Miroslav Žamboch agent JFK svazek 22 Vincent Vega
agent John Francis Ková 22 VINCENT VEGA Miroslav Žamboch PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!! 2
Copyright Miroslav Žamboch, 2009 Cover Art Tomáš sketchbook Jedno, 2009 Design Jan Doležálek, 2009 Edition 2009 All rights are reserved ISBN 978-80-7387-332-5 3
Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nepístupný lidem Agent John F. Ková Statut: v inné služb Rekapitulace: V misi Budiž vám msíc lehký agent JFK využil svých zkušeností a pesného odhadu a i pes velmi nepíznivou poátení situaci zjistil, že dochází k vládami ízenému pesunování surovin z jednoho paralelního svta na jiný. Objevenému vesmíru bylo pidleno íslo XCG-17b a byl zaazen mezi prioritní cíle vdecké divize Agentury. K nejvtším hádankám patí kosmologie tamní slunení soustavy (kam zmizela planeta Zem?), princip fotosyntézy odlišný od známého (barva rostlin), pomrn široce rozšíená schopnost telepatie a nov objevené aspekty Maurbyho fyziky. Práce agenta Kováe bezprecedentn kvalitní s maximálními výsledky. Stížnosti na nestandardní postupy zamítnuty. Spoleenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: Tým pes snahy okolí funguje. Vincent Vega požádal o delší dovolenou, Villefortová obešla pedpisy o odpoinku mezi jednotlivými misemi a je stále v terénu. Poznámka psychologa: JFK je pi práci pravdpodobn ochoten podvdom podstupovat vyšší a vyšší riziko. KILLER Poznámka: materiál není uren do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality. 4
ZLÍ MUŽI Miguel odložil revolver i s opaskem a povsil ho na ohradu. Bylo vedro, celý den bylo vedro a on se v nm plahoil od samého rána do pozdního veera po poslední ti dny bez pestávky, prakticky bez siesty. Nestžoval si, podailo se jim oznakovat dobrých ti sta padesát jednorok. Víc než ekal, a to ješt nepropátrali ani polovinu nejbližších kaon, v nichž se pásl jeho dobytek. Spustil džber do studny, pokal, až se naplní vodou, a pak ho zaal pomalu, bez použití rumpálu vytahovat. Nechtlo se mu skípotem rušit tiché kouzlo podveera. Vzadu za domem si jeho dva synové hráli s híbaty, jejich pokikování a obasné zaržání híbat znlo skoro jako njaká melodie. ást chladné vody si vylil na hlavu a ve zbytku se pomalu a s rozkoší, jen za použití kusu režného plátna, umýval. Kdyby žila Chuanita, ekala by ho s veeí, fazolemi s poádným kusem hovzího a karafou chladné vody ochucené dužninou pichlavých quaramín. Chuanita byla mrtvá a kucha i s vtší ástí mužstva pracovali na úpatí hor, kde zahánli stáda do vyšší nadmoské výšky, aby ml dobytek i v nastávajícím horkém suchém období dobrou pastvu. A Caitlin strávila tento týden u staré paní Wrightové, aby se nauila i jiné vci než starost o dobytek, kon a vbec celé hospodáství. Voda byla istá a ledová jako vždy. Jak mohl otec vdt, že má kopat práv tady? Na to Miguel nikdy nepišel, i když v umní íst krajinu byl stejn dobrý jako indiáni v horách. Možná ješt lepší. Nic neukazovalo, že práv tady se nehluboko pod vyprahlou planinou nachází vydatný zdroj vody. uknutí kopyta o kámen. Tlumené, tiché. Miguel ztuhl. Když se vrátil dom, ze zvyku si vyjel na nevysoký pahorek u jižní stny domu a obhlédl okolí. Daleko široko nevidl 5
nikoho, to znamenalo, že pípadný nejbližší poutník musí být nejmén pt kilometr daleko. Nebo se k domu pibližoval klikatou cestou mezi vystupujícími skalisky a nenápadnými terénními vlnami lenitého okolí. Pehledná prérie zaínala až zhruba o kilometr dál. To by znamenalo, že krajinu dobe zná nebo mu cestu sem nkdo velmi peliv popsal. Te už by ho ale zahlédl v každém pípad, protože z nejvyššího místa rane byl o nejbližších dvou až tech stech metrech dokonalý pehled. Na to už však nezbýval as Miguel si uvdomil, že opasek s revolverem nechal na ohrad, kam šel pro odložené vdro. Chyba, každý dlá chyby. Ale ješt to mohl stihnout. Než stail udlat první krok, vyítili se zpoza domu Chosé se Sanchezem v závsu. Miguel okamžit zvedl ped sebe ruku zatnutou v pst signál bojovník na válené stezce znamenající naprosté mlení. On ho znal ze svého divokého mládí, jeho chlapci z výprav do hor a her, které s nimi hrál. Starší Chosé pochopil, že tentokrát nejde o hru, a zabránil mladšímu bratrovi vykiknout nadšením. Utíkejte do domu, schovejte se a nevycházejte, a se dje, co se dje, sykl Miguel. Kluci znejistli, pak ale pikývli a zmizeli v tmavém obdélníku otevených dveí stejn rychle, jak se objevili. Další klapnutí koských kopyt, tentokrát už rovnou za stnou osekávané juky nahrazující devný plot. Už je vidl. Ti muže na koních, prachem pokryté obleení prozrazovalo dlouhou cestu suchými plánmi. Oblieje ale mli isté, jako by si je nkde nedávno poádn umyli, mchy s vodou u sedel plné, ješt se lesknoucí vlhkostí. A kon byli erství, odpoinutí. Miguel jejich znaky nemohl vidt, ale vsadil by deset dolar proti jednomu, že patí Hartogymu. Jezdci se zastavili v brán. Strništ vous, tvrdé oi tch, co si vydlávají pistolemi. Jeho vlastní revolver byl píliš daleko, navíc by se k nim musel otoit zády, aby ho získal. Beze spchu sáhl po vest z buffské kže. Vlastn to nebyla vesta, jen dva kusy té nejsilnjší buffoviny, od hbetu spojené mnohem jemnjší, dobe vydlanou jelenicí. Nikdo ji neuml vydlat tak jako on, aby se dala nosit a pesto neztratila nic ze své houževnatosti. Petáhl si ji pes hlavu a nechal nezavázanou, tlusté pláty kže mu spadaly pes hru a záda 6
až k pasu. Vesta patila Cramolymu, jedinému muži v jeho part, který byl v ramenou stejn široký jako on. A o hlavu a pl vyšší. Na trámu konstrukce rukávu ležel položený peliv složený bi. Vzal si i ten. Chystáš se do práce? Pasáku? zeptal se prostední z trojice. Miguel mlel. Myslel na to, že chlapci mli už dost asu na to, aby se dobe schovali. Neumíš mluvit? Prostední byl robustní hranatý chlap s pistolí na každém boku. Muž vpravo ml, pokud Miguel vidl, jen jeden revolver, zato v sedlovém pouzde dlouhou pušku s tmav lakovanou pažbou. Vypadala dlaná na míru. Tetí byl malý, sedl v sedle s pirozeností nkoho, kdo tam strávil vtšinu života, a zdálo se, že si nevšímá nieho v okolí. Ml dva revolvery, ale nosil je v pozici pro tah kížem. V tomhle kraji je zvykem, že hosté zdraví první, odpovdl Miguel suše. Ten nejmenší mu pipadal nejhorší, i když to bylo jako vybírat mezi chestýšem, rezavou stonožkou a ernou vdovou. Všichni pinášeli smrt. Ale my nejsme hosté, uchechtl se mluví trojice. Pokud si to myslíš, jsi ješt hloupjší, než vypadáš, cholo, uplivl si. Miguel nehnul ani brvou. Cholo znamenalo míšence Evropana s indiány. Už dlouho ho tak nikdo nenazval, vlastn v tomto kraji, kde jeho jméno již druhou generaci nco znamenalo, ho ješt nikdo takhle nenazval. Tady se však používalo spíš oznaení mestic. Vypadalo to, že ti ti jsou zdaleka, odnkud z jihu. Pak se pakujte, nebo vás vypráskám jako psy, ekl a souasn pokril rameny. Gesta využil, aby co nejdéle zamaskoval švihnutí biem. Chtl zasáhnout oko, ale prostední v poslední chvíli trhl hlavou a schytal tak jen dlouhý krvavý zásek do spánku konící kousek od pvodního cíle. Ty parchante! zaklel pistolník a chytil se za obliej. V ruce hromotluka s puškou se objevil velký erný revolver. 7
Miguel cítil, jak se mu žaludek mní v kus ledu, ale svaly souasn najednou sálají horkem, jsou napjaté a pipravené reagovat, stejn tak mysl. Nemám zbra, byla by to vražda, ekl klidn. Mžeme si to vystílet tváí v tvá, dodal a ukázal pohledem k svému nábojovému pásu se zbraní. Byla by to vražda, pokud by mi ji nkdo dokázal, ekl muž klidn. Miguel uskoil ke studni a souasn švihl biem. Kolt zahml jen o mrknutí oka pozdji. Do prachu padli oba dva: stržený stelec s koncem bie omotaným okolo ruky se zbraní, Miguel zasažený do hrudi. Zasranej mizernej cholo, zvedal se otesen hromotluk. Znechucen si odmotal bi z pedloktí a znovu natáhl kohoutek, aby se pojistil, že Miguel definitivn zstane mrtvý. Další tesknutí, bi se stelci omotal okolo nohou a opt ho strhl k zemi. Miguel se odrazil z místa, kde ležel, oba muži se pevalovali v chaotickém spletenci. Rána do hrudi Miguela oslabila a jeho soupe byl velký a zkušený muž. Naštstí však ml svj bi. Podailo se mu ho podvléct pod bradou soupee a využít ho jako škrtící páku. Velký pistolník zachroptl, jak zaal lapat po dechu, souasn však znásobil úsilí rozbít smrtící sevení. Byl silný, mnohem silnjší než vtšina obyejných muž, ale Miguel nebyl obyejný rvá. Mluví se po rán biem už vzpamatoval. Zaregistroval, že jeho par ák prohrává, a sklouzl ze sedla, v ruce pipravený revolver. Poslední z trojice pozoroval souboj na zemi s nezájmem, jako by mu bylo naprosto jedno, kdo zvítzí. Velký pistolník už nedokázat Miguelovi vzdorovat a zaal se definitivn dusit. Kdyby se neblížil jeho spoleník se zbraní v ruce, zemel by. Takhle zeme jeho protivník. I Miguel vidl picházet druhého muže a vdl, že svého nepítele nedokáže zabít dostaten rychle; vdl, že prohrál. Stelec se postavil nad zápasící dvojici, pozvedl kolt, peliv si vybral cíl, zadunl výstel. Nebyla to rána z revolveru, ale z pušky 8
velké ráže. Muž se zbraní se skácel k zemi s rudou skvrnou rychle se rozšiující pes jeho hru. Miguel nechápal, jak je možné, že žije, ale nepemýšlel nad tím, jen zabral ješt víc. Velký pistolník v jeho sevení ztratil vdomí. Okamžit ho pustil a sáhl po jeho zbrani, chvíli mu trvalo, než s oima plnýma prachu nalezl cíl posledního z trojice. Sporý zabiják se ani nepohnul, podíval se na mrtvého na zemi, pak k oknu, odkud zahml výstel z pušky, potom k bezvládnému tlu vedle Miguela. Až te si Miguel uvdomil, že zabiják na nj míí stejn jako on na nho. Ozvalo se zachrení následované zoufalým lapáním po dechu. Velký pistolník se probíral k vdomí. Zabiják ješt chvíli studoval Miguela, pak hladkým pohybem schoval revolver do pouzdra. Aniž by ekal, až se jeho druh vyškrábe do sedla, pobídl kon, na ptníku se otoil a odjel pry do prérie. Miguel se postavil a namíil na probírajícího se muže. Nechtl však zabít nkoho, kdo se sotva držel na nohou a do sedla se vyškrábal až na druhý pokus. Ne ped chlapci. Nechal ho odjet. Na dvr se vrátilo ticho, ale klid veera byl ten tam. Rušila ho mrtvola v prachu u studny. Miguel se zhluboka nadechl a pitom sevel zuby, aby potlail zasténání. Pohmatem zjistil, že kulka pronikla do poloviny tlouš ky buffské kže a pitom se rozmákla v olovnou placku. Díky tomu pežil, ale bolelo to jako ert. Žebra naštstí vydržela. Z okna haciendy se práv opatrn vysunovala dlouhá osmihranná hlave velkorážné lovecké pušky. Miguel dobe vdl, kdo mu zachránil život. Vychovával své chlapce k poslušnosti, ale souasn i samostatnosti, až ml astokrát pochyby, zda dlá dobe. Te už neml. Chosé? Sanchezi! Pojte ven! Poslušn vyšli ze dveí, starší nesl pušku, která stále byla delší než on, mladší ml na krku roh se stelným prachem, u pasu pytlík s kulemi, v ruce nachystanou další várku ucpávky. Byli jste dnes statenjší, chladnokrevnjší a rozumnjší než vtšina muž, které znám, ekl Miguel tiše, když k nmu dorazili. Zachránili jste mi život. Až zakopeme tohohle banditu, ukázal na tlo u svých nohou, udláme si slavnostní veei. Souhlasíte? 9
On by tlo nezakopával, pohodil by ho zvíatm na poušti. Ale opt ne ped chlapci. Sanchez radostn vypískl, jeho mládí mu na naptí uplynulých chvil umožnilo zapomenout tém okamžit. Starší Chosé se na svého otce vážn podíval. Zachmuenost mu vydržela do chvíle, než byla otevena spíž a na svtlo dne vytaženy pochoutky, které tam mly zstat až do oslav konce roku. Miguel se ale neuvolnil ani na chvíli. Pemýšlel o svých lidech venku v horách i o tch, co mli volno a bavili se v msteku. Nikdo z nich netušil, že Hartogy práv rozjel nové, tvrdší kolo války o pdu. Od nevýhodných obchodních nabídek a posléze výhržek pešel k ozbrojenému násilí. Zatím se ale schovával za nájemné zabijáky z daleka. Nikdo ho nemohl vystopovat. Pokud neuspje, i to se asem zmní. Pro vlastn nezabil toho velkého parchanta? Nechat ho odejít byla chyba. Kvli synm, pipomnl si. Podíval se na n, jak se baví a smjí, a pitom pemýšlel, co by na jeho míst udlal jeho otec. Ten by takovými skrupulemi netrpl. Miguel si o sob nedlal iluze. On sám byl jen obyejný raner, možná bývalý lovec odmn, bojovník z válených stezek, ale dnes opravdu jen raner. Jeho otec, ten prost i po letech nahánl strach a on ani te nevdl, co si o nm má myslet. Jedním si však byl jistý: on by vdl, jak se s touhle situací vypoádat. Z tch tí by neodjel ani jeden. 10
MSTO NA KRAJI DIVOINY Malý York už nebyl pouhou osadou nebo mstysem. S pobokou Carské guberniální banky, temi saloony, skuteným kostelem a školou pravda, pouhou devnou boudou vybavenou lavicemi a odenou tabulí, která sem doputovala bhví odkud ml plné právo na oznaení msto. Hartogy postával u baru v saloonu U Hedvigy, v psti makal sklenku té nejlepší žitné, co byla k dostání, a kouil cigarety, které plešatý barman Gavril schovával jen pro nj. Malý York poroste, o tom žádná, uvažoval Hartogy dál a mrail se pitom. Táhlo mu na padesát, byl velký, ruce ml jako palice na roztloukání kamen a stejn takové i nohy. Vypracoval se od píky a než se domohl svého postavení, musel rozbít pár hlav a šlápnout na pár krk. Nelitoval toho, takový už byl svt. Každý má jen to, co urve, to byla jeho zásada. Te ho ekala schzka s Nikolajem Petroviem. Divnej chlápek, to teda jo. Za moem to prý byl bojar, což bylo to samé jako anglický hrab nebo nco podobného. Alespo podle lidí, kterých se na Rusa vyptával. Podle nich Nikolajv otec doma pišel i o ty spodky a jeho syn musel utéct, ale dokázal se v nové zemi zaídit po svém. Hartogy uvažoval, co mu banké mže chtít, že to nechce projednávat v bance, ale u baru všem na oích. Nic mu nedlužil, naopak ml u nho uloženou utšen se zvtšující hromádku zlata. A nyní vám zazpívá Isabel Dolores Bewici, ohlásil z malého pódia majitel podniku. Hartogy do sebe obrátil sklenku, okamžik si užíval hejivost obsahu, pak se s cigaretou mezi ukazovákem a palcem otoil. Tohle jméno zatím neslyšel. Že by šlapka, která by opravdu umla zpívat? Možná se osada stává mstem ve chvíli, kdy se tam objeví ženy, které mže mít lovk za peníze, napadlo ho. Hartogy se nehonil za 11
každou sukní, ale pokud se to hodilo a nekížilo to jiné jeho plány, spolenosti se nezíkal. Sál se ztišil, okamžik bylo slyšet škrtání zápalek a praskání hoících cigaret, pak zaznl klapot stevíc. Rychlý, už na první poslech temperamentní. Stail pohled a Hartogy zmnil pedchozí názor. Isabel Dolores nebyla žena, která by si na živobytí vydlávala v pokojích nahoe. Možná se dala koupit, Hartogy se nauil, že všechno se dá koupit, ale ona si mohla útovat hodn vysokou cenu. Naasená sukn z erveného hedvábí se kolem ní vlnila jako živá, i bez šnrovaky mla pas podle módy a za dekolt by ji nkde ješt stále bez dlouhých cavyk postavili na hranici jako arodjnici, která se snaží odlákat místním ženám jejich muže. Postavili by ji na hranici, kdyby celý její zjev nekorunovaly temperamentní, antracitové oi a vlasy spadající v bohatých vlnách až na lopatky. Nco v jejím výrazu, v linii velkého energického nosu, v držení tla i prohnutí plných úst íkalo, že možná není královnou rodem, ale duchem urit. Hartogy mimovoln rozdrtil doutník v prstech. Chtl ji, chtl ji slyšet pod sebou sténat, chtl ji zkrotit. Podívala se na klavíristu, na její pokyn udeil do kláves. Chvíli naslouchala, pak pohodila hlavou a zaala zpívat. Hartogy tu píse nikdy neslyšel, ale její hlas Lákal, byl plný píslib, hned zase rozvern laškoval. Další píse byla ohnivá, rozpalující, po ní pišla melancholická, probouzející smutky duše. Umla zpívat, to teda jo. Hartogy neml problém piznat, že nkdo nco umí pokud se to nekížilo s tím, co uml on. V tom byl nejlepší a nikdo se s ním nesml pít. Když skonila sérii písní, strhl se ohlušující hlahol a na improvizované pódium pršely mince, dokonce i nkolik stíbrných pldolar. Isabel Dolores štdrou odmnu zdánliv vbec nevnímala. Pouze se uklonila, pokala, až se uklidní nejsilnjší potlesk, a zatímco malý klavírista sbíral peníze, zazpívala ješt jednu píse. Tentokrát v anglitin, kterou se v Malém Yorku mluvilo nejvíce. O velké zemi, pouštích i obrovských pralesích, o výzv, která eká na každého, kdo se odváží. Tahle píse se Hartogymu líbila nejvíc, pišlo mu, že je práv o nm. 12
Je to skutená umlkyn, zaslechl Hartogy vedle sebe. Slyšel jsem, že pijela na pozvání dona Estebana. Ale hodn rychle z jeho panství zase odjela, ani si prý nenechala uhradit náklady za cestu. Hartogy se otoil. Nikolaj Petrovi už stál u pultu vedle nj. Neml svj obvyklý proužkovaný oblek, který nosil v bance, ale smoking z kvalitního erného sukna, který u nj Hartogy nikdy nevidl. Na první pohled to vypadalo, že se sem vypravil hlavn kvli tomu, aby si poslechl Isabel Dolores. Zejm to tak pedem naplánoval. To Hartogyho popudilo, nerad byl figurkou v hrách ostatních. Hm, odtušil neurit. Pro jste se mnou chtl mluvit? pešel pímo k vci. Vím, že máte zájem na pozemcích mladého Miguela, zkonstatoval banké. Má jich zbyten moc, zabruel Hartogy. Tisíce akr, mohl by chovat desetkrát, stokrát tolik dobytka, jenomže na to on nemá lidi ani peníze. Já je mám. Miguel nebude snadný oíšek, podotkl banké. Jeho otec tady prý byl jako jeden z prvních bílých pisthovalc. O to se postarám. Nedlá mi problém louskat oechy, poádnému železu neodolá žádný. No, kdybyste poteboval pomoc, mžete se obránit na m. Samozejm, že diskrétn. Nabídka Hartogyho pekvapila. Jakou pomoc mohl mít banké na mysli? Peníze? Možná. Vliv? Ml dobré kontakty na zástupce ruské vlády i na tch pár ruských šlechtic, kteí se uchytili na pobeží. Jenže co mu doopravdy mohl nabídnout? A urit to nenabízel jen tak. A jak mi mžete pomoct? zeptal se pímo. Jakkoliv, odpovdl banké bez pehnané samolibosti. Bude záležet jen na tom, co byste poteboval. Peníze zmžou všechno a já jich mám dost, zabruel Hartogy. Ne, všechno nezmžou, nesouhlasil banké pekvapiv, mávl na barmana a ukázal na láhev, z které chtl nalít. Takže vy mi nabízíte víc než peníze, pronesl zamyšlen Hartogy a sledoval Gavrila, jak bankéi peliv nalévá. 13
Nikolaj Petrovi si sice ukázal na bourbon z Kentucky, ale ve skutenosti dostal svj drink z úpln jiné lahve schované pod pultem. Hartogy uvažoval, kolik takových lidí se speciální lahví koalky ješt ve mst je. Nikdo nic nedlá pro dobro svých bližních, zaal hledat háek nabídky, který tam nkde musel být. Pokud od vás budu nco chtít, co za to? Nikolaj Petrovi zakroužil sklenkou a pak ji na ex vyprázdnil. Není to špatné, ale vodka to prost není, ekl si sám pro sebe. Pdu, malý kus Miguelovy pdy s vodním zdrojem, kde pjde postavit i usedlost. To je všechno. Kolik pdy? zatváil se nedviv Hartogy. Klavírista udeil do kláves a po jediném akordu se vava v hostinci ztišila. Pání všech byla vyslyšena, Isabel Dolores se rozhodla ješt jednou zazpívat. Málo, staí pár akr, pt, šest, pokud nebudete moci postrádat víc. Chcete si postavit dm? Tady ve mst máte ti, nechápal Hartogy. Pesn tak, chci si postavit nový dm mimo msto na pozemku, který bude mj. A to až odsud vyštípeme mladého Miguela, potvrdil banké. Nechci ho od vás koupit, upesnil. Chci mít podíl na válené koisti. Isabel Dolores zazpívala první verš o mužích, kteí odcházejí, aby se už nikdy nevrátili. Nikolaj Petrovi po pár verších zavel oi a Hartogy pochopil, že obchodní jednání skonilo. Trochu ho zlobilo, že Rus ml poslední slovo, pak nad tím ale mávl rukou. Zatím pomoc nepoteboval, a kdyby pozdji ano pár akr mohl vždy postrádat, a už s nimi ruský emigrant chtl podnikat cokoliv. Mám rád svty, kde v noci slyšíte cvrky, místo klapání betonu se pod podrážkami ozývá vrzání prachu, ale souasn vám v baru nalijí poctivého panáka a umjí pstovat dobrý tabák. A tady to s tabákem umli. Zastavil jsem se, oízl druhý doutník, opatrn ho po obvodu zapálil a pak potáhl. Byl stejn dobrý jako ten první, ne-li lepší. 14
Vykroil jsem dál a uvažoval, zda je vozí zdola z Mexika, nebo až ze zemí Zálivu. Kubánský by v téhle pustin neml být k sehnání. Tohle msteko nebyla žádná díra, teda na místní pomry. Minul jsem jeden saloon a te jsem se blížil k druhému, ze kterého dokonce znla hudba. Klavírista ušel, ale zpvaka to byla extratída. Pesunul jsem se na devný ochoz nahrazující chodníky, opel se o zábradlí a s rozžhaveným koncem doutníku zastínným rukou pokuoval a poslouchal. Neml jsem k takovému schovávání žádný dvod, ale zvyk je zvyk. Tmavou ulicí projel jezdec, slyšel jsem, jak uvazuje kon hned ped saloonem. Když vcházel dovnit, svtlo ukázalo, že to je ryšavý kolohnát s velkým koltem u pasu. Pesunul jsem se ke koni, hudba pestala hrát a vystídal ji ohlušující potlesk. Zvíe bylo tém zpnné, mlo za sebou dlouhou a rychlou cestu. Ryšavci muselo jít o nco hodn dležitého, že ho tu nechal jen tak stát. Ml ho nechat vydejchat a vytít do sucha. Ale to nebyla moje vc. Vrátil jsem se zpátky ke svému pohodlnému zábradlí a doufal, že se zpvaka znovu vrátí na pódium. Jednou z mála vcí, které mám na technologii rád, je možnost poslouchat hudbu kdekoliv si lovk peje. Dobrou hudbu ve vynikající kvalit. Ta holka v saloonu byla vážn skvlá, ale pochyboval jsem, že si u místního hokynáe budu moci koupit její cédéko. O stáhnutí souboru ze sít nemluv. Bohužel, ten nádherný sametový alt už se neozval. Nic není dokonalé. Netrvalo dlouho, jezdec tém vybhl ze saloonu, skoil na kon a odjel do tmy. O nco pozdji ho následoval almarovitý chlápek ve vest. Bez velkého rozhlížení zamíil opaným smrem. Vzhledem k tomu, jak málo byl obleený, neplánoval dlouhou procházku. Ochlazovalo se a ráno bude poádná zima. Aspo jsem to pedpokládal. Už jsem chtl zajít dovnit, když se dvee opt otevely, vyšla žena v sukni až k zemi a vypasovaném kabátku. V ruce držela složený vjí. Vysoká, držela se jako královna, její bohatá híva se v žlutém svtle vycházejícím ze salónu kovov leskla. To musela být zpvaka. Následovala ji o nco starší menší žena, na místní pomry 15
obleená stále víc než dobe, pravdpodobn její služebná. Tetí byl majitel podniku nešetící hlubokými poklonami. Ubytovala jsem se U Gubernyho, zarazila jeho uctivé ševelení zpvaka. Pronajala jsem si jedno patro. Pokud se budete chtít domluvit na další spolupráci, víte, kde m najít. Urit, madam, urit, uklánl se ješt hloubji. Pokynula mu na rozlouenou, služebná zapálila lampu a ob spolen vykroily do temné ulice. K veejnému osvtlení jim tu ješt njaký pátek chybl. Pemýšlel jsem, jak se sem ta žena dostala. Do místních konin, kde se kousek za hranicemi msta prohánli kojoti a ješt o kousek dál v horách vlci, medvdi a pumy, prost nepatila. Potáhl jsem z doutníku, pehnal jsem to a ozvalo se slyšitelné zapraskání plamene. Písahal bych, že v lomozu linoucím se ze saloonu to nemohla slyšet, ale ona se pesto otoila. Možná ucítila kou. Vdl jsem, že nevidí víc než rozzáený konec doutníku. Stál jsem na míst a ekal. Po chvíli se opt rozeznlo klapání podpatk doprovázené povrzáváním prken chodníku lemujícího všechny domy hlavní ulice. Dávej pozor, sakra, sykl nkdo. Ustoupil jsem stranou a zastínil doutník. Saloon ml stáje vzadu, vedla k nim prašná cesta, po které se te kradli dva chlápci. Normální hosté odcházejí pedními dvemi. Myšleno po svých. Tam jsou, ekl jeden a ukázal za vzdalující se lucernou. Šla jen s tou služkou, íkal jsem ti to. Prej Isabel Dolores, šttka je to, jen má lepší hadry. Dá si íct, uvidíš. Šak mi ji pesvdíme, prach mám dost. Isabel Dolores, hezké jméno, hodilo se k ní. Peliv jsem zamákl doutník, hodil ho do prachu a vyrazil za tma dvma. Byl jsem zvdav, jak si povedou, nco mi íkalo, že madam Isabel Dolores nebude tak snadným soustem. Hej, dámy, pojte s námi na skleniku, užijem si ákou zábavu, zaal origináln ten vyšší, když je dohonili. Ženy se zastavily, služebná pozvedla lampu, aby záe dosáhla dál. 16
Vyšší byl opravdu dlouhán. Po tvái se mu kdysi prošel k, také se hodn hrbil. Druhý vypadal na chlápka, kterých lovk v každém ranerském družstvu potká dvanáct do tuctu. Vaší nabídky si cením, ale nemám zájem, pánové, pronesla ledov Isabel Dolores. Asi ani jeden z nich nebyl její typ, holt mli smlu. Tak to ne, mám peníze, nenechal se odbýt dlouhán a vykroil k Isabel Dolores. Její služebná instinktivn ustoupila, Dolores se nepohnula ani o pí, jen se ovívala svým velkým pestrobarevným vjíem. Horko jí urit nebylo, asi zvyk. Nevím, co s tím mají dlat peníze. Jsem unavená, potebuji si odpoinout, nemám zájem o vaši spolenost, to je všechno. Už ji držel za rameno. Ml ruku jako lopatu, Isabel Dolores proti nmu vypadala kehce. Pus te m, ekla klidn. Ne ne, zavrtl hlavou. Vidl jsem, jak se látka jejího kabátku pod jeho stiskem muchlá. Bude se ti to líbit, neboj, zaínal se rozehívat. Patil k typu chlápk, které vdomí vlastní pevahy rozpaluje. Možná protože si jinak v život neužil. Ale vám se to nebude líbit, odtušila. Pus te m. Pokusil si ji pitáhnout k tlu, vjí se rozevel, dlouhán najednou šel k zemi, tvá ukrytou v dlaních. Sekla ho vjíem, bu byl celý z plechu, nebo alespo jeho lem byl osazený skládacím ostím. Ty dvko, skuel. Gurde, zabij ji, umu, mám ksicht rozseknutý až na kost! Dsn to bolí! Isabel Dolores vnovala muži na zemi pohrdavý pohled a pak se soustedila na jeho par áka. Tak? pronesla tázav a opt se ovívala vjíem. Zab ji! Gurd ml u pasu sice revolver, ale stílet na ženu se mu zjevn nechtlo. Místo toho se radji stáhl do tmy. Utekl, s úlevou vydechla služebná a udlala krok stranou, aby se vzdálila od muže zmítajícího se bolestí na zemi. 17
To byla chyba. Gurd byl najednou zpt, chytil ji, pitáhl k sob a o hrdlo jí opel nž. Odho tu hraku, nebo ji na míst podežu. Co pak udlám s tebou, je ti doufám jasný, zasyel na Isabel Dolores. Tohle byla šachmatová situace. Isabel Dolores to muselo být jasné, pesto pikývla, depnula si a opatrn odložila vjí na zem, jako by nechtla, aby se ušpinil. Oi pitom nespustila z Gurda. Kopni ho dál, nejsem dnešní. Nebo ji podežu. Služebná podšen zasténala. Dlouhán se pokoušel zvednout na nohy, tvá si stále držel v dlaních, asi ml strach, že mu odpadne od kostí. Podle množství krve se obával oprávnn. To by jeden nevil, co všechno se dá odíznout jedním šikovným pohybem. Pokud bylo ješt ped okamžikem madam Dolores líto jejího vjíe, te ho razantn odkopla špikou stevíce. Zab ji, zab ji, chrchlal Dlouhán. Omezený repertoár mli teda oba dva. Tak, pesn to jsem chtl, dvko! A te ti to spoítám! Gurd odstril služebnou stranou a namíil nž na Isabel Dolores. Jeden krok, druhý, odraz, kopl jsem ho sounož do boku na poslední volná žebra. Netušil, co ho sejmulo, nž mu vyletl z ruky a on sám skonil o pt metr dál. Byl jsem u nj dív, než stail sáhnout po koltu. Nedlej to, varoval jsem ho. Neposlechl, blbec. Kopl jsem ho ješt jednou, krom ruky jsem mu perazil i další žebra; revolver zahml, Gurd vzáptí zavyl bolestí. Dokázal se trefit do nohy, šikovnej hošan. Sebral jsem mu kolt a pro jistotu mu pažbou perazil nos. Není nad pocit z dobe vykonané práce. Oprášil jsem se a vrátil se k ženám. Dobrý veer, pozdravil jsem a smekl klobouk. Služebná vypadala stále stejn vydšená, Isabel Dolores už opt držela svj vjí. Škoda, docela rád bych si prohlédl, jakým zpsobem byl udlaný. Tak vy jste ochránce žen? zeptala se m skoro podezírav. Ne, madam, nesouhlasil jsem. Se mnou není žádná žena v bezpeí. 18
Myslela jsem si to, pikývla pobaven. Ale irou náhodou jdu stejným smrem jako vy, takže vás mohu doprovodit To by od vás bylo milé. Pevzal jsem od služebné lucernu a všichni spolen jsme pokraovali v cest. Myslím, že tu poslední ránu jste si mohl ušetit, poznamenala po chvíli Isabel Dolores. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvdomil, na co naráží. Možná, ale zasloužil si ji. A já už jsem takový, ušklíbl jsem se. Za jen mírn jiných okolností bych ho klidn zabil, ale to jsem nahlas neekl. Mezi mnou a tmi špatnými hochy je jen velmi malý rozdíl. Možná žádný, možná jsem ješt horší než oni. Na potkání to ale každému nevykládám a pemýšlím o tom jenom málokdy. Hartogy sedl v místnosti nad saloonem a nepívtivým pohledem si mil Sigurnyho a pana Wolfganga. Nepívtivým, ale to bylo všechno. Tohle nebyli chlapi z jeho družstva. A taky hráli jinou ligu. Sigurny ml ve tvái nkolik odrek, krk jedinou modinu a celkov nevypadal dobe. Jako chlap, který byl jen krok od smrti a dobe si to uvdomuje. Nkteré to zlomí a už nikdy nejsou jako dív. Vtšinu nco takového zlomí, uvažoval Hartogy. On sám se naštstí tak daleko nikdy nedostal. Byl na to prost píliš chytrý. V pokoji nikdo jiný nebyl, spolenost jim dlala jen láhev bourbonu. Tenhle saloon ve skutenosti vlastnil Hartogy a dával si velký pozor, aby o tom nikdo jiný nevdl. Možná Nikolaj Petrovi Rozhodl se, že tuhle vc promyslí pozdji. ekl bych, že zabít jednoho chlapa není tak tžké. Pro ti. Sigurny vzhlédl, pan Wolfgang se ani nepohnul. Sklenici s destilátem držel s odtaženým malíkem, hladina byla rovnjší než leštná mramorová deska. Nebyl tam jeden chlap, pronesl Sigurny klidn a optoval Hartogyho pohled. Nkdo zabil Bagerdyho. To byla pravda a Hartogy o tom celou cestu sem pemýšlel. Ml obšancované celé okolí a vil, že mu nemže proklouznout ani myš. Kdo pak teda tomu zpropadenému Miguelovi pomohl? Byl zastelenej puškou? 19
Ano, pikývl Sigurny. Podle zvuku starou buffobijkou, promluvil poprvé pan Wolfgang. Nikdo už dneska nepoužíval staré tžké pedovky. Pesné, ale neohrabané. Snad jen ti, co si nemohli dovolit modernjší zbran. Miguel urit njakou doma ml, po svém divokém otci. Bagerdyho zastelil jeden z Miguelových syn, asi ten starší. Jsou to pkn divoký kvítka, vyslovil Hartogy svou myšlenku nahlas. Je to možné, pisvdil po chvíli Wolfgang. ekl jste, že tam bude jediný muž schopný optovat palbu, proto jsme žádali tak málo penz. Hartogy ml vtší strach z Wolfganga, ale vyjednavaem byl Sigurny, pochopil až te. To je pravda, nepel se. Navýším domluvenou odmnu na dvojnásobek. Pokud tedy jste ochotni do toho jít. Zvlášt vy, podíval se na Sigurnyho. Potom, co z vás Miguel málem vytloukl duši. Velký muž jen stiskl zuby. Dobrá karta nepadá každý den a já pežil. Polovinu te, polovinu potom. A naše smlouva je jen na Miguela, ne na chlapy z jeho party. Jsou to všechno houževnatí parchanti. Hartogy pikývl. Nikdo to ješt nevdl, ale Miguelova parta už byla minulostí. A až zmizí i sám Miguel, jeho pozemky budou volné. Za pt let bude všechno zapomenuto, zstane jen on, ctihodný raner, ctihodný oban. Podlaha zavrzala, Hartogy tém okamžit vstal. Jste mými hosty, ukázal na láhev na stole. A samozejm cokoliv dalšího si dnes veer budete pát, je vám k dispozici. Nepoteboval, aby ho pohromad s nájemnými zabijáky vidlo víc lidí, než bylo nezbytn nutné. V chodb, kousek ped schodištm dol, se setkal s Barounem. Malým chlápkem, který to sice neuml s puškou, pistolí ani v sedle, zato se vyznal v papírování a uml pát zdvoile hladké dopisy. Šéfe, nkdo oškliv zmlátil Gurda a Vrutnyho. Oba jsou na tom dost mizern. 20
Hartogy zbrunátnl. Neml rád, když si nkdo vyskakoval na jeho lidi. Víme kdo? Prý cizinec. A pro? To budete muset dostat z tch dvou. Zave m za nima. Isabel Dolores vstala brzy, jako vždy. Z Mathénina pokoje se stále ješt neslo tiché pochrupování. Vyklouzla z postele, pešla k oknu a rozhrnula závsy. Nikdy nechápala ten podivný zvyk mnit tlustými závsy pokoje v krypty. Slunce zatím nevidla, jen jeho paprsky vytahující ze šera barvy fasád dom na protjší stran ulice. Ti ulice a okolo pustina. Chvíli se v myšlenkách probírala celou adou událostí, které ji pivedly až sem. Nemohla íct, že by jich litovala. Tahle zem jí svou divokostí pipomínala rodnou Andalusii a možná byla dostaten divoká na to, aby si v ní našla své š astné místo. Také mohla být až píliš divoká a ona tady zstane zaživa pohbená nkde ve stedu liduprázdné pustiny. Ne, ráno nového dne bylo píliš krásnou chvílí na takové myšlenky. Obvykle si je nepipouštla, ale verejší veer ten ji donutil pemýšlet nad pomíjivostí vlastní existence. Dobré ráno, madam. Dobré, Mathé. Staila jsi vera spoítat, kolik jsme vydlaly? Ne, madam, vrátily jsme se pozd a byla jsem vystrašená z toho pepadení Jist, chápu. Dej se do toho, jakmile se ustrojíš. Jen nám pedtím dolij kávu. Mám poítat peníze tady ped vámi, madam? Hodí se to? Isabel Dolores pokala, až jí služebná dolije kávu do otlueného hrníku patícího k výbav pokoje, a pak se na ni vážn podívala. Jsme odkázány samy na sebe a bez penz se v téhle zemi lovk neobejde. U nás možná mé jméno nco znamenalo, ale tady, pokrila rameny. Zstaneme tu tak dlouho, dokud budeme vydlávat víc, než utratíme za stravu a ubytování. Odhaduji to tak na 21
ti další pedstavení. Možná tyi, když se bude dait a nkdo z koák roznese povst o mn do širšího okolí. Mathé se dala do tichého poítání kovových mincí, oividn si až te uvdomila, v jaké situaci se se svou paní ocitla. Padesát sedm dolar a patnáct cent, oznámila nakonec. Platíme trnáct dolar za týden vetn snídaní a obd, zamyslela se Dolores. Pokud se ubytujeme na ti týdny a zaplatíme pedem, mohly bychom dostat slevu. Mezitím zjistíme, jak asto odsud jezdí dostavník, kde je nejbližší železnice a co nejvíc o velkých mstech. Také nakoupíme vci na další cestu, pokud to tady bude možné. asu máme dost když nebudeme váhat. A nemohly bychom se uskrovnit, najmout si teba jen jeden pokoj místo celého patra? navrhla Mathé. Dolores se vážn zamyslela. Na pate jsou jen dva pokoje, pipomnla po chvíli. A ten, který nazývají apartmá, má jediný vlastní koupelniku. Ne, nemžeme, rozhodla nakonec. Nechci, aby nám tu po chodb vandroval kdokoliv cizí, navíc musím dbát o svou povst velké umlkyn v nesnázích, pipustila pragmaticky. Pokud se ekne, že jsem si pronajala celé patro v nejlepším místním hotelu, zní to o hodn lépe než jeden pokoj nebo apartmá. I když je v tom ve skutenosti jen malý rozdíl. Dolores vstala a se šálkem kávy v ruce pistoupila k oknu. Slunce už se vyhouplo nad okolní domy, ale zatím neplanulo onou zniující silou, která v druhé polovin léta zbavuje okolní prérii zelen a pipomíná, že jen kousek odsud se rozkládají desetitisíce kilometr tvereních neúrodné pustiny vhodné jen k tomu, aby se v ní lovk ztratil a umel žízní. Nedaleké hory ze svého pokoje nevidla. Pro vlastn msteko nepostavili blíže k nim? Možná kvli indiánm. Z planin se vytlait nechali, ale hory považovali za svá rodná lovišt a dosud je z nich žádná armáda nevypudila. Ráda bych ješt jednou a poádn podkovala tomu gentlemanovi, který nám vera veer vypomohl, ekla a obrátila se k Mathé. Dnes, nebo možná zítra veer. Pozvi ho na veei do saloonu a objednej slavnostní menu. Vbec netuším, kdo to je, madam, lekla se Mathé. 22
To já zatím také ne, ale msteko je malé. Staí se vyptat. Velký rozložitý chlap, kouí kvalitní doutníky, opálený, pravdpodobn cizinec, vypoítala. Bojím se, špitla Mathé. Isabel Dolores se na ni usmála a neekla nic. Potebovaly bychom njakého ochránce, špitla služebná. Nepochybuji, že se jich brzy vyrojí až moc, ale budeme muset být víc než opatrné, koho si doopravdy vybereme. A to platí i pro tebe, pokud by ses rozhodla hledat vlastního ochránce, ekla Dolores vážn. Tohle je stále drsná a nehostinná zem, žen je tu nedostatek. Urit ti nkdo dív nebo pozdji udlá zajímavou nabídku. Nechci tu zstat, ani za nic, madam! zaklínala se Mathé. Je to tu strašné, divoké, špinavé, ne jako u nás doma! Dolores jen pikývla. V jistém období jí to doma pipadalo mnohem, ale mnohem drsnjší a špinavjší v obecném smyslu slova. as ustrojit se a vyrazit na nákupy, než zane být píliš horko. Poj mi pomoct s toaletou. 23
PLANINY Jak slunce stoupalo, žár se mnil ve výhe a stádo se makalo do stále osteji definovaných ploch stínu strom a skalisek vynívajících z povlovných svah údolí. aj, pána, aj, pána! nabízel Šikmooko se svým obvyklým úsmvem. Uvail ho už ráno a te byl práv tak chladný, jak mohl v denním vedru být. Když už tak pánové, chlape, zabruel McKenzo, plácnutím popohnal svého kon, a se jde také schovat, a dlouhými, skoro línými kroky zamíil k práv postavenému pístešku. Ale pro tebe jsem McKenzo, ekl už s plecháem aje v ruce. Jak to mžete pít, šéfe, aj v horku, zavrtl jeden z honák hlavou. aj dobrá pro každý, pesvdoval Li, mj otec uit od svoje otec a ten od svoje otec a tak dokola po tisíc let. Tyhle žlu áci si myslí, že sndli všechnu moudrost svta, zavrtl muž hlavou. Jmenoval se Sean, uml to s lasem, i když na kon byl obas trochu tvrdší. Patil k ptici, kterou Miguel najal minulý msíc. McKenzo se napil a pak si s povdkem nechal znovu dolít. A už se posa, chlapi se obslouží sami. Je moc vedro na poskakování, doporuil Limu. Sám se zaídil podle své rady, opel se o kolo vozu a natáhl své dlouhé nohy do trávy. Spíš do prachu, zhodnotil stízliv. Chvíli pozoroval, jak se muži ukládají, aby pekali polední vedro, a pak se propadl do vlastních myšlenek. Miguel mu ped dvma týdny nabídl, aby se stal jeho podílníkem. Nechtl peníze, chtl, aby do vedení rane vnoval veškerý svj um, 24
sílu a vytrvalost. McKenzo odmítl. Ješt te pesn nevdl, pro vlastn. Ve svých necelých sedmaticeti letech toho ml za sebou víc, než jiní muži prožijí za ti, pt život, a sám nkdy uvažoval nad tím, že by se možná mohl i usadit. A Miguel nebyl to nejhorší par ák, kterého by si dokázal pedstavit. Práv naopak. Pro tedy odmítl? McKenzo prošel velkou válkou, zúastnil se nkolika malých guerillových válek, pežil i dv krevní msty, nemohl tedy íct, že by neml na rukou krev. Ale Miguel, ten byl jiný. Pestože ho nikdy nevidl doopravdy rozílit se, cítil v nm nco, co mnilo muže v berserka, v bestii šíící kolem sebe smrt za každou cenu. Odmítl jeho skvlou nabídku práv proto? Nebo to bylo kvli jeho dcei, kvli Caitlin? McKenzo byl píliš zkušený, aby si nevšiml, že se dívka o nho zajímá, jenomže si také byl vdom, že by mohla být jeho dcerou. A Miguel by ji možná do satku nutil. Dopil poslední doušek aje. Možná by šel do holportu kvli tak nádherné zemi, jakou ml Miguel, a byl by ochoten kvli ní cedit krev. Ale nebyl si jist, zatracen si nebyl jist, zda by se nechal svázat tmi úžasnými šátky a tkanicemi, které povlávaly okolo každé zajímavé ženy. A Caitlin, ta jednou bude zajímavá. Ano, to asi byl ten dvod, pro nakonec ekl ne. Jdu pro malá kaktuse, dobrá léivý voda z nich, oznámil Li a jak to ml ve zvyku, vyhoupl se ze sedu rovnou do stoje. McKenzo jen mávl rukou a dál se vnoval vlastním myšlenkám. Byl as popojít o kus dál, tak jako už mnohokrát ped tím. S tím rozhodnutím se mu ulevilo. Neml rád, když ml sám ped sebou njaké tajnosti. Oslabovalo ho to a cítil, že takto oslabený nemže v tomhle svt plném nástrah pežít. Te už byl opt sám sebou, už vdl, pro jedná, jak jedná. Spokojen zavel oi. Siesta nebyla ani z poloviny pry, zbýval mu as dáchnout si. Vtom zafrkal grošák nejstaršího z honák, Vicheryho, tohohle starého mazáka si nespletl ani v celém stádu. Pak zaehtal jeho vlastní k. McKenzo otevel oi, bylo v nich tolik ospalosti, co v kapce ranní rosy tpytící se za únorového rána na ostnu agáve. Li! Šikmooko! Poj sem, potebuji t tady! Hned! 25
Vichery, kterému stín pístešku nebyl dost dobrý a natáhl se pod vozem, te znepokojen loupl po šéfovi okem. Nebylo zvykem, aby McKenzo val po svých lidech. Tady, šéfe! ozval se kucha skoro okamžit. Jen utrhnout dobrá kaktusa! Poj zpátky! Hnedka, šéfa! McKenzo najednou kleel, revolver v ruce, veškerou pozornost vnoval planin ped nimi. Poj zpátky, hned! štkl. Tady lidi, šéfa! vykikl najednou Li. Je to Štkl výstel a malý ían už nestail prozradit, koho to vidl. Do prdele, ekl nkdo. McKenzo najednou ležel v zákrytu vtšího kamene, Vichery se o pt metr dál schovával za pokrouceným kmenem borovice. K zemi, sakra! sykl houževnatý staík na zbytek družstva. Nad krajinou se rozhostilo ticho. Nakonec se i krávy vrátily k stídmé pastv. Jenomže McKenzo si byl vdom, že jen o pár desítek metr dál leží chladnoucí tlo malého Liho. Miguel je mrtvej, ozvalo se z pustiny. A vy budete taky, když nevypadnete. Zabili jste Liho, štkl McKenzo tak vztekle, až ho to samotného pekvapilo. Uvdomil si, že toho malého pracovitého chlápka ml rád. Pece nezhebnete kvli jednomu íanovi, stejn je jich všude habadj. Odpov doprovodilo nkolikanásobné uchechtnutí, a to nejen z planiny ped nimi. Nkdo za tuhle smrt zatracen zaplatí, slíbil si McKenzo. Miguel je mrtvej, starý dluhy ho dostaly, ale vy kvli nmu umírat nemusíte, pokraoval ukrytý mluví. McKenzo snad poprvé v život zalitoval, že astji nevyhledává lidskou spolenost. Kdyby se víc poflakoval v msteku, urit by hlas poznal. Ten chlap mluvil rád, líbilo se mu poslouchat sebe samého. 26
Zaplatí svejma pozemkama Ale mj zamstnavatel je férovej chlap, nechce, abyste byli tratný. Co vám Miguel dluží, na vás eká v Sacramentu. McKenzo zaregistroval, že Vichery si po tch slovech pitáhl pažbu blíž a je pipraven k palb. Toho staíka nikdo rohlíkem neopije, to bylo jasné. McKenzo má jako pedák v bance uložených sedm desítek, Oven za poslední msíc padesátku, protože byl jmenovaný pomocníkem, James tyicet dolá, Cramoly vypoítával skrytý mluví a McKenzo pestal poslouchat. Vyjednava znal platové pomry v Miguelov družstvu víc než dobe. Nkdo z chlap asi pi pití v saloonu kecal víc, než bylo záhodno. A k tomu dvacítka pro každého za cestu pes hory nalehko, ukonil mluví svj proslov. Dvacítka pedstavovala víc než pl msíce tvrdé diny. Nemusíte umít. Má pravdu, chlapi, ekl zeteln McKenzo a dal si pozor, aby se pitom nezvedl ani o pí. Zatím ale zstate ležet. Jakou záruku nám dáte, že nás nepostílíte, když se odsud budeme pakovat? zeptal se. Bu mi budete vit, nebo musíte pokat až do veera. Tady jsem. Z prašné planiny se najednou zvedla postava. Byl to velký chlap s rostoucím bichem, kolem tváe ml ovázaný šátek a na hlav klobouk. Takových bylo ve mst pt do tuctu. Než stail McKenzo íct, a všichni zstanou ležet stále na n mohlo míit i deset pušek, všichni nováci v družstvu se zvedli. Šéfe, jestli je Miguel mrtvý, nemá nám kdo platit, ekl Cramoly. McKenzo potlail prvotní nával vzteku. Vlastn se zachovali správn, pro by mli bojovat v cizí válce, byli jen honáky dobytka. Kdyby jim pedem Miguel nabídl válený žold, což obvykle obnášelo dvojnásobnou taxu a prémii nakonec, byla by to jiná. Jenomže on netušil, že se do nj nkdo takhle pustí A zastelí Liho. 27
Uvdomil si, že chlap se šátkem s naptím eká na jeho odpov. Krom toho, že vdl, kolik kdo dostává penz, mu bylo i dokonale jasné, kdo v družstvu velí a jak pevnou rukou. V poádku, to je slovo chytrého chlapa, ekl McKenzo klidn, ale zstal ležet. Vichery dál sledoval krajinu ped sebou skrz mušku pušky. Na mluvího nemíil, nechal ho McKenzovi. Chlapi, oslovil McKenzo zbytek družstva. Sbalte si vci, nachystejte vz na cestu a k tomu vyberte pt šest mladých krav. Pak se vydejte na cestu zpátky k hornímu konci údolí. Já s Vicherym tady chvíli pokáme a budeme vám krýt záda. Neekejte ale na nás. Dobytek je náš, zareagoval ošátkovaný mluví útoník. McKenzo si olízl rty. Najednou je ml suché a prst na spoušti ho svrbl. Pokud máme pejít pes hory, potebujeme njaký zásoby. Na lov nám nezbude as, ne s váma za prdelí. Pt krav je moc. Chcete se kvli tomu stílet? Mluví se chvíli rozmýšlel. Dobrá, vezmte si svých pt kus, rozhodl nakonec. Skoro až píliš rychle, usoudil McKenzo. Jen je napínal. Mli to promyšlené a chtli se jich za každou cenu co nejladnji zbavit. Tihle chlápci nemli žaludky na to, aby je chladnokrevn odpráskli ze zálohy, pravdpodobn to byli kovbojové, kteí normáln pracovali s dobytkem. Až na toho, který zabil Liho, samozejm. Kdyby si byl McKenzo jistý, že to je ten ošátkovanej ukecanec, bez milosti by mu prohnal kulku bichem. Jenomže si jistý nebyl. Pokám tady do soumraku a každému, kdo by vyrazil po stop mých lidí, ustelím hlavu. Pak se vydám za nimi, ekl tak hlasit, aby to slyšel každý v okruhu ticeti krok. Nevíš si trochu moc? uchechtl se ošátkovaný. Obklííme t a jsi náš. Zaznl výstel, kulka smetla ošátkovanému klobouk z hlavy a odhalila porost ídkých, nazrzlých vlas. Chceš mít z bicha cedník? zeptal se ho McKenzo. Te už míím na tebe. Ve chvíli, kdy nkdo z tvých lidí vystelí nebo ty sám 28
se pohneš, máš kulku v žaludku. Trefím, na co míím, to mi v. Chlapi, balte se. Mluví se nepohnul, Vichery také ne. Ostatní z družstva se dali do horenaté innosti. Až te si uvdomili, že se dobrovoln vystavili pípadné nepátelské palb. McKenzo ležel, uvolnný a souasn pipravený, revolver vrátil do pouzdra, mušku pušky posazenou kousek nad knoflík kostkované košile vynívající mluvímu nad opasek. Ošátkovanec už nevypadal tak jist jako ped chvílí. McKenzo tam ležel, i když už jeho lidé dávno zmizeli, utichlo klapání kopyt koní i vrzání devné osy jejich lehkého vozu. Tak co, už je všechno v poádku? Mluví bandy byl z dlouhého stání viditeln unavený, na košili i šátku mu naskakovaly skvrny potu. Slunce ho muselo spalovat i pes látku košile. Nehýbej se, dáme jim poádný náskok, ekl o poznání tišeji McKenzo. Do veera je ješt daleko. Závanu vtru využil k tomu, aby se posunul kus stranou, do krytu velkého balvanu. as bžel stejn lín, jako létaly vedrem zmožené mouchy okolo. To už stailo, sedám si, zamruel po další hodin unaven mluví. Stail se jen pohnout a štkl výstel. McKenzo vdl, že bzuení kulky musel slyšet. Nebláznte, dodržím slovo, jen si potebuju sednout! Odpovdlo mu jen ticho. Podruhé se už pohnout neodvážil. McKenzo se podíval na Vicheryho a posunkem naznail, že pišel as stáhnout se. Doufal, že výstražný výstel jim obma poskytne dost asu, než se jejich protivníci vbec odváží pohnout. Nkde kousek dál ležel mrtvý Li a už mu bylo všechno jedno. I to, že jeho tlo se postupn rozkládá vedrem a stává se potravou pro obyvatele prérie. Když se pak s Vicherym po plhodin ostré chze zastavili o kilometr dál a njakých padesát metr výš, pozorn zrakem propátrávali údolí za sebou, zda nikdo nejde po jejich stopách. 29
Myslíš, že nás nechají jen tak odejít? zeptal se McKenzo a peliv si pitom balil cigaretu. Nebyli to moc zkušení chlapi. Neekl bych, že za sebou mají njakou poádnou válku, to by se tak snadno pibít k zemi nenechali. Celou dobu jen leželi a ani se nehnuli, odhadl Vichery. McKenzo si už dív všiml, že staík svou dlouhou Enfieldku tahá všude s sebou. Te, ve chvíli ohrožení, s ní byl prakticky srostlý. uknutím palce napímil míidlový rámeek s vyznaenými vzdálenostmi a piložil pažbu k rameni. Nikde nikdo, zhodnotil, když pes míidla zkontroloval okolí. Víš, moc se sice ve mst nevyskytuješ, ale máš svou povst. McKenzo ekal. Nikdy ho nenapadlo, že Vichery toho o nm tolik ví. Jen naprostý idiot by si myslel, že se zdekuješ potom, co mrož zapráská vousy. Mrož zapráská vousy? Tohle pirovnání McKenzo nikdy neslyšel. Ty se o m njak zajímáš, poznamenal McKenzo, když se Vichery na delší dobu odmlel. To víš, když seš tak starej jako já, zajímáš se o svýho pedáka. A o to víc, když se má stát par ákem tvýho šéfa. Netušil jsem, že o tom ješt nkdo ví. Jsem starej, opatrnej a zvdavec. Oba muži dál ekali v tichu. Musí tady být njaká další past. Pokusí se t zabít, ekl nakonec Vichery a tém lítostiv složil pušku z ramene. Pak sundal zápalku z pistonu a povolil spouš ový mechanismus. Pes ústí hlavn petáhl kousek dobe vydlané kže a peliv ho pevázal provázkem. To kvli veerní rose. Nepijdou. Moc jsi je vydsil. McKenzo se nepel. Te musíme dohonit ostatní a pak se uvidí. Ješt ped setmním se setkali se zbytkem mužstva. McKenzo s nelibostí, kterou nedal nijak najevo, zjistil, že si nedali práci s hlídkami a dokonce ani s tím, aby k penocování vybrali místo alespo trochu vhodné k obran. 30
Zbavili jsme se jich, šéfe? zeptal se nejmladší v družstvu, Viktor. McKenzo odpovdl pikývnutím. Ano, jsme v bezpeí a nejlépe udláte, když je poslechnete. Všichni se pesunete do Sacramenta, kde si vyzvednete peníze a užijete si je. Pak si najdete jinou práci a na tuhle prost zapomenete. Ohe praskal, kousek ped tmou se svíjely stíny jako živé bytosti. Takže Miguel je mrtvej, ekl nkdo. McKenzo se zamyslel. Každý mže umít, to ano. Ale njak si tím nebyl jistý. Okolo jeho smrti by ml být vtší rozruch, než že mu ji oznámí piposraný chlápek z msta. Ano, ekl nakonec. A proto bude dobré, když pojedete dál. Já se vrátím, mám tam ješt njaké dluhy k vyízení. 31
ŽELEZNICE, DLA A ŽELEZO Sedl jsem v saloonu, pozoroval a hlavn poslouchal cvrkot, spolenost mi dlala sklenka tequily a doutník v papírové krabice. Byla trochu poškozená, ale barman mi ukázal, že obsahu se nic nestalo. Nápis hlásal, že doutník pochází z Portorika. Pokud bude stejn dobrý, jako ty dva pedešlé, které jsem tady zatím zkusil, mohl být pro m za m z Antarktidy. Lokl jsem si a musel se pemáhat, abych s drinkem neskoncoval na jeden zátah. I to pití tu mli vynikající, mnohem lepší, než jsem si pamatoval. Práce agenta má obas i své svtlé stránky když je lovk dokáže najít. Jeden z muž, podle obleení patící k místní smetánce, se zvedl od svého stolu a vrátil na bar noviny. Další dkaz toho, jak zde civilizace od mé poslední návštvy pokroila. Mžu se na n mrknout? zeptal jsem se barmana a bez ekání na odpov si je vzal. Pokud jste pijel z východu, pravdpodobn v nich nic nového nenajdete. Vozí je z pobeží. S dobe títýdenním zpoždním, dozvdl jsem se. Spíš ze severu, z francouzského teritoria, pohodil jsem na oplátku stípek své informace. Chápav pikývl a dál už se neptal. Noviny byly msíc staré, psané španlsky. Zaujal m lánek lamentující nad tím, jak zdražení železa a všeho, co se z nj vyrábí, nepízniv ovlivuje ekonomiku celé zem. Transkontinentální železniní spolenost kvli tomu málem zbankrotovala, protože jí extrémn vzrostly náklady na výrobu kolejí. Ale vláda ji podržela s tím, že propojení západní a východní ásti zem je strategickou záležitostí, a zaruila se za další úvry nutné pro dobudování spojení. Nejvíc se v celém byznysu angažovali pánové Stanford, Crocker, 32
Hopkins a Huntington. Známá jména, ten poslední vymyslel i njakou nemoc, alespo jsem ml ten pocit. lánek byl mnohokrát obtažen, jako by zaujal víc lidí než m. Byla pod ním i malá mapka. Malý York se podle ní ml dostat až na njakých dv st kilometr k železnici. S nedalekými horami a zdroji vody mlo msto šanci na maximální další rozvoj. Místní urit mrzelo, že koleje nepovedou až k nim. To by se za pozemky platilo zlatem. Moje návštva tady mla nkolik rzných píin, z nichž ta nejdležitjší byla soukromá. Sekce pro dohled po m chtla, abych ovil, že tenhle ist technicky založený svt nikdo a nic neovlivuje, že se v nm lidé navzájem zabíjejí a masakrují na základ vlastní svobodné vle. Už jsem se tu párkrát kdysi vyskytoval a Agentura toho chtla využít. Navíc jsem dostal verbíský úkol, kterým náborové obš astuje každého z nás. Práv ten m znepokojil a pipomnl, že bych ml urovnat jednu starou záležitost. Dvee se otevely a vešel hmotný chlap doprovázený tuctov vyhlížejícím spoleníkem. Mocný raner se svým zamstnancem, odhadl jsem. Kupodivu zamíil rovnou ke mn. Vzhledem k tomu, že jsem tady zatím nikoho neznal, jsem to piítal pitažlivosti své osobnosti. Pane? oslovil m ten dležitjší. Souasn jsem se stal i stedem pozornosti ostatních. Tenhle chlápek tu zjevn nehrál druhé housle. Ukázal jsem na volnou židli u stolu. Jmenuji se Hartogy, Brennan Hartogy, a jsem nejvtší raner tohoto kraje. Dozvdl jsem se, že jste jednoho mého muže nauil správnému chování. A byl jste u toho velmi drazný. Ostatní naslouchali tak zaujat, až se zdálo, že jim rostou uši. Pokud te Hartogy ekne, ím se jeho chlap provinil, nepomže mu tím. Ml jsem za to, že výprask, který jsem mu uštdil, spolu s rozpitvaným obliejem toho druhého, jsou dostateným trestem. Nepovažoval jsem za nutné, aby ho pronásledoval dav oban zastávajících názor, že jeden dva lyne podpoí povst jejich msteka jako místa, kde panuje právo a poádek. Myslím, že to nestojí za e, odpovdl jsem. 33