1. Patologie, uplatnění v praxi, zánik organismu 2. Příčiny nemoci a jejich prevence 3. regresivní a metabolické změny 4. zánět 5. progresivní změny 6. nádory 7. Poruchy oběhu krve a mízy 8. Poruchy dýchání 9. Poruch trávicího systému 10. Poruchy tvorby a vylučování moče 11. Poruchy nervového systému, poruchy hormonální, malformace
charakteristika: jsou charakterizovány tvorbou nových tkání a jejich obnovováním (na rozdíl od regresivních změn, u nichž dochází k poškození až k úplnému zničení tkání) patří sem 1. regenerace 2. reparace 3. hypertrofie a hyperplazie 4. metaplazie a dysplazie 5. transplantace progresivní změny buňky a tkáně obnovují a nahrazují
charakteristika: obnova zaniklé tkáně tkání novou regenerační schopnost u člověka je omezená (živočichové na fylogeneticky nižším stupni vývoje mohou nahradit i končetiny - mloci, ještěrkám dorůstá odlomený ocásek dle regeneračních schopností rozlišujeme tkáně» neustále obnovované tkáně (obnovovací tkáně)» stabilní tkáně (stálé tkáně)» trvalé tkáně
1. obnovovací tkáně: jejich neustálá obnova je pro život nezbytná není-li zachována, je život vážně ohrožen (např. nemoc z ozáření, nádory kostní dřeně) typy obnovovací tkáně» krvetvorná kostní tkáň (kostní dřeň)» lymfatická tkáň» děložní sliznice» epitely, zejména krycí (buňky pokožky, střevní sliznice) za obnovu zodpovídá buněčný cyklus, který končí mitotickým dělením
2. stabilní tkáně: buňky těchto tkání jsou většinou v klidové fázi buněčného cyklu a jejich dělní nastává až po určitém podmětu (tzn. při poškození) tkáně se obnovují se pomaleji, obnova se zrychluje při poškození (játra, ledvinné kanálky), typy stabilní tkáně» buňky jater, ledvin, slinivky břišní a jiné význam po otravách, při infekční hepatitis
3. trvalé tkáně a buňky: neregenerují se vůbec buňky a tkáně které nemají schopnost regenerace» nervové buňky, buňky mozku a míchy (nekrózy nervových buněk při encefalomaláciích či krvácení do mozku způsobují smrt)» myokard» kosterní svalovina (nekrózy při IM způsobují smrt) jestliže buňky zaniknou, jsou nahrazeny vazivem - nepřebírá funkce původních buněk (v případě mozku a míchy)
charakteristika: napravuje poškození tkání tvorbou vaziva často se objevuje proliferativní zánět a vytvoří se granulační tkáň - nakonec zůstává bílá pevná vazivová tkáň - jizva» hojení ran» vhojování cizích těles» hojení zlomenin» organizace krevního výronu a trombu» hojení nekróz
1. hojení ran: závisí na rozsahu poškození typy hojení ran» per primam - na první pokus, následky jsou minimální» per secundam - je-li poranění rozsáhlejší, nebo rána obsahuje cizí předměty či je infikovaná
2. vhojování cizích těles: týká se» chirurgického šicího materiálu» injikovaných léků» těles zanesených náhodně (písek, štěrk, škvára apod.) objevují se produktivní změny Schlofferův tumor - nádorovitá hmoty s drobnými abscesy okolo šicího materiálu v zahojené jizvě
3. hojení zlomenin: je doprovázeno krvácením z cév, které probíhají přímo v kosti, periostu nebo v kostní dřeni v první etapě nastává organizace hematomu - výsledkem je granulační tkáň, která kost spojí a změní se ve vazivo - vazivový svalek vazivový svalek = callus ( spojuje úlomky kosti a je i v měkkých tkáních v okolí kosti) svalek se postupně přeměňuje v chrupavčitý svalek = kalcifikuje a poté následuje plynulé přetvoření v kostní tkáň - primitivní kostěný svalek postupným zatěžováním se primitivní kostěný svalek přestaví v definitivní kostěný svalek
3. hojení zlomenin: podmínkou úspěšného hojení fraktury je správné srovnání úlomků a jejich fixace při nedostatečné fixaci a při některých patologických procesech (hypokalcémie) se vazivový svalek nezmění v kostní tkáň, místo lomu zůstane trvale pohyblivé a vznikne pakloub při předčasném odstranění sádrové fixace nevydrží zatížení, praskne a zlomenina se obnoví svalek hojení správně ošetřených zlomenin se pohybuje kolem 4-6 týdnů, u starších lidí se doba výrazně prodlužuje patologická zlomenina vzniká v patologicky pozměněné kostní tkáni při fyziologickém zatížení (nádory, cysty, osteoporóza, osteomyelitida)
4. organizace krevního výronu: je obdobou hojení ran v případě většího krvácená probíhá organizace jen na povrchu a hematom se opouzdří - postupem času se hematom rozloží a obsah pouzdra je téměř bezbarvý tento děj je významný hlavně při hojení poúrazového krvácení do subdurálního prostoru (do prostoru pod tvrdou plenu mozkovou = dura mater) a nad pavučnicí (arachnoidea) = subdurální krvácení vzniklý subdurální hematom nemusí být velký a nemusí se po úrazu projevit - až po určité době může zvětšovat svůj objem a tím zvyšovat tlak v lebeční dutině s mozkovými poruchami
charakteristika: hypertrofie - zvětšení buněk, orgánů a tkání hyperplazie - zvětšení v důsledku zmnožení buněk hranice mezi oběma kategoriemi je obtížné stanovit, protože se zvětšení buněk často kombinuje s jejich zmnožením příklady» pracovní hypertrofie - vzniká při dlouhodobém pracovním zatížení, např. kosterních svalů» kompenzační hypertrofie - orgány se adaptují na novou situaci, resp. přebírají funkci orgánů (částí orgánů), které jsou z činnosti vyřazeny (srdce, ledviny, prostata)» hormonální hypertrofie, hyperplazie - těhotenství, hyperplazie prostaty (nesprávně se používá hypertrofie), gigantizmus, akromegalie» další
1. metaplazie: přeměna jedné vyzrálé tkáně (normální tkáně dospělého člověka) v jinou vyzrálou tkáň» např. přeměna cylindrického epitelu DC na epitel vrstevnatý dlaždicový u kuřáků, způsobeno opakovaným drážděním při chronické bronchitidě» děložní hrdlo» dutina ústní» jiné představuje zvýšené riziko vzniku dlaždicobuněčného karcinomu leukoplakie = rohovějící ložisko na slizničním povrchu (na sliznici, kde se normálně rohovění nevyskytuje), projevuje se jako bílá skvrna
2. dysplazie: výskyt nepravidelností ve tvaru, velikosti i prostorovém uspořádání buněk v hyperplastické tkáni bývá považována za prekancerózu častá v:» epitelu děložního hrdla, mléčné žlázy, tlustého střeva a žaludku na vzniku se krom jiného podílí:» virové infekce (HPV)» chronické dráždění» zvýšená regenerace» hormonální vlivy
charakteristika: přenos orgánů nebo tkání na jiné místo téhož organismu nebo na jiného jedince typy» autotransplantace» homologní transplantace» heterogenní transplantace největší problém při transplantacích je překonání tzv. imunologické bariéry - imunitní systém přijme pouze orgány, které se antigenním složením co nejvíce blíží tkáním příjemce vedle KS, podskupin a Rh faktoru se vyšetřují HLA antigeny (Human Lymphocyte Antigens) = typizace HLA (největší šanci na přihojení mají transplantáty jednovaječných dvojčat a blízkých příbuzných)
1. autotransplantace: přenos v rámci jediného organismu používá se při cévních a plastických operacích, např. přenos cévy, kůže transplantovaná tkáň nevyvolává imunitní odpověď - přihojuje se bez obtíží nevýhoda - omezený okruh orgánů, tkání, které jsou pro tento typ operace vhodné
2. homologní transplantace: přenos z jednoho jednice na druhého v rámci téhož živočišného druhu hrozí zničení, odhojení transplantátu - rejekce, imunitní systém příjemce reaguje na dárcovskou tkáň jako na cizí antigen prognóza závisí na antigenní příbuznosti dárce a příjemce antigenně shodná jsou jednovaječná dvojčata rodiče a jejich děti, či sourozenci, jsou zpravidla antigenně již odlišná imunitní reakce příjemce je potlačována podáváním imunosupresiv rizikem je snížená imunita a náchylnost ke vzniku infekcí a zhoubných nádorů obdobou homotransplantace je transfuze krve - je zde méně antigenních typů než u transplantací orgánů, proto je při důsledném zachování příslušných zásad vysoce úspěšná
3. heterogenní transplantace: přenos tkání ze zvířete na člověka užívá se výjimečně (velmi rychlá rejekce) užití» rozsáhlé popáleniny - rány se dočasně kryjí tenkými plátky vepřové kůže - omezuje exsudaci i nadměrnou tvorbu granulační tkáně, urychluje regeneraci pokožky