Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Magisterská diplomová práce 2015 Bc. Lucie Mervartová
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Mediteránní studia Lucie Mervartová Hlavní motivy literárního díla Lili Zografu na příkladu vybraných románů Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Nicole Votavová Sumelidisová, Ph.D. 2015
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury...
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Nicole Votavové Sumelidisové, Ph.D. za cenné rady a připomínky.
Obsah 1. Úvod... 7 2. Lili Zografu (Λιλή Ζωγράφου)... 9 3. Dílo Lili Zografu... 16 4. Hlavní motivy díla... 22 4.1 Žena, láska... 22 4.2 Svoboda... 25 4.3 Životní filozofie... 27 5. Rozbor románu Η αγάπη άργησε μια μέρα (Láska měla den zpoždění)... 30 5.1 Dějová linie... 30 5.1.2 Historický kontext... 31 5.2 Charakteristika hlavních postav... 33 5.2.1 Erato (Ερατώ)... 33 5.2.2 Erifyli (Εριφύλη)... 35 5.2.3 Aspasia (Ασπασία) a Ergini (Εργίνη)... 36 5.2.4 Pinelopi (Πηνελόπη)... 38 5.2.5 Amalia (Αμαλία)... 39 5.2.6 Ekaterini (Αικατερίνη)... 40 5.2.7 Postavy mužů... 41 5.3 Hlavní motivy románu... 43 5.3.1 Žena, láska... 44 5.3.2 Svoboda... 47 5.3.3 Životní filozofie... 50 6. Rozbor románu Η Συβαρίτισσα (Sybaritka)... 54 6.1 Dějová linie... 55 6.2 Charakteristika hlavních postav... 56 6.2.1 Eleni (Ελένη)... 56 6.2.2 Ismini (Ισμήνη)... 57 6.2.3 Michail (Μιχαήλ)... 58 6.3 Hlavní motivy románu... 58 6.3.1 Žena, láska... 58 6.3.2 Svoboda... 64
6.3.3 Životní filozofie... 66 7. Porovnání románů... 69 8. Závěr... 72 9. Resumé (Περίληψη)... 74 10. Seznam použité literatury... 76 10.1 Primární literatura... 76 10.2 Sekundární literatura... 76
1. Úvod Lili Zografu, novořecká spisovatelka, novinářka a autorka románů, novel, esejí, monografií, povídek i divadelních her, není v českém prostředí velmi známá, především z toho důvodu, že byla do češtiny přeložena pouze její sbírka povídek Prostitutka 1. Nicméně se jedná o velmi zajímavou osobnost s jasnými názory a myšlenkami, které by měla být věnována pozornost. Cílem této diplomové práce je proto seznámit českého čtenáře se samotnou autorkou, s jejími na svou dobu velmi pokrokovými názory a s hlavními tematickými motivy, které z nich vycházejí. Dále analyzovat její dva nejvýznamnější romány Η αγάπη άργησε μια μέρα 2 (Láska měla den zpoždění) a Η Συβαρίτισσα 3 (Sybaritka) a provést jejich komparaci s cílem poukázat na jejich společné a rozdílné prvky. V souladu s uvedenými cíli je samotná práce rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola představí Lili Zografu jako sebevědomou a odvážnou ženu, která žila tak, jak sama chtěla, a zároveň jako autorku 24 knih, která byla ve své tvorbě velmi úspěšná, přestože kvůli svým vyhraněným názorům nikdy neobdržela žádnou literární cenu. V kapitole následující budou zmíněna nejdůležitější díla její literární tvorby, jejíž zaměření rozhodně nebylo jednostranné, autorka se věnovala různým literárním žánrům, ale zároveň také širokému spektru témat. Kapitola třetí bude zaměřena na životní filozofii Zografu a na tři nejdůležitější motivy jejího díla ženy, láska, svoboda které budou charakterizovány, popsány a vysvětleny na základě jednotlivých rozhovorů s autorkou. Dále budou následovat dvě stěžejní kapitoly této diplomové práce, tedy představení a analýza obou vybraných románů, jejíž nedílnou součástí jsou i konkrétní příklady zobrazení již zmíněných motivů. Lili Zografu do svých děl dokázala promítnout nejen tyto hlavní motivy a své myšlenky, ale také své vlastní prožitky, což se týká především jejího autobiografického románu Η Συβαρίτισσα. Oba vybrané romány lze považovat za reprezentativní z pohledu její filozofie, mají mnoho společných prvků, ale také se 1 ZOGRAFU, Lili. Prostitutka. Praha, 2007. 2 ZOGRAFU, Lili. Η αγάπη άργησε μια μέρα. Athina: Ekdosis Alexandria, 1994. 3 ZOGRAFU, Lili. Η Συβαρίτισσα. Athina: Ekdosis Alexandria, 1997. 7
liší, a právě poslední část práce se bude zabývat jejich porovnáním a zjištěním rozdílů mezi nimi. Kromě primární literatury a odborných publikací se práce z velké míry opírá o množství článků a rozhovorů zveřejněných na internetu. V práci byly použity dvě zkratky pro zjednodušení odkazů na citace z vybraných románů: AA Η αγάπη άργησε μια μέρα SY Η Συβαρίτισσα 8
2. Lili Zografu (Λιλή Ζωγράφου) «[...] μια γυναίκα που τόλμησε να ζήσει το παρόν όπως αυτή ήθελε.» 4 [...]žena, která se odvážila žít přítomnost tak, jak sama chtěla. Lili Zografu, žena, která pochopila, že život se má žít každým okamžikem a zároveň odmítala žít předurčeným způsobem jako všichni ostatní. Υπάρχει, χαίρεται την ζωή, παλεύει, δημιουργεί, αγαπάει τα πάντα. Γι' αυτό είναι πάντα νέα. Δεν κολλά στο παρελθόν. Έχει την δύναμη, τα πράγματα που της ασχημαίνουν την ζωή να τα τινάζει από πάνω της και να προχωρεί. 5 Existuje, raduje se ze života, bojuje, tvoří, miluje vše. Proto je stále mladá. Nezabývá se minulostí. Má takovou sílu, že když jí nějaké věci ničí život, setřese je ze sebe a pokračuje dál. Spisovatelka Lili Zografu se narodila v roce 1922 v Irakliu na Krétě. Navštěvovala katolickou školu na ostrově Naxos a poté střední školu ve svém rodném městě. 6 Následně studovala filologii na vysoké škole v Řecku a ve Francii na Sorbonně. 7 Lili Zografu byla nejmladší z pěti dcer. V jedenácti letech ji rodiče poslali studovat na ostrov Naxos do kláštera k řádovým sestrám. V osmnácti letech studia ukončila a vdala se za právníka. Žili spolu tři roky. Během německé okupace za druhé světové války jejího manžela zatkli a poslali do koncentračního tábora, ji samotnou poslali do vězení za odbojovou činnost, a právě tam se jí narodila jediná dcera Rena Chatzidaki (Ρένα Χατζηδάκη). Po propuštění utekla do hor, kde se schovávala se svou dcerou, následně však byla dopadena a odvedena do Athén. 4 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 37. 5 Tamtéž, str. 37. 6 KURTOVIK, Dimosthenis. Έλληνες Μεταπολεμικοί συγγραφείς. Athina: Ekdosis Pataki, 2005, str. 93. 7 Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας. Athina: Ekdosis Pataki, 2007, str. 786. 9
Lili Zografu měla se svou dcerou velmi blízký vztah, milovala ji a těžce nesla, když nemohla být s ní, ze svých pobytů v zahraničí jí často psala dopisy. Díky jejímu vlivu se z Reny později stala úspěšná básnířka a překladatelka. Po osvobození Řecka zůstala Lili Zografu v Athénách zhruba následujících dvacet let, vykonávala zde různé práce, aby uživila sebe a Renu. Tyto práce nebyly žádným způsobem spojené s novinářskou činností, které se zároveň věnovala. 8 Novinařina byla její vášeň. V letech 1947-1948 pracovala v novinách Αγροτικός Κόσμος (Zemědělský Svět), od roku 1960 v časopise Ταχυδρόμος (Listonoš) a od 1961 v novinách Ελευθερία (Svoboda). 9 Jako novinářka hodně cestovala, kromě Francie, kde žila v letech 1953-1954, navštívila například i Španělsko nebo Portugalsko. Vždy se ale těšila na návrat do Řecka. Za plukovnické junty mezi lety 1967-1974 psala do časopisu Γυναίκα (Žena). V této době měli novináři zakázáno cestovat, a proto jako své zaměstnání uvedla prostitutku, čímž dala jasně najevo svůj nesouhlas s tímto zákazem, který považovala za výsměch. 10 Na základě této zkušenosti později napsala sbírku povídek Το επάγγελμα: πόρνη ( Prostitutka 11 ). Lili Zografu provázela žurnalistika již od dětství. Η δημοσιογραφία δεν είναι για μένα επάγγελμα. Με το να παραιτηθώ από την ιδιότητά μου αυτή, ήταν σα να παραιτούμαι από τη ζωή μου, την ιστορία μου, πριν από τη γέννησή μου. Όταν η μάνα μου ήταν γκαστρωμένη σε μένα, ξέρεις πως περνούσε τις νύχτες της; Κρατούσε τις νύχτες την πετρόλαμπα όρθια, δίπλα στην κάσα με τα στοιχεία και φώτιζε τα χέρια του πατέρα μου που στοιχειοθετούσε ολομόναχος το πρώτο δισεβδομαδιαίο του εφημεριδάκι, γραμμένο ολόκληρο από τον ίδιο. Να φανταστείς έναν πατέρα άγριο, ταπεινωμένο από τη Μικρασιατική Καταστροφή, φιλόδοξο, σαν όλους τους Κρητικούς, που αδράχνουν με πάθος ό,τι ονειρευτούν σαν ονειρεύονται- και το πραγματοποιούν με μαγιά από το αίμα τους. Πίστευε πως με το έντυπο αυτό θα υπερασπιστεί τον Βενιζέλο και τη 8 RUMELIOTIS, Andreas. Έλα όπως είσαι: με την Λιλή Ζωγράφου. [online]. 22.11.2013 [cit. 2014-12- 29]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=dpmtdsqmi7y>. 9 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 26. 10 DERMITZAKI, Irini. 16 χρόνια χωρίς τη Λιλή Ζωγράφου. In: Maga.gr [online]. 2014 [cit. 2014-12- 30]. Dostupné z: <http://maga.gr/2014/10/02/16-chronia-choris-ti-lili-zografou>. 11 ZOGRAFU, Lili. Prostitutka. Praha, 2007. 10
Δημοκρατία και πως θα γίνει η σημαία τους. Και πέτυχε. Εγώ μεγάλωνα τρεφόμενη περισσότερο με τυπογραφικό μελάνι και συνθήματα για τη Δημοκρατία παρά με γάλα. 12 Novinařina pro mě není práce. Kdybych měla zapřít tuto svoji vlastnost, tak bych musela popřít i svůj život a svoji existenci už před narozením. Když byla má matka těhotná, víš, jak trávila noci? Držela na stole petrolejku a svítila pod ruce mému otci, který sám sázel svůj první čtrnáctideník, který také celý sám napsal. Představ si divokého otce, poníženého Maloasijskou katastrofou, ctižádostivého jako všichni Kréťané, kteří se vrhnou do toho, o čem sní jako ve snu, a uskutečňují to z kvasu své krve. Věřil, že těmito novinami uhájí Venizela a demokracii a že se stanou jejich symbolem. A podařilo se mu to. Já jsem vyrůstala živena spíše než mlékem tiskařským inkoustem a hesly o demokracii. Její otec Andreas Zografos pracoval jako novinář, vydával noviny Ανόρθωση (Obnova). Byl velmi přísný a zásadový. Zajímal se o politickou situaci v zemi, byl odpůrcem monarchie. Podporoval představitele liberální strany Eleftheria Venizela (Ελευθέριος Βενιζέλος), dokonce se s ním osobně scházel, a to mělo velký vliv i na Lili Zografu a její pohled na svobodu ve společnosti. Liberálové totiž vždy usilovali o svobodnou společnost založenou na osobní svobodě a zodpovědnosti. 13 Lili Zografu se kromě žurnalistiky věnovala také literární tvorbě. Napsala celkem 24 knih. Zastávala názor, že spisovatel by měl své knihy darovat, později si ale uvědomila, že nakladatelé tím bohatnou, zatímco ona sama chudne. 14 Proto změnila názor, a jak sama řekla: Δεν σου κρύβω ότι εγώ ντρέπομαι που βγάζω λεφτά από τα βιβλία μου. Είναι ξέρεις λιγάκι σαν να πληρώνεσαι μια σεξουαλική πράξη. Διότι αυτό είναι. 15 12 ZOGRAFU, Lili. Επάγγελμα πόρνη. Athina: Ekdosis Alexandria, 1994, str. 25-26. 13 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 22-23. 14 Tamtéž, str. 35. 15 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 44. 11
Neskrývám, že se stydím za to, že vydělávám peníze svými knihami. Víš, je to trochu jako být placená za sexuální praktiky. Protože to tak je. Literární činnost pro ni byla významným prostředkem, kterým se mohla vyjádřit a realizovat. Ό,τι γράφω με καταπιέζει. Είναι σαν ένα έμβρυο μέσα μου που πρέπει να φύγει για να λευτερωθώ. Δεν είναι ότι θα γράψω ένα βιβλίο από φιλοδοξία. 16 Ať píši cokoliv, mám jakési nutkání. Je to jako embryo, které je uvnitř mě a které musí pryč, abych byla osvobozená. Není to tak, že píši knihu ze ctižádosti. Έγραφα πάντα μέσα από μια τεράστια ανάγκη να εκφράσω ένα συγκεκριμένο γεγονός ή να εκφράσω μία συγκεκριμένη κατάσταση. Και γι' αυτό δεν είναι αρπακόλα, δεν είναι κάτι που το κάνω για να με πουν συγγραφέα. 17 Důvodem mého psaní byla vždy obrovská potřeba vyjádřit určitou událost nebo nějakou konkrétní situaci. A proto to není hned, není to něco, co dělám proto, aby mě označovali za spisovatelku. Ve své tvorbě často zobrazovala i rodnou Krétu, kterou i v dospělosti pravidelně navštěvovala, ovšem místní lidé ji nepřijímali pozitivně. Οι Κρητικοί όμως δεν την καταλάβαιναν. Θεωρούσαν ανήθικο την δεκαετία του 60-70 για παράδειγμα μια γυναίκα να πίνει ρακή με τους άντρες στα καφενεία ή να τρέχει με το άλογο μέσα στο χωριό. Αυτά μου είπαν στην Μίλατο οι άνθρωποι που συνάντησα. Παρόλο που δεν την καταλάβαιναν ή θεωρούσαν παράξενη την συμπεριφορά της, το πρόσωπο τους φώτιζε όταν μιλούσαν για εκείνη. 18 16 Tamtéž, str. 43. 17 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 37. 18 DERMITZAKI, Irini. 16 χρόνια χωρίς τη Λιλή Ζωγράφου. In: Maga.gr [online]. 2014 [cit. 2014-12- 30]. Dostupné z: <http://maga.gr/2014/10/02/16-chronia-choris-ti-lili-zografou>. 12
Avšak Kréťané jí nerozuměli. V 60. až 70. letech považovali za nemorální, aby žena pila rakii v kavárně společně s muži, nebo aby po vesnici jezdila na koni. Toto mi řekli lidé, které jsem potkala ve vesnici Milatos. Přestože jí ale nerozuměli nebo považovali její chování za zvláštní, jejich obličej se rozzářil, když o ní mluvili. Χρειάστηκε να παλαίψω φοβερά, για να επιβιώσω ζώντας όπως έζησα με τόση ελευθερία σε μια εποχή που η ελευθερία δεν φοριότανε. Κατέβαινα στην Κρήτη και δεν μου έλεγαν καλημέρα, άνθρωποι που με ήξεραν από μικρό παιδί. 19 Musela jsem tvrdě bojovat za to, abych přežila a mohla žít s takovou svobodou v době, kdy se svoboda nenosila. Jezdila jsem na Krétu a lidé, kteří mě znali od dětství, mě ani nepozdravili. Lili Zografu byla považována za velmi vzpurnou a někdy až nemilosrdnou, ale oproti tomu se ohrazovala. 20 Byla hrdá, neúplatná, přesvědčivá a přímá ve vyjadřování. Neexistovalo nic, co by se neodvážila říct nebo napsat. 21 Bojovala za řecké ženy a jejich postavení ve společnosti, zabývala se problémy žen ve 20. století, chtěla odstranit nesnášenlivost mezi pohlavími, ale proti feministickému hnutí se stavěla na odpor. Za svými názory si stála, a to za každou cenu a v jakékoli době. Vždy se řídila vlastním rozumem, nepodřizovala se žádným pravidlům ani společnosti. 22 Kritik Dimosthenis Kurtovik (Δημοσθένης Κούρτοβικ) ji označil za temnou bohyni Hekaté řecké literatury, protože právě řecká bohyně Hekaté byla ochránkyní žen. 23 Vydavatelka časopisu Εστία Mania Karaitidu (Μάνια Καραϊτίδου) o ní řekla: Είναι ένας άνθρωπος με πολύ θάρρος και όπως αποδείχτηκε είναι πολύ γενναία στη ιδιωτική της ζωή. [...] Είναι ένας άνθρωπος που είναι φοβερά θελκτικός με αντιφάσεις όπως όλοι άνθρωποι, πολύ έντονες ίσως και πολύ ακραίες. Και νομίζω 19 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 50. 20 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 28. 21 PAPANIKOLAOS, Nikos. Συνέντευξη Λιλή Ζωγράφου. Τύπος της Κυριακής. 1993, str. 38. 22 BAKOMARU, Olga. Λιλή Ζωγράφου. Γυναίκα. 1997, (Μάρτιος). 23 KINDLEROVÁ, Rita: Lili Zografu Feministická antifeministka. In ZOGRAFU, Lili. Prostitutka. Praha, 2007, str. 120. 13
ότι η Λιλή πρέπει να είναι από τους ανθρώπους που την αγαπούν φοβερά και τη μισούν φοβερά. 24 Je to člověk s velkou odvahou a jak se ukázalo, je velmi statečná ve svém soukromém životě. [...] Je to neskutečně okouzlující člověk, rozporuplný tak jako všichni lidé, velmi intenzivní, možná až příliš extrémní. A myslím si, že Lili musí být jednou z těch lidí, kterou ostatní hrozně milují a zároveň hrozně nesnášejí. Lili Zografu nikdy nedostala žádnou literární cenu. Vangelis Psaradakis (Βαγγέλης Ψαραδάκης) se jí v jednom rozhovoru zeptal: «Εσάς, γιατί δεν σας έχουν βραβεύσει;» «Εμένα, παιδί μου, δεν θα με βραβεύσουν ποτέ. Τους ενοχλώ Τι να το κάνω; Το αληθινό βραβείο μου το δίνει ο κόσμος που αγοράζει τα βιβλία μου.» 25 Proč jste nedostala žádné ocenění? Já nikdy žádné ocenění nedostanu. Obtěžuji je... Co nadělám. Pro mě je opravdové ocenění to, že lidé kupují mé knihy. Lili Zografu se nikdy nevzdala kouření a popíjení alkoholu, přestože jí to lékaři zakázali. Ze smrti strach neměla, o smrti v podstatě vůbec nepřemýšlela, brala ji jako něco fyziologického, co jednou přijde tak jako například svatba nebo křest. 26 Zemřela v roce 1998 v 76 letech v rodném Irakliu. Z výše uvedených textů, které se týkají Lili Zografu, před námi vyvstává obraz sebevědomé, odvážné, hrdé, vzdělané ženy, která se díky svému otci odmalička dostávala do kontaktu s novinařinou a s politikou. Byla to spisovatelka, která se nebála 24 RUMELIOTIS, Andreas. Έλα όπως είσαι: με την Λιλή Ζωγράφου. [online]. 22. 11. 2013 [cit. 2014-12- 29]. Dostupné z: <https://www.youtube.com/watch?v=dpmtdsqmi7y>. 25 PSARADAKIS, Vangelis. Η Λιλή Ζωγράφου όπως την γνώρισα. In: Eyelands.gr [online]. 2010 [cit. 2014-12-30]. Dostupné z: <http://www.eyelands.gr/site/index.php?option=com_content&view=article&id=43:lilizografou&catid=42:afieromata&itemid=87>. 26 Το ταξίδι της Λιλής στην Κρήτη της. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 78-79. 14
vyjádřit své názory a myšlenky, přestože věděla, že vyvolá pozdvižení, byla upřímná a přímá. Zároveň si dokázala užívat každý okamžik v životě, ačkoli to pro ni nebylo vždy úplně jednoduché. Také se nezabývala minulostí, a nezajímalo ji to, co si o jejím způsobu života myslí ostatní. Žila si svůj život a nechtěla být nikým omezována. 15
3. Dílo Lili Zografu Tvorbu Lili Zografu lze rozdělit do pěti kategorií: - publicistické texty (příspěvky v novinách a časopisech) - odborné práce (studie a publikace reagující na současné události) - poezie - divadelní hry - beletristická próza (povídky, novely, romány). Jejím prvním dílem byla sbírka tří novel s názvem Αγάπη (Láska) vydaná v roce 1949, jejíž téma bylo velmi revoluční. 27 Ve sbírce se bez iluzí zabývala vztahy mezi dětmi a jejich rodiči, které bohužel nebyly úplně šťastné. Nejvíce jí proslavila studie s názvem Νίκος Καζαντζάκης: ένας τραγικός (Nikos Kazantzakis: tragická postava) z roku 1959. 28 V tomto díle autorka rozebírá a kritizuje život a dílo Nikose Kazantzakise mimo jiné i na základě psychologického traumatu, které způsobil Kazantzakisovi strach z otce, zároveň popisuje jeho neschopnost vyjádřit své pocity ve věcech lásky a sexuality. 29 Známý filolog, kritik a historik Konstantinos Dimaras (Κωνσταντίνος Δημαράς) o této publikaci prohlásil: Αν θέλετε να μάθετε να γράφετε δοκίμια που να διαβάζονται ευχάριστα σα μυθιστορήματα διαβάστε το βιβλίο της Ζωγράφου για τον Καζαντζάκη. 30 Pokud se chcete naučit psát studie, které se budou číst dobře jako romány, pak si přečtěte knihu u Kazantzakisovi od Zografu. 27 KINDLEROVÁ, Rita: Lili Zografu Feministická antifeministka. In ZOGRAFU, Lili. Prostitutka. Praha, 2007, str. 120. 28 KURTOVIK, Dimosthenis. Έλληνες μεταπολεμικοί συγγραφείς. Athina: Ekdosis Pataki, 1995, str. 93. 29 FARINU-MALAMATARI. Τέσσερις γυναίκες γράφουν για τη ζωή του. In: Το Βήμα [online]. 2007 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: <http://www.tovima.gr/opinions/article/?aid=184776>. 30 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 48. 16
Lili Zografu se kromě Nikose Kazantzakise zaměřila také na další spisovatele. V roce 1971 vydala publikaci věnovanou řeckému básníkovi Odysseasovi Elytisovi (Οδυσσέας Ελύτης) s názvem Ο ηλιοπότης Ελύτης (Pijan slunce Elytis). 31 Na rozdíl od Kazantzakise se s Elytisem znala osobně. Uhranula ji jeho básnická skladba Άξιον εστί (Hodno jest), kterou shledávala jako hodně těžkou, surrealistickou, jinou než jakou kdy četla. 32 Dále se Lili Zografu zabývala dvěma představiteli generace 20. let 20. století, resp. Kostasem Karyotakisem (Κώστας Καρυωτάκης) a Marií Polyduri (Μαρία Πολυδούρη). S názvem Κώστας Καρυωτάκης και Μαρία Πολυδούρη και η αρχή της αμφισβήτησης (Kostas Karyotakis a Maria Polyduri a začátek polemiky) vyšla v roce 1977 studie, 33 která popisuje život výše zmíněných autorů. Lili Zografu ve svém díle uvádí šest dialogů, které proběhly mezi ní a přítelem Karyotakise Charilaosem G. Sakelariadisem (Χαρίλαος Γ. Σακελλαριάδης), zároveň také rozebírá vztah, který mezi sebou Karyotakis s Polyduri chovali. 34 Poslední spisovatel, o kterém Lili Zografu napsala studii, byl Franz Kafka. Publikace s názvem Σύγχρονός μας ο Κάφκα (Náš současný Kafka) byla vydána v roce 1993. 35 Řekové se dostali do kontaktu s Kafkou až po roce 1960, kdy byla do řečtiny přeložena dvě jeho díla Proces a Proměna. V prologu Zografu píše: Το να μιλήσεις για έναν συγγραφέα τόσο αδιαφανή και αινιγματικό, σ' ένα κοινό που δεν τον έχει διαβάσει αρκετά ώστε να προβληματιστεί απ' αυτόν, δυσκολεύει ιδιαίτερα. [...] Διαπίστωνα ότι πραγμάτι ο Κάφκα ήταν για μας τους Δυτικούς ο ακατανόητος, και για την περίοδο που ζούσε αλλά και επί δεκαετίες αργότερα, ως τα 1985, οπότε διαβάζεται πλέον σαν παγκόσμιος χρονικογράφος του τέλους του αιώνα μας. 36 31 Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας. Athina: Ekdosis Pataki, 2007, str. 786. 32 KALAMARAS, Vasilis K. Ο αριστερός μου Οδυσσέας Ελύτης. Ελευθεροτυπία. 1997. 33 Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας. Athina: Ekdosis Pataki, 2007, str. 786. 34 LORI, Keza. Βιογραφίες ή αδιακρισίες;. In: Το Βήμα [online]. 1996 [cit. 2015-01-09]. Dostupné z: <http://www.tovima.gr/opinions/article/?aid=81406>. 35 Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας. Athina: Ekdosis Pataki, 2007, str. 786. 36 ZOGRAFU, Lili. Σύγχρονός μας ο Κάφκα. Athina: Ekdosis Alexandria, 1999, str. 9-10. 17
Hovořit o spisovateli tak neprůhledném a tajemném ke společnosti, která ho dostatečně nezná, je obzvláště obtížné. [...] Zjistila jsem, že Kafka byl ve skutečnosti pro nás ze západu nepochopitelný. Nejen za jeho života, ale i desítky let později až do roku 1985, kdy začal být čten více jako světový kronikář konce našeho století. Lili Zografu se dále věnovala také tematice Židů, v roce 1966 tak vyšla její publikace Οι Εβραίοι κάποτε: Μίκαελ (Židé kdysi: Mikael). Původní název byl pouze Μίκαελ, což v hebrejštině znamená někdo jako Bůh. Jedná se o šokující dokument o lidském úpadku, ve kterém se autorka zabývá historií Židů v Řecku v době německé okupace, a ve kterém popisuje jejich boj o přežití. V roce 1974 vzbudila Zografu rozruch svou rozsáhlou studií Αντιγνώση: Τα δεκανίκια του καπιταλισμού (Antignosi: Berle kapitalismu), ve které se snažila dokázat, že křesťanství tvořilo základ pro kapitalismus. 37 Cílem této knihy tedy bylo: Η απομυθοποίηση μιας απάτης όπως στάθηκε η χριστιανική θρησκεία, που γίνεται θεμέλιο του καπιταλισμού. Και που δε θα μπορούσε να επιβιώσει χωρίς την κατάλυση του ελληνικού ορθολογισμού. 38 Odhalení podvodu, za který se postavilo křesťanské náboženství, které se stalo základem kapitalismu, a které by nemohlo přežít bez svržení řeckého racionalismu. Autorka si byla vědoma své razantnosti, a proto v prologu v prvním vydání uvádí: ΜΕ ΤΟ ΔΟΚΙΜΙΟ ΤΟΥΤΟ θα πληγώσω σίγουρα μια μερίδα ανθρώπων που, γεμάτοι καλή πίστη, είναι δεμένοι με το χριστιανισμό. Και λυπούμαι ειλικρινά γι' αυτό. 39 37 KURTOVIK, Dimosthenis. Έλληνες μεταπολεμικοί συγγραφείς. Athina: Ekdosis Pataki, 1995, str. 93. 38 ZOGRAFU, Lili. Αντιγνώση: Τα δεκανίκια του καπιταλισμού. Athina: Ekdosis Alexandria, 1983, str. 380. 39 Tamtéž, str. 14. 18
Touto studií určitě zraním část lidí, kteří jsou plni dobré víry a jsou vázáni ke křesťanství. Upřímně toho velmi lituji. Přestože toho Zografu litovala, věděla, že nemohla jednat jinak. Její konflikt se společností byl tak silný, že to v ní vyvolalo velkou potřebu poukázat na tyto skutečnosti. Dalším důležitým dílem byla sbírka Επάγγελμα πόρνη (Prostitutka) z roku 1974. 40 Je to jediná kniha, která byla od Lili Zografu přeložena do češtiny. Rita Kindlerová, překladatelka této sbírky, tvrdí: Nejedná se v pravém slova smyslu o povídky, ale spíše o jakési exkurze do života, často velice intimního, lidí, kteří jsou determinováni politickou a společenskou situací země, v níž žijí, a neschopni se jakkoli vzepřít. 41 Sama autorka v úvodu knihy uvádí jakési upozornění : Δεν πουλώ ύφος, στύλ, λογοτεχνία. Δεν γράφω διηγήματα. Καταθέτω γεγονότα και συμπτώματα της εποχής που ζω. Όλα όσα γράφω συνέβησαν. Σε μένα ή σε άλλους. 42 Neprodávám sloh, styl, literaturu. Nepíši povídky. Předkládám fakta a ducha doby, ve které žiji. Všechno, co popisuji, se přihodilo. Mně, nebo někomu jinému. Nutno dodat, že její příběhy se odehrávají v době plukovnické junty (1967-1974), která v Řecku nastolila totalitní pravicově fašistický režim. V roce 1983 vyšly její první tři antifeministické novely v publikaci Μου σερβίρετε ένα βασιλόπουλο, παρακαλώ (Naservírujte mi prince, prosím). 43 Μέσα στις τρεις νουβέλες του βιβλίου η συγγραφέας μας παρασύρει με το σπαρταριστό της χιούμορ να βιώσουμε τρεις ολότελα διαφορετικούς κόσμους, όπου οι ήρωές τους κυνηγούν με τον τρόπο τους την ευτυχία. 44 40 Λεξικό νεοελληνικής λογοτεχνίας. Athina: Ekdosis Pataki, 2007, str. 786. 41 KINDLEROVÁ, Rita: Lili Zografu Feministická antifeministka. In ZOGRAFU, Lili. Prostitutka. Praha, 2007, str. 124. 42 ZOGRAFU, Lili. Επάγγελμα πόρνη. Athina: Ekdosis Alexandria, 1994, str. 9. 43 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 40-41. 19
Ve třech novelách knihy nás autorka navnazuje štiplavým humorem, abychom zažili tři zcela odlišné světy, ve kterých hrdinové svým specifickým způsobem pronásledují štěstí. Ačkoli byla tato kniha psaná pro ženy, byla tou nejvíce antifeministickou, kterou Lili Zografu napsala. Jejím posledním dílem byla studie Από τη Μήδεια στη Σταχτοπούτα: η ιστορία του φαλλού (Od Médey k Popelce: příběh falu), na které pracovala několik let, protože měla velmi rozsáhlou bibliografii. 45 Zografu v ní pátrala po příčinách vzniku a převládnutí patriarchální společnosti, a proto ve své studii sáhla hluboko do minulosti, kdy hlavní emocí předchůdce člověka byl strach. Pouze ženy ho dokázaly překonat díky svým mateřským pudům, které se rozvinuly v cit. Aby matky ochránily své děti, začaly se sdružovat a muži byli odsunuti na okraj, začal vznikat systém matriarchální společnosti. Do skupin žen mohli muži vstoupit pouze za účelem plození dětí, a právě proto se muži cítili ponižovaní až zbyteční. Tato skutečnost v nich vyvolala snahu prosadit se a získat dominantní postavení nad ženami. Postupně si vytvořili vlastní pravidla a začali ženy omezovat, a to bylo podnětem ke vzniku patriarchátu, jehož vývoj trvá po tisíciletí. Studie se tedy zabývá vznikem a vývojem patriarchální společnosti a změnou, která se projevila v životě žen. Autorka si pro znázornění této změny vybrala dvě ženské postavy, resp. dva navzájem kontrastující extrémy. Na jedné straně to byla Médea, která z šílenství z lásky k Jásonovi zradila svého otce a zabila své děti, na straně druhé to byla Popelka, která byla poslušná, skromná, nic neočekávala, nic nechtěla. A právě v tomto díle objasnila svůj postoj proti feminismu. Podle jejího názoru ženy v dnešní době trpí syndromem Popelky a jediným řešením je stát se zpět ženami matriarchálního období místo snahy vyrovnat se mužům, o což se feministky snaží, a s čímž Lili Zografu nikdy nesouhlasila. Lili Zografu napsala spoustu dalších knih, já jsem však zmínila jen ty nejdůležitější. V následujících kapitolách se budu podrobněji věnovat dalším dvěma knihám, a to jejímu románu Η αγάπη άργησε μια μέρα (Láska měla den zpoždění) 44 ZOGRAFU, Lili. Μου σερβίρετε ένα βασιλόπουλο, παρακαλώ. Athina: Nea Synora, 1983. 45 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 33. 20
a autobiografickému románu Η Συβαρίτισσα (Sybaritka). Pro tato díla jsem se rozhodla z toho důvodu, že se jedná o dva nejvýznamnější romány její tvorby, obě díla mají také obdobnou tematiku a velmi dobře zobrazují všechny hlavní motivy, které specifikuji v následující kapitole. 21
4. Hlavní motivy díla Všechna její díla jsou protknuta její životní filozofií, která se projevila prostřednictvím určitých opakujících se motivů. Mezi hlavní motivy, které se v její tvorbě vyskytují, patří ženy, láska a svoboda. 4.1 Žena, láska Žena, kterou Lili Zografu ve svých knihách zobrazuje, většinou bojuje za emancipaci a nezávislost. Snaží se o seberealizaci, zároveň ale zažívá nespravedlnost jak na poli rodinném, tak i společenském. Autorka většinou popisuje moderní ženu, která si uvědomuje své ženství a užívá si ho. Τα θέματα της Ζωγράφου, που εμμονικά επανέρχονται στα βιβλία της, είναι η σχέση της γυναίκας με το φύλο της, με τους άντρες, με την ιστορία, με την εξουσία, με το θάνατο, με τη μητρότητα. 46 Témata, která se neustále opakují v dílech Zografu, je vztah ženy ke svému pohlaví, k mužům, k historii, k majetku, ke smrti, k mateřství. Ženy byly po dlouhá staletí podřízeny mužům. Autorka s patriarchátem nesouhlasila a prosazovala, že by se ženy měly od nadvlády mužů oprostit, ovšem nechtěla muže úplně vyloučit ze života žen, pouze chtěla, aby se ženy zbavily komplexu podřízenosti. Nicméně je důležité podotknout, že se Lili Zografu nikdy nepovažovala za feministku, naopak prohlašovala: Είμαι παθιασμένη αντιφεμινίστρια, για τον απλό λόγο ότι είμαι πολύ ευτυχής που γεννήθηκα γυναίκα. 47 46 Το ταξίδι της Λιλής στην Κρήτη της. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 76. 47 ZOGRAFU, Lili. Από τη Μήδεια στη Σταχτοπούτα: η ιστορία του φαλλού. Athina: Ekdosis Alexandria, 1998, str. 10. 22
Jsem vášnivou antifeministkou z prostého důvodu, protože jsem velmi šťastná, že jsem se narodila jako žena. Na otázku, v jakém smyslu není feministkou, odpověděla: Με την έννοια ότι φεμινισμός θα πει καθολική απελευθέρωση. Δηλαδή ο φεμινισμός, όπως εννοείται, της ιστορικής παράδοσης, είναι ένα είδος επανάστασης φυλετικής. Εγώ δεν αισθάνθηκα ποτέ μακριά από τους άντρες δεν αισθάνθηκα να διεκδικώ κάτι από τους άντρες και να μην το πήρα. 48 V tom smyslu, že feminismus je univerzálním osvobozením. Myslím to tak, že feminismus tak, jak je tradičně pojímán, je druh rasové revoluce. Já jsem se nikdy necítila tak, že jsem mužům vzdálená, nikdy jsem neměla pocit, že bych žádala o něco, co bych nedostala. Ženy jsou častým tématem různých rozhovorů, které během svého života poskytla. - Είναι εύκολο για μια γυναίκα να κατακτήσει έναν άντρα; - Άμα ακούει το κορμί της, ναι. Άμα κρύβεται από το κορμί της, ποτέ. - Πιστεύετε στις πονηριές της γυναίκας; - Όχι, δεν πιστεύω σε τίποτε. Πιστεύω στην ειλικρίνεια της γυναίκας. Βέβαια αυτό ήταν παρακινδυνευμένο όταν εγώ ήμουνα νέα και είχα επαφές με άντρες, γιατί καταλαβαίνετε οι άντρες δεν είχαν συνηθίσει να τους εκλέγουμε εμείς οι γυναίκες. Εγώ εξέλεγα τους άντρες. 49 - Je jednoduché pro ženu dobýt muže? - Pokud poslouchá své tělo, tak ano. Pokud se za své tělo skrývá, pak nikdy. - Věříte v ženské triky? 48 ΓΚΙΩΝΗΣ, Δημήτρης. Ένας κι ένας..: 46+1 άνθρωποι της τέχνης από κοντά. Αθήνα: Ekdosis Ankyra, 2014, str. 160. 49 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 35. 23
- Ne, nevěřím na žádné triky. Věřím v upřímnost ženy. Samozřejmě bylo v době mého mládí odvážné, že jsem měla kontakty s muži, protože pochopte, muži si nezvykli, že si je vybíráme my ženy. Já jsem si muže vybírala. Lili Zografu věřila, že žena má určitou moc nad mužem, kterou jí dává její erotický potenciál. Ovšem ne každá žena je schopná si tuto sílu uvědomit, zvládnout ji a naplnit ji. Ženy od poloviny dvacátého století postupně začaly dospívat k názoru, že k mateřství, které je jejich právem, nepotřebují ani svatbu, ani muže, a právě pro muže může být velmi těžké a zdrcující přijmout fakt, že se žena netouží vdát. Na druhou stranu Lili Zografu tvrdí, že pro ženu, která se chce provdat, není jednoduché najít muže. Muži se bojí ženské emancipace a nedokážou se tak lehce zbavit starého modelu muže. 50 Tímto se od samotné tematiky žen dostávám k lásce a svatbě, jež jsou s ní úzce spjaté. Sama Lili Zografu se třikrát vdala a třikrát rozvedla. Μετά σε πολύ λίγο διάστημα βλέπεις ότι ο γάμος δεν είναι η κατάληξη της ζωής. Βέβαια όπως το είδα εγώ, γιατί άλλοι μπορούν να το θεωρούν κατάληξη. 51 Po velmi krátké době zjistíš, že svatba není zakončení života. Ovšem tak jsem to viděla já, protože jiní ji mohou za zakončení považovat. Vdávala se kvůli mužům, svatba pro ni v podstatě nic neznamenala, byla pro ni ústupkem z lásky, kterou považovala za velmi důležitou. Vyjádřila se o ní takto: έρωτας για μένα ήταν οι τόποι που ταξίδεψα, κάτι σαν Ηλύσια Πεδία των ειδωλολατρών. Ήταν τόποι με θάλασσα, διαδρομές, πανύψηλους γοτθικούς ναούς που τρυπάνε γελαστά πρωινά... 52 50 ΓΚΙΩΝΗΣ, Δημήτρης. Ένας κι ένας..: 46+1 άνθρωποι της τέχνης από κοντά. Αθήνα: Ekdosis Ankyra, 2014, str. 150-161. 51 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 62. 24
láska pro mě byla místy, které jsem procestovala, něco jako Elysejská pole 53 pro pohany. Byla to místa s mořem, cestami, ohromnými gotickými chrámy, které se každé ráno vesele rozezní... Lásku vnímala také jako součást štěstí a určitého naplnění. Byla pro ni přetlakem, který potřebovala vyjádřit. Byl to cit, který vycházel zevnitř jejího těla, a který jí dával pocit osvobození, krásy, tvořivosti, věčnosti. Lili Zografu milovala život a lásku považovala za jeden ze základních elementů života. Když mluvila o lásce, nemluvila pouze o ženách, ale i o mužích, o nevěře, svatbě, sexu. Když lásku v životě ztratila, onemocněla na dlouhý čas, potřebovala se emocionálně srovnat, očistit a psychicky se osvobodit od posledního muže. Čekala, až bolest z lásky přejde. 54 Ve svých dílech autorka zobrazuje různé druhy lásky, např.: lásku milostnou, mateřskou, sourozeneckou, šťastnou i nešťastnou, lásku ke svobodě, k národu, vlasti a většinou je to láska taková, jak ji ona sama poznala a zažila. 4.2 Svoboda Svoboda je schopnost jednat (nebo nejednat) tak, jak si zvolíme nebo tak, jak upřednostňujeme bez jakéhokoli vnějšího donucení nebo omezení. 55 Také je nutnou podmínkou k naplnění morálních cílů. Svobodu jako motiv lze v díle Lili Zografu rozdělit na vnější, vnitřní a sexuální. Svoboda vnější je nejvíce omezována, a to např. vlastí, politikou, prostředím, lidmi, společností. Vnitřní může být spjatá se společností, výchovou, náboženstvím, 52 Το ταξίδι της Λιλής στην Κρήτη της. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 76. 53 V řecké mytologii původně rajské místo na západním konci země, kde žijí oblíbenci bohů ve věčné blaženosti. 54 ΓΚΙΩΝΗΣ, Δημήτρης. Ένας κι ένας..: 46+1 άνθρωποι της τέχνης από κοντά. Αθήνα: Ekdosis Ankyra, 2014, str. 152. 55 Freedom. Philosophical Dictionary [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: <http://www.philosophypages.com/dy/f9.htm#free>. 25
schopností odpoutat se a jít si za svým. Sexuální svoboda se pojí s tou vnitřní, kterou žena vyjadřuje právě sexem. Lili Zografu zdůrazňuje, že vnitřní svoboda je neomezená a neměli bychom si ji plést s tou vnější. 56 Jak píše ve své studii Αντιγνώση: Τα δεκανίκια του καπιταλισμού (Antignosi: Berle kapitalismu): [...] το να ζεις λεύτερος δε σημαίνει τίποτα αν δε νιώθεις λευτερωμένος. 57 [...] žít svobodně neznamená nic, pokud se necítíš osvobozený. Aby se tedy člověk cítil opravdu svobodný, musí pocítit právě vnitřní svobodu, která je založena na schopnosti rozhodovat se sám za sebe. Přesto i vnější svoboda byla pro Zografu jakýmsi symbolem štěstí, toužila po ní, protože dětství strávila pouze v rodném domě, nikam nejezdila, nikde necestovala. Ve sbírce rozhovorů Αμφισβήτηση (Polemika) mluví o sexuální svobodě, která zároveň souvisí s tématem žen z předchozí podkapitoly: Κανείς δέν της είπε πως σεξουαλική ελευθερία δεν σημαίνει να προσφέρεται στον καθένα που την επιθυμεί. Και ποιος δεν επιθυμεί μια γυναίκα νέα και μάλιστα σε τούτο τον τόπο που οι μετοχές των αντρικών αξιών είναι αποκλειστικά φαλλοκρατικές; Σεξουαλική ελευθερία σημαίνει να μήν αισθάνεται φόβο και ντροπή για τη σεξουαλική πράξη. 58 Nikdo jí (ženě) neřekl, že sexuální svoboda neznamená nabízet se každému, kdo si jí přeje. A kdo by si nepřál mladou ženu a především tady, kde je většina mužů 56 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 62. 57 ZOGRAFU, Lili. Αντιγνώση: Τα δεκανίκια του καπιταλισμού. Athina: Εκδόσεις Αλεξάνδρεια, 1983, str. 74. 58 Αμφισβήτηση: Συλλογή άρθρων από την εφημερίδα Τα Νέα. Athina: Νέα Σύνορα, 1961, str. 109. 26
výhradně sexistická? Sexuální svoboda znamená, že necítíte strach a stud při sexuálním aktu. Sex byl tehdy tabuizovaným tématem, neexistovala žádná sexuální výchova, ani rodiče své děti nijak nepoučovali, až s příchodem antikoncepce se žena postupně stávala sexuálně svobodnou. Přestože to byla dlouhodobá cesta, byl to velmi důležitý krok pro ženu, aby se stala sexuálně svobodnější. Byla to ona, kdo rozhodoval, kdy a s kým chce a nechce mít děti. 4.3 Životní filozofie Κοιτάχτε αν δεν ανακαλύψουμε μόνοι μας το σώμα μας δεν έχουμε καμιά φιλοσοφία ζωής. 59 Podívejte se, pokud sami neprozkoumáme své tělo, nemáme žádnou filozofii života. Životní filozofie Lili Zografu, její pohled na život jako takový, ale také na lidi a společnost, to vše se do její tvorby výrazně promítlo. Autorka se od křesťanského učení vracela k antice. Její životní filozofie byla ovlivněna několika aspekty. Jedním z těchto aspektů byla řecká filozofie, konkrétně epikureismus, který prosazoval, že cestou ke šťastnému životu je blaho těla (rozkoš) a klid duše, zároveň kladl důraz na přátelství a filozofické rozvažování, také odboural strach ze smrti. 60 A právě tyto hodnoty vyznávala i Zografu. Autorku ovlivnil i německý filozof Friedrich Nietzsche, který kritizoval křesťanskou morálku (pokora, poslušnost, tedy slabošství a otroctví) a prosazoval přehodnocení veškerých hodnot. Chtěl, aby se člověk nepodroboval jiné moci, společenským konvencím a náboženským předsudkům, a aby žil v souladu se svou vlastní přirozeností. Vzepřít se mohl pouze tím, že následoval svou vůli k moci, rozvíjel svoji 59 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 38. 60 Epicurus and the Epicureans. Philosophical Dictionary [online]. [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: <http://philosophypages.com/hy/2w.htm#epiu>. 27
tvořivost a vytvářel své vlastní hodnoty. 61 Proto i Nietzscheho přesvědčení jí byla blízká. Postoj Zografu k životu byl jasný. Nesouhlasila s tradičními křesťanskými hodnotami. Za svůj život se nestyděla, naopak si ho užívala. Když se cítila nesvobodná a utlačovaná, snažila se vždy najít nějaké východisko. O filozofii života obecně se vyjádřila také v souvislosti s Řeky a s vnitřní svobodou: Κοίταξε να δεις εγώ όσο μεγαλώνω, δηλαδή γερνάω, στα χρόνια, μεγαλώνει και η ελευθερία μου και αντίστοιχα η περιφρόνησή μου για τους Ρωμιούς που δεν φιλοσοφούνε καθόλου. Η καθημερινή ζωή είναι μια φιλοσοφία για να υπάρχεις και δεν ελευθερώνονται, γι' αυτό, επειδή δεν φιλοσοφούν. Φυσικά εμένα, αυτό με γεμίζει με χιούμορ το ότι εγώ είμαι τόσο φιλοσοφημένη πια και πότε-πότε μια κοροϊδευτική ευφορία. Έχω μια κοροϊδευτική ευφορία για τους ανθρώπους για το ότι κρύβονται πίσω από το δάχτυλό τους, για το ότι αυτοκοροϊδεύονται. 62 Podívejte se, čím více stárnu, tím více vzrůstá i moje svoboda a zároveň také pohrdání Řeky, kteří vůbec nefilozofují. Každodenní život je filozofie o vlastní existenci, a proto nejsou osvobozeni ti, kteří nefilozofují. Samozřejmě mě toto přijde vtipné, že já už filozofuji a občas s uštěpačným nadšením. Mám v sobě takové výsměšné nadšení pro lidi kvůli tomu, že se skrývají za své prsty, že sami sebe klamou. Lidé by tedy měli filozofovat, přemýšlet nad věcmi, které nás každodenně obklopují, a nad tím, že vůbec něco existuje. Kromě toho by se neměli přetvařovat, měli by být upřímní, jak k sobě, tak i k ostatním. Δεν καταλάβαινα, γιατί οι άνθρωποι δεν είναι αληθινοί, γιατί κάποιους που δεν τους συμπαθούν τους κάνουν παρέα. Αυτά τα ασήμαντα πραγματάκια όσο κι αν 61 BLECHA, Ivan. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, str. 164-166. 62 Chronas, Giorgos: Η Λιλή Ζωγράφου Αυτοπροσώπως. ΟΔΟΣ ΠΑΝΟΣ: Αφιέρωμα στη Λιλή Ζωγράφου. Athina: 1999, τεύχος 102, str. 41. 28
φανεί παράξενο, έθρεψαν μέσα μου την ανάγκη να είμαι ένας άνθρωπος γνήσιος, με ήθος. 63 Nepochopila jsem, proč lidé nejsou upřímní, proč se stýkají s někým, koho nemají rádi. Tyto nedůležité věci, ať se to zdá divné, ve mně vyvolávají potřebu být pravým člověkem s morálkou. Podle jejího názoru dále lidé nechápou, že život není jen o předmětech. Lidé by měli život žít a radovat se z živých věcí, které mají, jako je především jejich vlastní tělo. Neměli by se utápět ve strachu, že nemůžou mít všechny věci, co mají ostatní, v podstatě by neměli hromadit majetek a porovnávat se s ostatními, ale měli by si užívat života. 64 Každý člověk má totiž daný určitý čas, který stráví na zemi, avšak nikdo neví, jak dlouhá doba to bude, a právě proto je třeba užít si každý moment. Na závěr této kapitoly uvedu jednu z definic života Lili Zografu: Η ζωή είναι ζωή. Έχει τα υλικά της στοιχεία. Δηλαδή πρέπει να είναι μόνο κύτταρα, πρέπει να είναι χαρά. Πρέπει να είναι παιγνίδι άμα είσαι νέος. Πρέπει να είναι κέρδος από τον έρωτα. Και κέρδος από τον έρωτα είναι αναγέννηση, είναι αναζωογόνηση συνεχής. Κι όταν μεγαλώνεις πρέπει νάναι γαλήνη. 65 Život je život. Obsahuje hmotné prvky. To by měly být jen buňky. Život musí být radostí. Musí být hrou, když jsi mladý. Musí být ziskem z lásky, který je znovuzrozením, je neustálým osvěžením. A když zestárneš, musí být klidný, pokojný. 63 LAMBRINU, Katerina. Έλλη Αλεξίου, Λιλή Ζωγράφου, Άννα Σικελιανού: Τρεις δρόμοι. Athina: Aftognosia, str. 47. 64 Tamtéž, str. 43. 65 Tamtéž, str. 43. 29
5. Rozbor románu Η αγάπη άργησε μια μέρα (Láska měla den zpoždění) Román Η αγάπη άργησε μια μέρα 66 prohlásila: vyšel v roce 1994. Sama autorka o této knize Από τα 23 βιβλία μου είναι εκείνο που με πόνεσε περισσότερο, θα το έλεγα ερωτικό αν δεν κυριαρχούσε σ' αυτό η απάνθρωπη σκληρότητα της πατριαρχικής οικογένειας. Οι βασικοί χαρακτήρες είναι καθωσπρέπει γυναίκες που σπαταλούν τη ζωή τους στις κοινωνικές συμβάσεις και την ερωτική στέρηση. 67 Z mých 23 knih je tato kniha ta, která mne nejvíce zabolela. Nazvala bych ji milostnou, kdyby v ní nepřevažovala až nelidská krutost patriarchální rodiny. Hlavní hrdinky jsou slušné ženy, které promarňují své životy kvůli společenským konvencím a chybějící lásce. Kompozice tohoto románu je atektonická a chronologická. Postoj autorky je subjektivní, děj vypráví především dynamicky, zapojuje ale také prvky statické. Velmi často se objevují dialogy, většinou používá krátké věty, ale nechybí ani dlouhá komplikovaná souvětí. Mezi typické znaky jazyka románu se řadí četné básnické výrazy, poetičnost, ale také hojné použití metafor. Děj je vyprávěn v er-formě, vypravěč je tedy vševědoucí, v románu se ovšem objevují i dopisy v ich-formě psané hlavní hrdinkou. 5.1 Dějová linie Román Η αγάπη άργησε μια μέρα vypráví o rodině Michaila Ftenudose (Μιχαήλος Φτενούδος), který má společně s manželkou Erifyli (Εριφύλη) osm dětí tři syny a pět dcer. Každé jejich dítě je úplně jiné, má jiný charakter a každé má svůj osud. 66 ZOGRAFU, Lili. Η αγάπη άργησε μια μέρα. Athina: Εκδόσεις Αλεξάνδρεια, 1994. 67 I agapi argise mia mera. In: BiblioNet [online]. [cit. 2014-12-29]. Dostupné z: <http://www.biblionet.gr/book/16305/ζωγράφου,_λιλή,_1922-1998/η_αγάπη_άργησε_μια_μέρα>. 30
Příběh se nejvíce zaměřuje na nejmladší z dcer Erato (Ερατώ), která prožila nenaplněnou lásku a porodila nemanželské dítě, což bylo v té době nepřípustné. Čest rodiny zachránila matka, která její dítě prohlásila za vlastní. Do budoucích dějů rodiny silně zasáhla také tajná svatba další dcery Ekaterini (Αικατερίνη). Panovalo zde totiž pravidlo, že se vždy nejdříve vdává nejstarší nezadaná dcera, v tomto případě to měla být nejstarší Aspasia (Ασπασία). Ta se po smrti obou rodičů stala hlavou rodiny a byla velmi přísná na své mladší sestry. S pomocí bratrů rozhodla o trestech pro Ekaterini a Erato. Ekaterini byla vyděděná a nesměla do rodného domu vůbec vstoupit. Erato musela odjet se svými bratry do Athén, kde nic netušíc podstoupila obnovení panenské blány. Poté se mohla vrátit zpět domů. Později Aspasia zabránila setkání Erato s její životní láskou a otcem jejího dítěte, s Toninem (Τονίνο), a proto Erato utekla z domu. Dostala se do kláštera, kde dlouho nezůstala, raději se provdala. Její manželství nebylo šťastné, manžel ji týral, a proto se Erato vrátila k řádovým sestrám a následně do své rodné vesnice. Mezitím, co autorka vyprávěla o úskalích, která potkala Erato, rozvíjela zároveň i příběh její dcery Amalie (Αμαλία), která se po dovršení plnoletosti vdala za starce, a která měla dvě mimomanželské děti. Až na konci se Amalia dozvěděla, kdo je její pravá matka. Román končí smrtí Aspasie a zároveň spácháním sebevraždy oběšením Erato. Obě sestry zemřely ve stejný den, ale každá byla pohřbena do jiného hrobu. Den poté přišlo psaní pro Erato. Dostalo se do rukou Ekaterini. Uvnitř byly dva dopisy, jeden z nich byl od Tonina. Psal o své neutichající lásce, kterou k ní cítil a toužil po jejich opětovném setkání. Bohužel už bylo pozdě. Teprve nyní pochopíme, proč vlastně autorka pojmenovala román Láska měla den zpoždění. 5.1.2 Historický kontext Děj románu se odehrává především ve vesnici Neochori (Νεοχώρι) na Krétě v době okupace (Κατοχή) v letech 1941-1945. Od roku 1936 panovala v Řecku diktatura Ioannise Metaxase (Ιωάννης Μεταξάς). Metaxasův fašistický režim. V jeho zájmu bylo udržovat přátelské vztahy s Velkou 31
Británií a s hitlerovským Německem, zároveň se chtěl vyvarovat konfliktu s Mussoliniho Itálií. V roce 1939, kdy vypukla druhá světová válka, se stále snažil udržovat probritsky zaměřenou neutralitu, kterou považoval za nejlepší způsob ochrany Řecka před italskou agresí. Mussolini byl ctižádostivý a nechtěl, aby se Řecka zmocnilo Německo nebo Velká Británie, proto dal 28. října 1940 Metaxasovi ultimátum, které zahrnovalo spoustu ponižujících podmínek a především také dočasné umístění italských jednotek na řeckém území. Metaxas podmínky Itálie okamžitě odmítl. Tento den je známý jako den Όχι ( Ne ) a dnes se řadí k národním svátkům Řecka. Po odmítnutí ultimáta začalo italské vojsko postupně vstupovat na řecké území přes albánské hranice. Řecko ihned vyhlásilo všeobecnou mobilizaci, všichni byli odhodlaní zemi bránit. Výsledkem mohutné protiofenzívy bylo osvobození celého státu a přesunutí válečných operací na území Albánie. Kréta byla strategicky významným ostrovem, a proto se ho Velká Británie, která poskytovala Řecku vojenskou pomoc, pokusila vojensky zabezpečit. Německo mělo obavy z vytváření a rozšiřování britských vojenských základen a postupně se připravovalo na politickou i vojenskou akci proti Řecku. V roce 1941 zaútočilo Německo přes tzv. Metaxasovu linii, dostalo se do Soluně a pokračovalo dál do Athén, na Peloponés. Řecká vláda s králem Jiřím II. se včas přemístila na Krétu. Po dobytí pevninského Řecka zaměřili Němci pozornost i na obsazování ostrovů, na kterém se podíleli i Italové, kteří obsadili Kerkyru a Jónské ostrovy. Dne 20. května 1941 zaútočili Němci letecky na Krétu a po několika dnech tak obsadili i poslední ostrov, který se nacházel v řeckých rukách. Následně Hitler rozdělil území Řecka na tři okupační zóny německou, italskou a bulharskou, tím si chtěl také zajistit loajalitu a vděčnost svých spojenců. Velká část Kréty zůstala v rukách Německa a část dostala Itálie. Politika všech tří režimů se značně lišila, především Němci tvrdě zemi vykořisťovali. Z tohoto důvodu také vypukl v zemi hladomor. V Řecku se začala postupně formovat národněosvobozenecká fronta, která zaznamenávala první úspěchy v letech 1942-1943. Dne 3. září 1943 Itálie kapitulovala, Německo na to reagovalo vojenskou akcí za účelem udržení strategicky 32
nejvýznamnějších míst řeckého území. Německé vojenské jednotky odzbrojily velký počet italských vojáků, zlomily odpor některých italských oddílů, zatlačily vojenské formace domácího hnutí odporu zpět do horských oblastí a vypudily Brity z východoegejských ostrovů. Až v roce 1944 začaly ústupové operace německých vojsk z řeckého území. Na Krétě zůstal nevelký počet německých vojáků, kteří vzdorovali své kapitulaci až do roku 1945. 68 Historické události, tedy okupace, se promítly do obou vybraných románů. Autorka tyto historické skutečnosti zobrazila v pozadí románu, přesto silně ovlivnily život hlavních postav. Život v té době nebyl jednoduchý, protože muži byli povoláni do armády, byly zavřeny školy a lidé byli posíláni do koncentračních táborů nebo do vězení, ustal společenský život. Bylo velmi těžké sehnat si práci a zajistit si obživu. 5.2 Charakteristika hlavních postav 5.2.1 Erato (Ερατώ) Erato byla nejmladší z dětí Erifyli a Michaila. Jméno jí vybrala matka, a když se ostatní dcery ptaly, co vlastně její jméno znamená, odpověděla: Ερατώ σημαίνει αυτή που ξυπνάει την επιθυμία. Ήταν μια από τις Μούσες, αλλά και μια Νηρηίδα ανάμεσα στις πενήντα θυγατέρες του Νηρέα, όλες αθάνατες νύμφες ξακουστές για την ομορφιά τους. (AA 11) Erato znamená ta, která vzbuzuje touhu. Byla to jedna z múz, ale také Néreovna, jedna z padesáti dcer Nérea. Tyto nesmrtelné nymfy byly proslulé svojí krásou. Erato byla ze všech dcer nejkrásnější právě tak, jako byla jednou z nejkrásnějších múz i múza milostného básnictví a milostných písní Erató. Od ostatních se odlišovala 68 HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, str. 559-595. 33
především tím, že měla blonďaté vlasy. Tehdy nebylo obvyklé, že se rodily světlovlasé děti, a proto jim sousedky nosily domů různé bylinky z hor. Erifyli jimi měla umývat vlasy Erato, aby jí ztmavly a byla jako ostatní. Společnost vnímala její výjimečnost, která se jim ale nelíbila. Lidé chtěli, aby patřila k nim, aby byla stejná jako oni. Netoužili po nikom, kdo by z jejich řad vybočoval. Krása Erato je v knize opěvována velmi často a různými lidmi. Řádovým sestrám, u kterých nějakou dobu pobývala, dokonce připomínala svatou. Autorka její půvab vykresluje v románu různorodými barvitými popisy: [...] φώτισε ο κόσμος από την ομορφιά της νεογέννητης, με την πρώτη κιόλας μέρα του ερχομού της. Με δύο σπάνια μενεξελιά μάτια που κοίταζαν εκστατικά την Εριφύλη. Κι αυτή την έσφιγγε σφιχτά στην αγκαλιά της, νιώθοντας για πρώτη φορά στη ζωή της το θαύμα του έρωτα. Και πρώτη φορά χαμογέλασε πραγματικά ευτυχισμένη θαυμάζοντας το οπάλινο πρόσωπο του παιδιού, καθώς τα μάτια του ρίχνανε γαλάζιες ανταύγειες σαν αποκόμματα του ουρανού στο μέτωπο και τα μάγουλά του, τόσο διάφανο και λαμπερό σαν τα πρωινά του κόσμου. Κι όλη στεφανωμένη από άφθονα ξανθά μαλλιά απροσδόκητα φωτεινή στην καταμελάχρινη οικογένεια και τόσο ξένη από την αγροίκα μαυριδερή μορφή του Μιχαήλο, που θα 'λεγες πως τη συνέλαβε μόνη της η μάνα, μυρίζοντας τ'αγριολούλουδα του κήπου της, τόσο που διψούσε για ομορφιά και έρωτα. (AA 10-11) [...] krásou novorozené se rozzářil svět hned první den jejího příchodu. Dvě vzácné tmavě modré oči nadšeně sledovaly Erifyli. A ta ji sevřela pevně v náručí, poprvé v životě pocítila zázrak lásky. Také se poprvé cítila opravdu šťastná a obdivovala světlý obličej dítěte, jehož oči vrhaly modré odlesky tak jako části nebe na jeho čelo a tváře, tak jasné a oslnivé jako ranní svítání. To vše bylo korunováno hustými světlými vlasy nečekaně zářivými v rodině, kde mají všichni vlasy tmavé. Bylo to tak odlišné od neotesaného černovlasého Michailose. Člověk by řekl, že ji počala sama matka jen přičichnutím k divokým květinám na zahradě, tak moc sama toužila po kráse a lásce. 34