Vypracované otázky ke zkoušce z fyziologie

Vypracované otázky ke zkoušce z fyziologie 1. Adaptace svalu na práci (vliv tréninku) Adaptace:soubor morfologických, biochemických, funkčních, psychologických změn v organismu. Adaptace na zátěž - nácvik,přizpůsobování se opakovaně na prováděnou činnost -osvojování si pohyb.činnosti -zdokonalování pohyb. struktur Etapy tréninku - základní - široká všestrannost, rozvoj pohyb. schopností, zvýšení zdatnosti, resp. růstu a vývoje - sportovní - přechod ke konkrét. sport. - vrcholoví-dosažení vrcholové výkonnosti Rozvoj adaptace -působ.opak zátěže, -intenzita 50-100%, -objem, -frekvence denně,min.3xtýdně a více -prokrvení -podle druhu tréninku převaha bílých nebo červ.vláken -méně tuk.složky sval trénující hypertrofie-jeho objem se zvětšuje,zbytňující sval.vlákna-dovede jich aktivovat více-roste max.síla 2. Energetická náročnost různé pohybové činnosti -poh.činnost: -aerobní:činnost při které se energie uvolňuje při spotřebě O2 a jeho dostateč.přívodu -anaerobní:energie se uvolňuje bez O2 ale jen dočasně-tzv.kyslíkoví dluh,který je v zotavné fázi doplňován např. (sprinterské běhy-kyslik.deficit malý,dosahuje až 100%maxima,srd.frek.180,tvoří se laktát-mění se na Ph v těle-po ukončení nastává kyslik.dluh (spotřeba kyslíku je zvýšena a vede k obnově energie) Přechod mezi aerob.a anaerob.výkon.=anaerobní práh 3. Aerobní způsob získávání energie neúplný 4. Anaerobní způsob získávání energie neúplný 5. Reakce a adaptace krevního oběhu na sportovní výkon Srdce při sport. výkonu: stoupá spotř. O2 na 4-5násobek klid.hodnoty(asi 10-15% celkové spotř.o2 organ.)-myokard nemá schop.pracovat na kyslík.dluh. Zvyšuje se TP-max je 180-220t/min - nejrychleji. Zvyšuje se Tep.objem- v klidu 60-80ml - zátěž 100-150ml srdce se dokonaleji vyprazdňuje,sílí systola, při diastole se plní mohutněji

.Zvyšuje se minut.objem srdeční-vetší spotřeba O2 ve tkáních při zátěži,-podílí se na něm i vyšší TP a stažlivost tep.objemu a roztažnost komor(klid 5l/min.-zátěž 20-30l/min.) adaptace na sport. výkon - srdce,zvětší se za účelem většího objemu - vytrvalci (hypertrofie-zbytnění myokardu) -krevní oběh:, - doba oběhu 1krvinky malým a velkým oběhem ja 21-26sec(zkracuje se tělesnou zátěží) - zvyšuje se TK až na 200/100 Průtok krve orgány při zátěži-plíce,svaly,srdce,játra, žaludek,střeva,ledviny 6. Časové fáze reakce organismu na zátěž (zátěž,únava, regenerace,adaptace) Fáze úvodní: 1. předstartovní stav - trvá hodiny až dny v závislosti na: důležitosti startu, intenzitě činnosti, trénovanosti atd. Mechanismus podmíněně reflexní - zvýšená přeměna látková - zvýšen. glykemie, - zvýš. vylučovacích hormonů změny funkčních parametrů - zvýš.sf.,dechová, TK + spotřeby O 2 podněty zevního prostředí - diskuze, cesta, diváci - vliv kladný i záporný 2. startovní stav - bezprostřední změny ve funkcích organismu, nastávají několik sekund až minut před vlastním sport. výkonem. - vegetativní a psychické změny - jsou intenzivnější než v 1 fázi - zvýšená hladina katechlolaminů a kortikoidů (nadledviny) Podněty: vnitřní (emoce), vnější (prostředí). 3. startovní horečka - neúměrné zvýšení reakcí, plýtvání energií, snižování energetického potenciálu, neúměrné psych. reakce 4. startovní apatie - nedostatečná příprava k výkonu, útlum. Oba stavy nefyziologické (vedou ke snížení výkonu) Optimalizace - (trenér, lékař, psycholog). 5.Rozcvičení- záměrné ovlivnění funkcí organismu pohybovou činností tak, aby nastala optimální připravenost fyziologických funkcí na co nejvyšší výkon. svalů Fáze průvodní: sekundy - hodiny, ale trvání a intenzity výkonu. Výkon: krátkodobý, vytrvalost Iniciální fáze: rychlá adaptace, prudké změny (30-45 sec.) Přechodné fáze: pomalejší adaptace - přizpůsobení metab. Požadavkům pracujících sv. Závislost - intenzita, trénovanost Fáze následná: Restituce (zotavení) - návrat k původní klidové homeostáze (min - hod - dny). Závislost - délka zatížení, intenzita, frekvence, trénovanost.

Regenerace: aktivní proces, soubor všech opatření pro odstranění únavy, obnovení energ. zdrojů, vyrovnání vnitř. prostředí, urychlení restituce. - pedag. prostředky - biologické lékařské prostředky - výživa, revitaminizace, rehydratace, reminarilikace, fyzikální lázeňská a farmakologická regenerace. - psychické prostředky 7. Reakce dýchacího systému na tělesný výkon -zapojení pomoc.dých.svalů pohyb stěny hrudníku břicha - zvětšuje se: vnitřní plocha dýchání- otevřením vlásečnic, - zvyšuje se i průtok krve plícemi. -mění se dechové objemy: Dechový (respirační) - V t - množství vzduchu vydechnutého 1dechem klid0,3-0.5ml práce 2-3l Vitální kapacita plic -VC -max.množství vzduchu vypuzeného výdechem po max. nádechu 4,5lmuž,3,5žena, Dech.frekvence - DF - M - 16 dechů, Ž - 18 dechů /min v klidu - u trénovaných je nižší, při práci 30-50 dechů/min Minut.ventilace V -množ.vzduchu,které projde plícemi za 1min. - určeno počtem dechů a hloubka dechu klid8l práce 100-150 l/min.. Dech.cvičení-roz.ventil.možnosti plic, -prohloubení dechu - snížení DF/min., -brániční dýchání a zvětš.pohybl. žeber 8. Adaptace na výkon ve vysoké poloze -se stoup.nadmoř. výškou klesá atmosferický tlak ze 760 na 380-klesá parciální tlak kyslíku ze 158 na 80-vázne sycení krve O 2 a zásobení tkání O 2. Svalová slabost,křeče zrychlení TF a DF,bolest hlavy,bezvědomí-výšková nemoc(pomoc dodání čistého O 2 bombou) Adaptace -opakování zátěže výstupem do větších výšek -lidský org. je velmi přizpůsobivý hlavně - zmnožením erytrocytů - přenašeče O 2 9. Reakce a adaptace na změny teploty prostředí Vysoké teploty-dilatace(rozšíření) cév, kůže-výdej tepla, pocení, klesá metabolismus termoregulace - nechuť nezájem,chladná lázeň, odložení šatstva, pitný režim, spíše suchý teplý vzduch - lépe se potí. Nízké teploty-termoregulace fyzikální vazokonstrikce (zúžení) cév v kůži,termoregulace chemická - stoupá metabolismus, pohyb - instinktivně,vhodné oblečení Plavci - tuk vrstvy, lyžaři 10. Reakce ledvin na fyzický výkon - při výkonu nastává větší ztráta tekutin pocením se může vytvářet koncentrovanější moč-stoupá obsah solí a metabolitů, menší prokrvení,kt

- těl.pohyb tedy spíše (sympatikus) činnost ledvin snižuje při tělesném pohybuþvasokonstrikce - zužuje přívodní a odvodní kapiláry v glomerulách mění se glomerulární filtrace krev je potřeba při výkonu v pracujících svalech. - vyprazdňování -před startem - startovní stavy větší nutkání, - výkon - provádět prázdní Zvyšuje činnost ADH(antidiuretický hormon - řídí množství H 2 O a tvorbu moče) z adenohypofýzy 11. Reakce a adaptace žláz s vnitřní sekrecí na zátěž - podílí se na vyrovnání homeostázy v těle - reakce endokrimního systému je sympatoadrenální a hypotolamohypofyzální - hypotalamus působí na štítnou žlázu - zvyšuje se vyluč. - tropních hormonů, ADH(antidiuretický),ACTH (adrenokartikotropní)sth při dlouhém výkonu klesá,inzulín - stimuluje využitelnost glukózy,adh při cvičení se ztrátou vody 12. Únava a zotavení únava - snižená odpověď různých tkání na podněty stejné intenzity nebo nutnost použití silnějšího podnětu pro požadovanou odpověď projeví se poklesem fyzického výkonu. metabolické příčiny - pokles energet. Rezerv - nahromadění kyselých metabolitů známe únavu - rychlou - anaerobní - rychle nastupuje - pomalou - aerobní při středním.z. projevy - objektivní a subjektivní bolest (ztráta motivace nechuť) zotavení (regenerace)- pasivní (spánek) x aktivní (odstraňování zátěž.metab.) 13. Silové pohybové schopnosti Síla je pohybová schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor. Statická síla vzniká na podkladě izometrické kontrakce, kdy se vzdálenost mezi počátkem a úponem svalu nezmění. Zkrácení vlastního svalu je kompenzováno protažením vazivových šlašitých struktur. Dochází-li ke změně vzdálenosti mezi úpony svalů, je takto vyvinutá síla označována jako síla dynamická. Kontrakce vedoucí k přiblížení svalových úponů je označována jako koncentrická, při oddálení úponů svalu jde o kontrakci excentrickou. Absolutní síla je spojena s nevyšším možným odporem, může být realizována při svalové činnosti statické i dynamické (koncentrické nebo excentrické). Výbušná (explozivní síla) je schopnost spojená s překonáváním nemaximálního odporu vysokou až maximální rychlostí. Může být realizována při dynamické svalové činnosti. Síla vytrvalostní je charakterizována schopností překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu nebo dlouhodobě odpor udržovat. Může být realizována při dynamické, ale i statické svalové činnosti.

Silové schopnosti hrají určitou úlohu ve všech sportovních odvětvích. Geneticky jsou určovány zhruba ze 65%. Síla statická (z 55%) je tréninkem více ovlivnitelná než síla dynamická, dědičně určená asi ze 75 %. 14. Rychlostní pohybové schopnosti Jde o pohyby v zásadě bez odporu (nebo s minimálním odporem), které charakterizuje vysoká až maximální rychlost. Je vhodné rozlišovat rychlost reakční (v začátku pohybu), acyklickou (nejvyšší rychlost jednotlivých pohybů), cyklickou (danou vysokou frekvencí opakujících se pohybů). Rychlost komplexní je dána kombinací předchozích. 15. Vytrvalostní pohybové schopnosti Je komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou ve stanoveném čase. Dlouhodobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost odpovídající intenzity déle než 10 minut. Dominantním způsobem energetického krytí je přitom aerobní (oxidativní) způsob úhrady energie s využitím glykogenu a později i tuků. Hlavní příčinou únavy je vyčerpání zdrojů energie. Střednědobá vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost intenzitou blížící se nejvyšší možné spotřebě kyslíku po dobu asi 8 10 minut. Individuálně nejvyšší aerobní možnosti organismu jsou kombinovány s aktivací anaerobního systému získávání energie. Energetickým zdrojem je glykogen, jeho vyčerpání je hlavní příčinou únavy. Krátkodobá vytrvalost je schopnost vykonávat činnost co možná největší intenzity po dobu 2 3 minut. Dominantním energetickým systémem je anaerobní glykolýza se štěpením glykogenu bez využití kyslíku. Za hlavní příčinu únavy se v tomto případě považuje rychlá kumulace kyseliny mléčné. Rychlostní vytrvalost znamená schopnost vykonat pohybovou činnost absolutně nejvyšší intenzitou co možná nejdéle do 20 30 sekund. Energeticky je podložena aktivací ATP CP systému. Kromě energetických zdrojů omezuje dobu činnosti nervová únava. 16. Fyziologické zvláštnosti dětského organismu Růst a vývoj - nejdříve množství počtu buněk, poté zvětšení objemu buněk. Musí se respektovat biologický věk dítěte. Vybavenost dítěte - obratnost - koncem předškolního věku, - rychlostní - v období školního věku, - vytrvalostní - kolem 10. roku, - silové - dynamické (okolo 10. roku), statické (po pubertě, posilovna). Zvláštnosti - pozorování motivace, nedokonalá termoregulace (podchlazení, přehřátí), rychlejší nástup energetické krize (rychlejší nástup únavy).

17. Fyziologické zvláštnosti pohybové aktivity žen Rozdíl začíná v pubertě (do puberty výkonn. ženy). Nižší množství svalové masy (nepřítomnost mužských pohlavních hormonů - testosteronů). Klesá transportní kapacita krve pro O 2, VC - 3,5l. Ženy jsou nuceny přecházet dříve na anaerobní laktátový způsob získávání energie. Nižší hmotnost výhoda ve vodě, menší odpor. Větší procento tuku. Výkonnost žen - o 1/4 méně než u mužů (zejména při silových výkonech, trénovaná žena = netrénovaný muž). Pouze v obratnostních je lepší. Ovlivňuje ji i menstruační cyklus, gravidita, klimakterium. 18. Fyziologie stárnutí a zvláštnosti cvičení starších osob Stárnutí orgánů, tkání, snižování ekonomiky práce pohybových orgánů, poklep adaptability, rychlejší únavnost, delší regenerace. Délka života daná geneticky, ale modifikovaná životním stylem - - Cvičení individuální, 3x týdně - 30 min., řízeno měřením TF (180 - věk). Charakter cvičení - vytrvalostní (chůze, cyklo, lyžování, plavání, ne běh), kondiční gymnastika (udržení hlavních pohybl.). - klesá procento vody na 45% - úbytkem ICT, degenerace kloubů + kostí - artrózy, snižuje se rozsah kloubní pohybl., odvápnění kostí - osteoporóza stařecká, klesá imunita, cévy ztrácí pružnost, zhoršuje se kapacita plic, ventilace, klesá sycení krve O 2, rychlejší zánik neuronů. 19. Zátěžové testy Cíl - určení funkčních schopností organismů - určení funkč. reserv org. - určení limitujících faktorů pohyb. výkonnosti člověka Učení - normální populace (srovnání normy apod.) - exponované jedince - sportovci, kosmonauti, potápěči, někteří zaměstnanci, - nemocné, oslabené osobnosti - diagn. omezených fcí, ověření léčby, ověření rehabilitace, screening. Zdroje zatížení přirozené pohyby - laboratoř (dřepy, poskoky, chůze, běh na m.). Dále - běhací koberec, bicykl. ergometr - vytrvalostní, speciální ergometry. Terén - specifické doplňkové zatížení, adekvátní zatížení. Typy zatížení - zatížení ve watech. 1. stejná práce po určitou dobu, 2. vzrůstající práce po určitou dobu s opakováním, 3. vzrůstající, ale v blocích s přestávkami, 4. vzrůstající práce v blocích T bez přestávky, 5. nejprve 3 a potom jedno 2. Posuzování reakce na zátěž -

1. hodnocení parametry - výkon (W 170, W max), cirkulace (TF, TK), dýchání (DF, V, % - O 2, CO 2 ), anaerobní metabol. ( O 2 - dluh, PF) 2. způsob hodnocení - dříve zotavovací reakce. Pracovní reakce - iniciální, průběhová. Způsob - kvalitativní, kvantitativní (index zdatnosti). Základní fyziologické principy - Linearita vztahu W : ph Kontraindikace 2T - aktivní onemocnění, snížení rezerv organismu již v klidu, zvýšený krevní tlak 250/130, závažné poruchy srdečního rytmu atd. 20. W170 Nejpoužívanější test pro hodnocení kardiovaskulární zdatnosti. Využívá metodu extropolace z hodnot oběhové odpovědi na standardní zatížení střední až submaximální intenzity. Norma - 133-238 W (186 W) - muži - 76-135 W (105 W) - ženy W SF Klid O 84 I. zátěž 1,5 124,5 114 W/kg II. 2,5 W/kg 207,5 140 III. 3,5 W/kg 290,5 156 Vztah mezi srdeční zátěží a prací ve watech, jede se na kole 3 x 3 minuty, nad 153 se nemusí dělat III. zátěž W. W 170/kg = norma = lepší nebo horší. Test - není to test maximální - je submaximální (aerobní vytrvalosti) Þ vytrvalostní. 21. Spiroergometrie Kompletní spiroergometrie - vícestupňový zátěž. Test, většinou do maxima s měřením reakce - kardiovaskulárních, ventilačně respiračních a metabolických parametrů. I. kardiovaskulárních - fh - měření srdeční frekvence SF, EKG - záznam srdečních potenciálů (elektrokardiogram), TK - krevní tlak. II. ventilačně - respiační Þ tb - dechová frekvence - DF, VE - ventilace - V, %O 2 - % utilizace O 2, %CO 2 - % výdeje CO 2. Respirační kvocient - CO 2 /O 2, RQ = CO 2 RQ klid = 0,8 O 2 RQ zátěž Tři kritéria maxima SF, respirační kvocient, laktát VO 2 - maximální spotřeba O 2, VE x O 2 % x STPD x 1c III. metabolické - acidobazická rovnováha, ph, úbytek alkalických bází (BE), La, vnitrní prostředí, hemokoncetrace Na, Cl, K, močovina

22. Složení a vlastnosti krve a její hlavní funkce Krev je tekutina tvořící náplň oběhové soustavy, je prostředníkem mezi vnitřním a vnějším prostředím. Složení krve: tekutá část - krevní plazma ( uplatňuje se na udržování osmotického tlaku krve) pevné částice - červené k. - erytrocyty (žijí 100 dní, vznikají v plochých kostích, zanikají ve slezině a játrech) - bílé k. - leukocyty - kr. destičky - trombocyty Vlastnosti krve: - dospělý 4-6 l (sportovci i více) - krev se obnovuje (denně 50 ml) - objem krve - hustota krve - 1,060 kg/m 3 - osmotický tlak - je utvořen elektrolyty (ionty) a bílkovinami (nemohou procházet membránou buněk) tzn. k + - Na + - Cl - - sedimentace - krvinky mají větší hustotu než plazma - rychleji klesají (utvoření krve nesrážlivou) - srážení krve - obrana organismu proti vykrvácení - spolu se zúžením cév a činností destiček v místě poranění stahují ztrátu krve na minimum. Podstata srážení krve: přeměnou rozpustného fibrinogenu (bílkovina) z krevní plazmy na nerozpustný fibrin tvoří síť vláken a zachycuje trombocyty. Přeměna fibrinogenu je katalyzována enzymem trombinem. (za 3-4 min by se měla srazit krev) Funkce krve: - provádí transport plynů O 2 z plic do tkání a CO 2 z tkání do plic a ven - transport živin, vody, soli, vitamínů ze sliznice tenkého střeva - transport odpadních látek do ledvin, potních žláz - transport hormonů,enzymů - množství krve má význam pro řízení KT - řízení tepelné teploty - průtokem krve kůží Heparin - látka zabraňující srážlivosti krve v neporušených cévách ( z jater). Krevní barviva: hemoglobin (nese O 2 ), hemoganin 23. Mechanika srdeční činnosti

1)Tepový objem (systolický) - množství krve vypuzené srdcem jednou systolou z jedné komory do těla. Klid - 60-80 ml, zátěž - 100-150 ml. Zvýšení tepového objemu (QS) při zátěži - větší náplň v diastole - lepší vyprázdnění - lepší kontrakční schopnost Regulativní diletace a hypertrofie. (dilatace - rozšíření srdce) 2)Minutový objem = Q - množství krve vypuzené do oběhu za 1 min. Je určen systolickým objemem a srd. frekvencí. Q = QS x SF klid - 5 l, zátěž 30-40 l 3) srdeční práce - je zajišťována dávkou kyslíku a živin myokardu věnčitým oběhem. Věnčitý tepny odstupuje z aorty Řízení krevního objemu Z nervové části se uplatňuje vegetativní nerstvo. Ústředí je v prodloužené míše. Vlákna sympatiku zrychlují dráždivost srd. činnosti. Vlákna parasympatiku srd. činnost zpomalují. Symp. nerv. vlákna: mediátor noradrenalin, adrenalin zvýšení stažlivosti - SF, - vedení vzruchu, stažlivost. Parasym. nerv. vlákna : mediátor acetylocholin sníží se SF a vedení vzruchu a stažlivost Humorální řízení - je prováděno hormony. Některé látky působí na ústředí řízení jiné na srdce nebo oblasti reflexogenních zón v cévách. Beypass, infarkt 24.Vlastnosti a funkce srdečního svalu Srdce je dutý svalový orgán, má levou (krev s O 2 je vedena do těla) a pravou část. Srdeční sval - 2 komory, 2 předsíně. Předsíně - hromadí krev - tenkostěnné. Komory - silnostěnné, spojeny s předs. chlopněmi. Chlopně - cípaté ( trojcípé - pravá pol., dvojcípé - levá pol.) a poloměsíčité - usměrnění toku arterií mezi komorou a chlopněmi. Ćinnost srdce - systola - stah (vypuzení krve do těla - aktivní část) - dyastola - uvolnění (pasivní část) Délka trvání 0,8s - systola 0,3 s, dyastola 0,5 s Vlastnosti: - dráždivost - schopnost myokardu odpovídat na různé podněty (mechanické, chemické...) Stah je vyvolán depolarizací únikem K z buňky a vstupem Na do buňky. - stažlivost a rytmicita -Rytmicita - schopnost myokardu udržet pravidelný rytmus, Stažlivost -schopnost jednot. vláken myokardu zkrátit se na prahové podráždění. - automacie - je zajišťována primárním uzlem (sinoarikulárním), kde vzniká vzruch, vyvolává stah

- vodivost - schop. vláken převodního systému přinášet vzruch na sousední tkáň Podmínky pro činnost myokardu: dostatečné prokrvení, správný poměr iontů, lehce alkalická reakce uvnitř prostř. 25. Funkce velkého a malého krevního oběhu Velký (tělový) oběh Þ okysličená krev z levé komory aortou do celého těla odevzdání O 2 (z tkání moku) z vlásečnic krev je zbavena O 2 a vrací se horní a dolní dutou žilou do pravé předsíně pravá komora Malý (plicní) oběh Þ odkysličená krev jde z pravé komory plicnicí do plic okysličená krev se vrací do levé komory plicními žilami. Vrátnicový oběh Þ odvádí krev z trávicích orgánů do jater a z jater jaterními žilami do dolní duté žíly. 26. Řízení srdeční činnosti a činnosti cév Srdce je inervováno sympatikem a parasympatikem, dále se řídí chemoreceptory v oblouku aorty. Převodní systém - sinoaurikulární uzel, atriventrikulární (síňokomorový uzel, Hisův můstek, Tawarova raménka, Purkyňova vlákna. Cevní soustava -:začíná aortou - tepny (ze srdce do těla), vlásečnice, žíly (z těla do srdce), končí horní a dolní dutou žílou., ústí do Ps. Sympatik. nerv. vlákna mediátor noradrenalin, adrealin - zvýší se SF, vedení vzruchu, stažlivost Parasymp. n. vlákna mediátor acetylcholin - sníží se SF, vedení vzruchu, stažlivost. Látkové řízení - přímo na myokard, - přes srdeční centrum. Např. adrenalin, horm. štitné žlázy, O 2, CO 2, Na, Cl, teplota atd. TK - je tlak na stěnu cév při průtoku krve cévním řečištěm.je podmíněn srdeční prací a odporem v cévní soustavě.vyjadřuje se v torech. Rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem-tlak pulsový. 27. Mechanika dýchání a její řízení Dýchání - výměna plynů mezi organismem a prostředím. Zevní dýchání - výměna dýchacích plynů mezi organizmem a okolním prostředím Vnitřní dýchání - výměna O 2 a CO 2 mezi krví a tkáněmi. Přenos O 2 zprostředkovává hemoglobin, CO 2 je vázán trojím způsobem: volně v krevní plazmě, ve formě H 2 O, s bílkovinou.

Mechanismy dýchání: 3 typy - horní žeberní dýchání (2-5 žebro - dopředu a nahoru), - d. ž. dých. (6-10 - rozšiřování do stran), brániční Hlavními vdechovými svaly jsou bránice a zevní mezižeberní svaly. V pohrudniční štěrbině je podtlak. (mezi pohrudnicí a poplicnicí). Při vdechu se bránice pohybuje a stahem mezižeberních svalů se hrudník zvětšuje. Při výdechu ochabuje bránice a mezižeberní svaly, dokončení zajišťují vnitřní mezižeberní svaly. Při poranění pohrudniční štěrbiny pneumotorax (vzduch plíce se smršťují). Řízení dýchacích pohybů uskutečňuje dýchací centrum v prodloužené míše, které je ovlivňováno chemickými podněty. - Počet vdechů za 1 min v klidu - 16 (zátěž 40-50) minut dechového objemu. - Vitální kapacita plic - maximální kapacita plic (po usilovném vdechu, usilovně vydechneme) - Parciální tlaky - podílí se na celkovém atmosferickém tlaku, mění se. 28. Výměna plynů v plících a vnitřní dýchání Výměna plynů: 1. distribuce - dělení průdušnice, rozdělení vzduchu do jednotlivých částí plic (při nerovnoměrném rozdělení - dechová cvičení) 2. difuze - výměna plynů mezi sklípky závisí na - ventilaci alveolů přítoku krve plícemi difuzní schopnosti plicní tkáně. 3. perfuse - průtok krve plic. Kapilárami, které obklopují plicní sklípky. Řízení dýchání - centrum v prodloužené míše ovlivněné chemoreceptory, pneumotaktické centrum, krevní receptory (při poklesu tlaku krve), vůle (zástava dechu krátkodobě), nervově dostředivé obrátky bloudivého nervu napínání plic. sklípků. Vdech - vzduch: 21% O 2, 80% N 2, 0,03% CO 2. 29. Trávicí funkce žaludku a střev Žaludek - je umístěn pod bránicí jako dutý vak. Horní část tvoří klenba,tělo,vrátník.žaludeční stěna ze tří vrstev: hladké svalstvo,sliznice,vazivová blána. Po promíchání žaludečními šťávami do dvánáctníku. Peristaltické pohyby: 3/min,napětí je řízeno vegativním nervstvem. Ochranný reflex(nepodmíněný)- zvracení(prodloužená mícha) Hlavními součástmi žaludeční šťávy jsou -Kyselina solná(desinfikace), Kyselina chlorovodíková - vytváří v žaludku kyselé prostředí, zabíjí choroboplodné zárodky a brání rozkladu vitaminů B 1, B 2 a C. Mění nerozpustné minerální látky na soli rozpustné v H 2 O. Přeměna neúčinného pepsinogenu na pepsin.

Pepsin - štěpí v H 2 O nerozpustné bílkoviny na rozpustné peptiny. Mucin - je součástí zásaditého hlenu, tvoří ochranu žaludeční sliznice. Chrání ji před natrávením vlastní žaludeční šťávou. Chymosin - sráží bilkoviny mléka lipasa - tuky na glycerol a mastné kyseliny Sousta - do žaludku - dráždí žaludeční sliznice, v ní se tvoří hormon gastin zpět do stěny žaludku a vyvolá sekreci žaludeční šťávy. Tenké střevo - dvanácterník (žlučový vývod a vývod slinivky), lačník, kyčelník.pokračuje trávení a vstřebávání. Slinivka břišní - Zřasená sliznice - jemné výběžky - klky, mezi nimi jsou žlázky, které produkují zásaditou střevní šťávu. Šťáva obsahuje enzymy: - peptidózy - štěpí bílkoviny až na aminokyseliny, - lipázy - štěpí tuky, - amylázy - štěpí cukry. V horní části střeva jsou klky, které při trávení produkují hormony sekretin a pankreozymin - do slinivky břišní pankreatická šťáva, která obsahuje enzymy pro trávení všech živin: trypsin - štěpí bílkoviny, lipáza - štěpí tuky, amyláza - štěpí cukry. Tlusté střevo - trakčník vzestupný, trakčník příčný, trakčník sestupný, 1,5 m dlouhé, produkuje hlen a koná peristaltické (posunující potravu)pohyby Obsahuje střevní mikrofloru, bakterie hnilobné (amoniak, sulfan, fenoly), bakterie kvasné (methan, CO 2 ). Činností těchto bakterií vznikají vitaminy B 12 a K. důležitá je vláknina v potravě (lignin, pektiny, akulóza) podněcuje činnost kvasných bakterií a pozastavuje činnost bakterií hnilobných. 30. Trávení, vstřebávání a přeměna bílkovin Bílkoviny - význam jako základní stavební složky organismu. Jsou složeny z aminokyselin, které jsou vzájemně propojeny v řetězce, typické pro každou bílkovinu. Celkový počet aminokyselin je asi 20, v bílkovinách (v různých kombinacích 18). Spojení mezi nimi se nazývá peptidová vazba. Molekuly z mnoha aminokyselin jsou polypeptidy. Bílkoviny mají vysokou biologickou aktivitu, tvoří se z nich hormony, enzymy, protilátky, stavební jednotky buňky. Jako energetické palivo se používají jen při hladovění a nedostatku sacharidu. Bílkoviny se tráví v tenkém střevě, kde se štěpí na aminokyseliny přecházejí do krve. V krvi kolují a každý orgán a jeho buňky se z nich vybírají potřebné aminokyseliny podle své funkce. Jestliže jich po určité době nebylo použito k syntéze dalších

bílkovin, jsou zpracovány v játrech na zdroj energie. K tomu je nutné z nich nejdříve odpojit aminoskupinu (provést desimilaci) - přes amoniak vzniká tak močovina a voda. Někdy je aminoskupina přenesena na jinou sloučeninu, to se stává, když se vytvářejí nové aminokyseliny. Ty organizmus používá při růstu nebo obnově tkání, hlavně svalů. U dospělého člověka probíhá neustále obnova a přestavba. Největší je u dětí a těhotných žen. Některé aminokyseliny si organismus dovede vytvořit jiné ne. Tyto nazýváme nezbytné (esenciální) - měly by být obsaženy v potravě. Pozoruhodné je, že bílkoviny nemohou být vytvořeny z jiných látek jako sacharidů nebo tuků. Veškerá přeměna bílkovin končí vyloučením dusíku močí - zjišťujeme tzv. dusíkovou bilancí - negativní - při hladovění, dlouhý pobyt na lůžku, při trvalé tělesné inaktivitě. - tělo při tom spotřebovává vlastní bílkovinu, pozitivní - při růstu, v těhotenství, i při svalovém tréninku za dostatečného příjmu bílkovin v potravě. Nejcennější zdroje bílkovin: vejce, rybí maso, mléko, soja, celozrnný chléb atd. enzym produkt Bílkoviny - žaludek, pepsin + HCl tehké střevo, trypsin distal.č. + střeva, peptidózy altumózy + peptony peptidy + aminokyseliny alygopeptidy + amin 31. Trávení, vstřebávání a přeměna tuků Tuky - se při průchodu střevní sliznicí štěpí na glycerol a mastné kyseliny. Podle posledních zpráv může se i část vstřebaného tuku přecházet nerozštěpena do krve jako celá malokula a tak se ukládat v depot. Nejčastějšími m. k. jsou k. palmitová, stearová a olejová. První 2 jsou nasycené (bez dvojitých vazeb) poslední je nasycená - biologicky hodnotnější. Nenasycené jsou nenahraditelné organizmus si je nedovede vyrobit. Jsou nutné pro stavbu buněčných membrán, pojiva, kůže. Tyto kyseliny jsou obsaženy v rostlinných tucích. Vedle zdroje energie je tuk v těle potřebný jako tepelná izolace, ochrana vnitřních orgánů, jako látka obsahující rozpustné vitamíny. V tělesném tuku se i tvoří některé mužské i ženské pohl. hormony, obsahuje cholesterol, jehož určité množství je nutné pro tvorbu buněčných struktur. Doporučuje se při jídle dávat přednost z tuku ryb - obsahují látky - proti arterioskloróze. M. k. jsou spalovány v cyklu k. citrónové přes acetylkoenzim A, kde vzniká kyselina pyrohroznová.. V krevním oběhu cirkulují tuky - v podobě neutrálního tuku, nebo jako fosfolipidy (spojené se sloučinami fosforu a účastnící se na tvorbě a funkcí CNS i buněčných membrán a konečně jako lopoproteiny (přenášejí cholosterol a jeho frakce.

Zásoby tuků nepocházejí jen z tuků přijímaných v potravě, ale i ze sacharidů proměněných v tuky. Vyplavování tuku je řízeno hormonálně, rozhodující jsou hormony nadledvin. Neutrální tuky se štěpí na glycerol a mast. kyseliny pomocí lipáz. enzym produkt Tuky- žaludek: lipáza glycerol + mastné kyseliny tenké střevo: lipáza glycerol, glyceridy, mastné kyseliny, maltóza dist.č.t. střeva: střevní lipáza glycerol, mast. Kyseliny 32. Trávení, vstřebávání a přeměna uhlovodanů Uhlohydráty = sacharidy - v potravě jsou přítomni - polysacharidy (škrob, med, celulóza ), disacharidy (sacharóza, laktóza, maltóza), monosacharidy (glukóza, fruktóza. Složitější cukry jsou postupně štěpeny na jednoduché cukry, sacharóza na glukózu a fruktózu, maltóza na 2 glukózy atd. Štěpení začíná v ústech, pokračuje v žaludku a vstřebáváním glukózy vrcholí v tenkém střevě. Glukóza - může být uložena jako glykogen (škrob) a to v játrech a v kosterních svalech, nebo může být podle potřeb spalována ve všech tkáních. Jsou li tyto potřeby uspokojeny může být přeměněna na tuk. Glykogen - vhodnou přechodnou látkou, protože je nerozpustný, nepůsobí na osmotický tlak atd. Obsahuje více energie, než totéž váhové množství glukózy, ale má li být přesunut z jater do buněk a spálen, děje se tak jen za transformaci na glukózu. Svalový glykogen - je připraven ve svalovém vláknu v podobě zrníček, při pohybové aktivitě je rozštěpen na glukózu a metabolizován. Jaterní glykogen - udržuje trvalou hladinu glukózy v krvi. Štěpení cůkrů: z O 2 - aerobní bez O 2 - anaerobní (vzniká kys. mléčná CO 2, H 2 O a glykogen enzym produkt Sacharidy: ústa: ptyalin maltóza tenké střevo: anylóza maltóza 33. Zdroje energie a přeměna energií v organismu Zdroje energie - z živin obsažených v potravě, přichází do těla v podobě potencionální energie a v procesu přeměny látek mění svoji energii na kinetickou - mechanickou. Při oxidativním štěpení živin se jejich molekulární struktury postupně mění řadou reakcí, při niž se získává nebo naopak přechodně vydává energie. V organismu

probíhají neustále v různé intenzitě pochody katabolické, (desimilační) a anobolické (asimilační) Katobolické pochody uvolňují energii a jsou provázeny větší aktivitou sympatiku, probíhají při zvýšené tělesné pohybové aktivitě, při výdeji tepla atd. Anabolické - převažují při omezené tělesné aktivitě, při odpočinku a ve spánku a vytvářejí při nich energetické reservy, převažuje pasymp. Přeměna základních živin probíhá zhruba ve 3 fázích: a) trávení a vstřebávání - štěpení látek sliznicí střevní a jejich případné ukládání do rezerv. Např: polysacharidy - štěpeny na jednoduché cukry, tuk na glycerol a mastné kyseliny. Energetický zisk je v této fázi malý. b) tato fáze probíhá v játrech nebo v jiných orgánech, jednoduché produkty jsou částečně oxidovány, takže vzniká H 2 O a CO 2 a jedna ze základních energetických kyselin jako meziprodukt (kys. octová ze sacharidů atd.) - během této fáze se uvolní asi 30% energie. c) konečná fáze - úplná oxidace kyselin z 2. Fáze po cestě zvané cyklus kyseliny citrónové (Krebsův), jehož konečným produktem je CO 2 a H 2 O se současným ziskem 60% energie. Uzavírá se definitivní využití všech živin obsahujících uhlík. Využití energie z roštěpených látek přímo buňkou - zprostředkují slož. cestou makroergní fosfáty (ATP).S trochou fantazie by jsme mohli přirovnat ATP k jakési měně, kterou se v těle platí při všech pochodech a změnách. Výdej a příjem by měl být v rovnováze, veškeré přeměny živiny jsou svou povahou energetické. 34. Činnost močového systému Patří sem: - ledviny,močovody, moč. měchýř, moč. roura Ledviny - párový orgán, skládá se z kůry a dřeně a jednotkou je nefron. mají zaúkol - vylučovat odp. látky - stálost vnitřního prostředí - řízení KT Ledvinné mechanismy: v ledvině je dvojí síť vlásečnic: glomerulární (primární moč) a tubulární. (v dřeni). Ledviny provádějí - glomerulární filtraci (při normálním krevním tlaku se profiltruje v glomerulech 120 ml primární moči za minutu) - tubulární - vstřebávání - v kanálku I. řádu se vstřebává 80-87 % tekutiny a Na Cl (slouží jako sodíková pumpa).moč se nezřeďuje.nasávací

schopnost cévní sítě kanálků je podmíněna koloidně osmotickým tlakem.kanálek II. řádu - dokončit koncentraci moče. - vylučování (definitivní moč) - přeměnu látek. (schopnost tubulu ledvin vytvářet některé látky přímo, např: amoniak Mimo ledvinné mechanismy: o funkci ledvin rozhoduje vegetativní nerstvo Při fyzické zátěži prokrvení ledvin klesá. Moč - je to čirá světle žlutá tekutina typického zápachu. Vytvořená moč se močovody dostává do měchýře kde se hromadí a moč. rourou dostává na venek. Denně se močí vyloučí asi 35 g organických (močovina, kreatin, kyselina močová) 25 g anorganických (Na Cl, K, hořčík, Ca) látek. Jsou tam jen stopy bílkovin - nepatrné množství. Při vyšším množství - ukazuje na zánět ledvin. Močení je řízeno kůrou mozkovou. Řízení diurézy - množství moči vytvořené ledvinami za časovou jednotku. Nervové řízení - vegetativní nerv. pletení, sympaticus rozšiřuje ve svalech a zužuje v ledvinách. Látkové řízení - větší význam - antidur. h (tvorba primární a defin. Moči) 35. Funkce hypofýzy a štítné žlázy Hypofýza (podvěsek mozkový) Þ adenokypofýza - (přední lalok.), a zadní lalok (neurohypofýza) Adenohypofýza - vydává do oběhu tyto hormony - somatotropní (STH) - růstový hormon (vliv na metabolismus bílkovin) - thyreotropní (TTH)- ovlivňuje činnost štítné žlázy - adrenokortikotropní (ACTH) - ovlivňuje činnost kůry a dřeně nadledvin - gonadotropní - FSH, LH,LTH - menstruace, tvorba spermíí - melanofor - MSH - tvorba pigmentu Neurohypofýza - zadní lalok - antidiuretický hormon (ADH)- snižuje prokrvení ledvin - tvorba moči - oxytocin - stahy dělohy při porodu. Endokrinní systém - slinivka břišní žlázy s vnitřní sekrecí, řízení: vodní a inter hospod.,reprodukce, růstu a zrání - nadledvinky (výživy, metabolismu, tělesné teploty, krevního objehu) - varlata - vaječníky

- štítná žláza + příš. tělíska Štítná žláza - největší endokrinní žláza, párová 2 laloky u chrupavky štítné žlázy. Řídí metabolismus a jód. Podporuje syntézu vitamínu A v játrech. Nedostatečnosti štítné žlázy vede k opoždění tělesného i duševního vývoje (kretenismu). Nadměrná činnost podrážděnost, zrychlení srdečního tepu, hubnutí, nadměrná tvorba tepla zvětšení štítné žlázy. 36. Význam a činnost nadledvin a vnitřní sekrece slinivky břišní Nadledviny Þ na horním pólu ledvin Þ kůra a dřeň Kůra: Glukortikoidy (kortizon) - tvorba cukrů z tkáňových bílk., učinkek: protizánětlivý, protialergický Mineralokortikoidy (aldosteron) - zadržuje Na + a H 2 O, přenos nervových vzruchů, zvyšuje KT, minerály Antrogeny, pohl. hormony (testosteron - muži, estrogen - ženy, gestagenyženy) - rozvoj pohlavních orgánů Dřeň: Adrenalin - rozšiř. sval. cév, podporuje srdeční činnost, zvyšuje sílu srdečního svalu, svalovina průdušek Noradrenalin - celkové zúžení cév a zvýšení KT(KT). lipidy, mastné kyseliny, koenzym A, vitamín C Slinivka břišní Þ její převážnou část tvoří buňky produkující paktreat. šťávy.mezi shluky buněk jsou Langerhansovy ostrůvky - produkují 2 hormony do krve - produkce insulinu - snižuje hladinu glukózy v těle - produkce glukagonu - opačný účinek 37. Funkce pohlavních žláz Varlata (testes) - složeny z varlat,umístěných v šourku. Tvoří se zde mužské hormony, androgeny (testoteron, androsteron) - jsou produkovány mezi 13-15 rokem. Hormony ovlivňují tvorbu spermíí. růst a rozvoj mužských pohl. orgánů, vznik muž. sekund. pohl. znaků podporuje tvorbu bílkovin v těle má anabolický účinek - mohutnější rozvoj koster. svalstva u mužů urychluje uzavírání růstových štěrbin Vaječníky (ovaria) Þ jsou složeny z kůry a dřeně. V kůře jsou vaječné míšky z vajíčky, pod kůrou folikuly v nich zraje vajíčko. Prasklý folikul se mění na žluté tělísko. Cyklické změny vyvolané hormony (FSH, LH, estrogeny, progestin). Estrogeny - vývoj sekundárních pohlavních znaků, růst ženských pohlavních orgánů, vývoj sexuálního chování

Gestageny, Progesteron - žluté tělísko, placenta, cílem je zajistit co nejlepší podmínky pro případné těhotenství Plodové lužko vytváří během těhotenství choriongonadotropin - působí na žluté těl. - produkuje též estrogeny 38. Podstata svalového stahu a jeho energetické zdroje Kontrola svalu - mech. odpověď, která nastává v průběhu sval. vzruchu Molekulární podklad stahu (sarkomer) se vysvětluje zasunutím svalových bílkovin myozinu a aktinu do sebe - aktyomyozin Typy kontrakcí izometrická - bez patrného zkrácení délky svalu, změna napětí, ale nekoná vnější práci. Izotonická - patrné zkrácení svalu, nemění se napětí a sval koná vnější práci. Excentrická - brzdící činnost svalu, prodloužení svalu (posilovna) tetanická - opakovaná aktivace kontrakcí křeč Energie - anaerobně - uvolnění E rychle a krátce - aerobně - uvolnění E pomalu a dlouho Morfologie koster. svalu svalové vlákno - extrafulsální (zajišťuje kontrakci - stah) - intrafulsální (sv. vřeténko - popriorecepce) svalové vlákno - červené (vytrvalostní) - něco mezi - bledé (rychlostní) myofibrily - kontraktilní bílkoviny (jsou tvořeny filamenty) filamenta - myosin aktyomyosin - aktin tropinin tropomyosin umožňuje spojení aktinu a myosinu v aktomyosin Sarkotubulární systém - každá myofibrila je obklopena sarkoplazmat. Retikulem tvoří neprav. síť kolem každé myofibrily (systém kanálků a vakuol). Transverzální tubuly -tvoří síť, pronikající jednotlivými sval. fibrilami (rychlý přenos akčního potenciálu ke všem fibrilám svalu).

Elektrické jevy - klid. potencionál asi 90 mv = membr. je polarizována depolarizací (Na do buněk) vzniká akční potenciál + 35 mv (nitro bky se stane proti povrchu pozitivním.) akční potencionál - vede k podráždění sousedního úseku sval. vlákna, kde se tento děj opakuje. Vlna el. podráždění se šíří sv. vláknem, které odpovídá kontrakcí. Základ kontrakce a relaxace - zkracování stažlivých elementů svalu se uskutečňuje klouzáním myosin. vláken po aktinových. Čáry se při kontrakci přibližují, při relaxaci oddalují. Energie zdroje sval. činnosti Þ zdroje e. pro sval. kontrakci 1. ATP - přímý zdroj - zapotřebí O 2 ATP + H 2 O ADP + P + ENERGIE spojení s vodou mezi fosfat. zbytky je spojena s množstvím En. CP - creatinfosfát, nepřímí zdroj - bez O 2 ADP + CP ATP + C ( CO 2 - nespotřebujeme). ATP se resyntezuje z ADP připojením fosfát. skupiny, energii k tomu poskytuje CP. Resyntéza z ATP a z ADP ADP + ADP ATP + AMP (aden. monofosf.) 2. Zdroje pro resyntézu ATP a CP. (ener. substrát - pro vznik zakl. ATP) Sacharidy: anaerobně: glukóza + 2 ATP = 4 ATP + LA (kys. mléčná) aerobně: glukóza + 2 ATP + O 2 = 38 ATP +CO 2 +H 2 O Tuky - glycerol a mast. kys. bohatý zdroj energie pouze aerobně. MK + O 2 =130 ATP + CO 2 + H 2 O 39. Fyziologické vlastnosti kosterního svalu, druhy svalové práce Podnět pro svalový stah přechází po motorickém nerv. vlákně. Jedno vlákno inervuje více sval. vláken tzv motorická jednotka. Sval (kosterní) obsahuje: 70-80% H 2 O zbytek tvoří sušená bílkovina. Aktin x myosin - 80% bílkoviny - 20% l. nebílkovinné (ústroj + neústroj) myoglobin Þ svalové barvivo, hemoglobin má schopnost dočasně vázat O 2 - uvolňuje se tehdy když přísun O 2 krví nestačí krýt požadavky svalu. Červená vlákna obsahují více myoglobinu (než bledá) látky nebílkovinné Þ neústrojné: K - uvnitř sv. buňky, Na (sodík) - vně sv. buňky. Význam pro klidový potenciál, Ca, Mg Þ ústrojné: tuky, glykogen, ATP, CP - energie CP je zásobárnou pro ATP, poskytuje ATP kys. fosforečnou

Vlastnosti svalu: dráždivost (vzruch sval. buňky) pružnost (mechan. vlastnost) sval. stah - rychlé zkrácení délky (při reakci na podnět) sval. tonus - stálé napětí svalu Druhy sv. práce: sval koná práci ve fyzik. smyslu - negativní p. - excentrická - brzdící pohyb sv., chycení míče - pozitivní p. - koncentrická - uvádí-li sval v pohyb těleso, hody, vrhy 40. Funkční vlastnosti tkáně (buňky, přenos vzruchu, receptory Buňka - buněčná membrána, protoplasma, Golgiho ap., Endoplazmatické retikulum, ribozomy, mitochondrie - zdroje energie, jádro - DNA, RNA Přenos vzruchu Þ projev základní schopnosti živé hmoty drždivost děje se po nervovém či svalovém vláknu a to přechodem z membránového potenciálu na akční potenciál. Receptory Þ zařízení, kt. přeměňuje podněty na nervové vzruchy. Podnět - prahový - vyvolává pocit 41. Funkční rozdělení nervstva (CNS, PNS - senzitivní, senzorické, motorické, vegetativní) CNS - mozek a mícha páteřní - koncový mozek, mezimozek, stř. mozek, varol. most, mozeček, prodl. Mícha - páteřní mícha Þ příjem a zpracování informací Periferní NS - motorická - od buněk CNS ke svalům (hybná) - senzitivní - od čidel k CNS (cítivá) - autonomní - řízené uvnitř. org. (vegetat. - symp. - parasymp) - dráhy odstředivé (z PNS do CNS) - dostředivé dráhy (aferentní) - nervy - senzitivní, senzorické Receptory - mechanoreceptory - změny tlaku (v kůži, sliznicích), vibrace (uvnitř. uch. + rovnovážn. Ústrojí), napětí a natažení svalu (svalová vřeténka a šlachová tělíska). - termoreceptory - teplo, chlad - chemoreceptory - chuťové, čichové, bolestivé Vegetativní nervy Þ sympatikus vystupují z míchy krční, hrudní a bederní s místními nervy

Þ parasympatikus vystupují z mozku společně s mozk. nervy a z křížové míchy Působení S a P je protichůdné - činnost orgánů v rovnováze. Zakončení S produkce - adrenalin, noradrenalin. 42. Základní funkce oblastí CNS Prodloužená mícha Þ řízení dýchání srdeční frkvence, TK, pohyby trávicího ústrojí (polykání, kýchání, kašel, zvracení) Varol. most Þ produkce slin a slz, tzv. retikulární formace - ochabují spánek Mozeček Þ purkyň. buňky (nejsložitější), koordinace úmyslných pohybů, regulace sval. napětí, rovnováha Střední mozek Þ nejmenší oddol, zrak. a sluch. nerv končí, začátek okohybných nervů Mezimozek Þ řízení tělesné teploty, regulace H 2 O, spánku a bdění, reflexní centra, látk. výměna v tkáních Koncový mozek Þ 2 hemisféry, překrývá ostat. části mozku, limbický systém (okolo III. komory)- komplexní instinkt chování, - paměť, - vrozené prvky chování Páteřní mícha Þ nejnižší reflexní ústředí 43. Funkce čidel. Kožní čití a propriocepce Þ zachycují z prostředí podněty (mechanické, chemické, tepelné, elektromagnetické). Čidlo (analyzátor) má 3 části: - z perifer. Konce se spec. buňkami s vysokou citlivostí : extenzory - z vnějšku interoreceptory - z vnitř. prostř. proprioreceptory - ze svalů, šlach a kloubů - z dostředivých nerv. drach (spojující receptory s mozkovou kůrou) - z korové části kde je prováděn rozbor čidlo statické - pro vnímání polohy čidlo kinetické - pro vnímání pohybu souč. vnitř. ucha chemoreceptory -čich, chuť mechanoreceptory - Messner (tlak), Vater - Pacienho (hmat)

radioreceptory - smysl - zrak - tyčinky (světlo, tma) čípky (barvy) Kožní čití a propriorecepce Kožní receptory registrují podněty: tlakové, dotekové, bolestivé, tepelné, chladové, elektromagnetické Dotekové receptory Þ vnímáme dotek a tlak v místech kde tyto receptory jsou - u kořene vlasu (hmatové chlupy) Vnímání bolesti Þ primární ostrý počet bolesti následuje tupý počet obranné reflexy citlivé na bolest jsou kůže, svaly, kosti i vnitřní orgány ( ty jsou citlivé i na chemické změny) Teplota a chlad Þ termoreceptory - vnímáme změny teploty - ne její absolutní hodnotu - receptory pro chlad - při 10-25 C - receptory pro teplo - při 25-40 C Nad 40 C a pod 10 C zanikají reakce termoreceptorů a dráždí se receptory bolesti. Propriorecepce Þ hluboká citlivost - svalů, šlach, kloubů - kloubní tělíska receptory - svalová a šlachová vřeténka z nich vycházejí senzitivní nervová vlákna do CNS a zpět vstupují motorická vlákna z CNS. Svalová v. dráždí se změnou délky Šlachová v. změnou napětí svalu Význam: vnímáme sílu při pohybu hmotnost předmětů pro správný průběh pohybu kontrola pohybu 44. Mechanismy a systémy k udržení homeostázy Homeostáza je stálost vnitřního prostředí. Vnitřní prostředí tvoří: krev, míza z tkáň. mok. Z krve vzniká tkáň. mok z něho se tvoří míza. Buňky tkání z krve neustále odčerpávají živiny a odevzdávají do zplodiny metabolismu změna se rychle upraví - vnitřní prostř. je stálé. Fce homeost: udržení osmotického tlaku udržení ph udržení exkreční fce udržení termoregulační fce

Musí být udržovaná koncentrace někt. Iontů, obsah H 2 O, glukózy, obsah O 2 a CO 2 45. Anaerobní práh a jeho stanovení (Conconiho test ad.) neúplný Anaerobní práh = intenzita zatížení, při níž se přechází z převážně aerobního do převážně anaerobního získávání energie pro svalovou práci. - ukazatel aerobních schopností - je předěl mezi převážně oxidativním (aerobním) a převážně neoxidativním (anaerobním) krytím energetických nároků - je to určitý časový úsek v průběhu stupňovaného zatížení, kdy začne prudce narůstat podíl neoxidativní úhrady energie spolu s kumulací krevního laktátu