až k pádu, nejčastěji během usínání. Maligní infantilní myoklonickou epilepsii provází mentální retardace, se špatnou prognózou. [7] Lennox Gastautův syndrom se vyskytuje mezi 4. měsícem až 4. rokem života. Projevuje se poklesem či pádem, grimasou, zahleděním, stočením bulbů. Psychomotorický vývoj je opožděn. [5] Epilepsie s astatickými a myoklonickými záchvaty se objevuje mezi 1. - 4. rokem života. Jedná se o genetickou predispozici. Objevují se především symetrické záškuby ramen, trupu, hlavy, vyhození rukou. Později narůstá mentální deficit. [7] Dooseho syndrom vzniká mezi 2. - 5. rokem života. Vyznačuje se krátkými křečovitými záchvaty svalů či jejich částí, kolapsy spojené s pády, či nepřítomný pohled. U poloviny dětí dojde k uzdravení, u druhé poloviny se vyvíjí neurologické poruchy, ztráta řeči apod. [20] 3. Předškolní a mladší školní věk (3-6 let; 6-7 do 11-12 let) Pyknoleptické absence mají genetickou predispozici. Objevují se mezi 3. - 12. rokem. Prognóza je příznivá. Projevuje se jako krátkodobá porucha vědomí se zárazem v činnosti. Může se vyskytnout lehký záklon hlavy, pokles, alterace dechu, pulsu, mydriáza. Pacient může prožít až stovky absencí denně. Syndrom epilepsie s myoklonickými absencemi se vyskytuje mezi 2. 17. rokem. Především v ospalosti se vyskytují křeče v oblasti horních končetin. Mentální retardace se objevuje již před prvními záchvaty. [7] 15

Benigní epilepsie s centrotemporálními hroty má genetické pozadí. Objevuje se mezi 4. 12. rokem. Záchvaty jsou především v noci a projevují se jako křeče obličeje, hltanu, hrtanu, ruky a ramene, provázené chrčením, polykáním. [5] Benigní epilepsie dětského věku s okcipitálními záchvaty. Vyskytují se mžitky před očima, halucinace, pozáchvatovitá bolest hlavy. Landau-Kleffnerův syndrom se projevuje jako získaná porucha řeči, mezi 2. 10. rokem. Jsou pozorovány poruchy chování, případně mentální retardace. 4. Starší školní věk a adolescence (11-12 do 15 let; 11-13 do 21 let) Koževnikovův syndrom se vyskytuje mezi 14 měsíci až 14 lety. Příčinou je encefalitida. Objevují se poruchy řeči, demence, hemiparéza. [7] 2.2.3 Neepileptické záchvaty Označují se také jako paroxysmální události. Nepředpokládá se u nich epileptický původ. Častěji se s nimi doktoři setkávají u dětí a v adolescenci. U novorozenců až dětí do 8 let dominují somaticky podmíněné neepileptické záchvaty, kdy se objevují paroxysmální stavy vázané na spánek. [12] U starších dětí a adolescentů převládají psychogenní záchvaty a ze somaticky podmíněných jsou to hlavně synkopy. Synkopa je náhlá a krátkodobá ztráta vědomí, způsobená přechodnou poruchou prokrvení mozku. Psychogenní záchvaty jsou navozeny psychickými mechanismy. Rozdělují se na nevědomě a vědomě navozené. Nevědomě navozené psychogenní záchvaty se převážně vyskytují u dívek a žen mezi 15. - 30. rokem. Pomáhají vyhnout se zraňujícímu tématu, emoci či nepříjemné vzpomínce. Vyskytují se v rámci psychiatrických poruch. Projevují se buď pohyby různých částí těla, nebo pacienti leží na zemi a nereagují. U vědomě navozených osoba předstírá obtíže, aby mohla být léčena. [19] 2.2.4 Klasifikace epilepsií a epileptických syndromů v dětství a adolescenci Epileptický syndrom zahrnuje epilepsie, které mají podobné znaky (např. příčinu, typický EEG nález). I. Ložiskové epilepsie a epileptické syndromy a) Idiopatické 16

b) Symptomatické c) Kryptogenní II. Generalizované epilepsie a epileptické syndromy a) Idiopatické b) Symptomatické c) Kryptogenní Symptomatické epilepsie mají známou příčinu. Nejčastější příčinou je vývojová anomálie mozku, před- a kolemporodní poškození mozku, záněty, úrazy a vrozené benigní nádory. Svojí roli hraje i genetická vloha. Symptomatické epilepsie se objevují především v novorozeneckém, kojeneckém věku a opět dochází k nárustu po 20. roce života. Příčinou jsou úrazy hlavy či meziotemporální skleróza. S věkem přibývají epilepsie způsobené nádory, cévními mozkovými příhodami apod. Od předškolního věku až po adolescenci přibývají idiopatické epilepsie, které většinou vznikají z neznámé příčiny. Někdy se může jednat o genetickou odchylku. U kryptogenní se předpokládá organická příčina. Pojem benigní epilepsie značí příznivou prognózu. U maligní je tomu naopak. [7] 2.2.5 Diagnostika epilepsie Pro správnou diagnostiku a klasifikaci epileptického záchvatu je nezbytná anamnéza konkrétního pacienta. Subjektivně vypovídá o okolnostech záchvatu, provokačních faktorech, popřípadě o prodromech a auře. Prodromem jsou myšleny změny nálad, které se mohou objevovat i 24 hodin před samotným záchvatem. Aura je počátkem epileptického záchvatu s různými senzorickými nebo psychosenzorickými vjemy. Jsou to zrakové, čichové či sluchové pocity nebo pocit tlaku na hrudi či návaly horka. Může se vyskytovat i samostatně, ale většinou se vyvíjí do jiného typu záchvatu. Je velice důležité, aby objektivní pozorovatel (blízká osoba) popsal průběh záchvatu, symptomy, délku a doznívání. Praktický lékař provádí základní interní, popřípadě i pediatrické vyšetření. Nezbytnou součástí takového vyšetření jsou biochemické a hematologické odběry. Neurolog již provádí objektivní vyšetření, které zahrnuje komplexní vyšetření pacienta. [5] Neurologické vyšetření se provádí u nového pacienta na oddělení, v rámci pobytu v nemocnici či přímo v neurologické ambulanci. Často se používají zobrazovací metody, které jsou dále popsány. [21] Velmi často opomíjeným je 17

psychologické vyšetření. Epilepsie sice není duševní chorobou, ale bývá spojována s psychickými změnami. Při záchvatech dochází k poruchám vnímání, paměti a učení, vědomí, řeči, myšlení. Časté jsou poruchy chování a emocí, ulpívavost. Psychologické vyšetření je významné pro další diagnostický a terapeutický postup. [5] 2.2.5.1 Komplexní vyšetření pacienta v neurologické ambulanci Samotné vyšetření zabere zhruba 30-60 minut. Je zahájeno sepsáním anamnézy pacienta, která obsahuje níže uvedené typy anamnéz, dále jméno a příjmení pacienta, rodné číslo, adresu bydliště a nynější onemocnění. Jako první se vyplňuje rodinná anamnéza (RA), která zahrnuje nejbližší rodinné příslušníky. Uvádí se prodělané vážnější nemoci, aktuální stav, případně úmrtí a jeho příčina. Sociální anamnéza (SA) zahrnuje sociální status pacienta, údaje o osobách sdílející bydlení a typ domu. Pracovní anamnéza (PA) obsahuje přehled bývalých a současných zaměstnání. Z toxikologické anamnézy (TA) zjistíme, zda pacient dodržuje přísný zákaz kouření, pití alkoholu a užívání dalších návykových látek. Do farmakologické anamnézy (FA) se zapisují léčiva užívaná pacientem, dávkování a forma podání. Patří sem ještě alergická anamnéza (AA) a osobní anamnéza (OA), která obsahuje nemoci pacienta v dětství i dospělosti, operace, úrazy a návyky (kouření, alkohol). U žen se uvádí ještě gynekologická anamnéza (GA), která zahrnuje porody, potraty, délku cyklu, od kolika let menstruuje, gynekologické operace a zda užívá hormonální antikoncepci. Poslední je anamnéza nynějšího onemocnění (NO). Je to důvod, proč byl pacient hospitalizován či z jakého důvodu vyhledal doktora. [22] Poté následuje vlastní neurologické vyšetření. Pacient je vyzván, aby se svlékl do spodního prádla. Lékař změří tlak a puls. Již od počátečního rozhovoru posuzuje stav vědomí pacienta. Hodnotí stav pacienta při vyšetření hlavových nervů, krku, končetin, břicha a při chůzi. Hlavové nervy vyšetřuje pomocí jednoduchých testů. Pacient je vyzván k sledování pohybujícího se prstu, následně lékař posvítí pacientovi střídavě do jednoho a druhého oka baterkou, štětičkou vyzkouší citlivost jednotlivých obličejových částí, pro vyzkoušení dávivého reflexu se štětičkou dotkne konce měkkého patra. Pacient je dále vyzván k vypláznutí jazyka, lékař vyzkouší i kvalitu sluchu, vyšetří svaly a pohyblivost. Pomocí neurologického kladívka provede vyšetření reflexů. Poklepe na určitá místa na končetinách a díky mimovolným pohybům bude sledovat reakci svalů. Štětičkou vyšetří citlivost na končetinách. Na konci vyšetření se provádí i tzv. zkouška 18

taxe, při níž se pacient se zavřenýma očima trefuje na špičku nosu. Lékař zhodnotí koordinaci pacienta při chůzi s otevřenýma a zavřenýma očima, při skákání po jedné noze, při chození po patách a po špičkách. [21] 2.2.5.2 Zobrazovací a funkčně zobrazovací metody Magnetická rezonance MRI je zobrazovací metodou první volby. Na rozdíl od CT má větší senzitivitu a odpadá radiační zátěž. Je nenahraditelnou metodou především u ložiskové epilepsie. Funkční magnetická rezonance fmri je modifikací MRI. Umožňuje mapování některých funkcí mozkové kůry. Především se používá u funkčně významných korových oblastí (např. motorická oblast). Magnetická rezonanční spektroskopie H MRS umožňuje stanovení koncentrací některých biochemicky důležitých sloučenin v mozkové tkáni. Získají se tak informace o povaze některých patologických procesů CNS. Využívá se nejčastěji u temporální epilepsie, konkrétně u hipokampů. Pozitronová emisní tomografie PET je radioizotopové vyšetření mozku. Při vyšetření se sleduje zvýšená či snížená metabolická aktivita jednotlivých oblastí mozku. Nejčastěji se používá u temporální epilepsie. Jednofotonová emisní počítačová tomografie SPECT je radioizotopové vyšetření průtoku krve mozkem. Má nižší senzitivitu a specificitu. Jedinou výhodou této metody oproti ostatním je větší dostupnost. [7] Počítačová tomografie CT je moderní zobrazovací metodou, které funguje na základě rentgenového záření. Zobrazuje a rozlišuje i málo kontrastní měkké tkáně. [23] 2.2.6 Elektroencefalografie EEG Jedná se o nezatěžující vyšetření, které poskytuje informace o elektrické aktivitě mozkové kůry, pomocí povrchově umístěných elektrod na kalvě pacienta. Sledovaný signál je v podobě grafu zobrazován na monitoru počítače. Používá se při rozlišení epileptických a neepileptických záchvatů, určení epileptického syndromu, hodnocení efektu léčby a prognózy onemocnění. [19] 19

2.2.7 Komplikace epilepsie Komplikací je předávkování léky, úrazy, omezení výběru povolání, zákaz řidičského průkazu, ztížení výběru partnera, u žen strach z těhotenství, vedlejší účinky antiepileptik, status epilepticus. Léky na epilepsii způsobují únavu a snižují pozornost. Při předávkování dochází k poruchám rovnováhy, poškození krvetvorby a jater, k útlumu. Status epilepticus vzniká při náhlém vysazení antiepileptik. Jedná se o závažný, život ohrožující stav, při kterém je pacient více jak 30 minut v bezvědomí. Nezbytný je urychlený zásah lékaře. [18] 2.2.8 Terapie epilepsie 2.2.8.1 Nefarmakologická Ketogenní dieta Principem je omezení cukrů ve stravě a zajištění energie pomocí ketolátek. Rizikem a omezením je počáteční fáze hladovění, výskyt průjmů, deficit vitamínů, obtížnost přípravy. Je indikována u pacientů s infantilní epileptickou encefalopatií, Lennox-Gastautovým syndromem a Dooseho syndromem. Dieta se dodržuje 6 měsíců až několik let. Redukuje až 90 % záchvatů u přibližně 30 % pacientů. Chirurgická léčba Doporučuje se vybraným pacientům, kteří jsou více jak dva roky farmakorezistentní. U těchto pacientů došlo k selhání antiepileptické terapie. Nereagovali ani na jedno ze tří správně zvolených antiepileptik. [7] Stimulace nervus vagus Stimulační metoda je stále více využívána. Může být stimulován centrální i periferní nervový systém. Je indikována u farmakorezistetních pacientů s parciálními či generalizovanými záchvaty, u kterých není možné provést chirurgický zákrok. Není znám mechanismus této metody. K stimulaci dochází pomocí bipolární elektrody, která je napojena na generátor v podkoží v podklíčkové oblasti. Nedochází k úplné kompenzaci záchvatů. [7, 13] 20

Psychoterapie Přestože se nejedná o duševní chorobu, epilepsie bývá spojována s psychickými změnami. Dětem komplikují život poruchy vnímání, pozornosti, myšlení, řeči, paměti a intelektu. Typické jsou i poruchy chování a emocí (uzavřenost, mrzutost, agresivita, hyperaktivita, náladovost), ulpívavost, obtíže s adaptací na něco nového. Dospělým především ztižuje výběr povolání či partnera. Změny psychického stavu jsou způsobeny především přítomností organické léze, která se nejčastěji vyskytuje v oblasti limbického systému či frontotemporální oblasti. Obtíže také vznikají na základě nezvládnuté léčby, nebo nežádoucích účinků antiepileptik. Psychologické vyšetření má význam pro diagnostiku a sledování průběhu nemoci. Opakovaná sezení u psychologa zhodnotí efekt léčby i zjištění nežádoucích účinků antiepileptik. Příležitostně je v léčbě epilepsie využívána akupunktura a metoda biofeedback. Zatím však nebyla prokázána účinnost těchto metod. [5] 2.2.9 Farmakologická Farmakologická léčba zahrnuje jak preskripční, tak doplňkovou terapii. V preskripční terapii se používají léky, které se nazývají antiepileptika, sloužící k potlačení epileptických záchvatů. Výdej je vázán na lékařský předpis. Antiepileptická léčba se obvykle zahajuje až po prodělání dvou epileptických záchvatů a na základě neurologického vyšetření pacienta. Doplňkovou terapií se rozumí volně prodejné léčivé přípravky i doplňky stravy, které si pacient může zakoupit v lékárnách. Nasazují se po jednom prodělaném záchvatu pacienta, kdy ještě není zcela zřejmé, zda se jednalo právě o epileptický záchvat. Dále lékaři doporučují doplňkovou léčbu podávat současně s antiepileptiky a dodržováním režimových opatření pro lepší zvládnutí záchvatovitých onemocnění, anebo po ukončení léčby antiepileptiky. V žádném případě je nelze použít jako náhrada antiepileptik. Epilepsie často úzce souvisí s psychickou složkou pacienta. Můžou trpět depresemi. Přesto že se lidé vyvíjejí psychicky přiměřeně svému věku, mívají problém začlenit se do společnosti. Jsou i typy záchvatů, kde je poškozen psychický vývoj. Proto je součástí volně prodejných přípravků i přehled volně 21

prodejných přípravků se sedativním a antidepresivním účinkem. Doplňková terapie zahrnuje jak léčivé přípravky, tak doplňky stravy. [7] 2.2.9.1 Preskripce Počáteční léčba epileptických záchvatů je zahájena monoterapií, která trvá týdny až měsíce. Monoterapie se preferuje z důvodu minimalizace nežádoucích účinků a lékových interakcí. Přednostně se volí antiepileptikum lamotrigin. Začíná se nižšími dávkami, které postupně přecházejí v dávky maximální. Při selhání terapie se zvolí jiná účinná látka opět formou monoterapie. Při opětovném selhání se volí kombinace. Pacient, který nereaguje na správně vedenou léčbu, se označuje jako farmakorezistentní. Při selhání se přistupuje k nefarmakologickým metodám. Vysazování antiepileptik je vhodné provádět postupně. Při náhlém vysazení hrozí status epilepticus. Antiepileptika se rozdělují do třech generací, podle zavedení do klinické praxe. K 1. generaci se řadí Fenytoin, Fenobarbital, ke 2. generaci patří Karbamazepin, Valproát sodný, Benzodiazepiny, a k 3. generaci se připisují novější antiepileptika (např. Vigabatrin, Gabapentin, Lamotrigin). Další dělení je podle mechanismu účinku na blokádu sodíkového kanálu, stimulaci účinku GABA (kyselina gama-aminomáselná), agonistické působení na GABA receptorech, blokáda odbourávání GABA a blokáda receptorů pro excitační aminokyseliny. Pro praktickou část jsem využila nežádoucí účinky antiepileptik, které lze zmírnit či dokonce potlačit volně prodejnými přípravky. Mezi nežádoucí účinky patří útlum, nystagmus, ataxie, možné zhoršení generalizovaných záchvatů, srdeční arytmie, akné, teratogenita, hirsutismus, nevolnost až zvracení, anorexie či zvyšování hmotnosti, lhostejnost či euforie, ospalost, dechový útlum, nedostatek sodíku či kyseliny listové, tremor, vyrážka, padání vlasů, poškození jater, agresivita, zhoršení zraku, aplastická anémie, parestézie, bolesti břicha apod. [7, 24] 22

2.2.9.2 Volně prodejné přípravky 2.2.9.2.1 Nootropika a kognitiva Nootropika jsou skupinou látek, která podporuje funkci nervových buněk zlepšením přísunu živin a kyslíku, likvidací volných kyslíkových radikálů nebo podpořením vlastností krve jako kapaliny. Používají se u poruch vědomí, které se jeví jako poruchy pozornosti nebo paměti (příčinou je únava a vyčerpání), po úrazech hlavy, při otravách, u lehké mozkové dysfunkce a při mozkové arterioskleróze. Z volně prodejných jsou dostupné piracetam, pyritinol, extrakt z kořene žen-šenu a z listů Ginkgo biloby, který má i kognitivní účinky. Blízce příbuznou skupinou jsou kognitiva, která zlepšují paměť a učení. Ke kognitivům se řadí hlavně lecitin. Používají se především jako doplňková léčba Alzheimerovy choroby. Nástup účinku je rychlejší u nootropik, proto se používají u akutní terapie. Kognitiva se využívají u chronických onemocnění. Účinné jsou u obou skupin vysoké dávky. Skupiny obsahují jak léčivé přípravky, tak doplňky stravy, které nemají léčebný účinek. [8] Jinanový extrakt Získává se z listů jinanu dvoulaločnatého (Gingko bilobae folium), které obsahují flavonoidní glykosidy a terpenové laktony (vazodilatační účinek a zlepšují reologické vlastnosti krve). Působí lehce protiedémově, zlepšují utilizaci glukózy a snižují lipidovou peroxidaci. Indikací je snížení zapomínání, poruchy paměti, zlepšení pozornosti a soustředění. Ženšenový extrakt Extrakt z kořene žen-šenu (Ginseng radix) a Eleuterokoku (radix Eleutherococci) obsahují ginsenoidy, které zvyšují psychickou a fyzickou výkonnost. Používají se při vyčerpanosti, únavě, zhoršeném soustředění a pozornosti. 23

Lecitin Je přírodní látkou, patřící mezi fosfolipidy. Lecitin je součástí buněčných membrán, podporuje látkovou výměnu v neuronech a zlepšuje učení, soustředění a náladu. Používá se při zapomínání, zhoršené pozornosti a soustředění, únavě, vyčerpání a stresu. Piracetam Podporuje látkovou výměnu v neuronech, zlepšuje náladu, soustředění a schopnost učit se. Zvyšuje využití cukrů, snižuje viskozitu krve a dilatuje cévy. Lékař může doporučit piracetam k pomocné léčbě demence různého typu, po úrazu mozku, mozkové arterioskleróze, poruchách činnosti mozku (poruchy paměti, zhoršená koncetrace, bolesti hlavy či snížení aktivity), po zánětu mozku či mozkových blan, otravách s poruchami vědomí či při poruchách intelektu po psychozách. Pyritinol Je látka podobná vitaminu B6. Využití má podobné jako piracetam. Navíc se používá při bolestech trojklaného nervu, při revmatickém zánětu kloubů a jako pomocný lék u Parkinsonovy choroby. [8, 25] 2.2.9.2.2 Stimulancia Z volně prodejných jsou pouze doplňky stravy, které se používají pouze u akutních příznaků únavy a na krátkodobé zvýšení výkonnosti. Nejsou vhodné u chronické únavy. Guarana (Paullinia cupana) Hlavní účinnou látkou především v semenech byliny Guarany je kofein. Ve srovnání s kávou se vstřebává pozvolněji a působí déle. Indikací jsou nervové deprese a rekonvalescence po dlouhotrvajících onemocněních, únava, poruchy učení, nesoustředěnost, stimuluje mozkové funkce. Kofein Je to alkaloid, který stimuluje centrální nervovou soustavu a srdeční činnost. Používá se na poruchy učení, nesoustředěnost, únavu. [8] 24

2.2.9.2.3 Přípravky se sedativním účinkem Navozují zklidnění a v dostatečné dávce i spánek. Hypnotika navozují spánek. Sedativa způsobují spíše nespecificky útlum v centrálním nervovém systému. Z volně prodejných přípravků jsou to rostlinné drogy. Skupina obsahuje léčivé přípravky i doplňky stravy. [8] Kozlíkový extrakt Z kořene kozlíku (Valerianae radix), který obsahuje silice, alkaloidy, valepotriáty, estery různých organických kyselin. Dilatuje cévy, má uklidňující účinek. Působí na nespavost, křeče, neklid, nervozitu a strach. [26] Rostlinné směsi se sedativním účinkem (kozlík, chmel, mučenka a meduňka) Extrakt ze šištic chmele (Lupuli flos) obsahuje především metylbutenol, který se používá při neklidu a nespavosti. Extrakt z nati meduňky (Melissae herba) obsahuje deriváty kyseliny kafeoylchinové, flavonoidy a terpeny (citral, neral). Na strach, nespavost, neklid a nervozitu. Extrakt z nati mučenky (Passiflorae herba) obsahuje flavonoidy a stopy alkaloidů, které mají stejné použití jako extrakt z nati meduňky. L-tryptofan Je esenciální aminokyselinou, které je prekurzorem neurohormonů serotoninu a melatoninu. Indikací jsou stres, úzkost, poruchy spánku, změny chování a nálad. [8] Guaifenesin Jedná se o mírné anxiolytikum, které se používá při strachu, napětí, úzkosti, stresu a na nespavost. Má mírné sedativní účinky, snižuje svalový tonus. Rostlinné extrakty zvyšují účinek Guaifenesinu. [14] 2.2.9.2.4 Přípravky s antidepresivním účinkem Jsou léky, které se používají na depresi. Léčba je dlouhodobá. Z volně prodejných se používají různé rostlinné extrakty. Mechanismus účinku u třezalky a šafránu je zabránění odbourávání především serotoninu v mozku. Dochází k zvýšení koncentrace a zlepšení 25

deprese. U pacientů s depresí jsou často snížené hladiny serotoninu. Skupina obsahuje jak léčivé přípravky, tak doplňky stravy. Extrakt magnólie Borka magnólie (Magnolia soulangeana) obsahuje glykosid magnolin, magnolol, honokiol, cineol, citral, třísloviny a fytoncidy, které se používají na stavy napětí a úzkosti, lehčí deprese, nespavost, psychické rozrušení. Extrakt ze šafránu Z blizen šafránu (Crocus sativus), obsahující safranal, který zvyšuje koncentraci serotoninu v mozku. U mírných až středně těžkých depresí, na nespavost, napětí, strach a úzkost. [8] Extrakt z třezalky Z nati třezalky (Hyperici herba), která obsahuje naftodiantrony (hypericin, pseudohypericin) a jejich prekurzory, které účinkují jako sedativum a mírné antidepresivum. Používá se na strach, úzkost, napětí, neklid a nervozitu. Dále obsahuje silice, pryskyřice, třísloviny, glykosidy, provitamín A, vitamin C ad. Třezalka má spoustu interakcí s různými léčivy (např. hormonální antikoncepce). [8, 27] 2.2.9.2.5 Vitaminy B-komplex Je souhrnné označení pro vitaminy skupiny B. Nejdůležitější je pyridoxin (vitamin B6) a kyselina listová (vitamin B9). Účastní se tvorby neurotransmiterů, které přenášejí nervové vzruchy. Obecně vitaminy B mají pozitivní vliv na činnost mozku. Deficit může způsobit nespavost, neschopnost se soustředit, únavu, slabost. [28] Thiamin B1 je důležitý při metabolismu cukrů. Nedostatek se projevuje nervovými poruchami, poruchami koncentrace, nespavostí a depresemi. Pyridoxin B6 je důležitý pro přenos informací v nervovém systému. Nedostatek vyvolává nervové poruchy, depresi, křeče v lýtkách, poruchy spánku. Kyselina listová B9 se podílí na metabolismu bílkovin, syntéze aminokyselin, purinových bází a nukleových kyselin. Nedostatek se projevuje únavou, 26

poruchou pozornosti. Kyanokobalamin B12 se podílí na správné činnosti nervových buněk. Nedostatek způsobuje nervové poruchy. Vitamin C Snižuje pocit únavy, má antistresový účinek. Nedostatek způsobuje únavu, neklid, malátnost. [29] 2.2.9.2.6 Minerály a stopové prvky Vápník je minerál důležitý pro přenos vzruchu na nervových vláknech. Hořčík je minerál, který zpomaluje nervosvalový přenos. Je nezbytný pro správnou funkci nervového systému. Mangan je stopový prvek, který spolu s ostatními uvedenými minerály a stopovými prvky, příznivě působí na nervovou soustavu. Selen je stopový prvek, který se používá při stresu a zvýšené psychické zátěži. Zinek je velmi významný stopový prvek. Používá se na deprese. Měď se podílí na metabolismu centrálního nervového systému. Spoluvytváří nervový obal myelin. Draslík má antistresový účinek. Nedostatek vyvolává zpomalené reakce, nejistotu. Sodík je společně s draslíkem součástí sodno-draselné pumpy. Nedostatek se projevuje únavou, depresemi, křečemi svalů, prstů a lýtek. [29] 2.2.9.3 Homeopatie Homeopatie je formou alternativní medicíny, jejímž cílem je léčit celého člověka. Mechanismus účinku však nebyl nikdy objasněn. Principem je postupné ředění. Čím větší ředění, tím je homeopatický lék účinnější. Zakladatelem byl německý lékař Hahnemann. Narozdíl od alopatie, homeopatie léčí podobné podobným. Použije se substance, která sama dané potíže způsobuje, ale po velkém naředění je naopak léčí. Posiluje tak adaptační mechanismy organismu. Účinnost homeopatie se zvyšuje dodržováním životního stylu. V případě léčby homeopatiky není vhodné přerušit léčbu antiepileptiky. [9] 27

Přehled používaných homeopatik na epileptické záchvaty a jejich symptomy Arsenicum album (arsenopyrit): strach, úzkost, nespavost, deprese Aconitum (oměj šalamounek): úzkost, strach, neuralgie Alumina (nerost bauxit): demence, nervové poruchy Aurum (kovové zlato), Lilium (lilie tygrovaná): deprese Bufo rana (ropucha): epilepsie a její symptomy Calcarea carbonica (lastura ústřice), Lycopodium (plavuň): úzkost Causticum (hašené vápno): slabost nervů, epilepsie Conium (bolehlav plamatý): uvolňuje psychické napětí Cuprum metallicum (prášková měď): epilepsie, epileptické paroxysmy Gelsemium (Virginský jasmín): neurologické poruchy, úzkost Hyoscyamus (blín černý): sedativní, epilepsie, strach Hypericum (třezalka tečkovaná): léze nervového systému, deprese Ignatia (semena Strychnos ignatii): stres, nespavost Natrum sulphuricum (síran sodný): postižení nervového systému, deprese Spigelia (nať Spigelly): nervové choroby, neuralgie Belladona (rulík zlomocný): febrilní křeče Caulophyllum thalictroides (kohoš žluťuchovitý): epileptické křeče při poruchách menstruace v dospívání Nux vomica (strom kulčiba dávivá): křeče, konvulze, stres, nespavost, dříve na léčbu epilepsie [9, 30] 28

2.2.10 Prevence epilepsie 2.2.10.1 Primární Cílem je omezit incidenci onemocnění u populace vystavené zvýšenému riziku, zatím bez prokazatelné formy nemoci. Kontracepce: při užívání kontracepce a některých AE může docházet k farmakokinetickým interakcím. Znesnadňuje to navození kompenzace epileptických záchvatů. Lamictal snižuje spolehlivost kontracepce. Ostatní AE spíše zvyšují účinek kontracepce. Přesto se doporučuje užívání kontracepce u pacientek s epilepsií, neboť nechtěné těhotenství představuje teratogenní riziko. Těhotenství, porod a laktace: většina plánovaných těhotenství probíhá bez komplikací. Je však vhodné ho naplánovat v době optimální kompenzace epilepsie a s dobrým rodinným zázemím. Riziko se snižuje u žen, které jsou více jak rok bez záchvatů. Minimálně 3 měsíce před plánovaným početím a v průběhu prvního trimestru je nutné užívat 5 mg/den kyseliny listové. V případech plně kompenzovaných záchvatů (více jak 2 roky bez záchvatů) či v některých případech kompenzovaných záchvatů (více jak 1 rok bez záchvatů) je možné vysadit antiepileptickou léčbu před plánovaným otěhotněním. Není vhodné vysazovat AE za každou cenu. Záchvaty představují pro dítě daleko větší riziko, než užívání AE. Samozřejmostí je zákaz kouření a užívání alkoholu. Nutností jsou pravidelné prohlídky a veškerá vyšetření. Je snaha o bezbolestný porod. Kojení není kontraindikováno, ale nedoporučuje se dlouhodobě. Provádí se vleže či v jiné poloze zajištěné proti pádu v případě záchvatu. Z hlediska možné spánkové deprivace je vhodná pomoc blízké osoby v nočních hodinách. Koupání dítěte se doporučuje v přítomnosti další osoby. Očkování: očkování dítěte s epilepsií, nebo dítěte, které prodělalo vážnější úraz hlavy, zánět mozku či došlo k poškození CNS při porodu, by mělo být konzultováno s neurologem. [10] 29

2.2.10.2 Sekundární Týká se pacientů s nejlehčím stádiem onemocnění. Cílem je vyléčení časného stádia nemoci, či zabránění progresi. Dodržování opatření níže popsaných se týká i zdravých lidí, u kterých se může vyskytnout záchvat, případně může vzniknout epilepsie působením více faktorů (kombinací nevyspání, požití alkoholu či jiných omamných látek, nadměrným stresem či úrazem hlavy). Zákaz alkoholu a kouření, eliminovat stres a nadměrné emoční prožitky, spolupráce se zdravotníky, pravidelné užívání léků. Koníčky a integrace do společnosti: udržovat adekvátní psychickou aktivitu. Je důležité se socializovat. Diskotéky: nejsou zakazovány. Pouze u fotosentivní epilepsie je nutné se vyhnout diskotékám se stroboskopickými světly. Nesmí se konzumovat alkohol, kouřit a dodržovat časový režim. [31] Spánek: dodržování spánkového režimu a vyvarovat se povrchního spánku (časté probouzení a usínání) či spánku během dne. Strava: vytvoření stravovacích návyků. Strava by měla být vyvážená a pestrá. V některých případech se doporučuje i dieta. Sport: omezit činnosti s výrazným zadýcháváním (vytrvalostní běh), vyhnout se sportům, kde hrozí nebezpečí pádu (šplhání, jízda na koni) a kde se používá nebezpečné náčiní (zbraně). Plavání pouze pod dozorem, nejlépe s použitím plovací vesty. Potápění se obecně nedoporučuje. U dítěte by mělo být i koupání pod dozorem. U pacientů, kteří jsou alespoň 3 měsíce bez záchvatu, je možná i jízda a kole. Doporučuje se jízda na koni, k uvolnění psychického napětí a ke zlepšení koncentrace. Televize a počítač: nevysedávat dlouho u televize či počítače (asi 1 1,5 hodiny denně). Sledovat televizi ze vzdáleného místa, nezatemňovat místnost, umístit k televizi světelné zdroje a nenastavovat velký kontrast. Záchvaty mohou být nastartovány u 30

fotosenzitivní epilepsie. U velké fotosenzibility sledovat obrazovku s tmavými brýlemi. [5, 6, 31] Škola: při snížení frekvence záchvatů se naopak doporučuje chodit do školy. Pro děti s poruchami chování je vhodná speciální škola. Bohužel děti s epilepsií mají opravdu hodně omezený výběr dalšího studia. Týká se to především učebních oborů. Nemůžou například pracovat jako elektrikáři, pokladní v supermarketech, řidiči, na stavbě, kuchaři, číšníci. Povolání: Užší výběr zaměstnání. Pacienti by neměli pracovat na noční směny, u vysokého napětí, ve výškách, hloubkách, u otevřeného ohně, rotačních strojů, vrtaček, běžících pásů apod. Řídit motorové vozidlo mohou pouze pacienti, kteří neměli více jak rok záchvat. [11] Ochrana proti úrazům: chránit se musí především pacienti, kteří v průběhu záchvatu upadají do bezvědomí, nebo ti, u kterých vzniká záchvat bez varování (bez aury). V případě častých pádů je vhodná ochranná přilba. Je potřeba tomu uzpůsobit i vybavení bytu. Aby se zabránilo poranění o nábytek, umisťují se na rohy tvarované plasty. Je lepší používat mikrovlnou troubu než sporák. Při přípravě a servírování jídel se doporučuje vyhnout přenášení horkých jídel a tekutin. Není vhodné se zamykat v koupelně nebo na záchodě. Dveře a okna by měly být vyrobeny z nerozbitného skla. Je vhodné vybavit vanu či sprchový kout protiskluzovou podložkou. [32] 2.2.10.3 Terciární Spadají sem pacienti s rozvinutým stádiem nemoci. Cílem je omezit progresi onemocnění a snaha o udržení kvality života pacienta. Doporučení vycházejí z pravidel sekundární prevence. Při častých záchvatech by pacienti neměli chodit do školy či do práce. Při snížení počtu záchvatů je naopak vhodná časná integrace do společnosti. Není vhodné plánovat těhotenství. Doporučuje se návštěva psychologa, či psychiatra. [5] 31

2.2.11 Režimová opatření Léčba epilepsie se neobejde bez dodržování režimových opatření, jejichž cílem je eliminace možných provokačních faktorů. Název režimová opatření je komplexním pojmem, zahrnující všechny zásady, které by měl pacient dodržovat. Patří sem všechna doporučení, týkající se primární, sekundární i terciární prevence. Jejich součástí je dodržování životosprávy, pravidelný rytmus spánku a bdění, zákaz požívání alkoholu a omamných látek, sportování, zdravé stravování, ochrana před úrazy atd. Prevence epilepsie je myšlena pro celou společnost, ať už pro zdravé lidi, lidi s predispozicí, s jedním záchvatem či pro samotné pacienty. Režimová opatření slouží přímo pacientům s epilepsií. V následující kapitole jsou podrobněji popsány některé body, které jsou doplněné o vybrané léčivé přípravky či doplňky stravy, vhodné pro danou problematiku. 2.2.11.1 Ochrana před úrazy U pacientů s dobře kontrolovatelnými záchvaty není potřeba moc omezení. Naproti tomu pacienti s častými záchvaty, pacienti upadající do bezvědomí, nebo se záchvaty bez aury, musí dodržovat o mnoho více opatření. V případě vaření se doporučuje používat mikrovlnnou troubu nebo indukční sporák, které ohřívají přímo jídlo. Pokud pacient nechce investovat do pořízení nových spotřebičů, doporučuje se používání zadních plotýnek. U plynového sporáku je lepší vařit pod dohledem další osoby. Při samotné přípravě jídel není vhodné přenášet horké pokrmy, mohlo by dojít k opaření. Doporučuje se používat vozíček pro převoz jídel k jídelnímu stolu. Rukojeti pánví a hrnců je lépe si držet co nejdále od těla, aby při případném záchvatu nedošlo k zachycení. Uvařit vodu je možné v rychlovarné konvici. U elektrických spotřebičů je důležité postupovat opatrně. K záchvatu může dojít také při žehlení. Pro snížení rizika popálenin je vhodné uvažovat o pořízení bezšňůrové žehličky, která se automaticky vypne. 32